Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Akutní selhání jater představuje život ohrožující stav s vysokou mortalitou, kde je transplantace jater často jedinou kauzální léčebnou možností. V období čekání na transplantaci je klíčová tzv. bridge strategie, jejímž cílem je stabilizace pacienta a prevence progrese multiorgánového selhání. Extrakorporální eliminační metody, včetně kontinuální venovenózní hemodialýzy (CVVHD), adsorpčních technik a membránové plazmaferézy (MPF), mohou významně přispět k podpoře jaterních funkcí a k modulaci systémové zánětlivé odpovědi. Prezentace je koncipována jako kazuistické sdělení strukturované do jednotlivých fází klinického průběhu s akcentem na rozhodovací proces v kritických bodech léčby. Pacientka s akutním selháním jater byla urgentně indikována k transplantaci jater. Vzhledem ke komplikacím, plynoucím z hepatorenálního selhání, byla zahájena eliminační metoda pomocí CVVHD v kombinaci s adsorpční technikou, s cílem stabilizace vnitřního prostředí a redukce toxických a protizánětlivých mediátorů. Pacientka podstoupila mimoskupinovou transplantaci jater. Vzhledem k okolnostem stran štěpu byl postoperačně nasazen VAC systém pro opakované revize. V pooperačním období došlo k rozvoji humorální rejekce, a byla zahájena antirejekční léčba zahrnující intravenózní imunoglobuliny a 5 cyklů membránové plazmaferézy. Paralelně pokračovala podpora pomocí CVVHD, již bez adsorpce. Postupně došlo ke zlepšení imunologických parametrů, stabilizaci klinického stavu a obnovení jaterních i renálních funkcí. Pacientka byla následně úspěšně propuštěna do domácí péče. Prezentovaná kazuistika demonstruje význam komplexní extrakorporální podpory v managementu akutního selhání jater a jeho komplikací. Eliminační metody zde sehrály klíčovou roli ve dvou fázích léčby – nejprve jako bridge k transplantaci pomocí kombinace CVVHD a adsorpce, následně v terapii humorální rejekce prostřednictvím membránové plazmaferézy.
Abstrakt není k dispozici
Mgr Hlochová Helena
Helena pracuje jako ergoterapeutka na Klinice rehabilitace ve FN Motol od roku 2000. Působí na rehabilitačním oddělení, na neurologické klinice, na oddělení DIOP a NIP, ale i ostatních odděleních nemocnice. Od začátku své kariéry se věnuje rehabilitaci pacientů s různými diagnózami. Před nástupem na Kliniku rehabilitace pracovala Helena jako zdravotní sestra v intenzivní péči, a právě tato zkušenost je jedním z důvodů, proč ráda začíná s ergoterapií u pacientů již na JIPu. V rámci své odbornosti se věnuje obnově pohybu nácviku soběstačnosti, včasné vertikalizaci a diagnostice a terapii kognitivních, percepčních a fatických funkcí. Je členem České asociace ergoterapeutů a mimo jiné absolvovala kurzy Bobath, Kinestetická mobilizace, Bazální stimulace, je také certifikovanou trenérkou paměti. Podílí se na výuce studentů fyzioterapie a na praktické výuce studentů ergoterapie.
Helena Hlochová 1,
1
Abstrakt není k dispozici
Chwalková Iva
Pracuji jako fyzioterapeut ve FN Ostrava s krátkými pauzami od r. 2000. Posledních dvanáct let převážně v intenzivní péči. Dlouhodobě se podílím na praktické přípravě sester v intenzivní péči a studentů fyzioterapie.
Iva Chwalková 1, Martina Stodůlková 1,
1
Tracheotomie je život zachraňující zákrok. Ve svém důsledku znamená ale zavedení tracheostomické kanyly (TRST) významnou změnu kvality života. I u pacientů, kteří jsou schopni spontánní ventilace, znamená zavedení TRST s obturační manžetou ztrátu hlasu a v případě polykání významnou komplikaci. Jednou z hlavních funkcí insuflované obturační manžety (IOM) je zabránit aspiraci slin, tekutin a stravy do dýchacích cest. V kontrastu tohoto faktu je skutečnost, že ale tlak IOM sekundárně zhoršuje průběh polykacího reflexu a zvyšuje riziko aspirace. Mezi negativní efekty IOM patří snížená elevace hrtanu v důsledku fixace trachey, komprese jícnu způsobená tlakem IOM na stěnu jícnu, v důsledku neprůchodnosti subglottického a supraglottického prostoru dochází k výraznému útlum addukčního reflexu hlasivek, ke snížení senzitivity subglottických a supraglottických částí dýchacích cest v důsledku nedostatečného průtoku vzduchu dýchacími cestami, postupný pokles aktivity adbuktorů hlasivek, snížení subglottického tlaku vzduchu (který je považován za hlavní příčinu vzniku aspirací při polykání s TRST) (Suiter D.M. et all, 2003). Obturační tracheostomické manžety netvoří vzduchotěsný uzávěr na stěně průdušnice, a proto umožňují průchod materiálu kolem manžety do dolních dýchacích cest a plic. Materiál, který se hromadí na vrcholu manžety, může způsobit zánět těchto tkání a může být zdrojem infekce. Ve studii Davis et al, 2002 bylo prokázáno, že míra aspirace je u stejného pacienta 2,7 krát vyšší, pokud polyká s insuflovanou obturační manžetou oproti stavu, kdy je manžeta desuflovaná. Míra tiché aspirace při perorálním příjmu s insuflovanou manžetou je vyšší pravděpodobně v důsledku hyposenzitivity subglottického a supraglottického prostoru a sníženého kašlacího reflexu. V retrospektivní studii byla míra tiché aspirace 22,6 % u osob s IOM oproti 7,2 % u osob ve stavu s desuflovanou manžetou (Ding, R. & Logemann, J, 2005). Vyšší tlak obturační manžety prodlužuje latenci ve výbavnosti polykacího reflexu a snižuje se elevace hrtanu během polykání (Amathieu R. 2012). Dokonce se v tomto kontextu hovoří o dysfagii indukované insuflovanou obturační manžetou. U dysfagických pacientů s TRST s obturační manžetou se nácvik polykání trénuje při desuflované obturační manžetě s použitím okluze tracheostomie – např. jednocestným mluvícím ventilem (O´Connor et all 2018). Správně indikovaným pacientům mluvící chlopeň umožňuje verbální komunikaci, zlepšuje jejich spolupráci a podmínky pro obnovu bezpečného polykání salivace a eventuelně jedné či více konzistencí stravy, je-li per-orální příjem indikovaný. Pro samotnou dekanylaci je však klíčová schopnost polykat salivaci. Vedle terapie poruchy polykání je stejně důležitá dechová rehabilitace zaměřená na zlepšení expektorace často s nutností mechanické podpory insuflace - exsuflace. Tento výstup vznikl v rámci programu Cooperatio - vědní oblast Neuroscience, MZ-ČR RVO- VFN 00064165 Všeobecná obecná fakultní nemocnice v Praze.
Mgr. Hana Růžičková Ph.D.
Je klinický logoped na Neurologické klinice a Centru klinických neurověd 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Vystudovala speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde později obhájila disertační práci na téma Narušené komunikační schopnosti u lidí s Parkinsonovou nemocí. Specializuje se na diagnostiku a terapii neurogenních poruch komunikace a polykání u dospělých pacientů po CMP, s neurodegenerativními onemocněními a dysfagiemi u tracheostomovaných pacientů (zejména v procesu dekanylace). Je součástí výzkumného týmu zaměřeného na akustické analýzy u Parkinsonovy nemoci, průběžně přednáší na odborných kurzech a konferencích.
Hana Růžičková 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Cílem přednášky je poukázat na význam hygieny dutiny ústní v prevenci komplikací u pacientů a zdůraznit problematiku vzniku ran nejen na sliznici dutiny ústní, ale i jejich možných následků pro celkový zdravotní stav. Součástí bude zaměření na rizikové faktory, prevenci vzniku ran a význam včasné identifikace patologických změn v dutině ústní. Přednáška dále představí skórovací systém pro hodnocení stavu dutiny ústní, který umožňuje objektivizaci klinického nálezu, identifikaci výskytu ran a sledování jejich vývoje v průběhu léčby. Tento systém přispívá ke standardizaci hodnocení, usnadňuje monitoraci efektivity terapie a podporuje cílený a systematický přístup k péči o pacienta.
Mgr. Zuzana Pražáková
Od roku 2006 až dosud pracuje ve Všeobecné fakultní nemocnici na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny, jako všeobecná sestra se specializací IP a mentor na lůžkových odděleních. Profesně se zaměřuje na problematiku ošetřovatelské péče v intenzivní medicíně, tvorbě edukačních materiálů, standardů, videí a kurzů. Od roku 2008 je stálým lektorem specializačního vzdělávání sester v intenzivní péči (dříve ARIP) pořádané VFN Praha. Od roku 2020 je členkou Akreditační komise MZČR.
Zuzana Pražáková 1,
Všeobecná fakultní nemocnice v Praze, Klinika anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny 1
Péče o rány u dětí na jednotkách intenzivní péče představuje specifickou výzvu kvůli kombinaci kritického stavu pacienta, nezralosti tkání zejména u novorozenců a kojenců a nutnosti invazivních vstupů. Kromě klasických dekubitů (tlakových lézí) se v intenzivní péči stále častěji setkáváme s poškozením způsobeným nezbytnou přístrojovou technikou (MDRPI), používáním adheziv (MARSI) a vlhkostí (MASD), které výrazně zvyšuje morbiditu a prodlužuje hospitalizaci. Základem péče je systematické hodnocení rizika vhodnou škálou a implementace specifických protokolů jako je pravidelná kontrola kůže pod pomůckami (MDRPI), používání silikonových adheziv a odstraňovačů náplastí (MARSI), bariérových krémů pro ochranu před vlhkostí (MASD) a dalších vhodných přípravků pro prevenci a léčbu kožních defektů u dětí. Prevence poškození kůže je klíčovým indikátorem kvality ošetřovatelské péče. Multidisciplinární přístup a edukace personálu jsou nezbytné pro snížení výskytu těchto komplikací u kriticky nemocných dětí.
Mgr. Martina Bašková
Je staniční sestra JIRP a mentor na Klinice pediatrie a dědičných poruch metabolismu (KPDPM) ve VFN Praha. Specializuje se na hojení ran, stomií a péči o invazivní vstupy u pediatrických pacientů. Je zakládající členkou Sekce sester České pediatrické společnosti ČLS JEP. Díky dlouholeté praxi v intenzivní péči se zaměřuje na zlepšování kvality ošetřovatelské péče a mentorování mladších kolegů. Na kongresu přednese téma „Děti a jejích rány na ICU“, kde představí aktuální přístupy a zkušenosti v péči o dětské pacienty.
Martina Bašková 1,
Klinika pediatrie a dědičných poruch metabolismu VFN a 1.LF UK Praha 1
Abstrakt není k dispozici
Tomášková Vanda
Působila jsem 26 let na oddělení kliniky KARIM FN Plzeň, konkrétně na lůžkovém oddělení této kliniky. Po dokončení magisterského programu Řízení a organizace ve zdravotnických a sociálních službách působím v pozici klinické sestry na Útvaru náměstkyně pro ošetřovatelskou péči FN Plzeň. Dále ve FN Plzeň působím v Centru řízení kvality, jsem lektorem v odborném modulu PSS ARIP a garantem SV Hojení ran ve FN Plzeň. Mezi moje koníčky patří cestování, fotografie a jízda na koni.
Vanda Tomášková 1,
1
Se stoupajícím počtem dárců orgánů a transplantovaných orgánů v ČR a zároveň s většími technickými možnostmi se zvyšuje spolupráce se zahraničím. Orgány, pro které nebyl nalezen příjemce v ČR jsou nabízeny zahraničním týmům. Zároveň také přicházejí nabídky z ostatních států. Problematiku koordinace vývozů orgánů do zahraničí mapuje případ 22leté dárkyně. Kazuistika analyzuje složité medicínské, logistické a legislativní aspekty vývozu orgánů do zahraničí v situaci, kdy pro dárce nebyl nalezen vhodný národní příjemce. Práce zdůrazňuje klíčovou roli rychlé mezistátní koordinace nezbytné k minimalizaci ischemického času a úspěšné záchraně života přes hraniční transplantací.
Úvod Zavádění nasogastrické sondy (NGS) je výkon, který je nedílnou součástí komplexní péče o pacienty v intenzivní péči. Přestože je v klinické praxi mnohdy vnímán jako rutinní výkon, stále se jedná o invazivní intervenci nesoucí riziko vzniku závažných komplikací. Nesprávné zavedení či nedostatečná verifikace polohy NGS může vést k aspiraci, poranění respiračního nebo gastrointestinálního traktu a celkovému zhoršení stavu pacienta, což prodlužuje délku hospitalizace a zvyšuje morbiditu a mortalitu pacientů. Riziko vzniku komplikací je významné zejména u kriticky nemocných pacientů, u nichž bývá přítomna porucha vědomí a oslabené ochranné reflexy. V takových situacích je klíčové nejen technicky správné zavedení NGS, ale také užití validních metod pro vyměření délky zavedení NGS a verifikaci její polohy. Navzdory dostupným odborným doporučením v klinické praxi stále přetrvává využívání zastaralých a nevalidních postupů, což může negativně ovlivnit klinický stav pacienta. Cíl Cílem práce bylo posoudit stávající klinickou praxi a úroveň znalostí nelékařských zdravotnických pracovníků (NLZP) při zavádění NGS, identifikovat problematické oblasti, implementovat doporučený postup založený na principech evidence-based nursing a zhodnotit jeho dopad na klinickou praxi a znalosti NLZP. Metodika Empirická část měla charakter implementačního projektu. Výzkum byl zaměřen na NLZP profesně působících na anesteziologicko-resuscitačním oddělení (ARO). Projekt probíhal ve třech hlavních fázích: vstupní analýza stávající praxe (PRE-intervenční fáze), implementace změny a následné ověření efektu edukační intervence (POST-intervenční fáze). Ke sběru dat byly využity dvě metody - skryté pozorování klinické praxe realizované prostřednictvím auditního listu a znalostního dotazníku vlastní konstrukce. Auditní nástroj obsahoval šest hodnoticích kritérií zaměřených na klíčové oblasti bezpečného zavádění NGS. Znalostní dotazník obsahoval jedenáct položek formou označení správného tvrzení s možností odpovědi ano/ne/nevím. Součástí edukační intervence bylo vzdělávání personálu prostřednictvím přednášky s prezentací, představení nového postupu ošetřovatelské péče a posteru s postupem zavedení NGS. Výsledky byly zpracovány deskriptivní statistikou - absolutních (n) a relativních četností (%)). Pro porovnání efektu implementace byly výsledky analyzovány komparací PRE-fáze a POST-fáze výzkumu. Výsledky Výsledky vstupního (PRE) výzkumu poukázaly na nedostatky v klinické praxi i v úrovni znalostí NLZP při zavádění nasogastrické sondy. Po implementaci byl zaznamenán pozitivní trend ve většině sledovaných kritérií, a to jak v oblasti klinické praxe, tak v úrovni znalostí NLZP. Audit zahrnoval 20 skrytých pozorování (10 PRE, 10 POST) a v dotazníkové části bylo získáno celkem 36 dotazníků od zdravotníků (z toho 19 v PREfázi a 17 v POST-fázi). Nižší počet respondentů v POST-fázi byl způsoben personálními změnami na pracovišti v průběhu realizace výzkumu. V auditní části výzkumu bylo na základě skrytého pozorování klinické praxe zaznamenáno zlepšení ve většině sledovaných oblastí. Došlo ke zlepšení ve správném použití OOPP (30 % → 80 %), inspekci nosních průchodů (40 % → 80 %) a polohování pacienta (50 % → 80 %). Přetrvávající nedostatky byly identifikovány zejména ve vyměření délky sondy (30 % → 70 %) a verifikaci její polohy (10 % → 50 %). Celkové dodržování doporučeného postupu vzrostlo z 10 % na 40 %, což lze s ohledem na charakter intervence považovat za limitovaný efekt, pravděpodobně ovlivněný přetrvávajícími stereotypy v klinické praxi a nižší ochotou části personálu k implementaci změn. V dotazníkové části bylo zaznamenáno zlepšení znalostí ve většině hodnocených oblastí. Nejvýraznější zlepšení bylo zaznamenáno u otázky zaměřené na auskultaci jako metodu verifikace polohy NGS, kdy podíl respondentů, kteří správně označili auskultaci za nevalidní metodu vzrostl z 5 % v PRE-fázi na 65 % v POST fázi. Významné zlepšení znalostí bylo zaznamenáno také v oblasti pH žaludečního aspirátu, kde podíl správných odpovědí týkajících se hodnoty pH vzrostl z 26 % v PRE-fázi na 82 % v POST-fázi. Závěr Výsledky implementačního projektu prokazují, že cílená edukace zdravotnického personálu, aktualizace a standardizace pracovních postupů a zajištění vhodných pomůcek mohou vést ke zlepšení kvality a bezpečnosti péče při zavádění nasogastrické sondy. Přestože nebylo dosaženo plné adherence ke všem doporučením, byl prokázán pozitivní posun nejen v klinické praxi, ale také v teoretických znalostech personálu. Současně však výsledky upozorňují, že změna zavedených návyků a postupů je dlouhodobý proces a vyžaduje kontinuální podporu. Nadále je nezbytné se zaměřit zejména na oblast verifikace polohy NGS a eliminaci historicky využívaných a nevalidních postupů. K udržení dosažených změn je vhodné pokračovat v pravidelném vzdělávání zaměstnanců, interních auditech a průběžné aktualizaci interních předpisů v souladu s evidence-based practice.
Mgr. Dandová Kateřina
Kateřina Dandová je všeobecná sestra působící na anesteziologicko-resuscitačním oddělení, kde se věnuje péči o kriticky nemocné pacienty jak v lůžkové části ARO, tak při poskytování anesteziologické péče na operačních sálech. Absolvovala bakalářské studium Všeobecné ošetřovatelství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a navazující magisterské studium Intenzivní péče na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na problematiku bezpečnosti pacientů, ošetřovatelské postupy v intenzivní péči a implementaci doporučených postupů do klinické praxe. V rámci svého profesního působení se rovněž podílí na tvorbě a aktualizaci interních standardizovaných postupů péče.
Mgr. Kateřina Dandová 1, Mgr. Edita Pešáková , DiS.1,
Masarykova univerzita, Brno 1
Úvod: Fibrilace síní představuje nejčastější formu srdeční arytmie a významně zvyšuje riziko cévní mozkové příhody, srdečního selhání i celkové mortality. Katetrizační ablace, zejména ve formě izolace plicních žil, patří v současnosti mezi klíčové terapeutické přístupy u symptomatických pacientů s paroxysmální i perzistující fibrilací síní. Přestože se jedná o vysoce účinný mini invazivní výkon, výskyt recidivy arytmie a pooperačních komplikací zůstává nadále relevantní klinickou výzvou. V tomto kontextu nabývá na významu bezprostřední ošetřovatelská péče, která je nedílnou součástí komplexního managementu pacienta po katetrizační ablaci. Cílem prospektivní kvazi experimentální studie (pre–post design) bylo zhodnotit změnu kvality péče o pacienta po katetrizační ablaci v celkové anestezii (před a po implementaci strukturovaného záznamového archu). Metody: Prospektivní třífázová intervenční studie byla realizována po dobu pěti měsíců (4/2025–8/2025) na koronární jednotce Krajské nemocnice Tomáše Bati a.s. ve Zlíně. V první fázi bylo provedeno pozorování a hodnocení kvality péče pomocí auditního nástroje s osmi kritérii u 22 NLZP daného pracoviště. Druhá fáze zahrnovala edukační intervenci zaměřenou na doporučené postupy a rozšíření odborných znalostí (profesní vzdělávání, informační materiály) v péči o pacienta po katetrizační ablaci, včetně implementace strukturovaného záznamového archu. Třetí fáze hodnotila dopad vzdělávací intervence a zavedení záznamového archu na kvalitu ošetřovatelské péče o pacienty po katetrizační ablaci. Výsledky: Při porovnání výsledků první a třetí fáze (pozorování a audit) došlo po edukační intervenci ke zlepšení ve všech sledovaných oblastech. Jednalo se zejména o bezpečné převzetí pacienta ze sálu (z 68 % na 100 %), edukaci pacienta (z 64 % na 100 %), pravidelný monitoring vitálních funkcí a hodnocení GCS (z 23 % na 86 %), hodnocení a dokumentaci bolesti (z 32 % na 77 %) kontrolu místa vpichu (z 73 % na 95 %), plnění intervencí dle ordinace lékaře (100 %), systematické vedení ošetřovatelské dokumentace (z 14 % na 91 %), a bezpečný, koordinovaný překlad pacienta na standardní oddělení (z 90 % na 95 %). Závěr: Standardizace péče o pacienty po katetrizační ablaci představuje nezbytný krok k zajištění bezpečnosti, transparentnosti a efektivity poskytované ošetřovatelské péče. Implementace strukturovaných postupů v kardiologické intenzivní péči přispívá k dalšímu zvyšování kvality péče o pacienty podstupující katetrizační ablaci.
Mgr. Karolína Vaculíková
Jmenuji se Karolína Vaculíková a pracuji jako nelékařský zdravotnický pracovník na koronární jednotce ve Zlíně, kde se specializuji na péči o pacienty po invazivních kardiologických výkonech.
Dlouhodobě se zajímám o zvyšování kvality a bezpečnosti poskytované péče. Aktivně se podílím na implementaci doporučených postupů do klinické praxe a edukaci nelékařského zdravotnického personálu s cílem standardizovat péči a zefektivnit pracovní postupy.
Ve své práci se snažím propojit teoretické poznatky s každodenní klinickou praxí a podporovat principy evidence -based ošetřovatelství.
Karolína Vaculíková 1,
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika 1
ABSTRAKT Diplomová práce se zabývá problematikou kanylace arteriálního katetru s důrazem na dodržování SIA protokolu. Cílem práce bylo identifikovat souvislost mezi dodržováním protokolu a úspěšností inzerce i četností výskytu časných komplikací. Data byla získána z oddělení ORIM ve FN Ostrava a následně statisticky zpracována v programu Stata verze 17. Soubor čítal 69 inzercí arteriálních katetrů. K testování hypotéz byly využity neparametrické testy (Mann-Whitney) a testy pro kategoriální data (chí-kvadrát, Fisherův exaktní test) na hladině významnosti 5 %. Analýza prokázala, že úspěšnost zavedení katetru na první pokus je spojena se signifikantně vyšší mírou shody se SIA protokolem (p=0,008). Jako kritický faktor pro výskyt časných komplikací se ukázal způsob fixace; fixace pomocí chirurgického šití byla spojena s dramaticky vyšším výskytem komplikací (71,9 %) oproti bezšicí metodě (2,7 %; p<0,001). Dále byla potvrzena souvislost mezi místem vpichu a funkčností katetru, kdy vpich v bezprostřední blízkosti zápěstí vykazoval vyšší míru nefunkčnosti oproti doporučené vzdálenosti 4–10 cm (p=0,002). Výsledky práce poukazují na pozitivní přínos SIA protokolu v klinické praxi. Zavedení bezšicích fixačních systémů do standardní péče může významně snížit incidenci časných komplikací. Klíčová slova: arteriální katetr, inzerce, SIA protokol, ultazvuková navigace, bezšicí techniky, kompetence
Mgr. Lucie Miřejovská
Bc. Lucie Miřejovská
Fakultní nemocnice Motol a Homolka, pracoviště Motol
Lucie Miřejovská je všeobecná sestra. Své odborné základy získala na Fakultě zdravotnických studií Univerzity Pardubice, kde v roce 2023 úspěšně ukončila bakalářské studium. Své první profesní zkušenosti sbírala na oddělení ARO v Krajské nemocnici Pardubice.
Od září 2024 působí na Klinice anestezie, resuscitace a intenzivní medicíny (KARIM) ve Fakultní nemocnici Motol a Homolka. Vedle své klinické praxe se nadále akademicky rozvíjí a v současné době je studentkou druhého ročníku navazujícího magisterského oboru Intenzivní péče na Lékařské fakultě Ostravské univerzity.
Lucie Miřejovská 1,
Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika 1
Předběžný program, změna vyhrazena.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
