Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
V éře stoupající poptávky po psychiatrech v souvislosti s probíhající reformou psychiatrické péče v ČR je vhodné zmapovat zájem studentů medicíny o obory psychiatrie a dětská a dorostová psychiatrie. Oslovili jsme všechny studenty oboru všeobecné lékařství v České republice. Požádali jsme je o vyplnění anonymního online dotazníku, jehož součástí byly otázky týkající se odborné profilace respondentů a instrumenty sloužící k měření statusu a atraktivity psychiatrie. Zájem o psychiatrii jako obor a profesi jsme zjišťovali baterií otázek české verze dotazníku The Attitudes to Psychiatry Scale (APS), vyvinutého Balonem a kolektivem (1999). Sběr dat probíhal v listopadu a prosinci 2019. Studie se zúčastnilo 2419 studentů všech lékařských fakult, návratnost byla 23,8%. Respondenti měli ze seznamu oborů vybrat všechny obory, v nichž zvažují budoucí specializaci, přičemž mohli označit i více oborů. Specializaci v oboru psychiatrie zvažovalo 31,3% respondentů, v oboru dětská psychiatrie 15, 4% respondentů. Psychiatrii jako jedinou volbu označilo 1,6% respondentů, dětskou a dorostovou psychiatrii neoznačil nikdo. Detailní výsledky studie poslouží jako zpětná vazba pro organizátory pregraduálního i postgraduálního vzdělávání, pro poskytovatele péče i jako podklad intervencí na podporu zájmu o obory psychiatrie a dětská a dorostová psychiatrie mezi studenty medicíny. Podpořeno: Progres Q35
Životopis není k dispozici
L. Bankovská Motlová 1, H. Papežová 2, P. Šilhán 2, J. Hubeňák 2, J. Vevera 2, M. Goetz 2, K. Látalová 2,
3. LFUK, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA; NÁRODNÍ ÚSTAV DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ, KLECANY, ČESKÁ REPUBLIKA 1
1. LFUK, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 2
K antipsychotikům, která máme běžně k dispozici a která jsou užívaná méně, než odpovídá jejich účinnosti, patří bezesporu amisulprid. Řadí se do skupiny antagonistů D2/D3 receptorů, z hlediska NbN2R (Nomenklatury založené na neurovědách, druhé revidované verze z roku 2019) se jedná o psychofarmakum náležící do dopaminové (farmakologické) domény a z hlediska módu (mechanismu účinku) mezi antagonisty receptorů. Recentní metaanalýza srovnávající 32 antipsychotik I. i II. generace řadí amisulprid z hlediska nejdůležitějšího výstupu (celkové změny symptomatiky schizofrenního onemocnění) na druhé místo (hned za klozapin), z hlediska ovlivnění pozitivních příznaků (zde však srovnáváno méně antipsychotik a některá z nich byla zkoumána pouze na malém vzorku pacientů) dokonce na první místo, v ovlivnění negativních příznaků na třetí místo (za klozapin a zotepin), z hlediska ovlivnění depresivních příznaků opět na třetí místo (za sulpirid a klozapin). K antidepresivům, která máme opět k dispozici, ale která jsou rovněž užívaná poměrně zřídka navzdory své účinnosti a snášenlivosti, náleží moklobemid. Moklobemid se řadí mezi reverzibilní inhibitory monoaminooxidáz, dle NbN2R náleží do serotoninové, noradrenalinové a dopaminové (farmakologické) domény, jeho módem účinku je reverzibilní inhibice enzymu (MAO-A). Uplatnit se může zejména u pacientů s apaticko-hypobulickým syndromem, využitelný je např. i u speciálních populací pacientů, jako jsou senioři nebo pacienti s neurodegenerativními poruchami (konkrétně Parkinsonovou poruchou). Podpořeno: Tato práce vznikla díky projektu (Ministerstva zdravotnictví) koncepčního rozvoje výzkumné organizace 65269705 (FN Brno).
Životopis není k dispozici
L. Ustohal 1, K. Horská 2,
PSYCHIATRICKÁ KLINIKA LF MU A FN BRNO, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA; ÚSTAV HUMÁNNÍ FARMAKOLOGIE A TOXIKOLOGIE, FAF VFU, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA 1
ÚSTAV HUMÁNNÍ FARMAKOLOGIE A TOXIKOLOGIE, FAF VFU, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA; NEMOCNIČNÍ LÉKÁRNA FN BRNO, BRNO, ČESKÁ REPUBLIKA 2
Klozapin je aktuálně nejúčinnější antipsychotikum, které je pro své závažné nežádoucí účinky vyhrazeno pro léčbu farmakorezistentní schizofrenie. Zahájení léčby klozapinem během 2,8 let od nástupu příznaků vykazuje mnohem větší míru responze (82 %) než pozdější podání (31 %). Se zahajováním léčby by tedy nemělo čekat, ale se zhodnocením všech rizik týkající se farmakokinetiky, farmakodynamiky a nežádoucích účinků. Biologická dostupnost klozapinu kolísá mezi 12–81 % s vysokou interindividuální variabilitou, což je jeden z důvodů nutnosti monitorace plazmatických hladin. Metabolizace probíhá hlavně přes CYP 1A2 a 3A4 a je významně ovlivňována induktory (např. karbamazepin) nebo inhibitory (např. fluvoxamin) těchto izoenzymů vedoucí k dalšímu klinicky významnému kolísání plazmatických hladin. Profil nežádoucích účinků klozapinu je očekávatelný na základě farmakologických vlastností s výjimkou agranulocytózy, u které se jedná o idiosynkratickou reakci nezávislou na dávce a plazmatické hladině s výskytem 0,05 – 2 % léčených klozapinem. Riziko infekce se zvyšuje při poklesu pod 1,0 x 109/l a vysoce klinicky významné je při poklesu pod 0,5 x 109/l. Riziko vzniku agranulocytózy u pacientů léčených klozapinem se zvyšuje jak při současné terapii léčivy s rizikem rozvoje agranulocytózy tak u stavů ovlivňující aktivitu imunitního systému. Mezi další léčiva nejčastěji vyvolávající agranulocytózu zahrnujeme tyreostatika, ticlopidin, sulfasalazin, kotrimoxazol a metamizol. Také volba vhodného antibiotika může ovlivnit riziko. Stav imunitního systému ovlivňují konkomitantní onemocnění např. infekční mononukleóza nebo léčiva s vlivem na imunitní systém např. cytostatika, kortikoidy.
Úvod Vzácnou komplikací při léčbě depotním olanzapinem je post-injekční syndrom (PIS, v zahraniční literatuře post-injection delirium/sedation syndrome PDSS). Mezi hlavní příznaky syndromu patří sedace (od mírné formy až po kóma), delirium, dysartrie, ataxie, extrapyramidové příznaky, agitovanost, nevolnost nebo záchvat. Metodika Pacient léčený pro paranoidní schizofrenii, byl přivezen záchrannou službou pro zmatenost, agitovanost a agresivitu. Po přijetí u pacienta došlo během hodiny k prohlubující se poruše bdělosti a deliriu, bradypsychismu, objevila se dysartrie, extrapyramidová symptomatika, myoklonické záškuby končetin a hypertenze s výraznou tachykardií. Po provedení laboratorních vyšetření, interního a neurologického konzilia a zejména objektivizaci informací rodinou a ambulantním psychiatrem byla stanovena dg. PIS po aplikaci depotního olanzapinu 405mg i.m. Pacient byl přeložen na resuscitační oddělení. Výsledky Maximální zaznamenaná hladina olanzapinu byla 836 ng/ml (odběr 7 hodin od aplikace) – výrazně nad toxickou hranicí. Třetí den příznaky postupně zcela odezněly bez trvalých následků. Přesný mechanismus vzniku PIS není známý, předpokládá se, že vzniká proniknutím olanzapin pamoátu do cévního řečiště. Incidence v klinických studiích byla při 0,07 % aplikacích u 1,4% pacientů. Závěr Pokud se u pacienta po podání preparátu objeví příznaky spojené s rozvojem sedace či deliria, je nutné zvážit možnost PIS, zároveň je však nutné vyloučit další možné příčiny stavu. Prevence vzniku PIS není známá, jde o velmi vzácnou komplikaci. Vždy je třeba na jeho rozvoj myslet a pacienty po podání této depotní injekce 3 hodiny observovat. Podpořeno: MZ ČR – RVO VFN64165 a Q27/LF1.
Úvod V každodenní klinické praxi se poměrně často setkáváme se situací, kdy pacientovi byla při hospitalizaci nastavena medikace, která byť funguje, nemá oporu v SPC přípravku. Při volbě vždy vycházíme z existence studií ba dokonce metaanalýz o účinnosti, snášenlivosti a bezpečnosti. Metodika Ve sdělení jsou diskutovány nejčastější off-label indikace při volbě antipsychotické strategie a jejich farmakologické racionále. Mezi zmiňovaná antipsychotika patří quetiapin, aripiprazol, kariprazin, brexpiprazol, lurasidon a pimavanserin. Výsledky Přestože se jedná o léčbu lege artis, může představovat v ambulantních podmínkách zásadní problém – úhradu pojišťovnou. Indikační omezení (dle SPC) ve vztahu k diagnóze se liší mezi jednotlivými zeměmi. V rámci ČR existuje nejednotný přístup revizních lékařů. Závěr Pro preskribujícího psychiatra představuje žádání a rozporování výraznou administrativní zátěž. Na druhou stranu existuje nemalá skupina pacientů, kteří z využití zmíněných preparátů v off-label indikacích mohou výrazně profitovat. Podpořeno: MZ ČR - RVO VFN64165 a Q27/LF1
Objectives: Silexan is a lavender oil preparation available in 80-mg capsules. Here I will review clinical trials investigating its anxiolytic efficacy, safety and tolerability in humans, as well as preclinical investigations supporting this therapeutic use. Methods: Besides three selected publications reporting preclinical investigations, seven clinical trials are included, of which five had a treatment duration of 6 or 10 weeks. Primary outcome measure was the HAM-A total score reduction, while single items were assessed with regard to effects on concomitant depressive symptoms and on quality of sleep. Results: In patients with subthreshold (subsyndromal) anxiety or generalised anxiety disorder (GAD), an anxiolytic effect of Silexan was evident after 2 weeks. HAM-A total score reductions between baseline and end of treatment were significantly superior to placebo in patients with subthreshold anxiety and comparable with those achieved under lorazepam or paroxetine in patients with GAD. In addition, Silexan had beneficial effects on typical concomitant symptoms of anxiety disorders, such as impaired sleep, somatic complaints, co-morbid depression or decreased quality of life. Except for mild gastrointestinal symptoms, Silexan did not induce any adverse effects and did not cause drug interactions, sedation or withdrawal symptoms at daily doses of 80 or 160mg. Conclusions: Silexan is a safe and effective treatment in anxiety disorders.
Revizní a ústavní znalecké posudky Revizní a ústavní posudky mají často určující a rozhodný vliv na řešení nejrůznějších soudních kauz, přesto jejich kvalita mnohdy pokulhává. Především ústavní posudky bývají tou poslední příležitostí, kterak se v rámci posudkového - znaleckého postupu dobrat objektivních závěrů. Soudy jsou brány jakožto rozhodující, což si participující na těchto znaleckých posudcích, soudě alespoň podle jejich kvality, zřejmě ne zcela uvědomují. Sdělení formou přednesení tří kazuistik, kdy některé byly spojeny i s observací posuzovaných, by měly poukázat na nedostatečnost observací v rámci revizních a ústavních posudků. V první kazuistice bude řešen případ středně těžké mentální retardace „podrobené observaci“, evidentně dlouhodobě simulované, ovšem několikatýdenní observací stvrzené. Je vůbec možné, že středně těžce mentálně retardovaný jedinec je schopen, aniž by měl jakýchkoliv obtíží, se bez problémů zadaptovat na chod oddělení? Ve druhé kazuistice bude poukázáno na situaci, kdy existence ústavního posudku (několikastránkového), může dle našeho názoru naprosto, ovšem bez náležité argumentace, zvrátit potřebnou tendenci dobrání se objektivního stavu věci. Domníváme se, že pak dochází k zásadnímu a nesprávnému ovlivnění rozhodování soudu užitím „nesprávného důkazu“, za který lze takový ústavní posudek považovat. Ve třetím případě několika znalci potvrzené „fluktuující pseudodemence“ (!), přispěla observační hospitalizace v rámci ústavního znaleckého šetření k vyvrácení předchozích znaleckých závěrů. Ústavní znalecké posudky se ve svých závěrech také často zásadně odlišují od dokumentace zdravotní, což je naprosto absurdní, zvláště, když je posudek uzavřen jako simulace a ve zdravotní dokumentaci se uvádí závažná psychiatrická diagnóza.
Revizní znalecké posudky realizují Znalecké ústavy, které jsou specializovány na znaleckou činnost a jsou zapsány do seznamu znaleckých ústavů. Do seznamu znaleckých ústavů se zapisují vysoké školy a veřejné výzkumné instituce, případně jiné osoby veřejného práva nebo jejich organizační složky vykonávající vědeckovýzkumnou činnost v příslušném oboru. Revizní znalecké posudky vykonávají znalci se specializací nebo specialisté na danou problematiku. Provádění revizních znaleckých posudků vyžaduje nejen specifickou odbornost znalců a specialistů, ale i dodržování právních, sociálních a etických pravidel. Z forenzní praxe jsou známy případy, kdy soudce požadují po znalcích odpovědi, které mu z právního hlediska nenáleží odpovídat. Rovněž mohou být z některé znalecké posudky od znalců nesprávně vypracovány, což může vyvolat řadu pochybností. Jedním ze základních požadavků kladených na znalce je mimo jejich odbornost i požadavek na nestrannost. Ne vždy tomu tak je. Znalec může být například pod větším vlivem emocí, což může vést k menšímu či většímu subjektivnímu vlivu na hodnocení posuzovaných. Mezi znalcem a posuzovaným mohou také vznikat různé „vztahové“ situace (altruismus, negativismus, manipulativnost, sympatie x nesympatie apod.) v rámci přenosových mechanismů, které by měl znalec umět korigovat a kontrolovat, aby to zásadním způsobem neovlivnilo konečné rozhodnutí. Dalším rizikem, kterému mohou být znalci vystaveni může být „finanční ocenění.“ Znalec může navyšovat počet hodin anebo může se může posuzovaný pokusit tímto způsobem (financemi) ovlivnit znalce, či jinak se snažit s ním manipulovat. Autoři se ve svém příspěvku zamýšlejí právě nad touto problematikou a na ilustrovaných případech chtějí na možná zmiňovaná rizika znaleckých činnosti, upozornit. Podpořeno: Projektem PROGRES UNIVERZITY KARLOVY - 1. lékařské fakulty (Progres=C4=8D.Q06/LF1=20)
Životopis není k dispozici
P. Harsa 1, J. Michalec 1, I. Žukov 1, R. Ptáček 1, D. Domluvilová 1, M. Vaškovicová 1, M. Vňuková 1, T. Gregor 2,
PSYCHIATRICKÁ KLINIKA 1. LF UK A VFN V PRAZE, ČESKÁ REPUBLIKA 1
FTVŠ, UNIVERZITA KOMENSKÉHO, BRATISLAVA, SLOVENSKÁ REPUBLIKA 2
Metamfetamin (pervitin) je u nás nejčastěji zneužívanou návykovou látkou ze skupiny psychostimulancií. Nezřídka pod jeho vlivem dochází ke spáchání trestného činu většinou násilné povahy a znalec je postaven před úkol posoudit úroveň ovládacích a rozpoznávacích schopností pachatele. Metamfetamin sám o sobě při běžném konzumu nedeformuje kvalitativním, psychotickým způsobem percepci reality a ovládací i rozpoznávací schopnosti tedy většinou hodnotíme jako zachované v plném rozsahu. Musíme ale pamatovat na to, že metamfetamin může vyvolat toxickou psychózu, u které je hodnocení zcela odlišné a ovládací i rozpoznávací schopnosti mohou být úplně vymizelé. Nemělo by chybět vyjádření zda posuzovaný měl s podobnou událostí osobní zkušenosti. Při rozhodování o ochranném léčení bychom se jako u všech závislostí měli řídit zásadou „méně je více“ a doporučit ochranné léčení pouze v těch případech, kde je již plně rozvinut syndrom závislosti a nikoliv třeba u konzumentů pervitinu s dominujícími disociálními rysy osobnosti bez prokazatelné závislosti.
Poruchy příjmu potravy u obézních jsou závažná onemocnění, mezi které řadíme záchvatovité přejídání (binge eating disorder), mentální bulimii, noční přejídání (night eating syndrome) a kontinuální jedení (grazing). Velké hmotnostní přírůstky vedoucí k obezitě s řadou závažných somatických komplikací a následné selhávání konzervativní léčby řadí pak tyto pacienty mezi kandidáty bariatrického výkonu. Poruchy příjmu potravy jsou zmíněny v možných kontraindikacích či důvodech k odložení výkonu velmi obecně a vágně. Původně se i uvažovalo o zařazení kompenzatorního chování především u mentální bulimie spojené s obezitou (zvracení, usus laxativ či diuretik) do seznamu kontraindikací. Bohužel k výkonu jsou často indikováni pacienti, u kterých dosud porucha příjmu potravy nebyla diagnostikována a tudíž ani neabsolvovali specializovanou léčbu, což opět snižuje možný efekt konzervativních postupů řešení obezity. Nedílnou součástí předoperační péče je vyšetření psychologem. Herlesová a kolektiv vypracovali doporučení k psychologickému vyšetření před bariatrickým výkonem, kde jsou komplexně zmíněny i limity chirurgické léčby vyplývající z poruchy příjmu potravy, ale i dalších faktorů jako je osobnostní struktura a psychosociální problematika nemocných. V rámci našeho pracoviště zaměřeného na léčbu poruch příjmu potravy se opakovaně setkáváme s pacienty, kteří absolvovali bariatrický výkon pro obezitu při neléčené, často utajované, aktivně probíhající poruše příjmu potravy s následnými závažnými psychiatrickými a somatickými komplikacemi po výkonu, které pacienta limitují často do konce života a zásadně zhoršují kvalitu života. Součástí prezentace budou kazuistiky dvou pacientek. Podpořeno: AZV 17-28905A, Progres Q06/LF1
Rozšířená kapitola poruch příjmu potravy, která byla poprvé publikována v DSM5 a je tedy známá od roku 2013, je akceptována i v návrhu ICD 11. Jednou z nových diagnóz, které se staly její součástí, je i ARFID, která je v českém překladu DSM 5 uvedena pod názvem Psychogenní ztráta chuti k jídlu. Porucha, která v podstatě zahrnuje diagnózu Porucha příjmu jídla v útlém a dětském věku ( MKN 10), je rozšířena. Její vznik se neváže jen k dětskému věku - může vzniknout v adolescenci nebo i v dospělosti. Jsou známá základní diagnostická kritéria, která striktně oddělují pouhou výběrovost v sortimentu přijímaných potravin a stanovují hranice výběrového, omezeného až zcela nedostatečného příjmu potravy, který má patologický rozměr. Výsledný stav se nemusí lišit od obrazu těžké podváhy, se kterým se setkáváme u mentální anorexie. Mentální anorexie je zvažována v diferenciální diagnostice. Specifická psychopatologie je u mentální anorexie odlišná, zahrnuje mezi dominantními příznaky strach z tloušťky a zkreslené vnímání těla, což se nevyskytuje u nové diagnózy. Vzhledem k tomu, že je zatím velmi málo dostupných informací o výskytu této poruchy, jejích konsekvencích, komorbiditách a léčbě, zaměřuje se obsah příspěvku na přehled publikovaných zpráv, které hledají odpovědi na některé základní otázky. Cílem je přiblížit tuto novou diagnózu všem psychiatrům, kteří mají ve své péči pacienty s poruchou příjmu potravy.
Adolescence je kritickým obdobím pro integraci osobní identity, jejíž významnou částí je pohlavní identita, akceptace dospělého těla a související sexuální preference. V současnosti je rozsáhle diskutován vztah mezi genderovou dysforií, nespokojeností s vlastním tělem a poruchami příjmu potravy – způsobem chování, který tělo mění a v případech mentální anorexie vede k potlačení rozvíjejících se sekundárních pohlavních znaků. PPP u adolescentů s problémy v pohlavní identitě bývají zmiňovány relativně často, zejména jako poruchové jídelní chování, související s nechutí k vlastnímu tělu, zejména v době dospívání. Puberta akcentuje vývoj sekundárních pohlavních znaků, které vedou navenek k odlišení chlapců a dívek a vývojovým úkolem adolescence je akceptování této odlišnosti a nalezení vlastní psychosexuální identity. Konfrontace se změnami těla u jedinců s transgenderovou identifikací vedou k dysforii, úzkosti ze změn těla, hledáním způsobů, jak tělesné vývojové projevy potlačit. Příkladem u dívek s genderovou dysforií je snaha vypadat jako chlapec, zneviditelnit růst prsů různými způsoby, dezorganizovaným jídelním chováním a omezováním příjmu potravy, které může vyústit až v klinicky zřetelnou poruchu příjmu potravy. Předpokládá se, že u jedinců s generovou dysforií spolu se změnou žádoucí pohlavní identity ustoupí poruchové jídelní chování, které primárně slouží ke kontrole měnícího se těla. Je však riziko, že patologické jídelní chování může vést k regulaci i jiných nepříjemných duševních stavů, může se rozvíjet jako samostatná porucha. Adolescentní pacienti se současně se vyskytující genderovou dysforií a poruchou příjmu potravy jsou vystaveni riziku výskytu dalších forem autodestruktivního chování, jako je sebepoškozování a suicidální chování.
Kognitivní deficit byl popsán u poruch příjmu potravy, jako je anorexia nervosa a bulimia nervosa. Celá řada odborných článků poukazuje i na kognitivní dysfunkce u obézních pacientů. 40-70% obézních pacientů trpí poruchou příjmu potravy, jako je BED (binge eating disorder), obezita spojená s bulimií (typické jsou záchvaty přejídání s kompenzatorními mechanismy), NES (night eating syndrome) apod. Ke zhoršení kognitivních funkcí s možným vznikem syndromu demence (Alzheimerova a vaskulární demence) dochází jak vlivem obezity samotné, tak i metabolických komplikací, jako je insulinová resistence, diabetes mellitus II. typu, ateroskleróza, hyperlipidémie, hypertenze apod. Deteriorace kognitivních funkcí se projevuje zejména v epizodické paměti, pozornosti, exekutivních funkcích. U obezity vzniká bludný kruh, kdy pokles kognice způsobený obezitou vede ke zhoršení stylu života s konzumací větších porcí jídla, s preferencí tučných jídel, se sedavým životním stylem, což dále urychluje přírůstek hmotnosti. Při redukci tělesné hmotnosti dochází k restauraci poznávacích funkcí, kognitivní deficit je reversibilní. K poklesu hmotnosti pomůžeme pacientům navozením správného jídelního chování, motivací ke zvýšení fyzické aktivitě, kognitivně-behaviorální psychoterapií. Při komorbiditě s depresivní, úzkostnou poruchou podáváme antidepresiva. Z dalších léků jsou zkoušeny topiramát, lisdexamfetamin, kombinované preparáty (bupropion+naltrexon, fentermin+topiramát). Nesmíme zapomenout na možnost ovlivnění záchvatů přejídání biologickou terapií, rTMS. Nezbytná je multidisciplinární spolupráce - chirurg, obezitolog, psychiatr, psycholog, nutriční terapeut, režimová zdravotní sestra, sociální pracovník. Součástí prezentace bude kazuistika 50- leté pacientky s morbidní obezitou (BMI 78 kg/m2). Podpořeno: AZV 17-28905A, Progres Q06/LF1
Životopis není k dispozici
A. Lambertová 1, P. Holanová 1, H. Papežová 1, F. Krch 1, M. Chlebovcová 1, M. Matoulek 2,
PSYCHIATRICKÁ KLINIKA 1. LF UK A VFN, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 1
III.INTERNÍ KLINIKA 1. LF UK A VFN, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 2
Závažný průběh mentální anorexie, nové terapeutické přístupy a výsledky výzkumu. S nárůstem incidence poruch příjmu potravy a častých komorbidit se požadavky na diagnostiku i léčbu a interdisciplinární spolupráci zvyšují. Nedostatečná dostupnost adekvátní péče a stálé dlouhodobé zatajování problému pacienty samotnými i jejich rodinami vede častěji k chronickému průběhu i zvýšené mortalitě (bez komorbidit je zvýšena 2. 8 krát oproti ostatním psychiatrickým diagnózám, při depresi 4.7 x, při poruchách osobnosti 5 x a při abusu alkoholu dokonce až 12 x). V klinické praxi řešíme nejen medicínské, ale i etické a organizačně právní aspekty zejména u pacientek resistentních na léčbu, kde cílem často již není úzdrava, ale rehabilitace, stabilizace stavu, paliativní péče. Uvedeme první výsledky z výzkumu zaměřeného na hledání nových terapeutických modalit, například ze sledování střevního mikrobiomu u 59 pacientek s mentální anorexií (AN). Je odlišný od zdravých žen. Liší se především rozmanitostí a zastoupením některých mikroorganismů, nižší zastoupení je u butyrát-produkujících bakterií (např. Roseburia intestinalis a Faecalibacterium prausnitzii) a naopak vyšší hladiny Alistipes sp., ovlivňující metabolismus tryptofanu a tím hladinu serotoninu ve střevě. Dále shrneme první výsledky ze stimulačních studií pacientek s AN a možnosti implementace výzkumných nálezů do klinické praxe. Podpořeno: AZV 17-28905 a Progres Q27.
Životopis není k dispozici
H. Papežová 1, A. Lambertova 1, P. Holanová 1, S. Čerešňáková 1, P. Procházková 2,
1. LF UK, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 1
MIKROBIOLOGICKÝ ÚSTAV AKADEMIE VĚD, ČESKÁ REPUBLIKA 2
Probíhající analýza interpretace použití omezovacích prostředků v psychiatrických zařízeních v České republice poukazuje na rozdílné vnímání této restrikce jak ve vnitřních předpisech jednotlivých poskytovatelů, tak v jejich reálném používání. Pro příklad lze již nyní konstatovat, že z 18 doposud zapojených poskytovatelů lůžkové psychiatrické péče jich ve svých vnitřních předpisech 12 popisuje použití úchopu, 17 použití ochranných pásů, 7 použití síťového lůžka, 14 použití uzamčené místnosti, 10 použití ochranného kabátku a 13 použití parenterálně podaných (psycho)farmak. Ve 2 případech je ve vnitřním předpisu uvedena jiná forma omezení a v 10 případech je připuštěna výjimka vymezující se legislativně definovaným formám omezení. Nejen tato skutečnost umocňuje potřebu vyvolání širší diskuze vedoucí k novelizaci příslušného metodického doporučení, kterou Ministerstvo zdravotnictví iniciovalo prostřednictvím projektu Deinstitucionalizace. Cílem je nejen snaha o sjednocení výkladu pro použití omezovacích prostředků, ale také formulování vhodných preventivních aktivit a zajištění následné péče o pacienta, který byl omezen, a o personál, který omezující prostředek použil.
Životopis není k dispozici
J. Běhounek 1, S. Papežová 2, T. Palánová 2,
PSYCHIATRICKÁ NEMOCNICE BOHNICE, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA; MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY 1
MINISTERSTVO ZDRAVOTNICTVÍ ČESKÉ REPUBLIKY 2
Tento příspěvek představuje CDZ Přerov v kontextu péče o pacienty s duševním onemocněním v Přerově a jeho spádové oblasti. Vrací se k souvislostem vzniku CDZ, organizacím, které se na této zdravotně sociální službě podílejí. Autorka představuje multidisciplinární tým, jednotlivé služby, které CDZ svým klientům poskytuje. Zamýšlí se na specifikou CDZ v malém městě, problémy klientů v obcích . V průběhu fungování CDZ Přerov tým definoval principy své práce s duševně nemocnými. V závěrečné části v kazuistikách ilustruje autorka práci CDZ i vzájemnou spolupráci s dalšími institucemi v komunitě, speciální pozornost věnuje spolupráci s psychiatrickými nemocnicemi, v nichž jsou často klienti CDZ hospitalizováni.
I v současnosti zůstává u Alzheimerovy nemoci (AN) pouze možnost symptomatické terapie: inhibitory cholinesteráz (IChE) a memantin (nekompetitivní antagonista N-metyl-D-aspartátových receptorů). IChE jsou indikované pro terapii mírného a středního stadia, memantin pro terapii středního až těžkého stadia AN. Mají odlišný mechanismus účinku, pacienti mohou profitovat z jejich současného podávání. V terapii neuropsychiatrických příznaků AN používáme psychofarmaka pouze v případech, kdy pacientovi působí stres, znemožňují poskytování péče nebo jsou rizikové pro pacienta či jeho okolí a selhaly nefarmakologické postupy. Prezentovány jsou konkrétní případy z klinické praxe a jejich řešení.
V současnosti se stále více uvažuje o Alzheimerově nemoci (AD) nikoliv jen jako o neurodegenerativním onemocnění mozku, ale jako o systémovém onemocnění s projevy i v krvi a periferních tkáních, které jsou způsobeny patologickými metabolickými, oxidativními, biochemickými a zánětlivými pochody. K etiologii Alzheimerovy nemoci přispívá podle současných poznatků jednak tvorba senilních plaků, které se skládají z oligomerů beta amyloidu (AB), tak patologická tvorba intraneuronálních neurofibrilárních klubíček, které se skládají z hyperfosforylovaných tau proteinů. Nicméně je stále jistější, že se na etiologii a patofyziologii AD podílejí procesy vedoucí k poškození neuroplasticity a neurogeneze, indukci apoptózy, poruchám v buněčné energetice a mitochondriálním dysfunkcím. Mezi tyto pochody zahrnujeme mj. zvýšenou aktivitu osy hypotalamus – hypofýza – nadledviny (HPA), zvýšený oxidační a nitrosační stres a chronické zánětlivé procesy. Závěr: V centru vědeckého zájmu je pro pochopení podstaty AD celá řada biologicky aktivních molekul jako např. transkripční faktor aktivovaný v odezvě na zvýšení hladin cAMP (CREB), mozkový neurotrofní faktor (BDNF), glykogensyntázakináza-3 (GSK-3) ale i glukokortikoidy, prozánětlivé cytokiny, a další. Podpořeno: Programem PROGRES Q27/LF1 „Neuropsychiatrické aspekty neurodegenerativních onemocnění“ a grantem GA ČR č. 17-05292S „Nové krevní biomarkery pro včasnou diagnostiku, prognózu a průběh Alzheimerovy nemoci“
Současná léčba Alzheimerovy nemoci (AD) je omezena na symptomatické podávání inhibitorů cholinesteráz a/nebo non-cholinergní alternativy memantinu. Strategie nově vyvíjených látek se různí, snaží se ovlivnit patofyziologické mechanismy AD. Nejvíce rozvíjený směr farmakoterapie je zaměřen na patologický β-amyloid. Probíhá několik klinických studií, které zkouší monoklonální protilátky proti β-amyloidu a inhibitory β-sekretáz. Další potenciálně účinné látky ovlivňují cholinergní deficit, zvýšenou aktivitu monoaminooxidázy (především MAO-B izoformy), excitotoxicitu vyvolanou glutamátem, deficit neurotrofních faktorů, inzulinovou rezistenci, zánětlivé procesy, mitochondriální dysfunkce a oxidativní stres. Předkládané sdělení shrnuje současné směry vývoje nových látek pro léčbu AD a zaměřuje se na molekuly, které se dostaly do klinických studií. Podpořeno: grantovým projektem GA ČR s reg. č. 17-07585Y.
Životopis není k dispozici
J. Hroudová 1,
FARMAKOLOGICKÝ ÚSTAV, 1. LÉKAŘSKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA, ČESKÁ REPUBLIKA; PSYCHIATRICKÁ KLINIKA, 1. LÉKAŘSKÁ FAKULTA, UNIVERZITA KARLOVA, ČESKÁ REPUBLIKA; ODDĚLENÍ KLINICKÉ FARMAKOLOGIE, VFN V PRAZE, ČESKÁ REPUBLIKA 1
Alzheimerova choroba (AD) představuje hlavní příčinu demence, přičemž celosvětově je tímto závažným neurodegenerativím onemocněním postiženo více než 35 milionů jedinců. Včasná diagnóza AD, která by vedla ke zlepšení prognózy, je komplikovaná, stejně jako odlišení AD od jiných typů demence. Klinicky využívané biomarkery jsou nejen založeny na invazivním odběru likvoru, ale také nevykazují dostatečnou senzitivitu a specificitu. Proto se současný výzkum zaměřuje především na identifikaci nových biomarkerů AD v periferní krvi. Naše studie se zabývá analýzou krevních vzorků za využití chiroptické spektroskopie (Ramanova optická aktivita, elektronový cirkulární dichroismus) a vibrační spektroskopie (Ramanova a infračervená spektroskopie) v kombinaci s metabolomikou (vysokoúčinná kapalinová chromatografie s hmotnostní detekcí). Tento jedinečný přístup vedl k identifikaci specifické spektrální odezvy AD a změn v hladinách metabolitů. Následná lineární diskriminační analýza získaných dat přinesla rozlišení pacientů s AD a jedinců bez demence s vysokou mírou správnosti. Je tedy možné říci, že tento méně invazivní přístup vykazuje silný potenciál pro identifikaci změn esenciálních plazmatických biomolekul a metabolitů, které jsou specifické pro neurodegeneraci, respektive AD. Podpořeno: Grantovou agenturou ČR, projekt č. 17-05292S.
Životopis není k dispozici
L. Habartová 1, K. Hrubešová 1, K. Syslová 2, V. Setnička 1,
ÚSTAV ANALYTICKÉ CHEMIE, VŠCHT PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 1
ÚSTAV ORGANICKÉ TECHNOLOGIE, VŠCHT PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 2
Úvod: Léčba depresivní epizody bipolární poruchy (BD) představuje složitou klinickou situaci s omezenou nabídkou účinných farmakologických postupů. V situaci velmi časté farmakorezistence se stimulační metody nabízejí jako alternativní možnost a pro rozsáhlé zkušenosti u depresivní poruchy se jeví jako využitelná předně transkraniální magnetická stimulace (rTMS). Na rozdíl od depresivní poruchy jsou však rTMS studie výhradně s pacienty s BD dosud ojedinělé. Metody Čtyřtýdenní randomizovaná, zaslepená, placebem kontrolovaná, paralelní studie srovnávající účinnost 10 Hz rTMS aplikované dle MR obrazu na a) levou dorzolaterální kůru (DLPFC), b) pravou ventrolaterální kůru (VLPFC) a placebo stimulací u pacientů s BD. Primárním sledovaným parametrem je změna závažnosti deprese dle stupnice MADRS, sekundárními změna v subjektivním hodnocení a poměr odpovědí na jednotlivé intervence. Výsledky Předběžné výsledky zahrnují data od čtyřiceti osmi pacientů, 36 (73%) s bipolární poruchou typu I, průměrného věku 43,9±13,3 let a vstupní závažnost deprese dle stupnice MADRS 27,1±4,9. Deset pacientů (21%) studii (zaslepenou část) nedokončilo. V primárním výsledku došlo k poklesu depresivních příznaků dle MADRS o 8,9 (95%IS 6,9 – 10,9) bodu při stimulaci VLPFC, 8,2 (6,3 – 11,1) u DLPFC a 5,7 (3,8 – 7,6) u placeba, rozdíl mezi skupinami nicméně není signifikantní (p=0,10). Podíl odpovědí dosahuje shodně u VLPFC i DLPFC 44% a u PLC 13% (p=0,09). Čtyři z 16 pacientů se zhoršili během následného měsíčního sledování. Přesmyk do hypománie jsme nepozorovali. Závěry Stávající výsledky neumožňují potvrdit vyšší účinnost použitých aktivních stimulací proti placebu v léčbě BD. Výraznější nežádoucí účinky či přesmyky nebyly pozorovány. Podpořeno: grantem AZV č. 16-31380A
Životopis není k dispozici
T. Novák 1, M. Bareš 1, V. Voráčková 1, L. Kostýlková 1, S. Čerešňáková 2, M. Hejzlar 1, J. Renka 1,
NÁRODNÍ ÚSTAV DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ, KLECANY, ČESKÁ REPUBLIKA; 3. LF UK, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 1
NÁRODNÍ ÚSTAV DUŠEVNÍHO ZDRAVÍ, KLECANY, ČESKÁ REPUBLIKA; 1. LF UK, PRAHA, ČESKÁ REPUBLIKA 2
Úvod: Dosavadní studie ukazují na srovnatelnou účinnost ECT u depresivní poruchy (DP) a bipolární deprese (BD) s remisí kolem 50% a odpovědi kolem 75%. Nálezy naznačují možnost kratší doby do dosažení odpovědi a vyšší účinnost u bipolární poruchy typu II. Výskyt přesmyků či jiných forem destabilizace onemocnění je nízký. Metodologie: Retrospektivní data o účinnosti a bezpečnosti ECT u BD (1) a srovnání účinnosti a bezpečnosti ECT u BD a DP (2) ze zdravotní dokumentace PCP a NUDZ (2009-2017/2018). Hodnocení účinnosti škálou CGI (Clinical Global Impression). ECT 3x týdně, bitemporálně, s použitím přístroje Thymatron Dual Graph (2009-2014) a Thymatron System IV (2015-2018); parametry: frekvence 30Hz, šířka pulzu 0,5ms, intenzita 100% věku pacienta. Výsledky: 1) Po aplikaci 29 sérií ECT (8,28 ± 2,63) BD pacientům, 19 z nich (65,5%) dosáhlo CGI 1 nebo 2. 15 (51,7%) mělo nežádoucí účinky, u 5 byly ECT předčasně ukončeny (17,2%). Regresní analýza neukázala, že by odpověď souvisela s indikací (akutní x rezistence), dg (BP I vs. BP II) pohlavím, psychotickými příznaky, užíváním lithia či jiné skupiny léčiv během ECT. 2) Srovnání pacientů s DP (118) a BD (37) po ECT. Obě skupiny srovnatelné v demografických a klinických údajích. V obou skupinách: srovnatelný počet ECT (8,1±2,2 vs 8,3±2,4; p=0,64), shodný podíl odpovědi (64,4 vs 64,9%, p=1,00), ECT k dosažení odpovědi (8,1±2,0 v obou skupinách, p=0,94), srovnatelná remise (38,9 vs 48,6%, p=0,34), podobný výskyt poruch paměti (33,9 vs 21,6%, p=0,22), dezorientace (15,3 vs 13,5%, p=1,00), delirií (5,1 vs 5,4%, p=1,00) i hypománií (3,4 vs 5,4%, p=0,63). Závěr: Na základě retrospektivního hodnocení klinických dat se ECT jeví jako srovnatelně účinná a bezpečná metoda v léčbě jak DP, tak BD. Podpořeno: projektem AZV MZ ČR reg.č. 16-31320A
Úvod Moderně prováděná elektrokonvulzivní léčba (EKT) patří mezi nejbezpečnější a nejúčinnější modality v léčbě závažných afektivních poruch. Metodika Abruptivní přerušení EKT po ukončení akutní etapy EKT během hospitalizace vede ke zvýšené míře relapsů, proto řada pacientů dochází na pokračovací EKT (podporuje responzi a zamezuje zhoršení v rámci současné epizody) a následně udržovací EKT (snižuje míru relapsu) v ambulantním režimu. U naprostého minima pacientů se projevily velmi vzácné nežádoucí účinky bez trvalých následků či poškození pacienta a vedly např. k odhalení nádoru mozku. Výsledky Na PK 1. LF UK a VFN v Praze dispenzarizujeme bezmála sto pacientů od zavedení personalizace v květnu 2017. Podařilo se snížit počet hospitalizací, délku jednotlivých pobytů a tím redukovat počet prostonaných dní na lůžku. Závěr Pacientům v našem programu poskytujeme službu "rescue elektrokonvulze" - akutní zařazení do programu - při prodromech relapsu. Velmi rádi spolupracujeme i s dalšími pracovišti v naší zemi, abychom zlepšili kvalitu života našich pacientů. Souběžně se snažíme o osvětu a de-stigmatizaci EKT. Podpořeno: MZ ČR - RVO VFN64165 a Q27/LF1
Transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) je neuromodulační metoda založená na působení stejnosměrného elektrického proudu (1-2mA) na mozek přes elektrody umístěné na skalpu. Recentní metaanalýza (n=572) demonstrovala superioritu aktivní tDCS oproti shamové stimulaci pro dosažení odpovědi na léčbu (31% vs 19%) i remise (20% vs 12%). Dvě randomizované, dvojitě slepé studie porovnávaly účinnost anodální tDCS (2mA, 30 min, anoda – levý DLPK) v léčbě deprese se sertralinem resp. escitalopramem (Brunoni et al., 2013, Brunoni et al., 2017). První studie nenalezla rozdíl v účinnosti tDCS a sertralinu, zatímco novější identifikovala výraznější redukci skóre v hodnotící škále deprese ve skupině léčené escitalopramem. Podíl dosažených odpovědí a remisí se mezi intervencemi v obou studiích nelišil. Naše výzkumná skupina v roce 2019 ukončila 4-týdenní, dvojitě-slepou, randomizovanou studii srovnávající účinnost a snášenlivost tDCS (anodální stimulace levého DLPK, 20 stimulací, 30 min, 2mA) a venlafaxinu (VNF) v akutní léčbě deprese (n=57) a prevenci relapsu (následná, 8- týdenní, otevřená studie). Účinnost (změna depresivních příznaků, podíl odpovědí, remisí a relapsů) byla mezi oběma skupinami srovnatelná. Nelišily se ani počty vyřazených ze studie (Bares et al., 2019). Ve skupině léčené tDCS dosáhlo odpovědi 24% pacientů a v VNF skupině 43% (p=0,17). Ačkoli výsledky klinických studií a jejich metaanalýzy ukazují na účinnost tDCS v léčbě depresivní poruchy, je bezesporu dalším úkolem výzkumu identifikace populace depresivních pacientů, kteří mohou mít nejvýraznější prospěch z jejího užití vzhledem k spíše nízkému podílu dosažených odpovědí na léčbu. Podpořeno: grantovým projektem AZV MZ ČR NV18-04-00260 a projektem LO1611 za finanční podpory MŠMT v rámci programu NP
Úvod: Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) a transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) jsou studovány jako nefarmakologické, neurostimulační metody v léčbě depresivní poruchy (DP). Studie z roku 2009 popisuje antidepresivní účinek pravostranné 1-Hz rTMS srovnatelný s venlafaxinem (Bares et al., 2009). Naše recentní studie přichází s výsledky, že levostranná anodální stimulace tDCS je rovněž obdobně účinná jako venlafaxin v akutní léčbě deprese (Bares et al., 2019). Doposud však chybí studie s přímým srovnáním antidepresivního účinku rTMS proti tDCS. Metodika: Byla analyzována poolovaná data (n=113) ze dvou 4-týdenních randomizovaných kontrolovaných studií (Bares et al., 2009 a Bares et al., 2019). V těchto studiích bylo rTMS skupině (n=27) aplikováno 20 stimulací (1Hz, pravý DLPK, 600 pulzů, 100% MP), tDCS skupině (n=27) 20 sezení (2mA, anodální stimulace na levý DLPK, 30 minut denně). Venlafaxin (n=59) byl podáván v dávce minimálně 150mg po prvním týdnu léčby. Primárním výstupem bylo porovnání dosažení remise a responze na aplikovanou léčbu za užití škály deprese dle Montgomeryho a Åsbergové (MADRS) na konci studie. Odpověď byla definována jako ≥ 50% redukce MADRS, remise jako MADRS skóre ≤ 10 bodů. Výsledky: Dosažení odpovědi pro rTMs (33%), tDCS (26%) a venlafaxin (39%) se statisticky nelišilo v meziskupinovém srovnání (p=0,48). Také v dosažení remise (rTMS 19%, tDCS 19%, venlafaxin 27%) nebyl nalazen statisticky významný rozdíl (p=0,55). Závěr: tDCS a rTMS se dle našich dat významně neliší v dosažení antidepresivního efektu, obě neurostimulační metody prokázaly klinický efekt v léčbě deprese. Podpořeno: Programovým projektem MZ ČR reg.č. NV18-04-00260 a projektem číslo LO1611 za finanční podpory MŠMT v rámci programu NPU I.
Seznámení s připravovaným televizním cyklem REFORMA péče o duši . Hlavním posláním připravovaného cyklu je přiblížit život lidí s duševním onemocněním. Většinová společnost má velmi vágní představu, co to ve skutečnosti znamená. Je to něco těžko hmatatelného a pokud se s duševním onemocněním nesetkáme přímo či zprostředkovaně skrze naše blízké, nedokážeme si představit všechny aspekty této problematiky. Téma divákům přiblížíme skrze příběhy konkrétních lidí, kteří s duševním onemocněním mají osobní zkušenost. Zásadním cílem cyklu je destigmatizovat duševně nemocné. TÉMATA CYKLU 1. Lidská práva a duševní zdraví (chemie nebo terapie, zbavení práv) 2. Duševní zdraví a finance (př. Bezdomovectví, zadlužení) 3. Duševní nemoc a bydlení (chráněná bydlení, alternativní bydlení, můžu žít sám/nemůžu?) MA 4. „Díra“, co dělat po propuštění z nemocnice (týká se hlavně začátku psychického onemocnění) 5. Dětská psychiatrie (zaměření spíše na příběhy těch lidí/dětí mladistvých) 6. Jak se žije s duševní nemocí (jak vnímám realitu? Hlasy, halucinace, bludy apod.) 7. Rodina a blízcí duševně nemocných 8. Duální diagnóza (psychický problém a závislosti) 9. Reforma: psychiatři, terapeuti, zdravotníci, sociální pracovníci 10. Rodičovství (Mám duševní poruchu a dítě) 11. Senioři a duševní nemoc 12. Stigmatizace, mýty a poměry, mediální obraz
„Pomoci svým blízkým s duševním onemocněním mohou nejefektivněji rodinní příslušníci, kteří nezapomínají žít svůj život - s přáteli, koníčky, zájmy, kulturou, cestováním, připravení na opakujícími se krize“, jak praví německá autorka knihy „Sebeobětování není řešení“ Janine Berg-Peer. Stejná autorka napsala také knihu „Moderování svépomocných skupin“, ve které jsou užitečné návody k vytváření, udržení a rozvíjení svépomocných organizací. K vytvoření silné organizace je třeba zplnomocnění členů, posílení jejich sebevědomí a hledání životní rovnováhy i v těžkých podmínkách péče o osobu s duševním onemocněním. Janine Berg-Peer byla hostem loňského listopadového semináře organizovaného CRPDZ a SYMPATHEOU, o.p.s. pro neformální pečovatele. Obě její knihy byly přeloženy do češtiny a chystáme ještě překlad dalších dvou jejích knih: „Schizofrenie je svinstvo, mami“ o životě a zkušenostech s její dcerou, trpící schizofrenií, a „Kdo dříve plánuje, nemusí být hned mrtvý“ o přípravě na stáří. Setkání s Janine Berg-Peer mělo u rodičů velký ohlas a bylo pro ně velmi posilující a inspirujicí. Zúčastnili se jej neformální pečovatelé z celé republiky. Myšlenky z tohoto setkání a z jejích knih, jakož i metoda LEAP z knihy amerického psychiatra Xaviera Amadora „Nic mi není, pomoc nepotřebuji“ jsou obsahem mého příspěvku na tomto sjezdu.
Úloha komunitních služeb v procesu reformy psychiatrické péče. Pracují s lidmi s duševním onemocněním v přirozeném prostředí amatéři? Podpora lidí s duševním onemocněním v přirozeném prostředí se odehrává ve všech životních oblastech: v oblasti bydlení, práce, vzdělávání, péče o zdraví, sociálních vztahů. Podpora vychází z potřeb každého jednotlivého člověka s duševním onemocněním a na základě společné domluvy je vykonávána v takové míře ( tak často a tak dlouho), jak jednotlivec potřebuje. Kdo podporu poskytuje? Jedná se o sociální pracovníky, pracovníky v sociálních službách, psychology a peer pracovníky. V Centrech duševního zdraví jsou kromě nich také zdravotničtí pracovníci: psychiatři, psychologové, psychiatrické a všeobecné sestry. Sociální pracovníci dokáží s člověkem navázat vztah, šetří potřeby ve všech životních oblastech a nabídnou specializovanou podporu. (Sociální pracovníci se např. specializují na podporu v oblasti práce a využívají metodu IPS -individual placement and support, další specializace je v oblasti podpory bydlení). Do podpory člověka dokáží zapojit všechny subjekty – ambulantního psychiatra, praktického lékaře, zaměstnavatele, příbuzné, opatrovníky, další potřebné sociální služby a podporu koordinovat. Mají největší zkušenosti s asertivním kontaktováním lidí v terénu. Jsou ti, kteří vysvětlují, vyjednávají, pracují v zájmu lidí s duševním onemocněním.
Průběh léčby pacientů trpících demencí je komplikován často řadou komorbidit, které zásadně ovlivňují funkční výkonnost pacientů, kvalitu jejich života a jejich schopnost setrvat při léčbě v domácím prostředí. Nejčastěji se v klinické praxi setkáváme s poruchami chování u pacientů trpících demencí, s delirii nasedajícími na demenci a organickými depresivními poruchami. Pacienti trpící demencí jsou většinou somaticky polymorbidní, a tak je přikombinování dalších léků ke zvládnutí aktuálních psychopatologických příznaků často obtížné. Demence, stejně jako většina duševních onemocnění, je spojena s narušením cirkadiánních rytmů pacienta. Toto narušení má pak bezprostřední vliv na chování pacienta. Chronobiologická fototerapie (ChBFT) účinně ovlivňuje řadu komorbidit u pacientů trpících demencí, bez nutnosti nasazování psychofarmak, a nebo významně snižuje jejich nutné dávkování. Workshop je zaměřen na chronobiologická specifika diagnostiky komorbidit u pacientů trpících demencí, na titraci a dávkování ChBFT a podmínky pro dlouhodobou udržitelnost jejího účinku.
Tradiční dělení psychofarmak dle primárního působení na jednotlivé syndromy se díky jejich rozšiřujícím se indikacím stává obsolentním. Antidepresiva se používají k léčbě úzkosti či nespavosti, antipsychotika jako stabilizátory nálady, k augmentaci antidepresivního účinku nebo jako anxiolytika. Problém s rozostřenými hranicemi jednotlivých lékových skupin se snaží částečně vyřešit nová, na neurovědním základě založená, nomenklatura (Neuroscience based Nomenclature). Vychází primárně z farmakologického profilu jednotlivých látek, nicméně její využití v klinické praxi zůstává zatím limitované. Dalším problémem farmakoterapie v psychiatrii je skutečnost, že pro mnoho diagnóz nemáme k dispozici žádnou specifickou nebo indikovanou léčbu. Pokud pro jejich terapii podáváme psychofarmaka, pak jsou mimo preskripční doporučení, off-label. Takovými univerzálními, „širokospektrými“ psychofarmaky se stala právě antidepresiva. Kromě jejich primární indikace pro léčbu deprese a úzkosti, se běžně podávají i pro celou řadu další psychiatrických poruch: insomnie, impulzivita/agitovanost, sexuální dysfunkce, poruchy příjmu potravy, závislosti, poruchy osobnosti. Vedle psychiatrických indikací se ale antidepresiva používají off-label i u mnoha somatických stavů. Typickým příkladem je využití jejich analgetických vlastností v léčbě bolestivých stavů, s prokázanou účinností tricyklických antidepresiv a SNRI u fibromyalgie a neuropatické bolesti. Svoje místo mají i v terapii urogenitálních poruch (TCA, SNRI), vazomotorických příznaků doprovázejících klimakterium (SNRI, SSRI), gastrointestinálních poruch (TCA) nebo v léčbě obezity (NDRI). Podpořeno: Výzkumným projektem MŠMT NPU4NUDZ: LO1611.
Výraz „předepsání mimo indikaci“ se vztahuje na užívání léku mimo podmínky jeho registrace. Ke klasickým „ON stabilizátorům nálady“ řadíme lithium, lamotrigin, karbamazepin a kyselinu valproovou. Jejich indikace v psychiatrii je akutní léčba manických fází a profylaktická léčba depresivních a manických fází. Lithium je indikováno pro léčbu akutní manické fáze nebo schizoafektivní poruchy, pro potencování účinku antidepresiv v léčbě depresivních epizod. Pro posilování abstinence u chronického alkoholismu a nealkoholových drogových závislostí. Lithium je indikováno ke snižování nutkání k požití drogy a zabraňuje labilitě nálad a euforií po požití některých drog. Je indikováno pro léčbu některých forem sexuálních deviací, patologické agresivity u pacientů s organickými psychickými poruchami, mentální retardací a s poruchami osobnosti (zejména hraniční poruchou osobnosti a antisociální poruchou osobnosti). Je indikováno pro profylaktickou léčbu bipolární afektivní poruchy. Karbamazepin je indikován v psychiatrii v profylaxi bipolární afektivní poruchy, hlavně v případech intolerance lithiových solí, prevenci i léčbě záchvatů při abstinenčních příznacích u alkoholismu. Lamotrigin je indikován v psychiatrii pro prevenci epizod deprese u pacientů s bipolární poruchou typu I, kteří mají převážně depresivní epizody. Kyselina valproová je indikována v léčbě manické epizody, pokračovací léčba po manické epizodě u těch, kteří v aktutní léčbě odpovídali na léčbu valproátem. Off-label předpis stabilizátorů nálady je v psychiatrii velmi běžný, pacientům přináší výhody. Při předepisování off-label by psychiatr měli vzít v úvahu důkaz, že lék je pravděpodobně účinný, i když úroveň evidence nemusí být silná, a souhrn údajů o přípravku, tzv. SPC, takovou informaci neposkytuje. Na druhou stranu koncept off-label může být pro některé pacienty obtížně pochopitelný. Většina stabilizátorů nálady je off-label indikaci používána v případech PTSD, jako augmentace u farmakorezistentních forem schizofrenie a při pokusech ovlivnit impulzivitu nebo příznaky emoční dysregulace u některých poruch osobnosti.
S vývojem společnosti, vývojem medicíny a s vývojem pohledu na pochopení a klasifikaci duševních nemocí, je zapotřebí věnovat pozornost změnám, které se týkají diagnostiky a léčby poruchy pohlavní identity. Zaměření pozornosti na prožívání subjektivní nepohody, která odráží nesoulad mezi prožívaným a přiděleným genderem, vedlo ke změně termínu na „gender dysphoria/incongruence „. Zkrácení utrpení, které s sebou nese skutečnost, že má dítě či adolescent silnou touhu být jiného genderu, má silný odpor k vlastní sexuální anatomii a silnou touhu po pohlavních znacích prožívaného genderu, vedlo k návrhu nových přístupů v léčbě. Ty umožňují blokování puberty ve snaze poskytnout jedinci čas k rozhodnutí a umožňují zahájení hormonální léčby dříve, než bylo obvyklé v minulosti. V naší zemi je nezbytným předpokladem úřední změny pohlavní identity operativní změna pohlaví. Nové cesty v řešení těchto problémů vyvolávají řadu otázek, které by měly být zodpovězeny dříve, než bude v jednotlivých případech rozhodnuto o změnách ireverzibilního charakteru. Diagnostické posuzování této problematiky je velmi složité, rozhodovat by měl terapeutický tým, složený z řady odborníků. Cílem sdělení je informovat o změnách, které se týkají klinické praxe a vyvolat odbornou diskuzi k tomuto tématu.
V posledním desetiletí prudce stoupá počet pacientů v dětském věku, kteří vyhledávají naše sexuologické ambulance s jednoznačnou diagnózou Porucha pohlavní identity v dětském věku (F 64.2). Z naprosto ojedinělých případů máme v posledním letech desítky těchto dětských pacientů ročně. V souladu s mezinárodními standardy o tyto pacienty jsme proto v minulosti vytvořili závazné Guidelines péče o děti s GID a uzavřeli jsme dohodu se Všeobecnou zdravotní pojišťovnou o plném hrazení blokádní terapie pomocí Dipherelinu, ve zdůvodněných případech a dle domluvených pravidel. Přednáška se zabývá současným stavem diagnostiky a terapie v ČR.
Kazuistika ilustruje možný vývoj psychopatologie u dětí a dospívajících a nutnost opakovaně diagnostikovat zejména v situaci, kdy léčba není příliš účinná. Popisuje dlouholetý vývoj pacientky se základní diagnózou ADHD s úzkostnými komorbiditami, především separační úzkostí, která v mladším školním věku interferovala se sporem rodičů o péči. Ve vývoji v období dospívání se objevil nesoulad s vlastní pohlavní rolí, úvahy o příslušnosti k opačnému pohlaví, změna vzhledu, stylu oblékání. Akcentoval se odpor k fyzickému kontaktu zejména s opačným pohlavím. Nebyl zájem o změnu pohlaví, spíše snaha být „nikdo“. Stav provázela výrazná emoční nepohoda, výkyvy nálady, zhoršení úzkosti, objevilo se sebepoškozování a suicidální pokus, po kterém došlo k opakované psychiatrické hospitalizaci a změnám medikace, na prahu zletilosti byla u pacientky diagnostikovaná porucha osobnosti. Následná analýza dosavadního vývoje symptomů a podrobná cílená diagnostika vedla ke změně diagnózy, kdy pacientka splňuje kritéria ADHD a poruchy autistického spektra. Tuto diagnózu pacientka přijala s plným náhledem a ulehčením jako vlastní a pro ni srozumitelné vysvětlení dosavadních potíží, na sociálních sítích se seznámila s dalšími pacienty, došlo k projasnění nálady a vymizely pochybnosti o vlastní pohlavní identitě.
Příspěvek si klade za cíl velmi stručně popsat léčbu závislostí v rámci nestátních organizací. Ukázat paralely s dnešním vývojem v psychiatrii, především v souvislosti s probíhající psychiatrickou reformou. Ať už jde o přístup ke klientům, práce v přirozeném prostředí klienta, case management apod. Jako modelový příklad bude použita organizace Společnost Podané ruce o.p.s. Ta vznikla původně jako snaha několika nadšenců pomáhat lidem s drogovým problémem. Postupem let se ale výrazně proměnila a dnes se jedná o profesionální organizaci, která působí na území tří krajů, má cca 40 center a kolem 250 zaměstnanců. Od počátku se pohybuje na zdravotně sociálním pomezí – centra jsou vesměs registrované sociální služby, některé programy pak zdravotnická zařízení. V adiktologických službách se snažíme již předcházet vzniku a rozvoji závislostí u potenciálně ohrožené části populace, a to prostřednictvím nízkoprahových zařízení pro děti a mládež. Dále pak provázet klienty již od počátku jejich “drogové kariéry“. Již v době, kdy klienti nemají žádnou motivaci k léčbě je oslovujeme prostřednictvím našich nízkoprahových programů. Část těchto programů jde dokonce aktivně za klienty - terénní programy, jiné - kontaktní centra- zase umožňuje aktivním uživatelům trávit čas v bezpečném prostředí. Motivovaným klientům se pak věnují poradenské, terapeutické a doléčovací programy. Je smutným paradoxem, že tato síť je v současné době mnohem dostupnější pro klienty se závislostí na nelegálních drogách než na alkoholu či gamblingu. Toto se snažíme napravit a proto velká část našeho rozvojového úsilí směřuje právě do těchto oblastí.
Příspěvek shrne aktuální epidemiologická data a jejich trendy v oblasti užívání návykových látek v populaci ČR, problémového/intenzivního užívání návykových látek, jejich dopadů zdravotních a společenských. Podá rovněž přehled dostupných adiktologických intervencí v oblasti prevence, harm reduction, léčby a sociální reintegrace. Doporučená literatura: - Výroční zprávy o stavu ve věcech drog v ČR: https://www.drogy-info.cz/publikace/vyrocni-zpravy/ - Mravčík V, Chomynová P, Grohmannová K (2019). Veřejnozdravotní význam užívání návykových látek. Hygiena, 64(1):21-26; doi: 10.21101/hygiena.a1703 - Mravčík V, Chomynová P, Grohmannová K (2019). Koncept problémového užívání návykových látek. Psychiatrie, 23(3): 121-128.
Užívání metamfetaminu je dlouhodobý problém České republiky. Pervitin je nejčastěji užívanou nelegální návykovou látkou ze skupiny „tvrdých“ drog, pacienti závislí na pervitinu jsou vedle závislých na alkoholu dominující skupinou v léčebných zařízeních ambulantních i ústavních. Užívání pervitinu je často spojené s dalšími duševními onemocněními, ať jsou to poruchy které předcházejí (typicky ADHD), nebo jsou následkem (typicky úzkostné stavy, deprese, toxické psychozy). Léčebné modality standardně zahrnují jen ty abstinenčně orientované, možnosti náhražkové, substituční léčby nepoužíváme, přestože máme k disposici preparáty a v psychiatrii i celkem dlouhodobou zkušenost s jejich léčebným použitím. Příspěvek mapuje možnosti substituční léčby na pervitinu v rámci doporučení Společnosti pro návykové nemoci ČLS JEP a zkušenosti autora s touto léčbou v klinické praxi.
Autor popisuje zneužívání psychofarmak v České republice. Nejčastějšími zneužívanými skupiny psychofarmak jsou benzodiazepiny a také Z-hypnotika, které často vedou k těžko léčitelným závislostem. Někteří pacienti, ale také zneužívají psychofarmaka, které na první pohled nemají závislostní potenciál, ale ve vysokých dávkách vyvolávají stavy, které by ambulantní psychiatry ani nenapadli. Pro větší srozumitelnost autor uvádí toto zneužívání psychofarmak na kazuistikách z jeho více než 15leté praxe v ambulanci věnující se primárně léčbě závislosti.
Cena výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP (cestovní grant): Výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP rozhodne tajným hlasováním o udělení ceny – cestovního grantu ve výši 60 000Kč na některou z konferencí Světové psychiatrické společnosti, nebo zahraniční stáž. Cena je podpořena firmou Janssen Cilag. Cena pro autora nejlepšího posteru: Výbor Psychiatrické společnosti ČLS JEP udělí cenu za nejlepší poster tohoto sjezdu. Vítěz obdrží cenu 10 000Kč.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.