Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Hraniční porucha osobnosti (HPO) představuje závažnou poruchu osobnosti charakterizovanou nestabilitou emocí, vztahů, identity a impulzů. Tradiční léčba těchto pacientů je dlouhodobá a náročná, vyžaduje propojení psychoterapie, farmakoterapie a podpůrného přístupu. Schématerapie, vycházející z integrace kognitivně-behaviorálních, psychodynamických a humanistických principů, se v posledních letech ukazuje jako jeden z nejefektivnějších psychoterapeutických přístupů k léčbě HPO. Workshop představí strukturu a principy intenzivního skupinového schéma terapeutického programu realizovaného na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně, který funguje od roku 2022. Program kombinuje skupinovou a individuální schéma terapii, arteterapii, muzikoterapii a prvky tělesné práce, přičemž klíčovým prvkem je práce s módy, imaginativní reskripce, chairwork a limitovaným reparentingem. Cílem workshopu je propojit teoretické ukotvení s praktickými ukázkami a reflexí výsledků dvouletého fungování oddělení. Prezentovány budou data o změnách symptomů, maladaptivních schémat a módů u hospitalizovaných pacientů, doplněná o kazuistiky a ukázky terapeutické práce. Účastníci se seznámí se strukturou šestitýdenního léčebného programu, systémem skupinových setkání, organizací terapeutického týmu a integrací doplňkových terapií. V interaktivní části si budou moci vyzkoušet vybrané techniky – například krátkou reskripci v imaginaci, práci s přepínáním módů či nácvik empatické konfrontace ve skupině. Součástí workshopu budou také videoukázky, diskuze o obtížích při práci s HPO pacienty (např. zvládání přenosu, protipřenosu, kolísání motivace) a společná reflexe terapeutických dovedností posilujících hranice i soucit. Workshop je určen psychoterapeutům, psychologům, psychiatrům a dalším odborníkům, kteří se zajímají o aplikaci schématerapie v klinické praxi, zejména v kontextu skupinové léčby pacientů s hraniční poruchou osobnosti.
prof. MUDr. Ján Praško CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
Jan
Životopis není k dispozici
Maté Zdeněk
Životopis není k dispozici
Ocisková Marie
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , MUDr. Jan Pásztor 1, mgr. Zdeněk Maté 1, PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 2, ,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2
Katedra psychoterapie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), Praha 3
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 4
Od fenoménu 20. století – syndromu vyhoření – se posuneme k fenoménu 21. století: uvolnění. Workshop představuje přírodu jako účinný a vědecky podložený nástroj prevence i zvládání vyhoření, zejména u pomáhajících profesí. Ukážeme, že vědomá relaxace, zahradní terapie a lesní terapie nejsou jen příjemným zážitkem, ale také efektivním prostředkem podpory duševního i tělesného zdraví. Účastníci se seznámí s mechanismy vzniku vyhoření, jeho psychickými i somatickými projevy a s možnostmi obnovy vnitřních zdrojů prostřednictvím cíleného kontaktu s přírodním prostředím. Program vychází z principů lesní terapie inspirované japonskou metodou Shinrin-yoku, mindfulness a práce s tělem v přírodě. Workshop kombinuje stručný teoretický úvod s praktickými zážitkovými technikami – vědomou chůzí, smyslovým ukotvením, dechovými cvičeními a reflexí osobních zdrojů energie. Přesvědčíme vás nejen výsledky výzkumů, ale i vlastní zkušeností. Na workshop potřebujete pouze sebe, své tělo a svůj dech. Svépomocné metody představují klíčový nástroj preventivního přístupu k péči o zdraví – prospívají nejen nám samotným, ale i našim pacientům. Cílem workshopu je podpořit regeneraci, snížit stresovou zátěž a posílit dlouhodobou odolnost vůči chronickému pracovnímu stresu. Součástí programu je i pobyt v přírodním prostředí mimo budovu, pokud to počasí dovolí.
prof. MUDr. Vevera Jan, PhD
Životopis není k dispozici
MUDr. Kmoch Vladimír
Životopis není k dispozici
Mgr. Víchová Veronika
Životopis není k dispozici
Jan Vevera 1, Vladimír Kmoch 2, Veronika Víchová 3,
JT Psychiatrie, ambulance Praha, Psychiatrická klinika 1.LF UK a INEP 2
Exedra, Ambulance Praha 3
Psychiatrická klinika FN a LF UK v Plzni 1
Úvod: Výsledky nedávných neurozobrazovacích studií dokládají narušení aktivity klidových mozkových sítí u afektivních poruch. Aktivitu mozkových sítí je možné studovat pomocí analýzy funkčních EEG mikrostavů. Mikrostav je asi 100 ms trvající globální stav mozkové aktivity charakterizovaný stabilní topografií potenciálového rozložení na skalpu snímaného pomocí EEG. Předchozí studie funkčních EEG mikrostavů poukazují na abnormální časové charakteristiky u depresivních pacientů v klidových podmínkách. Cílem studie je zjistit, zda má antidepresivní farmakoterapie vliv na změnu aktivity klidových mozkových sítí u pacientů v depresivním fázi. Metodika: Provedli jsme analýzu funkčních EEG mikrostavů u 8 pacientů ve středně těžké až těžké depresivní fázi u bipolární poruchy, depresivní episody a periodické deprese a u 8 kontrolních participantů. Data u pacientů byla snímána před stabilizací antidepresivní farmakoterapie (T1), 6 týdnů po prvním měření (T2) a 6 měsíců po prvním měření (T3). U zdravých kontrol proběhlo měření jednou. Závažnost deprese byla stanovena pomocí dotazníku Montgomery-Åsberg Depression Rating Scale (MADRS). Výsledky: Farmakoterapie vedla alespoň dočasně ke klinickému zlepšení u všech pacientů. Průměrná tíže deprese dle dotazníku MADRS byla v jednotlivých měřeních následující: 27,1 ± 7,7; 8,5 ± 7,7; 13,4 ± 11,6. Bylo identifikováno pět mikrostavů (A-E) vzájemně se lišících potenciálovým rozložením na skalpu. Pozorovali jsme vyšší přítomnost mikrostavu C u pacientů vs. zdravých kontrol: průměrné trvání 143 ± 39 ms (T1) vs. 108 ± 12, časové pokrytí 40 ± 13 % (T1) vs. 25 ± 6 %; s tendencí k normalizaci v čase jak u průměrného trvání 144 ± 45 ms (T2), 134 ± 41 ms (T3), tak u časového pokryti 34 ± 13 % (T2), 32 ± 12 % (T3). Závěr: Výsledky naznačují, že zlepšení klinického stavu u pacientů v průběhu farmakoterapie depresivní fáze je doprovázeno změnami v časových parametrech klidových EEG mikrostavů. Analýza mikrostavů se jeví jako slibný nástroj k posouzení vlivu farmakoterapie na dynamiku klidových rozsáhlých mozkových sítí u pacientů s depresí. Tato práce byla finančně podpořena MŠMT v rámci specifického vysokoškolského výzkumu (projekt MUNI/A/1769/2024) a grantem MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).
MUDr. Alena Damborská Ph.D.
doc. MUDr. Alena Damborská, Ph.D., získala Ph.D. v oboru fyziologie a patologické fyziologie v r. 2012 na Masarykově univerzitě v Brně a na stejné fakultě se v r. 2023 habilitovala v oboru Neurověd. Je držitelkou funkční odbornosti v elektroencefalografii. V letech 2017-2019 pracovala v rámci Individual Fellowship jako Marie Skłodowska-Curie Action Post-Doctoral Research Fellow v laboratoři Functional Brain Mapping Lab v Ženevě na projektu “Deep brain targets for neurostimulation in affective disorders”. Aktuálně působí na Psychiatrické klinice jako docentka lékařské fakulty Masarykovy univerzity a sekundární lékařka Fakultní nemocnice Brno. Věnuje se studiu elektrofyziologických korelátů kognitivních funkcí člověka a výzkumu elektrofyziologických abnormalit u neuropsychiatrických onemocnění.
doc. MUDr. Alena Damborská , Ph.D.1, 2, , MUC. Michal Horáček 1, MUDr. Jana Hořínková , Ph.D.1, 2, , MUDr. Pavel Křenek , Ph.D.1, 2, , MUDr. Eliška Bartečková , Ph.D.1, 2, ,
Psychiatrická klinika, Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity, Brno, Česká republika 1
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika 2
Cirkadiánní dysregulace je považována za transdiagnostický fenomén napříč psychiatrickými poruchami a současně představuje významný faktor v oblasti spánkové medicíny. Poruchy spánku a jeho načasování nejsou pouze sekundárním symptomem deprese, bipolární poruchy či úzkostných stavů, ale mohou se podílet na patofyziologii onemocnění, jeho průběhu i riziku relapsu. Navzdory rostoucímu množství experimentálních i klinických dat zůstávají chronobiologické intervence v běžné praxi využívány omezeně a často bez přesné diagnostiky cirkadiánního rytmu. Cílem této přednášky je představit prakticky využitelné nástroje cirkadiánní diagnostiky, stejně jako chronobiologické intervence. Sdělení se bude opírat o současné poznatky i o naše vlastní publikované a probíhající studie. V diagnostické části budou představeny a diskutovány klinicky dostupné metody cirkadiánní diagnostiky, jako jsou dotazníky chronotypu (včetně jejich vzájemného porovnání), aktigrafie jako objektivní metoda hodnocení rytmu pohybové aktivity (resp. rytmu spánek–bdění) a méně dostupné, avšak rovněž informativní postupy, jako je stanovení 24-hodinového profilu hladin melatoninu nebo určení nástupu sekrece melatoninu při tlumeném osvětlení (DLMO, dim light melatonin onset), který je považován za zlatý standard stanovení cirkadiánní fáze. Zmíněny budou i výzkumné přístupy rozšiřující možnosti chronobiologické diagnostiky, včetně analýzy exprese hodinových genů či kultivace kožních fibroblastů a hodnocení cirkadiánní rytmicity buněk in vitro. V oblasti intervencí bude hlavní pozornost věnována terapii jasným světlem, zmíněna bude i večerní filtrace modrého světla a podávání melatoninu s důrazem na správné načasování vzhledem k individuálnímu cirkadiánnímu nastavení. V kontextu světelných intervencí bude představen koncept biologické účinnosti světla a metrika melanopického ekvivalentu denní osvětlenosti (mEDI), umožňující kvantifikovat cirkadiánní a další nevizuální účinky různých světelných zdrojů. Souhrnně naše i jiné výsledky ukazují, že biologická účinnost světla i odpověď na chronobiologické intervence se mezi jednotlivci liší a že efekt je podmíněn zejména načasováním expozice ve vztahu k individuálnímu cirkadiánnímu nastavení. Chronobiologické intervence proto nelze chápat jako univerzální postupy, ale jako cílené nástroje, jejichž účinnost závisí na správné diagnostice cirkadiánní fáze a respektování individuální časové organizace organismu.
PhDr. Jana Kopřivová Ph.D.
Jana Kopřivová vystudovala psychologii na FF UK v Praze, kde získala magisterský i doktorský (PhDr.) titul. Následně absolvovala postgraduální studium neurověd na 3. LF UK. Působila jako psycholog a výzkumný pracovník v Psychiatrickém centra Praha. V současnosti pracuje jako vedoucí Centra výzkumu spánku a chronobiologie v Národním ústavu duševního zdraví. Její odborný zájem se dlouhodobě soustředí na nefarmakologické intervenční metody a elektrofyziologii. Během doktorského studia se věnovala neurofeedbacku nezávislých komponent EEG a princip zpětné vazby později využila i ve výzkumu spánku. Od roku 2015 se její tým zabývá zpětnovazebnou akustickou stimulací během spánku, a to na úrovni základního i aplikovaného výzkumu, který se aktuálně zaměřuje na domácí stimulaci u insomnie. Recentně se Jana Kopřivová podílela na tvorbě metodiky, která definuje účinnost světelné terapie podle standardů Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE). Jana Kopřivová se podílela a podílí na řešení řady vědeckých grantů, z nichž některé vedla/vede jako hlavní řešitelka. Je autorkou a spoluautorkou impaktovaných vědeckých publikací. Za svou práci získala řadu ocenění, mj. Bolzanovu cenu rektora Univerzity Karlovy a několik ocenění na mezinárodních vědeckých konferencích. Jana Kopřivová je členkou domácích i mezinárodních odborných společností jako ČSVSSM, ESRS, IPEG, WASM aj. Kromě vědecké činnosti se věnuje výuce a vedení studentů, včetně doktorandů.
PhDr. Jana Kopřivová , Ph.D.1, 2, , doc. RNDr. Zdeňka Bendová , Ph.D.1, 3, ,
1 Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika 1
2 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika 2
3 Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika 3
Agitovanost v psychiatrii představuje akutní klinickou výzvu s přímými důsledky pro bezpečnost pacienta i personálu, kvalitu terapeutické aliance a následnou adherenci k léčbě. Tradiční farmakologické strategie se opírají zejména o antagonismus dopaminových D2 receptorů a o GABAergní sedaci. Tyto přístupy mohou být v akutním kontextu limitovány nežádoucími účinky, včetně extrapyramidových reakcí, akatizie, nadměrné sedace a u některých režimů i rizika respirační deprese. Z tohoto důvodu narůstá zájem o mechanisticky cílené intervence, které by umožnily rychlou stabilizaci agitovanosti při příznivém bezpečnostním profilu a při zachování základních vitálních funkcí. Noradrenergní systém, jehož klíčovým uzlem je locus coeruleus, se podílí na regulaci arousalu, stresové reaktivity a autonomní aktivace. Alfa-2 adrenergní receptory hrají zásadní úlohu v negativní zpětné vazbě noradrenergní neurotransmise, zejména presynapticky prostřednictvím snížení uvolňování noradrenalinu. Aktivace alfa-2 receptorů tak může vést ke snížení sympatické aktivity, tlumení hyperarousalu a stabilizaci behaviorální dysregulace. Z klinického hlediska je relevantní, že sedativní účinek alfa-2 agonistů se kvalitativně liší od GABAergního útlumu a typicky není spojen s primárním útlumem ventilace, což může být výhodné v situacích, kdy je žádoucí rychlé zklidnění při minimalizaci respiračních komplikací. Sdělení shrne biologické a farmakologické východisko cílení na alfa-2 adrenergní receptory včetně stručného připomenutí klinických implikací zejména u dexmedetomidinu jako vysoce selektivního alfa-2 agonisty, včetně významu neparenterálních forem pro akutní praxi. Zmíněny budou rovněž klonidin a guanfacin s důrazem na rozdíly v receptorové selektivitě a očekávatelném hemodynamickém profilu. Pozornost bude věnována bezpečnostním aspektům, zejména riziku bradykardie a hypotenze, indikacím monitorování a principům individualizace volby léčby podle dominantní složky agitovanosti (psychotická symptomatika, úzkostně-hyperarousalový fenotyp, delirantní dezorganizace). Cílem je poskytnout neurovědně ukotvený rámec pro racionální využití alfa-2 agonistů v managementu agitovanosti v psychiatrii.
Mgr. Přemysl Vlček Ph.D.
Mgr. Přemysl Vlček, Ph.D., je neurovědcem v Národním ústavu duševního zdraví a současně odborným asistentem na Klinice rehabilitačního lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Doktorské studium v oboru neurověd na Univerzitě Karlově ukončil v roce 2020 prací zaměřenou na neurodynamické prediktory odpovědi na antidepresivní léčbu. Ve své odborné činnosti systematicky propojuje neurovědy s neurofarmakologií, zejména prostřednictvím farmako-elektroencefalografických (farmako-EEG) analýz a hledání elektrofyziologických biomarkerů, které mohou zpřesňovat volbu a monitoraci léčby v psychiatrii i neurologii. Důraz klade na translační přístup, tedy na přenos mechanistických poznatků o působení neuroaktivních látek do klinických rozhodnutí, včetně racionálního zkoumání jejich potenciálu mimo původní registrované indikace. Paralelně navrhuje a realizuje experimentální protokoly neinvazivní neuromodulace, zejména transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) a repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS), cílené na neurologická i psychiatrická onemocnění. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací v uvedených oblastech a je členem International Pharmaco-EEG Society, České neuropsychofarmakologické společnosti a České společnosti pro klinickou neurofyziologii ČLS JEP.
Mgr. Přemysl Vlček , Ph.D.1, 2, , MUDr. Martin Brunovský , Ph.D.1, 2, ,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 2
Úvod Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je závažné psychiatrické onemocnění, které může u části pacientů přecházet do těžké farmakorezistentní formy s výrazným funkčním dopadem a dlouhodobou invalidizací. Přestože většina nemocných reaguje na kombinaci farmakoterapie a psychoterapie, menší skupina pacientů zůstává refrakterní na dostupnou léčbu. Hluboká mozková stimulace (DBS) představuje moderní neuromodulační metodu umožňující cílenou a reverzibilní modulaci patologických neuronálních okruhů. V psychiatrii navazuje na historickou funkční psychochirurgii, avšak díky přesnému cílení, možnosti programování a přísným etickým pravidlům představuje současný, bezpečnější koncept léčby. DBS je v mezinárodním kontextu považována za možnou terapeutickou strategii u vysoce selektovaných pacientů s farmakorezistentní OCD. Cíl Cílem sdělení je představit indikační kritéria DBS u farmakorezistentní OCD, princip volby cílové oblasti v rámci kortiko-subkortikálních okruhů a první klinickou zkušenost s pacientem léčeným touto metodou v České republice se zaměřením na časný follow-up. Metodika Indikace byla stanovena na základě multidisciplinární spolupráce psychiatrů, neurochirurgů a neuromodulačního týmu. Hodnocena byla délka a závažnost onemocnění, vyčerpání standardních terapeutických možností, míra funkčního postižení a celkový psychosociální dopad. Součástí léčebného procesu bylo následné dlouhodobé programování stimulace a pravidelné klinické sledování se zaměřením na optimalizaci účinku a minimalizaci nežádoucích projevů. Výsledky Prezentován je případ 42letého muže s těžkou farmakorezistentní OCD, dlouhodobě hospitalizovaného od roku 2010. Pacient absolvoval rozsáhlou farmakoterapii, psychoterapii i elektrokonvulzivní terapii bez významného klinického efektu. Obsese a kompulze výrazně limitovaly každodenní fungování, běžné úkony trvaly i několik hodin a pacient vyžadoval významnou dopomoc personálu. Po splnění indikačních kritérií byl zařazen do programu DBS. V časném follow-up po implantaci a postupném programování stimulace bylo zaznamenáno snížení času stráveného obsesemi a kompulzemi, lepší schopnost přerušení rituálů a zvýšená aktivizace v rámci léčebného režimu. Pacient se začal účastnit pohybových a pracovních aktivit, které dříve dlouhodobě neabsolvoval. Přestože nadále zůstává hospitalizován, dochází k postupnému funkčnímu zlepšování. Diskuse První zkušenost s DBS u OCD v České republice potvrzuje význam pečlivého multidisciplinárního výběru pacientů a dlouhodobého follow-up. Efekt DBS v psychiatrii bývá postupný a vyžaduje opakované programování stimulace i úzkou spolupráci mezi psychiatry a neuromodulačním týmem. Časné klinické výsledky naznačují potenciál této metody ke zlepšení funkčního stavu i u dlouhodobě chronicky nemocných pacientů. Závěr Hluboká mozková stimulace představuje perspektivní možnost léčby u vysoce selektovaných pacientů s farmakorezistentní obsedantně-kompulzivní poruchou. První česká zkušenost ukazuje, že při správné indikaci, vhodné volbě cílové oblasti a systematickém dlouhodobém sledování může DBS vést k postupnému funkčnímu zlepšení i u pacientů s dlouhodobě těžkým průběhem onemocnění.
Filip Blažek
MUDr. Filip Blažek je neurochirurg působící na Neurochirurgické klinice LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde se věnuje mimo jiné funkční neurochirurgii a neuromodulační léčbě. Je členem multidisciplinárního neuromodulačního týmu a podílí se na rozvoji programů hluboké mozkové stimulace (DBS), míšní stimulace (SCS) a sakrální neuromodulace (SNM).
Jeho odborný zájem ve funkční neurochirurgii se zaměřuje především na nové možnosti využití neuromodulačních metod v neurologických a psychiatrických indikacích, zejména na rozvoj moderních implantačních technik a mezioborovou spolupráci mezi neurochirurgií a psychiatrií. Aktivně se podílí na klinickém výzkumu a publikační činnosti v oblasti neuromodulace a funkční neurochirurgie a pravidelně přednáší na domácích i mezinárodních odborných kongresech.
MUDr. Filip Blažek 1, doc. David Krahulík , Ph.D. MBA1, Mgr. Tomáš Spáčil 2,
Neurochirurgická klinika FN Olomouc 1
Psychiatrická léčebna Šternberk 2
Hluboká mozková stimulace (DBS) představuje perspektivní neuromodulační metodu u těžkých, farmakorezistentních psychiatrických onemocnění. Původně byla zavedena v léčbě poruch hybnosti, avšak v posledních letech je intenzivně studována u těžké depresivní poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), Tourettova syndromu a vybraných případů závislostí či mentální anorexie. Principem léčby je cílená modulace dysfunkčních kortiko-striato-thalamo-kortikálních a limbických okruhů pomocí implantovaných elektrod napojených na programovatelný neurostimulátor. V přednášce jsou ukázány možnosti provedení hluboké mozkové stimulace, technika plánování výkonu, provedení výkonu a jeho potenciální komplikace.
Doc. MUDr. David Krahulík PH.D., MBA
Narodil se v roce 1977 v Olomouci. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého ukončil v roce 2001 a ve stejném roce nastoupil na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde působí dosud. Atestoval z chirurgie v roce 2004 a z neurochirurgie v roce 2007. Ve své praxi se zaměřuje na cerebrovaskulární, dětskou a funkční stereotaktickou neurochirurgii.Titul Ph.D. obhájil v roce 2010 na téma z oblasti cévní neurochirurgie a docentem pro obor neurochirurgie byl jmenován v roce 2014 za práci věnující se dětské neurochirurgii. Od roku 2012 byl zástupcem přednosty pro vědu a výuku na neurochirurgické klinice LF UP a FN v Olomouci a od roku 2020 je primářem Neurochirurgické kliniky. V únoru 2026 byl doporučen Univerzitou Palackého ke jmenování profesorem neurochirurgie. Problematice hluboké mozkové stimulace se věnuje od roku 2008 a je průkopníkem využití nejmodernějších navigačních a peroperačních metod umožňujících co nejbezpečnější provedení operací. Absolvoval celou řadu zahraničních stáží, je hlavním autorem knihy Dětská neurochirurgie , spoluautorem knihy Stereotaktická neurochirurgie, autorem mnoha neurochirurgických knižních kapitol a autorem či spoluautorem více než 70 článků v českém i zahraničním písemnictví.
MUDr. Filip Blažek 1, Prof. MUDr. Lumír Hrabálek , Ph.D.1,
Neurochirurgická klinika , FN a LF UP Olomouc 1
Úvod: Hraniční porucha osobnosti (HPO) je pervazivní duševní porucha charakterizovaná poruchou regulace emocí a výrazným impulzivním chováním, včetně sebepoškozování a sebevražedného chování. Mezi dalšími možnostmi léčby HPO je opakovaně používána repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) s neprůkaznými výsledky kvůli heterogenitě protokolů, nedostatku randomizovaných kontrolovaných studií a nízké kvalitě zahrnutých studií, včetně vysokého rizika metodologických zkreslení (Lisoni et al., 2022; Mansour et al., 2025). Cíl projektu: Cílem projektu bylo posoudit účinnost a bezpečnost vysokofrekvenční rTMS pravého dorsolaterálního prefrontálního kortexu ve srovnání s shamovou stimulací u pacientek s hraniční poruchou osobnosti. Metodika: Studie byla organizována jako dvojitě zaslepená, shamovou stimulací kontrolovaná. Pacientky byly randomizovány do jedné ze studijních skupin – buď aktivní rTMS, nebo shamové stimulace. Pacientky podstoupily 15 stimulačních sezení v průběhu tří týdnů. Aplikováno bylo 2 000 pulzů během jednoho sezení s frekvencí 10 Hz a intenzitou 120% motorického prahu (v případě potřeby postupně titrovanou z 90%). Primárním výsledkem bylo snížení hraničních symptomů měřených pomocí Borderline Symptom List-23 (BSL-23). Sekundárními výsledky byla změna depresivní symptomatiky měřené pomocí Beck Depression Inventory II (BDI-II), anxiózní symptomatiky měřené pomocí Beck Anxiety Inventory (BAI) a změny emoční regulace měřené pomocí škály DERS. Výsledky: Bylo randomizováno 40 pacientů, 28 pacientů podstoupilo alespoň jednu stimulaci (14 v aktivní skupině, 14 v shamové). Nenalezli jsme významný rozdíl mezi aktivní stimulací a shamovou stimulací v BSL-23 (primární výsledek), symptomy úzkosti v BAI a zvýšení emoční regulace v DERS. Po aktivní stimulaci jsme ve srovnání se shamovou stimulací zjistili významné zlepšení depresivních symptomů měřených pomocí BDI-II. Diskuse a závěr: U symptomů hraniční poruchy osobnosti jsme nenašli významný rozdíl mezi aktivní stimulací a shamovou stimulací. Tyto výsledky jsou podobné výsledkům německých výzkumníků, kteří používali rTMS jako adjuvantní metodu k dialekticko-behaviorální terapie (Kujovic a kol., 2024). U našich pacientů jsme však po aktivní rTMS ve srovnání s shamovou stimulací zjistili významné zlepšení depresivních symptomů, což je podobné výsledkům jiných německých výzkumníků, kteří popsali pozitivní výsledky rTMS u pacientů s komorbidní hraniční poruchou osobnosti a depresí (Reinsberg a kol., 2023). Stimulace našich pacientů byla bezpečná a neměla závažné vedlejší účinky. Můžeme konstatovat, že ačkoliv náš primární cíl nebyl splněn – nedošlo ke statisticky významnému snížení skóre BSL-23 u pacientů po aktivní rTMS ve srovnání s shamovou stimulací – rTMS se jeví jako slibná terapeutická metoda alespoň pro některé symptomy (zejména depresivní) u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Její bezpečnostní profil a snášenlivost jsou dobré. Její účinnost však musí být ověřena ve větších randomizovaných kontrolovaných studiích, optimálně multicentrických. Projekt byl podpořen Ministerstvem zdravotnictví České republiky (projekt AZV číslo NU23-04-00472).
prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal Ph.D.
Prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D. působí na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno. Kromě výuky na LF MU přednáší i na FaF MU a NCO NZO v Brně. Odborně se zabývá zejména aplikací transkraniální magnetické stimulace a dalších neurostimulačních metod v psychiatrii, výzkumem a terapií prvních epizod psychotických poruch, výzkumem a terapií rezistentní schizofrenie a rezistentní depresivní poruchy a také psychofarmakologií, zejména antipsychotiky a antidepresivy.
Libor Ustohal 1, Kateřina Rektorová 1, Martin Horký 1, Martin Jáni 1, Patrik Bartys 1, Monika Radimecká 1, Pavla Horká Linhartová 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno 1
Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) představuje metodu neinvazivní mozkové stimulace (NIBS), která se v poslední dekádě etablovala jako efektivní terapeutický nástroj v léčbě širokého spektra neuropsychiatrických poruch (Lefaucheur et al., 2020; Hussain et al., 2024). Její účinek spočívá ve schopnosti modulovat aktivitu cílených mozkových oblastí a s nimi spojených kortikálních okruhů bez nutnosti chirurgického zásahu, čímž poskytuje bezpečnou alternativu pro pacienty nereagující na konvenční léčbu. V kontextu obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) byla rTMS podrobena intenzivnímu výzkumu. Dosavadní studie se zaměřovaly především na stimulaci prefrontálního kortexu (Fitzsimmons et al., 2022), který hraje klíčovou roli v neurobiologických mechanismech OCD, včetně narušení exekutivních funkcí, či procesů emoční regulace. Hluboká TMS (dTMS) s využitím takzvané H7 cívky představuje pokročilou modifikaci rTMS. Prostřednictvím H7 cívky je dTMS schopna cílit stimulaci na hluboko uložené struktury mediálního prefrontálního kortexu, včetně předního cingulárního kortexu (ACC). ACC hraje klíčovou roli v patofyziologii OCD – představuje centrální uzel regulačních a rozhodovacích procesů, jejichž narušení je zásadním patofyziologickým rysem OCD. Přínos dTMS v léčbě OCD byl potvrzen řadou klinických studií (Carmi et al., 2018; Carmi et al., 2019; Li et al., 2024). V nedávné době byla dTMS též schválena jako metoda léčby OCD americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), (Cohen et al., 2022). Nejnovější meta-analýzy navíc potvrzují významný terapeutický potenciál této metody i u pacientů s OCD rezistentní na standardní farmakoterapii a psychoterapii (Roth et al., 2020; Suhas et al., 2023). Vedle účinku na redukci symptomatologie OCD se dTMS vyznačuje i příznivým bezpečnostním profilem a relativně vysokou mírou tolerance, což podtrhuje její perspektivu pro aplikaci v běžné praxi (Carmi et al., 2022). Navzdory pozitivním klinickým výsledkům se však individuální léčebná odpověď na dTMS mezi pacienty výrazně liší – odpověď na léčbu se dostavuje zhruba v 50 % případů. Dosavadní výzkum navíc neposkytl jednoznačné důkazy o vlivu demografických či klinických faktorů na léčebnou odpověď, což odráží složitost neurobiologických mechanismů stojících v pozadí OCD. Významnou výzvou současného výzkumu proto zůstává identifikace neuronálních prediktorů, které by umožnily přesněji predikovat individuální odpověď na dTMS. Tato strategie by mohla zásadním způsobem přispět k optimalizaci léčebných výsledků dTMS u OCD populace. Vyjma představení state-of-art na poli rTMS/dTMS v léčbě OCD budou posluchači seznámeni s předběžnými klinickými výsledky (n=40) probíhající randomizované kontrolované studie (n=75) primárně zaměřené na identifikaci neuronálních prediktorů léčebné odpovědi na dTMS, která si klade za cíl přispět k optimalizaci a cílenému využití dTMS jako metody léčby OCD v klinické praxi. Grantová podpora: Tato práce vznikla za finanční podpory grantu č. NW25-04-00023 MZ ČR, projektu Dynamika mozku, reg. č. CZ.02.01.01/00/22 008/0004643, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a programu UK Cooperatio-Neurosciences. Literatura: CARMI, Lior, et al. Clinical and electrophysiological outcomes of deep TMS over the medial prefrontal and anterior cingulate cortices in OCD patients. Brain stimulation, 2018, 11.1: 158-165. CARMI, Lior, et al. Efficacy and safety of deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: a prospective multicenter randomized double-blind placebo-controlled trial. American Journal of Psychiatry, 2019, 176.11: 931-938. CARMI, Lior, et al. Efficacy and safety of deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: A prospective multicenter randomized double-blind placebo-controlled trial. Focus, 2022, 20.1: 152-159. COHEN, Samantha L., et al. A visual and narrative timeline of US FDA milestones for Transcranial Magnetic Stimulation (TMS) devices. Brain stimulation, 2021, 15.1: 73. FITZSIMMONS, Sophie MDD, et al. Repetitive transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: A systematic review and pairwise/network meta-analysis. Journal of Affective Disorders, 2022, 302: 302-312. HUSSAIN, Salam, et al. Royal Australian and New Zealand College of Psychiatrists professional practice guidelines for the administration of repetitive transcranial magnetic stimulation. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry, 2024, 58.8: 641-655. LEFAUCHEUR, J.-P., A. ALEMAN, C. BAEKEN, D. H. BENNINGER, et al. Evidence-based guidelines on the therapeutic use of repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS): an update (2014–2018). Clinical Neurophysiology, 2020, 131(2), 474–528. LI, Kun, et al. Deep transcranial magnetic stimulation for treatment-resistant obsessive-compulsive disorder: A meta-analysis of randomized-controlled trials. Journal of Psychiatric Research, 2024. ROTH, Yiftach, et al. Deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder is efficacious even in patients who failed multiple medications and CBT. Psychiatry research, 2020, 290: 113179. SUHAS, Satish, et al. Treatment strategies for serotonin reuptake inhibitor-resistant obsessive-compulsive disorder: A network meta-analysis of randomised controlled trials. The World Journal of Biological Psychiatry, 2023, 24.2: 162-177.
Doc. MUDr. Monika Klírová Ph.D.
Curriculum Vitae
Assoc. Prof. Monika KLÍROVÁ, M.D., Ph.D.
09/06/1980
DEGREES:
2004 - M.D. - Charles University, Prague
2013 - Ph.D. - Postdoctoral studies in Neuroscience, Charles University, Prague
2022 - Assoc. Prof. - Charles University, Prague
QUALIFICATIONS, PROFESSIONAL TRAINING, AND EXPERIENCE:
2005 - 2013 - Postdoctoral studies for Ph.D. in Neuroscience, Charles University, Prague
2005 - 2014 - Clinical experience and scientific activity in the Prague Psychiatric Center (PCP), Prague
2005 - ong. - Fellow for psychiatry and research activity at the 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague
2010 - 2012 - Head of the Lab of repetitive Transcranial Magnetic Stimulation (rTMS) at the PCP, Prague
2011 - Certification in Psychiatry; 2012 - Certification in Psychotherapy
2013 - 2015 - Maternity leave (2nd and 3rd child) - interrupted scientific activities
2015 - Head of the Non-Invasive Brain Stimulation (NIBS) WG and Clinical Neurostimulation, senior researcher, and psychiatrist at the National Institute of Mental Health (NIMH)
2021 - ong. - Reviewer in Neuroscience Research, Plos One, Frontiers (in Psychiatry, in Neurology), etc. (IF journals)
2021 - ong. - Supervisor of four postgraduate students at the 3rd Faculty of Medicine, Charles University
PROFESSIONAL ORGANIZATION BOARD MEMBER / CORE MEMBER:
2023 - ong. - A member of the Scientific Board of the NIMH;
2024 - ong. - European Society for Brain Stimulation Board – Representative for Czechia
2024 - ong. - European College of Neuropsychopharmacology (ECNP) Neuromodulation network – Core member
2025 – ong. – Chair of the section for Brain Stimulation of the Czech Society for Clinical Neurophysiology (ČSKN) of the Czech Medical Association J. E. Purkyně (ČLS JEP)
2025 – ong. – President-elect of the Society for Biological Psychiatry (Czech)
AWARDS:
2007 – The 1st poster presentation prize at the 15th Annual International Ain Shams Medical Students' Congress, Egypt
2010 – The ECNP Seminar Award for the best prezentation during ECNP-EPA Seminar in Neuropsychopharmacology, Czechia
2013 - The Award of Czech Neuropsychopharmacological Society for the best publication, Czechia
2019 - The Award of the Society of Biological Psychiatry for the best original work of an author up to 40 years of age, Czechia
Monika Klírová 1,
Národní ústav duševního zdraví a 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 1
Úvod: V posledním desetiletí dochází k rozvoji zájmu o využití vizuálních evokované potenciálů (VEP) v diagnostice a hodnocení duševních poruch. Byly publikovány i nálezy svědčící pro možnost považovat některé parametry VEP za specifické pro schizofrenii (SCH). Jedná se zejména o změny amplitudy vlny P300 a prodloužení latence nástupu P300. V některých studiích je hodnocen i reakční čas, což je rychlost motorické odpovědi (tzn. zmáčknutí tlačítka nemocným) v odpovědi na vizuální podnět. V Hradci Králové bylo vyvinuto přenosné zařízení VEPpeak umožňující měřit VEP také u akutně hospitalizovaných pacientů. Cílem studie bylo změřit VEP u hospitalizovaných pacientů s SCH a ověřit, zda se již publikovaná zjištění spojená s P300 vztahují i na populaci akutně hospitalizovaných. Vedlejším cílem bylo zhodnotit parametry VEP s objektivně hodnocenými symptomy SCH. Metody: Do studie byli zařazeni nemocní s SCH z Psychiatrické kliniky FNHK. VEP byla měřeny také u kontrolní skupiny duševně zdravých srovnatelných věkem a pohlavím. Byla měřena amplituda i latence vlny P300 a také latence motorické odpovědi (tzn. reakční čas - stisk tlačítka; RT). U nemocných byla hodnocena škála PANSS, škála negativních symptomů (BNSS) i neuropsychologická baterie B-CATS (obsahující testy TMT-A, TMT-B, Digit Symbol, Animal Naming). Výsledky: Sběr dat zahrnul 80 nemocných a 80 kontrol. Pro hodnocení celého souboru budou využitelná data 75 pacientů a 75 kontrol. K dispozici jsou však aktuálně data prvních 60 nemocných a 60 kontrol. Vlna P300 u SCH měla nesignifikantně (p = 0,18) sníženou amplitudu, avšak významně prodlouženou latenci a RT (v obou případech p ‹ 0,001). RT se u SCH zpomaloval ve vztahu k věku ve srovnání s kontrolami. Mezi skóry kognitivních testů a hodnotami VEP byly dosaženy střední a slabé korelace. Celkové skóre BNSS a PANSS dosáhlo středních korelací s RT i s rozdílem v RT a latence P300. Diskuze: Novým nálezem studie je větší zpomalení RT s narůstajícím věkem u SCH ve srovnání s kontrolami, což naznačuje zrychlené stárnutí mozku u SCH. Při korelační analýze byly nalezeny střední korelace parametrů VEP s kognitivním výkonem a celkovými skóry objektivních škál BNSS i PANSS. Jedná se o perspektivní nálezy pro užití VEP v oblasti kognitivních, negativních a pozitivních příznaků SCH. Od zhodnocení dat kompletního vzorku očekáváme potvrzení či vyvrácení nálezů z dosavadního vzorku prvních 60 nemocných a dosažení dostatečné testové síly zmíněných statistických analýz.
MUDr. Jan Hubeňák Ph.D.
MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D. je vedoucím lékařem a tajemníkem na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice a Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
MUDr. Jan Hubeňák , Ph.D.1, 2, , MUDr. Lenka Miščík Ramešová 3,
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové 1
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav patologické fyziologie 3
Anotace: Současná diagnostika depresivní poruchy se primárně opírá o klinický rozhovor a diagnostická kritéria. Lze využít i hodnotící škály. Rozhovor i škály jsou částečně zatíženy kolísající mírou subjektivního zkreslení a dosavadní diagnostika deprese nemá k dispozici dostatek biologických ukazatelů. Proto je vhodné hledat objektivní biomarkery i v oblasti neurofyziologických měření. Recentně zkoumanou diagnostickou metodou jsou vizuální evokované potenciály (VEP) u duševních poruch. Oblast depresivní poruchy byla s pomocí VEP dosud zkoumána ojediněle a pouze v laboratorním provedení. K dispozici máme v Hradci Králové nově vyvinuté přenosné zařízení VEPpeak, které umožňuje vyšetřit i akutně hospitalizované s depresivní poruchou včetně nemocných se suicidálními tendencemi, kteří byli pomocí VEP dosud jen omezeně vyšetřitelní. Cílem naší studie bude zhodnotit korelace VEP parametrů (latence vlny P300, amplitudy P300, reakční čas - tj. latence motorické odpovědi na vizuální podnět stiskem tlačítka po vizuálním podnětu) s hodnotami škál deprese (MADRS, PHQ-9) a s hodnotami kognitivního výkonu (baterie RBANS). Vyhodnocení aktuálních pilotních dat bude uveřejněno a diskutováno v přednášce.
MUDr. Ledererová Kristýna
MUDr. Kristýna Ledererová je sekundární lékařkou a asistentkou na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
MUDr. Kristýna Ledererová 1, 2, , MUDr. Jan Hubeňák , Ph.D.1, 2, , Mgr. Lucie Kozáková 1, 2, , Mgr. Jan John 1,
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice v Hradci Králové 1
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
