Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Pletencová svalová slabost patří mezi obtížnou diferenciální diagnostiku v neurologii. Dominantně zvažujeme primární svalová onemocnění, hereditární či získaná. Na tuto etiologii ukazuje zvýšená hladina CK a myoglobinu, EMG vyšetření a MR svalů, které zároveň ukáže i rozsah tukové přestavby a zánětlivé změny. V další diferenciální diagnostice nám pomůže charakteristický klinický obraz některých dědičných onemocnění, který současně s MR obrazem a EMG (výskyt myotonické spontánní aktivity), může nasměrovat genetické testování. Součástí klinického vyšetření je pečlivá anamnéza výskytu svalové slabosti v rodině a provedení svalového testu včetně vyšetření síly trupového a paraspinálního svalstva a vyšetření respiračních a kardiálních funkcí. Dále si všímáme mimosvalových projevů (kožní změny, katarakta, kognitivní deficit, skolióza). Svalovou biopsii provádíme výběrově, spíše jako korelaci s provedenými vyšetřeními, především DNA. Místo biopsie volíme podle MR nálezu. Biopsii zpravidla neprovádíme u dystrofinopatií, FSHD, myotonických dystrofií, kanálopatií a metabolických myopatií.
MUDr. Stanislav Voháňka CSc, MBA
Dlouhodobě se věnuje problematice nervosvalových onemocnění. Je zakládajícím členem Neuromuskulární sekce České neurologické společnosti a od roku 2005 jejím předsedou. Je členem TREAT-NMD Alliance a kurátorem 3 národních neuromuskulárních registrů. V roce 2016 se pod jeho vedením Neuromuskulární centrum FN Brno stalo součástí evropské sítě neuromuskulárních center (European Reference Network).
Stanislav Voháňka 1,
Neuromuskulární centrum ERN, Neurologická klinika FN Brno 1
Proximální končetinová symetrická svalová slabost je nejčastější vzorec svalového postižení, se kterým se setkáváme u většiny jako hereditárních tak získaných myopatií. Mezi nejčastější získané myopatie s tímto vzorcem postižení patří autoimunitní (imunitně podmíněné), endokrinní a toxické myopatie. Imunitně podmíněné zánětlivé myopatie jsou heterogenní skupinou, která vlivem nových poznatků týkajících se zejména detekce myositis-specifických autoprotilátek a histopatologických charakteristik byla překlasifikovaná. Nová klasifikace převzala již dříve klasifikované jednotky – dermatomyozitidu a překryvnou (overlap) myozitidu, zatímco dříve často diagnostikovaná polymyozitida se rozpadla na imunitně podmíněnou nekrotizující myopatii (IMNM) a antisyntetázový syndrom. Sporadická forma myozitidy s inkluzními tělísky (sIBM) a detekovatelnými autoprotilátkami u přibližně poloviny případů pak představují pravděpodobně nejčastější formu získané myopatie ve věku nad 50 let. Časná diagnostika imunitně podmíněných myopatií je důležitá, protože jsou potenciálně léčitelné. Mezi endokrinopatie vedoucí nejčastěji k rozvoji získaných myopatií s obrazem symetrické proximální svalové slabosti patří tyreopatie (hypotyreóza, hyperthyreóza). Méně častou příčinou jsou parathyreopatie. Steroidní myopatie s projevy Cushingova syndromu může být způsobena endogenní nadprodukcí kortikosteroidů, ale častěji jde o nežádoucí iatrogenní účinky kortikosteroidní léčby. Mezi nejčastější toxické myopatie patří myopatie polékové, u chronického alkoholismu a dále myopatie kritického stavu. Mezi léky, které nejčastěji vedou k obrazu myopatie, patří zejména statiny, amiodaron, chlorochin a hydrochlorochin, zidovudin a další antivirotika, cyklosporin a již zmíněné kortikosteroidy. Vzhledem k rozšířené léčbě statiny patří statinová myopatie zřejmě nejčastější formu získané myopatie, postihující až 10 % léčených pacientů, avšak většina případů je lehká a projevuje se asymptomatickou hyper-CK-émií, myalgiemi, zřídka i svalovou slabostí a jen velmi vzácně může dojít k potenciálně letální rabdomyolýze. Ny rozdíl od myotoxické statinové myopatie, která se vyvine obvykle do 3 měsíců od zahájení léčby a ustoupí při snížení dávky či vysazení statinů, může dojít k rozvoji imunitně podmíněné nekrotizující myopatie s protilátkami proti HMGCR. Tato jednotka však častěji vzniká bez souvislosti s léčbou statiny. K podobnému obrazu myozitidy může dojít i po léčbě checkpoint inhibitory používaných v protinádorové léčbě.
prof. MUDr. Josef Bednařík CSc.
Prof. MUDr. Josef Bednařík, CSc. FCMA, FEAN pracoval od r. 1979 na Neurologické klinice FN U sv. Anny v Brně a od r. 1993 až do současnosti pracuje na Neurologické klinice FN Brno, kterou v letech 2007-2021 vedl jako přednosta. Věnuje se problematice neuromuskulárních a vertebrogenních onemocnění, publikoval 270 původních prací, z toho 100 v mezinárodních impaktovaných časopisech. V letech 2016-2020 vykonával funkci předsedy České neurologické společnosti ČLS JEP.
prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1,
Neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy university a Fakultní nemocnice Brno 1
Vedle myogenních příčin mohou pletencovou svalovou slabost méně často způsobovat také onemocnění motorických neuronů, neuropatie nebo poruchy nervosvalového přenosu. U onemocnění motoneuronu je slabost obvykle symetrická. V případě spinální svalové atrofie (SMA) jde o čistě motorickou chabou kvadruparézu více vyjádřenou kořenově a to často výrazněji na DKK. Klinická manifestace je většinou v raném dětství, u SMA typ IV se však onemocnění může klinicky projevit až v dospělosti. Pacienti se spinobulbární svalovou atrofií (SBMA, Kennedyho nemoc) mají také chabou paraparézu DKK, často se záchytem fascikulací. Popsané motorické postižení je však asociováno se současnou senzitivní neuropatií, která je detekovatelná klinicky (např. pallhypestezie) i elektrofyziologicky. Časté jsou u těchto pacientů také křeče a třes, typická je lehčí elevace kreatintinázy v séru. Onemocnění má gonozomálně recesivní dědičnost, postihuje tedy osoby mužského pohlaví a diagnostikuje se nejčastěji ve středního věku. U pacientů s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) je klinická manifestace velice variabilní. Jedná se o čistě motorickou parézu, která může být vyjádřena proximálně i distálně, zpočátku je často asymetrická a postupně generalizuje. V typické formě jde o smíšenou parézu kombinující známky postižení periferního i centrálního motoneuronu, charakteristické jsou fascikulace. Onemocnění postihuje poněkud častěji muže a pacienty vyššího věku, může se však manifestovat prakticky v kterémkoli věku. Ve zcela výjimečných případech mohou být motoneurony postiženy v oblasti míšního epikonu (obvykle zánětem nebo kompresí). V tomto případě je motorické (a případně současné senzitivní) postižení většinou kombinováno se známkami sfinkterové dysfunkce. Z neurogenních příčin jsou ke zvážení mononeuropatie (zejména postižení n. femoralis) či lumbální plexopatie, případně radikulopatie (nejčastěji L3-4). U těchto jednotek je postižení většinou jednostranné, méně často (např. u poradiačních plexopatií či pluriradikulárních postižení) se setkáváme s oboustrannými, případně dokonce symetrickými lézemi. Postižení je ve všech zmíněných případech senzitivně-motorické, vedle slabosti jej tedy provází i zřetelné senzitivní symptomy. Polyneuropatie se obvykle manifestují dominantně distální svalovou slabostí. Kořenová slabost je nejčastěji vyjádřena u polyneuropatií dysimunní etiologie, tedy zejména u chronické zánětlivé demyelinizační neuropatie (CIDP), případně u syndromu Guillain-Barré. V obou případech se onemocnění klinicky manifestuje jako chabá paréza s různou rychlostí rozvoje, senzitivně-motorická nebo dokonce čistě motorická, většinou symetrická, kombinující proximální svalovou slabost se slabostí distální. Proximální svalová slabost je také běžným klinickým projevem poruch nervosvalového přenosu. Pro pacienty s myastenia gravis je typická svalová únavnost, tedy nárůst svalové slabosti během opakovaného pohybu. Slabost bývá častěji vyjádřena v distribuci hlavových nervů, může však být i generalizovaná a existují také formy s dominujícím či dokonce výhradním postižením pletencových svalů DKK (limb-girdle myastenia gravis). Klinický nález jinak nevykazuje zřetelné abnormity. Onemocnění postihuje nejčastěji mladší ženy a naopak muže vyššího věku. U Lambert-Eatonova myastenického syndromu je kořenová svalová slabost DKK (případně i HKK) dominující klinickou manifestací, obvykle je však provázena autonomními a/nebo senzitivními příznaky (včetně bolestí DKK). Šlachookosticové reflexy zejména na DKK jsou typicky nevýbavné, což v korelaci s autonomními a senzitivními příznaky může imponovat jako polyneuropatie. Postižení je častější u pacientů vyššího středního věku, mírně více u mužů a to zejména v případě paraneoplastických forem onemocnění. V rámci diagnostiky a diferenciální diagnostiky je v anamnéze vhodné zjišťovat klinický průběh onemocnění včetně případného kolísání klinické symptomatiky (nejčastěji zhoršení během námahy, typické zejména pro myastenia gravis), přítomnost pozitivních či negativních senzitivních symptomů (časté u neuropatií vč. CIDP, LEMS nebo SBMA) a také křečí (nespecifický příznak, často neurogenní) či fascikulací (zejména u onemocnění motoneuronu). Klinické vyšetření je zaměřené na hodnocení symetrie postižení, záchyt současně přítomné distální svalové slabosti a přítomnost objektivních známek postižení periferního (slabost, atrofie, hypo- až areflexie, snížení svalového tonu, ev. fascikulace) nebo centrálního motoneuronu (slabost, spasticita, hyperreflexie). Významný diferenciálně-diagnostický přínos má elektromyografické (EMG) vyšetření, které u neurogenních poruch prokáže známky reinervace a/nebo denervací a fascikulací a to v závislosti na příslušné klinické jednotce symetricky či asymetricky nebo dokonce pouze jednostranně. Vyšetření také zpřesní klinickou informaci o distribuci postižení a může odhalit subklinické postižení dalších oblastí. Řada jednotek vykazuje na EMG i alteraci senzitivního neurogramu (neuropatie, SBMA, LEMS). Pro poruchy nervosvalového přenosu jsou pak typické změny amplitud sumačních svalových akčních potenciálů při opakované stimulaci (v rámci vyšetření tzv. nízko- či vysokofrekvenční repetitivní stimulací nebo v případě Lambert-Eatonova myastenického syndromu i během běžných motorických kondukčních studií, kdy dochází k postupnému nárůstu amplitud pří opakované stimulaci). Diagnózu poruch nervosvalového přenosu podpoří také single-fiber EMG. V diferenciální diagnostice mohou dále pomoci vyšetření mozkomíšního moku (u CIDP či některých mononeuropatií nebo radikuloplexopatií), genetické testy (např. u SMA či SBMA a některých forem ALS) nebo vyšetření autoprotilátek proti acetylcholinovému receptoru či svalově specifické tyrozin-kináze (u myastenie gravis) nebo vápníkovým napěťově řízeným kanálům (v případě LEMS). V nejasných případech pomáhají také zobrazovací vyšetření vč. MR svalů, plexů či páteře a v rámci diferenciální diagnostiky vůči myopatiím také svalová biopsie.
Eva Vlčková
Doc. MUDr. Eva Vlčková, Ph.D. pracuje od promoce na Neurologické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno a to postupně na pozici sekundárního lékaře, vedoucího lékaře a zástupce přednosty kliniky pro vědu a výzkum a nyní zástupce přenosty pro školství. Od r. 2019 je také garantkou výuky neurologie na LF MU. Dlouhodobě se specializuje na problematiku neuromuskulárních onemocnění, neuropatické bolesti, paliativních aspektů neurologické péče a neurofyziologické diagnostiky. Je autorkou či spoluautorkou 90 publikovaných článků, více než 220 publikovaných abstrakt, hlavní editorkou 2 monografií a autorkou či spoluautorkou dalších 15 kapitol v publikovaných monografiích. Její H-index je 15, počet citací bez autocitací je více než 850.
Eva Vlčková 1,
Neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
Zobrazení pomocí magnetické rezonance (MR) je velmi senzitivní k detekci ložiskového postižení bílé hmoty mozkové, bohužel základní vyšetřovací sekvence jsou málo specifické a často se setkáváme s širokou diferenciální diagnostikou. V přednášce budou uvedeny MR nálezy pro jednotlivá onemocnění, bude ukázán typický nález na konvenčním zobrazení (v T2 váženém obraze, v sekvenci fluid attenuated inversion recovery – FLAIR, což je sekvence nejvíce senzitivní pro onemocnění bílé hmoty, T1 vážený obraze, difuzně vážené zobrazení, typy enhancementu po podání kontrastní látky) Dále budou u každé jednotky vypíchnuty znaky, které mohou pomoci v rámci diferenciální diagnostiky a uvedeny i nonkenveční MR technik, které mohou pomoci v odlišení (double inversion recovery (DIR), susceptibilitně vážené zobrazení (SWI), T1 a T2 mapování). Diagnózu z MR obrazu můžeme vyslovit s větší či menší pravděpodobností na základě lokalizace léze, jejího tvaru, využití jednotlivých sekvencí, eventuálního enhancementu a jeho charakteru po aplikaci KL, dynamiky nálezu, s přihlédnutím k věku a pohlaví pacienta. Ložiska zvýšeného signálu v T2 váženém obraze mohou být způsobeny různými patologickými stavy (histopatologický korelát), nabízí se zánětlivé změny, demyelinizace, remyelinizace, glióza, axonální ztráta, nekróza, tumor… Zúžení diferenciální diagnostiky je pro klinického lékaře důležité vzhledem k výběru následných paraklinických testů, ať již z důvodů zatížení pacienta, nebo ekonomických důvodů. Roztroušená skleróza (RS): ložiska jsou typicky lokalizována v oblasti periventrikulární, kde doprovází v podélné ose dlouhé medulární žíly (Dawsonovy prsty), což vytváří jejich protáhlý tvar, callosostriatální orientace. Další oblasti jsou juxtakortikální, corpus calosum, infratentoriální (nejčastěji střední mozečkový pedunkl, na periferii pontu) a míchy (cigaretovitého tvaru, ložiska lokalizována laterálně či laterodorzálně, v transverzálním řezu postihují méně než 50 % plochy). Ložiska bývají lokalizována i v šedé hmotě, a to především kortikálně. Tvar postkontrastního enhancementu může být nodulární, někdy tvoří prstenec, typický tvar pro onemocnění RS je neúplný prstenec. Na SWI může být patrný příznak centrální vénuly či hyposignální ohraničení (Rim léze). Leukoareióza: ložiska přibývají s věkem, postihuje hlubokou bílou hmotu mozkovou, nebývají v oblasti corpus calosum, senzitivnější je FLAIR, v T1 váženém obraze nemívají korelát, nebo jen velmi diskrétní snížení signálu, neenhancuje po aplikaci KL, věkem progreduje počet ložisek. Subkortikální arteriosklerotická encefalopatie: mívá T2 hypersignální ložiska spíše subkortikálně, může být spojena s vaskulární demencí. Arterioloskleróza: ložiska jsou lokalizována především periventrikulárně, méně často v centrální šedi, šetří U-vlákna. Na gradientní sekvenci mohou být hyposignální ložiska – black dots, častější u pacientů s hypertenzí. Rozšíření perivaskulárních Virchowových-Robinových prostorů v oblasti bazálních ganglií (etat criblé). Metastázy zvýšený signál v T2 váženém obraze a FLAIR, hypointenzní v T1 váženém obraze, po aplikaci KL skoro vždy enhancují, typický je prstenčitý enhancement, ale mohou enhancovat i homogenně. Na DWI obvykle není patrná restrikce. Typicky je výrazný vazogenní edém, mass efekt, může být přítomno krvácení. Typická je lokalizace na rozhraní bílé a šedé hmoty. Onemocnění spectra neuromyelitis optika (NMOSD) nález v oblasti mozku je na počátku onemocnění již u 43–70 % pacientů. Ložiska jsou často obdobná jako u RS. Typická pro NMO jsou ložiska v okolí III. komory a aqueductu (v thalamu, hypothalamu a ventrálně v mozkovém kmeni), dále v oblasti area postrema. Ložiska z prodloužené míchy často přecházejí na krční úsek. Mohou být ložiska v corpus callosum, ale mají jiný tvar než u RS a jsou rozsáhlejší. Postižení optického nervu především v oblasti chiasmatu. Nálezy intramedulárních tubulárních ložisek přesahující 3 segmenty v krční nebo hrudní míše, typicky jsou uložena centrálně (postihují vice než 50% arey). Akutní diseminovaná encefalomyelitis (ADEM) mívá léze větší velikosti, typická je i lokalizace infratentoriální, v centrální šedé hmotě a krční míše, stranově bývá asymetrická. Ložiska mívají zvýšený signál v T2 váženém obraze, FLAIR, snížený signál v T1 váženém obraze, obvykle enhancují po aplikaci KL (okrajově, nepravidelně, prstenčitě). V čase na rozdíl od RS se nezvyšuje jejich počet, výjimkou je multifázická diseminovaná encefalomyelitis (MDEM), která je poměrně vzácná. Lymeská borelióza: ložiska mívá skoro vždy supratentoriálně, v T2 váženém obraze a FLAIR hypersignální, korelát v T1 váženém obraze a enhancement je málo častý, skoro vzácný. Může enhancovat n. VII či meningy. Migréna: ložiska typicky parietookcipitálně nebo frontálně v bílé hmotě, většinou bez korelátu v T1 váženém obraze, beze změn po aplikaci KL. Vaskulitida: prokazujeme obvykle drobná ložiska, zvýšeného signálu v T2 váženém obraze i FLAIR, sníženého signálu v T1 váženém obraze, bývá enhancement po aplikaci KL. Jsou lokalizovány v šedé i bílé hmotě mozkové (často kortikálně, subkortikálně, v bazálních gangliích), symetričnost stranová nebývá. Na DWI u akutních lézí bývá restrikce, mohou být přítomny hemoragie. MRA je málo senzitivní, někdy ukáže změny na cévách. Postkontrastně lze zobrazit i enhancement postižené stěny cévy. CADASIL: ložiska zvýšeného signálu v T2 váženém obraze a FLAIR především v přední části temporálního laloku a v kapsule externě. Sarkoidóza postihuje v 29–50 % duru, leptomeningy v 31 %, subarachnoideální perivaskulární prostory. Typické je postižení selární oblasti, infiltrace infundibula, hypothalamu, chiasmatu. Hlavové nervy postihuje v 34–50 %. V oblasti mozkového parenchymu je nejčastěji postižen hypotalamus > mozkový kmen > mozkové hemisféry > mozeček. Mícha může být postižena až v 25 %, nejčastěji je postižen hrudní úsek, může být patrný enhancement centrálního kanálku někdy i v kombinaci s dorzálním subpiálním enhancementem. Bývají hypersignální ložiska periventrikulárně v sekvenci FLAIR. Diagnosticky pomáhá postkontrastní vyšetření, může být enhancement intraparenchymatózních ložisek, enhancement mening nodulární nebo difuzní, enhancement hypothalamu, infundibula. Behcetův syndrom projevuje se drobnými, nekrotizujícími ložisky. Ložiska pozorujeme v mozkových pedunkulech, pontu, často jsou i v bazálních gangliích, mohou postihovat i thalamus, a jsou i v subkortikálních oblastech bílé hmoty mozkové. Ložiska jsou hyperintenzní v T2 váženém obraze, FLAIR, izo či snížené intenzity v T1 váženém obraze, akutní ložiska se mapovitě zvýrazňují po aplikaci KL. Systémový lupus erythematodes (SLE): nález může být velmi podobný obrazu u RS s ložisky zvýšeného signálu v T2 váženém obraze a FLAIR, sníženého signálu v T1 váženém obraze v bílé hmotě, někdy rozsáhlejšími ikty zasahující bílou i šedou hmotu mozkovou, s celkovou mozkovou atrofií, vzácné není ani krvácení. Typické pro SLE jsou tzv. „stěhovavé“ edematózní oblasti. Po aplikaci KL v malém počtu případů mohou léze enhancovat nebo je doprovází mass efekt. Na DWI může být restrikce difuze – akutní infarkt, nebo zrychlená – u vazogenního edému u vaskulopatie. Na rozdíl od RS zde nejsou typicky ložiska periventrikulárně a nemají kalosostriatální orientaci. Susac syndrom (retinokochleocerebrální vaskulopatie): vzácné onemocnění, jsou patrná vícečetná ložiska zvýšeného signálu v T2 váženém obraze a FLAIR, často sníženého signálu v T1 váženém obraze, v bílé hmotě mozkové a především v corpus callosum, kde je nález připodobňován k sněhové kouli. V 50 % jsou ložiska v zadní jámě, v 70 % postihuje bazální ganglia, po podání KL enhancement mening (u 1/3 případů), na DWI může být restrikce difuze. Na rozdíl od RS nebývá typická callosostriatální orientace, méně často periventrikulárně.
prof. MUDr. Manuela Vaněčková Ph.D., MBA
Promovala jsem na 2. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jsem specializována v oboru radiodiagnostika a neuroradiologie. Od roku 1998 pracuji na MR oddělení radiodiagnostické kliniky VFN v Praze v pozicích odborného asistenta, Ph.D. v oboru neurovědy, docenta a od roku 2014 na pozici profesora Radiologie, kdy jsem byla jmenována jako jedna z nejmladších profesorek. Mezi mé hlavní odborné zájmy patří zobrazení pomocí magnetické rezonance a především neuroradiologie. Podílela jsem se na řešení 13 grantů či výzkumných záměrů, z toho u dvou jako hlavní řešitel. Jsem členem rady neurovědního programu COOPERATIO v rámci UK a koordinátor pro neurozobrazení, dále skupiny MAGNIMS (evropské konsorcium pro MR a roztroušenou sklerózu). Rovněž jsem působila v grantové agentuře ČR na pozicích člena i předsedy panelu, v současnosti působím agentuře zdravotnického výzkumu AZV jako členka panelu. Publikovala jsem 218 článků, jsem autorem a spoluautorem 4 monografií, citovanost – H-Index 30 (2393 citací). V neposlední řadě jsem také členem České radiologické a neuroradiologické společnosti ČLS JEP, České neurologické společnosti, European Neuroradiology Society, European Society for Magnetic Resonance in Medicine and Biology, České společnosti pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii ČLS JEP.
Manuela Vaněčková 1,
Radiodiagnostická klinika, 1. lékařské fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice, Praha 1
V této části kurzu se zaměříme na oční příznaky a jejich přínos v diferenciálně diagnostickém rozhodovacím algoritmu na počátku i v průběhu RS. Díky pochopení patofyziologie nových diagnostických jednotek v oblasti autoimunitních onemocnění CNS se přístup k léčbě zánětu zrakového nervu změnil. V tomto krátkém kurzu budou shrnuty klinické projevy, diagnostické strategie a načasování vyšetřovacích metod k efektivní diferenciální diagnose ON v rámci RS, NMO-SD, onemocnění MOGAD. Na konci kurzu budou lékaři vybaveni nezbytnými znalostmi a klinickou prozíravostí pro efektivní léčbu pacientů se zánětem zrakového nervu.
Neuromyelitis optica a poruchy jejího širšího spektra (NMOSD) a onemocnění asociované s protilátkami proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu (MOGAD) patří mezi autoimunitní onemocnění centrálního nervového systému. I přes rozdílnou patogenezi se tato onemocnění mohou klinicky projevovat podobně, zejména zánětem zrakových nervů a míchy, méně často mozkového kmene. Diagnosticky nepostradatelnou součástí v jejich diagnostice je stanovení protilátek proti akvaporinu-4 (AQP4-IgG) nebo myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu (MOG-IgG). Přednáška v rámci výukového kurzu se zaměří na diferenciálně diagnostické postupy včetně využití analýzy likvoru a typických nálezů při zobrazení magnetickou rezonancí.
Petra Nytrová
Petra Nytrová promovala na 1. LF UK v Praze v roce 2007. Po ukončení studií nastoupila na Neurologickou kliniku 1. LF UK a VFN v Praze, kde získala většinu svých klinických zkušeností a pracuje doposud. Atestaci v oboru neurologie získala v roce 2013. Věnuje se především autoimunitním onemocněním centrálního nervového systému v klinické praxi i ve vědeckých projektech. V rámci postgraduálního studia v oboru neurovědy obhájila dizertační práci na téma biomarkerů aktivity u pacientů s neuromyelitis optica. Zkušenosti v oblasti stanovení neuronálních a gliálních autoprotilátek získala na stážích na Institut für experimentelle Immunologie (EUROIMUN), Lübeck a Dpt. of Clinical Neuroscience, University of Oxford (Newsom-Davis Visiting Fellowship). Je členkou neuroimunologické sekce České neurologické společnosti.
Petra Nytrová 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze, Praha, Česká republika 1
Analýza mozkomíšního moku (CSF) patří mezi důležité diagnostické nástroje. V rámci diferenciální diagnostiky RS se jedná o kvalitativní a kvantitativní cytologické vyšetření CSF, výpočet albuminového kvocientu (Q-ALB) jako biomarkeru funkce hematolikvorové bariéry a detekce intrathekální protilátkové odpovědi. Zmiňované biochemické markery můžeme rozdělit na biomarkery zánětu, kam řadíme počet buněk v likvoru, Q-ALB, intrathekální syntézu imunoglobulinů a volných lehkých řetězců (výpočet a/nebo detekci oligoklonality) vč. specifických protilátek (protilátek proti measles, rubella, varicela zoster, tzv. MRZ reakce; a herpes simplex aj.), cytokinů a chemokinů. Mezi biomarkery neurodegenerace, resp. tkáňového poškození řadíme specifické proteiny CNS jako je neuron specifická enoláza (NSE) poukazující na poškození neuronů, gliální fibrilární acidický protein (GFAP) a protein S100B prokazující poškození mozku, bílkoviny neurofilament naznačující poškození axonů a celkový tau protein. Hyperfosforylovaná forma tau proteinu a amyloid β1-42 svědčí pro neurodegenerativní poškození. V případě biomarkerů bariérové poruchy jsou využívány matrixové metaloproteinázy (MMP), ninjurin-1, solubilní intercelulární adhesivní molekula-1 (sICAM-1), endothelin-1 a další; jako biomarkery oxidačního stresu molekula oxidu dusnatého (NO) a reaktivní kyslíkové radikály (ROS). Jako biomarker demyelinizace lze použít myelinový bazický protein (MBP) a jako biomarkery remyelinizace či reparace lze stanovovat neurotrofní faktory, neurotrofický faktor odvozený od gliálních buněk (GDNF), neurotropní nervový růstový faktor (NGF) a neurotrofický faktor odvozený od mozku (BDNF), popř. další.
doc. RNDr. Pavlína Kušnierová Ph.D.
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (2001). Téhož roku nastoupila jako chemik analytik na Oddělení klinické biochemie Nemocnice ve Frýdku-Místku, od roku 2005 pak na Oddělení laboratorní medicíny Nemocnice Šternberk jako vedoucí úseku molekulární biologie a genetiky, od roku 2009 jako vedoucí laboratoře. V roce 2007 dokončila PGS na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru Lékařská chemie a biochemie, v témže roce atestovala jako odborný pracovník ve vyšetřovacích metodách v klinické biochemii. Od roku 2011 pracuje jako odborný pracovník v laboratořích Ústavu laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Ostrava a jako odborný asistent na Ústavu laboratorní medicíny, Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Ve stejném roce atestovala jako bioanalytik pro klinickou genetiku. V rámci praxe v Nemocnici ve Šternberku se začala mimo jiné zabývat laboratorní diagnostikou monoklonálních gamapatií, na pracovišti FNO své zkušenosti rozšířila, účastní se setkání České myelomové skupiny a přispívá svými zkušenostmi ke standardizaci těchto metod. Je spoluautorkou doporučení České společnosti klinické biochemie a České myelomové skupiny k laboratorní diagnostice monoklonálních gamapatie. Současně již v Nemocnici ve Šternberku začaly její první zkušenosti s detekcí oligoklonálních pásů v rámci diagnostiky roztroušené sklerózy, které dále rozvinula ve FNO při vzájemné spolupráci s MUDr. Ing. Davidem Zemanem, Ph.D. V roce 2018 získala osvědčení pro provádění cytologického vyšetření mozkomíšního moku. V roce 2022 byla jmenována docentkou pro obor Lékařská chemie a biochemie. Podílí se na vědecko-výzkumných projektech v oblasti klinické biochemie, kardiologie, neurologie, hematoonkologie, onkologie a na tvorbě výukových materiálů. Je členkou České společnosti pro klinickou biochemii, České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a Genetické společnosti Gregora Mendela. Současně v rámci své pedagogické praxe je členkou komise při státních závěrečných zkouškách na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě pro bakalářský studijní obor „Zdravotní laborant“, na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity pro navazující magisterský studijní obor „Biofyzika“ a při atestačních zkouškách v oboru „Klinická biochemie“. Je členkou redakční rady časopisu Klinická biochemie a metabolismus.
Pavlína Kušnierová 1,
Ústav laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Ostrava Ústav laboratorní medicíny, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 1
Roztroušená skleróza (RS) je chronické neurologické demyelinizační onemocnění s velmi heterogenním fenotypem. Diagnostická kritéria jsou komplexní a při diferenciální diagnostice se nemůžeme opřít o specifické markery onemocnění. Proto je diagnostický proces u některých pacientů, hlavně s atypickou prezentací náročný. Zároveň je nutné, aby byl diagnostický proces relativně rychlý, aby umožnil pacientovi nasadit imuno-modulační léčbu, co nejdříve. Je známo, že zpoždění nasazení léčby je spojeno s vyšším rizikem rozvoje progrese onemocnění v budoucnosti. Proto další edukace neurologů v problematice diagnostiky RS má potenciál zlepšit prognózu pacientů s tímto autoimunitním onemocněním.
MUDr. Tomáš Uher
Životopis není k dispozici
Tomáš Uher 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Abstrakt není k dispozici
prof. MUDr. Irena Rektorová Ph.D.
Irena Rektorová je profesorkou neurologie a přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu ve FN u sv. Anny a LF MU. Dále vede Neurovědní program v CEITEC MU a Centrum pro abnormální pohyby na 1.neurologické klinice LF MU. Věnuje se extrapyramidovým onemocněním a demencím, zobrazování mozku pomocí MRI a neinvazivním stimulačním technikám. Je členkou výboru EAN (Evropské neurologické akademie) v pozici předsedkyně Edukačního výboru a členou Exekutivního výboru Evropské sekce MDS (Movement Disorders Society).
Irena Rektorová 1,
1.neurologická klinika LFMU a FNUSA, CEITEC MU, Brno 1
Abstrakt není k dispozici
Intravenózní trombolýza (IVT) je standardní terapií akutního mozkového infarktu. Prospěch z této léčby je jednoznačný, stejně tak její bezpečnost. Nicméně stále existují klinické situace, ve kterých je IVT kontraindikována. Sdělení je zaměřeno na indikaci IVT u stavů, se kterými se v klinické praxi běžně setkáváme a které mohou vyvolávat obavy z život ohrožujícího intrakraniálního krvácení - časná recidiva ischemického iktu (do 3 měsíců), pokročilá leukoaraióza nebo intrakraniální krvácení v anamnéze. Prezentovány budou výsledky recentních studií i poznatky z praxe, které dokládají, že i u těchto pacientů je IVT nejen účinná, ale i bezpečná.
Budou probrány nové indikace v souvislosti s rozšířením časového okna pro rekanalizaci a již přítomných časných ischemických změn na CT - nízký ASPECTS, který není kontraindikací rekanalizace.
MUDr. Martin Kovář
primář neurologického oddělení KCC Nemocnice Na Homolce
člen Výboru Cerebrovaskulární sekce ČNS CLS JEP
člen Vědecké rady STROCZECH
iktový neurolog, neurosonografista
zájem a směřování: organizace iktové péče, rekanalizace, EC-IC bypass, nemedikamentozní prevence iktu - indikace uzávěru PFO a ouška LS, karotické filtry.
Martin Kovář 1,
MUDr. Martin Kovář, KCC Nemocnice Na Homolce, Praha 1
Abstrakt není k dispozici
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D.
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D. FESO je přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice a LF OU v Ostravě. Je místopředseda ČNS JEP , členem výboru CV sekce. Je autorem nebo spoluautorem 77 publikací v časopise s IF s 860 citacemi . Jeho citační index je 18.
Michal Bar 1,
Neurologická klinika Fakultní nemocnice v Ostravě a LF Ostravské University 1
Abstrakt není k dispozici
doc. MUDr. Aleš Tomek Ph.D., FESO
doc. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., FESO je absolventem 2. lékařské fakulty UK. Tématem jeho dizeratční i habilitační práce byla farmakogenetika antiagregační a antikoagulační léčby v sekundární prevenci CMP. Aktuálně je předsedou výboru Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP a jeho hlavním zájmem je optimalizace organizace iktové péče v ČR na základě monitoringu kvality péče.
Aleš Tomek 1,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP 1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Václavík Daniel, PhD
Pracuji na Neurologickém oddělení Vítkovické nemocnice jako neurolog. Od roku 2001 jako primář oddělení. Mými hlavními zájmy jsou cévní mozkové příhody,neurosonologie a intenzivní neurologická péče.
Daniel Václavík 1,
Neurologické oddělení, Nemocnice AGEL Ostrava-Vítkovice a.s. 1
Abstrakt není k dispozici
Předběžný program, změna vyhrazena.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
