Abstract
Úvod: V epidemiologii centrálních hypersomnií - zejména narkolepsií - převládal vždy názor, že častěji jsou onemocněním postiženi muži. Některé současné studie (zejména provedené v USA) však ukazují větší postižení žen. V ČR dosud podobná studie provedena nebyla. Našim cílem bylo nejen porovnat rozdíly v četnosti výskytu centrálních hypersomnií u mužů a žen, ale i tíži klinických příznaků a psychiatrickou komorbiditu.
Metodika: V posledních 18 měsících (2020-1) bylo vyšetřeno ambulantně či v průběhu hospitalizace 92 pacientů s diagnózou centrální hypersomnie. Nejčastěji byla zastoupena narkolepsie 1. typu (narkolepsie s kataplexií, 67 nemocných), vzácněji byla diagnostikována narkolepsie 2. typu (narkolepsie bez kataplexie, 15 nemocných) a idiopatická hypersomnie (10 nemocných). Všichni pacienti vyplnili dotazníky týkající se jejich nálady (HADS, hodnoceno skóre anxiety a deprese), tíže klinických projevů narkolepsie či hypersomnie (NSS a IHSS), stupně únavy (FSS) i tíže denní spavosti (ESS).
Výsledky: V hodnocené skupině pacientů byla převaha žen (61%); v průměrném věku (34,2±13,7 roků), ani hodnotě BMI (29,2±7,45) nebyly zjištěny rozdíly mezi oběma pohlavími. Skóre deprese však bylo vyšší u žen oproti mužům (5,6±4,5 vs. 4,1±3,1; p=0,046) obdobně jako skóre anxiety (6,7±4,3 vs. 5.2±3,3; p=0,041). Ženy uvedly i lehce těžší průběh klinických projevů (narkolepsie 25,6±10,7 vs. 21,2±11,7; idiopatická hypersomnie 32,1±11,4 vs. 22,0±4,4), rozdíly však nebyly signifikantní. U žen převažoval vyšší stupeň únavy (45,0±12,7 vs. 38,6±11,9; p=0,012) i denní spavosti (16,8±4,4 vs. 13,9±5,4; p=0,017). Tíže klinických projevů narkolepsie korelovala se stupněm únavy (r=0,463; p˂0.001) a sklonem k depresivní náladě (r=0,264; p˂0,05).
Závěry: Výsledky ukázaly ve skupině centrálních hypersomnií nejen převahu žen, ale i tendenci k těžším klinickým projevům, četnější poruchy nálady (sklon k depresi) a úzkostných projevů, vyšší míru únavy i tíže denní spavosti. U skupiny narkolepsie, která byla nejpočetněji zastoupena, bylo prokázáno vzájemné propojení tíže klinických symptomů, únavy a depresivní složky.
