LÉČBA V PSYCHIATRII V.

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Abstract is not available

Abstract

V české legislativě je ochranné léčení (OL) stanoveno ve dvou formách - ambulantní a ústavní. To, zda se bude jednat o OL psychiatrické, sexuologické, protialkoholní, protitoxikomanické a nebo OL patologického hráčství, není přesně specifikováno zákonem. Soud si vyžádá znalecký posudek odborníka (z oboru psychiatrie, sexuologie nebo návykových nemocí), který posoudí zdravotní stav pachatele, jeho diagnózu a léčebné potřeby. Při nařízení OL soud přihlíží k tomu, jaký typ léčby nejlépe zabrání opakování trestného činu a sníží nebezpečnost pachatele pro společnost. Odlišnosti výkonu OL pacientů s různými diagnózami jsou samozřejmostí. Jinak probíhá výkon OL pacienta s diagnózou schizofrenie a jinak s diagnózou závislosti na alkoholu. Autorka chce svým příspěvkem předat praktické zkušenosti s výkonem OL závislostí ve všech zařízeních, kde zákon umožňuje tento typ OL vykonávat (psychiatrické nemocnice, psychiatrické léčebny, psychiatrické ambulance a věznice - tedy výkon trestu odnětí svobody). Zamýšlí se nad smysluplností výkonu OL závislostí v jednotlivých zařízeních. Kdo tento typ OL má (by měl) odborně správně indikovat a kdo ho má (může?) odborně správně vykonávat? Koho zakázku výkon OL závislostí sleduje či naplňuje? Komu a do jakého zařízení ho nařizovat a jak ho správně vykonávat, aby tato práce nebyla mrháním peněz ze státního rozpočtu či (nebo) formálním plněním povinnosti ? A kde se v tom všem nachází pacient, který by měl být v procesu léčby závislosti plně kompetentním účastníkem procesu své úzdravy ? Příspěvek nabízí diskuzi ohledně možných řešení agendy OL osob s problematikou návykových látek.

Abstract

Neurokognitivní trénink (NKT) je efektivní přístup ke zlepšení kognitivních funkcí, které bývají narušeny u pacientů s duševními onemocněními, jako je schizofrenie, deprese, bipolární porucha a další. Prostřednictvím cílených tréninků a systematického procvičování klíčových schopností, jako je pracovní paměť, pozornost, rychlost zpracování informací nebo exekutivní funkce, je podporováno každodenní fungování, sociální integrace a celková soběstačnost pacientů. Moderní technologie, jako jsou digitální aplikace, přístroje s rozšířenou realitou, počítačové softwary a adaptivní výukové systémy, přinášejí nové možnosti personalizace a interaktivního zapojení pacientů do tréninku. Tyto nástroje umožňují dynamicky přizpůsobit úroveň obtížnosti podle aktuální výkonnosti, čímž zvyšují motivaci pacientů a efektivitu cvičení a současně i pomáhají k efektivnímu využití terapeutického času. Některé z technologií navíc umožňují simulaci reálných situací, které pacientům pomáhají přenášet získané dovednosti do běžného života. Výhodou využití moderních technologií je i možnost propojení kognitivního tréninku a pohybové terapie, což zajišťuje komplexní rehabilitační přístup. Současné odborné studie se stále častěji zaměřují i na kombinaci transkraniální stimulace mozku stejnosměrným proudem (tDCS) a neurokognitivního tréninku u těchto pacientů. Toto propojení se zatím jeví jako velmi slibná intervence pro ovlivnění jednotlivých kognitivních domén, nicméně je nutné rozšíření další evidence. Klíčovým prvkem pro zefektivnění terapie je interdisciplinární spolupráce celého týmu, zajišťující dostatečnou intenzitu a frekvenci intervence, která odpovídá konkrétním potřebám pacientů.

Abstract

Pohybová aktivita je významným nástrojem v rámci terapeutického procesu u pacientů v psychiatrické léčbě. Tento příspěvek se zaměřuje na rozdíly mezi řízenou a neřízenou pohybovou aktivitou a jejich vliv na psychické a fyzické zdraví pacientů. Řízená pohybová aktivita zahrnuje strukturované cvičení pod vedením terapeuta nebo instruktora, které má za cíl zlepšit konkrétní aspekty zdraví, jako je například psychická stabilizace, zlepšení nálady, redukce úzkosti a depresivních symptomů. Naopak neřízená pohybová aktivita, jako je například samostatné cvičení na suchu či ve vodě, podporuje přirozenější interakci s tělem a může vést k pozitivnímu vlivu na sebevědomí a zlepšení vnímání sebe samého. Význam obou přístupů je diskutován v kontextu psychoterapie a rehabilitace, přičemž jsou zohledněny výsledky studií a klinických výzkumů, které ukazují na účinnost těchto aktivit v rámci léčby různých psychiatrických onemocnění. Cílem je poskytnout komplexní pohled na potenciál pohybové aktivity v psychiatrické péči a její roli v multidisciplinární léčbě pacientů s psychickými poruchami.

Abstract

Neurostimulační metody patří mezi moderní terapeutické postupy v psychiatrické praxi. Jedná se o širokou skupinu metod, které stimulují vybrané části mozku pomocí magnetických, elektrických, světelných či ultrazvukových stimulů. V prezentaci se zaměříme na dvě nejčastěji používané metody – repetitivní transkraniální magnetickou stimulaci (rTMS) a transkraniální stimulaci nízkou intenzitou stejnosměrného proudu (tDCS). Budeme se zabývat základními mechanismy jejich působení, neuropsychiatrickými indikacemi a terapeutickými protokoly. Současně seznámíme s našimi praktickými zkušenostmi, běžným workflow v naší neurostimulační ambulanci a možnostmi multidisciplinárního přístupu s využitím těchto terapeutických metod.

Abstract

Lůžková psychiatrie představuje klíčovou část systému péče. V ČR je historicky zatížena investičním dluhem. V poslední dekádě došlo k významnému posunu v stavebně technické základně. Autor představuje pohled na změnu v oblasti léčebných programů, které doplňují konstrukční a dispoziční podmínky. Společně tak dávají významně vyšší kvalitu poskytované péče.

Abstract

Úvod Spolupráce mezi dětskou a dorostovou psychiatrií a dětskou paliativní péčí představuje důležitý, ale dosud nedostatečně rozvinutý aspekt multidisciplinární péče o pacienty s paliativními potřebami. Přestože psychiatrická péče je dlouhodobě uznávanou součástí paliativní péče u dospělých pacientů, v oblasti dětské medicíny jde o relativně novou oblast, kde zkušeností a praxe stále přibývá. Hodnocení psychického stavu je součástí standardů dětské paliativní péče. Tento příspěvek si klade za cíl seznámit odbornou veřejnost s možným významem zapojení psychiatrů do týmů dětské paliativní péče a nastínit konkrétní přínosy této spolupráce. Metodika Předložená zjištění vycházejí z dvouletého působení dětského a dorostového psychiatra jako konzultanta v dětském paliativním týmu. Tato zkušenost zahrnovala širokou škálu činností, od diagnostiky psychických obtíží u dětí s paliativními potřebami až po podporu rodičů, kteří se vyrovnávají s náročnými životními situacemi. Profese psychiatra byla do týmu přizvána na základě zahraničních zkušeností a při snaze zavést mezinárodní standardy do praxe. Specifika této spolupráce jsou prezentována na kazuistikách. Role psychiatra v týmu je dále podpořena znalostmi vývojových aspektů dětí v různém věku, prací s rodinnou dynamikou a konzultací s dalšími specialisty se snahou integrace psychiatrické péče do léčebného plánu pacienta, což jsou dovednosti a znalosti běžně užívané v práci dětského a dorostového psychiatra. Výsledky Psychiatrická odbornost v rámci dětské paliativní péče se ukázala být přínosnou ve více rovinách. Na úrovni pacientů byla největším benefitem možnost cíleně řešit projevy psychických obtíží, jako jsou úzkosti, deprese nebo adaptační problémy spojené s terminálním onemocněním. Mnohdy u pacientů také docházelo k psychiatrickým nežádoucím účinkům léčby kortikosteroidy či imunomodulační terapií, které mohou mít závažný charakter - deliria, agresivita. Zkušenosti ukazují, že vhodně nastavená farmakoterapie v kombinaci s terapeutickou podporou může výrazně zvýšit kvalitu života těchto pacientů. Léčba psychiatrických obtíží také často vedla ke zmírnění somatických příznaků, které psychický stav přímo ovlivňuje - dušnost, bolest. Rodiče dětí s paliativními potřebami často čelí extrémní psychické zátěži. Konzultace s psychiatrem jim pomáhaly lépe zvládat emoční vypětí, poskytovaly prostor pro ventilaci jejich obav a umožňovaly jim lépe podporovat své děti. Psychiatr rovněž pomáhal ostatním členům týmu lépe porozumět psychologickým aspektům péče o dítě a rodinu, což vedlo k lepší koordinaci a individualizaci poskytované péče. Jedním z největších přínosů byl rozvoj multidisciplinární spolupráce. Psychiatrická péče se stala organickou součástí poskytované péče týmu, což umožnilo komplexnější přístup ke každému případu. Přítomnost psychiatra přinesla nové perspektivy a často odhalila příznaky, které by jinak mohly zůstat neřešené. Závěr Zapojení dětského psychiatra do dětské paliativní péče přináší významné benefity jak pro samotné pacienty, tak pro jejich rodiny i pro ostatní členy multidisciplinárního týmu. Psychiatr může nabídnout odbornou diagnostiku a efektivní farmakoterapii, ale také lidský přístup a porozumění psychickým obtížím, které provázejí těžké životní situace. Ačkoli v oblasti dospělé medicíny je tento model spolupráce poměrně rozšířený, v dětské a dorostové psychiatrii je potřeba dalšího rozvoje a sdílení zkušeností. Limitem je také výrazně omezené množství lékařů v tomto oboru. Tento příspěvek by měl posluchače nejen inspirovat k zamyšlení nad významem psychiatrické péče v paliativním kontextu, ale také je povzbudit k větší spolupráci mezi obory. Psychiatrie tak může sehrát důležitou roli při podpoře kvality života dětí s paliativními potřebami a jejich rodin.

Handout

Abstract

Schizofrenie je vážné a komplikované psychiatrické onemocnění, které postihuje více než 1% populace. Poprvé bylo objeveno v padesátých letech minulého století psychiatrem Emilem Kraepelinem a následně terminologicky zachyceno a roztříděno dalším psychiatrem Eugenem Bleuerem. Ačkoliv hlavní příznaky tohoto onemocnění jsou poměrně dobře definovány, stále není znám jednoznačný důvod vzniku této nemoci. V minulosti byly prověřovány všechny možné teorie vzniku schizofrenie. Od biologické teorie (genetika, hypoxie plodu), psychologické (schizofenogenní matka, doube bind), sociální (vadná je společnost) až po spirituální (ďábel, exorcismus). Žádná z těchto teorií se jednoznačně nepotvrdila, takže nyní existuje společný konsensus, že vzniká díky biopsychosociálně a spirituálním vlivům. Mezi psychologicko-sociálními vlivy hraje velký význam psychoedukace. Může se jednat o psychoedukaci jedince, užší rodiny, širší rodiny a sociálního prostředí pacienta (např. keworker v chráněném bytě, dispečink záchranné stanice) a veřejnosti. Co se týká psychoedukace základní rodiny, je důležité včasné a adekvátní poskytnutí informací jejichž význam i způsob poskytnutí se bude lišit od fáze konkrétní nemoci. Je srozumitelné, že jinak se budou poskytovat informace o proběhlé první atace psychózi a jinak při chronickém průběhu samotného onemocnění. Také je dobré zvážit místo nebo lokalitu, ve které potřebné informace jsou poskytovány a také kým. Je také důležité zvážit, kdo tyto informace poskytuje, zda psychiatr daného pacienta, či zdravotní psychiatrická sestra pomocí powerpointu. Nejde totiž o pouhé zprostředkování dat obecného charakteru, naopak musí se vycházet vždy z celého rodinného kontextu a aktuální situace. Také je nezbytné si stále uvědomovat, že nevhodně podané informace v nesprávný čas a nevhodného obsahu, mohou i uškodit. Pokud toto onemocnění trvá déle a je bohužel doprovázeno opakovanými atakami, způsobuje dříve nebo později silnou únavu rodinných příslušníků až syndrom vyhoření. My přitom potřebujeme členy rodiny silné, aby břímě nemoci byli schopni stále nésti na svých bedrech. Proto autoři této prezentace, kteří jsou členy širšího týmu, vytvořili nový formát psychoedukace, který vychází z prostředí jejich terapeutické komunity. Tato komunita je určena dlouhodobým schizofrenním pacientům zatím pouze o víkendech, avšak v bližší budoucnosti bude probíhat již kontinuálně celý rok. Autoři oslovili rodiče jejich klientů, z nichž většina je pacienty Mudr. Jarolímka a nabídli jim nový tip psychoedukace. Někteří rodinní příslušníci již byli v minulosti nějak edukovány a nejevili zájem o opakování. Náš tip psychoedukace jsme prezentovali především s respektem jejich trpělivosti a únavy. Samotný formát této psychoedukace totiž tvoří dvě části a probíhá v prodlouženém víkendu od čtvrtka do neděle. První část je zaměřena především na jejich relaxaci, odpočinek, vstřícný servis, včetně stravy, ubytování a procedur atd. Jelikož naše terapeutická komunita je blízká lázním Mšené již podvakrát jsme nabídli cca 10 rodinným příslušníkům psychotických pacientů ubytování a stravu v těchto lázních. V přijímací kanceláři zároveň obdrželi nabídku antistresového balneo programu, včetně perličkových koupelí, bahenních masáží, sauny atd. Poté se vždy přemístili do objektu terapeutické komunity a tam jim byly zprostředkovány všechny validní a potřebné informace formou dialogu. Nikoliv tedy strohé přednášky o psychofarmakách, formách sociální pomoci, či psychopatologii, ale byly prezentovány příběhy jednotlivých rodin a při jejich ilustracích se vždy narazilo na daná témata. Celý psychoedukativní program vždy vede psychiatr se socioterapeutem, tedy autory této prezentace. Zatím tento psychoedukativní program byl použit dvakrát a nadále to bude probíhat vždy na jaře a na podzim každého roku. Ze strany rodinných příslušníků je pozitivně vyhodnocován, zvláště téměř bezbariérový lidský přístup terapeutů během edukace. Mnozí z nich se poprvé ocitli v prostředí terapeutické komunity, kam o víkendech jezdí jejich potomci a hodnotili to pozitivně. Psychoedukace probíhající touto formou umožňuje vycházet z konkrétních situací každé rodiny a reagovat na to. V tomto směru se pouhá psychoedukace mění téměř v rodinnou psychoterapii. Celý psychoedukativní program bude prezentován videonahrávkami výpovědí tří absolventů tohoto programu.