XXIII. ČESKÝ A XVIII. ČESKO-SLOVENSKÝ KONGRES SPÁNKOVÉ MEDICÍNY

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Úvod: Zlatým standardem diagnostiky spánkových poruch u dětí i dospělých je polysomnografie. Limitovaná polygrafie odvozená od polysomnografie, s omezeným počtem vyšetřovaných biologických signálů, je charakterizovaná obecně nižší senzitivitou a omezeným spektrem klinického využití. Přesto je limitovaná polygrafie z důvodu nižší ceny a relativní jednoduchosti vyšetření hojně využívána ve spánkové medicíně, zejména v diagnostice poruch dýchání u dospělých pacientů. V dětské spánkové medicíně je užívána méně, právě z důvodu předpokládané nižší spolehlivosti. Metodika: Analyzovali jsme 19 případů dětí s podezřením na poruchu dýchání ve spánku, u kterých bylo provedeno bezprostředně po sobě polygrafické a polysomnografické vyšetření. Do souboru jsme zařadili celkem 19 pacientů (8 chlapců a 11 dívek) ve věkovém rozmezí 2,5-17,5 roku (průměr 9,79 roku, medián 9,49 roku). Pro účely polygrafického vyšetření jsme používali polygraf Nox T3 (Výrobce: Nox Medical, Vatnagordum 18, Reykjavik, Island) s kanylou jako sondou dechového proudu a pro účely polysomnografického vyšetření přístroj ALICE 6 LDxS, Výrobce:Respironics, Inc., USA), s termistorem. Pomocí analýzy PSG jsme eliminovali možnost, že pacient má nízkou efektivitu spánku. Srovnávali jsme parametry AHI, ODI a T90. Výsledky: Zjistili jsme velmi dobrou korelaci AHI (Pearsonovo r = 0,925), částečnou korelaci ODI (Pearsonovo r = 0,633). Hodnota T90 překvapivě nevykazovala korelaci: při podrobnější analýze jsme vyhodnotili nekorelující T90 jako projev chyby měření na velmi nízkých hodnotách T90. Rozdíly v T90 obvykle neměly klinický význam až na 1 pacientku, u níž významý rozdíl T90 odpovídal zřejmému artefaktu v polygrafickém vyšetření. Závěry: Polysomnografie zůstává prioritním vyšetřením v dětské spánkové medicíně. Polygrafie má diagnostickou hodnotu ve vyšetření dítěte - zejména v případě pozitivního nálezu. V našich podmínkách považujeme limitovanou polygrafii doplněnou v následující noci plnou polysomnografií za dobrou metodu pro odstranění efektu první noci.

Handout

Abstract

Najčastejším typom obštrukčného spánkového apnoe (OSA) v detskom veku je stále klasický fenotyp charakterizovaný adenotonzilárnou hypertrofiou. Jej prítomnosť je častým nálezom aj u obéznych detí s OSA, tzv. dospelý fenotyp. Preto adenotonzilektómia (ATE) bola a stále je prvou a najčastejšou metódou liečby detských pacientov. Bezpečnosť a efektívnosť tejto metódy je overená viacerými štúdiami. Pretrvávanie klinických príznakov a polysomnografických nálezov porúch dýchania počas spánku po ATE označujeme ako reziduálne OSA. Jeho výskyt varíruje od 20-30% u klasického fenotypu až po 60-80% u dospelého fenotypu. Reziduálne spánkové apnoe predstavuje vysoko aktuálnu problematiku v detskom veku. Pretrvávanie príznakov OSA po ATE s typickou fragmentáciou spánku, intermitentnými hypoxiami a sympatikovou aktiváciou môže zvyšovať riziko rozvoja sekundárnych komplikácii. Základom manažmentu pacienta je vždy realizácia kontrolného videopolysomnografického vyšetrenia na účelom identifikácie reziduálnych príznakov. Manažment detí s OSA musí byť hneď od začiatku diagnostického postupu multiodborovou záležitosťou. Nevyhnutné je posúdenie rizikových faktorov rozvoja obštrukcie v horných dýchacích cestách s identifikáciou najvýznamnejšieho faktora a s jeho cielenou terapiou. V súčasnosti okrem štandardných postupov zahŕňajúcich ORL lekára, stomatochirurga ev. ortodontistu a imunoalergológa sa dostáva do popredia cielená vizualizácia miesta obštrukcie endoskopom počas liekmi navodenom spánku a moderné zobrazovacie metódy (CINE NMR). Personalizovaná a multimodálna liečba sa zdá byť najsprávnejšou modernou formou manažmentu detských pacientov s OSA.

Abstract

Prader-Willi syndróm (PWS) je zriedkavé, geneticky podmienené ochorenie, ktoré vzniká poruchou špecifických génov na 15. chromozóme. Najčastejšie ide o deléciu paternálnych génov 15. chromozómu pri inaktivácii maternálnych génov, zriedkavejšie ako uniparentálna disomia alebo translokácia. Výsledkom je dysfunkcia viacerých významných génov s typickou manifestáciou. K najvýznamnejším patrí dysfunkcia hypotalamo-hypofyzárnej osi spojená s hyperfágiou, neurokognitívnymi poruchami, hypotóniou a viacerými kraniofaciálnymi abnormalitami. Výsledkom je obezita a typický fenotyp dieťaťa s mentálnou retardáciou. Viaceré rizikové faktory predisponujú detského pacienta s PWS k poruchám dýchania počas spánku. Spektrum porúch dýchania v spánku zahŕňajú centrálne apnoické udalosti dominantne v dojčeneckom období, neskôr obštrukčné spánkové apnoe a hypoventilačný syndróm. Včasná diagnostika, zahájenie multidisciplinárnej starostlivosti a terapia rastovým hormónom podstatne zvyšujú kvalitu života týchto detí. Nezastupiteľné miesto v komplexnom manažmente detských pacientov s PWS zohráva aj detský spánkový lekár. Včasná liečba rekombinantným rastovým hormónom, ktorý podporuje rast a zvýšenie svalovej hmoty a môže znížiť príjem potravín a pocit neustáleho hladu, významne redukuje zhoršovanie spánkových porúch dýchania. Deti s PWS často trpia práve závažným stupňom spánkových porúch dýchania s nutnosťou neinvazívnej ventilácie. Titrácia pacienta s PWS, výber správnej masky a ventilačného režimu sú náročnou výzvou nielen pre zdravotnícky personál, ale aj pre rodiča a dieťa. Autori prezentujú zaujímavý súbor detských pacientov s geneticky potvrdenou diagnózou PWS a poruchami spánku, ktorí boli manažovaní v detskom spánkovom laboratóriu s využitím rôznych liečebných modalít.

Abstract

Kolektív autorov prezentuje zaujímavú kazuistiku 10 ročného pacienta s Prader-Willi syndrómom, morbídnou obezitou, metabolickým syndrómom a závažnými spánkovými poruchami dýchania. Pri realizácií štandardného celonočného polysomnografického vyšetrenia v detskom spánkovom laboratóriu v Martine, bol pacientovi diagnostikovaný syndróm obštrukčného spánkového apnoe (OSAS) ťažkého stupňa v koincidencii so syndrómom alveolárnej hypoventilácie pri obezite. Pacient bol po prvotných nezdaroch pre nespoluprácu a netolerovanie prístroja, napokon nastavený na neinvazívnu ventilačnú podporu, na ktorej sa zlepšujú parametre respirácie, znižuje sa výskyt apnoických a hypopnoických respiračných udalostí, prebúdzacích reakcií a dochádza k úprave krvných plynov. Pacient prístroj toleruje a dochádza k subjektívnemu zlepšeniu kvality spánku a odstráneniu denných príznakov OSAS.

Abstract

Analýza polysomnografických záznamov predstavuje jednu z časovo najnáročnejších úloh v každodennej činnosti spánkového laboratória. Vo všeobecnosti môžeme hovoriť o dvoch typoch spánkových skórovacích technikách a to manuálnej a automatickej. Manuálne skórovanie záznamov sa stále považuje za zlatý štandard skórovania. Je však personálne a časovo náročnejšie. Typický záznam pozostáva z minimálne 6, priemerne 8-10 hodín trvajúceho, kontinuálneho monitoringu fyziologických funkcií. Hodnotenie samotného záznamu musí byť preto rozdelené do rôznych čiastkových úloh. Analýza mikro a makro architektoniky spánku sa realizuje v 30-sekundových epochách, čo pri 6-hodinovom spánku predstavuje 720 epoch, ktoré sa hodnotia samostatne. Respiračná zložka predstavuje druhú hlavnú časť záznamu náročnú na čas hodnotenia. Ten je priamo úmerný od počtu jednotlivých respiračných udalostí v spánku, ktoré sa skórujú vo väčšine prípadov v 5-minútových epochách. Tretiu časť tvorí hodnotenie kardiologickej zložky záznamu a pohybov dolných končatín. Z dôvodov časovej náročnosti manuálneho hodnotenia, boli v posledných rokoch vyvinuté automatické a poloautomatické skórovacie modely, ktorých cieľom je urýchlenie a zjednodušenie tohto náročného procesu. Presnosť modelov na dospelej populácií sa pohybuje na úrovni 78 – 90 % v závislosti od štúdie a použitého softvéru. Vývoj softvéru umožňujúci automatické hodnotenie spánkových fáz však čelí niekoľkým zásadným problémom, medzi ktoré patrí nízky pomer signálu ku šumu, najmä pre vznikajúce artefakty, neschopnosť dostatočne zovšeobecniť model pacientov rôznych vekových kategórií a rôzny patofyziologický stav pacienta. Pri automatickom hodnotení respiračnej zložky sa ukazuje, že presnosť stúpa so zvyšujúcim sa AHI indexom. Drvivá väčšina automatických skórovacích modelov je navrhnutá pre dospelých pacientov a nereflektuje špecifiká polysomnografie pri pediatrickej populácií. Behaviorálne a fyziologické charakteristiky spánku u detí sa výrazne líšia od spánku u dospelých. Frekvencia a amplitúda charakteristických vĺn v rôznom veku sa dynamicky mení. Správna klasifikácia štádií spánku, má zásadný vplyv na výsledné hodnotenie spánkovej efektivity a porúch spánku u detí. Porovnávali sme a analyzovali mieru zhody manuálne skórovaných záznamov podľa kritérií navrhnutých Americkou akadémiou spánkovej medicíny, s automatickým skórovacím systémom Somnolyzer 24x7 (Philips). Kritéria zaradenia boli nasledovné: 2-18 rokov, podozrenie na OSA, celkový čas spánku viac ako 6 hodín. Veľkosť súboru zahŕňa 40 polysomnografických záznamov detí, ktoré boli manuálne oskórované spánkovým technikom a verifikované lekárom somnológom. Následne sa tieto záznamy analyzovali softvérom Somnolyzer 24x7 (Philips). Cieľom analýzy bolo porovnanie miery zhody mikro a makro architektoniky spánku, respiračných udalostí a určenia spoľahlivosti využitia autonómneho hodnotiaceho softvéru na skórovanie polysomnografických záznamov u pediatrickej populácie s OSA.

Abstract

Úvod: Pierre Robinov syndróm je raritné kongenitálne autozomálne ochorenie, ktoré je charakterizované klinickou triádou - mikrognatia (hypoplázia dolnej čeľuste), glossoptóza (posunutie jazyka smerom nadol) a obštrukcia horných dýchacích ciest. Klinicky sa manifestuje malou, nedostatočne vyvinutou dolnou čeľusťou, ktorá spôsobuje, že spodina jazyka padá späť do hrdla a môže v konečnom dôsledku viesť k obštrukcii dýchacích ciest. Bežne sa spája s rázštepom podnebia. Tieto nálezy môžu byť súčasťou syndrómu alebo môžu byť izolované.1 Hlásená miera úmrtnosti u detí s Robinovou sekvenciou (RS) sa pohybuje od 2 % do 26 %. RS predstavuje heterogénnu populáciu pacientov a je spojená s častým výskytom pri iných základných syndrómoch. Hlavnú pozornosť má preto u pacientov s RS predovšetkým morbidita, ktorá zahŕňa respiračné komplikácie v dôsledku obštrukcie horných dýchacích ciest v období už hneď po narodení až po dospelosť. Preto je často asociovaná so syndrómom respiračné zlyhávanie, okrem toho sú však prítomné aj iné ochorenia, kardiálne či neurologické anomálie. 2 Metodika: Kazuistika alveolárneho hypoventilačného syndrómu u dospelej pacientky s Pierre Robinovým syndrómom asociovaným s osteochondrodyspláziou skeletu s poruchou rastu dlhých kostí a chrbtice, ľahkou mentálnou retardáciou, s charakteristickou črtou fetálnej tváre, širokého nosu a hypertelorizmom. Okrem toho priznávala dlhoročný abúzus nikotínu, čo zhoršovalo recidivujúce infekcie dýchacích ciest s rozvojom častých pneumónii. Pacientka bola opakovane liečená s nutnosťou hospitalizácie v priebehu jedného roka pre globálne respiračné zlyhávanie na internom oddelení v rajóne, kde okrem iného bolo diagnostikované aj sekundárne pravostranné kardiálne zlyhávanie srdca so stredne závažnou pľúcnou hypertenziou. Výsledky: Aplikácia neinvazívnej pozitívnej pretlakovej terapie počas hospitalizácie na oddelení intezívnej medicíny, kde bola pacientka sledovaná a monitorovaná s optimalizáciou podporných tlakov a masky pri kongenitálnej deformácii tváre. Komplikáciou používania NIV na akútnom lôžku predstavovala u pacientky pronačná poloha v spánku (tzv. na štyroch), ktorú vzhľadom k svojmu ochoreniu dlhodobo preferovala na zlepšenie výmeny krvných plynov. Súhrn: Multidisciplinárny prístup k pacientke s obštrukciou horných dýchacích ciest v dôsledku vrodenej deformity tváre, a zároveň asociovanej s alveolárnou hypoventiláciou pri dysplázii skeletu so skoliózou. Cieľom hospitalizácie bolo dosiahnutie dlhodobej compliance u pacientky pri využívaní liečby s neinvazívnou pozitívnou pretlakovou ventiláciou, ktorá by stabilizovala jej zdravotný stav a predchádzala by tak častým hospitalizáciám na akútnom lôžku. 1. Diana Baxter , Anthony L. Shanks, Pierre Robin syndrome, https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32965884/,In: StatPearls [Internet]. Treasure Island (FL): StatPearls Publishing; 2022 Jan.2022 May 1. 2. Robrecht J. H. Logjes, Maartje Haasnoot, Petra M. A. Lemmers, Mike F. A. Nicolaije, Marie-José H. van den Boogaard, Aebele B. Mink van der Molen, and Corstiaan C. Breugem: Mortality in Robin sequence: identification of risk factors, https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC5899115/, Eur J Pediatr. 2018; 177(5): 781–789

Abstract

Úvod: Změna pohlaví female to male je spojena s trvalou suplementací mužských pohlavích hormonů do (původně) ženského organismu. To vede k nárůstu hmotnosti, redistribuci tuku a dalším významným metabolickým změnám. Data o výskytu poruch dýchání ve spánku v této skupině pacientů jsou velmi omezená, předpokládá se však jejich zvýšený výskyt. Naše práce přináší minisoubor 6 kazuistik z našeho pracoviště. Materiál a metody: Jednalo se o konsekutivní pacienty našeho pracoviště za období 2017- 2022, provedena byla standardní vstupní pneumologická vyšetření a posléze noční monitorace spánku metodou respirační polygrafie. Výsledky: U všech vyšetřených pacientů byla indikace k vyšetření únava během dne a hlasité chrápání s pozorovanými zástavami dechu. U 3 pacientů byla již tranzice na opačné pohlaví dokončena, 3 byli pouze na hormonální substituci a prodělali mastektomii. Věk pacientů v době vyšetření byl 22-38. Z komorbidit se u všech vyskytovala obezita (I-III.stupně), u 2 hypotyreóza a u 3 astma. U jednoho pacienta byl nalezen karcinom štítné žlázy a sarkoidóza s hyperkalciurií. Další pacient měl významnou proteinurii. Jeden pacient spáchal před první kontrolou po nastavení na ventilaci sebevraždu. Noční monitorací byla potvrzena u všech porucha dýchání ve spánku. Apnoe-hypopnoe index dosahoval 17,3-104,1; průměrná noční saturace dosahovala 77-94 %, čas strávený v saturaci pod 90 % byl 0-87,3 %. U 4 pacientů byla dostačující terapie kontinuálním pozitivním přetlakem (CPAP), jeden pacient pro hypoventilační syndrom musel být nastaven na terapii dvouúrovňovým přetlakem (BPAP). Adherence k léčbě byla v sledovaném období u 4 pacientů velmi dobrá, u jednoho pacienta neuspokojivá. Noční symptomy léčba kompletně odstranila, denní symptomatiku (zejména únavu) pouze zmírnila. Kompletní výsledky budou prezentovány při ústním sdělení. Závěr: Klinicky významné poruchy dýchání ve spánku mohou snižovat kvalitu i očekávanou délku života pacientů po změně pohlaví female to male. Při jejich efektivní léčbě lze očekávat zlepšení jejich celkové prognózy, proto je potřeba indikovat u obézních transsexuálů vyšetření dýchání ve spánku.

Abstract

Neuromuskulárne respiračné zlyhanie sa rozvíja pri ochoreniach periférneho motoneurónu, nervovo-svalového spojenia, alebo kostrového svalstva. Ide o heterogénnu skupinu ochorení zahŕňajúcu niekoľko sto nozologických jednotiek, pričom výskyt každej z nich jednotlivo je zriedkavý a patria medzi vzácne ochorenia na rôznom podklade (hereditárne, autoimúnne, post-infekčné, degeneratívne a iné). Slabosť inspiračných aj exspiračných svalov, ako aj svalov steny faryngu, vedú, okrem zlyhávania respiračnej pumpy s chronickou alveolárnou hypoventiláciou, taktiež k zníženej schopnosti kašľa a zvýšenému riziku aspirácie. Prezentovaná séria kazuistík dokumentuje rozvíjajúce sa respiračné zlyhávanie u našich pacientov s Duchennovou svalovou dystrofiou. Poukazuje na odlišnosti v symptomatológii respiračného zlyhávania a špecifické komorbidity ochorenia, na ktoré je potrebné myslieť v rámci komplexného manažmentu. Otvára tému indikácie neinvazívnej ventilácie (NIV) a výhodnosti použitia formy domácej umelej pľúcnej ventilácie (DUPV) ventilátorom vyššej rady, iniciálne prostredníctvom masky, s možnosťou pridania náustkovej dennej ventilácie až po zvažovanie konverzie na tracheostómiu, u tejto špecifickej skupiny pacientov.

Abstract

Vyšetření horních cest dýchacích je pro ORL lékaře každodenní rutina, stejně jako pro neurologa poklep a pro plicního lékaře poslech. Lékař má víceméně všeobecný přehled o ostatních odbornostech, každý se musel dostat přes pomyslnou laťku anatomie, přesto časem zapomíná. Pro spánkovou medicínu a zejména pro nastavení na léčbu přetlakem je vyšetření průchodnosti horních cest dýchacích zásadní. Na tom, zda je prostor horních dýchacích cest dostatečný, závisí další léčebný postup. Co tedy je nutné prohlédnout a zhodnotit. ventilaci nosem, deviaci nosní přepážky, hypertrofii nosních skořep, případnou polypózu nosní nebo jinou obturaci včetně možného tumoru nosní dutiny nebo nosu. Nosohltan- adenoidní vegetace, cysta, novotvar Hltan – pokleslé měkké patro, prodloužená uvula, hypertrofie patrových tonzil, asymetrie tonzil, ztučnění svalů hltanu, posun v bočním nebo předozadním hltanovém průměru. Hypofarynx – hypertrofie kořene jazyka, nepřímé známky extraesofageálního refluxu, překlopená epiglottis, asymetrie nebo nefunkčnost hlasových vazů V současnosti je vyšetření rutinně prováděno endoskopicky. Při nejasnostech je přesnější endoskopické vyšetření vleže s pomocí Müllerových manévrů nebo v uměle navozeném spánku- DISE.

Abstract

Úvod: Syndrom obstrukční spánkové apnoe je v poslední době stále častější diagnózou, a to zejména v důsledku lepší diagnostiky napříč medicínskými obory a lepší dostupností spánkových laboratoří. Ačkoliv může mít toto onemocnění závažné důsledky, v České republice je stále velmi poddiagnostikované. Cíl: Cílem tohoto sdělení je se podělit o zkušenosti s léčbou a péčí u pacientů s obstrukční spánkovou apnoe ve Fakultní nemocnici Ostrava. Metodika: Revize dostupné literatury a systematický přehled doporučení pro chirurgickou a nechirurgickou léčbu obstrukční spánkové apnoe z pohledu maxilofaciálního chirurga, doplněna o přehled poskytované ošetřovatelské péče zdravotnickým personálem, především v oblasti chirurgické léčby. Výsledky: Léčba pomocí orálních aparátků je jednou z variant nechirurgické léčby obstrukční spánkové apnoe a prostého chrápání. Vkládají se do úst s cílem rozšířit horní cesty dýchací a zabránit jejich kolapsu. Jejich cílem je zabránit otevírání úst a „zapadnutí“ jazyka ve spánku. Naopak ortognátní operace na čelistech (nejčastěji užívaný je maxilomandibulární posun MMA) je jednou z variant chirurgické léčby, jejíž cílem je nejen rozšířit horní cesty dýchací, ale také terapie skusových poměrů v ústech. Operace patří k nejúspěšnějším zákrokům, ale vyznačuje se operační náročností a rekonvalescencí, nutností ortodontické přípravy a dokonalou spoluprací pacienta, jejíž úspěch spočívá v řádné edukaci pacienta. Závěr: Léčba obstrukční spánkové apnoe vyžaduje kompletní multioborový přístup, ve kterém může maxilofaciální chirurgie nabídnout konzervativní i chirurgickou léčbu. Ošetřovatelská péče, zejména v chirurgické terapii, musí být komplexní, je třeba zohlednit nejen základní oblasti potřeb pacienta, ale intervenovat i na psychickou oblast.

Abstract

Cíle Flexibilní endoskopie horních dýchacích cest v uměle navozeném spánku (DISE - drug-induced sleep endoscopy) představuje v současnosti hlavní diagnostickou metodu k identifikaci míst obstrukce u pacientů s obstrukční spánkovou apnoí. Standardně je prováděna před plánovanou chirurgickou léčbou. Cílem bylo zhodnocení 7-letých zkušeností a posouzení, jak spánková endoskopie mění indikace k operační terapii. Metody V období od 8/ 2015 do 8/2022 bylo pomocí spánkové endoskopie vyšetřeno na Klinice otorinolaryngologie a chirurgie hlavy a krku FN Ostrava a LF OU 373 pacientů s obstrukční spánkovou apnoí. V průběhu spánkové endoskopie byly identifikovány místa obstrukce v horních cestách dýchacích. Následně byly srovnávány indikace k operaci stanovené na základě vyšetření v bdělém stavu v porovnaní s indikací k operaci stanovenou na základě spánkové endoskopie. Výsledky Při spánkové endoskopii byla nejčastěji pozorována víceetážová obstrukce měkkého patra, laterálních stěn hltanu a kořene jazyka, a to u 155/373 pacientů (41,55 %). Patologie v oblasti epiglotis byla pozorována u 68/373 pacientů (18,23 %). Na základě spánkové endoskopie se indikace k operaci změnila u 206/373 pacientů (55,23 %). Nejčastější změnou v indikaci byla změna uvulopalatofaryngoplastiky a radiofrekvenční termoredukci kořene jazyka pouze v samotnou uvulopalatofaryngoplastiku u 109/373 pacientů (29,22 %).

Abstract

Úvod Spánek je jednou ze základních fyziologických potřeb. V souvislosti s nemocí má tělo zvýšenou potřebu spánku. Podpora dobrého spánku pacientů během jejich hospitalizace je důležitou součástí péče. Sestry mají díky své blízkosti k pacientům jedinečné postavení v rámci saturace této potřeby. Mnoho pacientů pociťuje během hospitalizace poruchy spánku a jeho sníženou kvalitu. Cíl Zjistit zkušenosti hospitalizovaných pacientů se spánkem v nemocnici a současně analyzovat a porovnat vnímání sester a jejich postoj k saturaci potřeby spánku. Design Kvalitativní studie Metodika Data byla shromážděna ze tří ohniskových skupin v období květen – červen 2022. Dvě ohniskové skupiny tvořily sestry (celkem 16), třetí ohnisková skupina byla sestavena z pacientů (celkem 8). Studie byla založena na polostrukturovaných rozhovorech, které byly nahrány a přepsány. Shromážděná data byla analyzována kvalitativní obsahovou analýzou. Výsledky Sestry vnímají spánek jako důležitou oblast péče, která ale není dostatečně rozšířena. Sestry uvádějí, že jejich vnímání spánku je interakcí více ukazatelů, které by se daly kategorizovat do 3 kategorií které jsou spolu vzájemně provázány: 1. význam spánku pro nemocné (regenerace, stav kognice), 2. nedostatek informací a znalostí (absence hodnotících nástrojů, absence podpory spánku), 3. kvalita péče – organizace péče (rušivé vlivy, noční koupel, medikace). Pacienti ze svých zkušeností uvádějí, že jejich spánek je ovlivněn interakcí více ukazatelů, které je možno zařadit do tří vzájemně propojených kategorií: 1. Prožívání komplexních interakcí s prostředím (ošetřovatelské činnosti, děsivé nebo rušivé zvuky, soused na pokoji, horko, průvan), 2. prožívání intenzivních emocí a pocitů (strach/obavy; stav opuštěnosti; nejistota, co bude; neschopnost fungovat) a 3 základní stav (přidružená onemocnění a přítomnost bolesti). Závěr Spánek pacientů není narušen pouze fyzickými faktory, např. bolestí, ale také psychologickými aspekty, jako jsou obavy a úzkost. Spánek pacientů je současně významně ovlivněn postojem sester a prostředím respektive organizací poskytující zdravotní péči. Podpořeno z programového projektu MZ ČR s reg. č. NU22-09-00457. Veškerá práva podle předpisů na ochranu duševního vlastnictví jsou vyhrazena.

Abstract

Úvod: Pacienti s obstrukční spánkovou apnoí střední a těžkou, tj. pacienti s nálezem AHI vyšším než 15, mají být podle medicínských kritérií léčeni xPAP, a tudíž mají nárok na úhradu přístroje z prostředků veřejného zdravotního pojištění. U pacientů, jejichž polygrafický nález je jen lehce vyšší než 15 je podle našeho klinického pocitu nižší motivace k léčbě xPAP ve srovnání s pacienty s těžkou spánkovou apnoí. Je to pochopitelné, přínos léčby u těchto pacientů je přece jen nižší, i když je léčba stále indikována. Metodika: Analyzovali jsme soubor 32 pacientů s diagnózou OSA s nálezem AHI 15–20, jimž byla v časovém údobí od 18.3.2018 do 1.6.2022 nabídnuta léčba xPAP. V souboru je 19 mužů a 13 žen. Průměrný věk pacientů byl 52,5 roku (min 25,1/max 72,8). Výsledky: Z celkového počtu 32 pacientů byla u 21 pacientů (7 žen a 14 mužů) zahájena léčba xPAP (vydán přístroj). Jednalo se o 20 přístrojů CPAP a 1 BiPAP. Po 3 měsíční kontrole compliance byla získána tato data : Z 21 pacientů používalo přístroj déle než 4hodiny 8 pacientů (38%) (2 ženy a 6 mužů). U všech těchto adherentních pacientů bylo rAHI nižší než 5. Zbylých 13 pacientů odmítlo pokračování léčby. Prediktory non-compliance: Při zpracování souboru jsme hledali prediktory non-compliance v této skupině pacientů pomocí srovnání podskupiny adherentní k léčbě s podskupinou, která sice souhlasila s léčbou, ale následně po 3 měsících nedosahovala alespoň 4 hodinového průměrného užití xPAP. Podle našich výsledků ESS není signifikantním prediktorem non-compliance, stejně jako polygrafické parametry (AHI, ODI, T90), iniciální BMI pacienta či věk. Závěr a diskuse: Adherence léčby přetlakem ve výsledcích ukazuje, že u pacientů s hodnotami AHI mezi 15 -20 není motivace k léčbě přetlakem vysoká. Nevyužívání přiděleného přístroje je samozřejmě také problém ekonomický. K diskusi se nabízí otázka, jak tyto pacienty dostatečně motivovat k léčbě přetlakem, zda delší dobu a důkladněji edukovat stran redukce hmotnosti, volby masky a terapeutického tlaku, zda nenabídnout těmto pacientům delší časový prostor před vypsáním poukazů na přetlakový přístroj. Ačkoli pouze menšina pacientů v této skupině je adherentní k léčbě xPAP (cca 1/3 pacientů), přesto považujeme za neetické a nesprávné pacienty s AHI 15-20 předem vyřazovat z možnosti léčby.

Abstract

Cíle Uvulopalatofaryngoplastika (UPPP) je jedním z nejčastějších operačních výkonů, užívaných při léčbě spánkové apnoe a chrápání. Cílem UPPP je zlepšení průchodnosti dýchacích a polykacích cest, zamezení vibrací měkkého patra při spánku a odstranění obstrukce způsobující apnoe. Po UPPP mohou vzniknout poměrně závažné komplikace, zejména při nedodržování správného režimu. Cíle práce bylo zhodnotit výskyt komplikací a poukázat na jejich prevenci. Metody Mezi nejčastější komplikace patří krvácení (někdy i život ohrožující), výrazná bolestivost s omezením příjmu potravy a velofaryngeální insuficience. Pooperační krvácení je obávanou komplikací, může pacienta ohrozit i na životě. Fyzická námaha a nevhodná strava zvyšuje riziko vzniku krvácení. Důsledná edukace pacienta o pooperačním klidovém režimu je nezbytná pro snížení krvácení. První pooperační dny pacient přijímá pouze nedráždivou kašovitou stravu, po 2-3 dnech je možní ji změnit na mletou. Zásadní je zvýšený příjem chladných a vlažných tekutin (čištění ranných ploch). V rámci pooperační péči sledujeme VAS škálu bolestivosti a tlumíme bolest, která je po výkonu velmi výrazná. Mezi další opatření patří zvýšená hygiena dutiny ústní a dodržování zákazu kouření. V případě velofaryngeální insuficience,je pacient edukován o rehabilitacích. Výsledky: V období 2012-2022 bylo provedeno na Klinice ORL chirurgie hlavy a krku FNO a LF OU 235 UPPP. Pooperační krvácení bylo pozorováno u 22/235 (9,36 %), u 10/235 (4,25 %) pacientů byla pozorována velofaryngeální insuficience s nutností logopedické rehabilitace a u 30/235 (12,76) pacientů došlo k omezení adekvátního příjmu potravy pro výraznou bolestivost. Závěr Ve snaze o předcházení pooperačním komplikacím je zcela zásadní důkladná edukace pacienta a následně pravidelné sledování celkového stavu. Sledováním VAS škály bolestivosti, podáváním dostatečné analgetizace a dodržováním režimu dochází ke snížení rizika vzniku komplikací a k rychlejší rekonvalescenci.