Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Sympozium formou diskuzního panelu představí doporučené postupy péče, které se týkají předání dítěte v době zletilosti do péče psychiatra pro dospělé a možnosti pečovat o adolescenty v ambulanci psychiatra pro dospělé. Kritická situace v dětské a dorostové psychiatrii, kdy je dlouhodobě nedostatečný počet odborníků při narůstající potřebě péče o nezletilé pacienty, vedla jednak k nárůstu akutní péče o adolescenty v ambulancích psychiatrů pro dospělé, jednak k tlaku na včasné předávání zletilých pacientů do péče psychiatra pro dospělé. Vzhledem k tomu, že v období adolescence se i po dovršení 18 let stále jedná o pacienty, kteří jsou psychosociálně nezralí, často mají statut studenta, žijí stále v primární rodině a jsou na ní ekonomicky závislí, je nezbytné udržet kontinuitu komplexní odborné péče a předat je do péče psychiatrické ambulance pro dospělé postupně včetně předání dalších součástí multioborové péče jako jsou doporučení pro podpůrná opatření při vzdělávání, pro řidičský průkaz, invalidní důchod či omezení způsobilosti k právním úkonům. Vzhledem k náročnosti postupného předávání pacienta byl v r. 2024 navržen výkon Příprava a předání pacienta z péče dětského a dorostového psychiatra do péče psychiatra pro dospělé. Tento výkon definuje proces předání pacienta, který by měl být plánovaný, strukturovaný a kontrolovaný. Podle zahraničních studií je předání péče (Transition from pediatric, parent- supervised health care to more independent patient-centered adult health care) nejčastěji plánované minimálně rok před dosažením věku, kdy pacient patří do péče psychiatra pro dospělé.
Petra Uhlíková
MUDr. Petra Uhlíková je absolventkou 2. LF UK, atestovala v oboru Psychiatrie a Dětská a dorostová psychiatrie. Od roku 1999 dosud působí ve VFN v Praze - do r. 2022 pracovala na Psychiatrické klinice jako vedoucí lékařka Centra dorostové a vývojové psychiatrie a dosud je konziliářem Centra komplexní péče Kliniky pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN. Od r. 2022 pracuje jako ambulantní psychiatr v Centru duševní rehabilitace v Berouně a poliklinice Akeso. V roce 2010 byla jmenovaná znalcem v oboru dětská a dorostová psychiatrie a psychiatrie dospělých. Od roku 2012 je členem a od r. 2016 předsedou výboru Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP a od r. 2021 členem pracovní skupiny MZ ČR pro dětskou psychiatrii.
MUDr. Bínová Šárka
Životopis není k dispozici
MUDr. Zagatová Veronika
Životopis není k dispozici
Petra Uhlíková 1,
Sekce dětské a dorostové psychiatrie PS ČLS JEP 1
Cílem příspěvku je představit roli psychoterapie v paliativní péči a specifické modely terapeutické práce pro využití v této oblasti. Poukázáno bude také na význam multidisciplinární spolupráce a psychoterapeutických kompetencí u ostatních členů paliativních týmů.
PhDr. Martin Loučka Ph.D.
Vedoucí oddělení lékařské psychologie na 3. LF UK, zakladatel Centra paliativní péče (www.paliativnicentrum.cz). Klinicky pracoval v konziliárních týmech dětské i dospělé paliativní péče v několika pražských fakultních nemocnicích a také v mobilním hospici Cesta domů. Je členem výboru Evropské asociace paliativní péče a v rámci projektů Centra paliativní péče se aktuálně věnuje rozvoji tohoto oboru například v léčebnách dlouhodobě nemocných, domovech pro seniory nebo v rámci systému zdravotnické záchranné služby.
PhDr. Martin Loučka , Ph.D.1, 2, ,
Centrum paliativní péče, Praha 1
3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha 2
Role nutričního terapeuta v léčebném procesu není jen o nutričních hodnotách, nastavování léčebné výživy, vyhodnocování BMI, sledování potravinových alergií, dietních omezeních, jídelních lístcích a podobně. V léčebném procesu a zejména v kontaktu s klientem je nutriční terapeut často „zpovědníkem“, kterému se lidé svěřují s těmi nejintimnějšími tématy souvisejícími nejen se stravováním, ale i s interpretací sebe sama, s osobními úspěchy a nezdary, s mezilidskými vztahy, s traumaty a starostmi. Pro mnoho klientů je výživa velmi těžké téma, zejména pro klienty s poruchami příjmu potravy. To samo o sobě bývá provázeno silnými emocemi a nezřídka i úzkostnými či jinými psychickými potížemi. Není překvapením, že nutriční terapeut plní i roli neformálního psychoterapeuta. Je tedy více než na místě, aby nutriční terapeut porozuměl nejen postupům v léčebné výživě a nutriční péči, ale i psychoterapeutickým přístupům, emocím, duševním potížím a psychologii jako takové. A kde jinde začít, než poznáním sebe sama? Podstoupení psychoterapeutického výcviku by mělo být přirozenou součástí osobního a pracovního rozvoje nutričního terapeuta, který tak může porozumět sobě samotnému a snad i druhým. Například svým klientům. Získat jistější reakci na nestandardní emoční projevy, stran výživy. Ale také se naučit dát si hranice, kde jeho role v péči o klienta končí a v které části by už měl být jiný odborník, aby léčba byla úspěšná. Bylo by chybou se domnívat, že absolvováním psychoterapeutického výcviku nutriční terapeut nahradí kvalifikovaného psychoterapeuta. V multidisciplinárním přístupu mu však může být pomocnou rukou při motivování klientů do psychoterapie, pokud pozná, že je to žádoucí. Mnoho klientů má z psychoterapie strach, neví, co by řekli. Nutriční terapeut může díky nastaveným hranicím poukázat na možné témata, které se hodí právě do psychoterapie. Trochu je „doprovodit“ motivovat k tomu, aby našli odvahu si dalšího odborníka vyhledat, jako například psychologa, psychiatra a jiné odbornosti, což je mnohdy velmi žádoucí až nutné, aby i nutriční terapie měla úspěch v léčbě. Psychoterapeutický výcvik poukazuje na multidisciplinární přístup a také jeho porozumění, a uvědomění si hlavně sebe sama a vlastních emocí.
Iveta Jozefová DiS.
Nutriční terapeutka se specializací zaměřenou na výživu dospělých. Aktuálně se účastní psychoterapeutického výcviku se zaměřením na interdisciplinární léčbu psychosomatických syndromů včetně poruch příjmu potravy a komorbidních onemocnění. 11 let působila ve výrobním stravovacím provozu v pozici vedoucího nutričního terapeuta. Nyní osmým rokem pracuje v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde vede tým nutričních terapeutů. Současně se věnuje hospitalizovaným i ambulantním klientům, přednostně nezletilým a/nebo s poruchami příjmu potravy. Dále spolupracuje s Centrem duševního zdraví pro Prahu 8, kde vede skupinová sezení se zaměřením na zdraví a životní styl. Také přednáší problematiku léčebné výživy a nutriční péče studentům zdravotnických oborů a věnuje se osvětě v této problematice u nezdravotníků na školách či v jiných typech zařízení.
Iveta Jozefová 1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice 1
Digitální technologie mění podobu psychoterapeutické péče, přičemž eHealth intervence představují nové možnosti pro efektivní a dostupnou péči. Úvodní část příspěvku se zaměří na význam eHealth v psychoterapii, přičemž cílem není rozhodovat, zda jej využívat, ale spíše identifikovat klíčové faktory – kdy, pro koho, s jakou diagnózou a v jaké fázi procesu eHealth integrovat tak, aby byla péče kvalitní, bezpečná a efektivní. Současně se budeme zabývat otázkou, jak lze pomocí eHealth optimalizovat omezené zdroje zdravotnického systému bez poklesu kvality péče. Metodika příspěvku je založena na narativním přehledu literatury, který mapuje současné poznatky o využití eHealth v psychoterapii. Diskutovány budou různé modely a přístupy k implementaci digitálních nástrojů do psychoterapeutického procesu. Závěrem příspěvek navrhuje potřebu vytvoření koncepčního rámce, který podpoří integraci eHealth do komplexní psychoterapeutické péče a současně umožní její využití v rámci proaktivní péče o duševní zdraví. Tento rámec má sloužit jako vodítko pro efektivní a multidisciplinární spolupráci v oblasti digitální psychoterapie.
doc. PhDr. Miroslav Světlák Ph.D.
Miroslav Světlák (1979) je klinický psycholog, psychoterapeut a také učitel na lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde v současnosti působí jako přednosta Ústavu lékařské psychologie a etiky. Je vedoucím klinické výzkumné skupiny pro psycho-onkologii na Masarykově onkologickém ústavu v Brně a zástupce ČR v Global Psychology Alliance. Dlouhodobě se výzkumně i klinicky zabývá tématem emočního uvědomění, regulace emocí, Mindfulness a v posledních letech také tématem eHealth a integrativním přístupem v psychoterapii. V roce 2022 získal se svým týmem ocenění Czech DIGI@MED Award, za inovativní digitální a mobilní řešení v oblasti zdravotnictví a v roce 2023 také MUNI Innovation Award 2023 za vývoj a úspěch mobilní aplikace pro duševní zdraví MOU MindCare. Je nadšený táta dvou dětí, těžko se kontrolující milovník sladkostí, který ve volném čase sportuje a strachuje se o budoucnost naší planety, ovšem s nadějí, že to nakonec dobře dopadne.
Miroslav Světlák 1,
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Ústav lékařské psychologie a etiky 1
Psychogenní neepileptické záchvaty (PNES) označují poruchu imitující epileptické záchvaty, a jsou psychogenní etiologie. PNES tvoří třetinu až polovinu pacientů přijatých k video-EEG monitoraci za účelem posouzení nejasné nebo neřešitelné záchvatové poruchy. Diferenciální diagnostika epilepsie a PNES je velmi obtížná a vyžaduje úzkou spolupráci multidisciplinárního týmu – neurologa, epileptologa, neuropsychologa, psychoterapeuta a dalších odborníků. Správná diagnóza je nezbytná pro vhodnou léčbu a volbu specifického psychoterapeutického přístupu. Příspěvek se zaměřuje na doporučené postupy komplexního epileptologického a neuropsychologického vyšetření pacientů s PNES a přináší nové metody pro diferenciální diagnostiku epilepsie a PNES. Zároveň shrnuje výsledky z Centra pro Epilepsie NNH při hodnocení osobnostní psychopatologie, kognitivní výkonnosti, úsilí během neuropsychologického testování, simulace, přítomnosti maladaptivní emoční regulace, symptomů traumatu, a dalších fenoménů. V další části příspěvku budou zmíněny nejnovější poznatky a doporučení pro psychoterapii pacientů s FND/PNES.
Lenka Kramska
Prof. Krámská je registrovaná klinická psycholožka a psychoterapeutka specializující se na klinickou neuropsychologii. Kromě výuky na Univerzitě Karlově a IPVZ (klinicko-neuropsychologická témata) je od roku 2009 školitelkou doktorandů Ph.D. studia klinické a lékařské psychologie na UK. V letech 2019 - 2022 byla garant oboru a studijního programu Klinická psychologie a předsedkyní OR Ph.D. studia na FF UK. Je členkou Scientific Committee INS a výboru F-ESN, a spoluzakladatelka České neuropsychologické společnosti.
Ačkoli má dlouholeté klinické zkušenosti s psychiatrickými pacienty, její profesionální kariéra je věnována především pacientům s neurologickými a neurochirurgickými diagnózami. Pracuje jako klinická neuropsycholožka v Neurocentru a Centru pro Epilepsie v Nemocnici Na Homolce (NNH) v Praze. Je též vedoucí oddělení Klinické psychologie v NNH. Dlouhodobé klinické a výzkumné zaměření zahrnuje neuropsychologická vyšetření a psychoterapii u pacientů trpících onemocněním CNS (epilepsie, cerebrovaskulární onemocnění, nádory mozku, degenerativní choroby aj.), funkčními neurologickými poruchami (PNES) a psychosomatickými poruchami. Její interdisciplinární činnost zahrnuje spolupráci s radiology (fMRI, WADA testy) a neurochirurgy (awake surgery) během specializovaných intervencí. Rovněž se věnuje české adaptaci a validizace neuropsychologických baterií a testů (CRT, NAB, RBANS, SIMS). Je řešitelka a spoluřešitelka grantových projektů, autorka řady odborných článků a přednášek. Absolvovala stáže v USA a Evropě. V současné době úzce spolupracuje s Northeast Regional Epilepsy Group, New York, USA (L. Myers, R. Troblinger) na problematice neuropsychologických a psychosociálních faktorů u Psychogenních neepileptických záchvatů (PNES).
Lenka Kramska 1,
Nemocnice Na Homolce, Univerzita Karlova 1
Vznik Center duševního zdraví (CDZ) je možné chápat jako vlajkovou loď probíhající Reformy péče o duševní zdraví. Významem se CDZ zařadila vedle základních pilířů psychiatrické péče, jako jsou psychiatrické nemocnice (PN) či psychiatrické ambulance (PA) a jejich význam by měl růst s postupující transformací lůžkové péče. Z mnoha důvodů (krátká doba na scéně, regionální odlišnosti, rozdílné personální zajištění jednotlivých CDZ, zdravotně-sociální prostředí,...) však může být obtížné si představit, jak léčba v CDZ vlastně probíhá. A můžeme vůbec mluvit o léčbě, když se jedná o zdravotně-sociální službu v nejužším možném slova smyslu? A v situaci, kdy základním filozofickým východiskem práce v CDZ je koncepce zotavení (recovery), která se do jisté míry vůči pojmu klinického neboli symptomatického zotavení vymezuje? Možná právě proto existují u laické veřejnosti i v odborných kruzích pochybnosti o efektivitě a smyslu těchto zařízení. Cílem příspěvku je vyobrazení způsobu práce v CDZ od obecných principů a východisek po ryze praktické postupy. Vysvětlíme si klíčový pojem zotavení a jak CDZ chápe multidisciplinaritu. Nahlédneme do struktury a hierarchie týmu pracovníků. Zdůrazníme expertní roli pacienta a potřebu partnerského a dialogického přístupu k vytvoření důvěry a vztahu s pacientem jako klíčové hodnoty služby. Vše pak doložíme ukázkou používaného jazyka. Krátký čas věnujeme základnímu představení v CDZ používaných modelů CARe, FACT a IPS, které řadíme do tzv. evidence-based practice. V další části příspěvku si přiblížíme praktičtější rovinu práce s pacienty, kde budou patrné individuální rozdíly v přístupu podle charakteru a fáze onemocnění, míry kognitivního deficitu a přítomnosti náhledu. Může jít například o mapování, tvorbu protikrizového plánu, psychoedukaci, psychoterapii, doprovody k lékaři, podporu v užívání medikace, prevenci rozvoje závislosti, nastavení denního režimu, finanční management, výživové poradenství, monitoraci somatického stavu, asertivní kontaktování, práci s nespolupracujícím dekompenzovaným pacientem, práci s rodinou. Zvláštní pozornost budeme věnovat farmakoterapii a zaměříme se především na porovnání dynamiky a možnosti úprav v medikaci mezi CDZ, PN a PA s ohledem na zvyklosti těchto typů zařízení. Zapomenout však nemůžeme ani na potenciál v CDZ v oblasti skupinových aktivit. Bude poskytnut přehled typů organizací, se kterými CDZ nejčastěji spolupracuje a bude vysvětlen přínos takové spolupráce, přičemž o protnutí CDZ s PA, resp. PN, které je pro systém péče zcela zásadní, budou blíže hovořit další přednášející našeho sympozia. Na závěr se dotkneme sporných oblastí, které se k CDZ vážou jako ochranná léčení, péče o pacienty vstupující do seniorského věku, či význam CDZ v podpoře mladistvých osob a koncepce early detection (ED) a early intervention (EI).
Jan Beneš
MUDr. Jan Beneš vystudoval 2.LF UK a následně od r. 2011 do r. 2017 pracoval jako psychiatr v PN Bohnice. V atestační práci se zabýval možnostmi implementace recovery principů do systémů péče o duševní zdraví. Od r. 2016 spolupracuje s terénním týmem Fokusu Mladá Boleslav a se vznikem CDZ Mladá Boleslav v r. 2019 se stal jeho hlavním psychiatrem. V rámci probíhající reformy psychiatrické péče opakovaně spolupracuje s MZČR či MPSV v projektech týkajících se deinstitucionalizace a transformace péče. Vykonává lektorskou činnost pro pracovníky v pomáhajících profesích.
Jan Beneš 1,
Centrum duševního zdraví Mladá Boleslav, Fokus Mladá Boleslav z.s. 1
Dobrý den jmenuji se Jiří Štefl a jsem jeden z prvních deseti peer konzultantů, které v ČR podpořilo Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví (CRPDZ) jakožto jedna z nejvýznamnějších organizací zajišťující odborné vzdělávání pracovníků v pomáhajících profesích v oblasti péče o duševní zdraví. Roli peer konzultanta jsme převzali z holandského modelu v rámci společného projektu CRPDZ a tamních spřátelených organizací. Od roku 2013 pracuji jako peer konzultant v komunitním terénním týmu ve Fokusu Mladá Boleslav z.s. (od roku 2019 již v rámci Centra duševního zdraví (CDZ)) a od roku 2014 se v CRPDZ podílím na dalším vzdělávání jak peerů, tak i týmů, kde peer konzultanti pracují (psychiatrické nemocnice, další komunitní týmy). Nejvíce se při práci s peer konzultanty věnuji práci s životním příběhem, supervizím a metodickým poradám. Práce v multidisciplinárním týmu a role peera v CDZ mě velmi naplňuje a dále se zajímám o rozvoj role peera a její posilování v systému péče o duševní zdraví v naší zemi. Cílem příspěvku je skrze sdílení vlastního příběhu přiblížit publiku základní východiska procesu zotavení neboli recovery. Budu mluvit o tom, co pro mě zotavení znamená, co mi v zotavení pomohlo a co nepomohlo. V době počátku mého onemocnění ještě nebyl pojem zotavení používán. Chyběly mi informace o tom, že se lidé zotavují a že pro své zotavení mohu udělat hodně já sám. Stále jsem hledal, kde mohu být prospěšný a hodnotný a nejen závislý na ostatních, ale v době zahlcení nemocí se těžko hledalo, kde mohu být potřebný. Nakonec jsem se našel v pomáhající profesi a stal se peer konzultantem. Dále bych se chtěl ohlédnout za procesem zapojování peer konzultantů do péče o duševní zdraví. Také bych rád popsal trojí efekt, který se ukazoval při zhodnocování všech projektů zapojování peer konzultantů do péče o duševní zdraví. Ukazovalo se, že práce peera pomáhá týmům se lépe soustředit na zotavení, citlivěji komunikovat a lépe se soustředit na partnerský přístup při práci s klienty. Klientům se rychleji a efektivněji daří zotavovat hlavně díky tomu, že peer konzultanti jsou živoucí důkaz, že zotavení je možné a díky sdílení příběhů zotavení klienti lépe onemocnění rozumí. Třetí efekt je, že práce peera pomáhá samotným peerům v zotavení, a to hlavně díky práci s příběhem a všemu co k zotavení patří. Dnes je práce peera přirozenou součástí týmu a zotavení se tak profesionalizuje.
Reforma psychiatrické péče přinesla důraz na celostní model péče orientovaný na zotavení a integraci lidí s duševní nemocí do běžného života, na maximum péče poskytované člověku s duševní nemocí v místě jeho bydliště a v jeho komunitě a na multidisciplinární přístup v péči o lidi s duševní nemocí. Ambulantní psychiatr je jedním z prvků komunitní sítě v rámci multidisciplinární spolupráce. Spolupráce ambulantního psychiatra s různými sociálními i zdravotními službami včetně centra duševního zdraví ve spádovém území ambulantního psychiatra zvyšuje kvalitu poskytované péče lidem s duševní nemocí, pomáhá s jejich integrací do běžného života a zároveň může snížit pracovní zatížení ambulantního psychiatra. Multidisciplinární spolupráce přináší řadu výhod, ale i různých úskalí, na které příspěvek chce poukázat. Komunitní síť různých služeb může tvořit pevnou podporu člověka s duševní nemocí a zajistit návaznost potřebné péče v různých stádiích duševní nemoci i v různých etapách života člověka s duševní nemocí. Znalost jednotlivých prvků komunitní sítě v oblasti dané psychiatrické ambulance by se měla stát základní znalostí každého ambulantního psychiatra.
MUDr. Tereza Szymanská
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
Tereza Szymanská 1,
Psychiatrická ambulance Broumov 1
Povaha akutní lůžkové psychiatrické péče prodělala v posledních letech změny, a to zejména ve smyslu vyššího obratu přijímaných pacientů. Současně se stále vyvíjí formát spolupráce lůžkové péče s komunitními službami. Jak se nám na uzavřeném, koedukovaném oddělení akutní péče, kam jsou přijímáni pacienti z celého diagnostického spektra, daří spolupracovat s CDZ a komunitními týmy v posledních letech sdělíme v našem příspěvku, jehož cílem je facilitovat dialog mezi různorodými aktéry v oblasti péče o duševní zdraví.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
