Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Cieľom prednášky je zhrnutie hlavných charakteristík dvoch úspešných komunitne zameraných systémov starostlivosti o duševné zdravie a ich možné využitie pre psychiatrickú starostlivosť v našich krajinách. Autorka je psychiatrička z Bratislavy. V rokoch 2011-2013 pracovala v Prahe v Bohnicích, kde sa stretla s terstským modelom v Taliansku. Keďže ju veľmi zaujal, venovala sa mu aj vo svojej špecializačnej práci a neskôr, v r. 2017, Terst navštívila aj osobne s podporou vtedajšieho zamestnávateľa Centra pre liečbu drogových závislostí v Bratislave. Na konferencii v Prahe v r. 2023 stretla pani profesorku Teresu Maia z Portugalska, primárku psychiatrickej kliniky v Amadore, ktorá prednášala o programe „Semente“ pre deti rodičov s psychiatrickou poruchou založenom na programe ChildTalks. Okrem toho ale predstavila aj ich model psychiatrickej starostlivosti založený na veľmi úzkej spolupráci medzi personálom psychiatrickej kliniky a komunitných centier. Vďaka ochote pani profesorky a cestovnému grantu Slovenskej psychiatrickej spoločnosti sa autorka mohla zúčastniť krátkej stáže priamo v Amadore v apríli 2024 a priniesť odtiaľ cennú inšpiráciu. Keďže ako český tak aj slovenský systém psychiatrickej starostlivosti prechádza reformou, považujem za dôležité a užitočné prinášať dobré príklady zo zahraničia. V prednáške sa budeme venovať viacerým aspektom oboch spomínaných systémov. Ak by sme mali vyzdvihnúť najdôležitejšie spoločné charakteristiky, bolo by to výborné prispôsobovanie sa aktuálnym okolnostiam a skvelá komunikácia a koordinácia medzi jednotlivými zložkami systému.
Tatiana Magová
V psychiatrickej praxi od r. 1997. Prvých 10 rokov v Psychiatrickej nemocnici v Pezinku, potom 2 roky v Prahe v Bohnicích. Po návrate na Slovensko opäť 2 roky v Pezinku, 3 roky v Centre pre liečbu drogových závislostí v Bratislave. Od r. 2018 pracuje v ambulantnej sfére vo vlastnej ambulancii. Okrem práce psychiatričky sa venuje zastupovaniu kolegov voči zdravotným poisťovniam a zlepšovaniu spolupráce ambulantného sektora so Slovenskou psychiatrickou spoločnosťou.
Tatiana Magová 1,
Psychiatrická ambulancia MENTAL COMFORT, Bratislava, Slovenská Republika 1
Slovensko má v oblasti ECT dlhoročnú tradíciu a v regionálnom kontexte patrilo medzi krajiny s nadpriemernou dostupnosťou. Národný prieskum publikovaný v Journal of ECT ukázal vysoké pokrytie poskytovania ECT naprieč lôžkovými pracoviskami a dominantné využitie pri afektívnych poruchách. V posledných rokoch sa zároveň posilnil dôraz na štandardizáciu, bezpečnosť, dokumentáciu a ochranu práv pacientov a v medzinárodných hodnoteniach sa pozitívne reflektuje existencia národných usmernení Analýza údajov NCZI za roky 2019–2024 ukazuje, že ECT počas hospitalizácie bola realizovaná približne u 3,4–4,0 % všetkých psychiatrických hospitalizácií v rokoch 2019–2022, pričom v rokoch 2023–2024 klesla na 2,8–2,9 %. U afektívnych porúch (F30–F39) podstúpilo ECTH približne 6,8–8,5 % hospitalizovaných v rokoch 2019–2022, v rokoch 2023–2024 poklesol podiel na 5,9–6,4 %. Po miernom znížení v pandemických rokoch pozorujeme v posledných dvoch rokoch výraznejší pokles relatívnej aj absolútnej frekvencie výkonov, predbežné prevádzkové pozorovania naznačujú pokračovanie trendu aj v roku 2025 (údaje NCZI zatiaľ nie sú dostupné). Trend poklesu sa časovo prekrýva s posilnením štandardizácie a dôrazu na ľudskoprávne aspekty ústavnej starostlivosti, vrátane monitoringu a odporúčaní smerom k ústavným zariadeniam. V príspevku zasadíme slovenské dáta do medzinárodného kontextu a prebiehajúcej odbornej diskusie, kde sa stretáva dôraz na „rights-based“ prístup (napr. WHO) s odbornými reakciami upozorňujúcimi na riziko stigmatizujúcich interpretácií ECT. Na záver navrhneme praktické opatrenia, ktoré podporia dostupnosť ECT pre indikovaných pacientov pri súčasnom posilnení bezpečnosti, transparentnosti, informovaného súhlasu, auditovateľnej dokumentácie a cielenej destigmatizácie medzi odborníkmi aj verejnosťou.
Mgr. MUDr. Jozef Dragašek PhD., MHA.
Mgr. MUDr. Jozef Dragašek, PhD., MHA je prednosta I. psychiatrickej kliniky UPJŠ LF a UNLP Košice a vysokoškolský učiteľ. Je honorárnym sekretárom Sekcie psychiatrie UEMS (UEMS PS), viceprezidentom Slovenskej psychiatrickej spoločnosti SLS, predsedom výboru Sekcie biologickej psychiatrie a predsedom dozornej rady Sexuologickej sekcie SPsS SLS. Pôsobí ako predseda redakčnej rady časopisu Psychiatria pre prax.
Jozef Dragašek 1,
1. psychiatrická klinika UPJŠ LF a UNLP, Košice 1
Úvod V detskej a adolescentnej psychiatrii v poslednom desaťročí pribúdajú pacienti prezentujúcich sa ťažkosťami, ktoré len čiastočne zodpovedajú tradičným diagnostickým kategóriám. V klinickej praxi sa častejšie objavujú funkčné neurologické príznaky vrátane náhle vznikajúcich tikových prejavov šírených sociálnymi sieťami (Hull & Parnes, 2021; Pringsheim et al., 2021), pretrvávajúce telesné ťažkosti bez dostatočného somatického vysvetlenia v rámci poruchy telesného distresu podľa ICD-11 (WHO, 2019) a ťažkosti súvisiace s rodovou identitou, vrátane rýchlo vznikajúcej rodovej dysfórie v adolescencii (Littman, 2018; Cass Review, 2024). Epidemiologické práce zároveň poukazujú na nárast psychickej tiesne u adolescentov bez paralelného zvýšenia výskytu závažných psychotických porúch (Twenge et al., 2019; Racine et al., 2021). Metodika Konceptuálna prednáška vychádza z naratívneho prehľadu súčasnej literatúry a odporúčaní (ICD-11, epidemiologické a klinické práce) a z klinickej skúsenosti autora. Fenomény sú analyzované z hľadiska nozológie, vývinovej psychopatológie a medicinizácie psychického utrpenia (Frances, 2013). Výsledky Pozorované ťažkosti predstavujú heterogénnu skupinu stavov na rozhraní medzi duševnou poruchou, vývinovou variabilitou a psychosociálnou reakciou. Klinický obraz sa často vyznačuje výrazným subjektívnym distresom pri limitovanom náleze závažnej psychopatológie a vysokou závislosťou od sociálneho kontextu. Závery Súčasná prax čoraz častejšie rieši otázku, či ide o nové formy psychopatológie, zmenu jej fenotypu alebo o rozšírenie hraníc psychiatrickej diagnostiky. Prednáška diskutuje, aký má byť cieľ psychiatrickej starostlivosti — redukcia symptómov, podpora adaptácie alebo podpora duševného zdravia — a kde sa nachádza hranica medzi liečbou a sprevádzaním. Kľúčové slová detská a adolescentná psychiatria; funkčné tikové prejavy vyvolané sociálnymi sieťami; rýchlo vznikajúca rodová dysfória; generácia Z; medikalizácia; duševné zdravie
Teoretický úvod: Schopnost efektivně zvládat stres je klíčovým předpokladem pro udržení duševního zdraví u mladých lidí ve věku 18–30 let. Tato věková skupina čelí specifickým životním výzvám, které vyžadují využívání různých copingových strategií. Výzkum se zaměřuje na identifikaci konkrétních mechanismů, které tito lidé v zátěži volí, a na to, jak tyto volby ovlivňují jejich duševní zdraví. Cíle: Cílem je analyzovat, ke kterým copingovým strategiím mladí dospělí nejčastěji sahají, a otevřít diskusi nad tím, jak lze tyto poznatky využít v praxi k nácviku regulace/přesměrování stresu. Metody: Studie pracovala se vzorkem 1 030 mladých dospělých (18–30 let) z České republiky. Data byla sbírána metodou CAWI (ve spolupráci se STEM/MARK). K měření strategií byl využit dotazník CERQ, BriefCOPE a SVF 78. Analýza se soustředila na identifikaci nejčastěji využívaných strategií a jejich souvislost s vybranými faktory. Výsledky a závěry: Příspěvek představí předběžná zjištění týkající se tendencí mladých dospělých k využívání specifických strategií zvládání zátěže. Diskuse bude směřovat k vytvoření intervenčních programů, které by mladé dospělé učily nejen efektivnímu stress managementu. V závěru budou diskutovány praktické implikace pro terapeutickou a poradenskou praxi. Klíčová slova: copingové strategie, mladí dospělí, duševní zdraví, zvládání stresu Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165.
Monika Nováková
I am a PhD candidate in Medical Psychology and Psychopathology at the First Faculty of Medicine, Charles University. My doctoral research focuses on personality structure and coping mechanisms in young adults, exploring how individual differences in personality traits influence adaptive and maladaptive strategies for dealing with stress and life transitions.
Beyond my doctoral work, I am a health psychologist currently undergoing pre-attestation training, providing psychological assessment and individual psychotherapy within clinical settings. I am also trained in psychodynamic psychotherapy, which inform both my clinical and research perspectives.
PhDr. Monika Nováková 1, doc. MUDr. Eva Kitzlerová , PhD.1,
Psychiatrická klinika, 1. LF UK a VFN v Praze 1
Sociální sítě se staly nedílnou součástí života mladých dospělých, přičemž počet jejich uživatelů a čas, který na sociálních sítích tráví, stále roste. Dosavadní studie poukazují na negativní vliv sociálních sítí na duševní zdraví mladých dospělých, výsledky však nejsou jednoznačné. Cílem této studie je zjistit, jaký je vztah mezi způsobem a mírou užívání sociálních sítí a vybranými aspekty duševního zdraví mladých dospělých – konkrétně depresivitou, úzkostností a kvalitou života. Výzkumný vzorek bude tvořit 1030 respondentů různých sociodemografických charakteristik. Metodou sběru dat bude dotazníkové šetření ve formě CAWI (Computer Assisted Web Interviewing) probíhající ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Kromě pro účely studie vytvořeného dotazníku mapujícího různé aspekty užívání sociálních sítí (tj. intenzita, účel, typ a způsob konzumovaného obsahu aj.) bude administrována Beckova škála deprese (BDI-II), Beckova škála úzkosti (BAI) a Dotazník kvality života WHOQOL-BREF. Po deskriptivním rozboru budou realizovány mnohonásobné regresní analýzy za účelem zmapování souvislostí mezi různými aspekty užívání sociálních sítí, sociodemografickými proměnnými a mírou depresivních a úzkostných projevů i kvalitou života. Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165. Výsledky by měly přispět k vymezení rizikových faktorů spojených s užíváním sociálních sítí u populace mladých dospělých. Na základě zjištění může dojít k návrhu preventivních a intervenčních programů za účelem omezení negativních důsledků na duševní zdraví populace.
PhDr. Viktorie Fomínová
Psycholožka a studentka druhého ročníku doktorského studia oboru lékařská psychologie a psychopatologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na výzkum vztahu mezi užíváním sociálních sítí a duševním zdravím.
PhDr. Viktorie Fomínová 1, Martina Sebalo Vňuková , M.Sc., Ph.D.1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 1
Úvod: Psychická onemocnění, jako jsou deprese a úzkostné poruchy, patří mezi nejčastější duševní obtíže mladých dospělých a představují významnou zátěž pro jednotlivce i společnost. V posledních letech narůstá zájem o environmentální faktory, které mohou ovlivňovat duševní zdraví, zejména o kontakt s přírodním prostředím. Zahraniční výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě či v městské zeleni může redukovat stres, zlepšovat náladu a přispívat k celkové psychické pohodě. Přesto zůstává nejasné, do jaké míry hraje roli nejen frekvence, ale také kvalita kontaktu s přírodou, a jak se tyto aspekty promítají do prožívaných úrovní deprese a úzkosti u mladých dospělých v českém kontextu. Cíl studie: Cílem pilotní studie je prozkoumat vztah mezi množstvím a kvalitou času stráveného v přírodním prostředí (včetně městských zelených ploch) a mírou samostatně hodnocených symptomů deprese a úzkosti u mladých dospělých ve věku 18–33 let. Metodika: Studie má průřezový design a probíhá formou online dotazníkového šetření. Data jsou sbírána na vzorku přibližně 1000 respondentů napříč Českou republikou. Dotazník zahrnuje demografické údaje, frekvenci a délku pobytu v přírodě, subjektivní hodnocení kvality těchto zážitků (např. míra pozornosti, přítomnost rušivých faktorů, pocit propojení s prostředím) a standardizované škály hodnotící depresivní a úzkostné symptomy (BDI-II, BAI). Součástí je také škála vnímaného stresu (PSS) a indikátory životní spokojenosti. Analýza dat bude zaměřena na identifikaci souvislostí mezi proměnnými, přičemž budou zohledněny kontrolní faktory, jako je pohlaví, velikost bydliště, fyzická aktivita či socioekonomický status. Kromě těchto škál dotazník obsahuje položky týkající se frekvence pobytu v přírodě, vnímané kvality prostředí (např. klid, estetika, bezpečí), emocionálního prožitku a motivace k pobytu venku. Předběžné výsledky: V době odevzdání abstraktu probíhá čištění a analýza dat. Na základě předběžných zjištění lze očekávat, že vyšší frekvence i kvalita kontaktu s přírodou budou spojeny s nižšími hladinami úzkosti a depresivních symptomů. Zvláštní pozornost bude věnována kvalitativním aspektům zážitku z přírody. Například, zda vnímání klidu, estetiky či bezpečí prostředí zprostředkovává pozitivní vliv na duševní zdraví nad rámec pouhé délky pobytu. Závěry: Tato pilotní studie přispívá k rostoucímu poznání o environmentálních determinantech duševního zdraví a může poskytnout podklady pro rozvoj preventivních a intervenčních strategií zaměřených na podporu psychické pohody prostřednictvím přístupu k přírodě. Výsledky mohou být využitelné pro urbanistické plánování, veřejné zdravotnictví i univerzitní well-being programy. Studie rovněž představuje důležitý krok směrem k vytvoření longitudinálního výzkumu sledujícího dynamiku vztahu mezi kontaktem s přírodou a duševním zdravím v čase. Souhrn: Pilotní výzkum zkoumá, jak frekvence a kvalita času stráveného v přírodě ovlivňuje depresivní a úzkostné symptomy mladých dospělých. Na vzorku cca 1000 respondentů ve věku 18–33 let z celé České republiky je analyzován vztah mezi environmentální expozicí, subjektivním prožíváním přírody a duševním zdravím. Studie zdůrazňuje význam kvalitního kontaktu s přírodním prostředím jako potenciálního ochranného faktoru duševní pohody v mladé dospělé populaci. Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165.
Kateřina Bošková
Kateřina Bošková je doktorandkou na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnuje výzkumu vztahu mezi environmentálními faktory a duševním zdravím mladých dospělých. Její disertační práce se zaměřuje na to, jak frekvence a kvalita kontaktu s přírodním prostředím ovlivňuje symptomy deprese a úzkosti.
Vystudovala psychologii a mořskou biologii ve Spojeném království. Ve své současné akademické práci propojuje přístupy psychologie, environmentálních věd a veřejného zdraví.
Působí také jako odbornice na vědeckou komunikaci na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity, kde se podílí na mezinárodním projektu CROSSEU, který zkoumá vliv životního prostředí na úmrtnost a zdraví populace v Evropě. Její odborný zájem zahrnuje environmentální psychologii, wellbeing, urbanistické plánování a prevenci duševních onemocnění v kontextu měnícího se životního prostředí.
1,
Psychiatrická klinika, 1. LF, UK 1
Abstrakt není k dispozici
doc. MUDr. Anders Martin , Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. se čerstvě plně věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předtím rozvíjel činnost Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu, jehož součástí je zejména laboratoř stimulačních metod resp. moderních aplikací elektrokonvulzivní léčby, repetitivní transkraniální magnetické stimulace, přímé stimulace stejnosměrným proudem a stimulace jasným světlem (fototerapie). Svůj zájem však dlouhodobě směřuje do realizace reformy psychiatrické péče a do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. V současnosti je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž dlouhodobě vykonával a nadále i vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv. Po dobu více než 10ti let byl vedoucím redaktorem oficiálního časopisu Psychiatrické společnosti ČLS JEP s více než stoletou historií „České a slovenské psychiatrie“.
Martin Anders 1,
1. LF UK a VFN, Praha 1
ADHD je velmi často spojena s dysregulací cirkadiánních rytmů (biologických hodin). U pacientů se běžně objevuje opožděná fáze spánku, nepravidelný spánkový režim, snížená sekrece melatoninu a zvýšená večerní aktivace CNS. Cirkadiánní dysregulace u ADHD se typicky projevuje těmito chronobiologickými odchylkami: Opožděná fáze spánku (Delayed Sleep Phase Syndrome – DSPS) Pozdní nástup sekrece melatoninu (DLMO posun) Snížená ranní bdělost Večerní hyperarousal („noční typ“) Nepravidelný režim spánek–bdění Důsledky této dysregulace jsou kratší celková doba spánku, fragmentace spánku, denní únava a z ní plynoucí zhoršení pozornosti a exekutivních funkcí a zvýšení impulzivity. Důležtým léčebným přístupem je chronoterapie (časování spánku) s cílem posunout cirkadiánní rytmus dopředu (phase advance). K tomu se využívají tyto metody: Postupné dřívější uléhání (o 15–30 min každých několik dní) Fixní čas vstávání (klíčový stabilizační bod) Eliminace „dospávání“ o víkendech (max. +60 min) Efektem chronoterapie je synchronizace biologických hodin, zlepšení latence usnutí, stabilizace REM/NREM architektury. V moderní chronobiologické léčbě ADHD využíváme i chronobiologickou fototerapii (ChBFT), která ovlivňuje nejsilnější zeitgeber („časovač“) pro suprachiasmatická jádra. Základní principy této léčby jsou ranní expozice jasnému světlu → posun rytmu dopředu a večerní redukce modrého světla → prevence posunu dozadu. Prakticky aplikace ChBFT probíhá intenzitou 10 000 lux po dobu 30 min. ráno, ideálně do 30 min po probuzení. Alternativou je expozice přirozenému venkovnímu světlu. Důležitým principem léčby je omezení využívání obrazovek 1–2 h před spaním. Dalším léčebným přístupem je chronofarmakoterapie, kde hraje klíčovou roli melatonin. Mechanismem jeho chronofarmakoterapeutického působení je synchronizace cirkadiánního rytmu, snížení latence usnutí a posun Dim Light Melatonin Onset (DLMO) dopředu. Podání melatoninu by mělo být 3–5 h před spontánním usnutím (ne těsně před spaním při DSPS). Důležité je časování, nikoli jen dávka. Spánková hygiena u ADHD má specifcké zásady: Konzistentní režim 7 dní v týdnu Večerní „wind-down routine“ Redukce stimulace večer (hry, sociální sítě) Fyzická aktivita přes den (ne pozdě večer) Strukturované večerní rituály u dětí Specifickou kapitolou farmakologické léčby ADHD, jsou léky které ovlivňuje spánek a současně ovlivňují i příznaky ADHD. Jsou to stimulancia, která svým pozitivním působením umožňují lepší denní regulaci a z toho plynoucí menší večerní chaos. Negativní stránkou jejich využití jsou insomnie při pozdním podání a prodloužená latence usnutí. Nestimulační léky pro léčbu příznaků ADHD jsou atomoxetin, který má někdy sedativní efekt, dále guanfacin a klonidin, které jsou využitelné při večerní hyperarousalu. Nedílnou součástí léčby ADHD by měly být sociální zeitgebery a režim. ADHD pacienti profitují z: Fixních časů podávání jídla Školní/pracovní rutiny Pravidelného pohybu Omezení noční aktivity Sociální rytmy stabilizují cirkadiánní oscilátory podobně jako světlo. Syntézou všech uvedených přístupů jsou pak kombinované chronobiologické intervence, kdy prokázanou nejvyšší účinnost má kombinace ranního plnospektrálního bílého světla (ChBFT), podání melatoninu večer, fixní doby ranního vstávání a dodržování zásad spánkové hygieny. Tento přístup se nazývá synergický „phase-advance protocol“.
Chronobiologické přístupy v léčbě poruch spánku u afektivních poruch vycházejí z faktu, že poruchy nálady (zejména deprese a bipolární porucha) jsou úzce spojeny s dysregulací cirkadiánních rytmů, spánkové architektury i sezónních biologických oscilací. Úprava biologických hodin tak představuje nejen léčbu nespavosti, ale i samotné afektivní symptomatiky. Cirkadiánní dysregulace je u depresivní poruchy typicky spojena s: Opožděnou nebo naopak předčasnou fází spánku Zkrácenou REM latencí Zvýšenou REM denzitou Fragmentací spánku Časným ranním probouzením (terminální insomnie) Biologické změny, které tuto dysregulaci u depresivní poruchy provází, jsou posun sekrece melatoninu, dysregulace kortizolového rytmu (hyperkortizolismus) a oslabená amplituda cirkadiánních rytmů. Cirkadiánní dysregulace je u bipolární afektivní poruchy typicky spojena s: Nestabilitou spánek–bdění Sníženou potřebou spánku v mánii Hypersomnií v depresi Vysokou citlivostí na deprivaci spánku „Social rhythm instability“ Porucha cirkadiánních genů (CLOCK, BMAL1) je zde významnější než u unipolární deprese. V moderní chronobiologické léčbě afektivních poruch využíváme zejména chronobiologickou fototerapii (ChBFT), která ovlivňuje nejsilnější zeitgeber („časovač“) pro suprachiasmatická jádra. Indikace ChBFT jsou sezónní afektivní porucha (SAD), nesezónní deprese, depresivní epizoda bipolární afektivní poruchy. Mechanismem účinku ChBFT je suprese sekrece melatoninu a posun cirkadiánní fáze a zvýšení serotonergní neurotrasmise. Praktická aplikace ChBFT probíhá intenzitou 10 000 lux po dobu 30 min. ráno, nebo intenzitou 2 500 luxů po dobu 2 hodin. Aolikace je nejlepší po probuzení (phase advance efekt). Velmi účinnou chronobiologickou metodou je terapie spánkovou deprivací (Wake therapy). Použití spánkové deprivace má velmi rychlý antidepresivní efekt. Užíváme buď úplnou spánkovou deprivaci (celá noc a celý další den beze spánku), nebo parciální spánkovou deprivaci (časné probuzení po půlnoci a celý další den bez spánku). Efekt spánkové deprivace je prokazatelné významné zlepšení nálady do 24 h u 40–80 % pacientů. Důležtým léčebným přístupem je chronoterapie (časování spánku) s cílem posunout cirkadiánní rytmus dopředu (phase advance therapy). Používá se hlavně u depresí s opožděnou fází. Efektem chronoterapie je resynchronizace SCN a rychlý antidepresivní účinek. Dalším léčebným přístupem je chronofarmakoterapie, kde hraje zásadní roli melatonin agonisté melatoninových receptorů. Melatonin u depresí s cirkadiánním posunem zlepšuje latenci usnutí a stabilizuje cirkadiánní rytmus. Agonisté melatoninových receptorů (např. agomelatin) působí jako MT1/MT2 agonisté a 5-HT2C antagonisté. Efektem jejich použití je antidepresivní účinek,, resynchronizace rytmů a zlepšení spánkové kontinuity Výhodou je absence REM suprese jak je tomu u SSRI. V léčbě bipolární afektivní poruchy můžeme využít interpersonální a sociální rytmická terapie (IPSRT). Jejím cílem je stabilizace „sociálních zeitgeberů“: Času vstávání Času podávání potravy Času příchodu a odchodu z práce Sociálních interakcí Doby a délky spánku Nestabilita cirkadiánních rytmů je spouštěčem epizod afektivních poruch. Chronofarmakoterapie v léčbě poruch spánku u afektivních poruch musí respektovat fakt, že načasování podání psychofarmak ovlivňuje cirkadiánní rytmy. Sedativní antidepresiva se tedy podávají večer (mirtazapin, trazodon). Aktivační antidepresiva se podávají ráno (fluoxetin, sertralin). Podávání lithia zesiluje cirkadiánní amplitudu a podávání valproátu stabilizuje spánek. Lithium přímo ovlivňuje CLOCK geny. Syntézou všech výše uvedených přístupů jsou pak kombinované chronobiologické intervence, které jsou nejúčinněji užívány v léčbě rezistentní depresivní symptomatiky. Užívá se tzv.: Triple chronotherapy (spánková deprivace, phase advance a ranní aplikace ChBFT). Nástup účinku tohoto postupu je rychlý (dny) a udržitelný při pokračující aplikaci ChBFT.
MUDr. Doubek Pavel, PhD.
MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.
OSOBNÍ DATA
Datum narození: 31.12.1969
Místo narození: Praha
Národnost: česká
E-mail : doubekpavelmudr@seznam.cz, doubek@nember.cz
VZDĚLÁNÍ
2013 : Obhajoba disertační práce v postgraduálním doktorandském programu
Lékařská psychologie a psychopatologie, 1 LF UK v Praze (Ph.D.)
2001 : Atestace II. stupně v oboru psychiatrie
1999 – 2002 : Kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik
1998 : Atestace I. stupně v oboru psychiatrie
1994 : Státní závěrečné zkoušky a promoce
1988 – 1994 : 1.LF UK Praha
ODBORNÁ PRAXE
2023 – nyní : Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun, primář
2012 – 2023 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, vedoucí lékař
2001 – nyní : 1. lékařská fakulta UK, odborný asistent, obor psychiatrie
1994 – 2012 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, sekundární lékař
1994 – 2000 : Fyziologický ústav 1.LF UK Praha, výzkumný pracovník
ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČNOSTECH
Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, Psychiatrická společnost ČLS J.E.Purkyně, Česká neuropsychofarmakologická společnost, Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě, Society for light, rythms, and circadian health
Pavel Doubek 1,
CDR Beroun 1
Cíl: Smyslem této pilotní studie bylo zhodnotit účinnost intenzivního šestitýdenního terapeutického programu určeného pro hospitalizované pacienty s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Program vychází z principů schématerapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a zahrnuje kombinaci individuální a skupinové psychoterapie, edukace, nácviku dovedností a expresivních terapií. Metodika: Do studie bylo zařazeno 94 pacientů s diagnostikovanou HPO, kteří absolvovali léčbu v období od ledna 2024 do října 2025 na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně. Změny symptomů a psychického stavu byly sledovány pomocí sebeposuzovacích dotazníků Borderline Symptom List (BSL-23), Patient Health Questionnaire (PHQ-9), Generalized Anxiety Disorder Scale (GAD-7) a Positive Self-Relation Scale (PSRS). Klinické zlepšení bylo hodnoceno také psychologem prostřednictvím škály Clinical Global Impression for Borderline Personality Disorder (CGI-BPD) při přijetí a při propuštění. Výsledky: Analýza dat ukázala statisticky významné snížení symptomů hraniční poruchy dle sebeposouzení (BSL-23) i dle klinického hodnocení (CGI-BPD). Došlo rovněž ke statisticky významnému poklesu depresivních (PHQ-9) a úzkostných symptomů (GAD-7) a ke statisticky významnému zlepšení v oblasti pozitivního vztahu k sobě (PSRS). Závěr: Pilotní výsledky naznačují, že šestitýdenní strukturovaný psychoterapeutický program kombinující prvky schématerapie a KBT může vést k významnému zlepšení symptomatiky u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Zlepšení se projevilo jak v klinickém hodnocení, tak v subjektivním vnímání pacientů. Tyto výsledky podporují další rozvoj a dlouhodobé sledování efektivity programu v širším vzorku pacientů.
prof. MUDr. Praško Ján, CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
Pásztor Jan
Životopis není k dispozici
Maté Zdeněk
Životopis není k dispozici
Ocisková Marie
Životopis není k dispozici
Doubek Pavel
Životopis není k dispozici
Hollý Martin
Životopis není k dispozici
MUDr. Jan Pásztor 1, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , mgr. Zdeněk Maté 1, PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 2, , MUDr. Martin Hollý 1, MUDr. Pavel Doubek , PhD1,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika psychiatrie 2
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 3
Katedra psychoterapie, IPVZ Praha 4
Adolescentní období s vývojově podmíněnou emoční dysregulací je rizikem pro vznik velkého množství psychopatologií. V poslední dekádě se však do popředí zájmu dětských psychiatrů, psychoterapeutů i veřejnosti dostalo zejména suicidální jednání a fenomén nesuicidálního sebepoškozování. Studie ukazují, že se závažně sebepoškozuje až 5 % dětí a dospívajících. Dokonané suicidium je pak druhou nejčastější příčinou úmrtí v této věkové kohortě. Tyto projevy jsou kauzálně i sekundárně často spojeny s narušenou vztahovostí dospívajících k sobě samým i k blízkým lidem, v nejtěžší formě jsou pak podkladem pro vznik hraniční poruchy osobnosti v adolescenci, jak ukazuje řada výzkumů. Vzhledem k nedostatečným kapacitám péče o dětské duševní zdraví obecně, i o adolescenty se sebepoškozováním a suicidalitou specificky, je nyní důležitější než kdykoliv předtím, hledat efektivní způsoby terapie (viz např. Čihák 2024). Psychofarmakoterapie hraje při léčbě emoční dysregulace a nestability, potažmo sebepoškozování, u adolescentů pouze omezenou, podpůrnou roli. Jednu z nejdůležitějších evidence based léčebných metod a zlatým standardem léčby pro tyto potíže představuje dialektická behaviorální terapie (DBT), respektive její adolescentní modifikace, DBT-A. Jako efektivní se ukazují i další psychoterapeutické přístupy, adolescentní terapie založená na mentalizaci (MBT-A = Mentalization-Based Therapy for Adolescents), adolescentní terapie zaměřená na přenos (TFT = Transference-Focused Therapy for Adolescents) či terapie zaměřená na emoce (EFT = Emotion-Focused Therapy), případně varianty KBT. Přednáška představí aktuální pohled na téma emoční dysregulace a hraniční poruchy osobnosti v dospívání z perspektivy dětské psychiatrie a psychoterapie, zejména možnou změnu paradigmatu z poruch osobnosti na poruchy vztahů či interakcí. Nabídne také přehled aktuálních evidence based metod terapie dětí a dospívajících s chronickým nesuicidálním sebepoškozováním a emoční nestabilitou. Hlavním fokusem pak bude představení programu D-BOAT (Dialectical Behavior Opařany Adolescent Therapy), prvního intenzivního komplexního programu DBT-A v Česku, a zejména předání klíčových zkušeností ze 4 let jeho fungování - od procesu implementace do běžného provozu pedopsychiatrického oddělení po výsledky výzkumu ověřujícího efektivitu programu v redukci symptomů a zejména dodání naděje pro další léčbu.
Farmakoterapie hraniční poruchy osobnosti (HPO) zůstává tématem s omezeným množstvím kvalitních dat a často nejednotnými doporučeními napříč odbornými společnostmi. Prezentace shrnuje současné evidence‑based poznatky o účinnosti a limitech psychofarmak v léčbě HPO, s důrazem na racionální volbu léčby, indikace a prevenci polyfarmacie. Zaměřím se na hlavní skupiny léčiv, jejich konkrétní potenciální benefity u jednotlivých domén symptomatiky a na konsenzuální doporučení recentních guidelines. Součástí bude i krátké přehodnocení oblastí, kde farmakoterapie prokazatelný efekt nemá, a kde je vhodné preferovat psychoterapeutické postupy.
MUDr. Kasal Matěj
MUDr. Matěj Kasal působí jako psychiatr v Centru duševní rehabilitace v Berouně, kde se věnuje akutní i ambulantní péči. Má zkušenost se službou v armádě, působil čtrnáct let ve vojenském zdravotnictví. Aktivně se podílí na vzdělávání studentů zdravotnických škol a mladých lékařů, je předsedou Sekce mladých psychiatrů České psychiatrické společnosti. V klinické i výzkumné práci se zaměřuje na moderní antidepresivní léčbu, zejména využití esketaminu a ketaminu v terapii rezistentní deprese, a na rozvoj systémů krizové a akutní péče. Je autorem a spoluautorem odborných prezentací a studií v oblasti hraniční poruchy osobnosti, závislostí a organizace psychiatrické péče.
Matěj Kasal 1,
Centrum duševní rehabilitace, Beroun 1
Hraniční porucha osobnosti (HPO) představuje závažnou duševní poruchu charakterizovanou emoční nestabilitou, impulzivitou, interpersonálními obtížemi a zvýšeným rizikem sebepoškozujícího chování. V posledních desetiletích se kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a její modifikace etablovaly jako jedny z hlavních psychoterapeutických přístupů v léčbě této poruchy, přičemž jejich účinnost je podpořena rozsáhlým souborem empirických důkazů. V rámci léčby HPO se KBT zaměřuje především na identifikaci a modifikaci myšlenkových vzorců, behaviorálních strategií a deficitů v oblasti emoční regulace. Významnou roli hraje nácvik dovedností zvládání stresu, práce s impulzivitou, prevence krizových stavů a posilování adaptivních copingových mechanismů. Specifickou formou KBT je dialekticko-behaviorální terapie (DBT), která integruje behaviorální principy s koncepty mindfulness, dialektického myšlení a validace. DBT patří mezi nejlépe prozkoumané přístupy v léčbě HPO a vykazuje významnou účinnost zejména v redukci suicidálního chování, sebepoškozování a akutních hospitalizací. Navzdory prokázané efektivitě KBT a DBT u části pacientů přetrvávají hlubší strukturální obtíže, zejména v oblasti identity, dlouhodobých vztahových vzorců a chronických emočních potřeb. Tyto oblasti jsou cílem schematerapie, která představuje integrativní terapeutický směr vycházející z KBT, teorie citové vazby, psychodynamických konceptů a transakční analýzy. Základním východiskem schematerapie je koncept časných maladaptivních schémat a módů, které se formují v raném vývoji a významně ovlivňují prožívání i chování v dospělosti. Schematerapie klade důraz na propojení kognitivních, emočních, behaviorálních a vztahových intervencí. Využívá jak racionální práci s přesvědčeními, tak zážitkové techniky, imaginativní postupy a zejména práci s terapeutickým vztahem v rámci konceptu omezeného rodičovství. Empirické studie a metaanalýzy potvrzují její účinnost v léčbě HPO, zejména z hlediska dlouhodobé stability změn, zlepšení psychosociálního fungování a redukce symptomů. Kombinace principů KBT, DBT a schematerapie umožňuje komplexní a individualizovaný přístup k pacientům s hraniční poruchou osobnosti, který reflektuje jak potřebu stabilizace stavu, tak hlubší změny osobnostní struktury a vztahových vzorců.
Emoční nestabilita představuje významný klinický problém napříč věkovými skupinami a je spojena se zvýšeným rizikem suicidality, sebepoškozování a výrazného funkčního zhoršení. Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) patří mezi nejlépe empiricky podložené přístupy k její léčbě, přičemž v posledních letech dochází k jejímu systematickému rozvoji i v českém prostředí. Přednáška představí projekt Gradient, jehož cílem je implementace, standardizace a evaluace DBT programů v ČR napříč různými cílovými skupinami, včetně adolescentů a dospělých pacientů s emoční nestabilitou. Budou popsány jednotlivé typy programů realizovaných DBT týmem NUDZ, jejich struktura a klinické indikace. Hlavní část sdělení bude věnována průběžným výsledkům evaluace efektivity těchto programů. Prezentována budou data týkající se změn v oblasti emoční regulace, frekvence sebepoškozování, suicidálních myšlenek a celkové kvality života. Důraz bude kladen na komparaci efektivity mezi jednotlivými formáty DBT programů realizovaných v NUDZ a na jejich srovnání s publikovanými zahraničními studiemi. Diskutovány budou také faktory ovlivňující léčebný efekt, včetně adherence pacientů, intenzity programu a specifik cílových skupin. Přednáška nabídne kritickou reflexi možností implementace evidence-based přístupů v lokálním kontextu a identifikuje směry dalšího výzkumu i klinické praxe. Prezentace tak přispěje k lepšímu porozumění efektivitě DBT v českém prostředí a podpoří další rozvoj systematické, daty podložené péče o pacienty s emoční nestabilitou.
MUDr. Winkler Vivian
MUDr. Vivian Winkler působí od roku 2020 jako psychiatrička v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ), kde se specializuje na léčbu emoční nestability a poruch osobnosti. Od roku 2024 vede DBT tým NUDZ a podílí se na rozvoji a implementaci dialekticko-behaviorálních programů v klinické praxi.
V roce 2025 získala atestaci v oboru psychiatrie. Vystudovala všeobecné lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvovala v roce 2019. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v Gestalt terapii (IVGT) a specializovaný výcvik v dialekticko-behaviorální terapii (DBT) u British Isles DBT Training.
Současně působí jako výzkumnice v Centru pro výzkum psychedelik NUDZ, kde se věnuje výzkumu inovativních terapeutických přístupů v psychiatrii.
Vivian Winkler 1,
NÚDZ, Klecany 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
