Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Nedostatečný spánek, který je způsoben chronickou spánkovou deprivací, patří mezi nejčastější problémy naší současnosti. Výskyt nespavosti je podle různých studií 5-35 %. U 35-40 % pacientů s insomnií je zároveň diagnostikováno psychiatrické onemocnění, přibližně u 10-20 % je insomnie způsobená poruchou respirace ve spánku nebo syndromem neklidných nohou a periodických pohybů končetin ve spánku. Zbývajících 10-20 % pacientů trpí insomnií primární. Následkem nespavosti dochází k poklesu nálady, zvýšené únavnosti a pracovní nevýkonnosti, zvýšené podrážděnosti, poklesu denní bdělosti a mírné kognitivní poruše. Nespavost je častou komplikací somatických a psychických onemocnění nebo jejich léčby. Kompletní kognitivně behaviorální terapie insomnie se skládá z následujících částí: (a) Psychoedukace – pacient by měl být edukován o výskytu insomnie v populaci a o základních fyziologických mechanismech řídících spánek a bdění. Pacienti trpící insomnií mívají často mylná přesvědčení týkající se spánku obecně. V rámci edukace je třeba tato přesvědčení zpochybnit, neboť jsou sama o sobě zdrojem úzkosti generující insomnii. (b) Spánková hygiena - pacientovi doporučíme pohodlnou postel, přiměřenou teplotu, zatemnění (, ochranu proti zevnímu hluku. Konzumaci nápojů obsahujících kofein omezíme na max. 4-5 hodin před usnutím. Doporučíme lehkou večeři a omezit konzumaci tabákových výrobků a alkoholu ve večerních hodinách a v noci. Také omezit fyzickou aktivitu v hodinách před usnutím. (c) Kontrola stimulů – pacient má za úkol naučit se používat lůžko jen ke spánku a sexu. Není tedy povoleno v posteli číst, sledovat televizi, poslouchat hudbu, telefonovat, jíst, pít či provádět jakékoli jiné činnosti se spánkem inkompatibilní, a to i v případě, že pacient je tomu zvyklý. Dalším důležitým bodem je pomoci pacientovi vytvořit přiměřený režim činností předcházejících spánek: hodinu před usnutím se uvolnit, relaxovat nebo se věnovat klidné činnosti, a naopak se vyhnout řešení problémů. Je důležité, aby pacient používal každé ráno budík, a to i v případech, že se budí spontánně. Jedná se o posilování spojení postel-spánek. Je zakázáno spát během dne, a to i pokud si pacient stěžuje na neúnosnou ospalost. (d) Spánkový tlak (spánková restrikce) - Pacient 1 týden sleduje pomocí spánkového kalendáře dobu uléhání, spánkovou latenci, četnost a délku nočních probuzení a dobu definitivního vzbuzení. Z těchto údajů vypočteme průměrnou dobu spánku za jednu noc. Tato doba se stane výchozí hodnotou pro tzv. povolený čas v lůžku. Dalším důležitým pravidlem je, že doba vstávání se nemění po celou dobu terapie. Dohodneme se s pacientem na čase ranního vstávání a zdůrazníme, že tato doba bude platit po celou dobu terapie, včetně dní volna. Tento režim bude dodržovat až do příští návštěvy, kdy spočítáme průměrnou dobu spánku za noc v daném týdnu, ale také průměrnou spánkovou efektivitu a v případě, že je 90%, prodlužujeme spánek o čtvrt hodiny.
MUDr. Doubek Pavel
Životopis není k dispozici
Ján Praško 3, Marie Ocisková 1, Jakub Vaněk 1, Pavel Doubek 5,
Katedra psychoterapie IPVZ 2
Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun, Akeso holding 3
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotnictva, Katedra psychologických vied, Slovenská republika 4
Klinika psychiatrie, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 5
Klinika psychiatrie FNOL, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci 1
Real-time fMRI neurofeedback je inovativní metoda, při které je člověku v magnetické rezonanci prezentována aktuální úroveň mozkové aktivity z určité části jeho vlastního mozku. Úkolem je pak cíleně ovlivňovat úroveň aktivity v požadovaném směru, a tím se učit regulovat svou mozkovou aktivitu za pomoci neurofeedbacku. Protože magnetická rezonance má vysoké rozlišení, můžeme zpracovávat a prezentovat neurofeedback z jakékoliv konkrétní části mozku, mozkové sítě nebo třeba mozkové konektivity. Neurofeedback jako metodu léčby lze využít v zásadě dvěma způsoby. Za prvé můžeme identifikovat oblast mozku, která je spojena s výskytem určitých symptomů, za druhé můžeme identifikovat oblast mozku, která souvisí s určitou funkcí, která je narušena. Neurofeedback z vybrané oblasti poté prezentujeme v magnetické rezonanci pacientovi s daným onemocněním, který se učí záměrně ovlivňovat aktivitu dané mozkové oblasti žádoucím směrem s cílem, aby došlo k redukci symptomů nebo posílení narušené funkce. Neurofeedback má potenciál jako metoda léčby u řady psychických, ale i neurologických onemocnění - např. deprese, úzkostné poruchy, posttraumatická stresová porucha, hraniční porucha osobnosti, ADHD, chronická bolest, motorické poruchy, tinnitus a jiné. Ve většině oblastí je výzkum účinnosti fMRI neurofeedbacku v pilotních fázích. Největší evidenci má aktuálně efekt fMRI neurofeedbacku amygdaly na snížení deprese. Studie fMRI neurofeedbacku provází také řada metodologických výzev. V závěru příspěvku se věnujeme diskuzi, jak velký potenciál má fMRI neurofeedback jako metoda léčby v běžné psychiatrické praxi. Příspěvek byl podpořen grantem MZ ČR č. NU20-04-00410, projektem Specifického vysokoškolského výzkumu MŠMT č. MUNI/A/1385/2021 a projektem Rozvoje výzkumné organizace MZ ČR (FNBr, 65269705).
Mgr. Bc. Pavla Linhartová Ph.D.
Mgr. Bc. Pavla Linhartová, Ph.D. pracuje na Psychiatrické klinice FN Brno a LF MU jako psycholog a odborný asistent. Od roku 2019 je frekventantem psychoterapeutického výcviku v Gestalt terapii (Institut Dialog) a v letech 2019-2020 absolvovala intenzivní výcvik v Dialektické behaviorální terapii ve Velké Británii v institutu British Isles DBT Training, který je odnoží tréninkového institutu Marshy Linehanové. Je vedoucí DBT programu na Psychiatrické klinice FN Brno a zároveň aktivní DBT terapeutkou. Ve výzkumné praxi se věnuje zejména tématům hraniční poruchy osobnosti, impulzivity a emoční regulace a dále neurozobrazovacímu výzkumu v těchto oblastech a rozvoji nových možností terapie pro pacienty s poruchami regulace emocí (transkraniální magnetická stimulace, fMRI neurofeedback).
Pavla Linhartová 1,
Psychiatrická klinika FN Brno a LF MU 1
ÚVOD Virtuální realita (VR) je pokročilé rozhraní mezi člověkem a počítačem, které umožňuje simulovat realistické prostředí a interakce v něm. Důležitou vlastností VR, která jí odlišuje od jiných typů rozhraní, je možnost navodit ponoření (imerzi), tedy pocit fyzické přítomnosti ve virtuálním prostředí. To se děje prostřednictvím nahrazení vjemů z reálného prostředí vjemy simulovanými, většinou s pomocí tzv. headsetu (v češtině poněkud nepřesně překládáno jako brýle pro VR, helma pro VR nebo projekční helma). To je rozdíl oproti vylepšené realitě (augmented reality, AR), kdy je reálné prostředí doplňováno počítačem generovanými vjemy. Ve VR je možné simulovat jakékoliv prostředí, i takové, kterému nelze uživatele za normálních okolností vystavit. Dále lze relativně volně manipulovat jak se samotným simulovaným prostředím, tak s jinými poskytovanými stimuly. Chování uživatele ve virtuálním prostředí lze navíc sledovat a měřit. Díky všem zmíněným vlastnostem je VR vhodným nástrojem pro využití VR jako nástroje v psychiatrii, psychologii a neurovědách. O tomto způsobu využití VR se hovoří již od 90. let 20. století. Teprve recentní rozvoj uživatelsky přívětivého a cenově přijatelného hardware dal tomuto směru aplikace nový impuls. Aplikace VR v psychiatrii lze rozdělit v podstatě na dvě velké skupiny: intervence a testování. Intervence zahrnují zejména aplikace terapeutické, tréninkové a edukační. Naprostá většina literatury věnující se VR v psychiatrii se zabývá právě možností jejího využití v terapii. Testování ve VR se v literatuře vyskytuje méně často a jeho využití zahrnuje diagnostiku a výzkum duševních poruch. Díky imerzivním vlastnostem poskytuje VR při tomto způsobu aplikace vysokou ekologickou validitu. Možnost měření pohybu a chování uživatele je pak neméně důležitá vlastnost. Sezení ve VR lze dále doplnit o další měření, například biosignálů, a možnosti testování tak dále rozšířit. METODY Obsahem této prezentace bude přehled literatury zabývající se testováním ve VR, tedy diagnostickým a výzkumným využitím. Budou poskytnuty příklady metodologie a aplikací u jednotlivých skupin psychiatrických diagnóz. Následovat bude přehled limitací a výzev v tomto způsobu využití VR. Nakonec bude představena aplikace s názvem Ekhi jakožto rámec pro účely terapie, diagnostiky a výzkumu duševních poruch. VÝSLEDKY V literatuře se jako nejčastější metodologické postupy uvádí měření odezvy uživatelů na specifické stimuly a sledování uživatelů během plnění úkolů. Jako příklad prvního zmíněného postupu lze uvést měření stresové reakce při vystavení environmentálním stimulům u úzkostných a stresem podmíněných poruch. Tato metodologie ale byla využita také například při hodnocení paranoidity nebo výzkumu narušení pocitu vlastnictví těla u schizofrenie pomocí iluze přenosu těla (body transfer illusion). Druhý zmíněný postup, měření během plnění úkolů, byl využit například při hodnocení kognitivních a exekutivních funkcí u kognitivních poruch. Co se týče jednotlivých diagnostických okruhů, tak intervence ve VR jsou dominantní aplikací u poruch úzkostných, stresem podmíněných a poruch příjmu potravy. Naproti tomu u psychotických poruch jednoznačně převažovaly aplikace využívající testování pro diagnostiku a výzkum. U dalších diagnostických okruhů byl poměr obou typů aplikací více vyvážený, týká se to návykových poruch, kognitivního deficitu a demence, autismu a poruchy pozornosti s hyperaktivitou. Skupinami poruch, u kterých byly překvapivě málo využity jak intervenční, tak testovací aplikace byly poruchy nálady a obsedantně-kompulzivní porucha. Pomineme-li možnost nežádoucích účinků VR během sezení zahrnující simulátorovou nevolnost (simulator sickness, VR sickness nebo cybersickness) a tzv. následné efekty (aftereffects), pak největšími limitacemi a výzvami využití VR je standardizace a náročnost vývoje. Různé studie využívají různé technické vybavení, různý software s různorodým způsobem sběru a ukládání dat. Toto zhoršuje možnost srovnávání a zobecňování výsledků. Opakovaný vývoj scénářů ve VR je rovněž časově, personálně a technicky náročný. Projekt Ekhi, který je vyvíjen na Vysokém učení technickém ve spolupráci s Psychiatrickou klinikou Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno má za cíl být příspěvkem v řešení některých zmíněných výzev. Aplikace Ekhi bude jednotným technologickým rámcem pro snadné vytváření scénářů ve VR. Součástí platformy bude také možnost sběru dat včetně různých biosignálů, jejich online zobrazení i využití pro biofeedback ve VR. Další inovací je možnost monitorovat a ovládat sezení na dálku pomocí webové aplikace. ZÁVĚR Virtuální realita může být užitečným nástrojem při testování za účelem diagnostiky a výzkumu duševních poruch. Limitace využití VR zahrnují problematickou standardizaci na úrovni hardwaru, softwaru i sběru dat, která omezuje generalizaci získaných výsledků z jednotlivých studií. Další limitací je technická, časová a personální náročnost vývoje jednotlivých scénářů a aplikací ve VR.
Elis Bartečků
Zástupkyně přednosty Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Na Psychiatrické klinice pracuje od roku 2007. Několik let byla vedoucí lékařkou a později klinickou konzultantkou oddělení pro poruchy nálady. V současnosti se zabývá výzkumem poruch nálady, využití virtuální reality v psychiatrii a psychiatrických dopadů onemocnění COVID-19. Velká část jejích aktivit souvisí s výukou studentů, jak budoucích lékařů, tak jiných zdravotnických pracovníků a zavádění nových výukových metod.
Elis Bartečků 1, David Antoš 1, Jana Hořínková 1, Tomáš Švec 2, Robert Roman 1,
Psychiatrická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
Fakulta informatiky, Vysoké učení technické, Brno 2
Sdělení přináší přehled současných znalostí, získaných díky studiu neuronů a glie indukovaných ze somatických buněk pacientů pomocí technologie lidských indukovaných pluripotentních buněk (hiPSC). Tato technologie umožňuje studovat žijící buňky a jejich změny dané genetickými faktory nemocí. Můžeme tak sledovat změny v průběhu jejich maturace a organizace do kompolexnějších struktur, jsme schopní sledovat změny exprese genů a jejich regulace v průběhu, včetně jejich morfologických a funkčních projevů a pozorovat, zda tyto změny dokáže korigovat aplikace psychofarmak. Přestože je rozvoj duševních nemocí daný interakcí mezi genetickými faktory a faktory prostředí a hiPSC modely tedy nemohou reprezentovat přímo patologii jednotlivých psychických poruch, umožňují nám tyto modely získávat informace o biologickém substrátu, který představuje dispozici pro rozvoj nemocí. Zaměříme se zejména na nálezy u schizofrenie a bipolární poruchy.
prof. MUDr. Tomáš Kašpárek Ph.D.
Psychiatr působící na Psychiatrické klinice v Brně, se zájmem o výzkum diagnostiky a léčby schizofrenie, rozvoj nových služeb a jejich provázanost pro zajištění komplexní péče o duševně nemocné.
Tomáš Kašpárek 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno 1
Poruchy příjmu potravy patří mezi závažná a zároveň obtížně léčitelná psychiatrická onemocnění. Proto je potřeba hledat nové cesty, jak docílit uspokojivějších výsledků v terapii. S novými poznatky z oblasti neurobiologie poruch příjmu potravy se v poslední době postupně množí i studie zkoumající léčebný potenciál invazivních a neinvazivních neurostimulačních technik. V tomto příspěvku se společně s teoretickými východisky pokusím shrnout současnou evidenci klinických studií využívajících neurostimulace v léčbě mentální anorexie a mentální bulimie, mimo jiné z pohledu toho, na jaké oblasti mozku stimulace cílí. V neposlední řadě se zaměřím i na otázku, jak slibně se z hlediska budoucí terapeutické praxe jeví výsledky těchto klinických studií.
Petra Holštajn Zemánková
Životopis není k dispozici
Petra Holštajn Zemánková 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno 1
Poruchy příjmu potravy (PPP) jsou závažná, často skrývaná onemocnění, která jsou spojena s častými psychiatrickými i somatickými komorbiditami, s kognitivními poruchami, poruchami emocionality. Včasný záchyt a léčba PPP snižuje riziko chronicity, invalidizace a mortality pacientů. V roce 1983 založil doc. MUDr. František Faltus, DrSc. na Psychiatrické klinice VFN a 1. LF UK Jednotku specializované péče pro PPP na základě zkušeností z belgického Kortenbergu. Současné Centrum pro diagnostiku a léčbu PPP vede prof. MUDr. Hana Papežová, CSc. Skládá se z lůžkové části, z denního stacionáře, který vznikl v roce 2002, ze specializované poradenské a následné ambulantní léčby. Lůžkové oddělení vede MUDr. Petra Holanová. Ambulantní péči poskytuje PhDr. František Krch, Ph.D., prof. MUDr. Hana Papežová, CSc., MUDr. Alena Lambertová, Ph.D., MUDr. Petra Holanová. Léčíme celé spektrum PPP - mentální anorexii, mentální bulimii, psychogenní přejídání včetně subklinických forem onemocnění. Pacienti se do specializované poradny, ambulance objednávají přes recepci naší kliniky, event. přes ambulanci. Objednávají se buď sami, někdy prostřednictvím rodičů, partnerů, blízkých osob, na doporučení praktického lékaře, lékařů specialistů apod. Terapeutický vztah je základem pro příznivý výsledek léčby PPP. Ze strany terapeuta je nezbytná akceptace nemocného, respekt, empatie, partnerský přístup, někdy se nevyhne ani konfrontaci s nemocným. Pro pacienty s PPP je charakteristická ambivalence k léčbě, taktéž zhoršená spolupráce v léčbě. To jsou charakteristiky, které mohou u terapeutů navozovat pocit bezradnosti, mohou vést i k syndromu vyhoření (burn-out syndromu). Důležitá je proto spolupráce s kolegy psychiatry, psychology, nutričními terapeuty, sociálními pracovníky, taktéž je doporučována mezioborová spolupráce. V prezentaci bude zmíněno, jak vypadá vlastní vyšetření pacienta s PPP, edukace, motivace k léčbě, podpůrná terapie, kognitivně-behaviorální terapie, farmakoterapie u komorbidních onemocnění. Budou prezentovány konkrétní komorbidní poruchy včetně konkrétní farmakoterapie.
MUDr. Alena Lambertová Ph.D.
Alena Lambertová
Zaměstnání
►od 1.9.2008 – sekundární lékařka na Psychiatrické klinice VFN a 1.LF UK v Praze, od 1.12.2016 sekundární lékařka v Centru pro diagnostiku a léčbu poruch příjmu potravy Psychiatrické kliniky VFN a 1. LF UK - dosud
►od 1.6.2016 do 30.9.2021 odborná asistentka na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN
►od 1.10.2021 lékařka v EliteMedical s.r.o.
Vzdělání
► Diplom celoživotního vzdělání lékařů
► 2014 – 2019: Postgraduální studium: Lékařská psychologie a psychopatologie, dne 24.9.2019 udělen titul Ph.D.
► 2009 – 2013 Akreditovaný výcvik v Kognitivně behaviorální terapii
► 2002 - 2008 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze, obor všeobecné lékařství
Alena Lambertová 1,
MUDr. Alena Lambertová, Ph.D., Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK & EliteMedical s.r.o. 1
Poruchy příjmu potravy (PPP) jsou ve sportovní komunitě často utajovaným onemocněním, kterému se ale pomalu dostává pozornost i mezi laickou veřejností. Incidence PPP narůstá od konce minulého století. Výzkumy zároveň poukazují na 3x vyšší prevalenci PPP mezi sportovci než u běžné populace. Norské olympijské sportovní centrum přijímá opatření na ochranu zdraví svých sportovců. Do popředí se tak dostává samotné zdraví jedince před dosaženým výkonem. Sportovní a pohybová aktivita představuje jeden z rizikových faktorů pro vznik a průběh PPP. Nepřiměřené cvičení se objevuje v akutní fázi onemocnění, u mentální anorexie až v 80%, u mentální bulimie až u 55% pacientů. Excesivně cvičící pacienti vykazují oproti necvičícím pacientům s PPP vyšší úroveň psychického vypětí. Také častější symptomy, především úzkost, kompulse a obsese a rysy perfekcionismu a houževnatosti. S tím se pojí delší trvání léčby a častější výskyt relapsů a chronických průběhů s nepříznivou prognózou. Cílem studie je pilotní ověření dotazníku EED19 (verze 3) upraveného z norského originálu v České republice a porovnat kompulzivní cvičení a sportovní aktivitu pacientů Centra pro poruchy příjmu potravy 1. LF UK a VFN v Praze s PPP a běžnou populaci (n=180). Dotazník EED 19 je self-report questionnaire o 19 otázkách rozdělených do 4 subškál. Verze pro ČR je přeložena a odsouhlasena autorkou technikou zpětného překladu (translation / back translation model). Obecná populace byla získána prostřednictvím online dotazníku s 8 doplňujícími otázkami k získání zdravého kontrolního vzorku. Celkové skóre kompulzivního cvičení hospitalizovaných a částečně hospitalizovaných pacientů s PPP bylo 2,86 (střední závažnost nutkavého cvičení) ve srovnání s běžnou populací 1,39 (žádný symptom nutkavého cvičení) na Likertově škále 0-5. Pilotní ověření částečně potvrzuje výsledky autorky dotazníku M. Danielsen et al. Ukázala se potřeba rozšířit dotazník pro zdravou populaci (doplněny otázky z dotazníku SCOFF určeného pro skríning PPP a otázky týkající se současných psychiatrických onemocnění). Výsledky dotazníku EED19 budou dále využity pro prvotní vyhodnocení a úpravu specializované komplexní prevence, léčebného programu PPP a pro snížení rizika relapsu. Dotazník bude využit při práci se sportovně aktivními lidmi a vrcholovými sportovci k nastavení správné úrovně pohybových aktivit při léčbě PPP.
Mgr. Ing. Petr Minařík
Psychoterapeut Centra PPP na psychiatrické klinice 1.LF UK a VFN v Praze. V rámci postgraduálního studia na 1.LF UK se zabývá výzkumem PPP mezi vytrvalostními sportovci, možnostmi časné diagnostiky, intervence a implementace do trenérské praxe.
Petr Minařík 1, Hana Papežová 1,
Psychiatrická klinika, Centrum PPP, 1.LF UK a VFN v Praze 1
Naše specializovaná práce v oblasti poruch příjmu potravy spočívá v blízkém, spojení výzkumu a klinické praxe v oblasti etiopatogeneze onemocnění I implementace poznatků do klinické práce. V klinické praxi vidíme v současnosti problematickou dostupnost specializované péče převážně u dětí a adolescentů, přestože včasná intervence je důležitým prediktorem průběhu onemocnění. Proto jsme v mezinárodní odborné skupiny PCAC (Partnership, Chapter and Affiliated Committee AED) vyvinuly Minimální standardy péče, které byly přeloženy do češtiny a pracujeme na minimálních standardech odborného vzdělávání v této specializaci. Vzhledem k rychlému rozvoji výskytu celého spektra onemocnění, posunů v psychopatologickém obraze, i spektru komorbidních onemocněních vyžaduje specializovaná intervence multidisciplinárního týmu kontinuální vzdělávání i hledání účinnějších intervencí a prevence v mladších cílových skupinách. Kontinuální vzdělávání je třeba pružně adaptovat. Přestože multidisciplinární tým je dlouhodobě základem odborné péče o poruchy příjmu potravy, (nejsou zařazeny mezi SMI, na které je zaměřena Reforma psychiatrie) zařazujeme do vzdělávání zdravotníky: nutriční terapeuty a specialisty, kteří jsou sice vzděláváni na lékařských fakultách, ale zatím nebyli zařazeni do plánovaných změn ve výuce psychoterapie. Podáváme informace o akreditovaném psychoterapeutickém výcviku, kde jsou zkušenosti s odborníky, kteří jsou často angažování v léčbě závažných poruch příjmu potravy bez dostatečného specializovaného vzdělávání, výcviku se sebezkušeností a praxe. Srovnáváme naše vzdělávací možnosti s podmínkami v zahraničí. Herrin M, Larkin M.: Nutrition counseling in the treatment of eating disorders. Routledge NY, 2013.
prof. MUDr. Papežová Hana, CSc.
Životopis není k dispozici
Hana Papežová 1,
PK 1.LF UK a VFN Praha 1
Poruchy příjmu potravy byly považovány za skupinu onemocnění, která primárně postihuje dívky a ženy. V subpopulaci mužů je zastoupeno celé spektrum poruch příjmu potravy zahrnující mentální anorexii, mentální bulimii, záchvatovité přejídání (BED). V klasifikaci DSM- V je zastoupená diagnóza vyhýbavé a restriktivní poruchy příjmu potravy (ARFID). Prevalence poruch příjmu potravy u mužů se liší podle konkrétního onemocnění, dle dostupných údajů se mentální anorexie vyskytuje u 10-15% všech případů, u mentální bulimie 8-10%, u diagnóz ARFID či BED se zastoupení mužů a žen vyrovnává. Na našem pracovišti v posledních 5 letech tvoří počet hospitalizovaných mužů ve specializovaném programu poruch příjmu potravy cca. 6-8 % pacientů. S poruchami příjmu potravy u mužů se dle literatury vyskytuje vyšší výskyt psychiatrických komorbidit- poruchy osobnosti, problematika závislostí, častěji než u žen může být anorektická symptomatika prodromální fází schizofrenního onemocnění. V rámci purgativní symptomatiky se u mužů častěji vyskytuje kompenzační cvičení než jiné očišťovací mechanismy jako je zvracení, zneužívání laxativ, anorektik. Specifickou problematikou u mužů je tzv. bigorexie (anorexie naruby, Adonisův komplex), která se dle DSM-V řadí mezi tzv. svalovou dysmorfofobickou poruchu, kde je především zdůrazněna patologie ve zkresleném vnímání vlastního těla, pocity nedostatečných tělesných rozměrů a svalové hmoty. Je ale nedílně spojena i s patologií v jídelním chování, excesivním cvičení, nadužíváním anabolik. Ve svém důsledku přináší toto onemocnění psychické a somatickými komplikace a sociální selhávání obdobné jako u žen s mentální anorexií. S nárůstem výskytu poruch příjmu potravy v populaci obecně roste i prevalence u mužů. Důležité je zlepšení diagnostiky, přístupu k léčbě, lepší porozumění podobnostem i odlišnostem v klinickém obraze u žen a mužů. Oddalování specializované péče u mužů s poruchou příjmu potravy může způsobovat i strach ze stigmatizace.
MUDr. Petra Holanová
Životopis není k dispozici
Petra Holanová 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha 1
Úvod: V mnoha zemích je běžně poskytována specifická léčba sexuálních deliktů ve věznicích, forenzních nebo všeobecných nemocnicích nebo komunitních zařízeních. Metaanalytické přehledy nalézají relativně nízkou míru recidivity asi 10 % v oblasti sexuálního násilí a poněkud vyšší čísla v oblasti obecné kriminality při průměrné délce sledování okolo pěti let. České republice je v 6 zařízeních umístěno 140 osob ve výkonu ústavní sexuologické léčby, počátky tohoto typu léčby sahají do sedmdesátých let a dřívější nálezy ukazují na účinnost tohoto programu. Recentní data o úspěšnosti touho programu nejsou dostupná a také chybí podrobnější data popisující populaci parafilních sexuálních delikventů. Metoda: Ve vzorku 127 nemocných, kteří absolvovali ústavní sexuologické léčení v PN Bohnice jsme sebrali soubor sociodemografických dat, dat tykajících se trestné činnosti, léčebné trajektorie, průběhu ústavní léčby a návazné léčby ambulantní. Dataset byl statisticky zpracován. Výsledky: Průměrný věk při vzorku je 51 let v rozmezí 23 až 85 let. Více než polovina vzorku (51,2 %) je vdaná nebo ve vztahu. Přes 40 % vzorku neukončilo střední školu (43,3 %) a pouze 2 (1,6 %) získali vysokoškolské vzdělání. 23,6 % se dopustilo vážného sexuálního násilí, 55,9 % se dopustilo taktilního sexuálního chování, včetně zneužití, 19,7 se dopustilo nekontaktních sexuálních trestných činů a 1 osoba (0,8 %) spáchala žhářství. Obecná míra recidivy je 33,1 %, což představuje 42 ze 127 pachatelů, kteří podstoupili léčbu. Po dělení dle deliktního jednání je sexuální násilná recidiva u 4,7 % (6) a nekontaktní jednání 11,8 % (15). Celková sexuální recidivita je 16,5 % (21). Recidivita v oblasti obecné kriminality na 16,5 % (21) a po rozdělení je míra nesexuálního násilí 6,3 % (8) a nenásilné obecné kriminality je 10,2 %. Závěr: zkoumaná populace je zcela srovnatelná s sociodemografických parametrech s nálezy jiných studií. Vzhledem k délce sledován přesahující deset let lze sexuálně násilnou recidivitu hodnotit jako relativně nízkou a systém ústavního sexuologického léčení jako funkční a účinný ve snižování rizika opakování sexuálně násilného jednání.
Marek Páv
Působí v Psychiatrické nemocnici Bohnice a 1.LF UK.
Marek Páv 1,
PN Bohnice, 1.LF UK 1
Děti sledují internetovou pornografii od nízkého věku, což má negativní dopad na jejich chování, citový a mravní vývoj. Stávají se obětmi online agresorů a manipulátorů. Přednáška seznamuje s riziky předčasné konzumace pornografie u dětí.
MUDr. Petra Sejbalová
Psychiatr a sexuolog. Primářka Sexuologického odd. FN Brno, soudní znalkyně KS Brno
Petra Sejbalová 1,
sexuologické oddělení FN Brno 1
Autor rovněž uvádí přínosy sledování pornografie, ale i rizika s tím spojená. Kromě toho uvádí i výsledky reprezentativního výzkumu chování obyvatel ČR ve vztahu k pornografii. Cíl studie: zjistit frekvenci a formy sledování pornografie u obyvatelstva ČR Metoda: anonymní dotazník administrovaný školenými tazateli Soubor: reprezentativní soubor obyvatelstva ČR (1000 mužů a 1000 žen) starších 15 let Výsledky: 1. tolerantnější k pornografii jsou muži, ale restriktivní je vůči ní podstatná menšina i v případě žen 2. Zatímco muži by ji prodávali bez omezení, ženy spíše by ji spíše prodávaly pouze ve specializovaných obchodech 3. pouze třetina masturbujících mužů nepoužívá vůbec internetovou pornografii, u masturbujících žen však většina 4. čtvrtina mužů, ale pouze desetina žen, ji užívá často 5. Muži užívají internetovou pornografii při masturbaci častěji než ženy 6. Zatímco u mužů častost užití internetové pornografie mírně stoupá se vzděláním, u žen tuto závislost nezjišťujeme 7. Zatímco muži ateisté konzumují internetovou pornografii častěji než muži věřící, u žen je tomu naopak 8. Nejčastěji konzumují internetovou pornografii muži i ženy ve věku 18 až 29 let, poté s věkem její konzumace plynule klesá 9. U mužů i u žen častěji konzumují internetovou pornografii ti, kteří uvádějí sexuální zneužití dospělou osobou do 15 let věku 10. . Častěji konzumují internetovou pornografii ti muži, kteří přiznávají, že nutili někdy ženu ke styku násilím a ty ženy, které byly ke styku někdy násilím přinuceny Závěr: Typický častý konzument internetové pornografie je muž ve třetím deceniu, spíše s vyšším vzděláním, ateista, v dětství sám sexuálně traumatizován, ovšem i sám dokáže být vůči svým partnerkám agresivní. U žen to jsou ženy rovněž ve třetím deceniu, věřící, častěji v dětství zneužité a s častějším výskytem znásilnění v anamnéze
prof. PhDr. Petr Weiss PhD., DSc.
Prof. PhDr. Petr Weiss, Ph.D., DSc.
narozen 11.7.1954 v Levoči, adresa: U smaltovny 16, 17000 Praha 7
registrovaný klinický psycholog (registrační číslo MZd ČR 022-0077-9559) v Sexuologickém ústavu Všeobecné fakultní nemocnice a 1. LF UK v Praze, Ke Karlovu 11, 128 08 Praha 2,
profesor klinické psychologie na katedře psychologie Filosofické fakulty UK, Celetná 20, 110 00 Praha 1
samostatný vědecký pracovník 1. lékařské fakulty UK, Kateřinská 32, 120 00 Praha
výzkumný pracovník NUDZ
Studium:
V letech 1973-1978 absolvoval jednooborové studium psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
1999 – Ph.D.
2000 – docent klinické psychologie
2003 - profesor klinické psychologie
2014 – doktor společenských věd AV ČR
Zaměstnání:
- v Ústavu železničního zdravotnictví v Praze (1979-1982),
- na sexuologickém oddělení v Psychiatrické léčebně v Horních Beřkovicích (1982-1986),
- v Psychiatrické léčebně Praha 8 - Bohnice, od roku 1991 vedoucí psycholog léčebny
- od 1993 vedoucí klinický psycholog Sexuologického ústavu VFN a 1. LF UK, kde pracuje dosud,
- od roku 1990 přednáší sexuální psychologii, psychoterapii a psychodiagnostiku na katedře psychologie FF UK v Praze. Od roku 2001 je rovněž řádným zaměstnancem této katedry,
- od roku 2002 působí jako samostatný vědecký pracovník i na 1. lékařské fakultě UK v Praze
- od r.2016 výzkumný pracovník NUDZ Klecany
- od r.1989 soudní znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie se specializací klinická psychologie a sexuologie dospělých, dětí i mládeže.
Je členem oborové rady pro studijní obor psychologie - Klinická psychologie a psychologie zdraví při FF UK a taktéž členem oborové komise pro studijní obor Lékařská psychologie a psychopatologie při 1. LF UK v Praze. Je členem Komise k zajištění surveillance HIV/AIDS, Komise pro terapeutickou kastraci sexuálních deviantů a Komise pro změnu pohlaví u transsexuálních pacientů Ministerstva zdravotnictví ČR. Je školitelem FF UK v oboru klinické psychologie, školitelem IPVZ a 1. LF UK v oborech klinická psychologie a experimentální chirurgie, dermatologie a školitelem FHS UK v oboru antropologie. Je členem komise pro obhajoby disertací v oboru Psychologie Akademie věd ČR.
Člen řady domácích i zahraničních odborných společností. Organizátor řady mezinárodních konferencí. Autor více než 530 odborných článků, učebnic a monografií. Od r.1994 vědecký tajemník a od r. 2021 předseda Sexuologické společnosti ČLS JEP.
Byl prezidentem kongresu International Academy of Sex Research (Praha 1010) a kongresu World Association for Sexual Health (Praha, 2017).
Přehled pedagogické činnosti:
Od roku 1990 přednáší sexuální psychologii, psychoterapii a psychodiagnostiku na katedře psychologie FF UK v Praze. Od roku 2001 je rovněž řádným zaměstnancem této katedry.
Kromě přednášek ze sexuální psychologie, psychodiagnostiky a psychoterapie zajišťuje a superviduje odborné stáže a praxe všech studentů katedry, vede diplomové práce studentů, doktorská studia (i na 1.LF UK), je členem oborových rad pro klinickou psychologii a psychologii zdraví na FF UK a pro lékařskou psychologii a psychopatologii na 1.LF UK.
Vedl několik habilitačních komisí a několik jmenování profesorem klinické psychologie na Univerzitě Karlově v Praze.
Počet citací dle Google Scholar: 2973
H-index: 30
Petr Weiss 1,
Sexuologický ústav 1LF a VFN, Katedra psychologie FF UK, NUDZ 1
Sexuální násilí páchané na dětech a dospělých jedincích představuje závažný celospolečenský problém. Jeho následky bývají pro oběti, jejich rodiny a blízké většinou škodlivé a trvale nevratné. V posledních letech se proto pozornost široké a odborné veřejnosti stále více zaměřuje na potřebnost preventivních programů v otázce sexuálního násilí. V České republice existuje poměrně dobře vyvinutá systémová péče o jedince s parafilní preferencí, kteří již mají za sebou historii spáchání sexuálně motivovaného trestného činu. Systematický způsob včasné intervence v naší zemi ale doposud chyběl. Projekt Parafilik se snaží tuto mezeru vyplnit nabídkou terapeuticko-poradenské intervence pro sebeidentifikující se parafiliky, kteří mají preferenci pro neobvyklé sexuální objekty (např. pedofilie či hebefilie) nebo pro neobvyklé aktivity zahrnující nějakou formu nesouhlasu ze strany sexuálního objektu či násilí při sexu (např. sexuální sadismus, exhibicionismus). Cílem projektu Parafilik je přispět ke snížení rizika sexuálního násilí ve společnosti a zároveň přispět ke zlepšení psychické a fyzické pohody těchto jedinců. V současné době projekt poskytuje tyto služby již více než rok, a to formou skupinové, individuální a párové psychoterapie. Každý klient při vstupu do programu prochází tzv. telefonním screeningem (bazální zhodnocení rizikovosti a zakázky klienta), dále klinickým a výzkumným zhodnocením (včetně zhodnocení rizikovosti), psychoedukační skupinou a motivačními rozhovory. Poté jsou klienti na základě stanovené diagnózy, rizikovosti a zakázky umístěni do jedné ze dvou typů skupin, které se liší frekvencí setkávání a řešenými tématy. Mezi povinné terapeutické okruhy a oblasti, se kterými se s klienty pracuje patří například práce s motivací, sebe-akceptace, emoční regulace, práce s empatií, práce se sexuálními fantaziemi, plánování budoucnosti či prevence relapsu. Doplňkově je pro klienty k dispozici taktéž párová psychoterapie či individuální setkání s terapeutem. V případě, že klienta nelze zařadit do skupiny je mu vždy nabídnuta spolupráce na základě individuálního setkávání, která obsahově kopírují vzor skupinového setkávání. Souběžně se zavedením restrikcí k pandemii Covid-19 a k tomu vázanému zvýšenému reportu sexuálně motivovaného násilí online a přetížení krizových linek v ČR, spustil projekt Parafilik službu krizové intervence zaměřenou na osoby ve zvýšeném riziku páchání této trestné činnosti a jejich blízké. Skrze tuto službu (krizová intervence online, telefonní linka, FaceToFace) odborníci poskytli již přes 110 intervencí. Služba je limitována třemi setkáními v délce 45 min, poté jsou klienti buď přesměrováni na dlouhodobější spolupráci s projektem Parafilik či odkázáni na vhodnou službu/odborníka. V rámci přednášky bude mimo jiné uvedeno i několik kazuistik klientů projektu Parafilik.
MUDr. Hollý Martin
Životopis není k dispozici
MUDr. Martin Hollý 2,
Centrum pro sexuální zdraví a prevenci, Národní ústav duševního zdraví 1
Psychiatrická nemocnice Bohnice 2
V přednášce zazní informace o aktuálním dění v oboru. Z oblasti vzdělávání budeme referovat o vzniku nového nástavbového oboru Lékařská psychoterapie a o nových kritériích IPVZ pro psychoterapeutické výcvikové programy. Zazní i informace o činnosti pracovní skupiny MZ pro rozvoj psychoterapie, především vznik nového třístupňového modelu poskytování psychoterapie ve zdravotnictví a příprava vázané psychoterapeuticko-poradenské živnosti mimo zdravotnictví.
MUDr. Juraj Rektor
Životopis není k dispozici
Juraj Rektor 1,
Psychosociální centrum Přerov 1
Jedná se o terapeutický program, který v posledních deseti letech svého života vytvořil a jehož účinnost ověřil jen z nejvlivnějších psychoterapeutů 20. století A. T. Beck (zemřel v roce 2021 ve 100 letech věku) se svými spolupracovníky. Tento terapeutický program vychází z kognitivní terapie a jeho cílem pomoci lidem, kteří trpí chronickými dlouholetými psychickými potížemi, jako je chronická schizofrenie či deprese, najít smysluplné životní cíle, o jejichž naplnění by mohli usilovat. Vychází se přitom z podrobné analýzy dřívějších schopností a úspěchů dotyčných jedinců, přičemž úkolem terapeuta je zpochybnit platnost kognitivních schémat pacienta, která mu brání v úsilí o změnu jeho situace k lepšímu, a pomoci mu najít jednotlivé kroky, kterými se může k dosažení svých životních cílů a naplnění jeho životních hodnot přiblížit. Terapeutický program vychází z optimistického předpokladu, že i u jedinců s chronickou duševní poruchou je možné dosáhnout změny k lepšímu, a že je to sám pacient, kdo má schopnost změnit svůj život způsobem, který si sám přeje.
MUDr. Možný Petr
Životopis není k dispozici
Petr Možný 1,
Psychiatrická nemocnice Kroměříž 1
Internet se stává důležitým zdrojem informací a výměny a může mít výrazný vliv na chování a rozhodování související se zdravím. Psychoedukace na internetu s přístupy kognitivně behaviorální terapie umožňuje zvýšit dostupnost psychosociální péče pro větší počet pacientů pomocí moderních technologií. Intervence po internetu mohou být účinnou dopomocí existujícím zdravotních přístupů. Internetová psychoedukace a terapie typicky zahrnuje internetový kontakt mezi konzumentem a terapeutem a strukturovaný program na webových stránkách, kterým klienta terapeut doprovází. Internetový program takto nabízí unikátní možnost provádět ověřené zdravotní programy bez intenzivního vstupu terapeuta rozšířit množství lidi, kterým je tato léčba poskytována. To může být výhodou také v období udržovací léčby. V posledním dvaceti letech byly intenzivně vědecky zkoumány internetové psychoedukační a kognitivně behaviorální programy pro pacienty s depresí, panickou poruchou, sociální fobii, PTSD, generalizovanou úzkostnou poruchou a dalšími psychickými poruchami. Četné meta-analýzy ukazují, že efektivita těchto programů je podobná, jako efektivita psychoterapie tváří v tvář. Terapeutický vztah se ukázal jako významný faktor těchto programů. Klienti důvěřují e-terapeutovi, ochotně se svěřují a vztah se neliší od běžného terapeutického vztahu. Ovšem na konci programu přičítají změnu stavu sobě, nikoliv terapeutovi. Kromě celé řady psychických poruchy byly rovněž úspěšně testovány programy pro psychosomatické stavy, jako jsou bolesti hlavy a tinnitus, které se ukázaly být účinné. Sami jsme testovali internetový psychoedukační program pro pacienty s bipolární afektivní poruchou. Aktuálně ověřujeme psychoedukační programy pro klienty s depresí, generalizovanou úzkostnou poruchou a klienty prožívající nadměrný stres. Přednáška ukáže výsledy výzkumů ze světa, vlastní výsledky a bude prezentovat filozofii programů a ukázky z psychoedukačních programů.
Ján Praško
Životopis není k dispozici
Ján Praško 1, Marie Ocisková 1, Jelena Holomany 2,
Klinika psychiatrie FNOL, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra psychoterapie IPVZ, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun, Akeso holding 1
Mindwalk, s.r.o. Praha 2
Psychoterapie je sice potřebná pro léčbu většiny psychických poruch, zejména v oblasti „malé psychiatrie“, kam spadá většina pacientů a je ve většině doporučených postupů ve světel léčbou první volby, její provádění atraktivní pro psychiatry ani klinické psychology není. Jedním z důvodu je očividná diskrepance mezi náročností psychoterapeutického vzdělávání, finančních nákladů na ně, a úhradami za psychoterapeutické výkony. Psychiatrovi se podstatně více vyplatí dělat kontrolní vyšetření než psychoterapeutická sezení. Takto nastavené úhradové mechanismy psychoterapii významně znevýhodňují. Tato diskrepance vznikla také historicky postupným navyšováním kvalifikačních požadavků – navyšování požadavků na rozsah samotných výcviků, ale především prodlužováním předatestační přípravy. Rovněž chybí nebo je nedostatečné financování odborných garantů / školitelů tak, aby bylo dostatečně atraktivní se v systému přípravě začínajících specialistů angažovat. Taková práce se musí zkušenému profesionálovi vyplatit. Pokud systém potřebuje více takových poskytovatelů psychoterapie, měl by to být systém, který se bude na financování minimálně spolupodílet. Protože je psychoterapie součástí léčebných standardů u mnoha psychických poruch a onemocnění, hrozí reálné riziko, že tyto standardy brzy nebudou vůbec naplňovány. Bude se prohlubovat i nenaplňování ústavou daného práva na bezplatnou zdravotní péči, za kterou je zodpovědný stát. Zjevná je malá ochota zdravotních pojišťoven rozšiřovat síť psychoterapeutických zařízení. Tato síť je nedostatečná ve srovnání se zeměmi s podobně rozvinutou zdravotní péčí. Vyhánějí tak pacienty do placených služeb, vesměs mimo zdravotnictví. Neúnosně nízké jsou rovněž platy klinických psychologů, dominantních poskytovatelů psychoterapie, ve zdravotnických zařízeních (nedosahují až na výjimky platu zdravotních sester). Mezi možná řešení situace patři: • Vyvinout tlak na plátce (zdravotní pojišťovny, zaměstnavatele), aby investovali do psychoterapie více finančních prostředků. • Finančně podpořit vzdělávání těchto odborníků. • Výrazně rozšířit síť psychoterapeutických pracovišť. • V krátkodobém horizontu lze jednoduše upravit navýšení úhrady u individuální i skupinové psychoterapii. U skupinové psychoterapie by zvýšení plateb posílilo motivaci, k práci v této modalitě, která navíc pojme více pacientů. • Jasně oddělit psychoterapii ve zdravotnictví od uplatňování psychoterapeutického vzdělání mimo něj, které negativně ovlivňuje zájem o práci ve zdravotnictví.
Ján Praško
Životopis není k dispozici
Ján Praško 1, František Matuška 2,
Klinika psychiatrie FNOL, Olomouc, Univerzita Palackého v Olomouci, Katedra psychoterapie IPVZ, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun, Akeso holding 1
Psychoterapeutická klinika HERMÉS Group, s.r.o. Praha 4 – Nusle 2
V úvodním sdělení představí zástupkyně ředitele ÚZISu pro vědu a projekty RNDr. Jitka Soukupová Ph.D., projekt Datová a analytická základna moderního systému péče o duševní zdraví v ČR (Data pro psychiatrii) a Analýzu vybraných fenoménů současné dětské psychiatrie psychiatrické Dětská psychiatrie v datech UZIS.
RNDr. Soukupová Jitka
Životopis není k dispozici
Jitka Soukupová 1,
ÚZIS 1
Poruchy pohlavní identity (GID) jsou dlouhodobě definovány v psychiatrických manuálech a dětští psychiatři o nich vždy měli povědomí. V dětském a dorostovém věku byla tato problematika spíše vzácná a dětští psychiatři tak odesílali své pacienty do sexuologické péče, která byla v České republice dostatečně funkční a kapacitní. Odhadem v posledních 10 letech dochází k masivnímu nárůstu dospívajících pacientů s poruchou pohlavní identity, a to především biologických dívek. Často mají jiný psychologický profil, než tomu bylo před léty, kromě poruchy pohlavní identity se objevují závažné psychické problémy, sebepoškozování a sebevražedné pokusy. V minulosti jsme biologické dívky s poruchou pohlavní identity znaly spíše jako dobře psychicky komponované. Tento nárůst je patrný v celém vyspělém světě. Tento nárůst se různí odborníci snaží vysvětlit různě a z toho pak plynou doporučení, jak k těmto pacientům přistupovat či kdy a jak zahajovat léčbu. Pravdou ale je, že o příčinách víme velmi málo. Ve chvíli, kdy kapacita sexuologů vůbec nedostačuje, musí dětští psychiatři, ale i pediatři hledat vlastní řešení, jak pomoci této skupině pacientů.
MUDr. Pavel Theiner Ph.D.
MUDr. Pavel Theiner, Ph.D. je vedoucí lékař dětského a dorostového oddělení Psychiatrické kliniky FN a MU Brno, je lékařem sexuologické ambulance PK FN Brno a DBT terapeutem. Promoval na Masarykově univerzitě v r. 2000 v oboru všeobecné lékařství, v roce 2006 získal doktorát za výzkum ADHD u dětí. V roce 2003 složil atestaci I. stupně z psychiatrie a v r. 2007 získal specializovanou způsobilost v oboru dětská a dorostová psychiatrie. V roce 2009 absolvoval výcvik v KBT. v roce 2020 získal certifikát v DBT z Velké Británie.
Pavel Theiner 1,
Psychiatrická klinika FN Brno a Masarykovy univerzity 1
V posledních letech je stále aktuálnější problematika genderové identity, a to jak z hlediska odborného, tak i z hlediska mediálního. Nejnápadnější je přitom nárůst dětské klientely s diagnostikovanou GID v sexuologických ambulancích v posledních letech. Tento trende pozorujeme ne pouze u naší populace, na tento nárůst upozorňují i kolegové v jiných zemích. Přednáška je proto zaměřena na ilustraci tohoto nárůstu a na rozbor jeho možných příčin. Kromě toho poskytuje přehled základních pojmů genderové problematiky i diagnostiky a aktuálních možností terapie dětí a dospívajících s genderovou dysforií v České republice.
prof. PhDr. Petr Weiss PhD., DSc.
Životopis není k dispozici
Petr Weiss 1,
Sexuologický ústav 1LF a VFN, Katedra psychologie FF UK, NUDZ 1
V posledních letech výrazně přibývá dětí s genderovou dysforií. Ve velké většine se jedná o nezletilé a mladistvé dívky. Přednáška se zabývá problematikou diagnostiky a péče o tyto děti.
MUDr. Petra Sejbalová
Psychiatr a sexuolog. Primářka Sexuologického odd. FN Brno, soudní znalkyně KS Brno
Petra Sejbalová 1,
Sexuologikcé oddělení FN Brno 1
Sdělení shrnuje kazuistické zkušenosti s účastí adolescentů s poruchou pohlavní identity, transsexualizmem, v programu Denního stacionáře. Podle dat ÚZISu počet dětí s diagnózou F64 (poruchy pohlavní identity) v ambulantní psychiatrické péči stoupl od roku 2010 do roku 2020 8,5x, 4x častěji se jedná o dívky. Obdobně se projevil vzestup i mezi pacienty denního stacionáře, kde jsou v posledních 2 letech z 16 pacientů 2-3 osoby s poruchou pohlavní identity, nejčastěji se jedná o dívky s transsexualizmem. V psychoterapeutickém programu tak k běžným tématům dospívání přibylo téma pochybností o genderové identitě a s ním také téma tolerance a přístupu okolí k požadovaným změnám, od způsobu oslovení přes změnu jména až ke spolupráci se sexuologií a léčbě směřující ke změně pohlaví. Porucha pohlavní identity byla vždy vedlejší diagnózou, pacienti ale často přicházeli do stacionáře pro psychické obtíže, které s touto diagnózou souvisely. Jen výjimečně se diagnóza poruchy pohlavní identity nepotvrdila. Sdělení je doplněno několika kazuistikami.
MUDr. Petra Uhlíková
Životopis není k dispozici
Petra Uhlíková 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 1
Hodnocení stavu pacienta pro posudkové účely je běžnou součástí naší každodenní psychiatrické práce, které má velký dopad na životy našich pacientů. Hodnocení psychického stavu pacienta psychiatrem včetně funkčních dopadů stanovené diagnózy na jeho každodenní fungování slouží posudkovému lékaři pro účely posouzení stupně invalidity i nároku na příspěvek na péči, na příspěvek na mobilitu, na příspěvek na zvláštní pomůcku a na průkaz osoby se zdravotním postižením. Ne všichni psychiatři se orientují v legislativě, která upravuje nároky pacientů na příznání jednotlivých sociálních dávek a výhod. Posudkový lékař při hodnocení zdravotního stavu pacienta vychází zejména z doložených lékařských zpráv a kvalitní psychiatrická zpráva může zvýšit pravděpodobnost přiznání sociální dávky pacientovi. V rámci probíhající reformy psychiatrické péče v České republice by bylo vhodné zvážit i legislativní změny zákonů, které nároky psychiatrických pacientů na různé dávky upravují. Mezi problematické body patří posuzování invalidity u Alzheimerovy nemoci, závažných psychotických a afektivních poruch. Vážným posudkovým problémem v posledních letech je neochota klinických psychologů stanovovat číselnou hodnotu IQ kvocientu, neboť v případech nároků pacientů trpících mentální retardací na různé sociální dávky včetně hodnocení stupně invalidity je v příslušných zákonných normách číselná hodnota IQ kvocientu explicitně uvedeným posudkovým kritériem pro posouzení těchto nároků. Příspěvek dále chce poukázat na důležitost stanovování komorbidní diagnózy poruchy osobnosti zejména u pacientů s úzkostnými poruchami a pacientů s mentální retardací, která je často hlavní příčinou snížení práceschopnosti pacienta.
MUDr. Tereza Szymanská
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové a revizní lékař VZP ČR. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
Tereza Szymanská 1,
Lékař specialita Posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí Hradec Králové 1
Metamfetamin (pervitin) je u nás nejčastěji zneužívanou návykovou látkou ze skupiny psychostimulancií. Nezřídka pod jeho vlivem dochází ke spáchání trestného činu většinou násilné povahy a znalec je postaven před úkol posoudit úroveň ovládacích a rozpoznávacích schopností pachatele. Metamfetamin sám o sobě při běžném konzumu nedeformuje kvalitativním, psychotickým způsobem percepci reality a ovládací i rozpoznávací schopnosti tedy většinou hodnotíme jako zachované v plném rozsahu. Musíme ale pamatovat na to, že metamfetamin může vyvolat toxickou psychózu, u které je hodnocení zcela odlišné a ovládací i rozpoznávací schopnosti mohou být úplně vymizelé. Nemělo by chybět vyjádření zda posuzovaný měl s podobnou událostí osobní zkušenosti. Při rozhodování o ochranném léčení bychom se jako u všech závislostí měli řídit zásadou „méně je více“ a doporučit ochranné léčení pouze v těch případech, kde je již plně rozvinut syndrom závislosti a nikoliv třeba u konzumentů pervitinu s dominujícími disociálními rysy osobnosti bez prokazatelné závislosti.
MUDr. Jiří Pokora
Narodil jsem se 24.3.1952 v Brně.
V roce 1970 jsem ukončil maturitou studium na gymnasiu UNESCO v Brně na Křenové ul.
V roce 1976 jsem absolvoval s červeným diplomem lékařskou fakultu UJEP v Brně.
Po promoci jsem nastoupil v psychiatrické léčebně v Kroměříži,kde jsem pracoval 3 roky
a potom jsem přešel do psychiatrické léčebny v Dobřanech,kde jsem pracoval 1 rok..Dalších 8 let jsem pracoval v rezortu ministerstva spravedlnosti ve věznici Plzeň-Bory,kde jsem se zabýval jednat výkonem ochranné ústavní protialkoholní léčby,jednak problematickou
léčebně-výchovného ovlivňování poruch osobnosti.
Od roku 1987 pracuji v Psychiatrické léčebně v Brně-Černovicích,
z toho od roku 1998 jako přednosta oddělení pro léčbu návykových nemocí.
Jiří Pokora 1,
MUDr.Jiří POKORA 1
Úvod: Prevalence kouření nikotinových cigaret je u nemocných schizofrenií vysoká, dosahuje dle provedených meta-analýz 45-80%. Nemocní schizofrenií mají silnější závislost ve srovnání s běžnými kuřáky (kouří větší množství cigaret, častěji a s větší intenzitou) a také případný odvykací stav od nikotinu bývá těžší. Nemocní schizofrenií mají, ve srovnání se zdravou populací a také ve srovnání s duševně zdravými kuřáky, vyšší mortalitu i morbiditu v důsledku kouření. Kouření cigaret bylo prokázáno jako rizikový faktor rozvoje schizofrenie a také zhoršuje prognózu tohoto onemocnění. Metoda: Prezentace shrnuje souhrn dosavadních vědecky podložených poznatků o důvodech/podkladech větší náchylnosti nemocných schizofrenií ke kouření a o udržujících faktorech posilujících negativní důsledky kouření cigaret. Prezentován bude také nástin možných preventivně léčebných strategií vycházejících z mezinárodních zkušenosti. Závěr: Kouření je výrazně negativně ovlivňujícím faktorem průběhu života nemocných schizofrenií. V běžné psychiatrické léčebné praxi je mu věnována poměrně malá pozornost. Nemocní schizofrenií jsou prokazatelně méně informováni o rizicích kouření a problém jejich závislosti se bohužel bagatelizuje.
MUDr. Lucie Kališová PhD.
Doc. MUDr. Lucie Kališová, PhD. pracuje jako vedoucí lékařka akutního oddělení na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN. V současnosti se její profesní zájem soustředí zejména na téma léčby a péče o nemocné schizofrenií.
MUDr. Lucie Kališová , PhD.1,
Lucie Kališová, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 1
Úvod: Hraniční porucha osobnosti (HPO) patří mezi časté a závažné psychiatrické poruchy. Výsledky nedávných zobrazovacích studií dokládají narušení aktivity klidových mozkových sítí ve frontolimbických okruzích u pacientů s HPO. Aktivitu rozsáhlých mozkových sítí je možné studovat s využitím elektroencefalografie (EEG) pomocí analýzy funkčních EEG mozkových mikrostavů. Tato metoda se v posledních letech ukazuje být slibným nástrojem k identifikaci EEG korelátů neurálních abnormalit u psychiatrických poruch. Doposud však nebyla využívána ke studiu neurálního podkladu HPO. Mikrostav je asi 100 ms trvající globální stav mozkové aktivity charakterizovaný stabilní topografií potenciálového rozložení na skalpu. Cílem této pilotní studie bylo identifikovat abnormality v dynamice mikrostavů u pacientů s HPO. Metodika: Do studie se zapojilo pět zdravých kontrol a pět pacientů s diagnózou HPO. Analyzovali jsme šestiminutový záznam klidové mozkové aktivity snímaný pomocí 256-kanáloveho EEG systému. Posuzovali jsme časové charakteristiky mikrostavů u pacientů a kontrol. Výsledky: Bylo identifikováno šest mikrostavů (1-6) vzájemně se lišících potenciálovým rozložením na skalpu. Časové pokrytí udává, jaká procentuální část celkové délky EEG záznamu je pokryta daným mikrostavem. U pacientů vs. kontrol bylo průměrné časové pokrytí jednotlivými mikrostavy následující: 24±7% vs. 28±7% (1), 11±6 % vs. 7±3 % (2), 14±4% vs. 9±3% (3), 17±4% vs. 25±8% (4), 11±5% vs. 7±4% (5), 20±8% vs. 22±7% (6). Závěr: V obou skupinách byly nejvíce zastoupeny mikrostavy (1), (4) a (6). Ve srovnáni s kontrolami bylo časové pokrytí těmito mikrostavy u pacientů nižší. Naopak zbývající tři mikrostavy měly pokrytí u pacientů vyšší než u kontrol. Pilotní výsledky naznačují možné abnormality v dynamice klidových rozsáhlých mozkových sítích u pacientů s HPO. Nález bude ověřován na větším souboru umožňujícím statistické zpracování. Tato práce byla finančně podpořena grantem MZ ČR (NU20-04-00410) a grantem MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).
MUDr. Alena Damborská Ph.D.
MUDr. Alena Damborská, Ph.D., neurofyzioložka působící na Masarykově univerzitě, se od počátku svých výzkumných aktivit věnuje studiu elektrofyziologických korelátů kognitivních funkcí člověka. Později se zaměřila na výzkum elektrofyziologických abnormalit u neuropsychiatrických onemocnění. Pro svůj výzkum používá intrakraniální elektrody a skalpové HD-EEG. Doktorka Damborská v roce 2012 obhájila doktorskou práci na téma: Kognitivní evokované potenciály snímané intracerebrálně u lidí během oddball úkolu. V roce 2016 získala funkční odbornost v elektroencefalografii. V letech 2017-2019 pracovala v rámci Individual Fellowship jako Marie Skłodowska-Curie Action Post-Doctoral Research Fellow v laboratoři Functional Brain Mapping Lab v Ženevě na projektu “Deep brain targets for neurostimulation in affective disorders”.
Alena Damborská 1, Tomáš Svěrák 2, Martin Lamoš 3, Pavla Linhartová 2,
Psychiatrická klinika, Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika; CEITEC – Středoevropský technologicky institut, Masarykova univerzita, Brno, Česká republika 1
Psychiatrická klinika, Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika 2
CEITEC – Středoevropský technologicky institut, Masarykova univerzita, Brno, Česká republika 3
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Popov Petr, MHA
psychiatr, působící většinu profesní kariéry v oblasti adiktologie, je primářem Kliniky adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze, vedoucím Katedry návykových nemocí a adiktologie IPVZ, členem výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP a předsedou její AT sekce, zakladatelem, dlouholetým předsedou a aktuálně místopředsedou Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP. Kromě adiktologie se věnuje supervizní činnosti, působí rovněž jako výcvikový lektor v psychoterapii.
Petr Popov 1,
Klinika adiktologie 1. LF UK a VFN v Praze 1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Bártečků Elis, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Elis Bártečků 1,
PK FN Brno 1
Abstrakt není k dispozici
Prof. Hájek Tomáš, MD, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Tomáš Hájek 1,
Dalhousie University, Department of Psychiatry, Canada 1
Abstrakt není k dispozici
prof. MUDr. Mohr Pavel, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Pavel Mohr 1,
NUDZ 1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Kopeček Miloslav, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Miloslav Kopeček 1,
NUDZ 1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Čermák Jan
Životopis není k dispozici
Jan Čermák 1,
Psychiatrie Říčany 1
Petr Šonka: Co by si praktičtí lékaři přáli od psychiatrů? Martin Anders: Co by si psychiatři přáli od praktických lékařů? Témata: • odraz reformy psychiatrické péče v primární péči • reflexe činnosti ambulancí s rozšířenou péčí a CDZ • psychiatrická dispenzární péče • propojený systém péče o depresivní a úzkostné pacienty • vzájemné předávání informací a lékařských zpráv • aktuální novinky v podmínkách péče o pacienty trpící demencemi (dopad uvolnění preskripce kognitiv, centra vysoce specializované péče o pacienta trpící AD, postřehy a potřeby pl) • zkušenosti ze sdílení praxí (možná cesta i pro psychiatrické ambulance?)
doc. MUDr. Anders Martin, , Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. se čerstvě plně věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předtím rozvíjel činnost Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu, jehož součástí je zejména laboratoř stimulačních metod resp. moderních aplikací elektrokonvulzivní léčby, repetitivní transkraniální magnetické stimulace, přímé stimulace stejnosměrným proudem a stimulace jasným světlem (fototerapie). Svůj zájem však dlouhodobě směřuje do realizace reformy psychiatrické péče a do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. V současnosti je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž dlouhodobě vykonával a nadále i vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv. Po dobu více než 10ti let byl vedoucím redaktorem oficiálního časopisu Psychiatrické společnosti ČLS JEP s více než stoletou historií „České a slovenské psychiatrie“.
MUDr. Šonka Petr
Životopis není k dispozici
MUDr. Hollý Martin, MBA
Životopis není k dispozici
RNDr. Soukupová Jitka
Životopis není k dispozici
Petr Šonka 2, Martin Anders 1,
Psychiatrická společnost ČLS JEP 1
Sdružení praktických lékařů České Republiky 2
Příspěvek se bude věnovat aktuálním kompetencím psychiatrických sester a to z pohledu jejich legislativního ukotvení, tak i z pohledu jejich využívání v praxi. Jsou sestry na definované činnosti dobře odborně připraveny, mají možnost je v praxi vykonávat, co by bylo potřeba k posílení role sester v praxi, jaké změny jsou v budoucnu žádoucí - to jsou některé z otázek, na které bude příspěvek a následně i celé sympozium hledat odpovědi.
Mgr. Tomáš Petr PhD
Mgr. Tomáš Petr, Ph.D. je odborností psychiatrická sestra s praxí z různých oblastí psychiatrické péče. Působil v Psychiatrické nemocnici v Bohnicích na různých typech oddělení – akutní péče, gerontopsychiatrie, odd. pro léčbu závislostí aj. Několik let se také podílel na managementu nemocnice v roli zástupce hlavní sestry. Aktuálně pracuje jako vrchní sestra psychiatrického oddělení ÚVN. Vedle lůžkové psychiatrické péče má také zkušenosti z různých typů komunitních služeb. Pracoval v chráněném bydlení pro duševně nemocné a nyní se podílí na budování Centra duševního zdraví pro Prahu 6. Má rozsáhlé zahraniční zkušenosti. 2 roky pracoval v psychiatrické nemocnici v Anglii a absolvoval četné stáže v různých psychiatrických službách napříč Evropou (Německo, Holandsko, Norsko, Švédsko, Itálie). Je předsedou Psychiatrické sekce České asociace sester a zároveň členem výboru Evropské asociace psychiatrických sester HORATIO. Dlouhodobě spolupracuje s Kanceláří veřejného ochránce práv jako expert na dodržování lidských práv při poskytování zdravotních a sociálních služeb a je také expertem ve výboru CPT (European Committee for the Prevention of Torture and Inhuman and Degrading Treatment or Punishment) při Radě Evropy. Aktivně přednáší a publikuje o různých tématech z oblasti psychiatrického ošetřovatelství v ČR i v zahraničí. Je členem Výkonného výboru pro odbornou garanci Strategie reformy psychiatrické péče.
Tomáš Petr 1,
Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha 1
Individuální plánování v současné době patří ke stěžejním činnostem sester pracujících v psychiatrických nemocnicích. Tento příspěvek zprostředkovává zkušenosti z psychiatrické nemocnice Bohnice s procesem zavádění pravidelného setkávání s komunitními službami, individuálního plánování a především s procesem změny přístupu sester k poskytované péči. V závěru sdělení jsou formulovány zásadní činnosti sester, které definují jejich roli v multidisciplinárním týmu.
Mgr. Hana Tošnarová Ph.D.
Vrchní sestra v Psychiatrické nemocnici Bohnice v Praze
Andrea Honetschlägerová 1, Hana Tošnarová 1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice, Praha 1
Stávající síť krizových center má být od letošního roku doplněna o Centra krizové péče, která vzniknou či již vznikají ve vybraných nemocnicích v jednotlivých krajích České republiky. Smyslem jejich geneze je propojení krizových služeb s urgentními příjmy nemocnic. Otevírá se tak další možnost nabídnout bezprostřední pomoc a podporu lidem, kteří se momentálně nacházejí v pro ně vlastními silami neřešitelné krizové situaci a v nemocnici se ocitli patrně z jiných důvodů. Efektivita fungování center krizových služeb bývá obvykle posuzována dle jejich dostupnosti, multidisciplinárního týmového přístupu a nízkoprahovosti. Nízkoprahová zařízení jsou standardně typem sociálních zařízení a služby, které poskytuje, jsou dané zákonem o sociálních službách. Pro tyto služby je kromě jiného charakteristické zejména to, že jsou poskytovány bez nutnosti nejrůznějších potvrzení, doporučení, dokladů, nezřídka anonymně. V případě zřizování krizových služeb v rámci nemocničních zařízení, kdy se předpokládají určité administrativní úkony, například v podobě vykazování zdravotních výkonů, je anonymita pacienta (klienta) v podstatě vyloučena. I když si uvědomujeme určitá omezení, vyplývající především ze samotné podstaty služeb nabízených v rámci krizových center, pokusili jsme se o založení Centra krizové péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Jde o zdravotnické zařízení, které poskytuje psychiatrickou, psychologickou a terapeutickou pomoc při stabilizaci krize v bezpečném a podpůrném prostředí. Náš multidisciplinární tým nabízí krátkodobou krizovou stabilizační péči a podporu v takových životních situacích, které již nelze zvládat vlastními silami a je potřeba pomoci s jejich konstruktivním řešením. Ambulantní konzultace zahrnují vstupní vyhodnocení situace a psychického stavu, poskytnutí specializované podpory, v případě potřeby indikaci dalších zdravotnických služeb včetně případné hospitalizace. Dále pak poradenství, podporu a orientaci v návazných službách, koordinaci spolupráce s dalšími návaznými službami, které mohou být užitečné při řešení konkrétní krize. Provoz telefonní linky umožňuje především včasnou psychosociální intervenci; poradenství, podporu a orientaci v dalších službách, tato nemá parametr krizové telefonní linky, ale má více informační a směrující charakter. Cílem příspěvku je představit vznik Centra krizové péče ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, prezentovat jeho propojení se Společným příjmem interně nemocných pacientů, tedy urgentním příjmem a sdílet první zkušenosti s jeho praktickým fungováním včetně rolí a kompetencí psychiatrických sester a dalších nelékařských zdravotnických pracovníků v tomto centru. Prezentována a diskutována budou i možná úskalí, která prolínání zdravotních a sociálních služeb v této oblasti přináší. Klíčová slova: centrum krizové péče, krizová intervence, multidisciplinarita, poradenství, urgentní příjem, kompetence psychiatrických sester
Zuzana Fišarová
Zuzana Fišarová - vrchní sestra Psychiatrické kliniky VFN v Praze; psychiatrická sestra; člen psychiatrické sekce ČAS
Milan Demjanenko - koordinátor Centra krizové péče VFN v Praze; lektor - tým krizových interventů a zdravotníků na urgentním příjmu VFN
Demjanenko Milan
Životopis není k dispozici
Zuzana Fišarová 2, Milan Demjanenko 1,
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze; ČAS Psychiatrická sekce 2
Vstup samostatně pracující terénní psychiatrické sestry působící ve středočeském kraji. Popis přímé práce s pacienty v jejich přirozeném prostředí. Překonávání "nástrah", kterým sestra v terénu čelí. Spolupráce s týmem sociálních pracovníků. Rozdíl v pohledu na fungování pacienta očima sestry z ambulance a z terénu. Jak vypadá práce v pomalu se rozrůstajícím mini terénním týmu směřujícím k širší multidisciplinaritě ? Jeden den se "sestrou v akci" :)
Věra Perglová
Věra Perglová, nar. 29.12.1971
Zdravotní sestra s psychiatrickou specializací.
r.1990 - 1999 (vč.MD) - oddělení intenzivní medicíny NZS Na Malvazinkách a FN Motol; specializační studium ARIP.
r.1999 - 2017 - psychiatrická ambulance; specializační studium Sestra pro péči v psychiatrii.
r.2017 - současnost - terénní psychiatrická sestra v týmu psychosociální rehabilitace Lomikámen, z.ú. ( www.lomikamen.cz )
Věra Perglová 1,
Lomikámen, z.ú. 1
Úvod Zatímco víme, že depresivní porucha je úzce propojená s životním stylem, vztah mezi vyhořením a životním stylem doposud není tak jednoznačný. Tato studie mapovala depresivní symptomatologii, vyhoření a životní styl v průběhu let 2014, 2017 a 2020 a zkoumala do jaké míry se tyto proměnné vzájemně ovlivňují. Metody Při sběru dat asistovala agentura STEM/MARK, která pomocí metody CAWI (počítačem asistované dotazování) sesbírala odpovědi od reprezentativního vzorku respondentů. Cílová skupina byli dospělí lidé ve věku 18-65 let a dotazování probíhalo online. Výsledky Všechny 3 sběry se shodují, že pro model vysvětlující vyhoření jsou statisticky významné proměnné: věk, depresivní symptomatologie a únava během dne (p<.001) . Jiné proměnné týkající se zdravého životního stylu nedosáhly statistické významnosti. Závěr I přesto, že jiné proměnné týkající se životního stylu nebyly ve zkoumaném modelu statisticky významné víme že duševní pohoda úzce souvisí s fyzickým zdravým, a proto by měl být kladen důraz na holistický přístup ke zdraví.
Martina Vňuková
Životopis není k dispozici
Martina Vňuková 1, Radek Ptáček 1, Jiří Raboch 1,
Psychiatrická klinika 1 LF UK a VFN 1
In the 20th Century the Endocannabinoid System was discovered and due to the investigation of the psychoactive properties of cannabis. This connection has been a blessing and a curse and has led to the stigmatization of anything related to this system and on the other a series of discoveries emphasizing the key role this system has on most of our biological functions. The ECS has the potential to create new paradigms in health and psychiatry in terms of its role in immunity, neuronal functioning and most importantly its central role of keeping and pushing human physiology in a state of homeostasis. The critical functions of this system are based on lipid signaling, lifestyle habits and are intertwined with our states of consciousness. Effectively working with the endocannabinoid system can be done through dietary changes, exercise and Vitamin D exposure/intake. The paradigm of health based on balance and holism is one that is becoming more prominent in terms of evidence-based medicine. This system works as a central controller for most life sustaining processes and research has now found connections with endocannabinoid imbalances as a leading risk factor for psychotic disorders. One of the most important paradigms in looking at endocannabinoids and the ECS is the positive and negative allostatic effects on the various ECS receptors (i.e. CB1 and CB2) and how these are then correlated to health effects such as higher levels of inflammation, depressive moods to mania. The aim of the presentation is to look at non-cannabis-based solutions to work on helping the ECS balance human physiology and mind. Fatty acid extracts, terpenoids and a variety of other nutritional supplements can have a very powerful effect on physical and mental health. Further implications of the ECS are becoming clear in research in psychiatric disorders such as schizophrenia. As we move to a holistic vision of health the ECS is a crucial component of this approach and can help to look at patients in a broader way. Taking account of patient’s lifestyle including diet, exercise can be an additional tool for clinicians and other professional to approach treating individuals. Although the science on the ECS is advancing very quickly in the last few years, the findings have not been exported to the practice level, especially when looking at interventions that don’t use medicinal cannabis or cannabinoid compounds (e.g. Cannabidiol). The presentation aims to shed light on possible ways forward and integrating the ECS as a fundamental paradigm to mental and physical health.
Dr. Simon Weissenberger Ph.D. After the name!
Dr. Simon Weissenberger is a researcher and psychologist. He is the current CSO of Endoverse Ltd. and his research has focused on Attention Deficit Hyperactivity Disorder, time perception and most recently the role of the endocannabinoid system in overall health.
Simon Weissenberger 1,
LF 1 Karlova Univerzita 1
Náboženství, spiritualita a jejich vztah a dopad na duševní zdraví jsou v posledních desetiletích stále více a více diskutovaným a zkoumaným tématem. Text se zabývá problematikou toho, co přesně je ono náboženství a náboženskost, co je spiritualita, jak spolu tyto dva termíny souvisí a jaký mají podíl na duševním zdraví jedince. Dochází k závěru, že není tolik důležitá vyčerpávající definice jednotlivých výše uvedených termínů, ale snaha o potkání se, pochopení se navzájem v porozumění těmto termínům ať už s pacienty či klienty tak s probandy v rámci zkoumání této problematiky. Není jen nutné brát v potaz samotnou existenci a vliv náboženství a spirituality na duševní zdraví, ale je nutné také znát vnitřní mechanismy toho kterého náboženství a té které spirituality, abychom mohli co nejúčinněji s danou problematikou zacházet. Jeví se tak jako velice nosné propojení psychoterapie a pastorační péče či propojení poznatků psychologických, psychoterapeutických, teologických a religionistických.
Mgr. Tibor A. Brečka MBA, LL.M.
Psychoterapeut, vysokoškolský pedagog. Působí na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT a katedře řízení lidských zdrojů ŠKODA AUTO Vysoká škola. Je doktorand 1. Lékařské fakulty UK v Praze, obor lékařská psychologie a psychopatologie.
Tibor Brečka 1, Martina Vňuková 1, Radek Ptáček 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze, 1 LF.UK., Ke Karlovu 11, 128 08 Praha 2 1
Úvod Příčiny vzniku a rizikové faktory poruch autistického spektra (PAS) nejsou dosud plně objasněny. V posledních letech je stále více zkoumán vliv imunitního systému na vyvíjející se nervovou soustavu během prenatálního období. Dysregulace maternálního imunitního systému během gestace může vést k neurovývojovým změnám a vzniku neurovývojového onemocnění jako je PAS. Souvislost mezi narušením imunitního systému a vznikem PAS se udává například u rodinného výskytu autoimunitních onemocnění, virové nebo bakteriální infekce matky v těhotenství, dysregulace cytokinů a chemokinů a přítomnosti maternálních autoprotilátek reagujících proti proteinům vyvíjejícího se fetálního mozku. Je známo několik proteinů, proti kterým jsou namířeny maternální autoprotilátky ve vztahu k autismu. Náš výzkumný záměr je zacílen na collapsin response mediator protein (CRMP) 1 a 2, které hrají důležitou roli v regulaci růstu a navádění axonů v průběhu vývoje mozku. Naším cílem je charakterizovat prevalenci anti-CRMP1 nebo anti-CRMP2 izoformně specifických protilátek, identifikovat přítomnost autoimunitních poruch u matek dětí s ASD a porovnat hladinu autoprotilátek u matek s autoimunitními poruchami a bez nich. Metody Byly odebrány vzorky krve od matek dětí s PAS a od kontrol (190 vzorků v každé skupině). Přítomnost autoprotilátek CRMP1 a CRMP2 v mateřských sérech dětí s ASD a kontrolní populaci se shodným věkem/pohlavím byla testována pomocí metody Western blott a hladina byla porovnána pomocí metody ELISA. Výsledek Zjistili jsme zvýšenou prevalenci protilátek pro izoformu CRMP1 a CRMP2 v mateřských sérech dětí s ASD. Autoimunitní porucha byla přítomna téměř u čtvrtiny matek dětí s PAS. Byla porovnána hladina autoprotilátek u matek s autoimunitními poruchami a bez nich. Závěr Projekt má potenciál přinést nové poznatky o roli imunitní dysfunkce při vzniku poruch autistického spektra. Podpořeno MZ ČR, výzkumný grant č. NV18-04-00085 a MZ ČR – RVO, Fakultní nemocnice Motol, Praha, Česká republika 00064203. Pozn.: Zvaný příspěvek sympozia Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol.
doc. MUDr. Iva Dudová Ph.D.
Doc. MUDr. Iva Dudová, Ph.D.
Absolvovala lékařskou fakultu Univerzity Palackého (1994). Pracovala jako psychiatr pro dospělé v Psychosociálním centru v Přerově, ve Vojenské nemocnici v Olomouci a v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Později si rozšířila specializaci o dětskou a dorostovou psychiatrii. O roku 2001 byla vedoucí lékařkou oddělení Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol, od roku 2006 také zástupkyní přednosty kliniky pro vědu a výzkum a od října 2020 byla jmenována primářkou kliniky. Na dětské psychiatrické klinice vede program na diagnostiku poruch autistického spektra. Je členkou oborové rady doktorského studijního programu oboru Lékařská psychologie a psychopatologie při 1. LF UK a členkou zkušebních atestačních komisí pro obor psychiatrie a dětská a dorostová psychiatrie.
Publikovala přes 50 odborných prací doma i v zahraničí, spolupracovala na řešení mezinárodních i českých odborných projektů a grantů. Podílela se na standardizaci screeningového testu na autismus (CAST) v ČR. Byla členkou Odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením pro koncepční řešení problematiky života osob s poruchami autistického spektra. Je členkou Pracovní skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii MZ ČR a místopředsedkyní akreditační komise MZ ČR pro dětskou a dorostovou psychiatrii.
Iva Dudová 1, Martin Balaštík 2,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Oddělení molekulární neurobiologie, Fyziologický ústav AV ČR, Praha 2
Celosvětová koronavirová pandemie ovlivňuje naše životy již od jara roku 2020. Množí se zprávy o tom, jak tato situace negativně ovlivňuje duševní zdraví společnosti. Působí napětí, které vzniká v rodinách v důsledku hrozícího infekčního onemocnění, podstatné změny způsobu života při karanténních opatření a očekávaných ekonomických problémů. Tyto změny dopadaly i na děti a dospívající ve formě uzavření škol a omezení všech zájmových aktivit. Došlo k negativnímu ovlivnění režimu dětí, které nechodí do školy, nemají žádné kroužky, přestaly sportovat. V případě nestabilních a konfliktních rodinných vztahů trpí děti navíc tím, že jsou více tomuto prostředí vystaveny. U dětí a adolescentů se může též rozvinout strach z infekce, frustrace a nuda z přerušení kontaktu s přáteli a učiteli, chybění soukromí doma. V posledních dvou letech sledujeme výrazný nárůst autoagresivního jednání ve smyslu suicidálního pokusu, často v kombinaci se sebepoškozováním. Jde o trend, který jsme viděli již před covidovou pandemií. Typickým pacientem pedopsychiatrického lůžkového oddělení v současné době je dívka mezi 14. a 17. rokem, která se dlouhodobě sebepoškozuje, má sebevražedné myšlenky a tendence, nebo se dopustila suicidálního pokusu. Nemáme k disposici přesná statistická čísla týkající se sebevražedných pokusů u dětí a dospívajících. Určitý trend nám ukazuje počet pacientů přijatých na Dětskou psychiatrickou kliniku FNM po sebevražedném pokusu. Zatímco v letech 1995-1999 to bylo průměrně 25 pacientů, v letech 2010-2016 42 dětí a dospívajících, v následujících letech do roku 2020 počet stoupl na 79. Dramatický nárůst na 131 pacientů po suicidálním pokusu a 299 sebepoškozujících se jsme zaznamenali v roce 2021. Zatím nemáme k disposici statistiku dokonaných suicidií za rok 2021, je otázkou, zda se zvýšený počet suicidálních pokusů projeví i v počtu sebevražd dokonaných. Některé znepokojivé zprávy z medií z přelomu roků 2021 až 2022 by tomu nasvědčovaly. Vzestup počtu pacientů hospitalizovaných po sebevražedném pokusu je doprovázen nárůstem sebepoškozujících se dětí a adolescentů, resp. převážně adolescentek. V současné době se prolíná sebevražedné jednání se sebepoškozováním, zdá se, že se tato autoagresivní jednání vzájemně potencují. Suicidální jednání a sebepoškozování v dětství dospívání představuje riziko pro v tomto období probíhající vývojový proces. Toto autoagresivní jednání je spojeno s řadou psychiatrických poruch, podílejí se na něm různé rizikové faktory. Sebepoškozování sice nemá primární sebevražedný motiv, ale zejména v poslední době, i pod vlivem zátěže covidové pandemie, se se sucidalitou prolíná. Pro sebepoškozování je typická návykovost až vznik závislosti, která vede zpětně k emoční labilitě a může odstartovat sebevražedné jednání.
Jiří Koutek
Životopis není k dispozici
Jiří Koutek 1, Jana Kocourková 1,
Dětská psychiatrická klinika UK 2.LF a FN Motol 1
Úvod: Poruchy autistického spektra (PAS) a vývojová dysfázie (VD) byly ve vydání amerického manuálu DSM-5 (2013) společně zařazeny do skupiny neurovývojových poruch a podobná skupina neurovývojových poruch bude obsažena i v Mezinárodní klasifikaci nemocí, 11. revizi (MKN-11). PAS a VD sdílejí některé klinické rysy a pravděpodobně i některé neurobiologické aspekty, ale empirických studií, které by je přímo porovnávaly, je poskrovnu. Rodičovský dotazník Social Responsiveness Scale (SRS) měří sociální symptomy u PAS. Dotazník Empathy Quotient/Systemizing Quotient (EQ/SQ) vyplňují rovněž rodiče dítěte s PAS a zachycuje empatii a systemizační chování dítěte. S oběma dotazníky je rozsáhlá zkušenost na poli autismu. Autistické děti skórují výše v SRS a SQ a níže v EQ než zdravé děti. Ojedinělá zkušenost je však s oběma dotazníky u VD. Pouze jedna studie z roku 2011 porovnala výsledky SRS u děti s PAS a VD a nalezla, že děti s PAS mají významně vyšší skóre než děti s poruchou komunikace. Nenalezli jsme žádné studie EQ/SQ u VD. Výzkumnou otázkou této studie bylo, zda se sociální, empatické a systemizační charakteristiky liší mezi skupinami PAS, VD a zdravými kontrolami (ZK). Metodika: Náš soubor zahrnul 103 dětí ve věku 5 – 12 let (68 chlapců, 35 dívek) reprezentujících tři výzkumné skupiny: PAS (n=30), VD (n=35) a ZK (n=38). Diagnózy byly stanoveny dle MKN-10 a verifikovány pomocí metod tzv. zlatého standardu - Autism Diagnostic Observation Schedule-Generic a/nebo Autism Diagnostic Interview-Revised. Bylo použito metod deskriptivní statistiky, metody ANOVA pro porovnání věkových rozdílů a chi2 – test pro porovnání zastoupení pohlaví mezi skupinami. Pro porovnání tří skupin bylo užito Kruskal-Wallisova testu, doplněného v post-hoc párových porovnáních o Bonferroniho korekci. Výsledky: Sociální postižení vyjádřené skóre SRS se významně lišily mezi skupinami PAS, VD a ZK (97,0 vs. 52,0 vs. 29,0; p<0,001), přičemž post-hoc testy ukázaly, že v párovém porovnání se zde významně liší jak PAS oproti ZK (p<0,001) i oproti VD (p=0,002), tak se liší rovněž VD a ZK (p=0,006). Empatické charakteristiky vyjádřené skórem EQ se významně lišily mezi skupinami PAS, VD a ZK (17,0 vs. 30,0 vs. 35,0; p<0,001), přičemž post-hoc Bonferroniho test ukázal, že v párovém porovnání se zde významně liší PAS oproti ZK (p<0,001) i oproti VD (p=0,001), zatímco mezi VD a ZK není významný rozdíl. Systemizační charakteristiky vyjádřené skórem SQ se mezi skupinami významně nelišily (21,5 vs. 20,0 vs. 18,0; p=0,161). Závěr: Naše výsledky ukázaly, že děti s vývojovou dysfázií jsou v závažnosti sociálního postižení na půli cesty mezi autistickými a zdravými dětmi. V empatických charakteristikách se děti s VD nelišily od zdravých vrstevníků, zatímco děti s PAS ano. V našem výzkumu se nepodařilo potvrdit, že by v systemizačním chování (vyjádřeném ukazatelem SQ) byl jakýkoli významný rozdíl mezi skupinami PAS, VD a ZK. Podpořeno grantem AZV NV18-04-00085 a interním grantem č. 6030 v rámci projektu (Ministerstva zdravotnictví) koncepčního rozvoje výzkumné organizace 00064203 (FN MOTOL).
Prof. MUDr. Michal Hrdlička CSc.
Prof. MUDr. Michal Hrdlička, CSc. je přednostou Dětské psychiatrické kliniky ve FN Motol a vyučuje psychiatrii na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Nejvýznamnější zahraniční studijní pobyty absolvoval v Allgemeines Krankenhaus ve Vídni (1991), na Baylor College of Medicine v Houstonu (1998) a na Yale University v New Haven (2001, 2004). Publikoval přes 230 odborných prací doma i v zahraničí a byl editorem, hlavním autorem nebo spoluautorem 10 českých monografií a vysokoškolských učebnic.
Prof. MUDr. Michal Hrdlička , CSc.1,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 1
Schizofrenie je vážné duševní onemocnění s těžkým narušením vztahu pacienta k realitě. Dochází k výrazným změnám ve struktuře osobnosti, je narušené myšlení s oslabením kognitivních i exekutivních funkcí, bývají přítomny poruchy vnímání. V případě hebefrenní schizofrenie bývá typicky dále přítomno dezorganizované, nevypočitatelné, sociálně nepřiměřené, až bizarní chování. U pacientů v adolescenci jsou tyto příznaky mnohdy mylně zaměňovány za projevy dospívání či poruchy chování a nejsou správně diagnosticky zařazeny a léčeny. Chování je často zcela bezúčelné a pro své okolí nepochopitelné. Léčba probíhá podobně jako u jiných typů schizofrenie, základem je stabilizace stavu antipsychotiky s postupnou psychoedukací pacienta i jeho rodiny a následnou podpůrnou psychoterapií. V naší kazuistice uvádíme případ adolescentní dívky s atypicky probíhající hebefrenní schizofrenií s bizarními sexualizovanými projevy v chování. Vstupně byla dívka přijata na pediatrické oddělení pro krvácení z rekta, vzhledem k podezření na automutilační etiologii následně přeložena k pokračování péče na naši kliniku. Na oddělení postupně zaznamenáno neodklonitelné chování spočívající v zavádění ruky do oblasti rekta a genitálu. Dívka byla následně zaléčena olanzapinem s dobrým efektem na stabilizaci stavu a plným odezněním obtíží. Pro riziko rozvoje metabolického syndromu následně dívka převedena na aripiprazol, na kterém dívka pokračovala v remisi a mohla být předána do ambulantní péče.
MUDr. David Kolouch
Autor působí od roku 2014 na Dětské psychiatrické klinice 2. LF UK a FN Motol v Praze, v současnosti na pozici vedoucího lékaře lůžkového oddělení. V rámci 2. LF UK v Praze se podílí rovněž i na výuce mediků a zdravotních sester.
David Kolouch 1, Jakub Kerner 1,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN v Motole 1
V roce 2013 v návaznosti na mezinárodní dokumenty (Deklarace o duševním zdraví, Akční plán duševního zdraví pro Evropu, Zelenou knihu Komise evropských společenství) a také v návaznosti na koncepční materiály Psychiatrické společnosti byl za účasti mnoha stakelholderů podílejících se na péči o duševně nemocné na Ministerstvu zdravotnictví vytvořen a přijat strategický dokument „Strategie reformy psychiatrické péče“ (SRPP). Na tuto strategii navazují další akční plány, které řeší pokračování reformy v širším pojetí a v dalších letech: Národní akční plán pro duševní zdraví 2020 – 2030 (schválen vládou 1/2020), Národní akční plán prevence sebevražd 2020 – 2030 (schválen vládou 6/2020), Národní akční plán pro Alzheimerovu nemoc a obdobná onemocnění 2020 – 2030 (schválen vládou 4/2021). Není třeba skrývat, že přesto, že v rámci přípravy výše zmíněného strategického dokumentu (SRPP) byla dosažena shoda na výše uvedeném, ne všichni poskytovatelé psychiatrických služeb očekávali změny s nadšením a podporou. Zvláště poskytovatelé lůžkové následné péče (psychiatrické nemocnice) se obávali tlaku na redukci lůžek bez dostatečně rozvinuté sítě služeb extramurálních, někteří poskytovatelé ambulantních služeb neměli dostatečnou důvěru v avizovaná centra duševního zdraví. Zásluhou aktivního přístupu Psychiatrické společnosti a v neposlední řadě zásluhou většiny aktivit uskutečněných v rámci projektů ESIF se podařilo to nejdůležitější, a to změnit smýšlení o reformních krocích, zmírnit obavy, které panovaly, vyvrátit mýty a získat mnohé poskytovatele psychiatrické péče na stranu těch, kteří se na ní aktivně podílejí. Dochází ke změnám ve všech čtyřech “pilířích“ psychiatrické péče (psychiatrické ambulance, psychiatrické nemocnice, oddělení akutní psychiatrické péče, centra duševního zdraví). Tyto změny musí být koordinované, provázané, a probíhat ve všech rovinách – v dostatečné informovanosti o změnách v organizaci péče, v oblasti financování a v neposlední řadě v jejich legislativním ukotvení. V rámci sympozia budou zmíněny podstatné změny, které se udály, bude příležitost na diskusi se zástupci odborné společnosti, zástupci MZ i zdravotních pojišťoven.
MUDr. Papežová Simona
Životopis není k dispozici
MUDr. Hollý Martin, MBA
Životopis není k dispozici
PhDr. Ing. Mička Pavel, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Mgr. Šimáčková Laurenčíková Klára
Životopis není k dispozici
PhDr. Duškov Ivan
Životopis není k dispozici
RNDr. Soukupová Jitka
Životopis není k dispozici
Ing. Mrázek Jiří, MBA
Životopis není k dispozici
Ing. Michálek Jan
Životopis není k dispozici
PhDr. Mgr. Bodnár Jan, LL.M.
Životopis není k dispozici
Václav Janalík 5, Klára Laurenčíková Šimáčková 3, Martin Hollý 6, Simona Papežová 6, Jitka Soukupová 1, Jiří Mrázek 4, Jan Michálek 3, Tomáš Kašpárek 6,
ÚZIS 1
Ministerstvo zdravotnictví 3
Všeobecná zdravotní pojištovna 4
Svaz zdravotních pojišťoven 5
Psychiatrická společnost 6
ÚVOD Standardem farmakoterapie depresivní poruchy jsou již po několik desetiletí antidepresiva působící na monoaminergní systém. Přestože tyto látky obecně vykazují uspokojivé antidepresivní účinky mají také jistá omezení. Jedná se zejména o latenci v nástupu účinku, která se obvykle počítá v týdnech, a také skutečnost, že depresivní příznaky některých pacientů vykazují rezistenci vůči jejich vlivu. Logickým řešením této situace je výzkum nových antidepresivně působících látek s jiným mechanismem působení. Pro látky, které by mohly překonat zmíněné limitace konvenčních antidepresiv, se v posledních letech někdy používá pojem "rychle působící antidepresiva" (angl. rapid-acting antidepressants). METODY V této prezentaci bude poskytnut přehled látek s možným rychlým antidepresivním působením formou review literatury. Vzhledem k neustálému vývoji v této oblasti nelze tento přehled považovat za úplný. VÝSLEDKY Prototypem rychle působících antidepresiv je antagonista receptorů N-methyl-D-aspartátu (NMDA) ketamin. Nicméně, jedná se o skupinu látek volněji definovanou nikoliv na základě mechanismu účinku, ale na základě vlastností. V literatuře navíc existují rozpory, jaký časový rámec je považován za “rychlý nástup účinku”. Ten se pohybuje od okamžitého působení po nástup v řádu dní. Přesné ohraničení rychle působících antidepresiv jako skupiny je tedy nejednoznačné. Jako příklady relevantních neurotransmiterových systémů lze uvést: glutamátergní, cholinergní, serotonergní, GABA-ergní, glycinergní, opioidní a orexinergní. Glutamátergní látky zahrnují základní látku kategorie rychle působících antidepresiv - ketamin. S-ketamin (esketamin) ve formě nazálního spreje (Spravato) je schválen k léčbě farmakorezistentní depresivní poruchy v kombinaci s SSRI nebo SNRI antidepresivy. V současnosti probíhají studie ketaminu v perorální formě a jeho R-enantiomeru (arketamin). Další glutamátergní látky zahrnují parciální agonisty NMDA receptoru (rapastinel, apimostinel), potenciátory AMPA (α-amino-3-hydroxy-5-methyl-4-isoxazolpropionová kyselina) receptorů (např. TAK-653) a antagonisty mGlu2/3 metabotropních receptorů, které prokázaly antidepresivní účinek na zvířecím modelu (např. LY341495, LY3020371 nebo MGS0039). Ovlivnění depresivní symptomatologie působením na cholinergní transmisi bylo poprvé navrženo v roce 1972 na základě (nyní částečně obsolentní) cholinergní-adrenergní teorie deprese a mánie. Nejdéle je v tomto kontextu zkoumán nekompetitivní antagonista muskarinových receptorů skopolamin, u kterého byl v 6 z 8 provedených studiích zjištěn rychlý antidepresivní efekt u unipolární i bipolární deprese. Další zajímavou skupinou látek s možným antidepresivním působením jsou psychedelika. Tyto halucinogenní látky vykazují agonistickou aktivitu na 5HT2A serotoninových receptorech. V posledních letech je patrný obnovený zájem o výzkum využití těchto látek v léčbě různých psychiatrických poruch (např. depresivní poruchy, závislostí, posttraumatické stresové poruchy) jak ve formě samostatného podávání látky, tak ve formě psychedeliky asistované psychoterapie. Z látek s pozitivními výsledky z proběhlých studií lze zmínit psilocybin. Další studie probíhají u LSD (diethylamid kyseliny lysergové) a dimethyltryptaminu (DMT). Z GABA-ergních látek lze uvést pozitivní allosterické modulátory GABA-A receptorů, například přirozeně se vyskytující neurosteroid allopregnanolon (brexanolon), který je americkým regulačním orgánem FDA schválen pro léčbu poporodní deprese (Zulresso), nebo příbuznou látku zuranolon. Dalšími zkoumanými látkami jsou negativní allosterické modulátory alfa 5 podjednotky GABA-A receptoru, například L-655,708 a MRK-016, které vykazovaly antidepresivní působení na zvířecím modelu deprese. Antagonisté orexinových receptorů je skupina látek, která má možné využití zejména v léčbě poruch spánku (např. daridorexant nebo lemborexant). Aktuálně probíhají klinická hodnocení seltorexantu v léčbě depresivní poruchy a insomnie. Okrajově lze zmínit výzkum antagonistů kappa opioidních receptorů ke zhodnocení možného rychlého antidepresivního efektu, zatím pouze na zvířecích modelech (např. látky LY2456302 a LY2444295). Je otázkou, jak mohou látky s tak rozdílnými mechanismy účinku vykazovat podobný efekt - ovlivnění depresivních symptomů. Nabízí se srovnání široké plejády možných zkoumaných neurotransmiterových systémů antidepresivních látek s heterogenitou hypotetických patofyziologických cest rozvoje deprese. Jedním z častých navrhovaných modelů je pravděpodobná konvergence účinků rychle působících i konvenčních antidepresiv na různých úrovních s tím, že společným finálním bodem je ovlivnění synaptické plasticity prostřednictvím zvýšení hladin BDNF (brain-derived neurotrophic factor). Jako příklad lze uvést navrhovaný řetězec u NMDA antagonistů: blokáda NMDA receptorů vede ke zvýšenému vylučování glutamátu, důsledkem je zvýšená stimulace AMPA receptorů, následovaná exkreci BDNF, který prostřednictvím aktivace mTOR1 zvyšuje expresi dendritických proteinů. Jiné hypotézy se týkají například ovlivnění buněčného metabolismu, ale také hodinových genů. Posledně zmíněná hypotéza je zajímavá v kontextu rychlého antidepresivního efektu spánkové deprivace a léčby jasným světlem u některých pacientů. ZÁVĚR Jako rychle působící antidepresiva se v posledních letech označuje volně definovaná skupina látek s různým mechanismem účinku. Aktuálně je různými regulačními úřady schválen antagonista NMDA receptorů esketamin ve formě intranazálního spreje a allosterický modulátor GABA-A receptorů brexanolon. Off-label se příležitostně užívá intravenózní ketamin. Další látky jsou aktuálně v různých stádiích výzkumu a hodnocení.
Elis Bartečků
Zástupkyně přednosty Psychiatrické kliniky LF MU a FN Brno.
Na Psychiatrické klinice pracuje od roku 2007. Několik let byla vedoucí lékařkou a později klinickou konzultantkou oddělení pro poruchy nálady. V současnosti se zabývá výzkumem poruch nálady, využití virtuální reality v psychiatrii a psychiatrických dopadů onemocnění COVID-19. Velká část jejích aktivit souvisí s výukou studentů, jak budoucích lékařů, tak jiných zdravotnických pracovníků a zavádění nových výukových metod.
Elis Bartečků 1, Jana Hořínková 1, Pavel Křenek 1,
Psychiatrická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
V konziliární péči jsou na našem pracovišti nejčastěji diagnostikovanou skupinou nemoci z okruhu organických duševních poruch, z nich pak nejvíce deliria. Na druhém místě jsou neurotické poruchy (zejména poruchy přizpůsobení) a v těsném závěsu poruchy spojené s abúzem psychoaktivních látek. V praxi bývá preskripce psychofarmak limitována nově uváděnými, stále častějšími interakcemi jak mezi psychofarmaky vzájemně, tak s léčivy užívanými v somatických oborech. Přednáška bude diskutovat nejčastější a problémové oblasti psychofarmakoterapie v konziliární psychiatrii z pohledu nových poznatků a možností a rizika častých lékových interakcí se zaměřením na prodloužení QTc intervalu.
Martin Hýža
Životopis není k dispozici
Martin Hýža 1,
Oddělení psychiatrické, Fakultní nemocnice Ostrava 1
Doporučení pro (nejen) farmakologickou léčbu shrnují doporučené postupy psychiatrické péče z roku 2018, částečně aktualizované o dva roky později. Za základ akutní i stabilizační (pokračovací) a udržovací léčby jsou antipsychotika. Ta se liší ve své účinnosti, ale ještě výrazněji se liší ve svých nežádoucích účincích, jak ukazuje mimo jiné dobře známá Huhnova metaanalýza z roku 2019. Obecně je v akutní i udržovací fázi léčby schizofrenie doporučována monoterapie antipsychotikem I. nebo II. generace s preferencí té druhé vzhledem k širšímu spektru ovlivněných příznaků a zejména lepší snášenlivosti. Dle otevřené studie zkoumající přerušení léčby z jakékoli příčiny u pacientů s první epizodou schizofrenie bylo zjištěno, že nejdéle pacienti setrvávali na olanzapinu, následovaném risperidonem a aripiprazolem, nejrychleji byl naopak vysazován quetiapin (ve studii následovaný haloperidolem a ziprasidonem). Vysoká účinnost olanzapinu a risperidonu doplněného amisulpridem vyplývá i ze zmíněné Huhnovy metaanalýzy studií s pacienty léčenými pro opakované epizody schizofrenie. Nejvyšší účinnost je však jednoznačně (nejen v této metaanalýze) přisouzena klozapinu. Proto jej také nejen české doporučené postupy považují za zlatý standard léčby pacientů s rezistentní schizofrenií po selhání dvou adekvátních terapeutických postupů jinými antipsychotiky. Doporučení klozapinu až jako třetí volby lehce zpochybňuje studie OPTiMiSE, v níž vysoké procento pacientů dosáhlo remise po prvním antipsychotiku, v případě rezistence však převod na olanzapin či amisulprid jako druhou volbu většinou nevedl k lepšímu výsledku (remise dosáhlo méně než padesát procent z těchto převedených pacientů). Zatímco je všeobecně uznávána signifikantně vyšší účinnost klozapinu u pacientů s rezistentní schizofrenií, otázkou zůstává, co s pacienty, kteří jsou rezistentní i na klozapin. Recentní práce doporučuje především optimalizovat léčbu samotným klozapinem, což znamená personalizované dávkování, adekvátní trvání léčby, řešení případných nežádoucích účinků a non-adherence k léčbě, spolupráce nejen s pacienty, ale i pečujícími a řešení případných bariér bránících preskribci klozapinu. Významnou součástí terapeutických postupů jsou i antipsychotika ve formě dlouhodobě působících injekcí. V loňském roce byla publikována síťová metaanalýza studií, která si kladla za cíl srovnat účinnost dlouhodobě působících antipsychotik v prevenci relapsu a jejich akceptabilitu v průběhu udržovací léčby. Tato metaanalýza ukázala nejvyšší míru účinnosti (effect size) a jistotu důkazů jak pro prevenci relapsu, tak pro akceptabilitu v případě použití paliperidonu palmitátu v jeho tříměsíční formě (PP3M), následovaným dlouhodobě působícím aripiprazolem, olanzapinem a paliperidonem palmitátem v jednoměsíční formě (PP1M). Důležité místo postupně zaujímají i nová antipsychotika, která se na český trh dostala v uplynulých třech letech. Jedná se lurasidon, kariprazin a brexpiprazol. Lurasidon bývá řazen mezi antagonisty dopaminových a serotoninových receptorů. K jeho specifickým výhodám patří kromě jeho antipsychotického působení rovněž jeho antidepresivní a prokognitivní působení, dále příznivé spektrum zejména metabolických nežádoucích účinků, ve srovnání s risperidonem i nižší riziko rozvoje hyperprolaktinémie, takže je vhodným antipsychotikem nejen u dospělých pacientů, ale i u dětí a adolescentů od 13 let věku. Kariprazin jako parciální agonista dopaminových receptorů prokázal svoji účinnost nejen na celkové příznaky schizofrenie (což vedlo k jeho schválení pro léčbu této poruchy), ale specificky na negativní příznaky a také na hostilitu. Z nežádoucích účinků mohou někdy působit akatízii. Brexpiprazol je rovněž parciální agonista dopaminových receptorů, který byl vyvinut ve stejné společnosti jako aripiprazol. Ve srovnání s ním má nižší vnitřní aktivitu na dopaminových receptorech, proto jen minimálně způsobuje akatízii a další nežádoucí účinky typické pro aripiprazol. Ve srovnání s ním (ale i s lurasidonem a kariprazinem) může o něco častěji působit přírůstek hmotnosti, i když výrazně méně než například olanzapin. Zajímavým antipsychotikem, které doposud nemáme k dispozici, může být lumateperon. Toto nové antipsychotikum, které bylo americkou FDA schváleno pro léčbu schizofrenie v roce 2019, působí jako presynaptický parciální agonista a postsynaptický antagonista D2 receptorů, antagonista 5-HT2A receptorů a glutamátový modulátor. Z dalších látek, které by potenciálně mohly být užitečné v léčbě schizofrenie a které shrnuje například kolektiv pražských autorů v čele s Ľuptákem v recentním přehledovém článku, lze jmenovat pimavanserin, který je FDA schválen k léčbě psychóz u pacientů s Parkinsonovou nemocí, xanomelin, roluperidon, agonisty TAAR1 (trace amine-associated receptor 1), inhibitory glycinového transportéru, AMPA allosterické modulátory, mGLUR2-3 agonisty, inhibitory D-amino acid oxidázy a kanabidiol. Jako přídavná léčba by alespoň u některých pacientů mohly sloužit protizánětlivě působící látky jako je aspirin či antibiotikum minocyklin, popřípadě látky jako je N-acetylcystein či u žen estrogeny. Podpořeno Ministerstvem zdravotnictví ČR pro konceptuální rozvoj výzkumné organizace (FNBr, 65269705).
doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal Ph.D.
Doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D. působí na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno. Kromě výuky na LF MU přednáší i na FaF MU, FSS MU a NCO NZO v Brně. Odborně se zabývá zejména aplikací transkraniální magnetické stimulace a dalších neurostimulačních metod v psychiatrii, výzkumem a terapií prvních epizod psychotických poruch, výzkumem a terapií rezistentní schizofrenie a rezistentní depresivní poruchy a také psychofarmakologií, zejména antipsychotiky a antidepresivy.
Libor Ustohal 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno, Ústav farmakologie a toxikologie, FaF MU 1
Abstrakt není k dispozici
Prof. RNDr. Pospíšilová Šárka, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Šárka Pospíšilová 1,
Prorektorka pro výzkum a doktorské studium - Masarykova univerzita, Brno 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
