Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Obtížná choledocholithiáza nemá dle publikovaných guidelines jednotnou definici, ale obecně lze říci, že je to taková choledocholithiáza, kterou nelze vyřešit pomocí standardních endoskopických postupů s provedením endoskopické papilosfinkterotomie a extrakcí lithiázy pomocí extrakčního balonu nebo košíku. Je definována několika faktory: velikostí, tvarem a počtem konkrementů, umístěním konkrementu (intrahepatálně, v d. cystikus, impaktace) a anatomickými poměry (úzký / angulovaný distální choledochus, striktury, divertikly, alterovaná anatomie horního zažívacího traktu). Pokud selhává standardní řešení, je třeba využít pokročilé techniky jako je balonová sfinkteroplastika, mechanická litotrypse nebo cholangioskopie s litotrypsí (elektrohydraulická, laserová). V případě alterované anatomie horního zažívací traktu po chirurgických výkonech sem patří i enteroskopicky či endosonograficky navigované přístupy k Vaterské papile.
MUDr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Ivana Mikoviny Kajzrlíková , PhD1, MUDr. Petr Vítek , PhD, MBA2,
Beskydské Gastrocentrum, Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o. 1
Beskydské Gastrocentrum, Nemocnice ve Frýdku-Místku p.o., Katerda interních oborů LF OU, Ostrava 2
Úvod Akutní cholangitida je potenciálně život ohrožující infekce, kde empirická antibiotická terapie hraje klíčovou roli. Výskyt rezistentních patogenů komplikuje výběr empirické terapie a zvyšuje riziko těžkého průběhu i mortality. Epidemiologie mikrobiálních nálezů ze žluče a rizikové faktory nejsou v podmínkách České republiky známy. Cíl, metodika Cílem práce bylo u pacientů indikovaných k endoskopické intervenci na žlučových cestách popsat mikrobiologické spektrum patogenů izolovaných ze žluče. Analyzován byl výskyt rezistentních kmenů a souvislosti s klinickými a anamnestickými faktory (věk, komorbidity, laboratorní parametry, klinicky závažný stav, patologie žlučových cest a předchozí intervence). Srovnání s mikrobiálním spektrem žluče odebrané při chirurgické nebo radiologické intervenci. Výsledky Za období 1/2021 - 4/2025 jsme získali 524 vzorků žluči od 296 mužů a 228 žen. Z toho bylo 207 při ERCP, 278 chirurgicky a 39 radiologicky. Celkem bylo kultivačně pozitivních 403 vzorků (92 % ERCP, 64 % chirurgických a 92 % radiologických). U 61 (28 z ERCP, 19 chirurgických a 14 radiologických) vzorků byla prokázána přítomnost kmenů produkujících ESBL a u 11 (5 z ERCP, 3 chirurgických a 3 radiologických) vzorků byl detekován VRE. Byla-li odebraná hemokultura, byla pozitivní jen u 53 %. 30denní mortalita po ERCP byla 2,3 %, klinicky závažný průběh byl u 10 % pacientů. Nejčastější patogeny ve žluči byly E. coli, K. pneumoniae, K. oxytoca, enterokoky a anaeroby. Rizikovými faktory pro rezistentní kmeny byly předchozí EPST OR 4,0 a duodenobiliární drenáž OR 2,9. Závěr Z většiny odebraných vzorků žluče byl kultivačně zachycen patogen a to i při absenci klinických známek cholangitidy. Spektrum bakteriálních nálezů lze použít pro empirickou volbu antibiotické terapie. Výskyt rezistentních kmenů je asociován s předchozí intervenci na žlučových cestách a radiologickým zajištěním drenáže.
Tomáš Skutil
Životopis není k dispozici
Tomáš Skutil 1, Radek Kroupa 1, Kateřina Mičová 1, Iva Kocmanová 2, Beáta Horváthová 2, Martin Harazim 1, Jiří Dolina 1,
Interní gastroenterologická klinika, FN Brno a Lékařská fakulta MU 1
Ústav laboratorní medicíny, FN Brno 2
Úvod: Karcinom pankreatu se řadí na 7. místo mezi zhoubnými nádory s průměrnou incidencí 2516 případů/rok v letech 2018-2022 v České republice. Incidenci téměř kopíruje mortalita, kvůli čemuž řadíme karcinom pankreatu mezi nejagresivnější zhoubné nádory s velmi špatnou prognózou, což je dáno zejména pozdním záchytem onemocnění. Metoda: Sledovány jsou osoby ve vysoce rizikových skupinách, u kterých je pravděpodobnost vzniku zhoubného onemocnění pankreatu zvýšena (pacienti s pozitivní rodinou anamnézou karcinomu pankreatu, hereditární chronickou pankreatitidou, s potvrzenou genetickou mutací BRCA1/2, Lynchovým syndromem, Peutz-Jeghersenovým syndromem a další). V rámci surveillance se u těchto osob provádějí v ročních intervalech endoskopická ultrasonografie (EUS) a magnetická rezonance (MR), odběry krve na glykémii, glykovaný hemoglobin a případně i onkomarkery (CA19-9, CEA). Data jsou následně zadávána do eCRF a statisticky vyhodnocována. Výsledky: V letech 2023-2025 bylo do surveillance zařazeno 233 rizikových pacientů z 8 center. Medián věku souboru činil 55 let, ženy tvoří 57,5% zařazených, muži 42,5%. Dle indikačních kritérií bylo z důvodu pozitivní rodinné anamnézy zařazeno 154 pacientů (66,1%), z genetických mutací má nejvyšší zastoupení germinální mutace BRCA2, kvůli které je zařazeno 49 pacientů (21%). K 1.9.2025 bylo vstupní EUS vyšetření provedeno u 181 pacientů s 57 patologickými nálezy (31,5%). Z pozitivních nálezů bylo 40 cystických lézí (70,2%, ze všech vyšetřených 22,1%), chronická pankreatitida byla nalezena u 10 pacientů (17,5%, 5,5%) a solidní léze u 7 pacientů (12,3%, 3,9%). Biopsie byla odebrána u tří pacientů s nálezem jednoho duktálního adenokarcinomu pankreatu (0,6%) a dvou neuroendokrinních tumorů (1,1%). Pacient s duktálním adenokarcinomem pankreatu podstoupil úspěšně operaci, pacienti s neuroendokrinním tumorem jsou nadále sledováni. Vstupní MRCP podstoupilo 149 pacientů s patologickým nálezem u 22 vyšetřených (14,8%). Patologickými nálezy na MRCP byly cystické léze v 18 případech (81,8%, 12,1%), chronická pankreatitida u 3 pacientů (13,6%, 2%) a jiná léze v 1 případě (4,5%, 0,7%). Glykémie nalačno byla u 3 pacientů ze 170 odebraných (1,8%) >7,1mmol a glykovaný hemoglobin HbA1c byl >48 mmol/mol u 2 pacientů ze 163 vyšetřených (1,2%). Závěr: V rámci surveillance karcinomu pankreatu se při vstupních vyšetřeních podařilo u asymptomatických jedinců zachytit premaligní a maligní léze- jeden adenokarcinom a dva neuroendokrinní tumory. Tyto výsledky poukazují na význam tohoto sledování, které může přispět ke zlepšení prognózy vysoce rizikových pacientů.
Jan Křivinka
MUDr. Jan Křivinka působí na II. interní klinice – gastroenterologické a geriatrické ve Fakultní nemocnici Olomouc. V rámci doktorského studia se věnuje problematice surveillance karcinomu pankreatu u vysoce rizikových skupin pacientů. Je zapojen do projektu HePaCaS, Lipidica a dalších vědeckých projektů.
MUDr. Jan Křivinka 1, MUDr. Vincent Dansou Zoundjiekpon , Ph.D.1, doc. MUDr. Lumír Kunovský , Ph.D.1, 2, 3, , prof. MUDr. Přemysl Falt , Ph.D., MHA1, doc. MUDr. Ilja Tachecí , Ph.D.4, MUDr. Štěpán Šembera , Ph.D.4, prof. MUDr. Tomáš Hucl , Ph.D.5, MUDr. Peter Mačinga , Ph.D.5, Ing. Jan Mareš , Ph.D.6, MUDr. Petr Vítek , Ph.D.7, MUDr. Michal Štěpán 8, MUDr. Robert Procházka 9, MUDr. Karel Balihar , Ph.D.10, MUDr. Karel Mareš 11, MUDr. Martin Kraus 12, prof. MUDr. Ondřej Urban , Ph.D.1,
II. interní klinika- gastroenterologická a geriatrická, Fakultní nemocnice Olomouc; Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 1
Gastroenterologické oddělení a digestivní endoskopie, LF MU a Masarykův onkologický ústav, Brno 2
Chirurgická klinika LF MU a FN Brno 3
II. interní gastroenterologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní nemocnice Hradec Králové 4
Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 5
Oddělení informačních technologií a biostatistiky, Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 6
Interní oddělení, LF OU a Beskydské Gastrocentrum, Nemocnice ve Frýdku-Místku 7
Centrum péče o zažívací trakt, Vítkovická nemocnice a. s. 8
Gastroenterologické oddělení, Nemocnice Jablonec nad Nisou 9
I. interní klinika LF UK a FN Plzeň 10
Oddělení gastroenterologie, Nemocnice Na Homolce 11
Gastroenterologické centrum, Městská nemocnice Ostrava 12
Úvod: Alely SERPINA1 Z a PNPLA3 G jsou nejvýznamnějšími genetickými modifikátory rizika progrese chronického onemocnění jater (CLD). Naším cílem bylo otestovat vliv souběžného nosičství těchto variant na progresi CLD různé etiologie. Metody: Kohorta pacientů s cirhózou zahrnovala 1583 pacientů s CLD, kteří byli zvažováni jako kandidáti transplantace jater (LTx) a trpěli alkoholickou chorobou jater (ALD), metabolickou dysfunkcí podmíněnou jaterní chorobou (MASLD), virovou hepatitidou B nebo C (VIR), autoimunitním/cholestatickým onemocněním jater (AIH-CHOL) a metabolický onemocněním (MET). Tato kohorta byla porovnána s kontrolní populací 3483 zdravých osob. Výsledky: Frekvence heterozygotů SERPINA1 MZ byla významně vyšší (p < 0,0001) v celé skupině s cirhózou (84/1583; 5,3 %) než v kontrolní skupině (89/3483; 2,6 %), OR 2,57 (95% CI 1,92–3,44). Frekvence heterozygotů SERPINA1 MZ byla významně vyšší v podskupinách s ALD a MASLD (37/557; 6,4 % a 23/208; 11,1 %, p < 0,0001); frekvence v podskupinách VIR, AIH-CHOL a MET se nelišila od kontrolní skupiny. Frekvence alely PNPLA3 G byla významně vyšší (p < 0,0001) v celé skupině s cirhózou (880/1 583; 55,6 %) než v kontrolní skupině (1 418/3 402; 41,6 %); OR 1,48 (95% CI 1,36–1,99). Frekvence alely G byla významně vyšší pouze v podskupinách ALD, MASLD a VIR (392/577, 67,9 %; 133/208, 63,9 % a 139/264, 52,7 %; p < 0,0001, 0,0001 a 0,0005). Frekvence alely PNPLA3 G byla stejná u pacientů s cirhózou nesoucích genotypy SERPINA1 MM a MZ (824/1483, 55,6 % vs. 50/84, 59,2 %, N.S.). Heterozygoti SERPINA1 MZ s ALD a MASLD byli významně mladší (56,9 vs. 60 let, p=0,046) a měli vyšší MELD skóre (17 vs. 15 bodů, p=0,0003) při zařazení na čekací listinu, zatímco genotyp PNPLA3 neměl žádný vliv na věk a MELD skóre při zařazení na čekací listinu. Závěr: Obě variantní alely zvyšují riziko cirhózy jater u ALD a MASLD; heterozygoti SERPINA1 MZ však trpí rychlejší progresí chronického onemocnění jater a vyžadují LT v mladším věku.
MUDr. Mikoláš Holinka
Působí jako lékař na Klinice hepatogastroenterologie, Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) v Praze
Specializuje se na vzácná jaterní onemocnění, v rámci vysoce specializovaného centra (ERN-rare liver) v IKEM, zejména na deficit alfa-1-antitrypsinu v rámci jeho postgraduálního studia.
MUDr. Mikoláš Holinka 1, 2, , doc.MUDr. Soňa Fraňková , Ph.D.1, MUDr. Svetlana Adamcová Selčanová , Ph.D.3, doc. MUDr. Ľubomír Skladaný , Ph.D.3, 4, , doc. MUDr. Ondřej Fabián , Ph.D.5, 6, , RNDr. Martin Květoň 2, 5, , MUDr. Dušan Merta 7, 8, , prof. MUDr. Věra Adámková , CSc.9, doc. Ing. Jaroslav Hubáček , CSc., DSc.10, MUDr. Veronika Pítová 1, 8, , Mgr. Šárka Veselá 8, 11, , prof. MUDr. Tomáš Hucl , Ph.D.1, 8, , prof. MUDr. Mgr. Milan Jirsa , CSc.8, 11, , doc. MUDr. Jan Šperl , CSc.1, 8, ,
Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny 1
3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova 2
HEGITO – II. Interná klinika SZU - Hepatologicko-gastroenterologické transplantácie, FNsP F. D. Roosevelta Banská Bystrica 3
II. interná klinika Univerzitnej nemocnice L. Pasteura Košice a UPJŠ LF 4
Pracoviště klinické a transplantační patologie, Institut klinické a experimentální medicíny 5
Ústav patologie a molekulární medicíny 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice 6
Klinika anesteziologie a resuscitace, Institut klinické a experimentální medicíny 7
1. Lékařská fakulta, Univerzita Karlova 8
Pracoviště preventivní kardiologie, Institut klinické a experimentální medicíny 9
Laboratoř pro výzkum aterosklerózy, Institut klinické a experimentální medicíny 10
Laboratoř experimentální hepatologie, Institut klinické a experimentální medicíny 11
Cíle: ČR je zemí s nízkou prevalencí HCV (0,5 %), přesto injekční uživatelé drog (PWID) představují stále významný rezervoár HCV infekce. Navzdory pravidelnému screeningu v adiktologických službách pouze malý počet pacientů zahájí protivirovou léčbu a dosáhne setrvalé virologické odpovědi (SVR). Program časného záchytu HCV u osob užívajících drogy injekčně, organizovaný Národním screeningovým centrem Ústavu zdravotnických informací a statistiky České republiky, si klade za cíl popsat kaskádu péče o PWID s HCV a identifikovat mezery a překážky v péči o tyto nemocné. Metody: Jedná se o prospektivní pilotní multicentrickou studii u dospělých bývalých, nedávných i současných PWID. Studie běží ve 25 nízkoprahových centrech a terénních programech v období od 12/2023 do 12/2025, přičemž je plánováno provést screeningové vyšetření anti-HCV protilátek z kapilární krve nebo slin u cílového počtu 3 000 PWID. Studie bude ukončena podle toho, co nastane dříve. Pacienti s pozitivním výsledkem testu na anti-HCV jsou nasměrováni do 13 specializovaných zdravotnických zařízení (ZZ), která poskytují léčbu přímo působícími antivirotiky (DAA). Primárními cíli studie je posoudit prevalenci anti-HCV u PWID a propojení s centry pro léčbu HCV; sekundární cíle zahrnují zahájení DAA a dokončení terapie. Výsledky: Během prvních 17 měsíců projektu (12/2023–4/2025) bylo zařazeno 2 117 osob, z toho 1 375 (65 %) mužů a 741 (35 %) žen, s mediánem věku 36 let. Prevalence anti-HCV pozitivity při screeningu byla 30,5 % (646 osob); 210 (32,5 %) osob podstoupilo v minulosti léčbu anti-HCV; 41 osob s anti-HCV mělo negativní výsledek testu HCV RNA. 552 osob bylo následně odesláno do ZZ, 44 osob odmítlo další vyšetření. Pouze 239/552 (43,3 %) osob podstoupilo vyšetření HCV ve ZZ. 166 (69,5 %) pacientů mělo pozitivní výsledek HCV RNA a 143 (86,1 %) zahájilo léčbu HCV. Prevalence cirhózy (měření tuhosti jater ≥12,5 kPa) byla 9,7 % a nejčastějším genotypem byl genotyp 3 (61 osob, 36,7 %). Dosud dokončilo protivirovou terapii 76 pacientů, u 44 z nich již bylo dosaženo SVR. Závěr: Studie ukazuje, že hlavní mezerou v kaskádě péče o PWID s HCV je nedostatečné předávání pacientů z adiktologických služeb do ZZ poskytujících léčbu HCV. Dostupnost léčby a aktivní, „user-friendly“ postoj ZZ k léčbě PWID a asistence při návštěvách zdravotnických zařízení ze strany sociálních a peer pracovníků by mohly zlepšit návaznost péče. Pilotní projekt je financován z Operačního programu Zaměstnanost Plus (Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky) a spolufinancován EU.
MUDr. Soňa Fraňková Ph.D.
Životopis není k dispozici
Soňa Fraňková 1, Nikola Štourač 2, Kateřina Hejcmanová 2, Tereza Dianová 2, Renata Chloupková 2, Ondřej Májek 2, Jan Šperl 1, Barbara Janíková 3, Viktor Mravčík 3,
Klinika Hepatogastroenterologie Institut klinické a experimentální medicíny, Praha 1
Národní screeningové centrum, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Brno 2
Společnost Podané ruce, Brno 3
Abstrakt: Úvod: Definitivním řešením po prodělané akutní biliární pankreatitídě by měla být cholecystektomie. V případě středně těžké nebo těžké akutní pankreatitidy je operace indikována s odstupem, zatím co po lehkém průběhu by měla být cholecystektomie provedena ihned, ideálně za jedné hospitalizace. Podle zahraničních analýz a doporučení tak lze snížit riziko recidivy biliárních obtíží, recidivy choledocholitiázy, cholecystitídy nebo pankreatitidy, a rovněž snížit počet indikací invazivní endoskopické retrográdní cholangio-pankreatikografie (ERCP). Velmi často ale narážíme na nedostatečné kapacity volných termínů na operačním sálu chirurgického oddělení nebo kliniky. V přednášce bychom rádi prezentovali výsledky z našeho pracoviště, kde ve spolupráci s lékaři chirurgické kliniky 2. LFUK a ÚVN Praha časnou cholecystektomii za jedné hospitalizace provádíme. Metodika: Od roku 2015 sbíráme na našem pracoviště data o pacientech s akutní pankreatitidou. Celkem se do 1.8.2025 jedná o 381 pacientů, z nich 204 prodělalo pankreatitidu biliární. Výsledky: Analýzou 40 pacientů, kteří po lehká biliární pankreatitidě podstoupili časnou cholecystektomii „z lůžka na lůžko“ můžeme potvrdit, že se jedná o ideální postup, který není zatížen vyšší mírou komplikaci a poskytuje významné výhody nejen pro pacienty, ale i pro nás – gastroenterology a chirurgy. Pouze u jedné pacientky z celk. počtu 40 došlo po časné cholecystektomii k pasáži konkrementu s nutností provedení ERCP, všechny ostatní operace proběhly bez komplikací. Průměrná doba hospitalizace na chirurgické klinice byla 1,5 dne. Souhrn: Časná cholecystektomie za jedné hospitalizace je ideáním terapeutickým postupem u pacientů s lehkou akutní biliární pankreatitidou.
Úvod a cíle: Dysfunkce pánevního dna představuje komplexní problém postihující zejména ženy a výrazně ovlivňuje kvalitu jejich života. Cílem naší retrospektivní studie bylo zhodnotit přínos dynamické MRI defekografie v diagnostickém algoritmu anorektálních dysfunkcí. Metodika: U 40 pacientek vyšetřených v kolorektální poradně I. Chirurgické kliniky FN U sv. Anny v Brně, v období 9/2022–5/2023, byla hodnocena souvislost mezi subjektivními symptomy, klinickými nálezy, výsledky HR anorektální manometrie a nálezy na MRI defekografii. Výsledky studie byly statisticky zpracovány programem Statistica 12.0. Výsledky: Primární potíže, pro které pacientky naši poradnu navštívily, byly u 60 % pacientek obstipace, 33 % inkontinence stolice, 1 pacientka si stěžovala na proktalgie a 2 pacientky měly prolaps rekta. Při klinickém vyšetření mělo 20 % pacientek přítomnou rektoanální intususcepci a 15 % kompletní prolaps rekta. 36 % pacientek udávalo současně močovou inkontinencí. Výsledky ukazují vysokou míru korelace mezi subjektivními obtížemi (inkontinence, obstipace), klinickým vyšetřením a MRI nálezy (např. rektokéla, enterokéla, prolaps rekta). MRI defekografie neprokázala descensus předního kompartmentu (p = 0,061) ani cystokélu (p = 0,003) u pacientek bez současné močové inkontinence. U fyziologického nálezu pánevního dna v předním kompartmentu dle MRI defekografie byl prokázán trend ve shodě (p = 0,109) s fyziologickou hodnotou vnitřního svěrače na anorektální manometrií. Pacientky s fyziologickými hodnotami na anorektální manometrií měly na MRI defekografii kompletní vyprázdnění rekta (p = 0,0598). Závěr: Diagnostika anorektálních dysfunkcí vyžaduje úzkou mezioborovou spolupráci gastroenterologů, radiologů, chirurgů, gynekologů a urologů. Dynamická MRI defekografie se v naší studii potvrdila jako spolehlivá a přínosná zobrazovací metoda, která umožňuje detailní a objektivní zhodnocení jak strukturálních, tak funkčních abnormalit pánevního dna, zejména při detekci patologie zasahující více kompartmentů. Právě díky efektivní mezioborové spolupráci je možné výsledky vyšetření správně interpretovat a navrhnout individualizovaný terapeutický přístup, který je klíčový pro dosažení optimálního léčebného výsledku.
MUDr. Alena Berková Ph.D.
MUDr. Alena Berková, Ph.D. působí na I. chirurgické klinice Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, kde se specializuje na kolorektální chirurgii. Ve své praxi se věnuje chirurgické léčbě nádorových onemocnění kolorekta a divertikulitidy, idiopatickým střevním zánětům, poruchám kontinence, pánevním dysfunkcím a dalším proktologickým diagnózám. Současně působí jako odborná asistentka na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, kde se podílí na výuce studentů medicíny, vědecké činnosti i publikační a přednáškové činnosti.
Absolvoval odborné stáže v Česku i zahraničí (např. ve Velké Británii nebo Itálii) a aktivně se účastní mezinárodních koloproktologických seminářů a konferencí. Je autorem i spoluautorem odborných publikací a online přednášek v oblasti kolorektální chirurgie.
MUDr. Alena Berková , Ph.D.1, 6, , MUDr. Petr Vlček , Ph.D.1, 6, , MUDr. Vladimír Červeňák , Ph.D.2, 6, , MUDr. Ilona Krejčová 1, 6, , MUDr. Tamara Vystrčilová 1, 6, , doc. MUDr. Jiří Dolina , Ph.D.3, 6, , MUDr. Martina Szypulová 4, 6, , MUDr. Samuel Tvarožek 4, 6, , MUDr. Miluše Jurášková 5, 6, , MUDr. Zdeněk Chovanec , Ph.D.1, 6, , doc. MUDr. Igor Penka , CSc.1, 6, ,
I. chirurgická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně 1
Klinika zobrazovacích metod Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně 2
Interní gastroenterologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno 3
Gynekologicko-porodnická klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno 4
Rehabilitační klinika Lékařské fakulty Masarykovy Univerzity a Fakultní nemocnice Brno, přednosta 5
Lékařská Fakulta Masarykovy univerzity 6
Úvod: Gastrická perorální endoskopická myotomie (G-POEM) je endoskopická technika pro léčbu refrakterní gastroparézy, ze které benefitují zejména pacienti s pylorospasmem. Považuje se za bezpečný zákrok s nízkým rizikem komplikací, pokud je prováděna zkušenými endoskopisty. Naším cílem bylo provést komplexní analýzu všech nežádoucích účinků spojených s G-POEM. Metodika: Provedli jsme retrospektivní analýzu prospektivně shromážděných dat od všech pacientů, kteří podstoupili G-POEM pro gastroparézu v našich centrech (Praha, Brno) v období od listopadu 2017 do dubna 2025. Všechny zákroky prováděl jeden endoskopista (JM). Primárním cílem bylo identifikovat četnost a závažnost nežádoucích účinků souvisejících s zákrokem, které se vyskytly v perioperačním a časném pooperačním období. Nežádoucí účinky byly kategorizovány následovně: odchylky od očekávaného perioperačního a pooperačního průběhu byly definovány jako „nežádoucí účinky“. Nežádoucí účinky, které splňovaly kritéria chirurgické klasifikace Clavien Dindo (C-D), byly považovány za „opravdové komplikace“. Výsledky: Z 70 výkonů se u 51 výkonů (72,9 %) nevyskytly žádné nežádoucí účinky ani komplikace. Perioperačně se u 18 pacientů vyskytly následující nežádoucí účinky: poranění sliznice žaludku (4; 5,7 %) a dvanáctníku (2; 2,8 %), závažné krvácení během zákroku léčené endoskopicky (1; 1,4 %), perforace serózní sliznice (10; 14,3 %), kapnoperitoneum vyžadující punkci (3; 4,3 %) a subkutánní emfyzém (1; 1,4 %). V časném pooperačním období se nežádoucí účinky vyskytly u 3 pacientů: jeden pacient si stěžoval na výraznou bolest břicha vyžadující podání analgetik, následně byl na CT popsán malý leak z pylorické oblasti do subhepatální oblasti a gastroskopie potvrdila ulceraci v místě tunelu. Pacient dobře reagoval na léčbu intravenózními inhibitory protonové pumpy. Ve dvou dalších případech, v obou případech u pacientů s diabetickou gastroparézou, došlo k dekompenzaci diabetu během hospitalizace po zákroku. Následující „nežádoucí“ účinky splňovaly kritéria komplikací podle klasifikace C-D: perforace serózní sliznice (11; C-D I), leak vyžadující prodlouženou hospitalizaci (1; C-D IIIa) a dekompenzace diabetu (2; C-D II). Tyto komplikace se vyskytly u 13 zákroků (18,6 %). Průměrná doba hospitalizace po výkonu byla 1,8 (+/- 1,5) dne. Tři měsíce po výkonu se u 1 pacientky rozvinul mírný dumping syndrom s dobrou reakcí na konzervativní léčbu. Závěr: G-POEM je bezpečný výkon. Míra komplikací je podle Clavien-Dindo klasifikace nízká a závažné komplikace se vyskytují jen zřídka.
MUDr. Dagmar Šimková
Životopis není k dispozici
MUDr. Dagmar Šimková 1, Ing. Jan Mareš 3, MUDr. Martin Vašátko 1, MUDr. Kristína Hugová 1, prof. MUDr. Jan Martínek , Ph.D. AGAF2,
Klinika hepatogastroenterologie, IKEM 1
Gastroenterologické a hepatologické oddělení, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno 2
Oddělení datových analýz, statistik a umělé inteligence OI, IKEM 3
Diferenciální diagnostika malabsorpčních stavů – jaká je úloha endoskopie? Pavel Kohout (FTN Praha) Malabsorpční stav (malabsorpční syndrom) v širším slova smyslu je definován jako porucha trávení a/nebo vstřebávání hlavních živin, minerálních látek, vitamin, stopových prvků a vody v trávicím traktu. Porucha trávení (maldigesce) je způsobena nedostatkem trávicích enzymů (například HCl, pepsin, pankreatické enzymy, disacharidázy, dipeptidázy …) nebo dysbiózou (změnami střevní mikrobioty). Porucha vstřebávání (malabsorpční stav v užším smyslu slova) je způsobena buď poškozením sliznice (buněčná atrofie), poruchou transportu živin (cukrů, aminokyselin či mastných kyselin) střevní sliznicí. Hlavními příznaky jsou průjem, hubnutí, neprospívání, nadýmání, bolesti břicha, hypovitaminózy, anémie, osteopenie, osteoporóza a případně další. Malabsorpční stavy rozdělujeme na primární a sekundární K primárním patří: Celiakie (netropická sprue), tropická sprue, Crohnova choroba tenkého střeva, deficity disacharidáz či poruchy transportu živin, k sekundárním Whippleova choroba, syndrom krátkého střeva, syndrom slepé kličky, pankreatická insuficience, exsudativní enteropatie, postiradiační enteritida/kolitida, polékové enteritidy, ischemická enteropatie a další. V diferenciální diagnostice je klíčová anamnéza, laboratorní vyšetření a zobrazovací vyšetření. Endoskopická vyšetření slouží k diferenciální diagnostice malabsorpčních stavů, a to jak přímým zobrazením – gastroskopie, koloskopie, enteroskopie (push enteroskopie, kapslová enteroskopie, double-balloon enteroskopie), případně endosonografie (spíše než ERCP), tak vyšetřením bioptických vzorků. Klíčové je histologické vyšetření bioptických vzorků (celiakie, Whippleova chorba, idiopatické střevní záněty, ischemické, postiradiační postižení, případně imunohistochemické vyšetření – k vyloučení deficitu disacharidáz, případně biopsie pankreatu či jiných lézí v okolí žaludku či duodena.
doc. MUDr. Pavel Kohout PhD
Přednosta interní kliniky 3.LFUK a FTN Praha od roku 2017, místopředseda SKVIMP, Předseda Pracovní skupiny pro celiakii, člen Pracovní skupiny pro IBD.
Obor zájmu: IBD, celiakie, malabsorpční stavy, střevní mikrobiota, FMT? malnutrice, parenterální a enterální výživa, PEG
Pavel Kohout 1,
Interní klinika 3.LFUK a FTN Praha 1
Úvod: Celiakie je chronické, multisystémové, imunitně podmíněné onemocnění u geneticky predisponovaných jedinců jakéhokoliv věku vyvolané v potravě obsaženým lepkem. Tenké střevo je u pacientů s celiakií centrálním orgánem ve smyslu patogeneze, klinické manifestace i diagnostiky. Endoskopické hodnocení tenkostřevního poškození (s nutnou histologickou verifikací) má v současné době nezastupitelnou roli v diagnostice nemoci, avšak jeho validita je diskutabilní. Cíl: Zhodnotit validitu endoskopických znaků celiakie ve srovnání s histologickým nálezem, upozornit na možná úskalí endoskopické diagnostiky a na možnosti moderních vyšetřovacích technik. Metodika: Byla provedena rešerše aktuální literatury se zaměřením na studie hodnotící význam endoskopických znaků celiakie a na využití pokročilých vyšetřovacích metod. Výsledky: Endoskopické znaky celiakie mají relativně vysokou specificitu a relativně nízkou senzitivitu. Z endoskopických znaků má nejvyšší diagnostickou hodnotu vroubkování (scalloping) tenkostřevní sliznice. Pokročilé metody endoskopického zobrazení vykazují v pilotních studiích vyšší senzitivitu, nicméně histologie zůstává nezbytným zlatým standardem. Endoskopické znaky mohou usnadnit cílení (a případnou redukci počtu) biopsií a podpořit rozhodování v klinické praxi. Závěr: Endoskopie je důležitým, ale nedostatečně senzitivním nástrojem pro diagnostiku celiakie. Biopsie tenkostřevní sliznice a histopatologické vyšetření zůstávají i nadále nutností pro pevné stanovení diagnózy celiakie. Nové vyšetřovací metody a techniky slibují zlepšení validity a jejich rutinní využití bude vyžadovat další ověření.
MUDr. Ladislav Douda Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Ladislav Douda , Ph.D.1, prof. MUDr. Marcela Kopáčová , Ph.D.1, MUDr. Paula Morávková , Ph.D.1, doc. MUDr. Ilja Tachecí , Ph.D.1,
2. interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Hradec Králové 1
Malabsorpční stavy jsou možnou příčinou chronického průjmu, sideropenické anémie, nechtěného úbytku hmotnosti a deficitů mikronutrientů. Kapslová enteroskopie (CE) tuto mezeru vyplňuje ve vyšetřovacím algoritmu, kdy při negativní gastroskopii a koloskopii umožní v jediném, pro pacienta minimálně zatěžujícím vyšetření vizualizaci tenkého střeva v celém rozsahu a poskytuje informace důležité pro další management. V celiakii CE nenahrazuje iniciální histologickou verifikaci z duodena, její význam však výrazně stoupá u perzistujících symptomů či podezření na refrakterní formu a komplikace. V algoritmu malabsorpce má CE přednostní roli u pacientů s nevysvětlenou sideropenickou anémií a u chronického průjmu po vyloučení „proximálních“ příčin a po negativní koloskopii s ileoskopií. U celiakie se CE uplatňuje zejména u na léčbu neodpovídající (refrakterní) celiakie k mapování rozsahu vilózní atrofie a postižení jejuna/ilea, k detekci komplikací (ulcerózní jejunoileitida, striktury) a k vyloučení malignit, zejména s celiakální enteropatií asociovaného T-lymfomu a adenokarcinomu. Pro celiakii je typický obraz zahrnující scalloping (vroubkování řas), mozaikovitý reliéf, redukci či ztrátu řas, zvýraznění submukózní vaskulatury a nodularity; interpretace musí brát v potaz diferenciální diagnostiku, především intestinální lymfangiektázii, postinfekční změny a NSAID-enteropatii. U vysoce suspektní celiakie u dospělých, kteří nemohou nebo odmítají endoskopii s biopsiemi, může CE poskytnout morfologickou oporu pro rozhodování, finální diagnózu však i v těchto situacích ideálně potvrzuje histologie. Mimo celiakii CE významně pomáhá v diagnostice dalších malabasorpčních stavů su protein-losing enteropatií, například u primární intestinální lymfangiektázie, kde jsou typicky popisovány bělavé, zbytnělé klky („white villi“). Nález umožňuje zmapovat rozsah postižení a zacílit následnou device-assisted enteroskopii (DAE) s bioptickými odběry. U zánětlivých a lékových enteropatií (Crohnova choroba tenkého střeva, NSAID-indukované léze) CE identifikuje eroze, afty, vředy, striktury a pomáhá stanovit rozsah onemocnění. CE má své místo i v diagnostické nádorových onemocnění tenkého střeva, obvykle v kombinaci s dalšími metodami (MR enterografie, CT, DAE). Kvalita vyšetření na přehlednosti tenkého střeva a standardizovaném čtení. Stran potřeby přípravy a způsobu přípravy tenkého střeva před vyšetřením nejsou názory jednotné, výsledky provedených studií nejsou jednoznačné, v praxi je postup většinou dát zvyklostmi a protokolem provádějícího pracoviště. V části případů je vhodná kombinace lehké diety a projímadla, event. s doplněním simetikonu Standartizovaný popis vyšetření by měl zhodnotit jednak přehlednost nálezu, rozsah záznamu a adekvátně popsat patologické nálezy a jejich přibližnou lokalizace. Čas potřebný k zhodnocení nálezu je kritickým momentem pro vyšetřujícího a i pro širší dostupnost kapslové enteroskopie. Již nyní jsou využívány nástroje pro poloautomatické hodnocení nálezu (vyřazení duplicitních snímků a zkrácení doby čtení), objevují se systémy AI (artificial inteligence), které dále pomáhají zkrátit dobu vyšetření a mají potenciál zvýšit senzitivitu nálezu. Vyšetřeí je ve většině případů bezpečné, jediným zásadním rizikem je možnost retence kapsle v gastrointestinálním traktu. Předejít této komplikaci vyžaduje aktivní přístup -se zvážením individuálního rizika – především u pacientů se suspektními stenózy (anamnestické subileósní stavy), refrakterní celiakie, předchozí operace tenkého střeva a dlouhodobé užívání NSAID. V těchto případech je provedení jiné zobrazovací metody (obvykle MRE) jednoznačně indikováno a lze zvážit použití tzv. patency kapsle k ověření průchodnosit. Při retenci kapsle je preferován konzervativní postup s observací a farmakoterapií, při perzistenci retence nebo známkách obstrukce je indikována extrakce cestou DAE, výjimečně chirurgicky. Diagnostický postup u pacientů s celiakií nebo podezřením na malabsorpční syndrom v ambulantní praxi lze shrnout do tří častých scénářů. 1. U celiakie s perzistujícími symptomy nebo podezřením na refrakterní formu následuje po základním zhodnocení CE a podle nálezu cílená DAE s biopsiemi. 2. U chronického průjmu a malabsorpce po negativní koloskopii a gastroskopii představuje CE první krok k posouzení tenkého střeva; nález pak určuje směr další péče (DAE, MR enterografie, …). 3. U nevysvětlené sideropenické anémie CE pomůže odhalit možný zdroj v tenkém střevě a umožňuje rychle navázat terapeuticky nebo diagnosticky cíleným výkonem. Kapslová enteroskopie tak představuje klíčový, pacientsky šetrný nástroj pro komplexní zhodnocení tenkého střeva u malabsorpčních stavů. V diagnostice celiakie je stále základní sérologie a histologie, CE však zvyšuje diagnostickou jistotu a mění péči u non- refrakterních forem a komplikací. Základním kamenem úspěcu je správná indikace. Úspěch metody závisí na správné indikaci, adekvátní přípravě, standardizovaném čtení a důsledné prevenci retence.
MUDr. Jan Šťovíček Ph.D.
Absoloval I.lékařkou fakultu UK v Praze v roce 1997. Po několika letech strávených na interním oddělení Nemocnice Liberec nastoupil jako sekundární lékař na Interní kliniku 2.LF FN v Motole, kde působí dodnes. Vedle práce gastroenterologa se zaměřením především na oblast IBD se věnuje i výuce mediků. Zároveň působí v Klinice Restrial v Praze.
Jan Šťovíček 1,
Interní klinika FN v Motole; Klinika Restrial Praha 1
Celiakie je imunitně mediovaná enteropatie spuštěna požitím lepku u geneticky predisponovaných osob. Může být komplikována nejen malnutricí, souběhem jiných autoimunitních chorob a refrakterní celiakií, ale také malignitami. Frekvence malignit u pacientů s celiakií se pohybuje mezi 3 – 11% (0 – 7% v případě lymfomů). Z 285 pacientů s diagnózou celiakie vyšetřovaných či sledovaných ve Fakultní nemocnici Brno v letech 2014 – 2024 jsme diagnostikovali šest maligních komplikací. Nejčastější maligní komplikací byl adenokarcinom tenkého střeva, který byl detekován u pěti pacientů. U jednoho pacienta jsme diagnostikovali velkobuněčný B lymfom. S T lymfomem asociovaným s enteropatií jsme se za posledních deset let ve FN Brno nesetkali. I když jeho relativní riziko rozvoje u pacientů s celiakií oproti zdravé populaci je z maligních komplikací nejvyšší (RR 35,8), je to jednotka velice vzácná s incidencí 0,1/100000 osob/rok. Proto se v klinické praxi častěji setkáváme s velkobuněčným B lymfomem nebo adenokarcinomem tenkého střeva. Bývají diagnostikované v pozdním stádiu, což se podílí na jejich závažné prognóze. Rozvoj i průběh těchto onemocnění je velmi pestrý, což ukazujeme na našem souboru šesti pacientů. Celiakie je onemocnění časté, naopak její maligní komplikace velmi vzácné. Musíme tedy spíše pátrat po tom, co tyto pacienty spojuje. V literatuře jsou mužské pohlaví, klasická forma celiakie, zpoždění diagnózy či neléčená celiakie, HLA-DQ2 homozygozita a perzistentní atrofie klků uváděny jako rizikové faktory maligních komplikací. Rozsáhlá Švédská studie vyhodnotila, že nejvyšší riziko maligní komplikace mají pacienti, u nichž byla celiakie diagnostikována po 60 roce věku. U našich pacientů byly tři případy diagnózy celiakie po 60 roce věku, čtyři případy perzistentní atrofie klků a pět případů pozdně diagnostikované či neléčené celiakie. Povědomí o maligních komplikacích celiakie, znalost jejich rizikových faktorů a průběhu onemocnění může vést k časnější diagnostice a příznivější prognóze.
MUDr. Barbora Packová Ph.D.
Od roku 2013 pracuje na Interní gastroenterologické klinice, FN Brno. Od roku 2014 se začala věnovat celiakii. Stala se členem Pracovní skupiny pro celiakii v době jejího založení. Tématem celiakie se zabývala i ve své postgraduální práci a na toto téma publikovala články například do Onkologie, Vnitřního lékařství, WJG. Nyní rozšiřuje své zaměření na oblast pankreatologie.
MUDr. Barbora Packová , Ph.D.1, MUDr. Jitka Prokešová 1, MUDr. Milan Dastych 1, Doc. MUDr. Radek Kroupa , Ph.D.1,
Interní gastroenterologická klinika, LF MU a FN Brno 1
Úvod: Gastroparéza je definována jako symptomatické zpomalené vyprazdňování žaludku. Dle etiologie dělíme gastroparézu na diabetickou, postchirurgickou a idiopatickou. Standardní metodou v diagnostice zpomaleného vyprazdňování žaludku je scintigrafie evakuace žaludku (GES). Endoskopická pyloromyotomie (G-POEM) je metodou s kladnou symptomatickou odpovědí u 60-70% pacientů s gastroparézou, její vliv na evakuaci žaludku ale zůstává sporný. Metodika: Na našem pracovišti jsme vypracovali retrospektivní analýzu za účelem hodnocení klinického efektu G-POEM dle scintigrafických parametrů. Od roku 2014 bylo na Pracovišti nukleární medicíny v Institutu klinické a experimentální medicíny (PNM, IKEM) v Praze provedeno celkem 522 GES u 387 pacientů se suspektní poruchou evakuace žaludku. V období 2016–2024 podstoupilo G-POEM celkem 72 pacientů s GP (potvrzenou scintigraficky) a byli následně pozváni ke klinické i scintigrafické kontrole po 3, 12 a 36 měsících. Čtyři pacienti byli vyřazeni pro chybějící data, neúplná data z následných kontrol nebo nestandardní testační pokrm. GES bylo vždy prováděno dle standardizovaného 4 hodinového protokolu s testačním pokrmem značeným 99mTc-DTPA. Pro tuto studii byly všechny GES znovu analyzovány a byly hodnoceny následující parametry: reziduální aktivita po 2 hodinách, reziduální aktivita po 4 hodinách, biologický poločas podané aktivity a poměr aktivity v proximální a distální části žaludku v čase 0 (PDCR0). Výsledky: Dle našich výsledků došlo u pacientů po G-POEM ke zlepšení sledovaných scintigrafických parametrů - došlo k poklesu reziduální aktivity po 2 hodinách [medián 60,2 % před G-POEM a 38 %, 32,6 % a 24,2 % po 3, 12 a 36 měsících] i reziduální aktivity po 4 hodinách [medián 21,9 % před G-POEM a 7,8 %, 6,5 % a 3,9 % po 3, 12 a 36 měsících] a ke zkrácení biologického poločasu [průměr 150 minut před G-POEM a 86 minut, 78,4 minut a 65,8 minut po 3, 12 a 36 měsících]. Byl zaznamenán rozdíl mezi pacienty s diabetickou GP a nediabetiky – vyšší reziduální aktivita po 2 hodinách [medián 29,6 % před G-POEM, 9,0 % po 3 měsících (p < 0,001) a 11,0 % po 12 měsících (p = 0,005)] a po 4 hodinách [medián 64,8 % před G-POEM, 39,4 % po 3 měsících (p < 0,001) a 37,7 % po 12 měsících (p = 0,012)] byla u pacientů s diabetem. Prediktivní hodnota PDCR0 pro úspěšnost léčby po G-POEM byla spočítána pouze při první kontrolní návštěvě, ale nebyla statisticky prokázána (p = 0,712). Průměrná hodnota GCSI před G-POEM byla 3,1 a snížila se na 1,6; 1,0 a 0,7 po 3, 12 a 36 měsících. Medián GES po 2 hodinách byl 60,2 % před G-POEM a 38 %, 32,6 % a 24,2 % po 3, 12 a 36 měsících. Medián GES po 4 hodinách byl 21,9 % před G-POEM a 7,8 %, 6,5 % a 3,9 % po 3, 12 a 36 měsících. Korelační index byl slabě pozitivní mezi GCSI a GES po 4 hodinách pouze při první kontrolní návštěvě. Závěr: V naší skupině pacientů došlo po G-POEM obecně ke zlepšení sledovaných scintigrafických parametrů, přičemž u diabetických pacientů jsou tyto změny méně výrazné než u nediabetiků. U některých pacientů nedochází k poklesu těchto parametrů, přestože u nich došlo k výraznému zlepšení příznaků. Na základě našich dat nebyl prokázán statistický význam PDCR0 před G-POEM jako možného prediktoru klinického úspěchu této metody.
MUDr. Šimková Dagmar
Mladá lékařka na Pracovišti zobrazovacích metod v IKEM. V rámci svého doktorského studia na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze se věnuje scintigrafii evakuace žaludku.
MUDr. Karin Pirgl 1, MUDr. Marie Buncová , CSc.1, MUDr. Jan Martínek , Ph.D., AGAF2, Ing. Jan Mareš , Ph.D.3,
Pracoviště zobrazovacích metod, IKEM, Praha 1
Gastroenterologické a hepatologické oddělení, FNUSA, Brno 2
IKEM, Praha 3
Abstrakt není k dispozici
mudr Pavel Hrabák
Životopis není k dispozici
mudr Pavel Hrabák 5,
IV. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 1
Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 2
III. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 3
Onkologická klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 4
IV. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 5
Deficience disacharidáz (laktázy, sacharázy a trehalázy) narušuje proces trávení disacharidů, což může vést k manifestaci charakteristických klinických příznaků, jako jsou nadýmání, abdominální křeče, flatulence a průjem. Diagnostika je založena na klinickém zhodnocení, vodíkovém dechovém testu nebo imunohistochemickém vyšetření sliznice tenkého střeva, které představuje zlatý standard v diagnostice deficitů disacharidáz. Léčba spočívá v dietní eliminaci a/nebo substituci enzymů. Eliminace by měla být, pokud je to možné, časově omezena. Sekundární deficience jsou často reverzibilní po léčbě základního onemocnění. Primární (vrozené) formy jsou vzácné, potvrzují se genetickým testováním a vyžadují celoživotní dietní opatření. Molekulárně genetické vyšetření deficience laktázy je běžně využívanou diagnostickou metodou, zatímco pro deficit trehalázy a sacharázy dosud není genetické vyšetření rutinně dostupné. Primární deficit trehalázy je způsoben patogenními variantami v genu TREH, zatímco vrozený deficit sacharázo-isomaltázy je důsledkem patogenních mutací v genu SI. Za účelem odlišení primárních a sekundárních forem bylo provedeno exomové sekvenování (na základě informovaného souhlasu pacientů) pomocí panelu SSELXT HS Human All Exon V8+NCV (Agilent) na sekvenátoru NextSeq DX-550 (Illumina). V období 2017–2025 bylo geneticky vyšetřeno celkem 247 pacientů s podezřením na primární deficit laktázy; primární forma byla potvrzena u 80 z nich. Od roku 2023 bylo testování rozšířeno i na gen TREH; vyšetřeni byli čtyři pacienti, u jednoho z nich byla potvrzena primární deficience. V roce 2024 bylo zahájeno testování deficitu sacharázy, přičemž vrozený deficit sacharázo-isomaltázy byl potvrzen u jedné pacientky – dvacet let po vzniku prvních příznaků. Molekulárně genetické testování deficitů trehalázy a sacharázy je nyní na našem pracovišti rutinně prováděno. Využití molekulárně genetické diagnostiky nám přineslo zásadní poznatky v diagnostice a terapii deficitů disacharidáz. Domníváme se, že exomové sekvenování má potenciál odhalit dosud neznámé geny spojené s deficitem disacharidáz.
MUDr. Natálie Grošup Friedová
MUDr. Natálie Friedová se narodila v Kladně v roce 1993. Od absolvování 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v roce 2018 pracuje na Interní klinice 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice. Nyní dokončuje doktorské studium na 1. lékařské fakultě v oboru Preventivní medicína. Aktivně se podílí na výuce na 1. i 3. lékařské fakultě, pravidelně se aktivně účastní národních i mezinárodních kongresů, publikuje v českých i zahraničních odborných časopisech. Klinické a vědecké zkušenosti získávala, již během studia, v rámci českých (ÚBLG VFN) i zahraničních stáží (Erasmus - University of Oulu, Finsko), následně během doktorského studia (University of Zurich, University of Helsinki). Po absolvování interního kmene zahájila předatestační přípravu v oborech gastroenterologie (FTN) a lékařská genetika (FTN, VFN). V roce 2023 atestovala z lékařské genetiky. Ve své klinické i vědecké praxi se věnuje genetice v gastroenterologii, zejména hereditárním nádorovým syndromům, využití molekulárně genetických metod při diagnostice a terapii deficitů disacharidáz, diagnostice a terapii vzácných onemocnění.
MUDr. Natálie Grošup Friedová 1, 2, , Mgr. Jana Tajtlová 2, Mgr. et. Mgr. Martina Kollerová 3, MUDr. Martina Langová , Ph.D.2, Doc. MUDr. Pavel Kohout , Ph.D.1,
Interní klinika 3.LF UK a FTN 1
Oddělení lékařské genetiky FTN 2
Centrum výživy FTN 3
Background: Mirikizumab, an anti-IL-23p19 antibody, demonstrated robust efficacy in improving clinical and endoscopic endpoints with an acceptable safety profile for the treatment of moderately-to severely- active Crohn’s disease (CD) in the phase 3 VIVID-1 study 1, a double-blind, placebo-controlled, active comparator study, which has been reported previously. Here we assess the impact of mirikizumab on extra-intestinal manifestations (EIMs) in patients with CD and evaluate the long-term efficacy of mirikizumab on clinical remission and endoscopic response in patients with EIMs at baseline. Methods: Patients randomized to receive mirikizumab (N=579) or placebo (N=199) in the VIVID-1 study were included. Among patients with at least 1 EIM at baseline, we evaluated EIM resolution, clinical remission, and endoscopic response at week (W) 52. Onset of new EIMs was assessed among patients with no EIMs at baseline. Prespecified analyses included EIM resolution and onset of new EIMs, while post hoc analyses included clinical remission and endoscopic response among patients with EIMs at baseline. Categorical endpoints were analysed using the Cochran–Mantel–Haenszel test, with missing values imputed by non-responder imputation. Results: Of 778 patients in the mirikizumab and placebo arms of VIVID-1, 173 (22.2%) had ≥1 EIM at baseline, primarily arthritis or arthralgia. Baseline demographics and disease characteristics were similar between patients with EIMs at baseline and those in the overall population, except for a numerically higher proportion of female patients with EIMs at baseline (Table 1). At W12, a numerically higher proportion of mirikizumab-treated versus placebo-treated patients showed EIM resolution (46.2% vs 31.7%; P=0.113). Through W52, the EIM resolution rate with mirikizumab improved to 56.8%. The proportion of patients who achieved both clinical response by Patient Reported Outcome at W12 and EIM resolution at W52 was significantly higher for mirikizumab compared to placebo (43.2% vs 14.6%; P<0.0001)(Fig. 1). In addition, among patients with EIMs at baseline, higher proportions of mirikizumab-treated patients than placebo-treated patients achieved (1) clinical response at W12 and clinical remission at W52 (39.4% vs 19.5%; P<0.024) and (2) clinical response at W12 and endoscopic remission at W52 (36.4% vs 4.9%; P=0.0002). The rate of new-onset EIMs at W52 was low among all patients treated with mirikizumab or placebo (1.8% vs 1.9%; P=0.847). Conclusion: Treatment with mirikizumab led to higher rates of EIM resolution at W52 compared to placebo. Response rates for clinical and endoscopic outcomes were similar between patients with EIMs at baseline and the overall population in VIVID-1.1 References: 1. Ferrante, et al., (in press, 2024) Efficacy and safety of mirikizumab in patients with moderately-to-severely active Crohn’s disease: a phase 3, multicentre, randomised, double-blind, placebo-controlled and active-controlled, treat-through study Table 1. Baseline demographics, disease characteristics, and baseline extraintestinal manifestations Patients With ≥1 EIM (N=173) Overall Population (N=778) Female, n (%) 107 (61.8) 328 (42.2) Age (years), mean (SD) 38.9 (14.0) 36.1 (13.1) BMI (kg/m2), mean (SD) 24.7 (5.9) 23.4 (5.5) Duration of CD (years), mean (SD) 9.1 (9.0) 7.5 (8.0) CDAI score, mean (SD) 335.4 (88.4) 322.0 (85.9) SES-CD score, mean (SD) 13.1 (6.7) 13.4 (6.4) Disease location, n (%) Ileal 23 (13.3%) 84 (10.8%) Colonic 68 (39.3%) 302 (38.8%) Ileal-colonic 82 (47.4%) 392 (50.4%) C-reactive protein (mg/L), median (Q1, Q3) 6.5 (2.7, 21.4) 8.1 (2.9, 23.4) Faecal calprotectin (µg/g), median (Q1, Q3) 944.0 (312.5, 1773.5) 1290.5 (435.0, 2547.0) Prior biologic treatment failure, n (%)a 86, (49.7%) 378 (48.6%) Prior anti-TNF treatment failure, n (%)a 77 (44.5%) 354 (45.5%) Patients With ≥1 EIM (N= 173) Placebo (N=41) Mirikizumab (N=132) Arthritis/arthralgia, n(%) 39 (95.1%) 117 (88.6%) Iritis/uveitis, n(%) 1 (2.4%) 3 (2.3%) Erythema nodosum, pyoderma gangrenosum, aphthous stomatitis, n(%) 4 (9.8%) 17 (12.9%) BMI, body mass index; CD, Crohn’s disease; CDAI, Crohn's Disease Activity Index; EIM, extra intestinal manifestations; Q1, first quartile; Q3, third quartile; SD, standard deviation; SES-CD, Simple Endoscopic Score for Crohn's Disease; TNF, tumour necrosis factor aFailure was defined as prior treatment discontinuation due to loss of response, inadequate response, or intolerance to medication. Disclosures: S. Vavricka has received consulting fees, speakers honoraria, and unrestricted research grants from: Abbott, Alfasigma, Amgen, Arenapharm, Bristol Myers Squibb, Dr. Falk Pharma, Ferring Pharmaceuticals, Gilead Sciences, iQone Healthcare, Janssen, Merck Sharp & Dohme, Permamed, Pfizer, Sanofi-Aventis, Schwabe Pharma, Takeda, Tillotts Pharma AG, UCB Pharma, and Vifor Pharma; A. Ananthakrishnan has served on scientific advisory boards for: AbbVie, Gilead Sciences, Merck Sharp & Dohme, and Takeda; and has received research support from: Pfizer; M. Long has served as a consultant for: AbbVie, Bristol Myers Squibb, Eli Lilly and Company, Pfizer, Prometheus, Takeda, and Target RWE; and has received research support from: Janssen, Pfizer, and Takeda; G. Y. Melmed has been a consultant/advisor for: AbbVie, Arena Biopharmaceuticals, Boehringer Ingelheim, BioQuest Solutions, Boomerang, Bristol Myers Squibb, Diasorin, Dieta, Eli Lilly and Company, Ferring Pharmaceuticals, Fresenius Kabi, Gilead Sciences, Iterative Health, Janssen, Johnson & Johnson, Medtronic, Oshi Health, Option Care Health, Samsung Bioepis, Shield Therapeutics, Pfizer, Prometheus Laboratories, Rippling, Shionogi, Takeda, TechLab, Verantos, and Viatris; has been a speaker for: AbbVie and Johnson & Johnson; and has stock options in: Dieta and Oshi Health; N. Narula has received advisory fees from: AbbVie, Amgen, Celltrion, Eli Lilly and Company, Ferring Pharmaceuticals, Fresenius Kabi, Innomar, Iterative Scopes, Janssen, Merck Sharp & Dohme, Novartis, Pfizer, Sandoz, and Takeda; has received speaker fees from: AbbVie, Celltrion, Eli Lilly and Company, Janssen, Merck Sharp & Dohme, Pfizer, and Takeda; and has received grants for clinical trials from AbbVie, Pfizer, and Takeda; D. T. Rubin has received grants or contracts from: Takeda; and has received consulting fees from: AbbVie, Allergan, AltruBio, American College of Gastroenterology, Arena Pharmaceuticals, Athos Therapeutics, Bellatrix Pharmaceuticals, Boehringer Ingelheim, Bristol Myers Squibb, Celgene Corp/Syneos, Cornerstones Health, Eli Lilly and Company, Galen/Atlantica, Genentech/Roche, Gilead Sciences, GoDuRn, InDex Pharmaceuticals, Ironwood Pharmaceuticals, Iterative Scopes, Janssen, Materia Prima, Pfizer, Prometheus Biosciences, Reistone Biopharma, Takeda, and TechLab; E. Hon, H. Carlier, R. Moses, G. Yu, H. Zang and I. Vachova are current employees and shareholders of: Eli Lilly and Company; T. Kucharzik has received consulting fees and honoraria from: AbbVie, Amgen, Biogen, Boehringer Ingelheim, Celgene, Celltrion, Eli Lilly and Company, Hospira, Ferring Pharmaceuticals, Dr. Falk Pharma, Galapagos NV, Gilead Sciences, Janssen, Merck Sharp & Dohme, Mundipharma, Novartis, Takeda, and Pfizer. Funded by Eli Lilly and Company. Previously presented at the European Crohn's and Colitis Organisation (ECCO), Berlin, Germany; 19-22 February 2025.
Iva Váchová
Dr.Iva Váchová působí v medicínském oddělení společnosti Eli Lilly ČR, s.r.o, kde se věnuje primárně gastroenterologii se zaměřením na IBD. Poster prezentovaný iniciálně v únoru 2025 na kongresu ECCO v Berlíně přináší pro 8.kongres ČGS v pozici prezentujícího non-autora.
Stephan Vavrička 1, Ashwin Ananthakrishnan 2, Millie Long 3, Gil Y. Melmed 4, Neeraj Narula 5, David Rubin 6, Emily Hon 7, Hilde Carlier 7, Richard Moses 7, Guanglei Yu 7, Huaiyu Zang 7, Torsten Kucharzik 8, Iva Váchová (Non-author Presenter) 9,
Triemli Hospital, Zurich, Switzerland 1
Harvard Medical School, Boston, MA, USA 2
University of North Carolina School of Medicine, Chapel Hill, NC, USA 3
Cedars Sinai, Los Angeles, CA, USA 4
McMaster University, Ontario, Canada 5
University of Chicago Medicine, Chicago, IL, USA 6
Eli Lilly and Company, Indianapolis, IN, USA 7
Municipal Hospital of Lüneburg, Lüneburg, Germany 8
Eli Lilly ČR, s.r.o., Prague, Czech Republic 9
Background: Mirikizumab, an anti-IL-23p19 antibody, demonstrated robust efficacy in improving clinical and endoscopic endpoints with an acceptable safety profile1. We explored the trajectory of response to treatment in patients with moderate-to-severely active Crohn’s disease (CD), in patients treated with mirikizumab based on biofailed status at study baseline. Methods: Biofailed was defined as patients with demonstrated intolerance, inadequate response, or loss of response to an approved biologic therapy for CD (BF, N=275) and Not Biofailed (NBF, N=297) patients described previously1 were assessed via Growth Mixture Model to identify distinct clusters based on individual patient response trajectories. Change from baseline in Crohn’s Disease Activity Index total score was used in the Growth Mixture Model to identify trajectories. Modified baseline observation carried forward imputation used. Results: There were four clusters identified for both the BF and NBF groups. Mirikizumab trajectory groups by baseline biofailed status: Super Responder (BF/NBF: 18.9%/17.8%), Responder (BF/NBF: 19.3%/25.3%), Delayed Responder (BF/NBF, 29.8%/29.3%), and Non/Incomplete Responder (BF/NBF, 32.0%/27.6%) (Figure 1). The overall response rate across responder groups for BF patients was 68.0% and for NBF patients was 72.4%. Conclusion: Mirikizumab clinical response groups (Super Responder, Responder, Delayed Responder, and Non/Incomplete Responder) were similar for BF and NBF patients suggesting mirikizumab works consistently for BF and NBF patients, and prior biofailed status is not associated with the speed or magnitude of a MIRI-triggered clinical response. References: 1. M Ferrante, S Danese, M Chen, et al. OP05 Primary efficacy and safety of mirikizumab in moderate to severe Crohn’s Disease: results of the treat-through VIVID 1 study, Journal of Crohn's and Colitis, Volume 18, Issue Supplement_1, January 2024., Pages i7–i9, https://doi.org/10.1093/ecco-jcc/jjad212.0005. Disclosures: SS: reports consultant or speaker fees from AbbVie, Allergosan, Amgen, Arena, BMS, Celltrion, Falk Pharma, Ferring, Galapagos, Gilead, Genentech (Roche), GSK, IMAB, Janssen, Lilly, MSD, Pfizer, Shire, Takeda, and Viatris. DBC, GY, Y-FC, REM: Employee and Stockholder of Lilly. LAK: Consulting fees from Pfizer, J&J, Eli Lilly, Reckitt Health; Unrestricted research grant Ardelyx, Equity ownership Trellus Health. ANA: has served on scientific advisory boards for Abbvie, Takeda, Gilead, and Merck and has received research support from Pfizer. GD’H: has served as adviser and/or speaker for Abbvie, Alimentiv, Amgen, Bristol Meiers Squibb, Boehringer Ingelheim, Celltrion, Ferring, Eli Lilly, Engene, Galapagos, Glaxo Smith Kline, Immunic, Index Pharmaceuticals, Johnson and Johnson, Merck, Polpharm, Prometheus biosciences, Prometheus Laboratories, Procise diagnostics, Protagonist, Sandoz, Takeda, Tillotts, and Ventyx. PD: reports personal fees from Janssen, personal fees from Pfizer, personal fees from Prometheus Biosciences, other from Boehringer Ingelheim, personal fees from Arena Pharmaceuticals, grants from Takeda Pharmaceuticals, grants from Arena Pharmaceuticals, grants from Bristol Myers Squibb-Celgene, grants from Boehringer Ingelheim, outside the submitted work. GSK: has served on the advisory board of GIE Medical, Corvetas Research Foundation, Pharmacosmos, and Eli Lilly Pharma; has served consultant with Pentax Endoscopy, Olympus endoscopy, Boston Scientific endoscopy, Takeda Pharamceuticals, Exact Sciences;; has served speaker for Elly Lilly Pharma; and holds stock options for DigbiHealth. GYM: reported serving as a consultant to AbbVie, Arena, Boeringer Ingelheim, Bristol Myers Squibb, Dieta, Ferring, Fresenius Kalbi, Genentech, Gilead, Iterative Scopes, Lilly, Janssen, Oshi Health, Pfizer, Prometheus Labs, Samsung Bioepis, Takeda, Techlab, and Viatris; receiving grants from Pfizer; having equity in Dieta; receiving personal fees from OptionCare and Verantos; having a patent issued for treating inflammatory bowel disease using ultraviolet light; and having a patent pending for treating inflammatory bowel disease with antifungal therapy. Funded by Eli Lilly and Company. Previously presented at the European Crohn's and Colitis Organisation (ECCO); Berlin, Germany; 19-22 February 2025.
Iva Váchová
Dr.Iva Váchová působí v medicínském oddělení společnosti Eli Lilly ČR, s.r.o, kde se věnuje primárně gastroenterologii se zaměřením na IBD. Poster prezentovaný iniciálně v únoru 2025 na kongresu ECCO v Berlíně přináší pro 8.kongres ČGS v pozici prezentujícího non-autora.
Stefan Schreiber 1, 2, , David B. Clemow 3, Guanglei Yu 3, Laurie A. Keefer 4, Ashwin N. Ananthakrishnan 5, Geert D’Haens 6, Parakkal Deepak 7, Gursimran S. Kochhar 8, Gil Y. Melmed 9, Yun-Fei Chen 3, Richard E. Moses 3, Iva Vachova (Non-author Presenter) , 10,
Department of Internal Medicine, University Hospital Schleswig-Holstein 1
Christian-Albrecht University of Kiel, Kiel, Germany 2
Eli Lilly and Company, Indianapolis, IN, USA 3
Division of Gastroenterology, Icahn School of Medicine at Mount Sinai, New York, NY, USA 4
Division of Gastroenterology, Massachusetts General Hospital and Harvard Medical School, Boston, MA, USA 5
Amsterdam University Medical Centers, Amsterdam, the Netherlands 6
Division of Gastroenterology, Washington University in St. Louis School of Medicine, St. Louis, MO, USA 7
Division of Gastroenterology, Hepatology, and Nutrition, Allegheny Health Network, Pittsburgh, PA, USA 8
F. Widjaja Inflammatory Bowel Disease Institute, Cedars Sinai Medical Center, Los Angeles, CA, USA 9
Eli Lilly ČR, s.r.o., Prague, Czech Republic 10
Úvod a cíle Příjemci transplantací solidních orgánů (SOT) mají kvůli dlouhodobé imunosupresivní terapii výrazně vyšší riziko vzniku malignit, včetně hematologických nádorů. Imunosuprese zvyšuje náchylnost k nádorovým onemocněním a zároveň komplikuje jejich léčbu – například imunomodulační léčiva (IMID), jako je lenalidomid, mohou aktivovat imunitní systém a tím vyvolat riziko rejekce štěpu. Rejekce štěpu byla v souvislosti s léčbou lenalidomidem popsána u příjemců transplantací jater, ledvin i srdce. Transplantační imunosuprese navíc může snižovat účinnost těchto terapií. V situaci nedostatku důkazů o bezpečnosti a účinnosti IMID u pacientů po SOT tato kazuistika popisuje úspěšné použití lenalidomidu u pacienta s mnohočetným myelomem po transplantaci jater. Cílem je ukázat, že zařazení lenalidomidu do léčby transplantovaných pacientů s hematologickými malignitami je přínosné. Popis případu Pacient, 63letý muž po transplantaci jater kvůli cirhóze při chronickém abúzu alkoholu a hepatitidě B, byl jeden rok po transplantaci diagnostikován s IgG lambda mnohočetným myelomem. Úvodní chemoterapie (bortezomib, adriamycin, dexamethason) vedla k závažným komplikacím – polyneuropatii a gangréně – což si vyžádalo vysokou amputaci pravé dolní končetiny. Následně byla zahájena druhá linie léčby režimem na bázi lenalidomidu. Imunosupresivní terapie takrolimem byla upravena s cílem snížit riziko rejekce. Účinnost léčby byla sledována pomocí klinického hodnocení, hematologických parametrů a monitorace funkce štěpu. Pacient absolvoval osm cyklů chemoterapie za použití lenalidomidu. Vzhledem k infekčním komplikacím byl režim upravován vynecháním cyklofosfamidu a pacient dostával pouze prednison a lenalidomid. I přes tyto úpravy pacient dosáhl kompletní remise mnohočetného myelomu – dva měsíce po ukončení léčby nebyla prokazatelná paraproteinémie. Během celé léčby se neobjevily žádné známky rejekce štěpu a imunosupresivní monoterapie takrolimem byla udržována na cílové hladině 6 ug/l léku v krvi. Lenalidomid byl celkově dobře tolerován a kromě zvládnutelných infekcí se nevyskytly závažné nežádoucí účinky. Diskuze a závěr Tato kazuistika poukazuje na potenciál léčby mnohočetného myelomu pomocí lenalidomidu u příjemců transplantovaných orgánů. Ukazuje, že při pečlivém řízení imunosupresivní terapie může být lenalidomid účinný a dobře tolerovaný, a představuje nadějnou léčebnou možnost pro tuto zranitelnou skupinu pacientů s omezenými terapeutickými alternativami. Zatímco předchozí zprávy dokumentovaly případy rejekce štěpu po léčbě lenalidomidem, naše zkušenost ukazuje, že jeho bezpečné použití je možné. Tato kazuistika podporuje potřebu dalšího výzkumu a tvorby jasných doporučení pro léčbu malignit u SOT pacientů s cílem optimalizace přežití štěpu i onkologických výsledků.
MUDr. Tereza Háková
Lékařka na klinice hepatogastroenterologie v Institutu klinické a experimentální medicíny v Praze. V roce 2025 absolvovala 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy a nastoupila do klinické praxe se zaměřením na transplantační hepatologii a výzkum malignit u imunosuprimovaných pacientů. Na klinice se v rámci doktorského studia podílí na několika klinických studiích.
MUDr. Tereza Háková 1, 2, , prof. MUDr. Jiří Froněk , Ph.D. FRCS3, prof. MUDr. Tomáš Hucl , Ph.D.1, doc. MUDr. Pavel Taimr , Ph.D.1,
Klinika hepatogastroenterologie, Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) 1
1. lékařská fakulta UK 2
Klinika transplantační chirurgie, Institut klinické a experimentální medicíny (IKEM) 3
Programem panelové diskuse budou klinické souvislosti mezi rychlou redukcí hmotnosti a vznikem cholelithiázy, včetně možností její prevence v kontextu bariatrických intervencí. Diskuse se dále zaměří na gastrointestinální nežádoucí účinky farmakologické léčby obezity a na strategie jejich minimalizace s cílem zvýšit adherenci pacientů k terapii.
doc. MUDr Tachecí Ilja, Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Machytka Evžen, Ph.D.
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Hucl Tomáš, Ph.D.
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Vítek Libor, Ph.D.
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Haluzík Martin, Ph.D.
Životopis není k dispozici
doc. MUDr. Dolina Jiří, Ph.D.
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Oliverius Martin, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Ilja Tachecí 1,
FN Hradec Králové 1
Abstrakt není k dispozici
Pacientem je 63letý muž s nadváhou (BMI 29,3 kg/m2), léčený pro hypertenzi, dyslipidémii, bez výraznějšího abusu alkoholu, nekuřák. Dle dokumentace byly u tohoto pacienta v rámci preventivních prohlídek a předoperačního vyšetření opakovaně zachyceny mírně zvýšené hodnoty jaterních enzymů, především ALT a GGT, podrobnější vyšetření nebylo provedeno, až po několika letech byl pacient odeslán k hepatologickému vyšetření. Vstupní sonografie prokázala difuzní hepatopatii charakteru steatózy, bez známek jaterní cirhózy či portální hypertenze. Laboratorní vyšetření vyloučilo infekční a imunitně podmíněné hepatopatie, byla stanovena diagnóza MASLD. Provedená elastografie prokázala pokročilou jaterní fibrózu. Pacient je nadále sledován v hepatologické ambulanci s pravidelnými kontrolami laboratorních parametrů, sonografie a jaterní elastografie, stav je dosud stabilizovaný. Kazuistika ilustruje důležitost včasné diagnostiky chronických jaterních onemocnění i u pacientů s jen nevýrazným laboratorním nálezem.
Sdělení se zabývá diferenciální diagnostikou idiopatických střevních zánětů (IBD), přičemž zdůrazňuje potřebu rozlišit tyto nemoci od jejich imitací a komplikací. Hlavním cílem je poskytnout přehled o tom, jak v klinické praxi správně identifikovat a odlišit IBD od jiných stavů, které mohou mít podobné klinické projevy, ale vyžadují zcela odlišnou péči. Tento přístup je klíčový pro správnou léčbu a management pacientů s podezřením na IBD. Dále zdůrazňujeme důležitost přesného profilování pacientů a nabízíme praktický přístup k nalezení faktorů, které by měly pomoci spolehlivě identifikovat příčiny střevního zánětu. Mezi ně (mimo IBD) patří nejen infekční kolitidy – včetně speciální pozornosti věnované pacientům z endemických oblastí tuberkulózy – ale také cévní onemocnění, diverzní kolitida, s divertikly asociovaná kolitida nebo změny vzniklé v souvislosti s ozářením, abusem některých léků, ale také některá nádorová (lymfom) nebo vzácnější autoimunní systémová onemocnění. U pacientů s již prokázaným IBD může superinfekce cytomegalovirem nebo Clostridium difficile zhoršit průběh nebo endoskopický nález, zejména u imunosuprimovaných. Závěrem je pozornost věnována často komplikované diferenciální diagnostice perianálního onemocnění.
Úvod: S rozvojem poznání o jaterní steatóza a fibróze se praktičtí lékaři, diabetologové, ale i další odborní lékaři více věnují zvýšeným jaterním testům a jejich diferenciální diagnostice. Řada laboratoří dnes nabízí kalkulovaná skóre rizika fibrózy (nejčastěji FIB-4). Zároveň s tím logicky narůstá počet pacientů referovaných do gastroenterologických a nepatologických ambulancí s podezřením na jaterní fibrózu. Přednáška prakticky ukáže, jak postavit jednoduchý, dvoustupňový algoritmus vhodný pro ambulantní triáž i navazující specializovanou péči, a jak se vyhnout nejčastějším úskalím při interpretaci neinvazivních testů (NIT). Opřeme se o současná doporučení a kvalitativní standardy vyšetření elastografie, o pravidla neinvazivního posouzení portální hypertenze a jasněji vymezíme situace, kdy má být indikována jaterní biopsie. Depistážní přístup cílí na osoby s vyšším rizikem MAFLD (Metabolic dysfunction-Associated Fatty Liver Disease) - s DM2, obezitou, dyslipidémií, arteriální hypertenzí, přetrvávajícími elevacemi ALT/AST a na náhodný nález steatózy (UZ/MR). V ambulanci se osvědčuje dvoukrokový postup: (1) jednoduchý krevní skórovací test (preferenčně FIB-4); (2) potvrzení rizika elastografií (transitorní elastografi /VCTE/, 2D Shear Wave elastografie/2D-SWE/, point Shear Wave elastografie /pSWE/) či v českém kontextu spíše hypoteticky i rozšířený neinvazivní Enhanced Liver Fibrosis Test ELF či MR elastografie – podle dostupnosti a klinických souvislostí. Guidelines EASL z roku 2021 podporují kombinaci krevních skóre a měření jaterní tuhosti k identifikaci pokročilé fibrózy a k prognostické stratifikaci u cACLD. FIB-4 je vhodné „první síto“; jeho prognostická hodnota je doložena napříč kohortami, ale výkon se mění s věkem. U osob starších 65 let klesá specificita při standardním dolním cut-offu 1,3 a je diskutován věkově upravený práh ~2,0, ačkoli novější data zpochybňují nutnost této úpravy. Výsledky FIB-4 je proto ve sporných případech potřeba potvrzení NIT druhé linie. U ≤35 let je přesnost nízká – FIB-4 má sloužit spíše k rychlému přesunu do kroků s elastografií. Výpovědní hodnota elastografických metod je závislá na kvalitě provedení. Standardy zahrnují lačnění, krátký klidový interval, mezižeberní přístup, výběr vhodné sondy a kontrolu kvality: pro transientní elastografii alespoň 10 validních měření u 2D-SWE pak 3–5 akvizic. Falešně zvýšené hodnoty lze očekávat při zánětu/cholestáze, městnání, po jídle či po zátěži; v případě VTCE u obézních pomůže XL sonda. V případě podezření na portální hypertenzi připouští poslední doporučení (Baveno VII) možnost vynechání screeningové gastroskopie a stanovení či vyloučení klinicky signifikantní portální hypertenze – gastroskopii lze vynechat při elastografických hodnotách tuhosti jater (LSM) <20 kPa a hodnota trombocytů > 150 × 10⁹/l; klinicky signifikantní portální hypertenzi lze pravděpodobně potvrdit při LSM ≥ 25 kPa. Tato pravidla zkracují cestu k nasazení neselektivní betablokátorů u vhodných nemocných a šetří potřebu endoskopii u nízce rizikových. Jaterní biopsie je indikována při nesouladu neinvazivních testů, při podezření na alternativní/překryvnou etiologii (AIH, cholestatické jednotky, hereditární choroby), u klinicko-laboratorního nesouladu a tam, kde výsledek zásadně mění léčebné rozhodnutí (např. výběr pacienta pro specifickou farmakoterapii MASH). Závěr: Praktický, dvoustupňový algoritmus (FIB-4 → elastografie) je proveditelný v ambulantním prostředí a bezpečně odliší většinu nízkorizikových od pacientů vyžadujících specializovanou péči. Biopsie zůstává cíleným nástrojem pro nejasné či rozhodující situace. Základní zdroje: EASL Clinical Practice Guidelines 2021 . Baveno VII 2021/2022; EASL–EASD–EASO Clinical Practice Guidelines on MASLD 2024.
MUDr. Jan Šťovíček Ph.D.
Absoloval I.lékařkou fakultu UK v Praze v roce 1997. Po několika letech strávených na interním oddělení Nemocnice Liberec nastoupil jako sekundární lékař na Interní kliniku 2.LF FN v Motole, kde působí dodnes. Vedle práce gastroenterologa se zaměřením především na oblast IBD se věnuje i výuce mediků. Zároveň působí v Klinice Restrial v Praze.
MUDr. Jan Šťovíček , Ph.D.1,
: Interní klinika FN v Motole; Klinika Restrial Praha 1
Infekce H. pylori patří k nejčastějším tématům, se kterým se privátní gastroenterolog setká. Pohledy na diagnostiku, indikace léčby i léčbu samotnou se během let změnily. Ve světě byla publikována řada doporučených postupů, které se ve svém přístupu k diagnostice a léčbě infekce liší. V Evropě se většinou řídíme podle konsensu Maastricht VI / Florence, který byl in extenso publikován v r. 2022 a v praxi se lze řídit i podle novějších amerických doporučení (ACG 2024). Mezi hlavní novinky patří: • Kdo by se měl léčit (indikace) V současné době je doporučeno léčit všechny pacienty s potvrzenou infekcí H. pylori, pokud nejsou kontraindikace. Zejména se jedná o pacienty s s peptickým vředem, MALT lymfomem, po resekci žaludku z důvodu karcinomu, pacienti s autoimunitní gastritidou, osoby s zvýšeným rizikem karcinomu žaludku apod. Není shoda, zda aktivně vyhledávat infekci v populaci (sceen and treat), v České republice takový přístup není zaveden ani diskutován. Není ani nutné testovat přítomnost infekce u všech pacientů, kteří podstupují endoskopické vyšetření. Nicméně v případě testování a pozitivního výsledku má následovat eradikační léčba a ověření jejího efektu s odstupem. Při neúspěšné léčbě je namístě opakování léčby, zvláště u jednoznačných indikací zmíněných výše. • Jak léčit Kvůli rostoucí rezistenci na klarithromycin (a dalším antibiotikům) se standardní trojkombinace (PPI + amoxicilin + klarithromycin) již nedoporučuje jako empirická léčba první volby v oblastech s vysokou rezistencí nebo pokud nebyla potvrzena citlivost. Čtyřkombinace (bismut + 2 antibiotika + protonový inhibitor) je většinou doporučení udávaná jako empirická léčba první volby. Jako nejčastěji doporučovanou léčbou druhé volby je trojkombinace bismutu, levofloxacinu a protonového inhibitoru. Tyto léčby se podávají 14 dní. Existuje řada režimů v případě selhání první či druhé empirické léčby, vždy by se před jejím podáním měla testovat citlivost na daná antibiotika (např. rifabutin). V určitých situacích lze využít i sekvenční léčbu (např. 10 dní celkem, prvních 5 dní: protonový inhibitor + amoxicilin; dalších 5 dní: protonový inhibitor + klarithromycin + Metronidazol), většinou jako léčbu druhé linie. • Kdy a jak testovat rezistenci na antibiotika? Vždy po selhání léčby (stačí selhání první léčby) a doporučuje se i před použitím klarithromycin-obsahujícího empirického režimu. K testu se používají mimo kultivaci i molekulární genotypové testy.
prof. MUDr. Martínek Jan, Ph.D., AGAF
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Jan Martínek , PhD., AGAF2, Michaela Jurčišinová 2,
Gastroenterologické a hepatologické oddělení FN U sv. Anny Brno 2
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Šťovíček Jan, Ph.D.
Absoloval I.lékařkou fakultu UK v Praze v roce 1997. Po několika letech strávených na interním oddělení Nemocnice Liberec nastoupil jako sekundární lékař na Interní kliniku 2.LF FN v Motole, kde působí dodnes. Vedle práce gastroenterologa se zaměřením především na oblast IBD se věnuje i výuce mediků. Zároveň působí v Klinice Restrial v Praze.
MUDr. Jan Šťovíček , Ph.D.1,
1
Krvácení z gastrických varixů představuje závažnou, i když méně častou komplikaci portální hypertenze s vysokou morbiditou a mortalitou. Terapie se významně liší od přístupů používaných u jícnových varixů a vyžadují specifické endoskopické i intervenční postupy. Přednáška poskytne přehled současných poznatků o patofyziologii, klasifikaci a diagnostice gastrických varixů a shrne dostupné možnosti endoskopické, farmakologické a radiologické léčby. Zvláštní důraz bude kladen na aktuální doporučení Evropské společnosti pro gastrointestinální endoskopii (ESGE - European Society of Gastrointestinal Endoscopy).
doc. MUDr. Lumír Kunovský Ph.D.
Doc. MUDr. Lumír Kunovský, Ph.D. se narodil v roce 1984 v Brně, kde také dokončil studia na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v roce 2010. Poté nastoupil v roce 2010 na Chirurgickou kliniku Fakultní nemocnice Brno a LF MU. Pro jeho zájem o digestivní endoskopii pracuje od roku 2016 také na Interní gastroenterologické klinice Fakultní nemocnice Brno a LF MU. V roce 2018 ukončil postgraduální doktorské studium, obhájil disertační práci na téma „Mutace genu NOD2/CARD15 - predikce chirurgické léčby Crohnovy choroby?“. Atestaci z gastroenterologie úspěšně složil v roce 2019. Docentem byl jmenován v roce 2021 po obhájení habilitační práce „Moderní přístupy v chirurgické léčbě Crohnovy choroby“.
V současnosti se věnuje především digestivní endoskopii, onemocnění slinivky a IBD. Je autorem řady významných publikacích zabývající se zmíněnou problematikou. Získal prestižní ocenění za nejlepší publikovanou práci v impaktovaném časopise (cena Purkyňova nadačního fondu 2020 a Jedličkova cena 2020).
Absolvoval několik zahraničních stáží (Francie, Španělsko, Chile, Indie, Japonsko a Austrálie) převážně orientovaných na digestivní endoskopii. Aktivně spolupracuje s řadou evropských univerzitních center (Mnichov, Aalborg, Paříž, Stockholm, Heidelberg, Madrid), podílí se na výzkumu genetických mutací karcinomu pankreatu (Univerzita v Heidelbergu) a hodnocení optimální léčby autoimunitní pankreatitidy (Univerzita ve Stockholmu). Dále působí jako národní koordinátor mezinárodního registru pro infekci Helicobacter pylori.
Je členem řady odborných společností, např. ČCHS, ČGS a mnoha dalších. V zahraničí je pak členem ESGE, ECCO a EPC.
Pravidelně přednáší jak na domácích, tak na mezinárodních kongresech. Podílel se jako spoluautor na několika evropských doporučeních Evropské společnosti pro digestivní endoskopii (ESGE). Od roku 2025 je členem výboru ESGE.
Lumír Kunovský 1, 2, 3, ,
II. Interní klinika - gastroenterologická a geriatrická, FN Olomouc a LF UP v Olomouci 1
2 Gastroenterologické oddělení a digestivní endoskopie, Masarykův onkologický ústav, Brno 2
3 Chirurgická klinika FN Brno a LF MU 3
56 letý pacient, recentně po návratu z Vietnamu, byl hospitalizován na infekční klinice jiného pracoviště pro 5 dní trvající zvracení, febrilie a světlou stolici. Anamnesticky byla vyloučena konzumace rizikových potravin (mořské plody, syrové maso etc.), požití hub či užívání nových léků. Na febrilie užil jednu tabletu 500 mg Paralenu. Pacient byl vstupně ikterický, plně orientován bez známek jaterní encefalopatie. Laboratorně dominovala elevace bilirubinu (142 µmol/l), jaterních enzymů (AST 19 µkat/l, ALT 30 µkat/l, ALP 1,8 µkat/l, GGT 2,9 µkat/l) a koagulopatie (INR 2,4). Sérologicky byly známky reaktivace HBV s pozitivní virovou replikací, dále byly známky st.p. HAV a st.p. HEV. Sonografie břicha byla kromě lehce zvýšené echogenity jater s normální nálezem jater, bez obstrukce žlučových cest. U pacienta byla zahájena antivirová terapie tenofovirem. Za hospitalizace progredovala koagulopatie (INR 2,4 - 3,4), hyperbilirubinémie a hyperamonémie. CT břicha bylo s obrazem edému jater či steatózy, bez jiné významné patologie. Vzhledem k progresi jaterní dysfunkce byl pacient k další léčbě přeložen na naše pracoviště. Pacient splňoval King's college kritéria akutního jaterního selhání, proto byl zařazen urgentně na čekací listinu k transplantaci jater. Za hospitalizace rychle progredovala jaterní encefalopatie do II. stupně (letargie, dezorientace), pro kterou byl nutný překlad na anesteziologicko-resuscitařní kliniku k rozšířené podpůrné terapie jaterního selhání včetně výměnné plazmaferézy. Po 3 dnech byla nabídka AV0 kompatibilního štěpu a pacient podstoupil transplantaci jater. Během výkonu byl nález cirhotických jater a odsáty 3 litry ascitu. Po výkonu došlo k rychlému rozvoji funkce jaterního štěpu, pacient byl časně extubován a jeho stav se postupně upravuje.
MUDr. Dominik David
Během studia SPŠST Panská absolvoval roční stáž na Ústavu makromolekulární chemie AV, kde zpracoval práci na téma Příprava polymerních nosičů biologicky aktivních látek. V roce 2023 dokončení studia všeobecného lékařství na 2. lékařské fakultě UK. Po studiu nastoupil na Interní oddělení Fakultní nemocnice Bulovka do roku 2024. Nyní pracuje jako lékař na Klinice hepatogastroenterologie IKEM a je součástí IBD týmu.
MUDr. Dominik David 1,
Klinika hepatogastroenterologie IKEM 1
Abstrakt není k dispozici
Křivinka Jan
MUDr. Jan Křivinka působí na II. interní klinice – gastroenterologické a geriatrické ve Fakultní nemocnici Olomouc. V rámci doktorského studia se věnuje problematice surveillance karcinomu pankreatu u vysoce rizikových skupin pacientů. Je zapojen do projektu HePaCaS, Lipidica a dalších vědeckých projektů.
Jan Křivinka 1,
1
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Šembera Štěpán , Ph.D.
E-mail: sembera.stepan@gmail.com
Zaměstnání
II. interní gastroenterologická klinika FNHK 2012 – nyní
- odborný lékař, specializační způsobilost v oboru gastroenterologie 2018
Katedra interních oborů, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2019 – nyní
- odborný asistent
Vzdělání
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2012 – 2020
Doktorské studium, obor Vnitřní nemocni
Univerzita Karlova v Praze, Lékařská fakulta v Hradci Králové 2006 – 2012
Magisterské studium, obor Všeobecné lékařství
Odborné stáže
Research Trainee in the Department of Gastroenterology and Hepatology, Mayo Clinic, Rochester, Minnesota, 7.července - 9.září 2010
Členství v odborných společnostech
Členem České hepatologické společnosti ČSL JEP od roku 2011.
Členem Evropské asociace pro studium jater (EASL) od 2013.
Členem České gastroenterologické společnosti ČSL JEP od 2014.
- zvolený člen Rady sekce mladých gastroenterologů od 2020
Člen Evropské společnosti gastrointestinální endoskopie (ESGE) od 2020 .
MUDr. Štěpán Šembera , Ph.D.1,
1
Úvod: Endoskopie ve třetím prostoru je svébytným endoskopickým přístupem, který se používá v léčbě mnoha onemocnění v trávícím traktu. Zahrnuje mimo jiné endoskopickou myotomii v jícnu (POEM, Z-POEM, C-POEM, D-POEM) nebo žaludku (G-POEM) a tento princip lze využít k resekci submukózních nádorů. Ve FN U sv. Anny v Brně byl zahájen program endoskopie ve třetím prostoru v říjnu 2024. Cíl: Analýza účinnosti a bezpečnosti výkonů endoskopie ve třetím prostoru provedených ve FN U sv. Anny v Brně od října 2024 do konce července 2025. Metoda: Retrospektivní analýza prospektivně získaných dat všech pacientů, kteří podstoupili určitý výkon. Hlavními sledovanými veličinami byla účinnost (úspěch léčby definovaný jako významné symptomatické zlepšení a bezpečnost výkonů). Všichni pacienti jsou prospektivně sledováni podle jednotného protokolu. Výsledky: V uvedeném období jsme celkem provedli 50 výkonů endoskopie ve třetím prostoru, z toho bylo 25 mužů a průměrný věk byl 52 let (hranice 16-86). Výkony prováděli dva lékaři. Z jednotlivých výkonů jsme provedli 38 POEM pro achalázii jícnu (nebo jiné motilitní poruchy jícnu), 7 G-POEM pro gastroparézu, 1 D-POEM pro jícnový divertikl, 2 Z-POEM pro Zenkerův divertikl, 1 C-POEM pro krikofaryngeální achalázii a 1 STER (endoskopická resekce podslizničním tunelem). Celkový úspěch léčby byl zaznamenán u 37 pacientů (97 %) z celkového počtu 38 pacientů, u nichž byla k dispozici kompletní data. U pacientů po jícnovém POEM byla tříměsíční data k dispozici u 27 osob; klinický úspěch byl zaznamenán u 27 z nich (100 %). Refluxní ezofagitida ve 3. měsíci se vyskytla u 8 pacientů (30 %) a celkem 11 pacientů (41 %) užívalo inhibitory protonové pumpy. U pacientů po G-POEM byla tříměsíční data dostupná u 6 osob; klinický úspěch ve 3. měsíci po výkonu byl dosažen u 5 z nich (83 %). Vážné komplikace byly vzácné, u jednoho pacienta byl po jícnovém POEM přítomný pneumotorax, který si vyžádal drenáž a prodlouženou hospitalizaci. Žádný z pacientů nemusel podstoupit operaci pro komplikaci. Závěr: Program endoskopie ve třetím prostoru byl ve FN U Sv. Anny v Brně úspěšně zahájen a výsledky potvrzují vysokou účinnost i bezpečnost tohoto přístupu.
MUDr. Sofia Šimková -
Absolvovala jsem studium všeobecného lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně. Od srpna 2025 působím na Gastroenterologické klinice FNUSA, kde se věnuju převážne endoskopiím a funkčním vyšetřením jícnu (manometrie, Ph-metrie).
Sofia Šimková 1,
Gastroenterologické a hepatologické oddělení, FNUSA Brno 1
Cíl Žlučové kyseliny jsou skupinou steroidních sloučenin nezbytných pro trávení lipidů. Pokud se však žlučové kyseliny vracejí zpět do žaludku a jícnu během duodenogastroezofageálního refluxu mohou mít škodlivý vliv na epitel jícnu a způsobit patologické změny, např. Barrettův jícen (BE). Hladiny žlučových kyselin ve slinách by proto mohly sloužit jako možné biomarkery pro diagnostiku BE. Metody Vzorky slin byly získány prostým pliváním. Každý vzorek slin byl centrifugován a rozdělen na hlen a supernatant. Provedli jsme kvantifikaci 15 žlučových kyselin (nekonjugovaných a s glycinem a taurinem konjugovaných) ve slinách pomocí ultravysokoúčinné kapalinové chromatografie s hmotnostní spektrometrií. Vzorky slin jsme odebrali od 59 pacientů s refluxní nemocí jícnu (GERD), 13 pacientů s Barrettovým jícnem a 11 zdravých jedinců. Výsledky Poměr s taurinem konjugovaných žlučových kyselin, konjugovaných žlučových kyselin a celkových žlučových kyselin vykazuje statisticky významný rozdíl mezi pacienty s Barrettovým jícnem a zdravými subjekty (p < 0,018, p < 0,023, p < 0,021) a mezi pacienty s Barrettovým jícnem a pacienty s GERD (p < 0,027, p < 0,041, p < 0,034). Nejvýznamnějšími individuálními biomarkery se zdají být kyselina glykochenodeoxycholová (GCDCA) a kyselina taurochenodeoxycholová (TCDCA). Poměr GCDCA a TCDCA vykazuje statisticky významný rozdíl mezi pacienty s Barrettovým jícnem a zdravými subjekty (p < 0,026, p < 0,008) a mezi pacienty s Barrettovým jícnem a s GERD (p < 0,039, p < 0,012). Závěr Existují statisticky významné rozdíly v poměru hlenu k supernatantu mezi pacienty s Barrettovým jícnem a pacienty jak s GERD, tak zdravými subjekty u s taurinem a glycinem konjugovaných žlučových kyselin a u celkového množství žlučových kyselin. Poměr TCDCA vykazuje statisticky nejvýznamnější rozdíl mezi skupinou s Barrettovým jícnem a ostatními skupinami, což naznačuje, že by mohl být nejužitečnějším jednotlivým diagnostickým markerem. Nebyly zjištěny žádné statisticky významné rozdíly v poměrech žlučových kyselin mezi GERD a zdravými subjekty, což naznačuje, že tento poměru je specificky změněn pouze u pacientů s Barrettovým jícnem. Počet subjektů je stále nízký, ale nadále pracujeme na rozsáhlejší klinické studii, která poskytne relevantnější výsledky. Tato práce byla podpořena grantem Ministerstva zdravotnictví ČR (č. grantu NU23-08- 00303) a institucionální podporu RVO: 68081715.
MUDr. Štefan Konečný
Prezentující autor pracuje jako lékař na Interní gastroenterologické klinice Fakultní nemocnice Brno a věnuje se problematice nemocí jícnu a idiopatických střevních zánětů.
MUDr. Štefan Konečný 1, 2, , doc. MUDr. Jiří Dolina , Ph.D.1, 2, , Mgr. Věra Dosedělová , Ph.D.3, Ing. Markéta Laštovičková , Ph.D.3, Mgr. Júlia Lačná , Ph.D.3, doc. RNDr. Petr Kubáň , Ph.D.3,
Interní gastroenterologická klinika, Fakultní nemocnice Brno 1
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno 2
Ústav analytické chemie Akademie věd ČR, Brno 3
EUS navigovaná drenáž pomocí LAMS (lumen apoziční metalický stent) nabízí efektivní alternativu chirurgickým metodám při řešení pelvických kolekcí. Dle metaanalýz vykazuje tato metoda technický úspěch v 100% a klinický v 92%. Komplikace jsou popisovány v 9%. V naší prezentaci předkládáme vlastní soubor 7 pacientů. Jedná se o etiologicky heterogenní soubor s technickou a klinickou úspěšností odpovídající literárním datům.
Úvod: Pacienti s pokročilým chronickým onemocněním jater (ACLD) mají vysoké riziko rozvoje hepatocelulárního karcinomu (HCC), proto je u nich doporučováno screeningové ultrazvukové vyšetření s nebo bez stanovení sérové koncentrace alfa-fetoproteinu každých 6 měsíců. Cíl práce: Zavedení jednoduchého algoritmu k detekci a stratifikaci rizika vzniku HCC pomocí elastografie jater u jedinců s ACLD Metodika: Multicentrická, retrospektivní studie zahrnující 17 center v Evropě a Číně. Zařazeno bylo celkem 2340 jedinců, u kterých byla provedena laboratorní vyšetření a hodnocení tuhosti jater pomocí elastografie (2D-SWE, tranzientní elastografie, p-SWE). K detekci rizikových faktorů pro vznik HCC byla použita univariantní a multivariantní Coxova regrese. Výsledky: HCC byl během sledování diagnostikován u 127 (5,4%) jedinců. S rozvojem HCC bylo asociováno měření tuhosti jater pomocí elastografie spolu s věkem, pohlavím, počtem trombocytů a etiologií jaterního onemocnění. Nový PLEASE algoritmus zahrnuje 6 bodů: počet trombocytů < 150x109/l, tuhost jater ≥15 kPa, věk ≥ 50 let, mužské pohlaví, diagnóza virové hepatitidy nebo steatózy jater. V průběhu 2letého sledování (medián sledování 13,7 měsíců) byla u jedinců ve skupině s vyšším rizikem (≥ 4 body) incidence HCC 15,6% (95% CI, 12,1% - 18,7%), zatímco ve skupině s nižším rizikem (< 4 body) 1,7% (95% CI, 0,9% - 2,5%). Závěr: Měření tuhosti jater v kombinaci s počtem trombocytů <150x109/l, věk ≥ 50 let, diagnóza virové hepatitidy a mužské pohlaví jsou nezávisle asociovány s vyšším rizikem rozvoje HCC. Na základě nového algoritmu nazvaného PLEASE se lze domnívat, že pacienti s vyšším rizikem by měli podstupovat screeningová vyšetření zaměřená na HCC častěji, zatímco u jedinců s nižším rizikem by mohl být interval vyšetření prodloužen.
Halima Gottfriedová
Životopis není k dispozici
Dr. Halima Gottfriedová , PhD1, Dr. Renáta Šenkeříková , PhD2, Dr. Wenyi Gu 3, Dr. Jonel Trebicka , PhD4,
Dr. Halima Gottfriedová PhD, Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha 1
Dr. Renáta Šenkeříková PhD, Klinika hepatogastroenterologie IKEM, Praha 2
Dr. Wenyi Gu, Interní oddělení B, Lékařská fakulta Univerzity Munster 3
Dr. Jonel Trebicka PhD, Interní oddělení B, Lékařská fakulta Univerzity Munster 4
Úvod: SIBO lze definovat jako excesivní přítomnost bakterií tlustého střeva ve střevě tenkém. K tomuto klinickému stavu dochází zejména při porušení mechanismů, které této kolonizaci brání (např. po některých chirurgických výkonech či při onemocněních způsobujících zpomalenou motilitu trávicího traktu). SIBO je doprovázen řadou symptomů, jako je nadýmání, bolesti břicha, reflux, průjmy a obstipace. Dieta s nízkým obsahem fermentabilních oligo-, di- a monosacharidů a polyolů (low FODMAPs) je pro svůj vliv na složení mikrobiomu a účinnost v modifikací řady gastrointestinálních symptomů s úspěchem používána u některých onemocnění trávicího traktu (např. syndrom dráždivého tračníku). Cílem naší práce bylo ověřit, zdali zařazení low-FODMAPs diety ke standardní antibiotické terapii SIBO povede ke zmírnění obtíží sledovaných pacientů. Metodika: Symptomy u pacientů se SIBO diagnostikovaným dechovým testem byly hodnoceny validovaným dotazníkem SAGIS (Strukturované hodnocení gastrointestinálních příznaků) u celkem 26 pacientů (16 ve větvi s rifaximinem + lowFODMAPs dietou, 10 kontrol (rifaximin v monoterapii)). U probandů zařazených do lowFODMAPs větve byly rovněž sledovány byly i objektivní nutriční parametry pomocí bioimpedanční váhy a krevních parametrů. Symptomy a nutriční parametry byly sledovány před zahájením dietní a/nebo antibiotické terapie a po jejím skončení. Délka dietní intervence byla 4 týdny. Výsledky: Pacienti v lowFODMAPS větvi dosáhli v hodnocení symptomů pomocí dotazníku SAGIS v průměru o zlepšení o dva body Likertovy škály u symptomů nadýmání a plynatosti. U kontrolní skupiny se podobný efekt neprojevil. V případě pyrózy nedošlo k významnému zlepšení v žádné ze skupin. Statisticky významné zlepšení říhání vykázala kontrolní skupina. Významné zmírnění tíže abdominálních křečí prokázala intervenční skupina ve srovnání s kontrolami. V žádné skupině nedošlo ke statistický významným změnám v konsistenci stolice. U pacientů v intervenční skupině by zaznamenán významný nárůst hladin folátu. Nebyl zaznamenán významný pokles váhy , ale u pacientů s intervenční skupině se zvýšil poměr svalová hmota/tuková tkáň Závěr: Získané výsledky potvrzují, že zařazení low-FODMAP diety do terapeutického režimu u pacientů s bakteriálním přerůstáním tenkého střeva může významně přispět ke zmírnění funkčních gastrointestinálních symptomů. Domníváme se , že na efektu diety do značné míry důsledkem sníženého příjmu fermentovatelných oligosacharidů, disacharidů, monosacharidů a polyolů (FODMAP), což vede k redukci dostupného substrátu pro excesivní bakteriální fermentaci v tenkém střevě. Ve skupině, která podstoupila antibiotickou léčbu v kombinaci s dietní intervencí, bylo zaznamenáno statisticky významné zlepšení u celé řady symptomů typických pro toto onemocnění – zejména nadýmání, plynatosti, bolestí po jídle, abdominálních křečí, bolestí před defekací a obtížného vyprazdňování. Oproti tomu ve skupině léčené pouze antibiotiky byl pozorovaný efekt v uvedených oblastech méně výrazný. Na základě analýzy sledovaných parametrů lze konstatovat, že jsme neprokázali negativní vliv restriktivní diety na sledované nutriční parametry. Dotazník SAGIS se osvědčil jako praktický nástroj pro sledování vývoje potíží i jako podpora v komunikaci s pacientem.
mudr Pavel Hrabák
Životopis není k dispozici
MUDr. Pavel Hrabák , PhD.3, Mgr. Michaela Vilímová 5, MUDr. Zdislava Vaníčková 4, MUDr. Eva Meisnerová 3,
IV. interní klinika, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 3
Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky, Všeobecná fakultní nemocnice v Praze a 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 4
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy v Praze 5
Úvod: Kvalitní kontrola bolesti a úzkosti je významným faktorem úspěšné a bezpečné kolonoskopie a může vést k vyšší účasti cílové populace ve screeningu kolorektálního karcinomu. V České republice je velká variabilita v podávání analgosedace při kolonoskopii, od kombinace benzodiazepinu s opioidním analgetikem přes hlubší sedaci propofolem až po celkovou anestezii. Volba modality se mezi pracovišti významně liší a je ovlivněna personálními i organizačními podmínkami. Cíl: Retrospektivně zhodnotit četnost a spektrum podávané analgosedace při kolonoskopii v jednom endoskopickém centru (Ústřední vojenská nemocnice Praha) a porovnat tyto výsledky s dostupnými celorepublikovými údaji za shodné období. Metodika: Jedná se o retrospektivní observační analýzu všech kolonoskopií provedených v letech 2022-2024 na endoskopickém pracovišti Ústřední vojenské nemocnice v Praze. Data jsou čerpána z nemocničního informačního systému a dokumentace endoskopických a anesteziologických záznamů. Porovnání s celorepublikovými údaji probíhala na základě dostupných dat z Národního registru hrazených zdravotních služeb a ÚZIS ČR. Výsledky: V letech 2022–2024 bylo hodnoceno celkem 2 500 kolonoskopií ročně. Analýza ukázala stabilní podíly jednotlivých modalit: tradiční kombinace benzodiazepinu s opioidním analgetikem tvořila 73–77 % výkonů, sedace propofolem 16–18 % a celková anestezie 7–9 % výkonů. V celorepublikových datech jsme pozorovali dlouhodobý pokles podílu kolonoskopií se sedací propofolem (od roku 2010). V roce 2023 byl propofol použit u 9 % preventivních (screeningová a TOKS-pozitivní kolonoskopie) a u 10 % diagnostických kolonoskopií. Závěr: Podíl kolonoskopií s analgosedací propofolem zůstává v České republice nízký. V hodnoceném období převládala tradiční sedace kombinací benzodiazepinu a opioidního analgetika, zatímco analgosedace propofolem byla indikována pouze u menšiny pacientů. Hlavní bariérou k jeho širšímu použití je absence antidota a nutnost přítomnosti anesteziologa. Podpořeno Ministerstvem zdravotnictví ČR ve spolupráci s Agenturou pro zdravotnický výzkum ČR v rámci projektu č. č. NU22-08-00424.
MUDr. Tomas Grega Ph.D.
Životopis není k dispozici
MUDr. Tomáš Grega , Ph.D.1, 2, , Ing. Monika Ambrožová 3, 4, , MUDr. Tomáš Hanulík 5, MUDr. Tomáš Tyll , Ph.D.5, Mgr. Ondřej Ngo , Ph.D.3, 4, , prof. MUDr. Miroslav Zavoral , Ph.D.1, 2, , doc. MUDr. Štěpán Suchánek , Ph.D.1, 2, ,
Interní klinika, 1. LF UK a ÚVN, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha 1
Ústav gastrointestinální onkologie, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha 2
Národní screeningové centrum, Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha 3
Institut biostatistiky a analýz, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 4
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny 1. LF UK a ÚVN, Ústřední vojenská nemocnice – Vojenská fakultní nemocnice Praha 5
Abstrakt není k dispozici
MUDr. Válek ml. Vlastimil
Životopis není k dispozici
Ferda Jiří
Životopis není k dispozici
Lambert Lukáš
Životopis není k dispozici
Válek Vlastimil
Životopis není k dispozici
Vlastimil Válek ml. 1,
1
Adenokarcinom (EAC) a spinocelulární karcinom (SCCA) jícnu představují dvě biologicky odlišné jednotky, vyžadující rozdílný přístup k diagnostice, stagingu i léčbě. V rámci prezentace je podrobně porovnán současný stav poznání obou entit z pohledu endoskopické medicíny a přiblíženy principy individualizovaného rozhodování při časném karcinomu jícnu. Epidemiologicky dominuje EAC v západních zemích, je spojen s refluxní chorobou, obezitou a Barrettovým jícnem. SCCA převažuje ve východní Asii a je silně asociován s kouřením a alkoholem. Oba typy vznikají z odlišných prekurzorových lézí, které lze endoskopicky rozpoznat – Barrettova metaplazie s dysplazií (EAC) a dlaždicová intraepiteliální neoplazie (SCCA). Klíčová je proto precizní endoskopická diagnostika pomocí chromoendoskopie, optického zvětšení a standardizovaných klasifikací. V terapii časných karcinomů je zásadní stanovení hloubky invaze, diferenciace a přítomnosti lymfovaskulární invaze. Zatímco u T1a low-risk EAC i SCCA je endoskopická resekce bezpečně kurativní, další kategorie jsou již významně odlišné. U EAC je za low-risk T1b považována léze s invazí do submukózy do 500 µm (sm1), bez známek špatné diferenciace a bez lymfovaskulární invaze, s rizikem uzlinových metastáz <2 %. U SCCA je však riziko lymfatických metastáz významně vyšší i při mělké invazi (sm1), a proto se endoskopická terapie používá u této jednotky pouze u T1a nebo velmi selektivně. Specifickým tématem je tzv. T1a high-risk EAC – tedy intramukózní léze s nízkou diferenciací nebo známkami lymfo- či vaskulární invaze. I tyto léze již nesplňují podmínky pro kurativní resekci, a i u jinak zdravých pacientů se často doporučuje chirurgická léčba, ačkoliv některé případy lze zvážit k dispenzarizaci dle stratifikace rizika. Současná data ukazují, že i vybrané případy high-risk T1b EAC lze za určitých podmínek sledovat, pokud nejsou přítomny uzlinové či vzdálené metastázy. U pacientů s komorbiditami nebo odmítajících chirurgii může být endoskopická léčba akceptovatelnou volbou i mimo kurativní rámec – na základě individuálního zhodnocení MDT týmem. Prezentace poskytuje algoritmy rozhodování, přehled indikací a limitací ESD/EMR u obou typů karcinomu a zdůrazňuje, že endoskopická terapie dnes představuje standardní léčbu v expertních centrech. Klíčová je přitom přesná endoskopická fenotypizace jako výchozí bod celého léčebného procesu – v souladu s principy personalizované medicíny.
MUDr. Kateřina Košťálová
Životopis není k dispozici
MUDr. Kateřina Košťálová 1, 2, 3, , doc. MUDr. Štěpán Suchánek , Ph.D.1, 2, ,
Interní klinika 1. LF UK a ÚVN, Oddělení gastrointestinální endoskopie, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha 1
Ústav gastrointestinální onkologie, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha 2
Univerzita Obrany, Vojenská lékařská fakulta, Katedra vojenského vnitřního lékařství, Hradec Králové 3
Abstrakt není k dispozici
RNDr. Májek Ondřej, Ph.D.
Ondřej Májek je vedoucím Oddělení mezinárodních vztahů Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR (ÚZIS) a vědeckým vedoucím jeho Národního screeningového centra, ve kterém se věnuje epidemiologii a dále statistickému hodnocení screeningových programů a zavádění nových programů časného záchytu do praxe. Výuce a výzkumu ve vztahu ke screeningu a diagnostice se věnuje i v Institutu biostatistiky a analýz Lékařské fakulty Masarykovy univerzity.
Ondřej Májek 1,
1
V posledních letech proniká umělá inteligence (AI) do všech oblastí běžného i pracovního života, nevyjímaje medicínu a gastrointestinální endoskopii. Technologicky se nejčastěji jedná o konvoluční neuronové sítě (CNN) trénované na rozsáhlých databázích endoskopických nálezů. Zatímco v endoskopii dolního zažívacího traktu se na některých pracovištích již stala AI běžnou součásti praxe, její využití v horní endoskopii je v ranější fázi a není zatím v běžné praxi zažité. V roce 2020 Americká společnost pro gastrointestinální endoskopii publikovala priority klinického využití umělé inteligence. K prioritám v oblasti horního zažívacího traktu patří detekce dysplázie v Barretově jícnu a detekce prekurzorových lézí a časného karcinomu žaludku. Dosud publikované studie ukazují slibné výsledky, některé systémy dosahují senzitivity přes 90 % pro detekci časného karcinomu žaludku, jejich přesnost se blíží zkušeným endoskopistům, výhodou je konzistentní výkonnost bez vlivu načasování vyšetření v průběhu dne, únavy či dalších okolností. AI v gastroskopii by kromě detekcí lézí v reálném čase a klasifikace abnormalit měla sloužit i k zajištění konzistentní kvality včetně sledování úplnosti vyšetření a automatizace dokumentace. Stále jsou zde ovšem nezodpovězené otázky ohledně regulace, etiky, zodpovědnosti za diagnózu a možné ztráty endoskopické dovednosti budoucích lékařů. AI v horní endoskopii se zatím nachází na pomezí mezi hype a gamechangerem, má potenciál stát se důležitou součástí endoskopie, pokud bude využívána s rozumem.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
