36. ČESKÝ A SLOVENSKÝ GASTROENTEROLOGICKÝ KONGRES

Abstrakt

Introduction: Hepatitis C is a public health problem in sub-Saharan Africa. The objective of this study was threefold: 1)-to determine the prevalence of anti-HCV antibodies in pregnant women in Cotonou, 2)-to identify the factors associated with their carrying and 3)-to determine the prevalence of gestational diabetes in these pregnant women. Methods: This was a cross-sectional study conducted from 01/06/2018 to 01/09/2018 with 253 pregnant women who used antenatal care services in four major maternity hospitals (3 public and 1 private) in an African capital. A rapid diagnostic orientation test detecting anti-HCV antibodies was performed in each of the pregnant women. A blood sample was collected from women with positive anti-HCV antibodies for serological ELISA confirmation tests and from all pregnant women for screening for gestational diabetes. The data were entered and analyzed using SPSS Statistics software version 20.0. Results: The prevalence of HCV antibodies among pregnant women in Cotonou was 1.2% (3/253). Factors associated with HCV carrying could not be identified due to the low number of positive cases. The HCV antibody carriers had a high average age (32 ± 3 years) compared to the rest of the population (29.58 ± 5.5 years). They presented some potential risk factors for HCV infection such as: scarification, piercing, tattooing, manicuring with common equipment, surgery and blood transfusion. The prevalence of gestational diabetes in our study was 7.9%. No association was found between gestational diabetes and hepatitis C. Conclusion: The prevalence of HCV antibodies among pregnant women in Cotonou was low. A national study is needed to identify the factors associated with this infection.

Poster ke stažení

Abstrakt

Introduction: Several studies suggest that HCV infection is an additional risk factor for the development of diabetes. The objective of this study was to determine the prevalence and factors associated with diabetes in patients with hepatitis C virus (HCV) in Benin's largest public hospital. Methods: This was a case-control, descriptive and analytical study conducted from January 1, 2012 to April 30, 2018 (retrospective phase) and from May 1 to October 31, 2018 (prospective phase). It involved patients of the Clinique universitaire d'Hépato-gastroentérologie de Cotonou, aged 18 years and over, with or without HCV (cases) (controls). Data entry was made in the Epidata 3.1 software. The analysis was performed with the statistical software SPSS 21. For comparisons, the Chi2 test was used, and the difference was considered significant for p<0.05. Results: A total of 80 cases and 80 controls were recruited; the average age was 54.5 years ± 13.8 years with cases older than controls (60.2 years versus 48.7 years, p<0.001). There was a female predominance at 56.9%, with no significant difference between the two groups (p=0.151). The prevalence of diabetes found was higher in cases than in controls (25% versus 8.8%; p=0.006). The associated factors were age greater than 60 years (17/51) than for those under 60 years of age (33.3% vs 10.3%, p=0.022), the existence of cytolysis (30.9% vs 12%, p=0.07 for ALAT, 32.1% vs 8.3%, p=0.024 for ASAT). Factors such as sex (p=0.182), body mass index (p=0.289), blood pressure (p=0.260), viral genotype (p=0.433), and platelet level (p=0.734) were not associated. Conclusion: The prevalence of diabetes was higher among HCV carriers than among controls. This is particularly true when the subjects are elderly or have cytolysis. However, a larger study is needed to confirm these data.

Poster ke stažení

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Introduction Endoparasitic infections of human gastrointestinal tract are currently one of the most pressing problems of health care systems in both developing and developed countries of the world. According to the World Health Organization, more than 1.2 billion people is infected with Ascaris lumbricoides and more than 795 million is infected with Trichuris trichuria. In hospitalized patients parasitic infections represent opportunistic infections, which can be manifested by anemia, diarrhea, abdominal pain, nausea, fever and gastroenteritis. Child patients and immunocompromised patients represent the groups that are most susceptible and which can manifest serious chronic diarrhea associated with malabsorption, anemia and interruption of primary treatment. The aim of this study is to determine the incidence of endoparasitic infections in children. Material and methods Study was carried out in faculty hospital for children in Košice (DFN Košice). Child patients visited the gastroenterological ambulance of DFN Košice or were hospitalized in gastroenterological department of DFN Košice. In total 150 patients (83 boys and 67 girls) were coprologicaly examined. Child patient were from 0 to 19 years old. To analyze endoparasitic infections we divided the patients into 5 age groups. First group consisted of children up to 2 years old (n=3), second of children from 3 to 5 years old (n=43), third of children from 6 to 10 years old (n=47), fourth of children from 11 to 15 years old (n=35) and the last one consisted of teens age 16 and above (n=22). Samples of stool (approximately 10-15g of stool) were collected by parents or hospital personnel from all the child patients included in the study. Only properly labeled samples were included in the study. We use commercial sedimentation kit (ParaPrep L, Mondial, France) to separate the eggs of parasites in the collected samples, afterwards we microscopically examined the samples using LED microscope Leica DM 5000b (LeicaMicrosystems, Wetzlar, Germany). Results Presence of eggs of the parasites was detected in 12 children which represents 8.0% positivity. Most commonly detected parasite in the samples was Ascaris lumbricoides, whose presence was detected in 8 samples (5,3%). It was detected in 5 samples from boys and in 3 from the girls. It was followed by Trichuris trichuria, which was detected in 3 samples (2,0%). T. trichuria was detected in 2 samples from boys and 1 from a girl. Eggs of Taenia spp. were detected only in one sample from 7 year old girl. Presence of parasite eggs was most often detected in 2nd age group (children 3 to 5 years old) with 9 positive stool samples. In 3rd age group (Children 6 to 10 years old) 2 positive stool samples were detected. There were no positive samples in the remaining groups. Conclusion Our study shows low prevalence of parasitic infections in the examined children. Highest prevalence of endoparasitic infections was detected in 2nd age group (children 3 to 5 years old). The most commonly detected gastrointestinal parasite was A. lumbricoides followed by T. trichuria. One of the reasons for low occurrence of parasitic infections can be the constant medical supervision and unlimited access to appropriate therapy of not only the primary affection but also of the associated infections in hospitalized patients. Acknowledgement This work was supported by VEGA 1/0084/18.

Poster ke stažení

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Presakrální rezistence, ať už se jedná o benigní nebo maligní, jsou u dospělých vzácné a často asymptomatické. Diagnóza je založena na pečlivě odebrané anamnéze, klinickém nálezu a zobrazovacích metodách. K operačnímu výkonu existuje několik chirurgických přístupů jako jsou abdominální, perineální, transrektální, zadní – parasakrální a kombinované přístupy, kam řadíme abdomino-transrektální nebo abdomino-sakrální přístup. Volba vhodného chirurgického přístupu je dána povahou tumoru a jeho anatomickou polohou vzhledem ke středu třetího sakrálního obratle (S3), přítomností nebo nepřítomností invaze do sousedních orgánů, pánve nebo sakrálních obratlů. Abdominální přístup je často využíván u nádorů uložených nad S3, ať už benigní nebo maligní, ale bez invaze do sousedních orgánů. Perineální nebo transrektální přistup je indikován pro léze ležící pod středem S3, které jsou benigního charakteru nebo u maligních tumorů v počátečním stadiu, tj. T1. Nádory umístěné pod středem S3 můžeme také extirpovat ze zadního přístupu což umožňuje i přidruženou resekci sakrálních segmentů v případě invaze tumoru. Kombinované přístupy jsou indikovány u tumorů s invazí do okolních orgánu, sakrálního obratle nebo vycházejí z oblasti středního a nízkého rekta. Metody: Přednáška prezentuje diagnostický algoritmus rezistencí malé pánve a využití zobrazovacích metod k určení dalšího terapeutického postupu a volbě nejvhodnějšího chirurgického přístupu. Chirurgické přístupy jsou názorně dokumentovány v jednotlivých krátkých kazuistikách. Závěr: Léčba presakrálních nádorů je dána typem nádoru, komorbiditami, věkem pacienta a v neposlední řadě i pohlavím. Je potřeba vzíti v úvahu, že s rostoucím věkem se velikost tumoru zvětšuje, zvyšuje se i pravděpodobnost jeho malignity a v neposlední řadě narůstá také množství přidružených komorbidit. Právě kvůli možnosti růstu a riziku maligního zvratu jsou tumory indikovány k chirurgické léčbě, i když jsou malé nebo asymptomatické.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Biologická léčba (BL) idiopatických střevních zánětů (IBD) je v klinické praxi používána dvě desetiletí. K zástupcům anti-TNF protilátek (infliximab, adalimumab, golimumab) přibyl v roce 2014 vedolizumab – protilátka proti integrinovým receptorům aktivovaných leukocytů a v roce 2016 ustekinumab, který je protilátkou proti interleukinu 12 a 23. Klíčovou událostí bylo zavedení biosimilárního infliximabu v roce 2013, které odstartovalo dramatický pokles ceny biologik a umožnilo rozšíření této léčby. V roce 2018 byl do praxe uveden také biosimilární adalimumab a látka ze skupiny malých molekul – tofacitinib. Cíl a metodika: V březnu 2016 byl zahájen provoz celonárodního registru CREdIT, jehož cílem je sledování pacientů s IBD léčených biologiky a inovativními léky. Jeho činnost je garantována Českou gastroenterologickou společností a její Pracovní skupinou pro IBD ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz (IBA) v Brně. Data o pacientech jsou zadávána při zahájení léčby, při každé aplikaci intravenózního léku, nebo v intervalu 3 měsíců při léčbě subkutánním přípravkem. Sledovány jsou charakteristiky onemocnění (dle Montrealské klasifikace), jeho aktivita, doprovodná terapie, terapeutické režimy, výskyt komplikací a zvláštní události, jako např. gravidita. Registr je řízen Řídícím výborem a jeho činnost je finančně podporována Českou gastroenterologickou společností a příslušnými farmaceutickými společnostmi. Účast v registru není pro jednotlivá centra povinná. Výsledky: Ke dni 16.9.2019 bylo v registru CREdIT evidováno 4079 pacientů ve 31 centrech pro BL IBD. Průměrný věk je 37,2 roku (±12,9 roku), podíl mužů je 50,4 %. Podíly nemocných s Crohnovou chorobou (CN), ulcerózní kolitidou (UC) a neklasifikovatelnou formou IBD (IBD-U) jsou 71,4 %, 27,5 % a 1,1 %. Většina aktuálně léčených pacientů (63,6 %) je léčena prvním biologikem (tzv. první linie), ve druhé linii je léčeno 24,8 % a ve třetí linii 8,8 % pacientů. Jednotlivé léčivé látky jsou v celém souboru zastoupeny takto: infliximab 47,2 %, adalimumab 31,3 %, vedolizumab 9,7 %, ustekinumab 9,5 %, golimumab 1,5 %, tofacitinib 0,8 %. Aktivita CN hodnocená indexem Harvey-Bradshaw na počátku léčby odpovídala fázi remise u 48,9 % pacientů, aktivní CN byla přítomna u zbylých 51,1 %. Při poslední kontrole byl tento podíl 77,8 % a 22,2 %. Aktivita UC stanovená pomocí parciálního Mayo skóre byla při zahájení léčby na úrovni remise u 17,6 % pacientů, tento podíl se zvýšil na 50,4 % při poslední kontrole. V průběhu terapie byla nutná intenzifikace u 31,3 % pacientů s CN a 39,8 % pacientů s UC. U obou diagnóz ČN, UC) došlo v průběhu léčby k signifikantnímu snížení počtu pacientů léčených kortikosteroidy. Průměrná délka léčby anti-TNF protilátkami je statisticky signifikantně delší u pacientů s CN (3,1 roku) oproti nemocným s UC (2,3 roku, p˂0,001). Nejčastějším nežádoucím účinkem byly infekce a alergické infuzní reakce. Závěr: Biologická léčba IBD je efektivní a má kortikoidy šetřící efekt. Její potřeba je vyšší mezi pacienty s CN oproti UC, nemocní s CN jsou také léčeni déle a méně často vyžadují intenzifikaci terapie. V registru CREdIT nebyly pozorovány nové či neobvyklé nežádoucí účinky biologické terapie IBD.