Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Farmakorezistentní deprese v centru současné psychiatrie: individualizovaná aplikace intranazálního esketaminu Farmakorezistentní deprese (TRD) představuje jednu z největších klinických výzev současné psychiatrie. Je spojena nejen s přetrvávající depresivní symptomatikou, výrazným funkčním znevýhodněním a sníženou kvalitou života, ale také s naléhavou potřebou terapeutických přístupů, které dokážou překročit limity standardní antidepresivní léčby. V tomto kontextu se intranazální esketamin etabloval jako významná inovativní možnost pro pacienty s nedostatečnou odpovědí na konvenční terapeutické strategie a otevřel nový prostor pro moderní, cílenou a individualizovanou léčbu. Tento workshop propojí současné poznatky o efektivní léčbě TRD s praktickou zkušeností z každodenní klinické péče a zaměří se na otázku, jak tuto léčebnou možnost bezpečně, smysluplně a s maximálním benefitem pro pacienty integrovat do reálné praxe. Vedle stručného rámce terapeutických možností bude pozornost soustředěna především na konkrétní aspekty podávání intranazálního esketaminu, včetně přípravy pacientů, edukace zdravotnického personálu, organizačního zajištění aplikace a její observace, a také kritérií pro bezpečné propuštění pacientů do domácího prostředí. Zvláštní důraz bude kladen rovněž na management nejčastějších nežádoucích účinků, jako jsou nauzea, bolest hlavy, přechodné lehké zvýšení krevního tlaku či disociativní prožitky. Součástí workshopu bude také prezentace real-world dat z našeho ambulantního pracoviště, kde již bylo léčeno více než 200 pacientů, včetně zkušeností s dlouhodobějším podáváním této léčby v klinické praxi. Významnou součástí workshopu bude interaktivní diskuse, která umožní sdílení zkušeností mezi jednotlivými pracovišti, otevřenou reflexi klinických otázek a formulaci praktických doporučení pro každodenní péči. Cílem workshopu je nabídnout účastníkům odborně ukotvený a současně vysoce praktický pohled na léčbu farmakorezistentní deprese, inspirovat k bezpečné a individualizované klinické práci a podpořit kultivaci péče o pacienty, u nichž standardní terapeutické postupy nedostačují.
Doc. MUDr. Bártová Lucie, PhD
Lucie Bartova, born in Ostrava, Czech Republic, obtained her medical degree (MD) in 2012 from the Medical University of Vienna (MUV) in Austria. As a diploma and later a doctoral student at the Department of Psychiatry and Psychotherapy at MUV, she investigated neuroimaging correlates of acute and remitted major depressive disorder (MDD) under the supervision of Prof. Lukas Pezawas (ORCID: 0000-0002-1329-6352) and received her PhD in 2019. Simultaneously, she completed her psychotherapeutic training in psychoanalytic psychotherapy and her residency in psychiatry. Throughout this period, she actively participated in clinical and neuroimaging studies, focusing predominantly on MDD, anxiety disorders as well as schizophrenia and psychopharmacotherapy of brain diseases in general.
Under the supervision of Prof. Siegfried Kasper (ORCID: 0000-0001-8278-191X), the former head of the Department of Psychiatry and Psychotherapy at MUV, Bartova increasingly concentrated on treatment-resistant depression (TRD). From 2021-2022, she served as a visiting scientist with a focus on TRD at the Psychiatry Institute within the Department of Biomedical and NeuroMotor Sciences at the University of Bologna in Italy, under the supervision of Prof. Alessandro Serretti (ORCID: 0000-0003-4363-3759). In the meantime, she has expanded her scientific scope by investigating an individually tailored therapeutic approach for the Long-COVID (LC) syndrome with neuropsychiatric manifestations.
Bartova has presented her research findings in English, German and Czech at national and international conferences, published in renowned psychiatric journals, and received performance scholarship of MUV, as well as several national and international travel and research awards. She has regularly served as a member of the scientific program and local organizing committees for national and international psychiatric and neuroscientific congresses, including ÖGPB, IFMAD, CINP, and EPA. Currently, she is an executive board member of the international psychiatric associations, EPA and CINP, as well as the Austrian ÖGPB.
Additionally, she is a member of the editorial boards of several prestigious national (Austrian and Czech) and international psychiatric and neuroscientific journals, including Frontiers in Psychiatry, Psychotherapy and Psychosomatics (during the chief editorship of Prof. Giovanni Fava and his team), Discover Mental Health, Journal für Neurologie, Neurochirurgie und Psychiatrie, JATROS Neurologie & Psychiatrie, Psychiatrie, MDPI: Innovations in the Treatment for Depression and Anxiety, and Psychedelics: The Journal of Psychedelic Pharmacology. Since 2023, she has been privileged to serve as an associate editor of the International Journal of Psychiatry in Clinical Practice.
In 2022, she completed her Habilitation in Psychiatry ("License to Teach Psychiatry") at MUV, earning the academic title Privatdozentin (PD). In 2024, she secured an internal career agreement (tenure track, associate professor for the period 2024-2027) at MUV. She currently serves as Deputy Head of the main and emergency psychiatric outpatient unit, and of the special outpatient unit for TRD, and Head of the special outpatient unit for Pharmacogenetics.
Lucie Bártová 1,
Department of Psychiatry and Psychotherapy Medical University of Vienna 1
Úvod V posledních desetiletích dochází k výraznému rozšíření psychiatrického jazyka mimo klinický kontext – do médií, vzdělávání i preventivních programů. Tento vývoj bývá interpretován jako důsledek destigmatizace a zvyšování tzv. mental health literacy (MHL). Současně však narůstá kritická debata o tom, zda plošná propagace jednotných výkladových rámců psychického utrpení, zejména biomedicínských a sociálně-politických, nemůže mít i nezamýšlené negativní důsledky pro duševní zdraví běžné populace. Příspěvek propojuje empirická data o psychiatrizaci každodenního jazyka s konceptuální analýzou reifikace psychického utrpení a kritikou současných preventivních přístupů a diskutuje alternativní směr podpory duševní odolnosti. Metodika Empirická část vychází zaprvé z dotazníkových dat o psychiatrizaci na českých gymnáziích, zadruhé z analýzy lingvistických dat zahrnujících americké a české publicistické texty z posledních dekád. Pro vybraná běžná adjektiva označující emoce a vlastnosti (např. smutek, plachost, roztržitost) byla analyzována změna kontextu jejich užití v čase. Klíčovým ukazatelem byla míra lexikální příbuznosti kontextu těchto slov s psychiatrickou a psychologickou odbornou literaturou, interpretovaná jako míra jejich „kliničnosti“. Konceptuální část se opírá o filozofickou a sociologickou analýzu procesu, v němž jsou rozmanité a situačně podmíněné prožitky transformovány do podoby jedné stabilní entity (např. poruchy nebo traumatu). Třetí část práce představuje kritickou syntézu literatury k MHL, se zaměřením na metodologii hodnocení účinnosti osvětových kampaní a jejich vztah k reálným ukazatelům duševní pohody. Výsledky Dotazníková data potvrzují vztah mezi mírou psychiatrizace a negativním vnímáním vlastního duševního zdraví. U převážné většiny sledovaných běžných adjektiv v češtině dochází od 90. let k systematickému nárůstu jejich kliničnosti. To naznačuje, že každodenní jazyk popisující běžné emoce a vlastnosti je stále častěji zasazován do psychiatrických interpretačních rámců. Tento posun je konzistentní s širšími kulturními trendy psychiatrizace, konceptuální expanze pojmů poruch a traumatu a s přesunem pozornosti od situačních a existenčních souvislostem utrpení k jeho patologizaci. Kritická analýza literatury o MHL zároveň ukazuje, že zvyšování znalostí o duševních poruchách není spolehlivě spojeno se zlepšením duševní pohody, přičemž účinnost plošných osvětových kampaní je často hodnocena na základě nepřímých, ideologicky interpretovaných ukazatelů. Závěry Výsledky naznačují, že plošná podpora jednotných psychiatrických výkladů každodenního distresu nemusí být vhodná pro všechny a může v některých případech oslabovat individuální zdroje odolnosti. Jako alternativu navrhujeme podporu schopnosti konstruktivního přehodnocení prostřednictvím nabídky mnohosti kulturně a konceptuálně odlišných perspektiv na lidské utrpení. V závěru příspěvku představíme pilotní řešení využívající generativní umělou inteligenci, které umožňuje individualizovanou práci s těmito perspektivami formou fiktivních postav poskytujících uživateli vzájemně kontrastní výklady jeho obtíží.
MUDr. Vojtěch Pišl
Výzkumník zabývající se vlivem společenských a kulturních proměn na nárůst epidemiologických ukazatelů duševních onemocnění na Lékařské fakultě v Plzni a v Národním ústavu duševního zdraví.
Vojtěch Pišl 1,
Lékařská fakulta v Plzni UK; Národní ústav duševního zdraví 1
Úvod: Velká část pacientů s organickými duševními poruchami se projevuje agitovaně nebo agresivně. V klinické praxi se však tyto projevy často nerozlišují a spouštěče problémového chování (např. bolest, frustrace, změna prostředí či somatická komorbidita) se systematicky nevyhledávají. Důsledkem bývá nevhodně zvolená nebo málo účinná léčba. Předkládaná práce ukazuje, že přesnější diagnostika a cílené rozlišení těchto projevů umožňuje lépe porozumět jejich příčinám a následně je kauzálně léčit. Cíle: Cílem této studie bylo pilotně ověřit systematické hodnocení agrese u pacientů s organickými duševními poruchami, klasifikovat incidenty do impulzivní, psychotické a psychopatické domény a analyzovat jejich bezprostřední spouštěče, následky daného chování a strategie zvládání. Metodika: Během 15ti měsíců byly prospektivně sledovány incidenty na akutním oddělení psychiatrie pro dospělé v České republice. Do studie byli zařazeni pouze pacienti s organickými duševními poruchami (MKN-10 - F00–F09). Agresivní chování bylo zaznamenáváno pomocí Modifikované škály zjevné agrese (MOAS). Násilný incident byl definován jako fyzicky agresivní útok proti osobám nebo majetku s váženým skóre ≥ 3. Sebepoškozování bylo analyzováno samostatně, autoagrese nebyla zahrnuta. Útoky byly klasifikovány do impulzivní, psychotické nebo psychopatické domény pomocí Assault Interview Checklist. Škála Staff Observation Aggression Scale (SOAS) byla použita k zachycení kontextu, cílů, následků agrese a způsobu zvládání násilných atak. Výsledky: Z 34 agresivních incidentů byly nejčastější impulzivní (n = 73,5 %, 25/34), psychotické byly méně časté (n = 26,5 %, 9/34) a psychopatické nebyly zaznamenány (0 %). Data získané pomocí škály SOAS poukázali na běžné spouštěče, jako jsou zmatenost, odmítání medikace, péče související s hygienou a v širším kontextu deliriantní stavy. Agrese byla převážně verbální s menšími fyzickými projevy (typicky údery pěstí nebo kopání). Incidenty byly většinou namířeny proti personálu a jen zřídka proti jiným pacientům či majetku. Následky byly obecně mírné. Impulzivní incidenty obvykle nevyžadovaly lékařské ošetření a byly řešeny verbální deeskalací, někdy následovanou krátkou izolací nebo mírným fyzíckým omezením. Naproti tomu psychofarma byla podle potřeby použita v případech psychotické agrese. Souhrn a závěr: Naše zjištění naznačují, že agrese u organických duševních poruch je rozlišitelná, kdy impulzivní agrese je nejčastější, psychotická méně častá a psychopatická agrese nejméně častá. Spouštěče zahrnovaly zmatenost, odmítání léčby a ošetřovatelské úkony. Možnosti zvládání se lišily mezi deeskalací/krátkodobým fyzickým omezením u impulzivních útoků a podáním antipsychotik/ BZD u psychotické agrese.
Pavel Kubíček
Pavel Kubíček (1998) je lékař, absolvent všeobecného lékařství (LFP UK v Plzni, 2024), aktuálně působící na akutním lůžkovém oddělení pro dospělé na Psychiatrické klinice FN Plzeň. Odborně se zaměřuje na agitovanost a agresivní/násilné chování u organických duševních poruch (MKN-10 F00–F09), zejména na typologii násilí, bezprostřední spouštěče a prakticky využitelné strategie zvládání (deeskalace, režimová opatření, cílená farmakoterapie). Paralelně se věnuje integraci AI do výuky psychiatrie prostřednictvím vývoje platformy pro AI simulovaného „virtuálního pacienta“ v ambulantním prostředí. Konferenčně prezentoval e-poster o dvouleté prevalenci násilí na akutním oddělení a krátké sdělení k AI virtuálním pacientům na WPA 2025 v Praze; na EPA 2026 v Praze má přijatý e-poster zaměřený na typologii násilí a v lednu 2026 měl odborný výstup v rámci workshopu „Násilí a deeskalace“ v Mariánských Lázních.
MUDr. Pavel Kubíček 1, 2, , prof. MUDr. Jan Vevera , PhD.1, 2, 3, ,
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Plzeň, Česká republika 1
Psychiatrická klinika ,Fakultní nemocnice Plzeň, Plzeň, Česká republika 2
Psychiatrická klinika, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Česká republika 3
Úvod: Předčasná ejakulace (PE) patří k častým mužským sexuálním dysfunkcím, avšak v klinické praxi i výzkumu je dosud převážně chápána jako problém jednotlivce – muže. Stále více studií však ukazuje, že PE významně ovlivňuje kvalitu partnerského i sexuálního života obou členů páru. Tomuto tématu jsme se věnovali přehledové studii, která shrnula současné poznatky o vlivu PE na ženskou sexualitu. Výsledky ukazují, že PE může u žen vyvolávat sníženou sexuální spokojenost, zhoršení partnerské intimity a v některých případech i rozvoj sekundární ženské sexuální dysfunkce (FSD). Na tuto teoretickou práci navazuje prezentovaná pilotní studie, jejímž cílem bylo ověřit, zda léčba PE u mužů může vést ke zlepšení sexuální funkce jejich partnerek. Metody: Do studie bylo zařazeno 50 heterosexuálních párů, v nichž muži splňovali kritéria pro PE (PEDT ≥11) a ženy vykazovaly známky FSD dle FSFI. Sexuální funkce byla hodnocena dotazníky PEDT, ASEX-M/F a FSFI před a po šesti měsících léčby paroxetinem hydrochloridem (20 mg dle potřeby). Výsledky: Po léčbě došlo ke zlepšení sexuální funkce u obou partnerů. U žen vzrostlo skóre FSFI z průměrných 16 na 22, skóre ASEX-F pokleslo z 18,52 na 17,12. U mužů kleslo skóre PEDT z 15,76 na 10,76 a ASEX-M z 11,74 na 10,18. Významné korelace mezi mužskými a ženskými výsledky potvrzují vzájemné ovlivnění sexuální funkce v páru. Závěr: Tato práce propojuje teoretické i empirické poznatky a ukazuje, že PE má dopad nejen na muže, ale i na sexuální zdraví jeho partnerky. Léčba PE může vést k významnému zlepšení sexuální pohody v celém páru, což podporuje zavedení párově orientovaného přístupu v sexuologické péči.
MUDr. Rachel Sajdlová Ph.D.
MUDr. Rachel Zelinka Sajdlová, Ph.D., je psychiatrička a sexuoložka působící na Psychiatrické klinice FN a LF UK v Plzni. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na problematiku sexuálních dysfunkcí, jejich psychologické a vztahové souvislosti a na roli stresu a psychických faktorů v sexuálním zdraví.
Rachel Zelinka Sajdlova 1,
Psychiatrická klinika, FN Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni UK 1
Smyslem této pilotní studie bylo zhodnotit účinnost intenzivního šestitýdenního terapeutického programu určeného pro hospitalizované pacienty s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Program vychází z principů schématerapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a zahrnuje kombinaci individuální a skupinové psychoterapie, edukace, nácviku dovedností a expresivních terapií. Metodika: Do studie bylo zařazeno 94 pacientů sdiagnostikovanou HPO, kteří absolvovali léčbu v období od ledna 2024 do října 2025 na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně. Změny symptomů a psychického stavu byly sledovány pomocí sebeposuzovacích dotazníků Borderline Symptom List (BSL-23), Patient Health Questionnaire (PHQ-9), Generalized Anxiety Disorder Scale (GAD-7) a Positive Self-Relation Scale (PSRS). Klinické zlepšení bylo hodnoceno také psychologem prostřednictvím škály Clinical Global Impression for Borderline Personality Disorder (CGI-BPD) při přijetí a při propuštění. Výsledky: Analýza dat ukázala statisticky významné snížení symptomů hraniční poruchy dle sebeposouzení (BSL-23) i dle klinického hodnocení (CGI-BPD). Došlo rovněž ke statisticky významnému poklesu depresivních (PHQ-9) a úzkostných symptomů (GAD-7) a ke statisticky významnému zlepšení v oblasti pozitivního vztahu k sobě (PSRS). Závěr: Pilotní výsledky naznačují, že šestitýdenní strukturovaný psychoterapeutický program kombinující prvky schématerapie a KBT může vést k významnému zlepšení symptomatiky u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Zlepšení se projevilo jak v klinickém hodnocení, tak v subjektivním vnímání pacientů. Tyto výsledky podporují další rozvoj a dlouhodobé sledování efektivity programu v širším vzorku pacientů.
MUDr. Pásztor Jan
Životopis není k dispozici
MUDr. Jan Pásztor 1, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , Mgr. Zdeněk Maté 1, MUDr. Marie Ocisková , Ph.D.1, 2, , MUDr. Martin Hollý 1, MUDr. Pavel Doubek , CSc.1,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika psychiatrie 2
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 3
Katedra psychoterapie, IPVZ Praha 4
Úvod: Duševní zdraví dětí a dospívajících představuje v posledních letech významné téma veřejného zdraví. V České republice došlo během poslední dekády k výraznému nárůstu prevalence psychiatrických diagnóz a zátěže systému psychiatrické péče. Klinické doporučené postupy přitom uvádějí u řady diagnóz psychoterapii jako léčbu první volby. Cíl přednášky: Přednáška představí výsledky analýzy celostátních zdravotnických registrových dat zaměřené na vývoj předepisování psychofarmak u dětí a adolescentů v České republice a na míru využívání psychoterapie před zahájením farmakoterapie u pacientů mladších 18 let. Metodika: Prezentovány budou výsledky analýz dat z Národního registru hrazených zdravotních služeb ÚZIS za období 2015–2024. Zaměříme se na děti a dospívající, kterým byla předepsána antipsychotika (N05A), antidepresiva (N06A) nebo anxiolytika (N05B), a na podíl těch, kteří absolvovali psychoterapeutická sezení hrazená zdravotní pojišťovnou během tří měsíců před prvním předepsáním psychofarmaka. Prezentovány budou také výsledky dle kategorie odbornosti lékařů, kteří psychofarmaka předepsali. Hlavní zjištění: Přednáška poukáže na rostoucí počet dětí a dospívajících léčených antipsychotiky a antidepresivy, včetně nárůstu počtu pacientů, u nichž byla tato léčba nově zahájena. Současně bude diskutován nízký podíl pacientů, kteří před zahájením farmakoterapie absolvovali psychoterapii. Naopak u anxiolytik byl zaznamenán výrazný pokles počtu léčených pacientů, avšak i zde je podíl předchozí psychoterapie velmi nízký. Závěr: Přednáška bude diskutovat zjištěný nesoulad mezi doporučenými postupy a reálnou klinickou praxí. Výsledky dokládají, že farmakoterapie je u značné části dětských pacientů využívána jako léčba první volby, a otevírají otázku systémových opatření ke zvýšení dostupnosti a využívání psychoterapie v dětské a dorostové psychiatrii.
Mgr. Kuchaříková Karolína, PhD.
Výzkumnice s magisterským vzděláním v analýze dat, titulem Ph.D. z psychiatrie a zkušenostmi
s využíváním dat v oblasti duševního zdraví. Jako vedoucí pracovní skupiny psychiatrické epidemiologie
v NUDZ se zabývám především sekundárním využitím zdravotnických dat za účelem zlepšování systémů
péče o osoby s duševními onemocněními. Mám zkušenosti s návrhem a realizací studií založených
na celostátních registrech, které poskytují podklady pro tvorbu politik a mohou tak zlepšovat výsledky
zdravotní péče. Jako vedoucí výzkumného programu zaměřeného na veřejné duševní zdraví se dále
věnuji tématům duševní gramotnosti a osvěty, duševního zdraví dětí a dospívajících, prevence
a výzkumu sebevražd a vývoji a implementaci služeb péče o duševní zdraví. Mimo výzkumné
a implementační aktivity se věnuji organizování osvětových akcí pro veřejnost (např. 10 ročníků
festivalu Na hlavu) a jako vědecký sekretář se podílím na organizaci každoroční konference pořádané
Českou neuropsychofarmakologickou společností.
Vzdělání a odborná příprava
2007–2012 Mgr. v oboru aplikovaná matematika a statistika, Masarykova univerzita v Brně, ČR
2019–2024 Ph.D. v oboru psychiatrie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, ČR
Pracovní pozice a zaměstnání
2012–2014 Statistik, Český statistický úřad, Česká republika
2014–dosud Výzkumník, Národní ústav duševního zdraví, Česká republika
2024–dosud Vedoucí, Výzkumný program Veřejné duševního zdraví, Národní ústav duševního
zdraví, Česká republika
Mgr. Karolína Kuchaříková , Ph.D.1, Hana Melicharová 2, prof. MUDr. Jan Vevera , Ph.D.3, 4, ,
Výzkumný program Veřejné duševní zdraví, Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika 1
Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, Praha 2
Klinika psychiatrie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Plzeň 3
Klinika psychiatrie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Česká republika 4
Smrt ve všech souvislostech je jedním z největších obav mladého ale i zkušeného psychiatra. Skoro nikdy nad ní nepřemýšlíme jako nad součástí života a často střídáme frenetickou snahu se jí vyhnout, s nucením přijetí smrti jako důsledku. Přednáška shrnuje základní pohledy na časté okamžiky střetnutí se smrtí v psychiatrické praxi, zaměřuje se na její existenciální hledisko a nabízí možnosti jak s tématem smrti pracovat.
Paliativní péče je již etablovaným a nesmírně důležitým oborem medicínského světa. Jaká jsou její přínosy a úskalí? Jak je aplikovaná v psychiatrii? Jak může fungovat paliativní tým v psychiatrické nemocnici? To shrnuje příspěvek MUDr. Kopeckého, paliativního lékaře.
Jak vidí smrt soudní lékař. Jak probíhá jeho práce na oddělení ale i v terénu v pozici koronera? Jaké jsou aktuální statistiky ohledně sebevražd a jejich ohledání? A proč je vlastně důležité provádět pitvy? Přednáška MUDr. Hoferové nabízí extrémně důležitý vhled do medicíny po konci života.
Cílem longitudinální studie bylo zhodnotit efekt šestitýdenního intenzivního programu (kombinace KBT a schématerapie) u pacientů s HPO a zjistit změny hodnot HRV, disociace a sebestigmatizace. Během šestitýdenní hospitalizace došlo k statisticky významnému poklesu hraničních příznaků i úzkostně-depresivní symptomatiky. V prospektivním hodnocení 75 pacientů s HPO absolvujících šestitýdenní strukturovaný program (KBT a schématerapie) jsme sledovali změny symptomů HPO, úzkosti, deprese, disociace, sebestigmatizace a HRV. Program vedl k výraznému zlepšení klinických ukazatelů. Prediktivní analýzy ukázaly, že vyšší výchozí HF% (parasympatická aktivita) souvisela s větším klinickým benefitem, zatímco vyšší poměr LF/HF (relativní dominance sympatiku) predikoval slabší odpověď. Sebestigmatizace byla nezávislým negativním prediktorem poklesu depresivity. Změny v disociaci úzce korelovaly s poklesem celkové psychopatologie a paranoidity. Zjištění podporují integraci technik harmonizujících autonomní nervový systém a specifických intervencí zaměřených na snížení sebestigmatizace do standardní psychoterapie HPO Změny HRV byly ve vyšším vstupním parasympatickém tonu (HF%), který predikoval větší klinické zlepšení, zatímco vyšší LF/HF předpovídal slabší odpověď. Vyšší míra sebestigmatizace negativně predikovala pokles depresivity. Zlepšení disociace korelovalo s poklesem celkové psychopatologie, zejména paranoidity. Výsledky zdůrazňují význam personalizace léčby se zaměřením na autonomní regulaci a práci se sebestigmatizací.
prof. MUDr. Praško Ján, CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
MUDr. Nesnídal Vlastimil
Životopis není k dispozici
PhDr. Ocisková Marie, PhD
PhDr. Marie Ocisková, Ph.D., působí jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v Centru duševní rehabilitace v Berouně. Dříve plně působila jako klinická psycholožka na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci, kde získala rozsáhlé zkušenosti s psychodiagnostikou a psychoterapií dospělých pacientů. Dosud má na fakultě malý úvazek. Ve své výzkumné práci se zaměřuje na témata kognitivně behaviorální terapie a schématerapie, zejména u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchou a depresivními onemocněními. Dlouhodobě se zajímá o problematiku sebestigmatizace, disociace a vztahu mezi ranými zkušenostmi a duševním zdravím. Je autorkou a spoluautorkou více než 250 odborných publikací a členkou redakční rady časopisu BMC Psychiatry. Absolvovala pokročilý výcvik v individuální i skupinové schéma terapii akreditovaný ISST a kompletní psychoterapeutický výcvik v kognitivně behaviorální terapii. Na konferencích doma i v zahraničí pravidelně prezentuje výsledky výzkumu i praktické zkušenosti z terapeutické práce, kterou propojuje s hlubokým zájmem o rozvoj sebeuvědomění, autenticity a laskavosti v psychoterapeutickém procesu
MUDr. Bělohradová Kamila
Lékařka na Klinice psychiatrie FNOL, vyučující předmětu Psychiatrie na LF UPOL, studentka postgraduálního studia na LF UPOL.
MUDr. Višňovský Jozef
Jozef Višňovský působí jako psychiatr a psychoterapeut v ambulanci s rozšířenou péčí AGE Centrum s.r.o. v Olomouci. Dokončuje doktorské studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, kde se věnuje výzkumu faktorů ovlivňujících průběh úzkostných poruch. V klinické praxi se zaměřuje na terapii úzkostných poruch, individuální a skupinovou psychoterapii a podporu duševní odolnosti.
MUDr. Vaněk Jakub, PhD
Jakub Vaněk je komunitní psychiatr působící v Beskydském centru duševního zdraví, postdoktorand na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Ve své výzkumné činnosti se zabývá spánkovou medicínou s důrazem na spánkovou apnoe u psychiatrických pacientů. Publikoval na dané téma několik prací, indexováno má 21 publikací v databázi PubMed, v praxi se dále věnuje kognitivně behaviorální terapii nespavosti.
MUDr. Vlastimil Nesnídal 2, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 3, 4, 5, 6, , PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 3, 6, , MUDr. Kamila Bělohradová 1, MUDr. Jozef Višňovský 1, 2, , MUDr. Jakub Vaněk , PhD1,
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1
AGE Centrum Olomouc 2
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 3
Katedra psychoterapie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), Praha 4
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 5
Mindwalk, s.r.o., Praha, Akeso holding, Praha 6
Neuropsychiatrické syndromy během včasné neurorehabilitace. Marcela Grünerová-Lippertová (1), Tomáš Korbička (2), Jan Votava (3, Martin Smrčka (4) (1) Klinika rehabilitačního lékařství FNKV, 3. lékařská fakulta UK Praha (2) SurGal Clinic s.r.o. Brno (3) Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1.LFUK Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha (4) Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, Fakultní nemocnice Brno úvodem Poškození mozku může snížit kognitivní a behaviorální schopnosti. Nejčastěji dochází k poruchám vědomí, pozornosti, motivace a vnímání, což výrazně omezuje schopnost spolupráce v neurorehabilitaci. Trénink základních kognitivních funkcí má vysokou prioritu, jelikož může pacientům vrátit schopnost spolupracovat. Neuropsychologická a neuropsychiatrická terapie zde využívá specifickou diagnostiku a individualizované terapeutické metody. Pacienti jsou zejména ve včasné fázi neurorehabilitace ve zvláštní míře závislí na přizpůsobených formách instrukcí (verbálních i neverbálních) a možnostech řešení, přičemž omezení jako neglect, hemiplegie nebo afázie je třeba již při plánování terapie zohlednit. Podpora bdělosti, koncentrace, komunikačních schopností a exekutivních funkcí je zde v centru prvních terapeutických cílů, obvykle v úzké spolupráci s dalšími terapeutickými nabídkami interdisciplinárního týmu Pacienti a metody V rámci pilotního projektu NINR (Navazující intenzívní neurorehabilitace u pacientů se získaným těžkým poškozením mozku) je realizována včasná fáze neurorehabilitace, během které musí být ještě v případě nutnosti zajištěna intenzivní péče, včetně možnosti umělé plicní ventilace. Zařazení do projektu je možné do 1 měsíce od vzniku poškození podle indikačních kritérií. Průběh terapie zahrnuje až 12 týdnů intenzivní terapie – 3-4 hodiny terapie denně v interdisciplinárním týmu. Výsledky Do konce června 2025 byla v projektu dokončena včasná neurorehabilitace u 155 pacientů, kteří byli přijati po průměrně 18. dnech od akutního onemocnění. Průměrná doba rehabilitace na NINR byla 47 dnů. 38% pacientů mohlo kontinuálně pokračovat v dalších fázích rehabilitace. V rámci assessmentu průběhu této včasné formy neurorehabilitace formou Včasného indexu (VI) jsou monitorovány také neuropsychiatrické poruchy jako dozor vyžadující porucha chování a dozor vyžadující dezorientace. V rámci včasné rehabilitační léčby jsou závažné poruchy chování ve smyslu organického psychosyndromu časté. Pacienti manipulují s tracheostomickými kanylami, žaludečními sondami nebo katétrovými systémy, čímž ohrožují sami sebe. Vzhledem k nedostatku náhledu a úsudku často opakovaně dochází k agresivnímu chování vůči ošetřujícímu týmu. Dozor vyžadující porucha chování (nebezpečí sebepoškození, nebo poškození druhých) způsobená onemocněním byla vstupně klasifikována u 102 pacientů a výstupně u 36 pacientů. Položka " dezorientace vyžadující dozor“ vyžaduje zvláštní personální dohled (např. 1:1) bez ohledu na to, zda je dohled vyžadován u mobilních nebo imobilních pacientů, byla vstupně zaznamenána u 108 pacientů, výstupně u 44 pacientů. 5 pacientů našeho kolektivu bylo z důvodu závažných neuropsychiatrických poruch přeloženo do lůžkové psychiatrické péče. Souhrnem Tyto výsledky dokumentují význam neuropsychiatrické symptomatiky v rámci včasné neurorehabilitace a poukazují na nutnost úzké spolupráce s psychiatrickou odborností, která je v mnoha případech nutná i po jejím ukončení. Společně se stoupající mobilitou těchto pacientů se stává překlad do následných fází rehabilitace v mnoha případech problematický. Vhodnou podporou pacientů s neuropsychatrickými deficity následkem akutního poškození mozku by bylo etablování specializovaných oddělení neuro-psychiatrické rehabilitace.
prof. MUDr. Marcela Grunerova-Lippertova PhD
Prof. MUDr. Marcela Grünerová Lippertová, Ph.D. MsC. působí jako přednostka Kliniky
rehabilitačního lékařství FNKV 3.LF UK. Vyučuje v bakalářských a magisterských
oborech a je školitelkou postgraduálního studia v oblasti neurověd. Je členkou vědecké
rady Wissenschaftlicher Beirat der IGOST Interdisziplinäre Gesellschaft für
orthopädische/unfallchirurgische und allgemeine Schmerztherapie e. V.Sekce
Schmerztherapie DGOU Deutsche Gesellschaft für Orthopädie und Unfallchirurgie, dále
předsedkyní České neurorehabilitační spolenosti ČNRS a sekce akutní
neurorehabilitace České neurochirurgické společnosti a členkou výboru sekce
Telemedicína, ČSLF. Působila dlouhodobě v zahraničí, na Univerzitě Kolína nad
Rýnem, Deutsche Sporthochschule Köln, Hochschule für Gesundheit Bochum a
Hochschule Fresenius Kolín nad Rýnem.
Marcela Grunerova-Lippertova 1,
- Klinika rehabilitačního lékařství - FNKV, 3. LF UK 1
Úvod V reakci na zvýšenou pozornost věnovanou bezpečnosti školních zařízení se i v evropském a českém prostředí postupně objevují programy zaměřené na přípravu žáků a pedagogů na mimořádné krizové situace, včetně scénářů útoku aktivního střelce. Tyto programy jsou často inspirovány zahraniční praxí a jejich hlavním cílem je posílení připravenosti, orientace v krizové situaci a snížení rizika chaosu při ohrožení života. Současně se však v odborné literatuře objevují otázky týkající se možných psychologických dopadů těchto nácviků na děti a dospívající, zejména s ohledem na jejich vývojová specifika. Cílem příspěvku je nabídnout přehled vybraných zahraničních výzkumů, které se zabývají psychologickými aspekty nácviku reakce na útok aktivního střelce u dětí a adolescentů, a naznačit možné implikace těchto zjištění pro českou školní praxi. Metodika Příspěvek vychází z přehledu zahraniční odborné literatury zaměřené na oblast školní bezpečnosti, krizové připravenosti, dětské psychologie a duševního zdraví. Zahrnuty byly empirické studie, přehledové práce i doporučení odborných institucí, především z anglosaského prostředí, kde jsou podobné programy realizovány dlouhodobě. Analýza se soustředila na popis psychických reakcí dětí v souvislosti s různými formami nácviku, od informačně-edukačních programů až po simulované scénáře krizových situací. Součástí příspěvku je rovněž stručná reflexe českého kontextu, vycházející z dostupných metodických přístupů a odborných zkušeností s preventivními aktivitami realizovanými ve školním prostředí. Výsledky Zahraniční výzkumy obecně ukazují, že reakce dětí na nácviky krizových scénářů jsou výrazně individuální a ovlivněné věkem, osobnostními charakteristikami, předchozími zkušenostmi i formou samotného nácviku. Některé studie poukazují na to, že vhodně strukturované, přiměřené a citlivě vedené programy mohou přispívat k lepší orientaci v krizových situacích a posílení pocitu kompetence. Současně však část odborné literatury upozorňuje, že příliš realistické nebo stresující simulace mohou u některých dětí vyvolat zvýšenou míru úzkosti, obavy o vlastní bezpečí či přechodné stresové reakce. Zmiňovány jsou zejména mladší děti a jedinci s vyšší citlivostí na stres nebo s předchozí zkušeností se zátěžovými událostmi. Výzkumy rovněž naznačují, že bez adekvátní přípravy a následného zpracování může být přínos nácviku omezený. Závěry a doporučení Přehled zahraničních výzkumů naznačuje, že nácvik reakce na útok aktivního střelce může být přínosným prvkem školní prevence, pokud je realizován s ohledem na vývojová a psychologická specifika dětské populace. Zároveň však odborná literatura upozorňuje na potřebu opatrnosti při volbě metod a intenzity těchto programů. Na základě dostupných poznatků lze doporučit, aby školní nácviky kladly důraz spíše na edukaci, srozumitelnost a posilování pocitu bezpečí než na realistické simulace extrémního ohrožení. Důležitou roli hraje zapojení odborníků na duševní zdraví, jasná komunikace s pedagogy a rodiči a možnost následné reflexe a podpory žáků. Takový přístup může přispět k tomu, aby preventivní aktivity plnily svůj ochranný účel, aniž by zvyšovaly riziko negativních dopadů na duševní zdraví dětí a dospívajících.
Mgr. Tibor A. Brečka Ph.D. et Ph.D., MBA, LL.M.
vedoucí sekce psychologie v Asociaci bezpečná škola, z.s., vysokoškolský pedagog, krizový intervent a psychoterapeut – člen České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Česká asociace pro psychoterapii, American Psychological Association, České kriminologické společnosti, a mimořádný člen Asociace forenzních psychologů Čech, Moravy a Slezska. Působí mj. na katedře psychologie a sociálních věd Ambis a na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Téměř 20 let se zabývá problematikou forenzní psychologie, psychologie katastrof, krizové komunikace a komunikace rizika a etických aspektů mimořádných situací.
Tibor A. Brečka 1,
katedra psychologie a sociálních věd, Ambis vysoká škola, z.s. 1
Příspěvek představí podpořený projekt JAK JE?, který se zaměřuje na snížení suicidality u lidí propuštěných z psychiatrické hospitalizace. Období bezprostředně po propuštění představuje kritickou fázi, během které je riziko sebevraždy až dvacetinásobně vyšší než v běžné populaci. Současný systém péče v České republice postrádá jednotný, standardizovaný a nízkoprahový mechanismus, který by toto období systematicky pokrýval. Zlepšení návaznosti péče po propuštění z psychiatrické hospitalizace je také jedním z prvků komplexní strategie v oblasti prevence sebevražd v ČR, kterou vytyčuje Národní akční plán prevence sebevražd (NAPPS) pro období 2020-2030, formulovaný a schválený v rámci probíhající reformy psychiatrické péče. Cílem projektu je předběžně ověřit účinnost a proveditelnost adaptace mezinárodně doporučované intervence WHO Brief Intervention and Contact do českého kontextu (CZ-BIC). Brief intervention and Contact intervence je krátká a strukturovaná podpora, která pomáhá udržet kontakt s klientem v kritickém období, posiluje adherenci k léčbě a snižuje riziko relapsu či rehospitalizace. Intervence se skládá z prvního sezení, během kterého probíhá psychoedukace, motivace klienta a tvoří se bezpečnostní plán. Toto úvodní sezení má za cíl vybavit klienta potřebnými kompetencemi ke zvládnutí přechodu z hospitalizace do jeho přirozeného prostředí. Na první kontakt navazují předem sjednané telefonické kontakty pracovníka s klientem, které slouží k podpoře klienta ve vytyčených cílech léčby. Výhoda BIC je její dobré vědecké ověření a jednoduchost intervence, která snižuje nároky na ošetřující personál a může být poskytována širší skupině klientů, kteří by jinak komplexní péči nedostali. Projekt kombinuje analýzu dostupných dat a praxe ve třech pilotních regionech, mezioborovou spolupráci klíčových aktérů a pilotní implementaci intervence. Důraz je kladen nejen na možné dopady CZ-BIC na suicidální riziko a psychickou pohodu klientů, ale také na podpoření návaznosti péče, komunikace na sociálně-zdravotním pomezí mezi lůžkovými a sociálními službami a posílení kompetencí zapojených profesionálů. Návaznost péče je totiž v projektu řešena propojením lokálních sociálních služeb s lůžkovým oddělením. Cílem příspěvku je představit projektu a jeho koncepci, podstatu pilotované intervence včetně příkladů realizace v zahraničí a diskutovat možnosti dalšího rozvoje či škálování CZ-BIC na národní úroveň. Projekt má ambici přinést první poznatky o účinnosti a možnosti uplatnění BIC v českém kontextu a tím podpořit kvalitu následné péče po psychiatrické hospitalizaci a přispět mimo jiné k dlouhodobému zlepšení problému suicidality u lidí propuštěných z psychiatrické hospitalizace.
Ondřej Rýdlo
Ondřej Rýdlo působí od roku 2023 v Národním ústavu duševního zdraví v pracovní skupině Prevence a výzkum sebevražd. Je vystudovaný psycholog a aktuálně dokončuje své PhD studium v oboru neurověd.
Mgr. Ondřej Rýdlo 1, Mgr. Nicolas Say 1, Mgr. Laura Juríková 1, Mgr. Eva Tušková , Ph.D.1,
Národní ústav duševního zdraví 1
Paliativní péče je v českém prostředí stále často spojována především s onkologickými diagnózami a terminální fází somatického onemocnění. V moderním pojetí oboru však představuje komplexní přístup zaměřený na kvalitu života, zmírnění utrpení a podporu rozhodování u lidí s nevyléčitelným či závažným chronickým onemocněním, včetně pacientů s demencí, neurologickými onemocněními a těžkými duševními poruchami. Tím se přirozeně dostává do významného průsečíku s psychiatrií. Prezentace otevírá témata a oblasti, které mohou být průsečíkem v odbornostech psychiatrie a paliativní medicína, ukazuje na možnosti podpory profesionálů v psychiatrické péči ze strany paliativních konzultantů. Důraz při péči je kladen na vnímání role nemocného a jeho blízkých při rozhodování o přiměřenosti péči, na koncept cíle péče, dříve vyslovených přání, hodnotové historie, autonomie, respektu a důstojnosti, stejně jako přístupu case managementu v kontextu pokročilé nemoci a závěru života. Cílem sdělení je otevřít prostor pro společné porozumění a dialog mezi psychiatrií a paliativní péčí jako obory, které se setkávají v práci s komplexními lidskými potřebami.
Ondřej Kopecký
V letech 2005–2025 působil ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde pracoval na resuscitačním oddělení KARIM a spoluzaložil Centrum podpůrné a paliativní péče. Odbornou inspiraci čerpal i při zahraničních pobytech v Německu (Stiftungsklinikum Koblenz a LMU München). Od roku 2021 byl primářem Kliniky paliativní medicíny VFN a 1. LF UK, od roku 2026 vede nově vzniklé pracoviště paliativní medicíny v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Je lektorem specializačních, komunikačních a manažerských kurzů, kurzů etických a právních aspektů paliativní péče. Je zvaným řečníkem řady odborných konferencí, autorem a spoluautorem odborných článků a kapitol v monografiích zaměřených na paliativní medicínu. Spolupracuje jako odborný mentor s poskytovateli zdravotních a sociálních služeb při rozvoji paliativní péče, je členem odborných rad a partnerem projektů podporovaných nadacemi a filantropy. Je spoluzakladatelem Nadačního fondu pro rozvoj paliativní péče.
Významnou část své práce věnuje rozvoji odborné komunity a zvyšování dostupnosti kvalitní paliativní péče napříč regiony. Zasazuje se o standardizaci a systémové ukotvení paliativní péče – v letech 2019–2021 vedl klinickou část projektu MZ ČR na podporu nemocničních paliativních týmů a od roku 2020 stojí v čele České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP.
V péči o nemocné a jejich rodiny klade důraz na etiku, spiritualitu, komunikační dovednosti a na časné uplatňování paliativních principů. Je certifikovaným etickým poradcem, absolventem programu Master of Healthcare Administration a spoluzakladatelem Institutu pro etické poradenství.
Ondřej Kopecký 1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice, Oddělení podpůrné a paliativní péče 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
