Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Úvod Elektrokonvulzivní terapie (ECT) je nadále nejrozšířenější a nejvyužívanější stimulační metodou v psychiatrii. Jedná se nepochybně o jednu z nejefektivnějších metod léčby v terapii deprese a schizofrenie. V posledních deseti letech ECT prošla výrazným vývojem nejev v oblasti nastavení stimulačních parametrů, ale i stran vedení anestezie. Spolupráce s anesteziologem v rámci výběru vhodných léků pro vedení sedace, se ukazuje jako zásadní pro efektivní a bezpečný průběh tohoto výkonu. Sdělení pojednává o zkušenostech z našeho pracoviště s vedením anestezie, zejména pak v oboru využití ketaminu, etomidátu a flumazenilu. Metodika Na psychiatrickém oddělení v ÚVN provedeme plnou terapii ECT v průměru 50 pacientům ročně. Každému z nich indikujeme po dohodě s anesteziology léčiva pro vedení sedace individuálně. U absolutní většiny depresivních nemocných aplikujeme ketamin v kombinaci s propofolem (tzv. ketofol). V případě, že má pacient pravidelnou medikaci benzodiazepiny podáváme k blokaci jejich účinku flumazenil. U pacientů s nutností vyšších energetických dávek k dosažení adekvátní stimulace aplikujeme etomidát, jako anestetikum s minimálním antikonvulzivním efektem. Výsledky Na příkladu důkladně popsaných kazuistik demonstruji specifika a výhody individuálně zvolené anestezie. Při srovnání našich postupů se známými daty ze zahraničních pracovišť docházíme obdobných závěrů. Individualizace anestezie vede k vyšší bezpečnosti výkonu, ke snížení dávek energie nutných k vyvolání adekvátní odpovědi, a tudíž k terapeutickému benefitu. Ukazuje se, že hlavním benefitem ketaminu v rámci ECT není zesílení antidepresivního efektu, jak by se mohlo dle profilu léčiva zdát. Přínosem je ketamin zejména pro jeho nízké antikonvulzivní působení a minimální ovlivnění krevního tlaku a pulzu. Častou obavou při jeho používání je psychomimetický efekt, který známe zejména při jeho zneužívání. V dnešní době však již disponujeme mnoha důkazy o tom, že se tento účinek výrazně omezuje při souběžné aplikaci léčiv účinkujících přes receptory gama aminomáselné kyseliny (GABA receptory). Flumazenil se jeví jako výhodný přípravek při léčbě katatonních stavů, kdy je jedním z terapeutických postupů kontinuální podávání benzodiazepinů. Benzodiazepiny však výrazně zasahují do průběhu ECT jejich antikonvulzivním účinkem. Flumazenil jako parciální rychle působící agonista dokáže tento nepříjemný efekt zrušit a zajistit tak efektivní stimulaci nižšími dávkami energie, což vede k omezení nežádoucích účinků elektrokonvulzivní terapie. Etomidát je specifické anestetikum, které má nulový antikonvulzivní, dle klinické zkušenosti i mírně prokonvulzivní efekt. Jeho aplikace nachází místo u pacientů s vysokými iniciačními dávkami energie, kde rovněž dokáže snížit riziko nežádoucích účinků spojených s vyššími energetickými dávkami při stimulaci. Anestetika lze rovněž kombinovat a upravovat dle efektivity stimulace a tím dosáhnout maximální možné míry bezpečí a efektivity pro každého pacienta. Závěr Anestezie je nedílnou součástí ECT. Její vedení je rozhodujícím faktorem v rámci bezpečnosti a efektivity tohoto druhu léčby. Použitím výše zmíněných léčiv můžeme značně rozšířit možnosti, v dnešní době již tradiční elektrokonvulzivní terapie.
MUDr. Matěj Kasal
Absolvent LF UK v Hradci Králové a FVZ UNOB
starší lékař - specialista psychiatrického oddělení ÚVN-VoFN Praha
student doktorandského studia LF UK v Plzni
člen výboru Společnosti vojenské medicíny, člen ČPS
otec dvou synů, manžel, cyklista, turista
Matěj Kasal 1,
psychiatrické oddělení, Ústřední Vojenská nemocnice Praha 1
Kvantitativní EEG (QEEG) kordance v pásmu theta představuje jeden z často zkoumaných biomarkerů výsledku léčby antidepresivními intervencemi. Redukce prefrontální theta kordance po 1. týdnu léčby predikovala odpověď na léčbu antidepresivy a rtMS (1). Cíl studie: Cílem analýzy bylo testovat predikční účinnost přítomnosti redukce hodnoty prefrontální theta kordance (PFC_T) a změny PFC_T po 1. týdnu léčby transkraniální stimulací stejnosměrným proudem (tDCS, anodální stimulace vlevo, 2mAmp., 20x ) a repetitivní transkraniální magnetickou stimulací (rTMS, 1Hz, PDLPK, 20x). Metoda: Analýza byla provedena na datech 53 subjektů (rTMS-n=26, tDCS-n=27). EEG vyšetření byla provedena před zahájením léčby a po jejím 1. týdnu. Byla analyzována data obou skupin a kalkulovány predikční hodnoty (PPV, NPV). Výsledky: Ve skupině léčené tDCS došlo u 6 ze 7 respondérů (R) k redukci hodnoty PFC_T po 1. týdnu léčby a u nonrespondérů (NR) to bylo u 5 z 20 pacientů (p<0,05). Parametr (redukce kordance) dosáhl pozitivní predikční hodnoty (PPV) 0,55 (95%CI 0,23-0,83) a negativní predikční hodnoty (NPV) 0,94 (95%CI, 0,70-1,0) s přesností predikce 0,78 (95%CI 0,58-0,85). Plocha pod křivkou ROC analýzy pro přítomnost redukce hodnoty kordance vzhledem k odpovědi (kvalitativní ukazatel- pokles kordance vs bez poklesu kordance) po 1. týdnu léčby činila 0,80 (95% CI, 0,61-0,93, p<0,001). Analýza změny hodnoty PFC_T po 1. týdnu léčby detekovala rozdíl mezi R a NR (p=0,03). AUC pro změnu PFC_T (kvantitativní ukazatel) po 1. týdnu léčby činila 0,76 (95%CI, 0,55- 0,90) s PPV 0,54 (95% CI 0,23-0,83) a NPV 0,94 (95% CI) 0,70-1,00). Ve skupině léčené rTMS byl pokles hodnoty PFC_T po 1. týdnu léčby zjištěn u všech R (n=9) a u 7 z 17 NR (p<0,05). PPV a NPV činily 0,56 (95% CI, 0,30-0,80) resp. 1,0 (95%CI, 0,69-1,0) s přesností predikce 0,73 (95%CI, 0,52-0,73). Plocha pod křivkou ROC analýzy pro přítomnost redukce PFC_T po 1. týdnu léčby vzhledem k odpovědi činila 0,72 (95% CI, 0,59-0,93). AUC pro změnu kordance po 1. týdnu léčby činila 0,76 (95%CI, 0,56-0,91) s PPV 0,56 (95%CI 0,30 – 0,80) a NPV 1,00 (95%CI 0,69- 1,00). Při porovnání ploch pod křivkou (predikční účinnosti) pro přítomnost redukci PFCT po 1. týdnu léčby vzhledem k odpovědi na léčbu mezi oběma léčebnými skupinami nebyl nalezen signifikantní rozdíl (p=0,95) a k obdobnému výsledku dospělo porovnání AUC pro změnu PFC_T po 1. týdnu (p=0,81). V souhrnu lze uvést, že výsledky poukázaly na predikční potenciál redukce PFC_T po 1. týdnu léčby vzhledem k dosažení odpovědi s vysokou negativní predikční hodnotou pro oba typy stimulací. Podpořeno grantem AZV MZ ČR NU22-04-00192.
Doc., MUDr. Martin Bareš Ph.D.
Psychiatr
Zástupce primáře kliniky NUDZ
Docent psychiatrie 3. LF UK
Oblasti zájmu: léčba poruch nálady, predikce efektu antidepresivních intervencí, neurostimulační metody
Martin Bareš 1, Tomáš Novák 1, Martin Brunovský 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Psychiatrická klinika, 3.LF UK, Praha 2
Úvod: Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) a transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) jsou studovány jako nefarmakologické, neurostimulační metody v léčbě depresivní poruchy (DP). Studie z roku 2009 popisuje antidepresivní účinek pravostranné nízkofrekvenční rTMS srovnatelný s venlafaxinem (Bares et al., 2009). Naše studie z roku 2019 přichází s výsledky, že levostranná anodální stimulace tDCS je rovněž obdobně účinná jako venlafaxin v akutní léčbě deprese (Bares et al., 2019). Je však relativně málo dat, která se věnují srovnání antidepresivního účinku rTMS proti tDCS. Do poolované analýzy jsme zařadili obě zmíněné předcházející studie, abychom porovnali obě neurostimulační modality proti sobě – srovnáváme jak antidepresivní účinnost z hlediska dosažení odpovědi na léčbu/remise, tak přijatelnost pro naše pacienty z hlediska výskytu vedlejších účinků a dokončení studijního protokolu. Metodika: Byla analyzována poolovaná data (n=117) ze dvou 4-týdenních randomizovaných kontrolovaných studií (Bares et al., 2009 a Bares et al., 2019). V těchto studiích bylo rTMS skupině (n=29) aplikováno 20 stimulací (1Hz, pravý DLPK, 600 pulzů, 100% MP), tDCS skupině (n=29) 20 sezení (2mA, anodální stimulace na levý DLPK, 30 minut denně). Venlafaxin (n=59) byl podáván v dávce minimálně 150mg po prvním týdnu léčby. Primárním výstupem bylo porovnání dosažení remise a responze na aplikovanou léčbu za užití škály deprese dle Montgomeryho a Åsbergové (MADRS) na konci studie. Odpověď byla definována jako ≥ 50% redukce MADRS, remise jako MADRS skóre ≤ 10 bodů. Sekundárním výstupem bylo porovnání bezpečnosti a přijatelnosti terapie pro pacienty, tj. srovnání výskytu vedlejších účinků v jednotlivých léčebných skupinách. Výsledky: Dosažení odpovědi pro rTMs (31%), tDCS (24%) a venlafaxin (41%) se statisticky nelišilo v mezi skupinovém srovnání (p=0,28). Také v dosažení remise (rTMS 17%, tDCS 17%, venlafaxin 27%) nebyl nalezen statisticky významný rozdíl (p=0,44). Celkem dvacet pacientů (17%) nedokončilo studijní protokol, napříč sledovanými skupinami odstoupily podobně velké počty pacientů. (rTMS 3/29, tDCS 6/29, venlafaxin 11/59, p=0.52) Závěr: Levostranná anodální tDCS a pravostranná nízkofrekvenční rTMS se dle našich dat významně neliší v dosažení antidepresivního efektu, obě neurostimulační metody prokázaly klinický efekt v léčbě deprese a přitom bezpečný profil, zaznamenali jsme relativně nízký výskyt nežádoucích účinků. Dedikace: Podpořeno z programového projektu MZ ČR reg.č. NV18-04-00260 za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I.
MUDr. Martin Hejzlar
psychiatr na klinice NUDZ, oddělení pro léčbu afektivních poruch;
Odborné zájmy: Poruchy nálady, Neurostimulace, Psychoterapie;
Volný čas: hory, cesty, cyklistika, šachy
Martin Hejzlar 1, Tomáš Novák 1, Martin Bareš 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
3. LF UK, Praha 2
Demence s Lewyho tělísky (DLB) je charakterizovaná demencí s variabilní kombinací hlavních klinických příznaků: parkinsonský syndrom, poruchy vázané na REM spánek, kolísání příznaků a zrakové halucinace. V prodromálním stadiu DLB můžeme vidět mírnou kognitivní poruchu a/nebo delirium a/nebo příznaky duševní poruchy (depresivní a/nebo psychotické). Správná diagnóza může zabránit řadě komplikací, např. iatrogenních při nasazení nevhodných léků (riziková antipsychotika, léky s anticholinergním účinkem), umožní časně nasadit účinné léky (inhibitory cholinesteráz) a zahájit nefarmakologické intervence (korekce zraku, cvičení, behaviorální strategie aj.). Je prezentovaná kazuistika ženy, u které se v 71 letech objevily vracející se zrakové halucinace bez přítomné demence. Ambulantní psychiatrička stanovila diagnózu organické halucinózy a bez dalšího pátrání po příčině nasadila antipsychotikum. Stav pacientky se zhoršoval, objevila se deliria, pacientka odešla z domova, nalezena podchlazená, následně hospitalizovaná na interním oddělení. Dál byly přítomné bohaté zrakové halucinace, bludy, delirium, což vedlo k navýšení antipsychotika. Rozvinula se imobilita. V dalším průběhu progredovala demence, pacientka přijata na gerontopsychiatrii. Přes vysazení antipsychotik a nasazení kognitiv se nepodařilo stav zlepšit. Pacientka zemřela necelé dva roky od objevení se prvních příznaků neurodegenerace. Neuropatologické vyšetření diagnostikovalo komplexní kombinované postižení mozku s dominujícím obrazem nemoci s Lewyho tělísky. Smyslem prezentace je upozornit na nemoc s Lewyho tělísky jako na možnou příčinu psychotické poruchy se začátkem ve vyšším věku s nutností dodržet terapeutická doporučení.
MUDr. Vanda Franková
MUDr. Vanda Franková (*1967) absolvovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci nastoupila do Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, kde pracuje dosud. Má specializaci v psychiatrii (I. a II. stupně) a gerontopsychiatrii. Pracuje jako primářka příjmového koedukovaného gerontopsychiatrického oddělení. Věnuje se klinicky orientované publikační a přednáškové činnosti.
Vanda Franková 1,
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech 1
Dle zákona o sociálních službách se v domovech se zvláštním režimem (dále jen „DZR“) poskytují pobytové služby osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu chronického duševního onemocnění nebo závislosti na návykových látkách a osobám se stařeckou, Alzheimerovou demencí, a ostatními typy demencí. V DZR jsou klienti, z nichž většina užívá psychofarmaka a potřebuje péči psychiatra. Klienti DZR obvykle mají III. či IV. stupeň závislosti a vyžadují vysokou míru podpory od pracovníků přímé péče i zdravotních sester. Multidisciplinární spolupráce psychiatra, zdravotních sester, pracovníků přímé péče, aktivizačních pracovníků a sociálních pracovníků v DZR může vést k efektivnímu řešení poruch chování a dalších psychiatrických příznaků za využití farmakologických a zejména nefarmakologických postupů péče. Využití nefarmakologických postupů umožňuje snížit množství psychofarmak, a tím i jejich nežádoucích účinků. Snížení dávek psychofarmak vede ke snížení polékového útlumu klientů a zlepšení jejich zbytkové schopnosti soběstačnosti. Lepší soběstačnost klientů zlepšuje kvalitu jejich života a ulehčuje péči o ně jejich pečovatelům. Příspěvek shrnuje a na kazuistických příkladech ukazuje obvyklé psychiatrické problémy klientů DZR a jejich možnosti řešení s důrazem na multidisciplinární spolupráci a nefarmakologické postupy. Mezi nejčastější psychiatrické problémy klientů DZR patří poruchy chování včetně odmítání péče, agresivity a křiku, stavy psychomotorického neklidu, poruchy spánku a problémy s příjmem stravy. Okrajově se příspěvek dotkne i možností paliativní péče v DZR.
MUDr. Tereza Szymanská
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové a revizní lékař VZP ČR. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
Tereza Szymanská 1,
Psychiatrická ambulance Elenio s.r.o. 1
Demence a poruchy kognitivních funkcí patří celosvětově mezi hlavní faktory, které vedou u seniorů k invaliditě a závislosti na okolí. Vzhledem ke globálnímu stárnutí populace, které s sebou nese výrazný nárůst kognitivních poruch a demencí, je pozornost výzkumu zaměřena zejména na hledání nových metod, které by sloužily k jejich prevenci, včasnému detekování a úspěšnému (vy) léčení. Neustále se zvyšující počet těchto onemocnění má totiž nejen medicinský, ale i významný socioekonomický dopad na celou společnost. Jedním ze směrů výzkumu je i hledání jejich rizikových faktorů. Z výsledků studií vyplývá, že snížení výskytu rizikových faktorů demence o 5 %, vede k poklesu výskytu demence o 1,6 – 7,2 %. Předkládané sdělení shrnuje současné směry výzkumu rizikových faktorů demence a zaměřuje se na jejich možnou prevenci.
Doc. MUDr. Martina Zvěřová Ph.D.
autorka pracuje jako docentka na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN Praha, kde se věnuje výuce, léčbě a výzkumu neurodegenerativních poruch.
Martina Zvěřová 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha 1
Referát je přehledový, doplněný dvěma kazuistikami. COVID-19 je onemocnění, které postihuje řadu funkcí organizmu jak akutně, tak i po delší dobu (post-covidový syndrom). Mezi tyto funkce náleží i funkce kognitivní, především pozornost, pracovní paměť, řeč a exekutivní funkce. Kognitivní funkce mohou být ovlivněny přímými i nepřímými mechanizmy. Navíc COVID-19 stejně jako některé další virové infekce mohou podstatně zhoršit projevy již preexistující organické poruchy kognice. Studie s MRI prokázaly u některých covidových pacientů strukturální změny typu akutní nekrotizující encefalitidy a abnormity v mediálních temporálních strukturách včetně hipokampů. Virus se do mozku šíří prostřednictvím čichového nervu, a čichové buňky exprimují ve velké míře angiotenzin-konvertující enzym 2, jehož receptory umožňují vstup viru do CNS. Nepřímé postižení vzniká především nadměrným uvolněním prozánětlivých cytokinů v gliových buňkách, hyperkoagulabilitou a oxidativním stresem. Další přispívající faktory kognitivního postižení mohou být úzkost a deprese. Je diskutována otázka aktivace Alzheimerovy choroby, při postižení hipokampů. Při nákaze COVID-19 je důležité, jaké rizikové faktory se vyskytují u příjemce – zejména nositelství alely 4 apolipoproteinu epsilon (ApoE4), předchozí prodělané virové i bakteriální infekce, ale také např. životní styl. Také je významné, zda příjemce trpí nebo netrpí jakoukoli kognitivní poruchou, a jaký je jeho celkový somatický stav. Toto pak spouští patogenetické – neurodegenerativní faktory – masivní uvolnění cytokinů, zánět, oxidativní stres, zvýšení krevní srážlivosti, ale také aktivaci epigenetických mechanizmů. Výsledkem pak jsou léze hipokampů a dalších mediálních temporálních struktur a indukce tvorby beta-amyloidu. Klinicky z toho vyplývají poruchy kognitivních funkcí – především pracovní paměti, exekutivních funkcí, řeči. Naskýtá se proto otázka, zda nemůže být infekce COVIDem-19 spouštěč Alzheimerovy choroby. Je známo, že Alzheimerova choroba se rozvíjí léta před objevením se klinické manifestace, dochází k ukládání beta-amyloidových depozit. COVID by pak mohl tento proces urychlit, ev. i spustit. Na druhou stranu je uvažováno o možném infekčním/parainfekčním původu Alzheimerovy nemoci. Několik studií bylo zaměřených na antivirální terapii Alzheimeriovy choroby, již dříve byla zkoušena v této indikaci antibakteriální terapie. V této souvislosti jsou zajímavé pokusy o léčbu COVID-19 protizánětlivými látkami, např. antimalariky. Tyto látky by měly ovlivňovat především komplikace infekce ze strany CNS, i když neredukují podstatně morbiditu ani mortalitu. Určité šance zmírnit CNS projevy COVIDu má i amantadin. Po proběhlé infekci by měla být poskytována kognitivní rehabilitace alespoň u osob s preexistujícím kognitivním deficitem nebo u lidí se subjektivními stížnostmi na přetrvávající poruchy kognice. Jsou uvedeny 2 kasuistiky: Šedesátiletá žena bez předchozích poruch paměti si po infekci stěžuje na roztržitost, nesoustředěnost, poruchy pracovní a recentní epizodické paměti a nerozhodnost, se zhoršeným výkonem v testu MoCA. Pacient starý 75 let, trpící amnestickou formou lehké poruchy poznávacích funkcí se po infekci skokově zhoršil, nastal přechod do demence včetně výkonnosti v psychometrických testech.
Roman Jirák
Nar. 20/11/1945. Atestace z psychiatrie 1 a 2, gerontopsychiatrie. CSc, habilitace z oboru psychiatrie. Pracuji na psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN Praha. Hlavní oblast zájmu Alzheimerova choroba a jiné demence, deliria. Autor nebo spoluautor přibližně 300 odborných publikací, monografií a kapitol v monografiích i vysokoškolských učebnicích.
Roman Jirák 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN Praha 1
Jeden ze tří pacientů s onkologickou diagnózou zažívá psychologický distres, který vyžaduje odbornou pomoc. V kontextu intervencí pracujících s propojením těla a mysli je, v poli psychoonkologie, v současnosti nejzkoumanějším programem Mindfulness. Rozvíjení dovednosti Mindfulness vede ke zlepšení kvalit duševního zdraví. Předpokládaným mechanismem účinku je změna vnímání stresorů v životě pacienta. Přednáška si klade za cíl představit Mindfulness a změny, které vyvolává v neuro-endokrino-imunitní ose organismu. Výsledky dosavadních studií naznačují salutogenní změny v biomarkerech spojených se stresem. Spolu s průnikem informačních technologií do medicíny dochází často k převodu programu Mindfulness do elektronické formy pro efektivnější využívání pacienty. Na základě vědeckých studií, které v současnosti probíhají i na LF MUNI, bude v budoucnu možné indentifikovat pacienty, kteří by mohli z elektronické formy programů profitovat nejvíce. Výskum na LF MUNI bol podporený projektom MZ ČR/Program na podporu zdravotnického aplikovaného výzkumu na léta 2020 - 2026 (NU22-09-00056) a projektom MU/Specifický výzkum - podpora studentských projektů (MUNI/A/1126/2021).
MUDr. Monika Lekárová
2020-súčasnosť: doktorský študijný program Neurovedy, špecializácia Psychiatria
(Téma dizertačnej práce: Tvorba, implementácia a overenie efektivity on-line programu MINDCARE u pacientov s onkologickým ochorením: sledovanie zmien somatických prediktorov kvality života a vývoja onkologického ochorenia)
2013-2020: Všeobecné lekárstvo LF MUNI
Monika Lekárová 1, Zdeňka Barešová 1, Dana Vigašová 1, Miroslav Světlák 1,
Ústav psychologie a psychosomatiky LF MUNI 1
Počet lidí s diagnózou autismu vzrůstá ve všech zemích. Statistické údaje z psychiatrických pracovišť uvádějí, že v ČR žije asi 30 000 lidí s diagnózou autismu. Častější výskyt autismu se přičítá dokonalejší diagnostice a staršímu věku rodičů. Genetická dispozice je zřejmě závažnou příčinou, ale nelze ji specificky určit. Autismus se projevuje v dětském věku a diagnostické kategorie jsou zahrnuty v dětské psychiatrii. Prevalence je 0,9 % tj,každé.101 dítě trpí nějakou formou autismu. Vznikají centra, která se autismem cíleně zabývají, např. Nautis , kapacita se však jeví být nedostačující a objednací doby na vyšetření jsou dlouhé. Včasná diagnostika v raném dětství je důležitá, vzhledem k tomu, že jde o poruchu bez specifických možností léčby, ale rané intervence ve smyslu nácviku komunikačních a asociálních dovedností mohou výrazně zlepšit začlenění pacienta do běžného života. V ambulantní psychiatrické praxi se setkáváme s požadavkem určení diagnózy již ve věku 12-18 měsíců. Vyšetření je obtížné nejen pro útlý věk pacienta, ale i pro náročnou emocionální situaci rodičů. V minulosti byl k dispozici dětskému psychiatrovi pouze diagnostický manuál ICD X , který popisuje a rozlišuje základní diagnózy autistického spektra. V současné době se možnosti diagnostického hodnocení podstatně rozšířily. První dotazníkové vyšetření probíhá již u dětského lékaře v 18 ti měsících věku dítěte, další diagnostické manuály používají psychologové i někteří psychiatři. Uvádíme nejčastěji používané metody a doporučení, které můžeme rodinám a pacientům nabídnout. Zaměřili jsme se na obtíže diferenciální diagnózy. Nejčastěji mohou být chybně diagnostikovány děti se syndromem ADHD, děti s vysokým IQ, děti pocházející z vícejazyčných rodin. Uvádíme konkrétní řešení některých složitějších případů a psychoterapeutické přístupy sdělení diagnózy rodičům.
MUDr. Dana Janotová CSc.
MUDr.Dana Janotová CSc., psychiatr pro děti a dospělé, psychoterapeut. Pracuje s dětmi a rodinami v českém a anglickém jazyce více než 40 let. Je členem skupiny zabývající přeživšími holocaust a problematikou následujících generací. Mnoho let přednášela na Psychiatrické klinice I.FVL UK, nyní v soukromé ordinaci.
Dana Janotová 1,
MUDr.Dana Janotová CSc. 1
Úvod: Gramotnost v oblasti duševního zdraví je nezbytnou součástí prevence vzniku duševních onemocnění a jejich včasné identifikace. Existují nástroje, jimiž je možné hodnotit duševní gramotnost u dospělé populace. Velice málo studií se však zabývá nástroji zaměřenými na hodnocení duševní gramotnosti u dětské populace a hodnocením jejich kvality. Cíl: Cílem studie výzkumné skupiny SUPREME MH z Národního ústavu duševního zdraví bylo provedení systematické rešerše za cílem vyhledání dostupných nástrojů pro monitorování a hodnocení duševní gramotnosti dětí do 18 let věku. Metody: Systematická rešerše recenzovaných studií byla provedena dle metodologických doporučení „PRISMA“. Recenzované studie byly vyhledány skrze databáze odborných výzkumných článků: Web of Science, PubMed, PsycINFO, MEDLINE, ERIC a CINAHL Plus, v nichž byly vyhledány relevantní studie za pomocí předem vybraných klíčových slov. Takto získané studie byly následně dvěma výzkumnými pracovníky samostatně screenovány dle inkluzivních kritérií: popis anebo komplexní hodnocení nástrojů hodnotících duševní gramotnost dětí do 18 let věku a alespoň jedna ze čtyřech komponentů duševní gramotnosti (porozumění způsobů, jakými může dotyčný dosáhnout a udržet si dobré duševní zdraví; porozumění duševním onemocněním a jejich léčbě; snížení stigmatizace spojené s duševním onemocněním; a zvýšení ochoty vyhledat pomoc). Pro vyhodnocení kvality získaných studií byl využit tzv. Consensus-based Standards for the selection of health measurement instruments (COSMIN) checklist, jehož hodnocení se dělí na velmi dobré, adekvátní, pochybné či neadekvátní studie. Výsledky: Strategie vyhledávání vedla k nalezení 19 886 odborných studií. Po kontrole na duplikáty a screenování dle inkluzivních kritérií bylo zahrnuto 18 studií. Rozsah kvality studií se pohyboval mezi velmi dobré a neadekvátní. Dohromady bylo identifikováno 21 nástrojů, které se používají k hodnocení duševní gramotnosti. Shrnutí: Konkrétní nástroje u dětí a adolescentů, jež byly identifikovány skrze systematickou rešerši budou prezentovány v rámci aktivního příspěvku. Kvalitou těchto nástrojů se zabýváme v diskuzi a vyvodíme důsledky jak pro další výzkumné kroky, tak pro praxi. Podobně jako tělesné onemocnění, duševní onemocnění jsou vysoce prevalenční a představují zátěž, jak zdravotní, tak ekonomickou. V důsledku nízké duševní gramotnosti v České republice, přibývá jedinců, u nichž nedojde ke včasné identifikaci rozvíjejícího se duševního onemocnění, a tudíž k zahájení včasné léčby. Zvyšování duševní gramotnosti je nutné již od útlého věku. Již ve školách se žáci mohou setkat s problémy duševního zdraví jako jsou např. deprese či sebepoškozování. Zvyšování gramotnosti v oblasti duševního zdraví, může žákům pomoci nejen na tyto případy adekvátně reagovat, ale také rozvíjet a udržovat si své vlastní duševní zdraví a well-being. Monitoring duševního zdraví pomocí vhodných nástrojů může přispět ke zvýšení povědomí o duševních onemocnění, k podpoře péče o duševní zdraví a k vývoji programů k prevenci a včasné detekci.
Hana Tomášková MSc.
ODBORNÁ PRAXE
Pedagog, Univerzita Karlova (2022)
Vyučující a garant předmětu Introduction to cyberpsychology pro studenty Erasmu.
Výzkumný pracovník/specialista, Národní ústav duševního zdraví (NUDZ); Klecany (2020-nyní)
Projekty v oblasti public mental health.
Equality Focus Ltd.; Londýn, Velká Británie (2018-2019)
Asistence a podpora vysokoškolských studentů s tělesným či mentálním postižením během jejich studia.
VZDĚLÁNÍ
2020-nyní Univerzita Karlova - Filozofická fakulta
Ph.D. Sociální psychologie a psychologie práce
2018-2019 University College London (UCL)
MSc. Child Development
2015-2018 University of Plymouth
BSc. Psychologie
2012-2015 ACS Hillingdon International Schools; Londýn, Velká Británie
Mezinárodní program International Baccalaureate (IB Diploma)
ČLENSTVÍ
2020-nyní Britská psychologická společnost (British Psychological Society)
Hana Tomášková 1, Matěj Kučera 1, Marek Stodola 1, Anna Kågström 1,
Národní ústav duševního zdraví 1
Úvod: Projekt VIZDOM je pilotní implementací služby včasné detekce a včasné intervence (ED/EI) v českém prostředí. Cílovou skupinu tvoří osoby v riziku nebo rané fázi závažného duševního onemocnění (především z okruhu F2 dle MKN-10) ve věku 16–60 let. Služba je zajišťována multidisciplinárními terénními týmy, které jsou obvykle složené z pracovníků různých odborností (psychiatr, psycholog, sociálního pracovník a zdravotní sestra). Povaha intervencí je farmakologická (antipsychotika a další psychofarmaka) i nefarmakologická (edukace, obecná podpora, rodinné intervence, psychoterapie, životní styl). Vedle přímé podpory osob z cílové skupiny týmy aktivně navazují spolupráci s dalšími relevantními subjekty (jiné psychiatrické služby, ambulance praktických lékařů, školy a další) a využívají různé strategie pro zachycení případů z cílové skupiny. Cílem je předcházet rozvoji psychotického onemocnění, případně mírnit jeho dopady a podpořit proces zotavení. Pilotní projekt byl realizován Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve třech regionech ČR (Praha 8, Plzeň-město, Blansko) v letech 2019–2021 jako součást reformy péče o duševní zdraví. Metodika: Klienti v rámci evaluace podstupují sérii klinických vyšetření, a to při zahájení spolupráce, dále opakovaně v intervalu šesti měsíců a také při ukončení služby. Jsou využity nástroje GAF (doména globálního fungování), HoNOS (problémy související s duševním zdravím) a AQoL (příjemcem reportovaná kvalita života). Dále jsou upotřebeny metody CAARMS (riziko psychotického onemocnění), PANSS-6 (úroveň psychotické symptomatiky), DUP (retrospektivně orientovaná zkrácená verze PANSS určená pro odhad doby neléčené psychózy) a SKPS (sada doplňujících dotazů). Datová sada dává informace o pacientech na začátku spolupráce a také o dalším vývoji jejich stavu. Výsledky: Intervenční týmy během pilotního projektu shromáždily relativně podrobná klinická data celkem 60 klientů. Ve vzorku spíše převažují muži a zároveň osoby ve věku nižším než 35 let. Většinu klientů je možné zařadit do skupiny v první epizodě, případně v léčbě psychotického onemocnění. Pre-post srovnání poukazují na vyšší úroveň globálního fungování, nižší intenzitu symptomů psychotického spektra a vyšší příjemcem reportovanou kvalitu života související se zdravím v navazujících měřeních. Zároveň jsou patrné rozdíly při porovnání se službami center duševního zdraví (CDZ), pro jejichž evaluaci byla využita tatáž metodika. Závěr: První zkušenosti s implementací služeb ED/EI v ČR přinášejí přesvědčivé výsledky o pozitivním dopadu takto koncipovaných služeb. Principy včasné detekce a včasné intervence je žádoucí šířeji uplatnit, a to například v rámci sítě center duševního zdraví. V rámci projektu vzniká metodika pro další služby obdobného typu.
Mgr. Bc. Krupčík Ondřej
Mgr. Bc. Ondřej Krupčík je členem interního výzkumného týmu projektu VIZDOM, který se zabývá včasnými intervencemi u závažných duševních onemocnění. V současné době má na starost koordinaci projektu a jeho evaluaci. Pracuje pro Národní ústav duševního zdraví a Ministerstvo zdravotnictví ČR, v obecné rovině se zabývá evaluací reformy psychiatrické péče v ČR. Vystudoval jednooborovou psychologii na Univerzitě Palackého v Olomouci.
Ondřej Krupčík 1, Marie Kuklová 1, Hana Tomášková 1, Matěj Kučera 1,
Veřejné duševní zdraví – výzkumný program, Národní ústav duševního zdraví 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
