Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Workshop představí praktické použití strukturovaných nástrojů hodnocení rizika násilného jednání v běžném klinickém provozu s využitím přímého videopřenosu ze Simulačního centra Psychiatrické nemocnice Bohnice. Interaktivní 1,5hodinový workshop propojí krátké odborné vstupy, demonstraci práce s pacientem v simulovaném prostředí (herec) a společnou diskusi nad konkrétními klinickými rozhodnutími v průběhu hospitalizace daného pacienta. Účastníci se seznámí s třemi klíčovými nástroji hodnocení rizika a jejich využitím pro plánování intervence a managementu rizika: DASA – Dynamic Appraisal of Situational Aggression: krátký, sedmipoložkový nástroj pro každodenní odhad bezprostředního rizika agrese v následujících 24 hodinách. START – Short-Term Assessment of Risk and Treatability: strukturovaný nástroj zaměřený na dynamické rizikové i ochranné faktory a více typů nežádoucích výsledků (násilí, sebepoškození, viktimizace) s přímým napojením na léčebný a bezpečnostní plán. HCR-20: mezinárodně nejrozšířenější strukturovaný profesionální nástroj pro posouzení rizika násilí, vycházející z historických, klinických a prognostických faktorů a užívaný zejména ve forenzním a ochranném léčení. Cílem je ukázat, jak tyto nástroje kombinovat v reálném čase – od krátkodobé predikce agresivního chování na oddělení po střednědobé a dlouhodobé plánování péče a řízení rizika. Na úvod budou stručně představeny principy strukturovaného klinického úsudku a místo jednotlivých škál v kontinuu hodnocení rizika. Následuje živý simulovaný rozhovor s „pacientem“, během kterého budou facilitátoři transparentně aplikovat DASA, START a HCR‑20 a společně s účastníky formulovat konkrétní doporučení pro intervenci, deeskalaci a bezpečnostní opatření. V závěru bude prostor pro diskusi implementačních úskalí v českém prostředí (časová náročnost, týmová spolupráce, dokumentace) a pro sdílení zkušeností účastníků. Lektoři MUDr. Marek Páv, PhD – PN Bohnice, 1. LF UK, ZIPPS Mgr. Jaroslav Pekara, PhD – VŠZDRAV, PN Bohnice (DASA) MUDr. Christina Jamborová – PN Bohnice (START) Prof. MUDr. Jan Vevera, PhD – LF v Plzni UK, IPVZ (HCR‑20)
MUDr. Marek Páv PhD.,MBA
Působí v Psychiatrické nemocnici Bohnice a 1.LF UK.
Mgr Pekara Jaroslav, PhD.
Životopis není k dispozici
Mgr Běhounek Jan
Od roku 1996 působí v Psychiatrické nemocnici Bohnice, kde pracoval v různých pozicích – sanitář, ošetřovatel, všeobecná sestra, staniční sestra, vrchní sestra. Nyní (od roku 2016) zastává pozici vedoucího oddělení řízení kvality s tím, že současně částečným úvazkem pracuje na oddělení akutní péče jako všeobecná sestra se specializací pro péči v psychiatrii. Od roku 2003 je certifikovaným auditorem ve zdravotnictví, od roku 2014 je vedoucím auditorem pro normu ISO 9001 a hodnotitel kvality a bezpečí v lůžkové zdravotní péči dle vyhlášky MZ ČR č. 102/2012 Sb. V rámci MZ ČR spolupracuje od roku 2018 v projektech Deinstitucionalizace služeb pro duševně nemocné a Destigmatizace. Přednáší psychiatrické ošetřovatelství studentům VŠZ o.p.s. v Praze a VOŠ a SŠ MILLS s.r.o. v Čelákovicích. V roce 2012 byl zvolen do předsednictva psychiatrické sekce ČAS, kde působí doposud.
MUDr. Jamborova Christina
Životopis není k dispozici
prof. Vevera Jan, PhD.
Životopis není k dispozici
Marek Páv 1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice, 1.LF UK, LF UK v Plzni 1
Farmakorezistentní deprese v centru současné psychiatrie: individualizovaná aplikace intranazálního esketaminu Farmakorezistentní deprese (TRD) představuje jednu z největších klinických výzev současné psychiatrie. Je spojena nejen s přetrvávající depresivní symptomatikou, výrazným funkčním znevýhodněním a sníženou kvalitou života, ale také s naléhavou potřebou terapeutických přístupů, které dokážou překročit limity standardní antidepresivní léčby. V tomto kontextu se intranazální esketamin etabloval jako významná inovativní možnost pro pacienty s nedostatečnou odpovědí na konvenční terapeutické strategie a otevřel nový prostor pro moderní, cílenou a individualizovanou léčbu. Tento workshop propojí současné poznatky o efektivní léčbě TRD s praktickou zkušeností z každodenní klinické péče a zaměří se na otázku, jak tuto léčebnou možnost bezpečně, smysluplně a s maximálním benefitem pro pacienty integrovat do reálné praxe. Vedle stručného rámce terapeutických možností bude pozornost soustředěna především na konkrétní aspekty podávání intranazálního esketaminu, včetně přípravy pacientů, edukace zdravotnického personálu, organizačního zajištění aplikace a její observace, a také kritérií pro bezpečné propuštění pacientů do domácího prostředí. Zvláštní důraz bude kladen rovněž na management nejčastějších nežádoucích účinků, jako jsou nauzea, bolest hlavy, přechodné lehké zvýšení krevního tlaku či disociativní prožitky. Součástí workshopu bude také prezentace real-world dat z našeho ambulantního pracoviště, kde již bylo léčeno více než 200 pacientů, včetně zkušeností s dlouhodobějším podáváním této léčby v klinické praxi. Významnou součástí workshopu bude interaktivní diskuse, která umožní sdílení zkušeností mezi jednotlivými pracovišti, otevřenou reflexi klinických otázek a formulaci praktických doporučení pro každodenní péči. Cílem workshopu je nabídnout účastníkům odborně ukotvený a současně vysoce praktický pohled na léčbu farmakorezistentní deprese, inspirovat k bezpečné a individualizované klinické práci a podpořit kultivaci péče o pacienty, u nichž standardní terapeutické postupy nedostačují.
Doc. MUDr. Bártová Lucie, PhD
Lucie Bartova, born in Ostrava, Czech Republic, obtained her medical degree (MD) in 2012 from the Medical University of Vienna (MUV) in Austria. As a diploma and later a doctoral student at the Department of Psychiatry and Psychotherapy at MUV, she investigated neuroimaging correlates of acute and remitted major depressive disorder (MDD) under the supervision of Prof. Lukas Pezawas (ORCID: 0000-0002-1329-6352) and received her PhD in 2019. Simultaneously, she completed her psychotherapeutic training in psychoanalytic psychotherapy and her residency in psychiatry. Throughout this period, she actively participated in clinical and neuroimaging studies, focusing predominantly on MDD, anxiety disorders as well as schizophrenia and psychopharmacotherapy of brain diseases in general.
Under the supervision of Prof. Siegfried Kasper (ORCID: 0000-0001-8278-191X), the former head of the Department of Psychiatry and Psychotherapy at MUV, Bartova increasingly concentrated on treatment-resistant depression (TRD). From 2021-2022, she served as a visiting scientist with a focus on TRD at the Psychiatry Institute within the Department of Biomedical and NeuroMotor Sciences at the University of Bologna in Italy, under the supervision of Prof. Alessandro Serretti (ORCID: 0000-0003-4363-3759). In the meantime, she has expanded her scientific scope by investigating an individually tailored therapeutic approach for the Long-COVID (LC) syndrome with neuropsychiatric manifestations.
Bartova has presented her research findings in English, German and Czech at national and international conferences, published in renowned psychiatric journals, and received performance scholarship of MUV, as well as several national and international travel and research awards. She has regularly served as a member of the scientific program and local organizing committees for national and international psychiatric and neuroscientific congresses, including ÖGPB, IFMAD, CINP, and EPA. Currently, she is an executive board member of the international psychiatric associations, EPA and CINP, as well as the Austrian ÖGPB.
Additionally, she is a member of the editorial boards of several prestigious national (Austrian and Czech) and international psychiatric and neuroscientific journals, including Frontiers in Psychiatry, Psychotherapy and Psychosomatics (during the chief editorship of Prof. Giovanni Fava and his team), Discover Mental Health, Journal für Neurologie, Neurochirurgie und Psychiatrie, JATROS Neurologie & Psychiatrie, Psychiatrie, MDPI: Innovations in the Treatment for Depression and Anxiety, and Psychedelics: The Journal of Psychedelic Pharmacology. Since 2023, she has been privileged to serve as an associate editor of the International Journal of Psychiatry in Clinical Practice.
In 2022, she completed her Habilitation in Psychiatry ("License to Teach Psychiatry") at MUV, earning the academic title Privatdozentin (PD). In 2024, she secured an internal career agreement (tenure track, associate professor for the period 2024-2027) at MUV. She currently serves as Deputy Head of the main and emergency psychiatric outpatient unit, and of the special outpatient unit for TRD, and Head of the special outpatient unit for Pharmacogenetics.
Lucie Bártová 1,
Department of Psychiatry and Psychotherapy Medical University of Vienna 1
Cieľom prednášky je zhrnutie hlavných charakteristík dvoch úspešných komunitne zameraných systémov starostlivosti o duševné zdravie a ich možné využitie pre psychiatrickú starostlivosť v našich krajinách. Autorka je psychiatrička z Bratislavy. V rokoch 2011-2013 pracovala v Prahe v Bohnicích, kde sa stretla s terstským modelom v Taliansku. Keďže ju veľmi zaujal, venovala sa mu aj vo svojej špecializačnej práci a neskôr, v r. 2017, Terst navštívila aj osobne s podporou vtedajšieho zamestnávateľa Centra pre liečbu drogových závislostí v Bratislave. Na konferencii v Prahe v r. 2023 stretla pani profesorku Teresu Maia z Portugalska, primárku psychiatrickej kliniky v Amadore, ktorá prednášala o programe „Semente“ pre deti rodičov s psychiatrickou poruchou založenom na programe ChildTalks. Okrem toho ale predstavila aj ich model psychiatrickej starostlivosti založený na veľmi úzkej spolupráci medzi personálom psychiatrickej kliniky a komunitných centier. Vďaka ochote pani profesorky a cestovnému grantu Slovenskej psychiatrickej spoločnosti sa autorka mohla zúčastniť krátkej stáže priamo v Amadore v apríli 2024 a priniesť odtiaľ cennú inšpiráciu. Keďže ako český tak aj slovenský systém psychiatrickej starostlivosti prechádza reformou, považujem za dôležité a užitočné prinášať dobré príklady zo zahraničia. V prednáške sa budeme venovať viacerým aspektom oboch spomínaných systémov. Ak by sme mali vyzdvihnúť najdôležitejšie spoločné charakteristiky, bolo by to výborné prispôsobovanie sa aktuálnym okolnostiam a skvelá komunikácia a koordinácia medzi jednotlivými zložkami systému.
Tatiana Magová
V psychiatrickej praxi od r. 1997. Prvých 10 rokov v Psychiatrickej nemocnici v Pezinku, potom 2 roky v Prahe v Bohnicích. Po návrate na Slovensko opäť 2 roky v Pezinku, 3 roky v Centre pre liečbu drogových závislostí v Bratislave. Od r. 2018 pracuje v ambulantnej sfére vo vlastnej ambulancii. Okrem práce psychiatričky sa venuje zastupovaniu kolegov voči zdravotným poisťovniam a zlepšovaniu spolupráce ambulantného sektora so Slovenskou psychiatrickou spoločnosťou.
Tatiana Magová 1,
Psychiatrická ambulancia MENTAL COMFORT, Bratislava, Slovenská Republika 1
Slovensko má v oblasti ECT dlhoročnú tradíciu a v regionálnom kontexte patrilo medzi krajiny s nadpriemernou dostupnosťou. Národný prieskum publikovaný v Journal of ECT ukázal vysoké pokrytie poskytovania ECT naprieč lôžkovými pracoviskami a dominantné využitie pri afektívnych poruchách. V posledných rokoch sa zároveň posilnil dôraz na štandardizáciu, bezpečnosť, dokumentáciu a ochranu práv pacientov a v medzinárodných hodnoteniach sa pozitívne reflektuje existencia národných usmernení Analýza údajov NCZI za roky 2019–2024 ukazuje, že ECT počas hospitalizácie bola realizovaná približne u 3,4–4,0 % všetkých psychiatrických hospitalizácií v rokoch 2019–2022, pričom v rokoch 2023–2024 klesla na 2,8–2,9 %. U afektívnych porúch (F30–F39) podstúpilo ECTH približne 6,8–8,5 % hospitalizovaných v rokoch 2019–2022, v rokoch 2023–2024 poklesol podiel na 5,9–6,4 %. Po miernom znížení v pandemických rokoch pozorujeme v posledných dvoch rokoch výraznejší pokles relatívnej aj absolútnej frekvencie výkonov, predbežné prevádzkové pozorovania naznačujú pokračovanie trendu aj v roku 2025 (údaje NCZI zatiaľ nie sú dostupné). Trend poklesu sa časovo prekrýva s posilnením štandardizácie a dôrazu na ľudskoprávne aspekty ústavnej starostlivosti, vrátane monitoringu a odporúčaní smerom k ústavným zariadeniam. V príspevku zasadíme slovenské dáta do medzinárodného kontextu a prebiehajúcej odbornej diskusie, kde sa stretáva dôraz na „rights-based“ prístup (napr. WHO) s odbornými reakciami upozorňujúcimi na riziko stigmatizujúcich interpretácií ECT. Na záver navrhneme praktické opatrenia, ktoré podporia dostupnosť ECT pre indikovaných pacientov pri súčasnom posilnení bezpečnosti, transparentnosti, informovaného súhlasu, auditovateľnej dokumentácie a cielenej destigmatizácie medzi odborníkmi aj verejnosťou.
Mgr. MUDr. Jozef Dragašek PhD., MHA.
Mgr. MUDr. Jozef Dragašek, PhD., MHA je prednosta I. psychiatrickej kliniky UPJŠ LF a UNLP Košice a vysokoškolský učiteľ. Je honorárnym sekretárom Sekcie psychiatrie UEMS (UEMS PS), viceprezidentom Slovenskej psychiatrickej spoločnosti SLS, predsedom výboru Sekcie biologickej psychiatrie a predsedom dozornej rady Sexuologickej sekcie SPsS SLS. Pôsobí ako predseda redakčnej rady časopisu Psychiatria pre prax.
Jozef Dragašek 1,
1. psychiatrická klinika UPJŠ LF a UNLP, Košice 1
Úvod V detskej a adolescentnej psychiatrii v poslednom desaťročí pribúdajú pacienti prezentujúcich sa ťažkosťami, ktoré len čiastočne zodpovedajú tradičným diagnostickým kategóriám. V klinickej praxi sa častejšie objavujú funkčné neurologické príznaky vrátane náhle vznikajúcich tikových prejavov šírených sociálnymi sieťami (Hull & Parnes, 2021; Pringsheim et al., 2021), pretrvávajúce telesné ťažkosti bez dostatočného somatického vysvetlenia v rámci poruchy telesného distresu podľa ICD-11 (WHO, 2019) a ťažkosti súvisiace s rodovou identitou, vrátane rýchlo vznikajúcej rodovej dysfórie v adolescencii (Littman, 2018; Cass Review, 2024). Epidemiologické práce zároveň poukazujú na nárast psychickej tiesne u adolescentov bez paralelného zvýšenia výskytu závažných psychotických porúch (Twenge et al., 2019; Racine et al., 2021). Metodika Konceptuálna prednáška vychádza z naratívneho prehľadu súčasnej literatúry a odporúčaní (ICD-11, epidemiologické a klinické práce) a z klinickej skúsenosti autora. Fenomény sú analyzované z hľadiska nozológie, vývinovej psychopatológie a medicinizácie psychického utrpenia (Frances, 2013). Výsledky Pozorované ťažkosti predstavujú heterogénnu skupinu stavov na rozhraní medzi duševnou poruchou, vývinovou variabilitou a psychosociálnou reakciou. Klinický obraz sa často vyznačuje výrazným subjektívnym distresom pri limitovanom náleze závažnej psychopatológie a vysokou závislosťou od sociálneho kontextu. Závery Súčasná prax čoraz častejšie rieši otázku, či ide o nové formy psychopatológie, zmenu jej fenotypu alebo o rozšírenie hraníc psychiatrickej diagnostiky. Prednáška diskutuje, aký má byť cieľ psychiatrickej starostlivosti — redukcia symptómov, podpora adaptácie alebo podpora duševného zdravia — a kde sa nachádza hranica medzi liečbou a sprevádzaním. Kľúčové slová detská a adolescentná psychiatria; funkčné tikové prejavy vyvolané sociálnymi sieťami; rýchlo vznikajúca rodová dysfória; generácia Z; medikalizácia; duševné zdravie
Hraniční porucha osobnosti (HPO) představuje závažnou poruchu osobnosti charakterizovanou nestabilitou emocí, vztahů, identity a impulzů. Tradiční léčba těchto pacientů je dlouhodobá a náročná, vyžaduje propojení psychoterapie, farmakoterapie a podpůrného přístupu. Schématerapie, vycházející z integrace kognitivně-behaviorálních, psychodynamických a humanistických principů, se v posledních letech ukazuje jako jeden z nejefektivnějších psychoterapeutických přístupů k léčbě HPO. Workshop představí strukturu a principy intenzivního skupinového schéma terapeutického programu realizovaného na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně, který funguje od roku 2022. Program kombinuje skupinovou a individuální schéma terapii, arteterapii, muzikoterapii a prvky tělesné práce, přičemž klíčovým prvkem je práce s módy, imaginativní reskripce, chairwork a limitovaným reparentingem. Cílem workshopu je propojit teoretické ukotvení s praktickými ukázkami a reflexí výsledků dvouletého fungování oddělení. Prezentovány budou data o změnách symptomů, maladaptivních schémat a módů u hospitalizovaných pacientů, doplněná o kazuistiky a ukázky terapeutické práce. Účastníci se seznámí se strukturou šestitýdenního léčebného programu, systémem skupinových setkání, organizací terapeutického týmu a integrací doplňkových terapií. V interaktivní části si budou moci vyzkoušet vybrané techniky – například krátkou reskripci v imaginaci, práci s přepínáním módů či nácvik empatické konfrontace ve skupině. Součástí workshopu budou také videoukázky, diskuze o obtížích při práci s HPO pacienty (např. zvládání přenosu, protipřenosu, kolísání motivace) a společná reflexe terapeutických dovedností posilujících hranice i soucit. Workshop je určen psychoterapeutům, psychologům, psychiatrům a dalším odborníkům, kteří se zajímají o aplikaci schématerapie v klinické praxi, zejména v kontextu skupinové léčby pacientů s hraniční poruchou osobnosti.
prof. MUDr. Ján Praško CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
Jan
Životopis není k dispozici
Maté Zdeněk
Životopis není k dispozici
Ocisková Marie
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , MUDr. Jan Pásztor 1, mgr. Zdeněk Maté 1, PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 2, ,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 2
Katedra psychoterapie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), Praha 3
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 4
WS s prvky role-play gaming a simulace k deeskalaci naléhavých příbuzných
Jaroslav Pekara Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Trančik Pavel, LoR
Životopis není k dispozici
Mgr. Jaroslav Pekara , Ph.D1, 2, , MUDr. Pavel Trančík , LoR1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice 1
Vysoká škola zdravotnická 2
Úvod V posledních desetiletích dochází k výraznému rozšíření psychiatrického jazyka mimo klinický kontext – do médií, vzdělávání i preventivních programů. Tento vývoj bývá interpretován jako důsledek destigmatizace a zvyšování tzv. mental health literacy (MHL). Současně však narůstá kritická debata o tom, zda plošná propagace jednotných výkladových rámců psychického utrpení, zejména biomedicínských a sociálně-politických, nemůže mít i nezamýšlené negativní důsledky pro duševní zdraví běžné populace. Příspěvek propojuje empirická data o psychiatrizaci každodenního jazyka s konceptuální analýzou reifikace psychického utrpení a kritikou současných preventivních přístupů a diskutuje alternativní směr podpory duševní odolnosti. Metodika Empirická část vychází zaprvé z dotazníkových dat o psychiatrizaci na českých gymnáziích, zadruhé z analýzy lingvistických dat zahrnujících americké a české publicistické texty z posledních dekád. Pro vybraná běžná adjektiva označující emoce a vlastnosti (např. smutek, plachost, roztržitost) byla analyzována změna kontextu jejich užití v čase. Klíčovým ukazatelem byla míra lexikální příbuznosti kontextu těchto slov s psychiatrickou a psychologickou odbornou literaturou, interpretovaná jako míra jejich „kliničnosti“. Konceptuální část se opírá o filozofickou a sociologickou analýzu procesu, v němž jsou rozmanité a situačně podmíněné prožitky transformovány do podoby jedné stabilní entity (např. poruchy nebo traumatu). Třetí část práce představuje kritickou syntézu literatury k MHL, se zaměřením na metodologii hodnocení účinnosti osvětových kampaní a jejich vztah k reálným ukazatelům duševní pohody. Výsledky Dotazníková data potvrzují vztah mezi mírou psychiatrizace a negativním vnímáním vlastního duševního zdraví. U převážné většiny sledovaných běžných adjektiv v češtině dochází od 90. let k systematickému nárůstu jejich kliničnosti. To naznačuje, že každodenní jazyk popisující běžné emoce a vlastnosti je stále častěji zasazován do psychiatrických interpretačních rámců. Tento posun je konzistentní s širšími kulturními trendy psychiatrizace, konceptuální expanze pojmů poruch a traumatu a s přesunem pozornosti od situačních a existenčních souvislostem utrpení k jeho patologizaci. Kritická analýza literatury o MHL zároveň ukazuje, že zvyšování znalostí o duševních poruchách není spolehlivě spojeno se zlepšením duševní pohody, přičemž účinnost plošných osvětových kampaní je často hodnocena na základě nepřímých, ideologicky interpretovaných ukazatelů. Závěry Výsledky naznačují, že plošná podpora jednotných psychiatrických výkladů každodenního distresu nemusí být vhodná pro všechny a může v některých případech oslabovat individuální zdroje odolnosti. Jako alternativu navrhujeme podporu schopnosti konstruktivního přehodnocení prostřednictvím nabídky mnohosti kulturně a konceptuálně odlišných perspektiv na lidské utrpení. V závěru příspěvku představíme pilotní řešení využívající generativní umělou inteligenci, které umožňuje individualizovanou práci s těmito perspektivami formou fiktivních postav poskytujících uživateli vzájemně kontrastní výklady jeho obtíží.
MUDr. Vojtěch Pišl
Výzkumník zabývající se vlivem společenských a kulturních proměn na nárůst epidemiologických ukazatelů duševních onemocnění na Lékařské fakultě v Plzni a v Národním ústavu duševního zdraví.
Vojtěch Pišl 1,
Lékařská fakulta v Plzni UK; Národní ústav duševního zdraví 1
Úvod: Velká část pacientů s organickými duševními poruchami se projevuje agitovaně nebo agresivně. V klinické praxi se však tyto projevy často nerozlišují a spouštěče problémového chování (např. bolest, frustrace, změna prostředí či somatická komorbidita) se systematicky nevyhledávají. Důsledkem bývá nevhodně zvolená nebo málo účinná léčba. Předkládaná práce ukazuje, že přesnější diagnostika a cílené rozlišení těchto projevů umožňuje lépe porozumět jejich příčinám a následně je kauzálně léčit. Cíle: Cílem této studie bylo pilotně ověřit systematické hodnocení agrese u pacientů s organickými duševními poruchami, klasifikovat incidenty do impulzivní, psychotické a psychopatické domény a analyzovat jejich bezprostřední spouštěče, následky daného chování a strategie zvládání. Metodika: Během 15ti měsíců byly prospektivně sledovány incidenty na akutním oddělení psychiatrie pro dospělé v České republice. Do studie byli zařazeni pouze pacienti s organickými duševními poruchami (MKN-10 - F00–F09). Agresivní chování bylo zaznamenáváno pomocí Modifikované škály zjevné agrese (MOAS). Násilný incident byl definován jako fyzicky agresivní útok proti osobám nebo majetku s váženým skóre ≥ 3. Sebepoškozování bylo analyzováno samostatně, autoagrese nebyla zahrnuta. Útoky byly klasifikovány do impulzivní, psychotické nebo psychopatické domény pomocí Assault Interview Checklist. Škála Staff Observation Aggression Scale (SOAS) byla použita k zachycení kontextu, cílů, následků agrese a způsobu zvládání násilných atak. Výsledky: Z 34 agresivních incidentů byly nejčastější impulzivní (n = 73,5 %, 25/34), psychotické byly méně časté (n = 26,5 %, 9/34) a psychopatické nebyly zaznamenány (0 %). Data získané pomocí škály SOAS poukázali na běžné spouštěče, jako jsou zmatenost, odmítání medikace, péče související s hygienou a v širším kontextu deliriantní stavy. Agrese byla převážně verbální s menšími fyzickými projevy (typicky údery pěstí nebo kopání). Incidenty byly většinou namířeny proti personálu a jen zřídka proti jiným pacientům či majetku. Následky byly obecně mírné. Impulzivní incidenty obvykle nevyžadovaly lékařské ošetření a byly řešeny verbální deeskalací, někdy následovanou krátkou izolací nebo mírným fyzíckým omezením. Naproti tomu psychofarma byla podle potřeby použita v případech psychotické agrese. Souhrn a závěr: Naše zjištění naznačují, že agrese u organických duševních poruch je rozlišitelná, kdy impulzivní agrese je nejčastější, psychotická méně častá a psychopatická agrese nejméně častá. Spouštěče zahrnovaly zmatenost, odmítání léčby a ošetřovatelské úkony. Možnosti zvládání se lišily mezi deeskalací/krátkodobým fyzickým omezením u impulzivních útoků a podáním antipsychotik/ BZD u psychotické agrese.
Pavel Kubíček
Pavel Kubíček (1998) je lékař, absolvent všeobecného lékařství (LFP UK v Plzni, 2024), aktuálně působící na akutním lůžkovém oddělení pro dospělé na Psychiatrické klinice FN Plzeň. Odborně se zaměřuje na agitovanost a agresivní/násilné chování u organických duševních poruch (MKN-10 F00–F09), zejména na typologii násilí, bezprostřední spouštěče a prakticky využitelné strategie zvládání (deeskalace, režimová opatření, cílená farmakoterapie). Paralelně se věnuje integraci AI do výuky psychiatrie prostřednictvím vývoje platformy pro AI simulovaného „virtuálního pacienta“ v ambulantním prostředí. Konferenčně prezentoval e-poster o dvouleté prevalenci násilí na akutním oddělení a krátké sdělení k AI virtuálním pacientům na WPA 2025 v Praze; na EPA 2026 v Praze má přijatý e-poster zaměřený na typologii násilí a v lednu 2026 měl odborný výstup v rámci workshopu „Násilí a deeskalace“ v Mariánských Lázních.
MUDr. Pavel Kubíček 1, 2, , prof. MUDr. Jan Vevera , PhD.1, 2, 3, ,
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Plzeň, Česká republika 1
Psychiatrická klinika ,Fakultní nemocnice Plzeň, Plzeň, Česká republika 2
Psychiatrická klinika, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Česká republika 3
Úvod: Předčasná ejakulace (PE) patří k častým mužským sexuálním dysfunkcím, avšak v klinické praxi i výzkumu je dosud převážně chápána jako problém jednotlivce – muže. Stále více studií však ukazuje, že PE významně ovlivňuje kvalitu partnerského i sexuálního života obou členů páru. Tomuto tématu jsme se věnovali přehledové studii, která shrnula současné poznatky o vlivu PE na ženskou sexualitu. Výsledky ukazují, že PE může u žen vyvolávat sníženou sexuální spokojenost, zhoršení partnerské intimity a v některých případech i rozvoj sekundární ženské sexuální dysfunkce (FSD). Na tuto teoretickou práci navazuje prezentovaná pilotní studie, jejímž cílem bylo ověřit, zda léčba PE u mužů může vést ke zlepšení sexuální funkce jejich partnerek. Metody: Do studie bylo zařazeno 50 heterosexuálních párů, v nichž muži splňovali kritéria pro PE (PEDT ≥11) a ženy vykazovaly známky FSD dle FSFI. Sexuální funkce byla hodnocena dotazníky PEDT, ASEX-M/F a FSFI před a po šesti měsících léčby paroxetinem hydrochloridem (20 mg dle potřeby). Výsledky: Po léčbě došlo ke zlepšení sexuální funkce u obou partnerů. U žen vzrostlo skóre FSFI z průměrných 16 na 22, skóre ASEX-F pokleslo z 18,52 na 17,12. U mužů kleslo skóre PEDT z 15,76 na 10,76 a ASEX-M z 11,74 na 10,18. Významné korelace mezi mužskými a ženskými výsledky potvrzují vzájemné ovlivnění sexuální funkce v páru. Závěr: Tato práce propojuje teoretické i empirické poznatky a ukazuje, že PE má dopad nejen na muže, ale i na sexuální zdraví jeho partnerky. Léčba PE může vést k významnému zlepšení sexuální pohody v celém páru, což podporuje zavedení párově orientovaného přístupu v sexuologické péči.
MUDr. Rachel Sajdlová Ph.D.
MUDr. Rachel Zelinka Sajdlová, Ph.D., je psychiatrička a sexuoložka působící na Psychiatrické klinice FN a LF UK v Plzni. Ve své výzkumné činnosti se zaměřuje na problematiku sexuálních dysfunkcí, jejich psychologické a vztahové souvislosti a na roli stresu a psychických faktorů v sexuálním zdraví.
Rachel Zelinka Sajdlova 1,
Psychiatrická klinika, FN Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni UK 1
Smyslem této pilotní studie bylo zhodnotit účinnost intenzivního šestitýdenního terapeutického programu určeného pro hospitalizované pacienty s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Program vychází z principů schématerapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a zahrnuje kombinaci individuální a skupinové psychoterapie, edukace, nácviku dovedností a expresivních terapií. Metodika: Do studie bylo zařazeno 94 pacientů sdiagnostikovanou HPO, kteří absolvovali léčbu v období od ledna 2024 do října 2025 na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně. Změny symptomů a psychického stavu byly sledovány pomocí sebeposuzovacích dotazníků Borderline Symptom List (BSL-23), Patient Health Questionnaire (PHQ-9), Generalized Anxiety Disorder Scale (GAD-7) a Positive Self-Relation Scale (PSRS). Klinické zlepšení bylo hodnoceno také psychologem prostřednictvím škály Clinical Global Impression for Borderline Personality Disorder (CGI-BPD) při přijetí a při propuštění. Výsledky: Analýza dat ukázala statisticky významné snížení symptomů hraniční poruchy dle sebeposouzení (BSL-23) i dle klinického hodnocení (CGI-BPD). Došlo rovněž ke statisticky významnému poklesu depresivních (PHQ-9) a úzkostných symptomů (GAD-7) a ke statisticky významnému zlepšení v oblasti pozitivního vztahu k sobě (PSRS). Závěr: Pilotní výsledky naznačují, že šestitýdenní strukturovaný psychoterapeutický program kombinující prvky schématerapie a KBT může vést k významnému zlepšení symptomatiky u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Zlepšení se projevilo jak v klinickém hodnocení, tak v subjektivním vnímání pacientů. Tyto výsledky podporují další rozvoj a dlouhodobé sledování efektivity programu v širším vzorku pacientů.
MUDr. Pásztor Jan
Životopis není k dispozici
MUDr. Jan Pásztor 1, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , Mgr. Zdeněk Maté 1, MUDr. Marie Ocisková , Ph.D.1, 2, , MUDr. Martin Hollý 1, MUDr. Pavel Doubek , CSc.1,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika psychiatrie 2
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 3
Katedra psychoterapie, IPVZ Praha 4
Úvod: Duševní zdraví dětí a dospívajících představuje v posledních letech významné téma veřejného zdraví. V České republice došlo během poslední dekády k výraznému nárůstu prevalence psychiatrických diagnóz a zátěže systému psychiatrické péče. Klinické doporučené postupy přitom uvádějí u řady diagnóz psychoterapii jako léčbu první volby. Cíl přednášky: Přednáška představí výsledky analýzy celostátních zdravotnických registrových dat zaměřené na vývoj předepisování psychofarmak u dětí a adolescentů v České republice a na míru využívání psychoterapie před zahájením farmakoterapie u pacientů mladších 18 let. Metodika: Prezentovány budou výsledky analýz dat z Národního registru hrazených zdravotních služeb ÚZIS za období 2015–2024. Zaměříme se na děti a dospívající, kterým byla předepsána antipsychotika (N05A), antidepresiva (N06A) nebo anxiolytika (N05B), a na podíl těch, kteří absolvovali psychoterapeutická sezení hrazená zdravotní pojišťovnou během tří měsíců před prvním předepsáním psychofarmaka. Prezentovány budou také výsledky dle kategorie odbornosti lékařů, kteří psychofarmaka předepsali. Hlavní zjištění: Přednáška poukáže na rostoucí počet dětí a dospívajících léčených antipsychotiky a antidepresivy, včetně nárůstu počtu pacientů, u nichž byla tato léčba nově zahájena. Současně bude diskutován nízký podíl pacientů, kteří před zahájením farmakoterapie absolvovali psychoterapii. Naopak u anxiolytik byl zaznamenán výrazný pokles počtu léčených pacientů, avšak i zde je podíl předchozí psychoterapie velmi nízký. Závěr: Přednáška bude diskutovat zjištěný nesoulad mezi doporučenými postupy a reálnou klinickou praxí. Výsledky dokládají, že farmakoterapie je u značné části dětských pacientů využívána jako léčba první volby, a otevírají otázku systémových opatření ke zvýšení dostupnosti a využívání psychoterapie v dětské a dorostové psychiatrii.
Mgr. Kuchaříková Karolína, PhD.
Výzkumnice s magisterským vzděláním v analýze dat, titulem Ph.D. z psychiatrie a zkušenostmi
s využíváním dat v oblasti duševního zdraví. Jako vedoucí pracovní skupiny psychiatrické epidemiologie
v NUDZ se zabývám především sekundárním využitím zdravotnických dat za účelem zlepšování systémů
péče o osoby s duševními onemocněními. Mám zkušenosti s návrhem a realizací studií založených
na celostátních registrech, které poskytují podklady pro tvorbu politik a mohou tak zlepšovat výsledky
zdravotní péče. Jako vedoucí výzkumného programu zaměřeného na veřejné duševní zdraví se dále
věnuji tématům duševní gramotnosti a osvěty, duševního zdraví dětí a dospívajících, prevence
a výzkumu sebevražd a vývoji a implementaci služeb péče o duševní zdraví. Mimo výzkumné
a implementační aktivity se věnuji organizování osvětových akcí pro veřejnost (např. 10 ročníků
festivalu Na hlavu) a jako vědecký sekretář se podílím na organizaci každoroční konference pořádané
Českou neuropsychofarmakologickou společností.
Vzdělání a odborná příprava
2007–2012 Mgr. v oboru aplikovaná matematika a statistika, Masarykova univerzita v Brně, ČR
2019–2024 Ph.D. v oboru psychiatrie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova v Praze, ČR
Pracovní pozice a zaměstnání
2012–2014 Statistik, Český statistický úřad, Česká republika
2014–dosud Výzkumník, Národní ústav duševního zdraví, Česká republika
2024–dosud Vedoucí, Výzkumný program Veřejné duševního zdraví, Národní ústav duševního
zdraví, Česká republika
Mgr. Karolína Kuchaříková , Ph.D.1, Hana Melicharová 2, prof. MUDr. Jan Vevera , Ph.D.3, 4, ,
Výzkumný program Veřejné duševní zdraví, Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika 1
Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky, Praha 2
Klinika psychiatrie, Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Plzeň 3
Klinika psychiatrie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Praha, Česká republika 4
Od fenoménu 20. století – syndromu vyhoření – se posuneme k fenoménu 21. století: uvolnění. Workshop představuje přírodu jako účinný a vědecky podložený nástroj prevence i zvládání vyhoření, zejména u pomáhajících profesí. Ukážeme, že vědomá relaxace, zahradní terapie a lesní terapie nejsou jen příjemným zážitkem, ale také efektivním prostředkem podpory duševního i tělesného zdraví. Účastníci se seznámí s mechanismy vzniku vyhoření, jeho psychickými i somatickými projevy a s možnostmi obnovy vnitřních zdrojů prostřednictvím cíleného kontaktu s přírodním prostředím. Program vychází z principů lesní terapie inspirované japonskou metodou Shinrin-yoku, mindfulness a práce s tělem v přírodě. Workshop kombinuje stručný teoretický úvod s praktickými zážitkovými technikami – vědomou chůzí, smyslovým ukotvením, dechovými cvičeními a reflexí osobních zdrojů energie. Přesvědčíme vás nejen výsledky výzkumů, ale i vlastní zkušeností. Na workshop potřebujete pouze sebe, své tělo a svůj dech. Svépomocné metody představují klíčový nástroj preventivního přístupu k péči o zdraví – prospívají nejen nám samotným, ale i našim pacientům. Cílem workshopu je podpořit regeneraci, snížit stresovou zátěž a posílit dlouhodobou odolnost vůči chronickému pracovnímu stresu. Součástí programu je i pobyt v přírodním prostředí mimo budovu, pokud to počasí dovolí.
prof. MUDr. Vevera Jan, PhD
Životopis není k dispozici
MUDr. Kmoch Vladimír
Životopis není k dispozici
Mgr. Víchová Veronika
Životopis není k dispozici
Jan Vevera 1, Vladimír Kmoch 2, Veronika Víchová 3,
JT Psychiatrie, ambulance Praha, Psychiatrická klinika 1.LF UK a INEP 2
Exedra, Ambulance Praha 3
Psychiatrická klinika FN a LF UK v Plzni 1
Teoretický úvod: Schopnost efektivně zvládat stres je klíčovým předpokladem pro udržení duševního zdraví u mladých lidí ve věku 18–30 let. Tato věková skupina čelí specifickým životním výzvám, které vyžadují využívání různých copingových strategií. Výzkum se zaměřuje na identifikaci konkrétních mechanismů, které tito lidé v zátěži volí, a na to, jak tyto volby ovlivňují jejich duševní zdraví. Cíle: Cílem je analyzovat, ke kterým copingovým strategiím mladí dospělí nejčastěji sahají, a otevřít diskusi nad tím, jak lze tyto poznatky využít v praxi k nácviku regulace/přesměrování stresu. Metody: Studie pracovala se vzorkem 1 030 mladých dospělých (18–30 let) z České republiky. Data byla sbírána metodou CAWI (ve spolupráci se STEM/MARK). K měření strategií byl využit dotazník CERQ, BriefCOPE a SVF 78. Analýza se soustředila na identifikaci nejčastěji využívaných strategií a jejich souvislost s vybranými faktory. Výsledky a závěry: Příspěvek představí předběžná zjištění týkající se tendencí mladých dospělých k využívání specifických strategií zvládání zátěže. Diskuse bude směřovat k vytvoření intervenčních programů, které by mladé dospělé učily nejen efektivnímu stress managementu. V závěru budou diskutovány praktické implikace pro terapeutickou a poradenskou praxi. Klíčová slova: copingové strategie, mladí dospělí, duševní zdraví, zvládání stresu Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165.
Monika Nováková
I am a PhD candidate in Medical Psychology and Psychopathology at the First Faculty of Medicine, Charles University. My doctoral research focuses on personality structure and coping mechanisms in young adults, exploring how individual differences in personality traits influence adaptive and maladaptive strategies for dealing with stress and life transitions.
Beyond my doctoral work, I am a health psychologist currently undergoing pre-attestation training, providing psychological assessment and individual psychotherapy within clinical settings. I am also trained in psychodynamic psychotherapy, which inform both my clinical and research perspectives.
PhDr. Monika Nováková 1, doc. MUDr. Eva Kitzlerová , PhD.1,
Psychiatrická klinika, 1. LF UK a VFN v Praze 1
Sociální sítě se staly nedílnou součástí života mladých dospělých, přičemž počet jejich uživatelů a čas, který na sociálních sítích tráví, stále roste. Dosavadní studie poukazují na negativní vliv sociálních sítí na duševní zdraví mladých dospělých, výsledky však nejsou jednoznačné. Cílem této studie je zjistit, jaký je vztah mezi způsobem a mírou užívání sociálních sítí a vybranými aspekty duševního zdraví mladých dospělých – konkrétně depresivitou, úzkostností a kvalitou života. Výzkumný vzorek bude tvořit 1030 respondentů různých sociodemografických charakteristik. Metodou sběru dat bude dotazníkové šetření ve formě CAWI (Computer Assisted Web Interviewing) probíhající ve spolupráci s agenturou STEM/MARK. Kromě pro účely studie vytvořeného dotazníku mapujícího různé aspekty užívání sociálních sítí (tj. intenzita, účel, typ a způsob konzumovaného obsahu aj.) bude administrována Beckova škála deprese (BDI-II), Beckova škála úzkosti (BAI) a Dotazník kvality života WHOQOL-BREF. Po deskriptivním rozboru budou realizovány mnohonásobné regresní analýzy za účelem zmapování souvislostí mezi různými aspekty užívání sociálních sítí, sociodemografickými proměnnými a mírou depresivních a úzkostných projevů i kvalitou života. Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165. Výsledky by měly přispět k vymezení rizikových faktorů spojených s užíváním sociálních sítí u populace mladých dospělých. Na základě zjištění může dojít k návrhu preventivních a intervenčních programů za účelem omezení negativních důsledků na duševní zdraví populace.
PhDr. Viktorie Fomínová
Psycholožka a studentka druhého ročníku doktorského studia oboru lékařská psychologie a psychopatologie na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Zaměřuje se na výzkum vztahu mezi užíváním sociálních sítí a duševním zdravím.
PhDr. Viktorie Fomínová 1, Martina Sebalo Vňuková , M.Sc., Ph.D.1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 1
Úvod: Psychická onemocnění, jako jsou deprese a úzkostné poruchy, patří mezi nejčastější duševní obtíže mladých dospělých a představují významnou zátěž pro jednotlivce i společnost. V posledních letech narůstá zájem o environmentální faktory, které mohou ovlivňovat duševní zdraví, zejména o kontakt s přírodním prostředím. Zahraniční výzkumy ukazují, že pobyt v přírodě či v městské zeleni může redukovat stres, zlepšovat náladu a přispívat k celkové psychické pohodě. Přesto zůstává nejasné, do jaké míry hraje roli nejen frekvence, ale také kvalita kontaktu s přírodou, a jak se tyto aspekty promítají do prožívaných úrovní deprese a úzkosti u mladých dospělých v českém kontextu. Cíl studie: Cílem pilotní studie je prozkoumat vztah mezi množstvím a kvalitou času stráveného v přírodním prostředí (včetně městských zelených ploch) a mírou samostatně hodnocených symptomů deprese a úzkosti u mladých dospělých ve věku 18–33 let. Metodika: Studie má průřezový design a probíhá formou online dotazníkového šetření. Data jsou sbírána na vzorku přibližně 1000 respondentů napříč Českou republikou. Dotazník zahrnuje demografické údaje, frekvenci a délku pobytu v přírodě, subjektivní hodnocení kvality těchto zážitků (např. míra pozornosti, přítomnost rušivých faktorů, pocit propojení s prostředím) a standardizované škály hodnotící depresivní a úzkostné symptomy (BDI-II, BAI). Součástí je také škála vnímaného stresu (PSS) a indikátory životní spokojenosti. Analýza dat bude zaměřena na identifikaci souvislostí mezi proměnnými, přičemž budou zohledněny kontrolní faktory, jako je pohlaví, velikost bydliště, fyzická aktivita či socioekonomický status. Kromě těchto škál dotazník obsahuje položky týkající se frekvence pobytu v přírodě, vnímané kvality prostředí (např. klid, estetika, bezpečí), emocionálního prožitku a motivace k pobytu venku. Předběžné výsledky: V době odevzdání abstraktu probíhá čištění a analýza dat. Na základě předběžných zjištění lze očekávat, že vyšší frekvence i kvalita kontaktu s přírodou budou spojeny s nižšími hladinami úzkosti a depresivních symptomů. Zvláštní pozornost bude věnována kvalitativním aspektům zážitku z přírody. Například, zda vnímání klidu, estetiky či bezpečí prostředí zprostředkovává pozitivní vliv na duševní zdraví nad rámec pouhé délky pobytu. Závěry: Tato pilotní studie přispívá k rostoucímu poznání o environmentálních determinantech duševního zdraví a může poskytnout podklady pro rozvoj preventivních a intervenčních strategií zaměřených na podporu psychické pohody prostřednictvím přístupu k přírodě. Výsledky mohou být využitelné pro urbanistické plánování, veřejné zdravotnictví i univerzitní well-being programy. Studie rovněž představuje důležitý krok směrem k vytvoření longitudinálního výzkumu sledujícího dynamiku vztahu mezi kontaktem s přírodou a duševním zdravím v čase. Souhrn: Pilotní výzkum zkoumá, jak frekvence a kvalita času stráveného v přírodě ovlivňuje depresivní a úzkostné symptomy mladých dospělých. Na vzorku cca 1000 respondentů ve věku 18–33 let z celé České republiky je analyzován vztah mezi environmentální expozicí, subjektivním prožíváním přírody a duševním zdravím. Studie zdůrazňuje význam kvalitního kontaktu s přírodním prostředím jako potenciálního ochranného faktoru duševní pohody v mladé dospělé populaci. Práce byla podpořena programem Cooperatio (vědní oblast Neuroscience), projektem MZ ČR – RVO VFN64165.
Kateřina Bošková
Kateřina Bošková je doktorandkou na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kde se věnuje výzkumu vztahu mezi environmentálními faktory a duševním zdravím mladých dospělých. Její disertační práce se zaměřuje na to, jak frekvence a kvalita kontaktu s přírodním prostředím ovlivňuje symptomy deprese a úzkosti.
Vystudovala psychologii a mořskou biologii ve Spojeném království. Ve své současné akademické práci propojuje přístupy psychologie, environmentálních věd a veřejného zdraví.
Působí také jako odbornice na vědeckou komunikaci na Fakultě životního prostředí České zemědělské univerzity, kde se podílí na mezinárodním projektu CROSSEU, který zkoumá vliv životního prostředí na úmrtnost a zdraví populace v Evropě. Její odborný zájem zahrnuje environmentální psychologii, wellbeing, urbanistické plánování a prevenci duševních onemocnění v kontextu měnícího se životního prostředí.
1,
Psychiatrická klinika, 1. LF, UK 1
Abstrakt není k dispozici
doc. MUDr. Anders Martin , Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. se čerstvě plně věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předtím rozvíjel činnost Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu, jehož součástí je zejména laboratoř stimulačních metod resp. moderních aplikací elektrokonvulzivní léčby, repetitivní transkraniální magnetické stimulace, přímé stimulace stejnosměrným proudem a stimulace jasným světlem (fototerapie). Svůj zájem však dlouhodobě směřuje do realizace reformy psychiatrické péče a do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. V současnosti je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž dlouhodobě vykonával a nadále i vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv. Po dobu více než 10ti let byl vedoucím redaktorem oficiálního časopisu Psychiatrické společnosti ČLS JEP s více než stoletou historií „České a slovenské psychiatrie“.
Martin Anders 1,
1. LF UK a VFN, Praha 1
Každý třetí pacient s depresivní poruchou nedosáhne remise přes opakovanou farmakologickou léčbu současnými antidepresivy, která ovlivňují monoaminergní neurotramitery. Ketamin i esketamin jsou blokátory glutamátového NMDA receptoru, které umožňují prolomení farmakorezistentní depresivní poruchy (TRD), a které jsou rovněž doporučeny jako možnost léčby TRD v doporučených postupech psychiatrické péče (Bareš et al., 2024). Intranazální aplikace esketaminu je schválena v léčbě TRD a je plně hrazena pojišťovnou. Podání racemického ketamin ve formě intravenózní, intramuskulární, subkutální, intranasální nebo per os je možné podat v režimu off-label. Před aplikací ketaminu a esketaminu by mělo být zřejmé, že pacient neodpověděl minimálně na dvě adekvátní léčby antidepresivy. Aplikace se provádí po 2h lačnění, tekutiny ne v posledních 30 minutách, TK musí být pod 160/100 mm Hg. Aplikace obou léků je možná pouze ve zdravotnickém zařízení za přítomnosti lékaře. Na akutní léčbu, která probíhá 2x týdně navazuje udržovací léčba, která probíhá nejčastěji 1x za 1-2 týdny. Workshop bude zaměřen na indikaci a praktické aspekty podávání ketaminu a esketaminu. Aby byl program interaktivní bude využito hlasovacího zařízení. 1. Bareš M, Novák T, Šebela A. Depresivní porucha u dospělých. Postup v léčbě rezistentní deprese. Doporučené postupy psychiatrické péče Psychiatrické společnosti ČLS JEP [online]. Česká republika: Psychiatrická společnost ČLS JEP, 2024 [cit. 2025-10-19]. Dostupné z: https://postupy-pece.psychiatrie.cz/specialni-psychiatrie/f3-depresivni-poruchy/deprese-u-dospelych/postup-v-lecbe-rezistentni-deprese
MUDr. Miloslav Kopeček PhD
Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), kde pracuje dodnes. Od r. 2009 je vedoucím lékařem uzavřeného oddělení PCP/NÚDZ. V roce 2006 obhájil na UK Praha Ph.D. v oborou neurověd. V letech 2007–2008 pracoval jako vědecký pracovník bipolární kliniky v San Antoniu, TX a Chapel Hill, NC v USA. Mimo klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, pregraduální a postgraduální výuce. Je odborným asistentem na 3. lékařské fakultě UK v Praze a lektorem na IPVZ. Oblastí jeho odborného zájmu je výzkum kognitivních funkcí, psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Je předsedou ČNPS pro roky 2025-26 a šefredaktorem časopisu Psychiatrie.
MUDr. Miloslav Kopeček , PhD1, 2, , MUDr. Eliška Bartečků , PhD3,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Klinika psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK, Praha 2
Psychiatrická klinika Fakultní nemocnice Brno, MU Brno 3
Smrt ve všech souvislostech je jedním z největších obav mladého ale i zkušeného psychiatra. Skoro nikdy nad ní nepřemýšlíme jako nad součástí života a často střídáme frenetickou snahu se jí vyhnout, s nucením přijetí smrti jako důsledku. Přednáška shrnuje základní pohledy na časté okamžiky střetnutí se smrtí v psychiatrické praxi, zaměřuje se na její existenciální hledisko a nabízí možnosti jak s tématem smrti pracovat.
Paliativní péče je již etablovaným a nesmírně důležitým oborem medicínského světa. Jaká jsou její přínosy a úskalí? Jak je aplikovaná v psychiatrii? Jak může fungovat paliativní tým v psychiatrické nemocnici? To shrnuje příspěvek MUDr. Kopeckého, paliativního lékaře.
Jak vidí smrt soudní lékař. Jak probíhá jeho práce na oddělení ale i v terénu v pozici koronera? Jaké jsou aktuální statistiky ohledně sebevražd a jejich ohledání? A proč je vlastně důležité provádět pitvy? Přednáška MUDr. Hoferové nabízí extrémně důležitý vhled do medicíny po konci života.
ADHD je velmi často spojena s dysregulací cirkadiánních rytmů (biologických hodin). U pacientů se běžně objevuje opožděná fáze spánku, nepravidelný spánkový režim, snížená sekrece melatoninu a zvýšená večerní aktivace CNS. Cirkadiánní dysregulace u ADHD se typicky projevuje těmito chronobiologickými odchylkami: Opožděná fáze spánku (Delayed Sleep Phase Syndrome – DSPS) Pozdní nástup sekrece melatoninu (DLMO posun) Snížená ranní bdělost Večerní hyperarousal („noční typ“) Nepravidelný režim spánek–bdění Důsledky této dysregulace jsou kratší celková doba spánku, fragmentace spánku, denní únava a z ní plynoucí zhoršení pozornosti a exekutivních funkcí a zvýšení impulzivity. Důležtým léčebným přístupem je chronoterapie (časování spánku) s cílem posunout cirkadiánní rytmus dopředu (phase advance). K tomu se využívají tyto metody: Postupné dřívější uléhání (o 15–30 min každých několik dní) Fixní čas vstávání (klíčový stabilizační bod) Eliminace „dospávání“ o víkendech (max. +60 min) Efektem chronoterapie je synchronizace biologických hodin, zlepšení latence usnutí, stabilizace REM/NREM architektury. V moderní chronobiologické léčbě ADHD využíváme i chronobiologickou fototerapii (ChBFT), která ovlivňuje nejsilnější zeitgeber („časovač“) pro suprachiasmatická jádra. Základní principy této léčby jsou ranní expozice jasnému světlu → posun rytmu dopředu a večerní redukce modrého světla → prevence posunu dozadu. Prakticky aplikace ChBFT probíhá intenzitou 10 000 lux po dobu 30 min. ráno, ideálně do 30 min po probuzení. Alternativou je expozice přirozenému venkovnímu světlu. Důležitým principem léčby je omezení využívání obrazovek 1–2 h před spaním. Dalším léčebným přístupem je chronofarmakoterapie, kde hraje klíčovou roli melatonin. Mechanismem jeho chronofarmakoterapeutického působení je synchronizace cirkadiánního rytmu, snížení latence usnutí a posun Dim Light Melatonin Onset (DLMO) dopředu. Podání melatoninu by mělo být 3–5 h před spontánním usnutím (ne těsně před spaním při DSPS). Důležité je časování, nikoli jen dávka. Spánková hygiena u ADHD má specifcké zásady: Konzistentní režim 7 dní v týdnu Večerní „wind-down routine“ Redukce stimulace večer (hry, sociální sítě) Fyzická aktivita přes den (ne pozdě večer) Strukturované večerní rituály u dětí Specifickou kapitolou farmakologické léčby ADHD, jsou léky které ovlivňuje spánek a současně ovlivňují i příznaky ADHD. Jsou to stimulancia, která svým pozitivním působením umožňují lepší denní regulaci a z toho plynoucí menší večerní chaos. Negativní stránkou jejich využití jsou insomnie při pozdním podání a prodloužená latence usnutí. Nestimulační léky pro léčbu příznaků ADHD jsou atomoxetin, který má někdy sedativní efekt, dále guanfacin a klonidin, které jsou využitelné při večerní hyperarousalu. Nedílnou součástí léčby ADHD by měly být sociální zeitgebery a režim. ADHD pacienti profitují z: Fixních časů podávání jídla Školní/pracovní rutiny Pravidelného pohybu Omezení noční aktivity Sociální rytmy stabilizují cirkadiánní oscilátory podobně jako světlo. Syntézou všech uvedených přístupů jsou pak kombinované chronobiologické intervence, kdy prokázanou nejvyšší účinnost má kombinace ranního plnospektrálního bílého světla (ChBFT), podání melatoninu večer, fixní doby ranního vstávání a dodržování zásad spánkové hygieny. Tento přístup se nazývá synergický „phase-advance protocol“.
Chronobiologické přístupy v léčbě poruch spánku u afektivních poruch vycházejí z faktu, že poruchy nálady (zejména deprese a bipolární porucha) jsou úzce spojeny s dysregulací cirkadiánních rytmů, spánkové architektury i sezónních biologických oscilací. Úprava biologických hodin tak představuje nejen léčbu nespavosti, ale i samotné afektivní symptomatiky. Cirkadiánní dysregulace je u depresivní poruchy typicky spojena s: Opožděnou nebo naopak předčasnou fází spánku Zkrácenou REM latencí Zvýšenou REM denzitou Fragmentací spánku Časným ranním probouzením (terminální insomnie) Biologické změny, které tuto dysregulaci u depresivní poruchy provází, jsou posun sekrece melatoninu, dysregulace kortizolového rytmu (hyperkortizolismus) a oslabená amplituda cirkadiánních rytmů. Cirkadiánní dysregulace je u bipolární afektivní poruchy typicky spojena s: Nestabilitou spánek–bdění Sníženou potřebou spánku v mánii Hypersomnií v depresi Vysokou citlivostí na deprivaci spánku „Social rhythm instability“ Porucha cirkadiánních genů (CLOCK, BMAL1) je zde významnější než u unipolární deprese. V moderní chronobiologické léčbě afektivních poruch využíváme zejména chronobiologickou fototerapii (ChBFT), která ovlivňuje nejsilnější zeitgeber („časovač“) pro suprachiasmatická jádra. Indikace ChBFT jsou sezónní afektivní porucha (SAD), nesezónní deprese, depresivní epizoda bipolární afektivní poruchy. Mechanismem účinku ChBFT je suprese sekrece melatoninu a posun cirkadiánní fáze a zvýšení serotonergní neurotrasmise. Praktická aplikace ChBFT probíhá intenzitou 10 000 lux po dobu 30 min. ráno, nebo intenzitou 2 500 luxů po dobu 2 hodin. Aolikace je nejlepší po probuzení (phase advance efekt). Velmi účinnou chronobiologickou metodou je terapie spánkovou deprivací (Wake therapy). Použití spánkové deprivace má velmi rychlý antidepresivní efekt. Užíváme buď úplnou spánkovou deprivaci (celá noc a celý další den beze spánku), nebo parciální spánkovou deprivaci (časné probuzení po půlnoci a celý další den bez spánku). Efekt spánkové deprivace je prokazatelné významné zlepšení nálady do 24 h u 40–80 % pacientů. Důležtým léčebným přístupem je chronoterapie (časování spánku) s cílem posunout cirkadiánní rytmus dopředu (phase advance therapy). Používá se hlavně u depresí s opožděnou fází. Efektem chronoterapie je resynchronizace SCN a rychlý antidepresivní účinek. Dalším léčebným přístupem je chronofarmakoterapie, kde hraje zásadní roli melatonin agonisté melatoninových receptorů. Melatonin u depresí s cirkadiánním posunem zlepšuje latenci usnutí a stabilizuje cirkadiánní rytmus. Agonisté melatoninových receptorů (např. agomelatin) působí jako MT1/MT2 agonisté a 5-HT2C antagonisté. Efektem jejich použití je antidepresivní účinek,, resynchronizace rytmů a zlepšení spánkové kontinuity Výhodou je absence REM suprese jak je tomu u SSRI. V léčbě bipolární afektivní poruchy můžeme využít interpersonální a sociální rytmická terapie (IPSRT). Jejím cílem je stabilizace „sociálních zeitgeberů“: Času vstávání Času podávání potravy Času příchodu a odchodu z práce Sociálních interakcí Doby a délky spánku Nestabilita cirkadiánních rytmů je spouštěčem epizod afektivních poruch. Chronofarmakoterapie v léčbě poruch spánku u afektivních poruch musí respektovat fakt, že načasování podání psychofarmak ovlivňuje cirkadiánní rytmy. Sedativní antidepresiva se tedy podávají večer (mirtazapin, trazodon). Aktivační antidepresiva se podávají ráno (fluoxetin, sertralin). Podávání lithia zesiluje cirkadiánní amplitudu a podávání valproátu stabilizuje spánek. Lithium přímo ovlivňuje CLOCK geny. Syntézou všech výše uvedených přístupů jsou pak kombinované chronobiologické intervence, které jsou nejúčinněji užívány v léčbě rezistentní depresivní symptomatiky. Užívá se tzv.: Triple chronotherapy (spánková deprivace, phase advance a ranní aplikace ChBFT). Nástup účinku tohoto postupu je rychlý (dny) a udržitelný při pokračující aplikaci ChBFT.
MUDr. Doubek Pavel, PhD.
MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.
OSOBNÍ DATA
Datum narození: 31.12.1969
Místo narození: Praha
Národnost: česká
E-mail : doubekpavelmudr@seznam.cz, doubek@nember.cz
VZDĚLÁNÍ
2013 : Obhajoba disertační práce v postgraduálním doktorandském programu
Lékařská psychologie a psychopatologie, 1 LF UK v Praze (Ph.D.)
2001 : Atestace II. stupně v oboru psychiatrie
1999 – 2002 : Kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik
1998 : Atestace I. stupně v oboru psychiatrie
1994 : Státní závěrečné zkoušky a promoce
1988 – 1994 : 1.LF UK Praha
ODBORNÁ PRAXE
2023 – nyní : Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun, primář
2012 – 2023 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, vedoucí lékař
2001 – nyní : 1. lékařská fakulta UK, odborný asistent, obor psychiatrie
1994 – 2012 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, sekundární lékař
1994 – 2000 : Fyziologický ústav 1.LF UK Praha, výzkumný pracovník
ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČNOSTECH
Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, Psychiatrická společnost ČLS J.E.Purkyně, Česká neuropsychofarmakologická společnost, Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě, Society for light, rythms, and circadian health
Pavel Doubek 1,
CDR Beroun 1
Cíl: Smyslem této pilotní studie bylo zhodnotit účinnost intenzivního šestitýdenního terapeutického programu určeného pro hospitalizované pacienty s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Program vychází z principů schématerapie a kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a zahrnuje kombinaci individuální a skupinové psychoterapie, edukace, nácviku dovedností a expresivních terapií. Metodika: Do studie bylo zařazeno 94 pacientů s diagnostikovanou HPO, kteří absolvovali léčbu v období od ledna 2024 do října 2025 na Psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně. Změny symptomů a psychického stavu byly sledovány pomocí sebeposuzovacích dotazníků Borderline Symptom List (BSL-23), Patient Health Questionnaire (PHQ-9), Generalized Anxiety Disorder Scale (GAD-7) a Positive Self-Relation Scale (PSRS). Klinické zlepšení bylo hodnoceno také psychologem prostřednictvím škály Clinical Global Impression for Borderline Personality Disorder (CGI-BPD) při přijetí a při propuštění. Výsledky: Analýza dat ukázala statisticky významné snížení symptomů hraniční poruchy dle sebeposouzení (BSL-23) i dle klinického hodnocení (CGI-BPD). Došlo rovněž ke statisticky významnému poklesu depresivních (PHQ-9) a úzkostných symptomů (GAD-7) a ke statisticky významnému zlepšení v oblasti pozitivního vztahu k sobě (PSRS). Závěr: Pilotní výsledky naznačují, že šestitýdenní strukturovaný psychoterapeutický program kombinující prvky schématerapie a KBT může vést k významnému zlepšení symptomatiky u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Zlepšení se projevilo jak v klinickém hodnocení, tak v subjektivním vnímání pacientů. Tyto výsledky podporují další rozvoj a dlouhodobé sledování efektivity programu v širším vzorku pacientů.
prof. MUDr. Praško Ján, CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
Pásztor Jan
Životopis není k dispozici
Maté Zdeněk
Životopis není k dispozici
Ocisková Marie
Životopis není k dispozici
Doubek Pavel
Životopis není k dispozici
Hollý Martin
Životopis není k dispozici
MUDr. Jan Pásztor 1, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, , mgr. Zdeněk Maté 1, PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 2, , MUDr. Martin Hollý 1, MUDr. Pavel Doubek , PhD1,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice Olomouc, Klinika psychiatrie 2
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 3
Katedra psychoterapie, IPVZ Praha 4
Úvod: Výsledky nedávných neurozobrazovacích studií dokládají narušení aktivity klidových mozkových sítí u afektivních poruch. Aktivitu mozkových sítí je možné studovat pomocí analýzy funkčních EEG mikrostavů. Mikrostav je asi 100 ms trvající globální stav mozkové aktivity charakterizovaný stabilní topografií potenciálového rozložení na skalpu snímaného pomocí EEG. Předchozí studie funkčních EEG mikrostavů poukazují na abnormální časové charakteristiky u depresivních pacientů v klidových podmínkách. Cílem studie je zjistit, zda má antidepresivní farmakoterapie vliv na změnu aktivity klidových mozkových sítí u pacientů v depresivním fázi. Metodika: Provedli jsme analýzu funkčních EEG mikrostavů u 8 pacientů ve středně těžké až těžké depresivní fázi u bipolární poruchy, depresivní episody a periodické deprese a u 8 kontrolních participantů. Data u pacientů byla snímána před stabilizací antidepresivní farmakoterapie (T1), 6 týdnů po prvním měření (T2) a 6 měsíců po prvním měření (T3). U zdravých kontrol proběhlo měření jednou. Závažnost deprese byla stanovena pomocí dotazníku Montgomery-Åsberg Depression Rating Scale (MADRS). Výsledky: Farmakoterapie vedla alespoň dočasně ke klinickému zlepšení u všech pacientů. Průměrná tíže deprese dle dotazníku MADRS byla v jednotlivých měřeních následující: 27,1 ± 7,7; 8,5 ± 7,7; 13,4 ± 11,6. Bylo identifikováno pět mikrostavů (A-E) vzájemně se lišících potenciálovým rozložením na skalpu. Pozorovali jsme vyšší přítomnost mikrostavu C u pacientů vs. zdravých kontrol: průměrné trvání 143 ± 39 ms (T1) vs. 108 ± 12, časové pokrytí 40 ± 13 % (T1) vs. 25 ± 6 %; s tendencí k normalizaci v čase jak u průměrného trvání 144 ± 45 ms (T2), 134 ± 41 ms (T3), tak u časového pokryti 34 ± 13 % (T2), 32 ± 12 % (T3). Závěr: Výsledky naznačují, že zlepšení klinického stavu u pacientů v průběhu farmakoterapie depresivní fáze je doprovázeno změnami v časových parametrech klidových EEG mikrostavů. Analýza mikrostavů se jeví jako slibný nástroj k posouzení vlivu farmakoterapie na dynamiku klidových rozsáhlých mozkových sítí u pacientů s depresí. Tato práce byla finančně podpořena MŠMT v rámci specifického vysokoškolského výzkumu (projekt MUNI/A/1769/2024) a grantem MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).
MUDr. Alena Damborská Ph.D.
doc. MUDr. Alena Damborská, Ph.D., získala Ph.D. v oboru fyziologie a patologické fyziologie v r. 2012 na Masarykově univerzitě v Brně a na stejné fakultě se v r. 2023 habilitovala v oboru Neurověd. Je držitelkou funkční odbornosti v elektroencefalografii. V letech 2017-2019 pracovala v rámci Individual Fellowship jako Marie Skłodowska-Curie Action Post-Doctoral Research Fellow v laboratoři Functional Brain Mapping Lab v Ženevě na projektu “Deep brain targets for neurostimulation in affective disorders”. Aktuálně působí na Psychiatrické klinice jako docentka lékařské fakulty Masarykovy univerzity a sekundární lékařka Fakultní nemocnice Brno. Věnuje se studiu elektrofyziologických korelátů kognitivních funkcí člověka a výzkumu elektrofyziologických abnormalit u neuropsychiatrických onemocnění.
doc. MUDr. Alena Damborská , Ph.D.1, 2, , MUC. Michal Horáček 1, MUDr. Jana Hořínková , Ph.D.1, 2, , MUDr. Pavel Křenek , Ph.D.1, 2, , MUDr. Eliška Bartečková , Ph.D.1, 2, ,
Psychiatrická klinika, Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity, Brno, Česká republika 1
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika 2
Cirkadiánní dysregulace je považována za transdiagnostický fenomén napříč psychiatrickými poruchami a současně představuje významný faktor v oblasti spánkové medicíny. Poruchy spánku a jeho načasování nejsou pouze sekundárním symptomem deprese, bipolární poruchy či úzkostných stavů, ale mohou se podílet na patofyziologii onemocnění, jeho průběhu i riziku relapsu. Navzdory rostoucímu množství experimentálních i klinických dat zůstávají chronobiologické intervence v běžné praxi využívány omezeně a často bez přesné diagnostiky cirkadiánního rytmu. Cílem této přednášky je představit prakticky využitelné nástroje cirkadiánní diagnostiky, stejně jako chronobiologické intervence. Sdělení se bude opírat o současné poznatky i o naše vlastní publikované a probíhající studie. V diagnostické části budou představeny a diskutovány klinicky dostupné metody cirkadiánní diagnostiky, jako jsou dotazníky chronotypu (včetně jejich vzájemného porovnání), aktigrafie jako objektivní metoda hodnocení rytmu pohybové aktivity (resp. rytmu spánek–bdění) a méně dostupné, avšak rovněž informativní postupy, jako je stanovení 24-hodinového profilu hladin melatoninu nebo určení nástupu sekrece melatoninu při tlumeném osvětlení (DLMO, dim light melatonin onset), který je považován za zlatý standard stanovení cirkadiánní fáze. Zmíněny budou i výzkumné přístupy rozšiřující možnosti chronobiologické diagnostiky, včetně analýzy exprese hodinových genů či kultivace kožních fibroblastů a hodnocení cirkadiánní rytmicity buněk in vitro. V oblasti intervencí bude hlavní pozornost věnována terapii jasným světlem, zmíněna bude i večerní filtrace modrého světla a podávání melatoninu s důrazem na správné načasování vzhledem k individuálnímu cirkadiánnímu nastavení. V kontextu světelných intervencí bude představen koncept biologické účinnosti světla a metrika melanopického ekvivalentu denní osvětlenosti (mEDI), umožňující kvantifikovat cirkadiánní a další nevizuální účinky různých světelných zdrojů. Souhrnně naše i jiné výsledky ukazují, že biologická účinnost světla i odpověď na chronobiologické intervence se mezi jednotlivci liší a že efekt je podmíněn zejména načasováním expozice ve vztahu k individuálnímu cirkadiánnímu nastavení. Chronobiologické intervence proto nelze chápat jako univerzální postupy, ale jako cílené nástroje, jejichž účinnost závisí na správné diagnostice cirkadiánní fáze a respektování individuální časové organizace organismu.
PhDr. Jana Kopřivová Ph.D.
Jana Kopřivová vystudovala psychologii na FF UK v Praze, kde získala magisterský i doktorský (PhDr.) titul. Následně absolvovala postgraduální studium neurověd na 3. LF UK. Působila jako psycholog a výzkumný pracovník v Psychiatrickém centra Praha. V současnosti pracuje jako vedoucí Centra výzkumu spánku a chronobiologie v Národním ústavu duševního zdraví. Její odborný zájem se dlouhodobě soustředí na nefarmakologické intervenční metody a elektrofyziologii. Během doktorského studia se věnovala neurofeedbacku nezávislých komponent EEG a princip zpětné vazby později využila i ve výzkumu spánku. Od roku 2015 se její tým zabývá zpětnovazebnou akustickou stimulací během spánku, a to na úrovni základního i aplikovaného výzkumu, který se aktuálně zaměřuje na domácí stimulaci u insomnie. Recentně se Jana Kopřivová podílela na tvorbě metodiky, která definuje účinnost světelné terapie podle standardů Mezinárodní komise pro osvětlování (CIE). Jana Kopřivová se podílela a podílí na řešení řady vědeckých grantů, z nichž některé vedla/vede jako hlavní řešitelka. Je autorkou a spoluautorkou impaktovaných vědeckých publikací. Za svou práci získala řadu ocenění, mj. Bolzanovu cenu rektora Univerzity Karlovy a několik ocenění na mezinárodních vědeckých konferencích. Jana Kopřivová je členkou domácích i mezinárodních odborných společností jako ČSVSSM, ESRS, IPEG, WASM aj. Kromě vědecké činnosti se věnuje výuce a vedení studentů, včetně doktorandů.
PhDr. Jana Kopřivová , Ph.D.1, 2, , doc. RNDr. Zdeňka Bendová , Ph.D.1, 3, ,
1 Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika 1
2 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika 2
3 Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy, Praha, Česká republika 3
Agitovanost v psychiatrii představuje akutní klinickou výzvu s přímými důsledky pro bezpečnost pacienta i personálu, kvalitu terapeutické aliance a následnou adherenci k léčbě. Tradiční farmakologické strategie se opírají zejména o antagonismus dopaminových D2 receptorů a o GABAergní sedaci. Tyto přístupy mohou být v akutním kontextu limitovány nežádoucími účinky, včetně extrapyramidových reakcí, akatizie, nadměrné sedace a u některých režimů i rizika respirační deprese. Z tohoto důvodu narůstá zájem o mechanisticky cílené intervence, které by umožnily rychlou stabilizaci agitovanosti při příznivém bezpečnostním profilu a při zachování základních vitálních funkcí. Noradrenergní systém, jehož klíčovým uzlem je locus coeruleus, se podílí na regulaci arousalu, stresové reaktivity a autonomní aktivace. Alfa-2 adrenergní receptory hrají zásadní úlohu v negativní zpětné vazbě noradrenergní neurotransmise, zejména presynapticky prostřednictvím snížení uvolňování noradrenalinu. Aktivace alfa-2 receptorů tak může vést ke snížení sympatické aktivity, tlumení hyperarousalu a stabilizaci behaviorální dysregulace. Z klinického hlediska je relevantní, že sedativní účinek alfa-2 agonistů se kvalitativně liší od GABAergního útlumu a typicky není spojen s primárním útlumem ventilace, což může být výhodné v situacích, kdy je žádoucí rychlé zklidnění při minimalizaci respiračních komplikací. Sdělení shrne biologické a farmakologické východisko cílení na alfa-2 adrenergní receptory včetně stručného připomenutí klinických implikací zejména u dexmedetomidinu jako vysoce selektivního alfa-2 agonisty, včetně významu neparenterálních forem pro akutní praxi. Zmíněny budou rovněž klonidin a guanfacin s důrazem na rozdíly v receptorové selektivitě a očekávatelném hemodynamickém profilu. Pozornost bude věnována bezpečnostním aspektům, zejména riziku bradykardie a hypotenze, indikacím monitorování a principům individualizace volby léčby podle dominantní složky agitovanosti (psychotická symptomatika, úzkostně-hyperarousalový fenotyp, delirantní dezorganizace). Cílem je poskytnout neurovědně ukotvený rámec pro racionální využití alfa-2 agonistů v managementu agitovanosti v psychiatrii.
Mgr. Přemysl Vlček Ph.D.
Mgr. Přemysl Vlček, Ph.D., je neurovědcem v Národním ústavu duševního zdraví a současně odborným asistentem na Klinice rehabilitačního lékařství 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Doktorské studium v oboru neurověd na Univerzitě Karlově ukončil v roce 2020 prací zaměřenou na neurodynamické prediktory odpovědi na antidepresivní léčbu. Ve své odborné činnosti systematicky propojuje neurovědy s neurofarmakologií, zejména prostřednictvím farmako-elektroencefalografických (farmako-EEG) analýz a hledání elektrofyziologických biomarkerů, které mohou zpřesňovat volbu a monitoraci léčby v psychiatrii i neurologii. Důraz klade na translační přístup, tedy na přenos mechanistických poznatků o působení neuroaktivních látek do klinických rozhodnutí, včetně racionálního zkoumání jejich potenciálu mimo původní registrované indikace. Paralelně navrhuje a realizuje experimentální protokoly neinvazivní neuromodulace, zejména transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) a repetitivní transkraniální magnetické stimulace (rTMS), cílené na neurologická i psychiatrická onemocnění. Je autorem a spoluautorem řady odborných publikací v uvedených oblastech a je členem International Pharmaco-EEG Society, České neuropsychofarmakologické společnosti a České společnosti pro klinickou neurofyziologii ČLS JEP.
Mgr. Přemysl Vlček , Ph.D.1, 2, , MUDr. Martin Brunovský , Ph.D.1, 2, ,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 2
Úvod Obsedantně-kompulzivní porucha (OCD) je závažné psychiatrické onemocnění, které může u části pacientů přecházet do těžké farmakorezistentní formy s výrazným funkčním dopadem a dlouhodobou invalidizací. Přestože většina nemocných reaguje na kombinaci farmakoterapie a psychoterapie, menší skupina pacientů zůstává refrakterní na dostupnou léčbu. Hluboká mozková stimulace (DBS) představuje moderní neuromodulační metodu umožňující cílenou a reverzibilní modulaci patologických neuronálních okruhů. V psychiatrii navazuje na historickou funkční psychochirurgii, avšak díky přesnému cílení, možnosti programování a přísným etickým pravidlům představuje současný, bezpečnější koncept léčby. DBS je v mezinárodním kontextu považována za možnou terapeutickou strategii u vysoce selektovaných pacientů s farmakorezistentní OCD. Cíl Cílem sdělení je představit indikační kritéria DBS u farmakorezistentní OCD, princip volby cílové oblasti v rámci kortiko-subkortikálních okruhů a první klinickou zkušenost s pacientem léčeným touto metodou v České republice se zaměřením na časný follow-up. Metodika Indikace byla stanovena na základě multidisciplinární spolupráce psychiatrů, neurochirurgů a neuromodulačního týmu. Hodnocena byla délka a závažnost onemocnění, vyčerpání standardních terapeutických možností, míra funkčního postižení a celkový psychosociální dopad. Součástí léčebného procesu bylo následné dlouhodobé programování stimulace a pravidelné klinické sledování se zaměřením na optimalizaci účinku a minimalizaci nežádoucích projevů. Výsledky Prezentován je případ 42letého muže s těžkou farmakorezistentní OCD, dlouhodobě hospitalizovaného od roku 2010. Pacient absolvoval rozsáhlou farmakoterapii, psychoterapii i elektrokonvulzivní terapii bez významného klinického efektu. Obsese a kompulze výrazně limitovaly každodenní fungování, běžné úkony trvaly i několik hodin a pacient vyžadoval významnou dopomoc personálu. Po splnění indikačních kritérií byl zařazen do programu DBS. V časném follow-up po implantaci a postupném programování stimulace bylo zaznamenáno snížení času stráveného obsesemi a kompulzemi, lepší schopnost přerušení rituálů a zvýšená aktivizace v rámci léčebného režimu. Pacient se začal účastnit pohybových a pracovních aktivit, které dříve dlouhodobě neabsolvoval. Přestože nadále zůstává hospitalizován, dochází k postupnému funkčnímu zlepšování. Diskuse První zkušenost s DBS u OCD v České republice potvrzuje význam pečlivého multidisciplinárního výběru pacientů a dlouhodobého follow-up. Efekt DBS v psychiatrii bývá postupný a vyžaduje opakované programování stimulace i úzkou spolupráci mezi psychiatry a neuromodulačním týmem. Časné klinické výsledky naznačují potenciál této metody ke zlepšení funkčního stavu i u dlouhodobě chronicky nemocných pacientů. Závěr Hluboká mozková stimulace představuje perspektivní možnost léčby u vysoce selektovaných pacientů s farmakorezistentní obsedantně-kompulzivní poruchou. První česká zkušenost ukazuje, že při správné indikaci, vhodné volbě cílové oblasti a systematickém dlouhodobém sledování může DBS vést k postupnému funkčnímu zlepšení i u pacientů s dlouhodobě těžkým průběhem onemocnění.
Filip Blažek
MUDr. Filip Blažek je neurochirurg působící na Neurochirurgické klinice LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc, kde se věnuje mimo jiné funkční neurochirurgii a neuromodulační léčbě. Je členem multidisciplinárního neuromodulačního týmu a podílí se na rozvoji programů hluboké mozkové stimulace (DBS), míšní stimulace (SCS) a sakrální neuromodulace (SNM).
Jeho odborný zájem ve funkční neurochirurgii se zaměřuje především na nové možnosti využití neuromodulačních metod v neurologických a psychiatrických indikacích, zejména na rozvoj moderních implantačních technik a mezioborovou spolupráci mezi neurochirurgií a psychiatrií. Aktivně se podílí na klinickém výzkumu a publikační činnosti v oblasti neuromodulace a funkční neurochirurgie a pravidelně přednáší na domácích i mezinárodních odborných kongresech.
MUDr. Filip Blažek 1, doc. David Krahulík , Ph.D. MBA1, Mgr. Tomáš Spáčil 2,
Neurochirurgická klinika FN Olomouc 1
Psychiatrická léčebna Šternberk 2
Hluboká mozková stimulace (DBS) představuje perspektivní neuromodulační metodu u těžkých, farmakorezistentních psychiatrických onemocnění. Původně byla zavedena v léčbě poruch hybnosti, avšak v posledních letech je intenzivně studována u těžké depresivní poruchy, obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD), Tourettova syndromu a vybraných případů závislostí či mentální anorexie. Principem léčby je cílená modulace dysfunkčních kortiko-striato-thalamo-kortikálních a limbických okruhů pomocí implantovaných elektrod napojených na programovatelný neurostimulátor. V přednášce jsou ukázány možnosti provedení hluboké mozkové stimulace, technika plánování výkonu, provedení výkonu a jeho potenciální komplikace.
Doc. MUDr. David Krahulík PH.D., MBA
Narodil se v roce 1977 v Olomouci. Studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého ukončil v roce 2001 a ve stejném roce nastoupil na Neurochirurgickou kliniku Fakultní nemocnice v Olomouci, kde působí dosud. Atestoval z chirurgie v roce 2004 a z neurochirurgie v roce 2007. Ve své praxi se zaměřuje na cerebrovaskulární, dětskou a funkční stereotaktickou neurochirurgii.Titul Ph.D. obhájil v roce 2010 na téma z oblasti cévní neurochirurgie a docentem pro obor neurochirurgie byl jmenován v roce 2014 za práci věnující se dětské neurochirurgii. Od roku 2012 byl zástupcem přednosty pro vědu a výuku na neurochirurgické klinice LF UP a FN v Olomouci a od roku 2020 je primářem Neurochirurgické kliniky. V únoru 2026 byl doporučen Univerzitou Palackého ke jmenování profesorem neurochirurgie. Problematice hluboké mozkové stimulace se věnuje od roku 2008 a je průkopníkem využití nejmodernějších navigačních a peroperačních metod umožňujících co nejbezpečnější provedení operací. Absolvoval celou řadu zahraničních stáží, je hlavním autorem knihy Dětská neurochirurgie , spoluautorem knihy Stereotaktická neurochirurgie, autorem mnoha neurochirurgických knižních kapitol a autorem či spoluautorem více než 70 článků v českém i zahraničním písemnictví.
MUDr. Filip Blažek 1, Prof. MUDr. Lumír Hrabálek , Ph.D.1,
Neurochirurgická klinika , FN a LF UP Olomouc 1
Porozumění sobě i druhým představuje základní kámen všech lidských vztahů – v terapii, rodině i běžném životě. U pacientů s hraniční poruchou osobnosti (HPO) je však schopnost nahlížet na vnitřní stavy své i druhých často narušená. Emoce se rychle mění, reakce bývají impulzivní a komunikace snadno sklouzne k nepochopení, přerušení kontaktu nebo naopak k přilnutí, které neumožňuje zdravou hranici. Právě tyto problémy bývají častým zdrojem utrpení pacientů i terapeutů. Tříhodinový interaktivní workshop se zaměřuje na rozvoj mentalizačních a komunikačních dovedností u pacientů s HPO v kontextu skupinové schématerapie. Vychází z klinických zkušeností multidisciplinárního týmu Centra duševní rehabilitace v Berouně a prezentuje konkrétní metody, které se osvědčily v praxi. Účastníci se seznámí s procesem systematického nácviku komunikace používaného v terapeutických skupinách pro pacienty s hraniční strukturou osobnosti. Teoretická část představí základní koncepty schématerapie – zejména práci s módy, maladaptivními schématy a dynamiku přenosu v komunikaci. Zvláštní pozornost bude věnována dvěma typickým komunikačním polohám, které se u těchto pacientů často střídají – nadměrnému prosazování (v módu Rozzlobeného dítěte či Nadkompenzátora) a submisivitě (v módu Zranitelného nebo Podřízeného dítěte). Praktická část workshopu nabídne modelové situace a cvičení, která lze použít ve skupinové i individuální terapii: • rozpoznání maladaptivních vzorců komunikace a jejich emočních kořenů, • trénink mentalizačního postoje – rozvoj empatie, zvídavosti a reflexe, • práce s módy v komunikaci – jak rozpoznat, kdo právě mluví, a jak aktivovat Zdravého dospělého, • intervence zaměřené na zvládání emoční reaktivity, • nácvik „já-výroků“, validace a hranic v kontaktu, • techniky pro korektivní zkušenosti ve skupině. Workshop kombinuje interaktivní výklad, ukázky videomateriálu, živé demonstrace a krátká cvičení pro účastníky. Součástí bude také sdílení klinických zkušeností z dvouletého provozu specializovaného psychoterapeutického oddělení pro pacienty s hraniční poruchou osobnosti v Berouně. Účastníci si odnesou konkrétní návody, jak u pacientů podporovat dovednosti mentalizace, emoční regulace a otevřené komunikace, a tím posilovat jejich schopnost vytvářet stabilnější a autentičtější vztahy – v terapii i mimo ni.
prof. MUDr. Ján Praško CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
mgr. Maté Zdeněk
Po promoci v oboru speciální pedagogika se zaměřením na poruchy chování se Zdeněk Maté začal aktivně věnovat klinické muzikoterapii, kterou následně vystudoval na Univerzitě Palackého v Olomouci. Je členem České muzikoterapeutické asociace a již pátým rokem se věnuje klinické praxi muzikoterapie především u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, úzkostmi a depresemi. Vedl muzikoterapeutické skupiny pro osoby trpící schizofrenií v neziskové společnosti Mana, skupiny pro osoby s hraniční poruchou osobnosti a úzkostně-depresivní poruchou na terapeutickém oddělení ve Fakultní nemocnici v Olomouci. V posledních letech je muzikoterapeutem zaštiťujícím terapeutický program v CDR Beroun a psychoterapeutem KBT ve výcviku. Aktivně se zabývá a rozvíjí v Čechách ojedinělý model muzikoterapie integrující muzikoterapeutické postupy se schéma terapií. V současné době je studentem profesora Jána Praška v rámci postgraduálního studia Psychiatrie na Lékařské fakultě v Olomouci a je certifikovaným metodikem JB
MUDr. Pásztor Jan
MUDr. Jan Pásztor působí na psychoterapeutickém oddělení Centra duševní rehabilitace v Berouně, kde se věnuje zejména skupinové i individuální psychoterapii. V současnosti vede terapeutické programy pro hraniční poruchu osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchu, úzkostné poruchy a depresi. V Centru duševní rehabilitace se také věnuje klinické práci a výzkumu v oblasti virtuální reality a jejího využití v psychoterapii, je součástí týmu vyvíjející inovativní program pro léčbu agorafobie a dalších specifických fobií. Je studentem postgraduálního studia na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci pod vedením prof. Praška, zaměřuje se na výzkum v oblasti digitální terapie a efektivity psychoterapeutických programů. Je frekventantem výcviku v kognitivně behaviorální terapii. Je také kvalifikovaným lektorem programu Mindfulness-Based Stress Reduction (MBSR), který poskytuje pro zdravotnické pracovníky a postupy založené na všímavosti integruje do své terapeutické praxe i vlastního každodenního života.
PhDr. Ocisková Marie, PhD
PhDr. Marie Ocisková, Ph.D., působí jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v Centru duševní rehabilitace v Berouně. Dříve plně působila jako klinická psycholožka na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci, kde získala rozsáhlé zkušenosti s psychodiagnostikou a psychoterapií dospělých pacientů. Dosud má na fakultě malý úvazek. Ve své výzkumné práci se zaměřuje na témata kognitivně behaviorální terapie a schématerapie, zejména u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchou a depresivními onemocněními. Dlouhodobě se zajímá o problematiku sebestigmatizace, disociace a vztahu mezi ranými zkušenostmi a duševním zdravím. Je autorkou a spoluautorkou více než 250 odborných publikací a členkou redakční rady časopisu BMC Psychiatry. Absolvovala pokročilý výcvik v individuální i skupinové schéma terapii akreditovaný ISST a kompletní psychoterapeutický výcvik v kognitivně behaviorální terapii. Na konferencích doma i v zahraničí pravidelně prezentuje výsledky výzkumu i praktické zkušenosti z terapeutické práce, kterou propojuje s hlubokým zájmem o rozvoj sebeuvědomění, autenticity a laskavosti v psychoterapeutickém procesu
mgr. Zdeněk Maté 1, 2, , prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 2, 3, 4, 5, , MUDr. Jan Pásztor 1, 2, , PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 2, 3, ,
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Klinika psychiatrie, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 2
Mindwalk, s.r.o., Akeso holding, Praha 3
Katedra psychologických vied, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Slovensk 4
Katedra psychoterapie, IPVZ, Praha 5
Úvod: Hraniční porucha osobnosti (HPO) je pervazivní duševní porucha charakterizovaná poruchou regulace emocí a výrazným impulzivním chováním, včetně sebepoškozování a sebevražedného chování. Mezi dalšími možnostmi léčby HPO je opakovaně používána repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) s neprůkaznými výsledky kvůli heterogenitě protokolů, nedostatku randomizovaných kontrolovaných studií a nízké kvalitě zahrnutých studií, včetně vysokého rizika metodologických zkreslení (Lisoni et al., 2022; Mansour et al., 2025). Cíl projektu: Cílem projektu bylo posoudit účinnost a bezpečnost vysokofrekvenční rTMS pravého dorsolaterálního prefrontálního kortexu ve srovnání s shamovou stimulací u pacientek s hraniční poruchou osobnosti. Metodika: Studie byla organizována jako dvojitě zaslepená, shamovou stimulací kontrolovaná. Pacientky byly randomizovány do jedné ze studijních skupin – buď aktivní rTMS, nebo shamové stimulace. Pacientky podstoupily 15 stimulačních sezení v průběhu tří týdnů. Aplikováno bylo 2 000 pulzů během jednoho sezení s frekvencí 10 Hz a intenzitou 120% motorického prahu (v případě potřeby postupně titrovanou z 90%). Primárním výsledkem bylo snížení hraničních symptomů měřených pomocí Borderline Symptom List-23 (BSL-23). Sekundárními výsledky byla změna depresivní symptomatiky měřené pomocí Beck Depression Inventory II (BDI-II), anxiózní symptomatiky měřené pomocí Beck Anxiety Inventory (BAI) a změny emoční regulace měřené pomocí škály DERS. Výsledky: Bylo randomizováno 40 pacientů, 28 pacientů podstoupilo alespoň jednu stimulaci (14 v aktivní skupině, 14 v shamové). Nenalezli jsme významný rozdíl mezi aktivní stimulací a shamovou stimulací v BSL-23 (primární výsledek), symptomy úzkosti v BAI a zvýšení emoční regulace v DERS. Po aktivní stimulaci jsme ve srovnání se shamovou stimulací zjistili významné zlepšení depresivních symptomů měřených pomocí BDI-II. Diskuse a závěr: U symptomů hraniční poruchy osobnosti jsme nenašli významný rozdíl mezi aktivní stimulací a shamovou stimulací. Tyto výsledky jsou podobné výsledkům německých výzkumníků, kteří používali rTMS jako adjuvantní metodu k dialekticko-behaviorální terapie (Kujovic a kol., 2024). U našich pacientů jsme však po aktivní rTMS ve srovnání s shamovou stimulací zjistili významné zlepšení depresivních symptomů, což je podobné výsledkům jiných německých výzkumníků, kteří popsali pozitivní výsledky rTMS u pacientů s komorbidní hraniční poruchou osobnosti a depresí (Reinsberg a kol., 2023). Stimulace našich pacientů byla bezpečná a neměla závažné vedlejší účinky. Můžeme konstatovat, že ačkoliv náš primární cíl nebyl splněn – nedošlo ke statisticky významnému snížení skóre BSL-23 u pacientů po aktivní rTMS ve srovnání s shamovou stimulací – rTMS se jeví jako slibná terapeutická metoda alespoň pro některé symptomy (zejména depresivní) u pacientů s hraniční poruchou osobnosti. Její bezpečnostní profil a snášenlivost jsou dobré. Její účinnost však musí být ověřena ve větších randomizovaných kontrolovaných studiích, optimálně multicentrických. Projekt byl podpořen Ministerstvem zdravotnictví České republiky (projekt AZV číslo NU23-04-00472).
prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal Ph.D.
Prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D. působí na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno. Kromě výuky na LF MU přednáší i na FaF MU a NCO NZO v Brně. Odborně se zabývá zejména aplikací transkraniální magnetické stimulace a dalších neurostimulačních metod v psychiatrii, výzkumem a terapií prvních epizod psychotických poruch, výzkumem a terapií rezistentní schizofrenie a rezistentní depresivní poruchy a také psychofarmakologií, zejména antipsychotiky a antidepresivy.
Libor Ustohal 1, Kateřina Rektorová 1, Martin Horký 1, Martin Jáni 1, Patrik Bartys 1, Monika Radimecká 1, Pavla Horká Linhartová 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno 1
Repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS) představuje metodu neinvazivní mozkové stimulace (NIBS), která se v poslední dekádě etablovala jako efektivní terapeutický nástroj v léčbě širokého spektra neuropsychiatrických poruch (Lefaucheur et al., 2020; Hussain et al., 2024). Její účinek spočívá ve schopnosti modulovat aktivitu cílených mozkových oblastí a s nimi spojených kortikálních okruhů bez nutnosti chirurgického zásahu, čímž poskytuje bezpečnou alternativu pro pacienty nereagující na konvenční léčbu. V kontextu obsedantně-kompulzivní poruchy (OCD) byla rTMS podrobena intenzivnímu výzkumu. Dosavadní studie se zaměřovaly především na stimulaci prefrontálního kortexu (Fitzsimmons et al., 2022), který hraje klíčovou roli v neurobiologických mechanismech OCD, včetně narušení exekutivních funkcí, či procesů emoční regulace. Hluboká TMS (dTMS) s využitím takzvané H7 cívky představuje pokročilou modifikaci rTMS. Prostřednictvím H7 cívky je dTMS schopna cílit stimulaci na hluboko uložené struktury mediálního prefrontálního kortexu, včetně předního cingulárního kortexu (ACC). ACC hraje klíčovou roli v patofyziologii OCD – představuje centrální uzel regulačních a rozhodovacích procesů, jejichž narušení je zásadním patofyziologickým rysem OCD. Přínos dTMS v léčbě OCD byl potvrzen řadou klinických studií (Carmi et al., 2018; Carmi et al., 2019; Li et al., 2024). V nedávné době byla dTMS též schválena jako metoda léčby OCD americkým Úřadem pro kontrolu potravin a léčiv (FDA), (Cohen et al., 2022). Nejnovější meta-analýzy navíc potvrzují významný terapeutický potenciál této metody i u pacientů s OCD rezistentní na standardní farmakoterapii a psychoterapii (Roth et al., 2020; Suhas et al., 2023). Vedle účinku na redukci symptomatologie OCD se dTMS vyznačuje i příznivým bezpečnostním profilem a relativně vysokou mírou tolerance, což podtrhuje její perspektivu pro aplikaci v běžné praxi (Carmi et al., 2022). Navzdory pozitivním klinickým výsledkům se však individuální léčebná odpověď na dTMS mezi pacienty výrazně liší – odpověď na léčbu se dostavuje zhruba v 50 % případů. Dosavadní výzkum navíc neposkytl jednoznačné důkazy o vlivu demografických či klinických faktorů na léčebnou odpověď, což odráží složitost neurobiologických mechanismů stojících v pozadí OCD. Významnou výzvou současného výzkumu proto zůstává identifikace neuronálních prediktorů, které by umožnily přesněji predikovat individuální odpověď na dTMS. Tato strategie by mohla zásadním způsobem přispět k optimalizaci léčebných výsledků dTMS u OCD populace. Vyjma představení state-of-art na poli rTMS/dTMS v léčbě OCD budou posluchači seznámeni s předběžnými klinickými výsledky (n=40) probíhající randomizované kontrolované studie (n=75) primárně zaměřené na identifikaci neuronálních prediktorů léčebné odpovědi na dTMS, která si klade za cíl přispět k optimalizaci a cílenému využití dTMS jako metody léčby OCD v klinické praxi. Grantová podpora: Tato práce vznikla za finanční podpory grantu č. NW25-04-00023 MZ ČR, projektu Dynamika mozku, reg. č. CZ.02.01.01/00/22 008/0004643, financovaného z Evropského fondu pro regionální rozvoj (EFRR) a programu UK Cooperatio-Neurosciences. Literatura: CARMI, Lior, et al. Clinical and electrophysiological outcomes of deep TMS over the medial prefrontal and anterior cingulate cortices in OCD patients. Brain stimulation, 2018, 11.1: 158-165. CARMI, Lior, et al. Efficacy and safety of deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: a prospective multicenter randomized double-blind placebo-controlled trial. American Journal of Psychiatry, 2019, 176.11: 931-938. CARMI, Lior, et al. Efficacy and safety of deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: A prospective multicenter randomized double-blind placebo-controlled trial. Focus, 2022, 20.1: 152-159. COHEN, Samantha L., et al. A visual and narrative timeline of US FDA milestones for Transcranial Magnetic Stimulation (TMS) devices. Brain stimulation, 2021, 15.1: 73. FITZSIMMONS, Sophie MDD, et al. Repetitive transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder: A systematic review and pairwise/network meta-analysis. Journal of Affective Disorders, 2022, 302: 302-312. HUSSAIN, Salam, et al. Royal Australian and New Zealand College of Psychiatrists professional practice guidelines for the administration of repetitive transcranial magnetic stimulation. Australian & New Zealand Journal of Psychiatry, 2024, 58.8: 641-655. LEFAUCHEUR, J.-P., A. ALEMAN, C. BAEKEN, D. H. BENNINGER, et al. Evidence-based guidelines on the therapeutic use of repetitive transcranial magnetic stimulation (rTMS): an update (2014–2018). Clinical Neurophysiology, 2020, 131(2), 474–528. LI, Kun, et al. Deep transcranial magnetic stimulation for treatment-resistant obsessive-compulsive disorder: A meta-analysis of randomized-controlled trials. Journal of Psychiatric Research, 2024. ROTH, Yiftach, et al. Deep transcranial magnetic stimulation for obsessive-compulsive disorder is efficacious even in patients who failed multiple medications and CBT. Psychiatry research, 2020, 290: 113179. SUHAS, Satish, et al. Treatment strategies for serotonin reuptake inhibitor-resistant obsessive-compulsive disorder: A network meta-analysis of randomised controlled trials. The World Journal of Biological Psychiatry, 2023, 24.2: 162-177.
Doc. MUDr. Monika Klírová Ph.D.
Curriculum Vitae
Assoc. Prof. Monika KLÍROVÁ, M.D., Ph.D.
09/06/1980
DEGREES:
2004 - M.D. - Charles University, Prague
2013 - Ph.D. - Postdoctoral studies in Neuroscience, Charles University, Prague
2022 - Assoc. Prof. - Charles University, Prague
QUALIFICATIONS, PROFESSIONAL TRAINING, AND EXPERIENCE:
2005 - 2013 - Postdoctoral studies for Ph.D. in Neuroscience, Charles University, Prague
2005 - 2014 - Clinical experience and scientific activity in the Prague Psychiatric Center (PCP), Prague
2005 - ong. - Fellow for psychiatry and research activity at the 3rd Faculty of Medicine, Charles University, Prague
2010 - 2012 - Head of the Lab of repetitive Transcranial Magnetic Stimulation (rTMS) at the PCP, Prague
2011 - Certification in Psychiatry; 2012 - Certification in Psychotherapy
2013 - 2015 - Maternity leave (2nd and 3rd child) - interrupted scientific activities
2015 - Head of the Non-Invasive Brain Stimulation (NIBS) WG and Clinical Neurostimulation, senior researcher, and psychiatrist at the National Institute of Mental Health (NIMH)
2021 - ong. - Reviewer in Neuroscience Research, Plos One, Frontiers (in Psychiatry, in Neurology), etc. (IF journals)
2021 - ong. - Supervisor of four postgraduate students at the 3rd Faculty of Medicine, Charles University
PROFESSIONAL ORGANIZATION BOARD MEMBER / CORE MEMBER:
2023 - ong. - A member of the Scientific Board of the NIMH;
2024 - ong. - European Society for Brain Stimulation Board – Representative for Czechia
2024 - ong. - European College of Neuropsychopharmacology (ECNP) Neuromodulation network – Core member
2025 – ong. – Chair of the section for Brain Stimulation of the Czech Society for Clinical Neurophysiology (ČSKN) of the Czech Medical Association J. E. Purkyně (ČLS JEP)
2025 – ong. – President-elect of the Society for Biological Psychiatry (Czech)
AWARDS:
2007 – The 1st poster presentation prize at the 15th Annual International Ain Shams Medical Students' Congress, Egypt
2010 – The ECNP Seminar Award for the best prezentation during ECNP-EPA Seminar in Neuropsychopharmacology, Czechia
2013 - The Award of Czech Neuropsychopharmacological Society for the best publication, Czechia
2019 - The Award of the Society of Biological Psychiatry for the best original work of an author up to 40 years of age, Czechia
Monika Klírová 1,
Národní ústav duševního zdraví a 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 1
Úvod: V posledním desetiletí dochází k rozvoji zájmu o využití vizuálních evokované potenciálů (VEP) v diagnostice a hodnocení duševních poruch. Byly publikovány i nálezy svědčící pro možnost považovat některé parametry VEP za specifické pro schizofrenii (SCH). Jedná se zejména o změny amplitudy vlny P300 a prodloužení latence nástupu P300. V některých studiích je hodnocen i reakční čas, což je rychlost motorické odpovědi (tzn. zmáčknutí tlačítka nemocným) v odpovědi na vizuální podnět. V Hradci Králové bylo vyvinuto přenosné zařízení VEPpeak umožňující měřit VEP také u akutně hospitalizovaných pacientů. Cílem studie bylo změřit VEP u hospitalizovaných pacientů s SCH a ověřit, zda se již publikovaná zjištění spojená s P300 vztahují i na populaci akutně hospitalizovaných. Vedlejším cílem bylo zhodnotit parametry VEP s objektivně hodnocenými symptomy SCH. Metody: Do studie byli zařazeni nemocní s SCH z Psychiatrické kliniky FNHK. VEP byla měřeny také u kontrolní skupiny duševně zdravých srovnatelných věkem a pohlavím. Byla měřena amplituda i latence vlny P300 a také latence motorické odpovědi (tzn. reakční čas - stisk tlačítka; RT). U nemocných byla hodnocena škála PANSS, škála negativních symptomů (BNSS) i neuropsychologická baterie B-CATS (obsahující testy TMT-A, TMT-B, Digit Symbol, Animal Naming). Výsledky: Sběr dat zahrnul 80 nemocných a 80 kontrol. Pro hodnocení celého souboru budou využitelná data 75 pacientů a 75 kontrol. K dispozici jsou však aktuálně data prvních 60 nemocných a 60 kontrol. Vlna P300 u SCH měla nesignifikantně (p = 0,18) sníženou amplitudu, avšak významně prodlouženou latenci a RT (v obou případech p ‹ 0,001). RT se u SCH zpomaloval ve vztahu k věku ve srovnání s kontrolami. Mezi skóry kognitivních testů a hodnotami VEP byly dosaženy střední a slabé korelace. Celkové skóre BNSS a PANSS dosáhlo středních korelací s RT i s rozdílem v RT a latence P300. Diskuze: Novým nálezem studie je větší zpomalení RT s narůstajícím věkem u SCH ve srovnání s kontrolami, což naznačuje zrychlené stárnutí mozku u SCH. Při korelační analýze byly nalezeny střední korelace parametrů VEP s kognitivním výkonem a celkovými skóry objektivních škál BNSS i PANSS. Jedná se o perspektivní nálezy pro užití VEP v oblasti kognitivních, negativních a pozitivních příznaků SCH. Od zhodnocení dat kompletního vzorku očekáváme potvrzení či vyvrácení nálezů z dosavadního vzorku prvních 60 nemocných a dosažení dostatečné testové síly zmíněných statistických analýz.
MUDr. Jan Hubeňák Ph.D.
MUDr. Jan Hubeňák, Ph.D. je vedoucím lékařem a tajemníkem na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice a Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
MUDr. Jan Hubeňák , Ph.D.1, 2, , MUDr. Lenka Miščík Ramešová 3,
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové 1
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Ústav patologické fyziologie 3
Anotace: Současná diagnostika depresivní poruchy se primárně opírá o klinický rozhovor a diagnostická kritéria. Lze využít i hodnotící škály. Rozhovor i škály jsou částečně zatíženy kolísající mírou subjektivního zkreslení a dosavadní diagnostika deprese nemá k dispozici dostatek biologických ukazatelů. Proto je vhodné hledat objektivní biomarkery i v oblasti neurofyziologických měření. Recentně zkoumanou diagnostickou metodou jsou vizuální evokované potenciály (VEP) u duševních poruch. Oblast depresivní poruchy byla s pomocí VEP dosud zkoumána ojediněle a pouze v laboratorním provedení. K dispozici máme v Hradci Králové nově vyvinuté přenosné zařízení VEPpeak, které umožňuje vyšetřit i akutně hospitalizované s depresivní poruchou včetně nemocných se suicidálními tendencemi, kteří byli pomocí VEP dosud jen omezeně vyšetřitelní. Cílem naší studie bude zhodnotit korelace VEP parametrů (latence vlny P300, amplitudy P300, reakční čas - tj. latence motorické odpovědi na vizuální podnět stiskem tlačítka po vizuálním podnětu) s hodnotami škál deprese (MADRS, PHQ-9) a s hodnotami kognitivního výkonu (baterie RBANS). Vyhodnocení aktuálních pilotních dat bude uveřejněno a diskutováno v přednášce.
MUDr. Ledererová Kristýna
MUDr. Kristýna Ledererová je sekundární lékařkou a asistentkou na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice a Lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové.
MUDr. Kristýna Ledererová 1, 2, , MUDr. Jan Hubeňák , Ph.D.1, 2, , Mgr. Lucie Kozáková 1, 2, , Mgr. Jan John 1,
Psychiatrická klinika, Fakultní nemocnice v Hradci Králové 1
Univerzita Karlova, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2
Cílem longitudinální studie bylo zhodnotit efekt šestitýdenního intenzivního programu (kombinace KBT a schématerapie) u pacientů s HPO a zjistit změny hodnot HRV, disociace a sebestigmatizace. Během šestitýdenní hospitalizace došlo k statisticky významnému poklesu hraničních příznaků i úzkostně-depresivní symptomatiky. V prospektivním hodnocení 75 pacientů s HPO absolvujících šestitýdenní strukturovaný program (KBT a schématerapie) jsme sledovali změny symptomů HPO, úzkosti, deprese, disociace, sebestigmatizace a HRV. Program vedl k výraznému zlepšení klinických ukazatelů. Prediktivní analýzy ukázaly, že vyšší výchozí HF% (parasympatická aktivita) souvisela s větším klinickým benefitem, zatímco vyšší poměr LF/HF (relativní dominance sympatiku) predikoval slabší odpověď. Sebestigmatizace byla nezávislým negativním prediktorem poklesu depresivity. Změny v disociaci úzce korelovaly s poklesem celkové psychopatologie a paranoidity. Zjištění podporují integraci technik harmonizujících autonomní nervový systém a specifických intervencí zaměřených na snížení sebestigmatizace do standardní psychoterapie HPO Změny HRV byly ve vyšším vstupním parasympatickém tonu (HF%), který predikoval větší klinické zlepšení, zatímco vyšší LF/HF předpovídal slabší odpověď. Vyšší míra sebestigmatizace negativně predikovala pokles depresivity. Zlepšení disociace korelovalo s poklesem celkové psychopatologie, zejména paranoidity. Výsledky zdůrazňují význam personalizace léčby se zaměřením na autonomní regulaci a práci se sebestigmatizací.
prof. MUDr. Praško Ján, CSc.
Prof. MUDr. Ján Praško, CSc. je přední český psychiatr a psychoterapeut, odborník na kognitivně-behaviorální terapii (KBT). Po promoci na 1. LF UK pracoval ve Výzkumném ústavu psychiatrickém v Praze, poté byl deset let přednostou Kliniky psychiatrie v Olomouci. Od roku 2018 vede Katedru psychoterapie při IPVZ a podílel se na vytvoření nadstavbového oboru Lékařská psychoterapie. V současnosti se aktivně věnuje rozvoji Centra duševní rehabilitace v Berouně a podílí se na tvorbě on-line psychoedukačních programů Mindwell.
Je autorem více než 80 monografií a má přes 400 záznamů ve Web of Science (H-index 34). Věnuje se výzkumu úzkostných a afektivních poruch, poruch spánku, sebestigmatizace, OCD a hraniční poruchy osobnosti. Od roku 1990 vede psychoterapeutické výcviky a od roku 1994 supervize, posledních 15 let i v zahraničí. Byl předsedou České i Evropské společnosti pro KBT, je šéfredaktorem časopisu Psychiatrie pro praxi a členem redakčních rad. Působí v Komisi pro psychoterapii MZ ČR i Mezirezortní komisi při Radě vlády. Ve své práci propojuje klinickou praxi, výuku a výzkum s cílem zvyšovat kvalitu a dostupnost péče o duševní zdraví.
MUDr. Nesnídal Vlastimil
Životopis není k dispozici
PhDr. Ocisková Marie, PhD
PhDr. Marie Ocisková, Ph.D., působí jako klinická psycholožka a psychoterapeutka v Centru duševní rehabilitace v Berouně. Dříve plně působila jako klinická psycholožka na Psychiatrické klinice Fakultní nemocnice v Olomouci, kde získala rozsáhlé zkušenosti s psychodiagnostikou a psychoterapií dospělých pacientů. Dosud má na fakultě malý úvazek. Ve své výzkumné práci se zaměřuje na témata kognitivně behaviorální terapie a schématerapie, zejména u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, obsedantně kompulzivní poruchou a depresivními onemocněními. Dlouhodobě se zajímá o problematiku sebestigmatizace, disociace a vztahu mezi ranými zkušenostmi a duševním zdravím. Je autorkou a spoluautorkou více než 250 odborných publikací a členkou redakční rady časopisu BMC Psychiatry. Absolvovala pokročilý výcvik v individuální i skupinové schéma terapii akreditovaný ISST a kompletní psychoterapeutický výcvik v kognitivně behaviorální terapii. Na konferencích doma i v zahraničí pravidelně prezentuje výsledky výzkumu i praktické zkušenosti z terapeutické práce, kterou propojuje s hlubokým zájmem o rozvoj sebeuvědomění, autenticity a laskavosti v psychoterapeutickém procesu
MUDr. Bělohradová Kamila
Lékařka na Klinice psychiatrie FNOL, vyučující předmětu Psychiatrie na LF UPOL, studentka postgraduálního studia na LF UPOL.
MUDr. Višňovský Jozef
Jozef Višňovský působí jako psychiatr a psychoterapeut v ambulanci s rozšířenou péčí AGE Centrum s.r.o. v Olomouci. Dokončuje doktorské studium na Lékařské fakultě Univerzity Palackého, kde se věnuje výzkumu faktorů ovlivňujících průběh úzkostných poruch. V klinické praxi se zaměřuje na terapii úzkostných poruch, individuální a skupinovou psychoterapii a podporu duševní odolnosti.
MUDr. Vaněk Jakub, PhD
Jakub Vaněk je komunitní psychiatr působící v Beskydském centru duševního zdraví, postdoktorand na Lékařské fakultě Univerzity Palackého. Ve své výzkumné činnosti se zabývá spánkovou medicínou s důrazem na spánkovou apnoe u psychiatrických pacientů. Publikoval na dané téma několik prací, indexováno má 21 publikací v databázi PubMed, v praxi se dále věnuje kognitivně behaviorální terapii nespavosti.
MUDr. Vlastimil Nesnídal 2, prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 3, 4, 5, 6, , PhDr. Marie Ocisková , PhD1, 3, 6, , MUDr. Kamila Bělohradová 1, MUDr. Jozef Višňovský 1, 2, , MUDr. Jakub Vaněk , PhD1,
Psychiatrická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1
AGE Centrum Olomouc 2
Centrum duševní rehabilitace, Jessenia, Rehabilitační nemocnice Beroun 3
Katedra psychoterapie, Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví (IPVZ), Praha 4
Univerzita Konštantína Filozofa v Nitre, Fakulta sociálnych vied a zdravotníctva, Katedra psychologických vied, Slovensko 5
Mindwalk, s.r.o., Praha, Akeso holding, Praha 6
Neuropsychiatrické syndromy během včasné neurorehabilitace. Marcela Grünerová-Lippertová (1), Tomáš Korbička (2), Jan Votava (3, Martin Smrčka (4) (1) Klinika rehabilitačního lékařství FNKV, 3. lékařská fakulta UK Praha (2) SurGal Clinic s.r.o. Brno (3) Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1.LFUK Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha (4) Neurochirurgická klinika LF MU a FN Brno, Fakultní nemocnice Brno úvodem Poškození mozku může snížit kognitivní a behaviorální schopnosti. Nejčastěji dochází k poruchám vědomí, pozornosti, motivace a vnímání, což výrazně omezuje schopnost spolupráce v neurorehabilitaci. Trénink základních kognitivních funkcí má vysokou prioritu, jelikož může pacientům vrátit schopnost spolupracovat. Neuropsychologická a neuropsychiatrická terapie zde využívá specifickou diagnostiku a individualizované terapeutické metody. Pacienti jsou zejména ve včasné fázi neurorehabilitace ve zvláštní míře závislí na přizpůsobených formách instrukcí (verbálních i neverbálních) a možnostech řešení, přičemž omezení jako neglect, hemiplegie nebo afázie je třeba již při plánování terapie zohlednit. Podpora bdělosti, koncentrace, komunikačních schopností a exekutivních funkcí je zde v centru prvních terapeutických cílů, obvykle v úzké spolupráci s dalšími terapeutickými nabídkami interdisciplinárního týmu Pacienti a metody V rámci pilotního projektu NINR (Navazující intenzívní neurorehabilitace u pacientů se získaným těžkým poškozením mozku) je realizována včasná fáze neurorehabilitace, během které musí být ještě v případě nutnosti zajištěna intenzivní péče, včetně možnosti umělé plicní ventilace. Zařazení do projektu je možné do 1 měsíce od vzniku poškození podle indikačních kritérií. Průběh terapie zahrnuje až 12 týdnů intenzivní terapie – 3-4 hodiny terapie denně v interdisciplinárním týmu. Výsledky Do konce června 2025 byla v projektu dokončena včasná neurorehabilitace u 155 pacientů, kteří byli přijati po průměrně 18. dnech od akutního onemocnění. Průměrná doba rehabilitace na NINR byla 47 dnů. 38% pacientů mohlo kontinuálně pokračovat v dalších fázích rehabilitace. V rámci assessmentu průběhu této včasné formy neurorehabilitace formou Včasného indexu (VI) jsou monitorovány také neuropsychiatrické poruchy jako dozor vyžadující porucha chování a dozor vyžadující dezorientace. V rámci včasné rehabilitační léčby jsou závažné poruchy chování ve smyslu organického psychosyndromu časté. Pacienti manipulují s tracheostomickými kanylami, žaludečními sondami nebo katétrovými systémy, čímž ohrožují sami sebe. Vzhledem k nedostatku náhledu a úsudku často opakovaně dochází k agresivnímu chování vůči ošetřujícímu týmu. Dozor vyžadující porucha chování (nebezpečí sebepoškození, nebo poškození druhých) způsobená onemocněním byla vstupně klasifikována u 102 pacientů a výstupně u 36 pacientů. Položka " dezorientace vyžadující dozor“ vyžaduje zvláštní personální dohled (např. 1:1) bez ohledu na to, zda je dohled vyžadován u mobilních nebo imobilních pacientů, byla vstupně zaznamenána u 108 pacientů, výstupně u 44 pacientů. 5 pacientů našeho kolektivu bylo z důvodu závažných neuropsychiatrických poruch přeloženo do lůžkové psychiatrické péče. Souhrnem Tyto výsledky dokumentují význam neuropsychiatrické symptomatiky v rámci včasné neurorehabilitace a poukazují na nutnost úzké spolupráce s psychiatrickou odborností, která je v mnoha případech nutná i po jejím ukončení. Společně se stoupající mobilitou těchto pacientů se stává překlad do následných fází rehabilitace v mnoha případech problematický. Vhodnou podporou pacientů s neuropsychatrickými deficity následkem akutního poškození mozku by bylo etablování specializovaných oddělení neuro-psychiatrické rehabilitace.
prof. MUDr. Marcela Grunerova-Lippertova PhD
Prof. MUDr. Marcela Grünerová Lippertová, Ph.D. MsC. působí jako přednostka Kliniky
rehabilitačního lékařství FNKV 3.LF UK. Vyučuje v bakalářských a magisterských
oborech a je školitelkou postgraduálního studia v oblasti neurověd. Je členkou vědecké
rady Wissenschaftlicher Beirat der IGOST Interdisziplinäre Gesellschaft für
orthopädische/unfallchirurgische und allgemeine Schmerztherapie e. V.Sekce
Schmerztherapie DGOU Deutsche Gesellschaft für Orthopädie und Unfallchirurgie, dále
předsedkyní České neurorehabilitační spolenosti ČNRS a sekce akutní
neurorehabilitace České neurochirurgické společnosti a členkou výboru sekce
Telemedicína, ČSLF. Působila dlouhodobě v zahraničí, na Univerzitě Kolína nad
Rýnem, Deutsche Sporthochschule Köln, Hochschule für Gesundheit Bochum a
Hochschule Fresenius Kolín nad Rýnem.
Marcela Grunerova-Lippertova 1,
- Klinika rehabilitačního lékařství - FNKV, 3. LF UK 1
Úvod V reakci na zvýšenou pozornost věnovanou bezpečnosti školních zařízení se i v evropském a českém prostředí postupně objevují programy zaměřené na přípravu žáků a pedagogů na mimořádné krizové situace, včetně scénářů útoku aktivního střelce. Tyto programy jsou často inspirovány zahraniční praxí a jejich hlavním cílem je posílení připravenosti, orientace v krizové situaci a snížení rizika chaosu při ohrožení života. Současně se však v odborné literatuře objevují otázky týkající se možných psychologických dopadů těchto nácviků na děti a dospívající, zejména s ohledem na jejich vývojová specifika. Cílem příspěvku je nabídnout přehled vybraných zahraničních výzkumů, které se zabývají psychologickými aspekty nácviku reakce na útok aktivního střelce u dětí a adolescentů, a naznačit možné implikace těchto zjištění pro českou školní praxi. Metodika Příspěvek vychází z přehledu zahraniční odborné literatury zaměřené na oblast školní bezpečnosti, krizové připravenosti, dětské psychologie a duševního zdraví. Zahrnuty byly empirické studie, přehledové práce i doporučení odborných institucí, především z anglosaského prostředí, kde jsou podobné programy realizovány dlouhodobě. Analýza se soustředila na popis psychických reakcí dětí v souvislosti s různými formami nácviku, od informačně-edukačních programů až po simulované scénáře krizových situací. Součástí příspěvku je rovněž stručná reflexe českého kontextu, vycházející z dostupných metodických přístupů a odborných zkušeností s preventivními aktivitami realizovanými ve školním prostředí. Výsledky Zahraniční výzkumy obecně ukazují, že reakce dětí na nácviky krizových scénářů jsou výrazně individuální a ovlivněné věkem, osobnostními charakteristikami, předchozími zkušenostmi i formou samotného nácviku. Některé studie poukazují na to, že vhodně strukturované, přiměřené a citlivě vedené programy mohou přispívat k lepší orientaci v krizových situacích a posílení pocitu kompetence. Současně však část odborné literatury upozorňuje, že příliš realistické nebo stresující simulace mohou u některých dětí vyvolat zvýšenou míru úzkosti, obavy o vlastní bezpečí či přechodné stresové reakce. Zmiňovány jsou zejména mladší děti a jedinci s vyšší citlivostí na stres nebo s předchozí zkušeností se zátěžovými událostmi. Výzkumy rovněž naznačují, že bez adekvátní přípravy a následného zpracování může být přínos nácviku omezený. Závěry a doporučení Přehled zahraničních výzkumů naznačuje, že nácvik reakce na útok aktivního střelce může být přínosným prvkem školní prevence, pokud je realizován s ohledem na vývojová a psychologická specifika dětské populace. Zároveň však odborná literatura upozorňuje na potřebu opatrnosti při volbě metod a intenzity těchto programů. Na základě dostupných poznatků lze doporučit, aby školní nácviky kladly důraz spíše na edukaci, srozumitelnost a posilování pocitu bezpečí než na realistické simulace extrémního ohrožení. Důležitou roli hraje zapojení odborníků na duševní zdraví, jasná komunikace s pedagogy a rodiči a možnost následné reflexe a podpory žáků. Takový přístup může přispět k tomu, aby preventivní aktivity plnily svůj ochranný účel, aniž by zvyšovaly riziko negativních dopadů na duševní zdraví dětí a dospívajících.
Mgr. Tibor A. Brečka Ph.D. et Ph.D., MBA, LL.M.
vedoucí sekce psychologie v Asociaci bezpečná škola, z.s., vysokoškolský pedagog, krizový intervent a psychoterapeut – člen České psychoterapeutické společnosti České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Česká asociace pro psychoterapii, American Psychological Association, České kriminologické společnosti, a mimořádný člen Asociace forenzních psychologů Čech, Moravy a Slezska. Působí mj. na katedře psychologie a sociálních věd Ambis a na katedře zdravotnických oborů a ochrany obyvatelstva fakulty biomedicínského inženýrství ČVUT. Téměř 20 let se zabývá problematikou forenzní psychologie, psychologie katastrof, krizové komunikace a komunikace rizika a etických aspektů mimořádných situací.
Tibor A. Brečka 1,
katedra psychologie a sociálních věd, Ambis vysoká škola, z.s. 1
Příspěvek představí podpořený projekt JAK JE?, který se zaměřuje na snížení suicidality u lidí propuštěných z psychiatrické hospitalizace. Období bezprostředně po propuštění představuje kritickou fázi, během které je riziko sebevraždy až dvacetinásobně vyšší než v běžné populaci. Současný systém péče v České republice postrádá jednotný, standardizovaný a nízkoprahový mechanismus, který by toto období systematicky pokrýval. Zlepšení návaznosti péče po propuštění z psychiatrické hospitalizace je také jedním z prvků komplexní strategie v oblasti prevence sebevražd v ČR, kterou vytyčuje Národní akční plán prevence sebevražd (NAPPS) pro období 2020-2030, formulovaný a schválený v rámci probíhající reformy psychiatrické péče. Cílem projektu je předběžně ověřit účinnost a proveditelnost adaptace mezinárodně doporučované intervence WHO Brief Intervention and Contact do českého kontextu (CZ-BIC). Brief intervention and Contact intervence je krátká a strukturovaná podpora, která pomáhá udržet kontakt s klientem v kritickém období, posiluje adherenci k léčbě a snižuje riziko relapsu či rehospitalizace. Intervence se skládá z prvního sezení, během kterého probíhá psychoedukace, motivace klienta a tvoří se bezpečnostní plán. Toto úvodní sezení má za cíl vybavit klienta potřebnými kompetencemi ke zvládnutí přechodu z hospitalizace do jeho přirozeného prostředí. Na první kontakt navazují předem sjednané telefonické kontakty pracovníka s klientem, které slouží k podpoře klienta ve vytyčených cílech léčby. Výhoda BIC je její dobré vědecké ověření a jednoduchost intervence, která snižuje nároky na ošetřující personál a může být poskytována širší skupině klientů, kteří by jinak komplexní péči nedostali. Projekt kombinuje analýzu dostupných dat a praxe ve třech pilotních regionech, mezioborovou spolupráci klíčových aktérů a pilotní implementaci intervence. Důraz je kladen nejen na možné dopady CZ-BIC na suicidální riziko a psychickou pohodu klientů, ale také na podpoření návaznosti péče, komunikace na sociálně-zdravotním pomezí mezi lůžkovými a sociálními službami a posílení kompetencí zapojených profesionálů. Návaznost péče je totiž v projektu řešena propojením lokálních sociálních služeb s lůžkovým oddělením. Cílem příspěvku je představit projektu a jeho koncepci, podstatu pilotované intervence včetně příkladů realizace v zahraničí a diskutovat možnosti dalšího rozvoje či škálování CZ-BIC na národní úroveň. Projekt má ambici přinést první poznatky o účinnosti a možnosti uplatnění BIC v českém kontextu a tím podpořit kvalitu následné péče po psychiatrické hospitalizaci a přispět mimo jiné k dlouhodobému zlepšení problému suicidality u lidí propuštěných z psychiatrické hospitalizace.
Ondřej Rýdlo
Ondřej Rýdlo působí od roku 2023 v Národním ústavu duševního zdraví v pracovní skupině Prevence a výzkum sebevražd. Je vystudovaný psycholog a aktuálně dokončuje své PhD studium v oboru neurověd.
Mgr. Ondřej Rýdlo 1, Mgr. Nicolas Say 1, Mgr. Laura Juríková 1, Mgr. Eva Tušková , Ph.D.1,
Národní ústav duševního zdraví 1
Paliativní péče je v českém prostředí stále často spojována především s onkologickými diagnózami a terminální fází somatického onemocnění. V moderním pojetí oboru však představuje komplexní přístup zaměřený na kvalitu života, zmírnění utrpení a podporu rozhodování u lidí s nevyléčitelným či závažným chronickým onemocněním, včetně pacientů s demencí, neurologickými onemocněními a těžkými duševními poruchami. Tím se přirozeně dostává do významného průsečíku s psychiatrií. Prezentace otevírá témata a oblasti, které mohou být průsečíkem v odbornostech psychiatrie a paliativní medicína, ukazuje na možnosti podpory profesionálů v psychiatrické péči ze strany paliativních konzultantů. Důraz při péči je kladen na vnímání role nemocného a jeho blízkých při rozhodování o přiměřenosti péči, na koncept cíle péče, dříve vyslovených přání, hodnotové historie, autonomie, respektu a důstojnosti, stejně jako přístupu case managementu v kontextu pokročilé nemoci a závěru života. Cílem sdělení je otevřít prostor pro společné porozumění a dialog mezi psychiatrií a paliativní péčí jako obory, které se setkávají v práci s komplexními lidskými potřebami.
Ondřej Kopecký
V letech 2005–2025 působil ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde pracoval na resuscitačním oddělení KARIM a spoluzaložil Centrum podpůrné a paliativní péče. Odbornou inspiraci čerpal i při zahraničních pobytech v Německu (Stiftungsklinikum Koblenz a LMU München). Od roku 2021 byl primářem Kliniky paliativní medicíny VFN a 1. LF UK, od roku 2026 vede nově vzniklé pracoviště paliativní medicíny v Psychiatrické nemocnici Bohnice.
Je lektorem specializačních, komunikačních a manažerských kurzů, kurzů etických a právních aspektů paliativní péče. Je zvaným řečníkem řady odborných konferencí, autorem a spoluautorem odborných článků a kapitol v monografiích zaměřených na paliativní medicínu. Spolupracuje jako odborný mentor s poskytovateli zdravotních a sociálních služeb při rozvoji paliativní péče, je členem odborných rad a partnerem projektů podporovaných nadacemi a filantropy. Je spoluzakladatelem Nadačního fondu pro rozvoj paliativní péče.
Významnou část své práce věnuje rozvoji odborné komunity a zvyšování dostupnosti kvalitní paliativní péče napříč regiony. Zasazuje se o standardizaci a systémové ukotvení paliativní péče – v letech 2019–2021 vedl klinickou část projektu MZ ČR na podporu nemocničních paliativních týmů a od roku 2020 stojí v čele České společnosti paliativní medicíny ČLS JEP.
V péči o nemocné a jejich rodiny klade důraz na etiku, spiritualitu, komunikační dovednosti a na časné uplatňování paliativních principů. Je certifikovaným etickým poradcem, absolventem programu Master of Healthcare Administration a spoluzakladatelem Institutu pro etické poradenství.
Ondřej Kopecký 1,
Psychiatrická nemocnice Bohnice, Oddělení podpůrné a paliativní péče 1
Adolescentní období s vývojově podmíněnou emoční dysregulací je rizikem pro vznik velkého množství psychopatologií. V poslední dekádě se však do popředí zájmu dětských psychiatrů, psychoterapeutů i veřejnosti dostalo zejména suicidální jednání a fenomén nesuicidálního sebepoškozování. Studie ukazují, že se závažně sebepoškozuje až 5 % dětí a dospívajících. Dokonané suicidium je pak druhou nejčastější příčinou úmrtí v této věkové kohortě. Tyto projevy jsou kauzálně i sekundárně často spojeny s narušenou vztahovostí dospívajících k sobě samým i k blízkým lidem, v nejtěžší formě jsou pak podkladem pro vznik hraniční poruchy osobnosti v adolescenci, jak ukazuje řada výzkumů. Vzhledem k nedostatečným kapacitám péče o dětské duševní zdraví obecně, i o adolescenty se sebepoškozováním a suicidalitou specificky, je nyní důležitější než kdykoliv předtím, hledat efektivní způsoby terapie (viz např. Čihák 2024). Psychofarmakoterapie hraje při léčbě emoční dysregulace a nestability, potažmo sebepoškozování, u adolescentů pouze omezenou, podpůrnou roli. Jednu z nejdůležitějších evidence based léčebných metod a zlatým standardem léčby pro tyto potíže představuje dialektická behaviorální terapie (DBT), respektive její adolescentní modifikace, DBT-A. Jako efektivní se ukazují i další psychoterapeutické přístupy, adolescentní terapie založená na mentalizaci (MBT-A = Mentalization-Based Therapy for Adolescents), adolescentní terapie zaměřená na přenos (TFT = Transference-Focused Therapy for Adolescents) či terapie zaměřená na emoce (EFT = Emotion-Focused Therapy), případně varianty KBT. Přednáška představí aktuální pohled na téma emoční dysregulace a hraniční poruchy osobnosti v dospívání z perspektivy dětské psychiatrie a psychoterapie, zejména možnou změnu paradigmatu z poruch osobnosti na poruchy vztahů či interakcí. Nabídne také přehled aktuálních evidence based metod terapie dětí a dospívajících s chronickým nesuicidálním sebepoškozováním a emoční nestabilitou. Hlavním fokusem pak bude představení programu D-BOAT (Dialectical Behavior Opařany Adolescent Therapy), prvního intenzivního komplexního programu DBT-A v Česku, a zejména předání klíčových zkušeností ze 4 let jeho fungování - od procesu implementace do běžného provozu pedopsychiatrického oddělení po výsledky výzkumu ověřujícího efektivitu programu v redukci symptomů a zejména dodání naděje pro další léčbu.
Farmakoterapie hraniční poruchy osobnosti (HPO) zůstává tématem s omezeným množstvím kvalitních dat a často nejednotnými doporučeními napříč odbornými společnostmi. Prezentace shrnuje současné evidence‑based poznatky o účinnosti a limitech psychofarmak v léčbě HPO, s důrazem na racionální volbu léčby, indikace a prevenci polyfarmacie. Zaměřím se na hlavní skupiny léčiv, jejich konkrétní potenciální benefity u jednotlivých domén symptomatiky a na konsenzuální doporučení recentních guidelines. Součástí bude i krátké přehodnocení oblastí, kde farmakoterapie prokazatelný efekt nemá, a kde je vhodné preferovat psychoterapeutické postupy.
MUDr. Kasal Matěj
MUDr. Matěj Kasal působí jako psychiatr v Centru duševní rehabilitace v Berouně, kde se věnuje akutní i ambulantní péči. Má zkušenost se službou v armádě, působil čtrnáct let ve vojenském zdravotnictví. Aktivně se podílí na vzdělávání studentů zdravotnických škol a mladých lékařů, je předsedou Sekce mladých psychiatrů České psychiatrické společnosti. V klinické i výzkumné práci se zaměřuje na moderní antidepresivní léčbu, zejména využití esketaminu a ketaminu v terapii rezistentní deprese, a na rozvoj systémů krizové a akutní péče. Je autorem a spoluautorem odborných prezentací a studií v oblasti hraniční poruchy osobnosti, závislostí a organizace psychiatrické péče.
Matěj Kasal 1,
Centrum duševní rehabilitace, Beroun 1
Hraniční porucha osobnosti (HPO) představuje závažnou duševní poruchu charakterizovanou emoční nestabilitou, impulzivitou, interpersonálními obtížemi a zvýšeným rizikem sebepoškozujícího chování. V posledních desetiletích se kognitivně-behaviorální terapie (KBT) a její modifikace etablovaly jako jedny z hlavních psychoterapeutických přístupů v léčbě této poruchy, přičemž jejich účinnost je podpořena rozsáhlým souborem empirických důkazů. V rámci léčby HPO se KBT zaměřuje především na identifikaci a modifikaci myšlenkových vzorců, behaviorálních strategií a deficitů v oblasti emoční regulace. Významnou roli hraje nácvik dovedností zvládání stresu, práce s impulzivitou, prevence krizových stavů a posilování adaptivních copingových mechanismů. Specifickou formou KBT je dialekticko-behaviorální terapie (DBT), která integruje behaviorální principy s koncepty mindfulness, dialektického myšlení a validace. DBT patří mezi nejlépe prozkoumané přístupy v léčbě HPO a vykazuje významnou účinnost zejména v redukci suicidálního chování, sebepoškozování a akutních hospitalizací. Navzdory prokázané efektivitě KBT a DBT u části pacientů přetrvávají hlubší strukturální obtíže, zejména v oblasti identity, dlouhodobých vztahových vzorců a chronických emočních potřeb. Tyto oblasti jsou cílem schematerapie, která představuje integrativní terapeutický směr vycházející z KBT, teorie citové vazby, psychodynamických konceptů a transakční analýzy. Základním východiskem schematerapie je koncept časných maladaptivních schémat a módů, které se formují v raném vývoji a významně ovlivňují prožívání i chování v dospělosti. Schematerapie klade důraz na propojení kognitivních, emočních, behaviorálních a vztahových intervencí. Využívá jak racionální práci s přesvědčeními, tak zážitkové techniky, imaginativní postupy a zejména práci s terapeutickým vztahem v rámci konceptu omezeného rodičovství. Empirické studie a metaanalýzy potvrzují její účinnost v léčbě HPO, zejména z hlediska dlouhodobé stability změn, zlepšení psychosociálního fungování a redukce symptomů. Kombinace principů KBT, DBT a schematerapie umožňuje komplexní a individualizovaný přístup k pacientům s hraniční poruchou osobnosti, který reflektuje jak potřebu stabilizace stavu, tak hlubší změny osobnostní struktury a vztahových vzorců.
Emoční nestabilita představuje významný klinický problém napříč věkovými skupinami a je spojena se zvýšeným rizikem suicidality, sebepoškozování a výrazného funkčního zhoršení. Dialekticko-behaviorální terapie (DBT) patří mezi nejlépe empiricky podložené přístupy k její léčbě, přičemž v posledních letech dochází k jejímu systematickému rozvoji i v českém prostředí. Přednáška představí projekt Gradient, jehož cílem je implementace, standardizace a evaluace DBT programů v ČR napříč různými cílovými skupinami, včetně adolescentů a dospělých pacientů s emoční nestabilitou. Budou popsány jednotlivé typy programů realizovaných DBT týmem NUDZ, jejich struktura a klinické indikace. Hlavní část sdělení bude věnována průběžným výsledkům evaluace efektivity těchto programů. Prezentována budou data týkající se změn v oblasti emoční regulace, frekvence sebepoškozování, suicidálních myšlenek a celkové kvality života. Důraz bude kladen na komparaci efektivity mezi jednotlivými formáty DBT programů realizovaných v NUDZ a na jejich srovnání s publikovanými zahraničními studiemi. Diskutovány budou také faktory ovlivňující léčebný efekt, včetně adherence pacientů, intenzity programu a specifik cílových skupin. Přednáška nabídne kritickou reflexi možností implementace evidence-based přístupů v lokálním kontextu a identifikuje směry dalšího výzkumu i klinické praxe. Prezentace tak přispěje k lepšímu porozumění efektivitě DBT v českém prostředí a podpoří další rozvoj systematické, daty podložené péče o pacienty s emoční nestabilitou.
MUDr. Winkler Vivian
MUDr. Vivian Winkler působí od roku 2020 jako psychiatrička v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ), kde se specializuje na léčbu emoční nestability a poruch osobnosti. Od roku 2024 vede DBT tým NUDZ a podílí se na rozvoji a implementaci dialekticko-behaviorálních programů v klinické praxi.
V roce 2025 získala atestaci v oboru psychiatrie. Vystudovala všeobecné lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy, kterou absolvovala v roce 2019. Absolvovala psychoterapeutický výcvik v Gestalt terapii (IVGT) a specializovaný výcvik v dialekticko-behaviorální terapii (DBT) u British Isles DBT Training.
Současně působí jako výzkumnice v Centru pro výzkum psychedelik NUDZ, kde se věnuje výzkumu inovativních terapeutických přístupů v psychiatrii.
Vivian Winkler 1,
NÚDZ, Klecany 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
