Dear Madam, Sir,
Please note that the websites you intend to access are not intended for the general public, as they contain technical information on medicinal products, including advertising messages relating to medicinal products. This information and communication is intended exclusively for professionals pursuant to Section 2a of Act No. 40/1995 Coll., Ie to persons authorized to prescribe or dispense medicinal products (hereinafter referred to as the expert).
Please note that if you are not an expert, you run the risk of endangering your health or the health of others if you misunderstand or interpret the information obtained, in particular advertising messages that may be part of this site, or used them to establish your own diagnosis or treatment, either in relation to yourself or in relation to other persons.
I declare:
If your statement is not true, we warn you that you are at risk of endangering your health or the health of others.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Only services that participant order by himself can be sponsored here:
Sponsoring of participants
Registration of exhibiting companies and their representatives
Exhibitors registration
Please start by entering your email address.
Your registration for this event was successful. To cancel or edit your registration please call +420 731 006 620 or send us email to martin.horna@mhconsulting.cz
You can check your order in your profile: My profile
Abstract is not available
Abstract is not available
Abstract is not available
In intensive care conditions, the initial adrenergic stimulation may be beneficial. However, persistent sympathetic overactivity may become deleterious, leading not only to haemodynamic alterations, but also to cardiotoxicity, metabolic derangement, immunosuppression, and hypercoagulability. Using beta-blockers have been shown to improve various cardiovascular diseases. However, long-acting beta-blockers can have negative effects that are difficult to be reversed in rapidly changing conditions. Currently, esmolol and landiolol are the only 2 ultra-short acting beta-blockers available in clinical practice of intensive care patients. Esmolol was the first available ultra-short acting beta-blocker with a half-life of 9 minutes, while landiolol is beta-blocker with a half-life of 3-4 minutes. Recent clinical studies reported that using ultra-short acting selective beta-blockers treat and prevent supraventricular arrythmia. It has been shown that these drugs can control septic tachycardia due to sympathetic overstimulation and decreasing oxygen consumption in acute myocardial infarction. Further, their use was applied in management of aortic dissection before surgery and systolic anterior motion of mitral valve. Moreover, the recent studies demonstrated that ultra-short acting beta-blockers may have a potential role in improvement of arterial oxygenation in ECMO patients. New data using of ultra-short acting beta-blockers are promising, but in the future more RCTs are needed to show the clinical evidence.
Abstract is not available
PharmDr. Jitka Rychlíčková Ph.D.
CV is not available
Jitka Rychlíčková 1, Vladimír Šrámek 2,
- Farmakologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno 1
- Anesteziologicko-resuscitační klinika, FN u sv. Anny v Brně 2
Rychlý vzestup rezistence k antibiotikům (AMR), případně závažné komplikace způsobené mykotickými původci včetně vláknitých hub jsou spojeny s nárůstem mortality zejména nemocných vyžadujících intenzivní péči. Snahy o snížení spotřeby a důrazná implementace správné antibiotické praxe, jako klíčových podmínek omezení negativních dopadů AMR zatím nenalézají na globální úrovni dostatečnou odezvu. Naopak v souvislosti s pandemií Covid -19 dochází častěji k porušování pravidel racionální preskripce. V posledních letech je možno registrovat intenzivní úsilí vyvinout a uvést do klinické praxe nové přípravky jako řešení ztráty účinnosti těch stávajících. To se týká zejména multirezistentních ( MDR) enterobakterií, pseudomonád, acinetobakterů a dalších častých původců nemocničních infekcí. V prezentaci jsou rekapitulována antibiotika registrovaná v posledních několika letech, zejména s ohledem na nové originální molekuly. Je zdůrazněn význam nové generace inhibitorů beta laktamáz včetně karbapenemáz (avibaktam, vaborbaktam a relebaktam) a dále antibiotika cefiderokolu, unikátní kombinace vysoce stabilní účinné látky a sideroforu se značným terapeutickým potenciálem. Dále je zmíněn vývoj ve skupině tetracyklinů a fluorochinolonů. V oblasti antimykotik je uveden isavukonazol, širokospektrý triazolový přípravek s výhodným farmakokinetickými vlastnostmi.
21. století bývá v medicíně označováno jako století personalizované mediciny. Využití technologií molekulární diagnostiky včetně „next gene sequencing“ přineslo zásadní změny v citlivosti detekce parametrů, objevení mnoha tísíců resp. desetitisíců nových cílových molekul, které, jak se ukazuje, mají obrovský význam v diagnostice i terapii. Tyto nové metody detekce se také týkají diagnostiky infekce. Limity stávajících využívaných technologií jako je turbidimetrie, nefelometrie, ELISA metody jsou vyčerpány a nedá se předpokládat jejich další zásadní přínos. Z hlediska rychlosti a dostupnosti diagnostiky některé z nich nesplňují přísná kritéria, která jsou nezbytným předpokladem. Také jejich sensitivita je nedostatečná – potřebujeme ji posunout dále. Z hlediska diagnostiky infekce v praxi uplatňujeme 2 přístupy: i) detekce parametrů v séru, plasmě, tkáňových tekutinách - většinou se jedná o proteiny, detekce molekul na povrchu buněk ii) detekce cizího genomu (bakteriálního, virového, mykotického). V obou případech aktuální „zdrojová data“ týkající se objevení nových parametrů mají základ ve využití metod molekulární diagnostiky. Do první skupiny patří již chronicky známé markery jako jsou C-reaktivní protein, prokalcitonin, presepsin, IL -6 a celá řada dalších sérových proteinů. Jejich specificity a sensitivita se většinou pohybuje mezi 0,75 - 0,85. Již z tohoto údaje vyplývá jejich omezená diagnostická hodnota. Je to dáno tím, že jejich zvýšení pozorujeme i u zánětlivých stavů neinfekčního původu. Přesto již téměř 20 let víme, že transkriptomická exprese u zánětlivého stavu infekčního a neinfekčního původu se liší. Nejen v České Republice dlouhodobě zapomínanou a nedoceněnou molekulou pro průkaz sepse je exprese CD64 na neutrofilech. Její význam se nám opět osvědčil při monitorování imunologického statusu pacienta s těžkým průběhem COVIDové sepse, kdy její exprese u virové etiologie zůstává nízká, zatímco při bakteriální superinfekci se zásadním způsobem zvyšuje. I v této oblasti se již uplatňují při objevování nových potencionálních diagnostických markerů metody molekulární diagnostiky. Před několika lety se objevila metabolomická studie se zjištěním, že kyselina myristová je skvělý parametr pro přítomnost bakteremické sepse. Ve spolupráci s KAR Thomayerovy nemocnice jsme prokázali limity tohoto markeru. Do komerčního použití se brzy dostane čip s mRNA 29 parametrů, které byly identifikovány a vybrány na podkladě transkriptomických studií. Parametry byly vybrány jednak s cílem rozlišení infekčního a neinfekčního zánětu, pro prognózu septického stavu, rozlišení virové a bakteriální etiologie septického stavu. Technologie, kterou se budou zjištovat, umožňuje „statimové použití“. V mé prezentaci se nebudu věnovat standardním mikrobiologickým metodám průkazu infekce (kultivačním) a zaměřím se na technologie molekulární diagnostiky, Detekce cizího – tedy bakteriálního, virového nebo mykotického genomu se již téměř 15 let provádí pomocí metod molekulární biologie. Entuziasmus, který tyto metody před lety provázel, poněkud vyprchal, nicméně přesto se dnes jedná v mnoha případech o nenahraditelné postupy. Speciálně dnes v době COVIDové pandemie si rychlá a efektivní epidemiologická opatření bez možnosti využívání PCR nedokážeme představit. Přímý průkaz infekčního agens je v tomto případě nenahraditelný. Metody PCR nám rovněž pomáhají v diferenciální diagnostice virové etiologie plicních onemocnění – diagnostika respiračních patogenů. Kromě přímého průkazu virového agens máme k dispozici parametr, který není široce znám a používán. Přestože se jedná o parametr s vysokou sensitivitou a specificitou. Mx proteiny jsou evolučně velmi starým konzervovaným obranným systémem patřícím do skupiny dynamin-like velkých GTPáz a GTPázová aktivita je nezbytná pro jejich antivirovou aktivitu. Exprese Mx genů je kontrolována interferony typu I a III. Mx geny jsou přítomny u všech obratlovců, jejich produkty Mx proteiny působí inhibičně vůči mnohým skupinám virů. Technologie, kterou používáme, umožňují nezbytný „statimový „ režim detekce. Využití PCR metod v detekci bakteriální infekce nejsou a nebudou dominantní ani v budoucnu ve standardní mikrobiologické diagnostice. Je to dáno tím, že některé informace nejsou tímto způsobem dosažitelné – např. citlivost k antibiotikům. Sensitivita a rychlost standardních mikrobiologických metod se v posledních letech také výrazně zlepšila. Naopak i klasické metody mají limitace, které řeší použití PCR – identifikace pomalu rostoucích nebo špatně rostoucích mikrobů. Metody molekulární diagnostiky dokáží velmi rychle prokazovat přítomnost genů pro antibiotickou resistenci. To je další oblast s velmi rychlým rozvojem. Dá se předpokládat, že snaha o použití POCT v oblasti diagnostiky infekce se bude dále velmi rychle rozvíjet.
Doc.MUDr. Miroslav Průcha Ph.D.
Miroslav Průcha je primářem Oddělení klinické biochemie, hematologie a imunologie v Nemocnici Na Homolce. Profesí je klinický imunolog s velmi těsnou celoživotní spoluprací s intenzivisty. Dlouhodobě se věnuje problematice sepse na poli diagnostiky a terapie. Vzhledem k jeho počátkům v oboru klinické mikrobiologie a již 20ti leté činnosti laboratoře molekulární diagnostiky na oddělení má velmi blízko k problematice nejen imunologické diagnostiky infekce u kriticky nemocného.
Miroslav Průcha 1,
OKBHI, Nemocnice Na Homolce, Praha 1
Abstract is not available
Abstract is not available
Abstract is not available
MUDr. Černá Pařízková Renata, Ph.D., LL.M.
XXX
Renata Černá Pařízková 1,
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové, Fakultní nemocnice Hradec Králové 1
Abstract is not available
MUDr. Demel Ivo
Profesní kariéra nastartována v roce 1989 na Interním oddělení a později i Hematologicko-transfuzním oddělení Nemocnice s poliklinikou v Novém Jičíně. Po atestaci z klinické hematologie a transfuzního lékařství fokus na klinickou hematologii v nově vznikajícím Oddělení klinické hematologie Onkologického centra v Novém Jičíně. Od té doby pod vedením svého mentora, pana prof. Miroslava Penky, CSc. rozvoj v oblasti hemostázy a trombózy. Od 2007 přednosta Ústavu klinické hematologie FN Ostrava a první zkušenosti se skutečně akutní klinickou hematologií. Od 2012 doposud zástupce přednosty Kliniky hematoonkologie FN Ostrava a mj. další prostor pro rozvoj v oblasti hemostázy a trombózy.
prim. MUDr. Jaromír Gumulec 1,
Klinika hematoonkologie Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařské fakulty Ostravské university 1
Abstract is not available
plk.gšt. MUDr. Bohoněk Miloš, Ph.D.
Primář, Hlavní odborník pro hematologii a transfuzní službu ZDrSl AČR
Oddělení hematologie a krevní transfuze, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha
plk.gšt. MUDr. Miloš Bohoněk , Ph.D.1,
Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha 1
Abstract is not available
MUDr. Ing. Jan Beneš
CV is not available
MUDr. Ing. Jan Beneš 1,
Klinika anesteziologie, perioperační a intenzivní medicíny, Univerzita J. E. Purkyně v Ústí nad Labem, Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem 1
Abstract is not available
Jan Maláska
CV is not available
MUDr. Prokopová Tereza
CV is not available
MUDr. Hudec Jan
CV is not available
MUDr. Vrbica Kamil
CV is not available
MUDr. Stašek Jan
CV is not available
prof. PhDr. Pokorná Andrea, Ph.D.
CV is not available
prof. MUDr. Štourač Petr, Ph.D.
CV is not available
doc. MUDr. MgA. Rusinová Kateřina, Ph.D.
CV is not available
Mgr. Kerpnerová Paulína
CV is not available
Mgr. Štěpánová Radka
CV is not available
Mgr. Svobodník Adam , Ph.D.
CV is not available
Jan Maláska 1,
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Fakultní nemocnice Brno, Ústav simulační medicíny a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno 1
Abstract is not available
doc. MUDr. MgA. Rusinová Kateřina, Ph.D.
CV is not available
Kateřina Rusinová 1,
Klinika paliativní medicíny Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy 1
Abstract is not available
Jan Maláska
CV is not available
doc. MUDr. MgA. Rusinová Kateřina, Ph.D.
CV is not available
PhDr. Černý David, Ph.D.
CV is not available
doc. JUDr. Doležal Tomáš, Ph.D., LL.M.
CV is not available
MUDr. Straževská Eva
CV is not available
prof. MUDr. Štourač Petr, Ph.D., MBA
CV is not available
Mgr. Večeřová Jiřina
CV is not available
Jan Maláska 1,
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, Fakultní nemocnice Brno a Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno, Ústav simulační medicíny, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno 1
Incidence onemocnění Covid-19 u dětí do 18ti let je udávána kolem 8% a klinický průběh je většinou mírný. Z dostupných dat je incidence v ČR nižší, kolem 4-5%, těžký klinický průběh s nutnostní intenzivní péče byl evidován jen u dětí s četnými komorbiditami. Daleko závažnější u dětí byl průběh tzv. multisystémového zánětlivého syndromu dětí (PIMS-C), který následoval v časovém odstupu 4-6týdnů po prodělaném onemocnění Covid-19. Klinický průběh PIMS-C může mít charakter Kawasakiho nemoci nebo syndromu toxického šoku s oběhovým selháním. Stručně budou prezentována dostupná data průběhu Covid 19 a PIMS-C u dětí v ČR, jakož i možnost současné léčby.
MUDr. Tomáš Zaoral Ph.D.
CV is not available
Tomáš Zaoral 1,
Oddělení dětské intenzivní a resuscitační péče, Dětská klinika, Fakultní nemocnice Ostrava a Lékařská Fakulta Ostravské univerzity, Ostrava, Česká Republika 1
Během covid pandemie v období 1.2.2020 – 30.5.2021 prošlo přes Oddělení následné intenzivní péče Chronicare v Brně 305 pacientů s diagnozou akutní respirační insuficience na podkladě covid 19 pneumonie. Přijímáni byli z oddělení ARO v Jihomoravském kraji ve spolupráci s krajským koordinátorem lůžkové péče. Pacienti byli hospitalizováni na 40ti lůžcích na obou brněnských stanicích. Příjmy byly realizovány 21. den po diagnostice covid pozitivity, kdy již mohla být ukončena nejvyšší forma izolace nemocného. Typický přijímaný pacient byl na UPV s PEEP 10 cm a FiO2 50 -70%, s různě vysokým stupněm oběhové podpory katecholaminy. Ve většině případů byl již zahájen přechod na enterální výživu s částečným překryvem parenterální výživou po přechodné období. Antibiotická terapie většinou v kombinaci s antimykotikem navazovala na terapii s předávajícího pracoviště a byla průběžně upravována dle aktuálních mikrobiologických výsledků. Jako největší úskalí následné intenzivní péče u pacientů, kteří prodělali závažnou formu covid pneumonie vnímám především 1. Velmi silně vyjádřenou polyneuropatii kriticky nemocných – brzdící weaning a rehabilitaci 2. Kolonizaci polyrezistentními kmeny vedoucí k opakovaným nozokomiálním pneumoniím 3. Závažné delirantní stavy Všechny výše uvedené faktory se vzájemně potencovaly a vedly k prodloužení pobytu na NIP. Polyneuropatie byly výrazněji zastoupeny ve skupině pacientů nad 64 let, delirantní stavy bez ohledu na věkovou skupinu. V terapeutických postupech jsou zásadní 1. Umělá plicní ventilace s důrazem na rychlé směřování k weaningu a dekanylaci čímž dojde k minimalizaci VAP 2. Rehabilitace – tým specializovaných fyzioterapeutů provádějící několikrát denně intenzivní fyzioterapii – časná vertikalizace pacienta. Příznivý vliv na polyneuropatii i na výskyt delirantních stavů 3. Výživa – definovaná enterální výživa s časným přechodem na sipping dle možností pacienta. Včetně vitaminových preparátů – příznivý vliv na polyneuropatii. 4. ATB terapie – cíleně dle pravidelně aktualizovaných mikrobiologických výsledků 5. Analgetická terapie navazující na analgosedaci, přechodně antipsychotika 6. Kontakt s blízkými – zprvu nutnost využití Skype hovorů, postupně přechod na fyzické návštěvy s negativním testem či prodělaným covidem 7. Kontakt s ošetřovatelským personálem – v rámci dlouhodobého stonání Z celkově přijatých 305ti pacientů se podařilo 230 pacientů úspěšně odpojit od umělé plicní ventilace, dekanylovat a propustit ať už přímo do domácího ošetřování (136) či přeložit na standardní interní oddělení (12), rehabilitační ústavy (63) a léčebny dlouhodobě nemocných (19). Počet zemřelých činí za dané období 75 pacientů s podílem 70% ve věku nad 65 let. Průměrná doba hospitalizace činila 55 dnů, opět dle očekávání s výrazným nárůstem ve vyšší věkové kategorii.
MUDr. Petr Jelínek Ph.D
MUDr. Petr Jelínek Ph.D - životopis
Datum narození 3. února 1971
Vzdělání:
1990 – 1996 Lékařská fakulta, MU, všeobecné lékařství
1999 - Anesteziologie a resuscitace I.st
2005 - Anesteziologie a resuscitace II. st.
2009 - Intenzivní medicína
2007 - Ph.D v oboru onkologie
Praxe:
1997 – 2002 - ARO, NsP Ivančice, lékař
2002 – 2010 - ARO, Masayrykův onkologický ústav Brno, lékař
2010 – 2019 - ARO, Masayrykův onkologický ústav Brno, primář
2019 - dosud - NIP Chronicare Brno, primář
Člen odborných společností:
ČSARIM – Česká společnost anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny
ČSIM – Česká společnost intenzivní medicíny
Petr Jelínek 1,
NIP Chronicare MUND Brno 1
Úvod: Pokrok intenzívní medicíny přinesl nejen možnost příznivého ovlivnění dříve neřešitelných stavů, ale současně nastolil i zcela nové problémy medicínské, etické i ekonomické. Překonání kritického stavu a propuštění z jednotky intenzivní péče nemusí být vždy spojeny s dobrým klinickým výsledkem. Řada pacientů může po kritické nemoci čelit dlouhodobým následkům, které snižují kvalitu jejich života. A právě kvalita života se stala v posledních letech podstatným tématem intenzívní medicíny a předmětem řady výzkumů. Ve svém příspěvku bych ráda představila výsledky vlastního výzkumného šetření, jehož cílem bylo posoudit změnu kvality života pacientů a jejich blízkých příbuzných po hospitalizaci na JIP a posoudit závislost této změny na věku pacientů, délce hospitalizace na JIP, délce umělé plicní ventilace a na době od propuštění z JIP. Metodika: Výzkumné šetření bylo provedeno na Anesteziologicko-resuscitační kliniky FN u sv. Anny v Brně. Do výzkumného šetření byli zařazeni pacienti hospitalizovaní na ARK v roce 2019, kteří byli hospitalizováni déle než 72 hodin a strávili více než 24 hodin na umělé plicní ventilaci. Kvalita života byla měřena pomocí generických dotazníků kvality života, u pacientů SF-36, u příbuzných EQ-5D-3L. Pacienti i jejich blízcí příbuzní v dotaznících hodnotili kvalitu života před a po hospitalizaci na ARK. Dotazníky byly odeslány poštou. K porovnání kvality života před a po hospitalizaci byl užit Wilcoxonův test, závislost dimenzí kvality života na ostatních parametrech byla hodnocena pomocí Spearmanovy korelace. Výsledky: 160 pacientům a jejich příbuzným, kteří splnili inkluzní a exkluzní kritéria, byly odeslány dotazníky. Část dotazníků nebyla doručena zpět, případně byly dotazníky vyplněny neúplně. Nakonec byly statisticky zpracovány dotazníky od 61 pacientů a 45 příbuzných. Kvalita života pacientů po hospitalizaci byla signifikantně nižší než před hospitalizací ve všech dimenzích dotazníků SF-36, s výjimkou dimenze tělesné bolesti. Nejvíce byly ovlivněny fyzická výkonnost (PF), schopnost vykonávat běžnou denní činnost z fyzických (RP) i emočních (RE) důvodů a sociální funkce (SF). Délka hospitalizace, věk ani UPV překvapivě nekorelovaly se změnou kvality života. Navíc jsme provedli podrobnější subanalýzu, ve které jsme sledovali vliv věku pacientů na vztah mezi změnou kvality života a dobou od hospitalizace. Pacienty jsme v této subanalýze rozdělili na mladší (do 62 let) a starší (od 62 let) skupinu. Zjištěné nálezy jsou rovněž překvapivé. Kvalita života mladších pacientů se totiž s postupující dobou od hospitalizace ve většině dimenzí zhoršovala, oproti tomu u starších nemocných se zlepšovala. Závěry: Kvalita života byla hospitalizací na JIP snížena ve všech dimenzích dotazníku SF-36. Věk, délka hospitalizace ani délka UPV nepredikovaly horší kvalitu života po hospitalizaci. Kvalita života starších pacientů se s dobou od hospitalizace překvapivě zlepšovala, zatímco u mladších se zhoršovala. Kvalita života příbuzných byla hospitalizací pacienta na JIP též snížena.
Bc Hana Šitinová
Svou profesní činnost zahájila na metabolické JIP ve FN v Hradci Králové. Své pracovní zkušenosti obohatila prací v zahraniční. Jako zdravotní sestra pracovala 8 let v Německu – Klinik für Anästhesie und Intensivmedizin, Sophien und Hufeland Klinikum Weimar, a Zentrale Notaufnahme, Universitätsklinikum Jena. V současnosti pracuje na Anesteziologicko-resuscitační klinice ve FNUSA v Brně. Tento rok úspěšně zakončila bakalářské studium v oboru Všeobecná sestra na 2. LF UK v Praze.
Hana Šitinová 1,
Anesteziologicko-resuscitační klinika - FNUSA Brno 1
Úvod: V současnosti přibývá kazuistik a studií, ve kterých se k prevenci trombózy ECMO setu nefrakcionovaný heparin (UFH) vůbec nepoužívá. Za tento fenomén je možná odpovědná porucha primární hemostázy (tvorby destičkového trombu t.j. adheze a agregace). Cílem této studie bylo zhodnotit stav primární hemostázy pomocí PFA 200 u pacientů na ECMO a zjistit, zda je možné tuto případnou patologii využít jako ,,přirozenou autoantikoagulaci" ECMO setu u pacientů na dlouhodobé ECMO podpoře z důvodu kardio/pulmonálního selhání. Metodika: Perioperačně u pacientů podstupujících transplantaci plic (výkon na VA ECMO) vyšetřit PFA 200 před implantací ECMO, v průběhu ECMO a po explantaci ECMO. Fenomén případné patologie PFA 200 využít jako ,,přirozenou autoantikoagulaci" u pacientů s dlouhodobou ECMO podporu (bez použití UFH). Profylaxe trombózy pacienta je zabezpečená pomocí i.v. dávkování LMWH s cílem anti Xa 0,5-0,6 I.U. Výsledky: U všech 18 vyšetřovaných pacientů jsme detekovali značnou patologii PFA 200, která vymizela záhy po explantaci ECMO- obrázek 1. U pacientů s dlouhodobou ECMO podporou jsme rovněž diagnostikovali značnou poruchu globální primární hemostázy a antikoagulace UFH nebyla nutná. Průměrná doba zavedení dlouhodobého ECMO (10 pacientů) byla 5±3 dni (5 x V-V ECMO, 4 x V-A ECMO, 1 x V-A-V)- obrázek 2. Nezaznamenali jsme ani jednu trombózu ECMO setu. Závěr: Ukazuje se, že ECMO způsobuje poruchu primární hemostázy diagnostikovanou pomocí PFA 200 a že díky této poruše ECMO set není nutné antikoagulovat pomocí UFH. Lze tedy předpokládat, že tento přístup může v budoucnosti značně snížit krvácivé a trombotické komplikace pacienta. Profylaxe trombózy pacienta je i u těchto pacientů nadále nutným standardem. Práce již byla publikována v časopise: J Heart Lung Transplant. 2020 Sep;39(9):980-982. s Názvem: Acquired primary hemostasis pathology detected by platelet function analyzer 200 seen during extracorporeal membrane oxygenation is sufficient to prevent circuit thrombosis: A pilot study.
doc. MUDr. Miroslav Durila Ph.D.
Doc. MUDr. Miroslav Durila, PhD. je absolventem Jesseniovy lékařské fakulty Univerzity Komenského v Martině. Od roku 2006 působí na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice v Motole v Praze. Ve své disertační i habilitační práci se věnoval problematice „point of care“ diagnostiky koagulopatie u pacientů v kritickém zdravotním stavu. Mimo jiné absolvoval šest misí s humanitární organizaci Lékaři bez hranic jako anesteziolog a intenzivista.
Miroslav Durila 1, Jaromír Vajter 1, Michal Garaj 1, Tomáš Směták 1, Pavel Hedvičák 1, Jan Beroušek 1, Tomáš Vymazal 1,
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny, 2. LFUK a FN Motol, Praha 1
Klinika kardiovaskulární chirurgie, 2. LFUK a FN Motol 2
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., All rights reserved.