Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Kardiovaskulární onemocnění postihují významnou část dospělé populace v ekonomicky rozvinutých zemích a jsou v nich nejčastější příčinou úmrtí. Mezi velice častá onemocnění v těchto zemích patří i duševní onemocnění, z nichž k nejčastěji se vyskytujícím patří depresivní porucha. Obě tyto skupiny nemocí mají společné patofyziologické mechanizmy, společné rizikové faktory a každá z těchto skupin onemocnění je rizikovým faktorem pro zvýšení rizika onemocnění ze skupiny druhé. Díky tomu se tato onemocnění vyskytují často současně, což vzhledem k zásadnímu významu farmakoterapie v léčbě kardiovaskulárních onemocnění i deprese vede často i k současnému podávání psychofarmak a léků ovlivňujících kardiovaskulární systém. U části těchto lékových kombinací dochází k lékovým interakcím, které mohou být i život ohrožující. Přednáška bude věnována třem významným problémům v této oblasti – prodloužení QT intervalu a riziku komorových arytmií, riziku serotoninového syndromu a vlivu některých psychofarmak na působení betablokátorů. Prodloužení QT intervalu na EKG je spojeno s vyšším rizikem maligních komorových arytmií, které mohou vést i k náhlé smrti. Tato EKG abnormalita může být geneticky podmíněna, často je ale vyvolána podáním některých léků. Z kardiovaskulárních farmak ji vyvolávají zejména některá antiarytmika (amiodaron, dronedaron, sotalol), z psychofarmak pak antipsychotika (chlorpromazin, levomepromazin, haloperidol, droperidol, sulpirid), ale i některá SSRI (citalopram, escitalopram). Uvedení zástupci antiarytmik a psychofarmak by neměli být vzájemně kombinováni. Serotoninový syndrom je potenciálně život ohrožující stav způsobený zvýšením serotonergni aktivity v centrálním nervovém systému. Může být vyvolán zvýšením syntézy nebo uvolňováním serotoninu, snížením jeho zpětného vychytávání , snížením jeho metabolizace serotoninu nebo přímým serotoninergním působením farmakologických či nefarmakologických látek na serotoninové receptory. Nejčastěji popisován v souvislosti s léčbou inhibitory zpětného vychytáváni serotoninu (SSRI) – m.j. fluoxetinem, citopramem, escitalopram, paroxetinem či setralinem, ale také při terapii venlafaxinem, amitriptylinem, trazodonem, mirtazapinem nebo buspironem. Pro serotoninový syndrom jsou typické 3 oblasti příznaků – zvýšení neuromuskulární dráždivosti (svalová rigidita, hyperreflexie, třes, myoklonus), zvýšená aktivita autonomního nervového systému (tachykardie, pocení, hypertermie, zarudnutí kůže, průjem) a psychické příznaky (úzkost, halucinace, delirium, somnolence, kóma). Na serotoninový syndrom bohužel není někdy při kombinaci uvedených příznaků pomyšleno a místo vysazení vyvolávajících léků jsou do medikace přidány další, které mají potenciál serotoninovou aktivitu v CNS dále navýšit. Spouštěčem syndromu při zavedené léčbě některými psychofarmaky může být zahájení léčby amiodaronem, který zvyšuje koncentrace některých léků zvyšujících serotoninovou aktivitu. Další klinicky významnou interakcí představuje kombinace některých antidepresiv s betablokátory, které jsou užívány u pacientů s hypertenzí, ischemickou chorobou srdeční, srdečním selháním či arytmiemi. Fluoxetin, paroxetin a bupropion jsou silné inhibitory cytochromu CYP2D6, jehož substrátem je řada betablokátorů (zejména metoprolol, betaxolol, nebivolol a karvedilol). Zahájení léčby těmito antidepresivy může zvednout sérovou koncentraci metoprololu až čtyřikrát, což může mít nežádoucí bradyarytmické konsekvence. Uvedené lékové interakce běžně používaných léků musí mít na paměti nejen kardiologové a psychiatři, ale i lékaři dalších odborností, kteří je ve své praxi používají. Dobrá mezioborová spolupráce může vést k hledání farmakologických alternativ, které riziko lékových interakcí minimalizuje.
Pacienti léčení pro psychiatrické onemocnění mají výrazně vyšší riziko KVO ( 2x)– a závažná KVO ( např. infarkt myokardu či mrtvice) se u nich objevují o 10 let dřív. Hypertenze je nejčastější kardiovaskulární onemocnění(KVO) v České republice ( 40% dospělé populace) a současně je hypertenze sama nejsilnějším rizikovým faktorem ostatních KVO. Prevalence psychiatrických onemocnění se v posledních letech také zvyšuje, zvláště co se týká deprese ( cca 1% populace ČR) a neurotických, úzkostných a stresových poruch ( 2%). Podle epidemiologické studie z USA narůstá riziko výskytu deprese s výší diastolického krevního tlaku (TK), zatímco u systolického TK má křivka tvar písmene J, s optimální hodnotou 130mmHg. Závislost vzniku hypertenze u pacientů s depresí není jednoznačná, ale je prokázáno, že u pacientů užívajících tricyklická antidepresiva se až v 50% vyskytuje hypertenze II. stupně. U nemocných s úzkostnými a neurotickými poruchami se objevuje hypertenze až o 55% častěji a je také hůře kontrolovaná. Anamnéza deprese nebo úzkostných poruch až trojnásobně zvýší riziko vzniku hypertenze v těhotenství, pokud je žena obézní, riziko kardiovaskulárních komplikací v těhotenství ještě narůstá. U hypertoniků léčených dříve používaná antihypertenziva, jako byl např. reserpin, metyl dopa a neselektivní blokátory, byl prokázán zvýšený výskyt hypertenze. U nových antihypertenziv – jako jsou blokátory RAAS a blokátory kalciových kanálů je popisován spíše efekt protektivní proti vzniku deprese. Betablokátory, zvláště selektivní, jsou doporučovány k léčby hypertenze u pacientů s úzkostnými poruchami. Na druhou stranu existují léky používané v léčbě psychiatrických onemocnění, které vedou ke zvýšení TK, jako např. tricyklická antidepresiva, venlafaxin, bupropion a stimulancia, další ( např. MAOI, antipsychotika) mohou způsobovat ortostatickou hypotenzi a léčbu hypertenze tak komplikovat. Vzhledem k vysokému KV riziku nemocných s psychiatrickými onemocněními a vysoké prevalenci hypertenze u nás je včasná diagnostika a kvalitní léčba hypertenze, společně s korekcí dalších rizikových faktorů, zásadní. Je nutné měřit krevní tlak vhodnou metodou, v pravidelných intervalech a navíc vždy, pokud dojde ke změně psychiatrické léčby a antihypertenzní terapii případně upravovat.
Petra Vysočanová
Autorka pracuje jako internista,kardiolog na Interní kardiologické klinice ve FN Brno. Je vedoucí lékařkou na Arytmologické JIP a současně vede poradnu pro léčbu hypertenze. Věnuje se akutní kardiologické problematice i komplexní dlouhodobé péči o komplikované kardiologické pacienty, včetně péče paliativní. Jako důležitou část své pracovní náplně považuje výuku, a to jak pregraduální, tak postgraduální.
Petra Vysočanová 1,
Interní kardiologická klinika, FN Brno 1
Využívání návykových látek nejen v léčbě chronické bolesti je důležitým tématem medicíny s přesahem do všech medicínských oborů. Chronická bolest patří mezi onemocnění, která významně postihují kvalitu života nemocného v celé její šíři. Svou trvalou přítomností omezuje jedince v běžných denních aktivitách, sociálních vazbách, narušuje spánek, limituje jeho funkční kapacitu. S narůstajícím počtem nemocných představuje i závažný celospolečenský problém. V léčbě chronické bolesti se využívají postupy farmakologické i nefarmakologické. Nedílnou součástí farmakoterapie střední a silné bolesti jsou opioidy, bez nichž si moderní léčbu bolesti nelze představit. V posledních letech se přidaly také kanabinoidy a metadon. Historické zkušenosti ukázaly, jak nezastupitelnou roli v léčbě bolesti mají, zároveň na četná rizika a nežádoucí účinky, které tyto skupiny analgetik mohou přinášet. Zásadní prevencí rizik a nežádoucích účinků je správná indikace léčby na základě zhodnocení nejen etiologie a intenzity bolesti, ale také psychologických a sociálních faktorů, motivace a spolupráce konkrétního pacienta. Přesně identifikovat pacienta s aberantním typem chování, jež by mohlo svědčit pro adikci je ale často velmi obtížné. Specifickou skupinu tvoří pacienti závislí na návykových látkách, u kterých je indikovaná léčba bolesti, případně pacienti v odvykací substituční léčbě. Zde je nezbytná spolupráce algeziologa se specialistou adiktologem. Opioidy patří při adekvátním a kontrolovaném podávání mezi nejbezpečnější analgetika. Je-li léčba vedena dlouhodobě, musíme ale počítat i s rozvojem neuroadaptivních změn (změny čití, hyperalgezie), vznikem tolerance a závislosti. Každý pacient s dlouhodobou léčbou opioidy musí být považován za fyzicky závislého. Léčba chronické bolesti opioidy je velmi zodpovědný a náročný postup, který se neobejde bez mezioborové spolupráce. Společnost pro studium a léčbu bolesti vydala v roce 2023 inovované Metodické pokyny pro farmakoterapii chronické bolesti, ve kterých jsou stanovena pravidla pro léčbu opioidy, lékařským konopím a metadonem dle platné legislativy a jsou doplněna o stanoviska Vědecké rady ČLK k posuzování schopnosti řízení motorových vozidel při léčbě návykovými látkami.
MUDr. Jana Hrubešová
Životopis není k dispozici
MUDr. Jana Hrubešová 1, MUDr. Petr Hrubeš 2,
1. Ambulance pro léčbu chronické bolesti KARIM FN Hradec Králové 1
2 Psychiatrická klinika Hradec Králové 2
Přes veškeré doporučené postupy a dobře známý návykový potenciál benzodiazepinů, Z-hypnotik a opioidních analgetik jsou tato léčiva nadále často předepisována, a to i v populaci seniorů. U pacientů, kteří užívají benzodiazepiny nebo Z-hypnotika každodenně mnoho let, bývá zvláště v séniu obtížné tato psychofarmaka vysadit. Mezi nežádoucí účinky benzodiazepinů patří polékový útlum, negativní ovlivnění kognitivních funkcí včetně paměti a riziko rozvoje tolerance a závislosti. Nejlepší prevencí případných komplikací a nežádoucích účinků benzodiazepinů a Z-hypnotik je tato psychofarmaka nenasadit a zvolit jiná léčiva i nefarmakologické přístupy v léčbě úzkosti a nespavosti. Nefarmakologické postupy mohou pomoci zvládnout i chování náročné na péči u lidí s demencí, aniž by bylo třeba je tlumit sedativní medikací. Přednáška poukáže na možnosti léčby úzkosti a nespavosti v séniu nenávykovými psychofarmaky i zvládání těchto stavů nefarmakologickými postupy jako je např. využití pyžamovaku, terapeutické panenky či režimových opatření. Při řešení problému s nadužíváním benzodiazepinů či Z-hypnotik je možné využít spolupráce se zdravotními sestrami z domácí péče k zajištění pravidelného užívání jen předepsané psychiatrické medikace.
MUDr. Tereza Szymanská
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
Tereza Szymanská 1,
Psychiatrická ambulance Broumov 1
Přednáška se zaměřuje na otázku rozhodování psychiatra, zda pacient s duševní poruchou může bezpečně užívat léčebné konopí nebo opiáty v rámci léčby chronické bolesti. V současné praxi se stále častěji setkáváme s tím, že u pacientů s psychiatrickými diagnózami, kteří trpí dlouhodobou bolestí, bývá indikována léčba konopím nebo opiáty. Algeziologové si v těchto případech často vyžádají stanovisko psychiatra, zda je tato léčba s ohledem na přítomnou psychickou poruchu bezpečná. Přednáška nabídne přehled poznatků, které může psychiatr v praxi využít při rozhodování o doporučení či kontraindikaci léčebného konopí nebo opiátů. Diskutována budou hlavní rizika této léčby, zejména z pohledu jednotlivých skupin psychiatrických diagnóz, potenciálních lékových interakcí, míry adherence pacientů i rizika abúzu. Součástí bude také přehled strategií pro minimalizaci těchto rizik, prevence závislosti, časné rozpoznání návykového chování a možnosti edukace pacientů o rizicích a přínosech léčby. Důraz bude kladen na význam mezioborové spolupráce a potřebu vytvoření jasných postupů pro hodnocení a rozhodování v těchto případech. Cílem přednášky je poskytnout psychiatrům praktické nástroje pro správné posouzení rizik a přínosů léčby léčebným konopím nebo opiáty u pacientů s psychiatrickými diagnózami a nabídnout přehled aktuálních odborných poznatků a doporučení pro klinickou praxi.
Spolupráce adiktologa s psychiatrem je klíčové pro zajištění komplexní a efektivní péče o pacienty s poruchami způsobenými užíváním návykových látek a se závislostním chováním. V příspěvku se zaměříme na přínos a specifika vzájemné spolupráce mezi těmito dvěma profesemi, které se podílejí na diagnostice, terapii a prevenci závislostního chování v ambulantní praxi. Adiktologové, specialisté na léčbu poruch spojených s užíváním návykových látek a také na problematiku nelátkových závislostí, mají unikátní kompetence pro práci s touto cílovou skupinou. Tyto dovednosti jsou klíčové pro úspěšnou léčbu, rehabilitaci a stabilizaci pacientů. Spolupráce mezi psychiatrem a adiktologem umožňuje propojení psychiatrických a adiktologických přístupů, což vedle zvýšení efektivity léčby přináší i širší spektrum terapeutických možností, a to jak v oblasti farmakoterapie, tak v rámci psychoterapeutických a psychosociálních metod. Adiktologové v této souvislosti často doplňují psychiatrickou péči o psychoterapeutické a motivační postupy zaměřené na zlepšení adherence k léčbě, spolupráci a dlouhodobou abstinenci. Příspěvek si klade za cíl podpořit rozvoj efektivní spolupráce v oblasti péče o tuto cílovou skupinu a zlepšit kvalitu péče o pacienty s problematikou závislostního chování.
Mgr. Lenka Šťastná Ph.D.
Lenka Šťastná je psycholožka a adiktoložka působící na Klinice adiktologie 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze, kde zastává pozici vedoucí adiktologů a vedoucí Adiktologické ambulance a Ambulance dětské a dorostové adiktologie. V rámci své klinické praxi se specializuje na diagnostiku a terapii klientů s návykovými problémy a poruchami duševního zdraví. Aktivně přispívá k rozvoji klinických standardů v adiktologii, a to jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Kromě klinické praxe se věnuje výuce studentů oboru adiktologie a výzkumu, především na téma komorbidity závislostního chování a duševních onemocnění, ADHD ve spojení s užíváním drog, vlivu závislosti na léčivých přípravcích na vybrané psychické funkce a kvalitu života, hodnocení kognitivních funkcí a jejich rehabilitaci v léčbě, diagnostiky v léčbě a výzkumu závislosti a dalších. Vedla několik výzkumných projektů financovaných českými i evropskými fondy, zaměřenými na různé aspekty prevence a léčby závislosti. Dlouhodobě spolupracuje s odbornými organizacemi na tvorbě a evaluaci preventivních programů a účastní se projektů, které mapují dopady technologických závislostí v současné populaci. Zastává důležité funkce v několika odborných adiktologických společnostech, je předsedkyní České asociace adiktologů.
Lenka Šťastná 1,
Tento příspěvek vznikl v rámci programu Cooperatio, vědní oblasti HEAS a grantem č. 260632 v rámci Specifického vysokoškolského výzkumu a Institucionální podpoře RVO-VFN64165 (VFN). 1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Kopeček Miloslav, Ph.D.
Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), kde pracuje dodnes. Od r. 2009 je vedoucím lékařem uzavřeného oddělení PCP/NÚDZ. V roce 2006 obhájil na UK Praha Ph.D. v oborou neurověd. V letech 2007–2008 pracoval jako vědecký pracovník bipolární kliniky v San Antoniu, TX a Chapel Hill, NC v USA. Mimo klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, pregraduální a postgraduální výuce. Je odborným asistentem na 3. lékařské fakultě UK v Praze a lektorem na IPVZ. Oblastí jeho odborného zájmu je výzkum kognitivních funkcí, psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Je předsedou ČNPS a šefredaktorem časopisu Psychiatrie.
Miloslav Kopeček 1,
NÚDZ, Klecany 1
Období těhotenství a po porodu bývá v populaci prezentováno i vnímáno jako jednoznačně pozitivní, přestože je reálně spojeno s řadou různých potíží. Mj. jsou ženy v tomto období vystaveny zvýšenému riziku rozvoje či zhoršení některých duševních onemocnění, které může mít v prvním sledu dopady na životosprávu a adekvátní čerpání zdravotní péče, sekundárně má pak negativní dopady na intrauterinní vývoj plodu a může být spojeno s pozdějším narušením vztahu mezi matkou a dítětem. Specifické potřeby psychiatrické péče o ženy v tomto období vedly v některých západních státech k rozvoji specializované ambulantní péče, zřizování lůžkových jednotek pro matky s dětmi a případně i vzniku nástavbové specializace v perinatální psychiatrii. V ČR je perinatální psychiatrická péče ve svých počátcích, rozšiřují se specializované ambulantní provozy, navazuje se spolupráce s ambulantními gynekology a porodnicemi, zaváděny jsou screeningové dotazníky duševního zdraví čerstvých matek i otců. V rámci perinatální psychiatrické ambulance FN Ostrava byl zřízen nový koncept komplexní psychiatrické péče o gravidní ženy a rodičky, který bude sdílen v podobě série kazuistik doplňující přednášku.
MUDr. Škrda David
Lékař perinatální psychiatrické ambulance Psychiatrického oddělení Fakultní Nemocnice Ostrava. Student Ph.D. programu.
David Škrda 1,
Psychiatrické oddělení Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava; Lékařská fakulta Univerzity Ostrava, Ostrava 1
Péče o duševní zdraví těhotných je ve státech jako Velká Británie, Rakousko, Švédsko a Nizozemí založena na mezioborové spolupráci mezi gynekology, psychiatry a porodními asistentkami. Gynekologické ambulance jsou také místem kde dochází k prvotnímu screeningu příznaků duševních poruch v těhotenství a prvotním intervencím. Má přednáška se věnuje popisu pilotního zavedení screeningu deprese v těhotenství v gynekologické praxi. Ženy během těhotenských kontrol vyplňovaly Edinburskou škálu perinatální deprese, na kterou byla dále navázána prvotní intervence či doporučení na další psychiatrické služby. Celý proces screeningu a zahájení péče vznikal ve spolupráci s Centrem perinatálního duševního zdraví při NUDZ a Perinatální psychiatrickou ambulancí v FN Ostrava. Sdělení bude doplněno o kazuistiky.
Perinatální duševní zdraví se v posledních letech dostalo do popředí zájmu a v některých zemích se investuje do nových specializovaných služeb perinatálního duševního zdraví. V této přehledové přednášce se věnuji stavu péče o perinatální duševní zdraví ve státech Evropy a v České republice. Ve státech s vyspělou perinatální péčí jsou implementovány screeningové programy duševních poruch v těhotenství a po porodu napojené na odstupňovaný multidisciplinární systém péče a podpory. Vrcholem odstupňované péče jsou specializovaná centra a psychiatrická oddělení umožňující hospitalizaci matek s dětmi. Důležitou komponentou vyspělé perinatálně psychiatrické péče je specializované vzdělávání. Péče o perinatální duševní zdraví v České republice je v porovnání v rámci Evropy spíše na podprůměrné úrovni. V posledních pěti letech se však dějí dílčí kroky, které postupně perinatální psychiatrii posouvají směrem ke stavu v západních a skandinávských státech.
MUDr. Antonín Šebela Ph.D.
Pracuje v Národním ústavu duševního zdraví, kde se výzkumně věnuje perinatální psychiatrii a také se podílí na výuce psychiatrie na 3. LF University Karlovy v Praze. Od roku 2024 působí jako primář v Centru perinatální duševní péče v Praze.
Antonín Šebela 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany, Česká republika; 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1
V současné době sílí občansko-právní a pacientské iniciativy, které se snaží formovat české porodnictví. Porodnictví je tak spolu s psychiatrií oborem medicíny, kde chtějí být uživatelé péče aktivními participanty na změnách poskytované péče. České porodnictví prochází v posledních letech výraznými změnami zejména v přístupu k nízkorizikovým rodičkám. Ve 21. století už nestačí pouze bezpečná medicínská péče, důraz je nyní kladen na respekt k přáním a preferencím žen a pozitivní zkušenost z porodu. V přehledové prezentaci tyto změny představím a budu se snažit odpovědět na otázku jaký to má vliv na kvalitu péče, bezpečnost porodu a na ošetřující personál.
MUDr. Matěcha Jan, Ph.D.
Vedoucí lékař porodnické části Gynekologicko-porodnické kliniky 1. LF UK a Fakultní Nemocnice Bulovka.
Jan Matěcha 1,
Gynekologicko-porodnická klinika 1. LF UK; Fakultní nemocnice Bulovka 1
Mortalita a ztracená léta života u lidí se závažným duševním onemocněním nebo dramatičtější (překlad originálu): Závažná duševní onemocnění přispívající k fatálně škodlivým dopadům fyzických onemocnění: Národní kohortová studie. Studie využívající celostátní zdravotní registry ukazují, že lidé s závažným duševním onemocněním mají v porovnání s lidmi bez tohoto onemocnění zvýšené riziko vzniku velkého počtu fyzických zdravotních problémů. Tito lidé také častěji umírají předčasně, přičemž úmrtí způsobená souběžnými fyzickými zdravotními problémy značně převyšují sebevraždy a nehody. Není však jasné, zda lidé se závažným duševním onemocněním umírají předčasně pouze proto, že mají vyšší pravděpodobnost vzniku většího počtu fyzických nemocí, nebo zda tyto nemoci také častěji vedou k úmrtí kvůli biologickým, behaviorálním, sociodemografickým a strukturálním faktorům, které se týkají této skupiny pacientů. Žádná národní studie lidí se závažným duševním onemocněním nezohlednila časový sled duševních a fyzických zdravotních problémů a příspěvek závažného duševního onemocnění k fatálně škodlivým dopadům fyzických onemocnění. Využili jsme individuální anonymizované údaje z celostátních českých registrů hospitalizací k tomu, abychom identifikovali všechny osoby hospitalizované s vybranými fyzickými zdravotními onemocněními v letech 1999 až 2017. Dále jsme vybrali osoby, které byly před hospitalizací pro zkoumané fyzické onemocnění hospitalizované pro závažné duševní onemocnění (schizofrenie, schizotypální a bludné poruchy, F20-F29; bipolární afektivní porucha, F31; depresivní epizoda, F32; opakovaná depresivní porucha, F33). Tyto osoby jsme na základě pohlaví, věku (± 3 roky) a roku propuštění z hospitalizace spárovali s protějšky se stejným fyzickým onemocněním, avšak bez historie hospitalizace pro závažné duševní onemocnění. Pomocí registru zemřelých jsme zkoumali riziko úmrtí z jakýchkoliv příčin a ztrátu let života po vzniku specifického fyzického onemocnění u lidí se závažným duševním onemocněním ve srovnání s protějšky bez historie závažného duševního onemocnění.
Příspěvek přináší update guidelines z roku 2023. Monitorování tělesného zdraví patří k základnímu postupu v komplexní léčbě nemocných se záavažnými duševními poruchami. Ve spolupráci s internisty jsme aktualizovali doporučný postup Psychiatrické společnosti ČPS JEP. Součástí je i nové doporučení pro titraci klozapinu spojené s monitorováním CRP a troponini I v prvním měsíci po nasazení.
prof. MUDr. Masopust Jiří, Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Kopeček Miloslav, Ph.D.
Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), kde pracuje dodnes. Od r. 2009 je vedoucím lékařem uzavřeného oddělení PCP/NÚDZ. V roce 2006 obhájil na UK Praha Ph.D. v oborou neurověd. V letech 2007–2008 pracoval jako vědecký pracovník bipolární kliniky v San Antoniu, TX a Chapel Hill, NC v USA. Mimo klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, pregraduální a postgraduální výuce. Je odborným asistentem na 3. lékařské fakultě UK v Praze a lektorem na IPVZ. Oblastí jeho odborného zájmu je výzkum kognitivních funkcí, psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Je předsedou ČNPS a šefredaktorem časopisu Psychiatrie.
prof. MUDr. Jiří Masopust , Ph.D.1, MUDr. Miloslav Kopeček , Ph.D.2,
FN Hradec Králové 1
NÚDZ Klecany 2
Víno je alkoholický nápoj, o kterém se diskutují jeho zdravotní přínosy již desítky let. Studie z posledních let potvrzují zdravotní benefit v mnoha oblastech, je-li víno konzumováno s mírou. Naopak existuje stále mnoho vědeckých přístupů nerozlišujících víno od ostatních druhů alkoholických nápojů a nerespektujících synergické efekty s dalšími komponenty. Existuje však velký nedostatek důkazů o vnímaných přínosech vína pro duševní zdraví. Jedna z posledních studiích ukázala, že respondenti vnímali z konzumace vína vyšší přínos pro duševní zdraví než pro zdraví fyzické. Kromě toho, aby se podpořilo zdravé prostředí pro spotřebu, měl by se marketing zaměřit na umírněnost jak pro vinařský průmysl, tak pro spotřebitele. Novou výzvou oboru by měla být také podpora úvahy spotřebitelů o přínosech konzumace vína pro duševní zdraví ve srovnání s přínosy konzumace vína pro fyzické zdraví. Je zapotřebí další výzkum v této oblasti objektivizující vlivy na duševní zdraví umírněných konzumentů.
Mojmír Baroň
„Vyrábět víno je jako vychovávat děti, obojí vyžaduje cit, péči a trpělivost.“
Vystudoval Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze. Postgraduální studium absolvoval na Zahradnické fakultě v Lednici, kde se později také úspěšně habilitoval a získal titul profesor. V současné době působí na Zahradnické fakultě MENDELU jako vedoucí Ústavu vinohradnictví a vinařství. Zabývá se technologií a biochemií vína, minimalizací oxidu siřičitého či inovativními technologiemi. Profesně spolupracuje s řadou vinařských subjektů a je přednáškově i publikačně aktivní. Je členem klíčových oborových organizací v ČR a v zahraničí a předsedou Unie enologů ČR.
Mojmír Baroň 1,
Zahradnická fakulta Mendelovy univerzity, Brno, Česká republika 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
