Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Čtvrtek28.05.2026 | ||
| 09:00 - 10:30 |
Sympozium České neuropsychofarmakologické společnosti |
Ústní sdělení |
| 10:45 - 12:15 |
Výsledky naší léčby a práce (Sympozium PK FN Plzeň) |
Ústní sdělení |
| 12:15 - 12:30 |
(Ne)stimulancia u dospělých s ADHD - kazuistika (Sympozium Egis Praha spol. s r. o.) |
Symposium |
| 12:40 - 13:00 |
CZECRIN a rozvoj klinického výzkumu v psychiatrii: vize oborové sítě |
Ústní sdělení |
| 13:45 - 14:30 |
Proměny utrpení v poruchy a traumata: Podílí se na vytváření snowflakes? |
Hlavní sdělení |
| 14:45 - 16:15 |
Sympozium Sekce ambulantní péče |
Ústní sdělení |
| 16:30 - 17:15 |
Psychiatrization and refication |
Hlavní sdělení |
Oficiální indikace léčby klozapinem je farmakorezistentní schizofrenie, tedy stav, kdy pacient se schizofrenií neodpověděl na 2 léčby antipsychotiky v řádných dávkách a v dostatečné dávce. Dle nedávné meta-analýzy trpí farmakorezistentní schizofrenií 37% pacientů. Významného zlepšení stavu bylo v průběhu prvních 6 týdnů léčby dosaženo asi u třetiny rezistentních pacientů a asi u 60% pacientů do 12 měsíců léčby. Klozapin tvoří v Česku 0,46 definovaných denních dávek na 1000 obyvatel a den, což zaostává za doporučovanými 2/DDD/na 1000 obyvatel a den. Epidemiologické studie prokázaly průměrně sedminásobné snížení počtu sebevražd a sebevražedných pokusů u pacientů léčených klozapinem. Výjimečnost klozapinu potvrdila nedávná dlouhodobá studie (20 let), ve které klozapin dosáhl nejnižší mortality při léčbě schizofrenie ze všech sledovaných antipsychotik ve srovnání s absencí léčby HR 0,21 (0,15-0,29). Databáze pacientů s duševními poruchami ve Švédsku a Finsku obsahuje údaje o populaci 505 474 pacientů. V této databázi je 19 910 pacientů užívajících klozapin. Dle diagnóz užívá klozapin 12,2–18,7% (n=5258 ve Švédsku, 10 115 ve Finsku) pacientů se schizofrenií, 8,8–20,7% (n=1131, n=1591) se schizo-afektivní poruchou, 1,8% (n=341; data pouze ve Švédsku) s poruchou s bludy, 0,5% (n=118, n=331) s velkou depresí, 0,5–0,6% (n=490, n=371) s bipolární poruchou, 0,3–0,6% (n=39, n=111) s psychotickou depresí a 0,3% (n=36; data pouze ve Švédsku s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Klozapin redukoval riziko psychiatrické hospitalizace ve srovnání s jinými orálními antipsychotiky u všech výše uvedených poruch mimo HPO. Nejvyšší redukce psychiatrických hospitalizací byla sledována u pacientů se schizofrenií (meta-analýze přizpůsobené poměry rizik [maHR] 0,70 [95% CI 0,67–0,72]) a schizoafektivní poruchou (maHR 0,71 [0,67–0,74]), následována poruchou s bludy (přizpůsobené poměry rizik 0,73 [0,60–0,89]), velkou depresivní poruchou (maHR 0,74 [0,66–0,84]), psychotickou depresí (maHR 0,76 [0,61–0,96]) a bipolární poruchou (maHR 0,77 [0,69–0,87]). Nebylo zjištěno zvýšené riziko jakékoliv hospitalizace či riziko smrti spojené s klozapinem u výše uvedených poruch. Pro výše uvedené poruchy mimo HPO, všechny důvody vedoucí k vysazení byly u klozapinu nižší než u olanzapinu. Klozapin byl lepší než stabilizátory nálady v rámci bipolární poruchy zahrnující jakoukoliv psychiatrickou hospitalizaci a ve srovnání s ostatními antipsychotiky pro některé specifické výsledky u daných poruch. O léčbě klozapinem je dobré uvažovat u pacientů s rezistentními psychotickými stavy s častými rehospitalizacemi a to nejen trpící schizofrenií, ale rovněž poruchou s bludy, schizoafektivní poruchou nebo rezistentními afektivními poruchami jako je bipolární afektivní porucha, depresivní porucha s psychotickými příznaky či ve spojení se závažnými sebevražednými stavy.
MUDr. Miloslav Kopeček PhD
Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), kde pracuje dodnes. Od r. 2009 je vedoucím lékařem uzavřeného oddělení PCP/NÚDZ. V roce 2006 obhájil na UK Praha Ph.D. v oborou neurověd. V letech 2007–2008 pracoval jako vědecký pracovník bipolární kliniky v San Antoniu, TX a Chapel Hill, NC v USA. Mimo klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, pregraduální a postgraduální výuce. Je odborným asistentem na 3. lékařské fakultě UK v Praze a lektorem na IPVZ. Oblastí jeho odborného zájmu je výzkum kognitivních funkcí, psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Je předsedou ČNPS pro roky 2025-26 a šefredaktorem časopisu Psychiatrie.
Miloslav Kopeček 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Repertoár chování současně používaných modelových organismů schizofrenie neumožňuje modelování podstatných pozitivních (sluchové halucinace, dezorganizovaná řeč), negativních a vyšších kognitivních příznaků spojených s řečí jakožto společným jmenovatelem. Nalezení vhodného modelového organismu je protop nezbytné. Ve sdělení se věnujeme výsledkům hodnocení fenomenologické, konstrukční a prediktivní validity nového modelu založeném na druhu Gnathonemus petersii (G. petersii). G. petersii je druh slabě elektrických ryb vykazující komplexní sociální chování a využívající elektrickou signalizaci ke komunikaci („protojazyk“) a prostorové orientaci. Dosavadní naše výsledky podporují předpoklad, že G. petersii přináší možnost hodnocení psychopatologie odvozené z narušení jazyka se všemi dopady. Sdělení je podpořeno z grantů AZV NU21-04-00405 and NW25-04-00454) a z projektu ERDF-Project Brain dynamics, No. CZ.02.01.01/00/22 008/0004643.
prof. MUDr. Horáček Jiří , Ph.D.
Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA působí jako přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty UK a v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) vede Centrum pokročilých studií mozku a vědomí.
Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance, EEG a pozitronové emisní tomografie. Dále se zabývá neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a teorií vědomí v kontextu duševních poruch.
Jiří Horáček 1,
1Národní ústavu duševního zdraví (NUDZ) 2Klinika psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK 3Přírodovědecký fakulta UK 4Fakulta elektrotechnická, ČVUT 1
Úvod
Dysregulace osy hypotalamus–hypofýza–nadledviny (HPA) patří mezi nejkonzistentněji popisované biologické mechanismy spojené s některými duševními poruchami. Změny sekrece kortizolu jsou opakovaně implikovány mimo jiné u depresivní poruchy i poruch spojených s traumatem. Tyto změny mohou mít podobu hyper- i hypofunkce HPA osy a bývají interpretovány v kontextu zranitelnosti organismu vůči stresu, časných vývojových faktorů a dlouhodobé emoční dysregulace. Navzdory rozsáhlému výzkumu však zůstávají výsledky studií zaměřených na kortizol nejednoznačné a často obtížně reprodukovatelné.
Jedním z důvodů této nejednotnosti mohou být metodologická omezení tradičních přístupů k měření kortizolu. Stanovení ze séra, slin nebo moči zachycují především aktuální nebo krátkodobé změny hormonální aktivity a jsou citlivá na diurnální variabilitu i akutní stres. Dlouhodobá expozice kortizolu je tak obtížně zachytitelná bez opakovaného odběru vzorků.
Stanovení koncentrace kortizolu ve vlasech (hair cortisol concentration, HCC) představuje neinvazivní metodu umožňující odhad kumulativní expozice kortizolu během několika měsíců. Kortizol je kontinuálně inkorporován do rostoucího vlasového vlákna, a při průměrné rychlosti růstu přibližně 1 cm za měsíc je možné pomocí segmentace vlasu retrospektivně rekonstruovat časový průběh hormonální expozice. Segmentovaná analýza tak vytváří most mezi akutními laboratorními měřeními a dlouhodobými biologickými procesy.
Metodika
Příspěvek shrnuje výsledky metodologického vývoje a klinických studií zaměřených na segmentovanou analýzu vlasového kortizolu pomocí kapalinové chromatografie s tandemovou hmotnostní spektrometrií (LC-MS). Diskutována je validace analytické metody, stanovení referenčních hodnot a modelování poklesu koncentrace kortizolu v distálních segmentech vlasu.
Součástí sdělení jsou výsledky longitudinálních studií využívajících segmentovaný vlasový kortizol pro monitorování dlouhodobé hormonální expozice, včetně pacientů na substituční léčbě glukokortikoidy, a observačních studií v psychiatrických kohortách (depresivní porucha, hraniční porucha osobnosti, schizofrenie). Prezentovány jsou také průběžné výsledky probíhajícího výzkumného projektu sledujícího vztah mezi segmentovaným vlasovým kortizolem, expozicí stresu, závažností symptomů a odpovědí na léčbu.
Výsledky
Metodologické studie prokázaly, že segmentovaná analýza vlasového kortizolu umožňuje retrospektivní sledování dlouhodobé sekrece kortizolu a že koncentrace kortizolu ve vlasu vykazuje predikovatelný exponenciální pokles v distálních segmentech, který lze matematicky modelovat a korigovat. Tento postup umožňuje přesnější odhad původních hodnot kortizolu a srovnání jednotlivých segmentů v čase.
V endokrinologické studi bylo patrné, že vlasový kortizol může sloužit jako spolehlivý ukazatel dlouhodobé hormonální expozice a může doplnit standardní laboratorní metody monitorování substituční léčby. Longitudinální sledování pacientů ukázalo nižší variabilitu měření ve srovnání s plazmatickým a močovým kortizolem a potenciální přínos pro optimalizaci léčby.
V psychiatrických kohortách byl zjištěn výrazný překryv hodnot vlasového kortizolu mezi pacienty a zdravými kontrolami, což omezuje jeho využití jako diagnostického biomarkeru. Longitudinální sledování však naznačuje, že změny segmentovaného vlasového kortizolu mohou odrážet individuální dynamiku aktivity HPA osy v průběhu onemocnění, expozici stresu a reakci na léčbu. Zdá se, že informativnější než absolutní hodnoty může být časový průběh změn kortizolu.
Závěry
Segmentovaný vlasový kortizol představuje metodologicky robustní a neinvazivní nástroj pro retrospektivní sledování dlouhodobé aktivity HPA osy. V psychiatrii se jeho význam pravděpodobně nebude opírat o diagnostickou diskriminaci mezi pacienty a zdravou populací, ale spíše o možnost sledování intraindividuálních změn biologické stresové odpovědi. Integrace segmentované analýzy vlasového kortizolu s klinickými a psychosociálními daty může přispět k lepšímu porozumění heterogenitě duševních poruch a k rozvoji individualizovaných přístupů k léčbě.
Eliška Bartečková
Životopis není k dispozici
MUDr. Eliška Bartečková , Ph.D.1, MUDr. Jana Hořínková , Ph.D.1, Mgr. Bc. Pavla Horká Linhartová , Ph.D.1, doc. Mgr. Ondřej Peš , Ph.D.2, MUDr. Mgr. Pavel Šmak 2, Mgr. Robin Kotouček 2, Mgr. Jana Gregovová , Ph.D.2, PharmDr. Katarína Kostolanská , Ph.D.3, doc. PharmDr. Jan Juřica , Ph.D.3, prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal , Ph.D.1,
Psychiatrická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
Biochemický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity 2
Farmakologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity 3
Poruchy spánku představují heterogenní skupinu klinických jednotek s významným dopadem na somatické i duševní zdraví, kvalitu života a denní fungování. Léčba vyžaduje komplexní přístup zahrnující farmakologické i nefarmakologické postupy, přičemž volba intervence se odvíjí od typu poruchy, její chronicity, komorbidit a individuálních charakteristik pacienta. Nefarmakologické metody jsou považovány za léčbu první volby zejména u chronické insomnie. Klíčové postavení má kognitivně-behaviorální terapie pro insomnii (CBT-I), která zahrnuje kontrolu stimulů, restrikci spánku, kognitivní restrukturalizaci, relaxační techniky a edukaci o spánkové hygieně. Tyto intervence vedou ke zkrácení latence usnutí, redukci nočních probuzení a dlouhodobému zlepšení kvality spánku. Významnou roli hrají také chronobiologické přístupy, zejména chronoterapie a světelná terapie, využívané u poruch cirkadiánního rytmu. Podpůrný efekt mají relaxační techniky, mindfulness, pravidelná fyzická aktivita a stabilizace denních režimů. Farmakologická léčba je indikována především při akutní insomnii, selhání nefarmakologických metod nebo při závažné komorbiditě. Mezi užívaná hypnotika patří benzodiazepiny a tzv. Z-hypnotika, která zkracují latenci usnutí a prodlužují celkovou dobu spánku, avšak nesou riziko tolerance, závislosti a reziduální sedace. Alternativou jsou melatonin a agonisté melatoninových receptorů, vhodní zejména u cirkadiánních poruch a u starších pacientů. Při komorbidních afektivních či úzkostných poruchách se uplatňují sedativní antidepresiva, zatímco antipsychotika jsou vyhrazena pro specifické indikace. Specifické poruchy spánku vyžadují cílené postupy, např. přetlakovou ventilaci u obstrukční spánkové apnoe, dopaminergní léčbu u syndromu neklidných nohou či stimulancia u narkolepsie. Optimální terapeutická strategie kombinuje nefarmakologické a farmakologické intervence s důrazem na individualizaci léčby. Zatímco farmakoterapie poskytuje rychlý symptomatický efekt, nefarmakologické přístupy přinášejí trvalejší zlepšení a nižší riziko nežádoucích účinků. Integrovaný přístup tak představuje základ moderní léčby poruch spánku.
MUDr. Pavel Doubek PhD.
MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.
OSOBNÍ DATA
Datum narození: 31.12.1969
Místo narození: Praha
Národnost: česká
E-mail : doubekpavelmudr@seznam.cz, doubek@nember.cz
VZDĚLÁNÍ
2013 : Obhajoba disertační práce v postgraduálním doktorandském programu
Lékařská psychologie a psychopatologie, 1 LF UK v Praze (Ph.D.)
2001 : Atestace II. stupně v oboru psychiatrie
1999 – 2002 : Kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik
1998 : Atestace I. stupně v oboru psychiatrie
1994 : Státní závěrečné zkoušky a promoce
1988 – 1994 : 1.LF UK Praha
ODBORNÁ PRAXE
2023 – nyní : Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun, primář
2012 – 2023 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, vedoucí lékař
2001 – nyní : 1. lékařská fakulta UK, odborný asistent, obor psychiatrie
1994 – 2012 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, sekundární lékař
1994 – 2000 : Fyziologický ústav 1.LF UK Praha, výzkumný pracovník
ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČNOSTECH
Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, Psychiatrická společnost ČLS J.E.Purkyně, Česká neuropsychofarmakologická společnost, Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě, Society for light, rythms, and circadian health
Pavel Doubek 1,
Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun 1
Retrospektivní studie hodnotila dlouhodobé výsledky u 159 pacientů hospitalizovaných pro první epizodu psychózy v letech 2007–2013 ve FN Plzeň a PN Dobřany. Sledování probíhalo 10–16 let, s dostupnými daty u 133 pacientů (retence 83 %). Do roku 2023 plné funkční úzdravy dosáhlo 30,8 % (n = 41); z nich 15,4 % neužívalo antipsychotika, 15 pacientů užívalo antidepresiva či anxiolytika a u 6 nebyly údaje o medikaci dostupné. Dalších 51,9 % mělo fluktuující průběh a 17,3 % chronicky nepříznivý výsledek. Výsledky ukazují, že fluktuující průběh je častější a chronický méně častý, než udává tradiční „pravidlo třetin“.
Prospektivní studie hodnotila efektivitu sedmitýdenního ústavního programu léčby závislostí ve FN Plzeň, přičemž sledovanou skupinou byli pacienti s AUD (alcohol use disorder). Kontinuální roční abstinenci udrželo 23 pacientů (37,1 %), dalších 5 (8,1 %) mělo pouze jednorázové porušení. Bodová abstinence byla zaznamenána u 56,5 %. Relaps byl častější u pacientů bez doléčovací péče a s vyšší závažností závislosti dle skóre EuropASI. Kvalita života se významně zlepšila a vyšší skóre po 6 měsících predikovalo udržení abstinence.
V letech 2023 a 2024 jsme monitorovali násilné chování na akutním psychiatrickém dospělém oddělení. Zjistili jsme, že agresivních pacientů je 5,7%, kdy se fyzicky agresivně chová 12,4% pacientů s organickými duševními poruchami a 9,7% pacientů s psychotickými poruchami. U pacientů s organickými duševními poruchami jsme dále a rozlišovali typ agrese. Zjistili jsme, že 72% násilných atak je reaktivních/ impulzivních a 28% proaktivních (28% psychotických a 0% predatorních).
Administrativní zátěž je dlouhodobě vnímána jako významný faktor ovlivňující pracovní spokojenost lékařů, jejich efektivitu i kvalitu poskytované péče. Přesný poměr času věnovaného přímé péči o pacienty oproti administrativě však v běžné praxi nebývá systematicky sledován. Během 14 dnů v období 15. - 30. 9. 2025 jsme monitorovali, kolik času věnují lékaři Psychiatrické kliniky v Plzni během regulérní pracovní doby administrativě. Nejvíce času tráví lékaři administrativními úkony (41%) a časem stráveným face to face s pacientem (29%). Následuje čas strávený v týmových hovorech o pacientovi (17%), čas strávený nepřímým kontaktem s pacientem a rodinou (7%), čas strávený s rodinnými příslušníky pacienta (3%). Nejméně času tráví lékaři edukací (3%).
Retrospektivně jsme analyzovali všechny tranzice a retranzice, které byly indikovány a následně provedeny na Sexuologickém oddělení FN Plzeň a na Sexuologickém ústavu 1. LF UK v Praze v letech 2019-2024. Výsledky budou prezentovány na konferenci.
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která u významné části pacientů přetrvává i do dospělosti, avšak v této věkové skupině zůstává často nediagnostikována a neléčena, zejména u žen. Neléčené ADHD je spojeno se zvýšeným rizikem psychiatrických komorbidit, zhoršenou kvalitou života a vyšší mortalitou. Předkládaná kazuistika popisuje případ 29leté ženy, u níž bylo ADHD diagnostikováno až v dospělém věku. Text sleduje průběh farmakologické léčby třemi dostupnými léčivy v České republice – atomoxetinem, methylfenidátem s prodlouženým uvolňováním a lisdexamfetaminem – se zaměřením na jejich účinnost a tolerabilitu. Zatímco atomoxetin byl spojen s významnými nežádoucími účinky a minimálním efektem na jádrové symptomy ADHD a methylfenidát vedl pouze k částečnému zlepšení za cenu špatné snášenlivosti, lisdexamfetamin v nejnižší dávce vedl k výraznému a komplexnímu zlepšení symptomatiky i celkového fungování pacientky. Kazuistika poukazuje na klinický přínos stimulantů ze skupiny amfetaminů v léčbě ADHD v dospělosti a současně upozorňuje na systémové bariéry jejich dostupnosti v České republice. Zdůrazňuje potřebu aktualizace národních doporučených postupů a rozšíření indikace a úhrady moderní farmakoterapie ADHD pro dospělé pacienty.
MUDr. Svobodová Anna, BSc.
MUDr. Anna Svobodová, BSc působí jako psychiatrička v ambulanci krizové péče, akutní ambulanci a na urgentním příjmu Centra duševní rehabilitace Beroun.
Před zahájením lékařské kariéry se věnovala výuce jógy, akrobacie a meditace, strávila více než rok v indickém ašramu, absolvovala řadu buddhistických retreatů a získala titul BSc in Biomedical Sciences na University College London.
Po absolvování 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pracovala na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde získala zkušenosti na uzavřených odděleních akutní psychiatrické péče, koedukovaných lůžkových odděleních, dětském detoxifikačním centru a terapeutickém oddělení pro poruchy příjmu potravy.
Odborně se zaměřuje na poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v dospělosti - se zvláštním důrazem na ženy - zejména na problematiku výrazné poddiagnostikovanosti, roli hormonálních fluktuací a subjektivně prožívaných obtíží v klinické prezentaci ADHD u žen.
Anna Svobodová 1,
Centrum duševní rehabilitace, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
CZECRIN (Czech Clinical Research Infrastructure Network) představuje národní infrastrukturu pro podporu klinického výzkumu, která systematicky propojuje klinická pracoviště, výzkumné týmy a expertní zázemí napříč Českou republikou. Prostřednictvím již 11 oborových sítí (Disease Oriented Networks; DONETs) vytváří funkční platformu pro identifikaci klinicky relevantních výzkumných otázek, vznik multicentrických studií a jejich efektivní realizaci. Oblast psychiatrie přitom představuje prostředí s vysokou klinickou potřebou, značnou komplexitou a současně i fragmentací výzkumných aktivit. CZECRIN tak reaguje na tuto dlouhodobou výzvu koordinovaného, translačně orientovaného výzkumu se zaměřením na závažná a léčebně rezistentní duševní onemocnění. Formuje se tak vize vytvoření oborové sítě, která propojí klinickou praxi s neurovědním a důkazy podloženým výzkumem s důrazem na potřeby pacientů a vytvoří podmínky pro realizaci inovativních, personalizovaných terapeutických přístupů. Prezentace představí roli CZECRIN jako klíčové infrastruktury pro rozvoj a realizaci akademických klinických studií, konkrétní nástroje podpory výzkumných projektů a vizi systematického rozvoje psychiatrického výzkumu v České republice – od formulace klinické otázky až po implementaci výsledků do klinické praxe. Ambicí této infrastruktury je přispět k systematickému rozvoji klinického výzkumu v psychiatrii a k lepšímu propojení výzkumu s reálnými potřebami pacientů a klinické praxe. Podpořeno ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT projektem VVI CZECRIN (LM2023049).
PharmDr. Kunešová Veronika, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Veronika Kunešová 1, Lenka Součková 1, 2, , Jiří Horáček 3, 4, ,
Centrum excelence CREATIC, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 1
2Centrum klinických studií, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno 2
Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), Klecany 3
Klinika psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK, Praha 4
Úvod V posledních desetiletích dochází k výraznému rozšíření psychiatrického jazyka mimo klinický kontext – do médií, vzdělávání i preventivních programů. Tento vývoj bývá interpretován jako důsledek destigmatizace a zvyšování tzv. mental health literacy (MHL). Současně však narůstá kritická debata o tom, zda plošná propagace jednotných výkladových rámců psychického utrpení, zejména biomedicínských a sociálně-politických, nemůže mít i nezamýšlené negativní důsledky pro duševní zdraví běžné populace. Příspěvek propojuje empirická data o psychiatrizaci každodenního jazyka s konceptuální analýzou reifikace psychického utrpení a kritikou současných preventivních přístupů a diskutuje alternativní směr podpory duševní odolnosti. Metodika Empirická část vychází zaprvé z dotazníkových dat o psychiatrizaci na českých gymnáziích, zadruhé z analýzy lingvistických dat zahrnujících americké a české publicistické texty z posledních dekád. Pro vybraná běžná adjektiva označující emoce a vlastnosti (např. smutek, plachost, roztržitost) byla analyzována změna kontextu jejich užití v čase. Klíčovým ukazatelem byla míra lexikální příbuznosti kontextu těchto slov s psychiatrickou a psychologickou odbornou literaturou, interpretovaná jako míra jejich „kliničnosti“. Konceptuální část se opírá o filozofickou a sociologickou analýzu procesu, v němž jsou rozmanité a situačně podmíněné prožitky transformovány do podoby jedné stabilní entity (např. poruchy nebo traumatu). Třetí část práce představuje kritickou syntézu literatury k MHL, se zaměřením na metodologii hodnocení účinnosti osvětových kampaní a jejich vztah k reálným ukazatelům duševní pohody. Výsledky Dotazníková data potvrzují vztah mezi mírou psychiatrizace a negativním vnímáním vlastního duševního zdraví. U převážné většiny sledovaných běžných adjektiv v češtině dochází od 90. let k systematickému nárůstu jejich kliničnosti. To naznačuje, že každodenní jazyk popisující běžné emoce a vlastnosti je stále častěji zasazován do psychiatrických interpretačních rámců. Tento posun je konzistentní s širšími kulturními trendy psychiatrizace, konceptuální expanze pojmů poruch a traumatu a s přesunem pozornosti od situačních a existenčních souvislostem utrpení k jeho patologizaci. Kritická analýza literatury o MHL zároveň ukazuje, že zvyšování znalostí o duševních poruchách není spolehlivě spojeno se zlepšením duševní pohody, přičemž účinnost plošných osvětových kampaní je často hodnocena na základě nepřímých, ideologicky interpretovaných ukazatelů. Závěry Výsledky naznačují, že plošná podpora jednotných psychiatrických výkladů každodenního distresu nemusí být vhodná pro všechny a může v některých případech oslabovat individuální zdroje odolnosti. Jako alternativu navrhujeme podporu schopnosti konstruktivního přehodnocení prostřednictvím nabídky mnohosti kulturně a konceptuálně odlišných perspektiv na lidské utrpení. V závěru příspěvku představíme pilotní řešení využívající generativní umělou inteligenci, které umožňuje individualizovanou práci s těmito perspektivami formou fiktivních postav poskytujících uživateli vzájemně kontrastní výklady jeho obtíží.
MUDr. Vojtěch Pišl
Výzkumník zabývající se vlivem společenských a kulturních proměn na nárůst epidemiologických ukazatelů duševních onemocnění na Lékařské fakultě v Plzni a v Národním ústavu duševního zdraví.
Vojtěch Pišl 1,
Lékařská fakulta v Plzni UK; Národní ústav duševního zdraví 1
Přes všechny velké pokroky moderní medicínské diagnostiky a léčby jsou dlouhodobý výskyt a průběh celé řady chorob včetně psychiatrických, a z toho plynoucí vysoká invalidita a utrpení postižených, spíše pravidlem než výjimkou. Podle jedné z posledních globálních metaanalýz asi jedna třetina lidstva někdy během svého života trpí některou ze známých duševních poruch. Ve 13 % se jedná o úzkostné poruchy, v 10 % a poruchy nálady, více než 3 % má problémy s nadužíváním návykových látek. Stále přibývá starších osob trpících některou z forem demencí, nejčastěji Alzheimerovou chorobou. Dle velké celosvětové studie Global Burden of Disease (globální zdravotní zátěž), která probíhá dlouhodobě od počátku 90-tých let 20. století a která měří negativní vliv různých poruch zdraví na lidskou společnost pomoci indexu DALY (disability adjusted life years – roky života ztracené předčasným úmrtím nebo vlivem závažné nemoci), dochází v posledních letech k nárůstu nepříznivého vlivu častějších duševních poruch. Mezi lety 2007 – 2017 se tento nárůst v průměru pohybuje asi kolem 13 %. Přitom např. deprese u žen se dostaly ze 17. místa v roce 1990 na místo 11. v roce 2017. Současná medicína hledá nové možnosti, jak poruchám zdraví předcházet. Proto i prevence vzniku duševních poruch zaměřená na postupy založené na vědeckých důkazech a léčba pomocí nových, nefarmakologických a nechirurgických metod, je zcela jistě důležitým tématem budoucí psychiatrické péče. Jednou z možností je modifikace životního stylu. Ten je definován jako systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických pro určitý živý subjekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených každodenních praktik, s určitým chováním a výběrem činností. Nezdravý způsob života přímo souvisí se vznikem celé řady chorob, které v dnešní době označujeme jako „civilizační choroby“. Někdy se také mluví o „diseases of modernity“. Tato onemocnění sdílejí vysokou vzájemnou komorbiditu a společné rizikové behaviorální faktory, jsou endemické ve vyspělých společnostech a mají společné patofyziologické a metabolické profily a deregulaci zánětlivých procesů. Patří sem např. ateroskleróza, endokrinně podmíněné a gastrointestinální nádory, osteoporóza a diabetes mellitus 2. typu. Američtí kolegové dokonce přičítají špatným dietním návykům takřka jednu polovinu kardiometabolických úmrtí. Stále jasněji se ukazuje, že duševní poruchy, především afektivní a neurodegenerativní, jsou součástí tohoto spektra poruch zdraví. Asi 400 let před Kristem známý řecký lékař Hippokrates konstatoval, že „přirozené síly v každém z nás jsou tou největší silou našeho zdraví … strava je naší medicínou … strava a cvičení společně podporují naše zdraví“. V moderní éře jako první publikoval J. Rippe roce 1999 monografii s názvem „Lifestyle Medicine“. V roce 2004 byla založena American College of Lifestyle Medicine (http://www.lifestylemedicine.org/definition). Tento předmět začal být vyučován na amerických univerzitách a rozšířil se kromě USA též v Austrálii a některých evropských státech. „Lifestyle medicine“ - medicína životním stylem je v současné době definována jako léčebná praxe založená na důkazech, která pomáhá přijmout a udržet vzorce zdravého chování, které ovlivňují zdraví a kvalitu života. Jejími hlavními součástmi jsou správná výživa, přiměřená fyzická aktivita, redukce stresu a organizace volného času a sociální podpora. Celá řada odborných společností především ve Spojených státech, jako jsou např. American Heart Association, American Diabetes Association, American Cancer Society, stejně jako American Medical Association přijaly dokumenty doporučující pacientům především určité dietní návyky a fyzické aktivity. V oblasti psychiatrické péče se teprve v poslední době objevují analogické návody. V dosavadním vývoji lifestyle medicíny bylo hodně prostoru věnováno problematice kardiologické, onkologické, endokrinologické, obezitologické a dalším somatickým aspektům. Duševní poruchy byly v publikovaných monografiích zmiňovány jen okrajově. Až v roce 2019 vydala Americká psychiatrická asociace monografii „Lifestyle psychiatry“. Ta je definována jako užití úpravy životního stylu založené na důkazech v prevenci a léčbě duševních poruch. Jedná se především o ovlivnění fyzické aktivity, stravovacích návyků, stresu, kouření, spánku, sociálních aktivit, pracovního prostředí, pobytu v přírodě. WHO pravidelně publikuje doporučení týkající se fyzické aktivity, naposledy v roce 2022. V roce 2023 vydala Světová federace společností pro biologickou psychiatrii klinická doporučení pro péči založenou na užití úpravy životního stylu u velké depresivní poruchy. Americká vláda pravidelně zveřejňuje v 5-letých intervalech dietní doporučení, nyní v roce 2025 (v ČR máme poslední materiál tohoto typu z roku 2005). V roce 2026 Cochranovská knihovna zveřejnila materiál „Exercise for depression“. Podle našich zjištění jen asi 17 % populace dodržuje plně zásady zdravého životního stylu. Bylo by proto vhodné, aby také česká psychiatrie zachytila tyto moderní medicínské trendy a měla své doporučené postupy i pro tuto oblast péče o duševní zdraví.
Začátkem letošního roku se sešlo zhruba tucet legislativních změn spolu s technickým startem centrálních služeb elektronického zdravotnictví, který je doprovázen velkými porodními bolestmi. To společně vytváří nové nároky na práci ambulantních lékařů. Informační systémy používané při práci v ambulancích mohou řadu věcí vyřešit díky chystanému přímému napojení na centrální služby. Odpadne tak zdlouhavá práce s webovými portály státu. Sdělení bude diskutovat recentní stav a možné predikce pro jednotlivé oblasti, akcentovány budou také části týkající se zbraňové legislativy a kmenového registru pacientů.
Ing. Kryštof Vladimír
Ing. Vladimír Kryštof se dlouhodobě věnuje elektronizaci zdravotnictví nejen v rámci své práce u lídra trhu ambulantních SW společnosti CompuGroup Medical Česká republika s.r.o., ale také při výuce na IPVZ, členství v CSAIM ČLS JEP, ATDZ, HL7 ČR, IHE ČR. Je soudním znalcem, podílí se na řadě společných aktivit s Ministerstvem zdravotnictví ČR a dalšími organizacemi.
Vladimír Kryštof 1,
Společnost CompuGroup Medical Česká republika s.r.o. 1
Ambulantní psychiatrie v posledních letech čelí rychle se měnícím klinickým, právním i organizačním požadavkům, které dopadají na každodenní provoz praxí i bezpečnost péče. Moderované diskusní fórum nabídne strukturovaný prostor pro sdílení zkušeností a praktických postupů k aktuálním tématům, jež ambulantní psychiatry nejčastěji zatěžují a současně vyžadují jednotnější přístup. Diskuse se zaměří zejména na: poskytování péče adolescentům v ordinacích pro dospělé (včetně dopadů na profesní pojištění odpovědnosti), nárůst počtu pacientů s genderovou dysforií a s tím související diagnostické a komunikační otázky, posuzování zdravotní způsobilosti v různých kontextech, přebírání pacientů v dočasné pracovní neschopnosti a navazující administrativní odpovědnost. Navážeme také na samostatný blok věnovaný digitalizaci zdravotnictví od ledna 2026 – dopadům na workflow praxe, dokumentaci a předávání informací. Dále budou probráni pacienti s nařízeným ochranným léčením v ambulantní formě v návaznosti na novelizaci zákona č. 373/2011 Sb., včetně praktických rizik, komunikace se soudy a nastavení spolupráce se službami v regionu.
MUDr.PhDr. Vaněk David
Ambulantní psychiatr, člen výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP se zaměřením na legislativu. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na dopady legislativních a administrativních změn na každodenní psychiatrickou praxi (např. zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel a problematika držení zbraní), které pravidelně reflektuje i v odborných sděleních na vzdělávacích akcích.
MUDr. Szymanská Tereza
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
MUDr. Papežová Simona
Životopis není k dispozici
MUDr. et PhDr. David Vaněk 1, MUDr. Tereza Szymanská 2, MUDr. Simona Papežová 3,
Psychiatrická ambulance Praha 1
Psychiatrická ambulance Broumov 2
Psychiatrické ambulanci s rozšířenou péčí Praha 3
Od zavedení DSM-III v roce 1980 výskyt (incidence i prevalence) duševních poruch roste, zejména v bohatých zemích globálního Severu. Zatímco se psychiatrické služby dále rozšiřují s cílem uzavřít tzv. léčebnou mezeru (treatment gap), nabízí se legitimní otázka, zda je tato expanze skutečně pouze reakcí na zdravotní potřeby populace – nebo zda si psychiatrie do určité míry nevytváří své vlastní pacienty. Sociolog Sanne te Meerman (Nizozemsko) a psychiatr Timo Beeker (Německo) tuto otázku rozvíjejí prostřednictvím pětikrokového modelu psychiatrizace, uzavřeného do jediné smyčky. Vycházejí z DSM-III jakožto základního kamene moderní psychiatrie a popisují, jak se nové diagnostické jednotky, které se zpočátku mohou jevit jako klinicky nevýznamné, mohou postupně proměnit v masový fenomén. Chápání této dynamiky jako vzájemného posilování mezi psychiatrií a společností může pomoci nejen analyzovat současné problémy psychiatrické disciplíny, ale také naznačit možné cesty ven z tohoto „loopingu“, který se nutně nemusí stát bludným kruhem. The Looping Effect & Psychiatrization – Does Psychiatry create its own Patients? Since the introduction of the DSM-III in the year 1980, incidences and prevalences of mental disorders have been on the rise, especially in the affluent countries of the Global North. While psychiatric services keep expanding to close the so-called treatment gap, the question seems legitimate if this expansion is really just a reaction to the medical needs of the general population – or if psychiatry itself has somehow managed to create its own patients? Sociologist Sanne te Meerman (NL) and psychiatrist Timo Beeker (GER) address this question by suggesting a five-step model of psychiatrization closed in a single loop. Starting with the DSM-III as the cornerstone of modern psychiatry, they will describe how new diagnostic entities that may seem clinically insignificant at the beginning, might gradually be transformed into a mass phenomenon. Understanding this dynamic as a mutual re-enforcement between psychiatry and society may not only help to analyze current problems of the psychiatric discipline, but also to show ways out of the looping that does not necessarily need to become a vicious circle.
te Meerman Sanne
Životopis není k dispozici
Beeker Timo
Životopis není k dispozici
Sanne te Meerman 1, Timo Beeker 2,
Faculty of Behavioural and Social Sciences, University of Groningen, Groningen, Netherlands 1
Department of Psychiatry and Psychotherapy, Brandenburg Medical School, Immanuel Klinik Rüdersdorf, Rüdersdorf, Germany 2
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
