Prohlášení
Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Rodiny, ve kterých rodič trpí duševní poruchou a vychovává nezletilé děti, představují zranitelnou skupinu. Děti vyrůstající v těchto rodinách mohou být vystaveny zvýšenému riziku rozvoje vlastních duševních obtíží v důsledku komplexní interakce genetických, environmentálních a psychosociálních faktorů. V reakci na tato rizika vznikají preventivní intervence zaměřené na podporu rodinného fungování, mezi něž patří i program ChildTalks+, který byl implementován v rámci výzkumného projektu v České republice. Studie se zúčastnilo 65 rodin se 100 dětmi do 18 let. Přednáška představí sociodemografické a klinické charakteristiky zapojených rodin a zkušenosti terapeutů s realizací intervence ChildTalks+. Výzkumný soubor tvořily převážně matky, přičemž téměř polovina rodičů žila ve společné domácnosti s druhým rodičem dítěte. Úroveň vzdělanosti rodičů byla celkově vyšší, nicméně pouze 31 % rodičů uvádělo dostatečné finanční prostředky k pokrytí potřeb rodiny, což poukazuje na význam socioekonomických faktorů v kontextu rodinného fungování. Navzdory relativně malému výzkumnému souboru byla v datech patrná přítomnost rizik spojených s transgeneračním přenosem duševních obtíží. Téměř čtvrtina rodičů vyrůstala s rodičem s duševní poruchou a přibližně třetina dětí již měla stanovenou psychiatrickou diagnózu. Shoda diagnóz mezi rodiči a dětmi byla spíše výjimečná, což poukazuje na význam transdiagnostického přístupu v preventivní i klinické praxi. Kvalitativní data zdůrazňují význam terapeutické spolupráce v rámci programu ChildTalks+. Důvěra k terapeutovi a existující odborný vztah podporovaly zapojení rodin, otevřenou komunikaci a psychoedukaci. Intervence přispívala ke zlepšení vzájemné interakce mezi rodiči a dětmi, k podpoře dětí při zvládání emoční zátěže a k včasnému zprostředkování další odborné pomoci. Program ChildTalks+ se tak jeví jako užitečný nástroj v oblasti včasné prevence a podpory rodin, kde rodič trpí duševní poruchou. Grantová podpora: Tento projekt č. ZD-ZDOVA1-019 byl podpořen grantem z Islandu, Lichtenštejnska a Norska v rámci Fondů EHP 2014-2021, dále grantem GA UK 50122 a grantem Cooperatio Program 207031 Health Sciences. Realizátorem projektu byla 1. LF UK ve spolupráci s E-clinic, z.ú., Voksne for Barn, ADHD Iceland a The Arctic University of Norway. Studie byla schválena Etickou komisí VFN v Praze: 1309/20 S-IV Grant. ClinicalTrials.gov Identifier: NCT05554458.
Adéla Farářová
Mgr. Adéla Farářová, Ph.D.
Členka řešitelského týmu projektu Implementace a evaluace metodiky ChildTalks+ v České republice.
Psychoterapeutka, psychoterapeutický směr: PCA (Person-Centered Approach), rogeriánská psychoterapie.
Více informací: www.linkedin.com/in/adéla-farářová-bba73426.
Mgr. Adéla Farářová , Ph.D.1, 2, , prof. MUDr. Hana Papežová , CSc.1, 2, , Mgr. Jana Gricová 1, 2, , Mgr. Tereza Štěpánková , Ph.D.1, 2, ,
1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 1
E-clinic, z.ú. 2
Autoři budou v krátkém sdělení informovat o aktualitách v lékařské psychoterapie a v České psychoterapeutické společnosti.
Prim. MUDr. Rektor Juraj
Životopis není k dispozici
prof. MUDr. Pavlov Praško Ján, CSc.
Životopis není k dispozici
Prof. MUDr. Ján Praško Pavlov , CSc.1, MUDr. Juraj Rektor 1,
Sekce psychoterapeutická PS ČLS JEP 1
Centra krizové péče (CKP) představují důležitý článek systému péče o duševní zdraví, zaměřený na včasnou intervenci u osob prožívajících akutní psychickou krizi. Jejich cílem je stabilizace stavu pacienta, snížení rizika další dekompenzace a zajištění možnosti návazné odborné péče. Role psychiatra v tomto prostředí je specifická a odlišná od standardní ambulantní či lůžkové praxe. Přednáška se opírá o klinické zkušenosti lékařů pracujících v CKP PK FN Brno a zaměřuje se na spektrum pacientů, se kterými se CKP setkává. Nejčastěji se jedná o osoby s akutní úzkostnou symptomatikou, depresivními a suicidálními stavy, adaptačními poruchami, psychotickými stavy či reakcemi na traumatické události. Významnou část klientely tvoří také pacienti bez dosavadní psychiatrické péče, u nichž je CKP prvním kontaktem se systémem duševního zdraví. V přednášce budou zpracována statistická data z CKP z posledních let, a budou také diskutovány současné výzvy pro lékaře CKP, jako je například fenomén častější psychiatrizace a tlaku na stanovování určitých diagnóz, zejména u nezletilých pacientů. Diskutována budou zejména specifika diagnostického a terapeutického procesu v krizovém kontextu, reálné možnosti lékaře na CKP a sledovaný nárůst množství pacientů, kteří na CKP dorazí. Často je kladen důraz na rychlé zhodnocení stavu, rizikových faktorů a dostupných ochranných mechanismů pacienta. Lékař CKP se podílí na indikaci farmakoterapie, krátkodobých krizových intervencích a rozhodování o dalším postupu, včetně doporučení ambulantní péče, krátkodobé krizové hospitalizace či akutního příjmu na uzavřené lůžkové psychiatrické oddělení. Součástí práce je také spolupráce s psychologem. V rámci přednášky budou diskutovány také limity práce lékaře v centru krizové péče, včetně časového tlaku a dilemat při rozhodování o dalším směřování pacienta. Práce na CKP sebou často nese vysoké nároky na emoční odolnost a prevenci syndromu vyhoření. Cílem sdělení je představit centrum krizové péče jako významný a často efektivní nástroj v systému psychiatrické péče, poukázat na možnosti ale i výzvy a omezení, se kterými se lékaři v tomto specifickém prostředí potkávají.
MUDr. Kateřina Rektorová
Sekundární lékařka na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno, Ph.D. studentka v oboru Psychiatrie na LF MU a FN Brno a frekventantka psychoterapeutického výcviku v Gestalt psychoterapii, institutu Dialog.
MUDr. Vanko Jakub
Sekundární lékař na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno, Ph.D. student v oboru Psychiatrie na LF MU a FN Brno a frekventant psychoterapeutického výcviku v Gestalt psychoterapii, institutu Dialog.
MUDr. Kateřina Rektorová 1, MUDr. Jakub Vanko 1,
PK LF MU a FN Brno 1
V turbulentním období covidové pandemie se rodily různé názory na péči o duševní zdraví; na základě polemiky s nimi pak vznikla „Koncepce krizových služeb“, která mapuje aktuální stav krizových služeb v ČR a navrhuje další směr možného rozvoje; po diskuzi mezirezortních odborníků, kteří se všichni podílejí na péči o osoby v krizi, pak po vyvanutí pandemie vznikla „Sada opatření k řešení služeb pro osoby v krizi“. K čemu tedy došla mezirezortní pracovní skupina?
MUDr. Lorenc Jan
MUDr Jan Lorenc
Již 35 let pracuji jako psychiatr a psychoterapeut. Kdybych měl popsat moji profesní identitu, tak nejspíše jako psychoterapeuticky orientovaný psychiatr. Vždy mě oslovovalo pole krizových stavů a přístupů k nim. V posledních letech se věnuji včasné krátkodobé péči pro děti, dospívající a mladé dospělé.
Jan Lorenc 1,
Dejvické psychoterapeutické centrum, Praha 1
Téma dětského duševního zdraví rezonuje odbornou i laickou veřejností. Tlak na zajištění nárůstu potřeby psychiatrické péče pro děti a adolescenty je enormní a jak lůžková, tak ambulantní pedopsychiatrická péče je postavena před nové výzvy. V posledních letech se naplno projevila krize dětské a dorostové psychiatrie daná nedostatkem dětských psychiatrů, nedostatečnou lůžkovou kapacitou, nedostatečným pokrytím regionů ambulantní sítí a pomalým nástupem nových forem psychiatrické péče pro dětskou populaci. V akutní dětské lůžkové psychiatrické péči se změnilo diagnostické spektrum hospitalizovaných pacientů. Dominuje přijetí pro sebevražedné myšlenky a/nebo tendence nebo po sebevražedném pokusu, typické je úzkostné a depresivní prožívání pacientů, sebepoškozování, vyhýbavé chování. Na Dětské psychiatrické klinice 2. LF UK a FNMH dlouhodobě sledujeme vývoj počtu hospitalizací po sebevražedných pokusech dětí a adolescentů. V letech 1982-1986 bylo pro sebevražedný pokus hospitalizováno průměrně 8 pacientů za rok, v posledních 5 letech (2021-2025) to bylo 147 pacientů za rok. Sledujeme také nárůst sebepoškozování, i když v kratším horizontu. V rámci diagnostického spektra trvá trend nárůstu diagnózy nevyváženého osobnostního vývoje, často s emočně nestabilními rysy. Prioritou dětské a dorostové psychiatrie a zároveň jedním z nejpalčivějších problémů je zajištění akutní péče pro děti a adolescenty se sebepoškozováním, sebevražednými myšlenkami a tendencemi nebo po sebevražedných pokusech.
doc. MUDr. Iva Dudová Ph.D.
Doc. MUDr. Iva Dudová, Ph.D.
Absolvovala lékařskou fakultu Univerzity Palackého (1994). Pracovala jako psychiatr pro dospělé v Psychosociálním centru v Přerově, ve Vojenské nemocnici v Olomouci a v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Později si rozšířila specializaci o dětskou a dorostovou psychiatrii a lékařskou psychoterapii. Od roku 2001 byla vedoucí lékařkou oddělení Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol, od roku 2006 také zástupkyní přednosty kliniky pro vědu a výzkum, od října 2020 byla jmenována primářkou kliniky a od října 2025 přednostkou. Na Dětské psychiatrické klinice se dlouhodobě zabývá diagnostikou poruch autistického spektra. Je členkou oborové rady doktorského studijního programu oboru Lékařská psychologie a psychopatologie při 1. LF UK a 2. LF UK a členkou zkušebních atestačních komisí pro obor psychiatrie a dětská a dorostová psychiatrie.
Publikovala přes 50 odborných článků doma i v zahraničí, spolupracovala na řešení mezinárodních i českých odborných projektů a grantů. Podílela se na standardizaci screeningového testu na autismus (CAST) v ČR. Byla členkou Odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením pro koncepční řešení problematiky života osob s poruchami autistického spektra. Je členkou Pracovní skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii MZd ČR a předsedkyní akreditační komise MZd ČR pro dětskou a dorostovou psychiatrii.
Iva Dudová 1,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FNMH, Praha 1
ÚVOD: Gendrová dysforie představuje vnitřní nepohodu, která vyplývá z nesouladu mezi prožívaným pocitem pohlavní příslušnosti a pohlavím daným při narození. V posledních letech stoupá počet osob, které se pro gendrovou dysforii obracejí na sexuology s přáním podstoupit medicínské intervence s očekáváním zmírnění celkového distresu souvisejícího s původní pohlavní příslušností. Medicínské intervence se častěji než dříve nabízejí nezletilým osobám, dominantně adolescentům. Zároveň narůstají v mnoha zemích počty žádostí o retranzici a to zejména u osob s psychiatrickými komorbiditami. V daném kontextu není možné přehlížet fakt, že problematika gendrové nepohody a nejisté sexuální identity je zároveň častější u osob, kterým byla diagnostikována hraniční porucha osobnosti. Jedním z rysů hraničního typu emočně nestabilní osobnosti je přetrvávající nejistota sebepojetí, která se může manifestovat také nejistotou ohledně sexuální identity. METODA: Příspěvek přinese souhrn informací k tématu spojitosti emočně nestabilní poruchy osobnosti a genderové nepohody a nejistoty identity. Součástí bude prezentace kazuistiky pacientky s emočně nestabilní poruchou osobnosti, která zahájila proces změny pohlaví a následně během psychoterapie a léčby hraniční poruchy došlo k postupné změně jejího sebepojetí a k návratu k původní ženské identifikaci a roli. VÝSLEDKY: Studií, které sledují souvislosti mezi narušením gendrové identity a hraniční poruchou osobnosti je málo a jsou provedeny na malých souborech. Výsledky ukazují, že u této skupiny pacientů je často přítomná traumatizace v dětství a nedostatečná rodičovská vazba. Určitá část adolescentů podstupujících změnu pohlaví má časté psychiatrické komorbidity včetně osobnostní patologie, jejich potřeba psychiatrické péče se nesnižuje ani po absolvování sexuologických intervencí, jedná se tedy o komplexní případy, u kterých dochází k retranzici častěji než u jiných skupin. DISKUZE: Zvyšující se počty osob podstupujících medicínské intervence v procesu zmírňování genderové dysforie mohou být důsledkem uvolnění společenských bariér, snížení stigmatizace tématu nebo větší dostupnosti sexuologických služeb. Toto společenské nastavení pak umožní větší svobodu ve vyjádření se k vlastní sexuální identitě a sexuologická podpora změny pohlaví nepochybně přináší úlevu mnohým osobám s narušenou pohlavní identitou. Je však možné, že u některých dospívajících nebo mladých dospělých osob, které žádají o posouzení směřující k tranzici, vychází touha po změně z jiných psychopatologických zdrojů, často (a nejen) nejasných hranic pohlavní identity, fragility sebedůvěry a nezralosti v rámci hraniční poruchy osobnosti. Tito jedinci pak hledají řešení jejich nepohody prostřednictvím sexuologických intervencí a odklánějí tak vhodnost poskytování primárně psychiatricko-psychologické péče. ZÁVĚR: Z výše uvedeného je zřejmé, že multidisciplinární spolupráce mezi psychiatry, psychology, psychoterapeuty a sexuology nejen při posuzování před zahájení procesu transice, ale také v jejím průběhu, je nezbytná. Stejně jako pečlivá diagnostika rozlišující mezi genderovým distresem, vývojovými nároky, prostou nespokojeností s vlastním pohlavím a genderovou dysforií jako takovou. V klinické praxi v ČR někdy není mezi psychiatry a sexuology dostatečně nastavená komunikace nebo chybí vzájemná zpětná vazba. Efektivní spolupráce odborníků povede ke komplexní péči a větší spokojenosti pacientů.
MUDr. Lucie Kališová PhD.
Doc. MUDr. Lucie Kališová, PhD. je přednostkou nově vzniklé Kliniky psychiatrie a neuropsychiatrie 2. LF UK a ÚVN v Praze. Její profesní zájem se dlouhodobě soustředí na efektivní léčbu závažných duševních onemocnění s cílem destigmatizace duševně nemocných a oboru psychiatrie. Recentně se také snaží podpořit léčbu častých psychiatrických komorbidit neurologických onemocnění a mezioborovou spolupráci mezi neurology a psychiatry.
Mgr. Kufa Tomáš
Mgr. Tomáš Kufa je klinický psycholog a psychoanalytický psychoterapeut. Má více než 10 let praxe v psychologické diagnostice akutních duševních poruch a v jejich terapii. V posledních letech soustředí svůj zájem na obor sexuologie. Je členem několika psychologických a psychoterapeutických odborných společností a souběžně s klinickou prací se vzdělává ve svém oboru.
MUDr. Lucie Kališová , PhD.1, Mgr. Tomáš Kufa 2,
Klinika psychiatrie a neuropsychiatrie 2. LF Uk a ÚVN v Praze 1
Sexuologický ústav 1. LF UK a VFN, Praha 2
ÚVOD: V posledních letech zaznamenáváme nárůst pacientů s emoční dysregulací v ambulantní i lůžkové psychiatrické praxi. I když se nejčastěji jedná o pacienty emočně nestabilní poruchou osobnosti, diagnostické spektrum je mnohem širší. Psychofarmakoterapie mnohdy v těchto případech nestačí k dostatečné kompenzaci duševního stavu. Všímavost se z dostupných dat jeví jako potenciálně přínosná terapeutická technika a intervence cílící na zlepšení emoční regulace napříč diagnostickým spektrem. Potvrzují to i zkušenosti s praktikováním dialektické behaviorální terapie na Klinice psychiatrie a neuropsychiatrie 2.LF UK a ÚVN, pro níž je trénink všímavosti klíčovým aspektem. METODA: Zmapování aktuálních informací k tématu neurobiologického pozadí všímavosti ve vztahu k emoční regulaci formou narativního přehledu dostupných publikací. VÝSLEDKY: Dostupné studie potvrzují vliv tréninku všímavosti (například v programu Mindfulness-Based Stress Reduction MBSR) na vyšší aktivitu, konektivitu i objem v prefrontální kůře, cingulu, insule a hipokampu u pacientů s duševním onemocněním i u zdravých jedinců oproti kontrolním skupinám. Z neurobiologického pohledu dochází dále ke snížení bazální aktivity amygdaly, která se efektivněji propojuje s prefrontální kůrou a rychleji se deaktivuje po emocionálním podnětu. V mozku se zvyšuje množství gama-aminomáselné kyseliny, serotoninu, BDNF, snižuje se hladina kortizolu, snižuje se aktivita Default Mode Network, snižuje se subjektivní intenzita vnímání bolesti. Výsledkem je zlepšení zvládání zátěže, stresu a problematických emocí. Dále v příspěvku zmíníme transdiagnostický koncept, podle něhož lze na emoční dysregulaci nahlížet jako na jádrový faktor u mnohých poruch a stavů (hraniční porucha osobnosti, ADHD, posttraumatická stresová porucha, poruchy příjmu potravy a v širším pojetí i deprese a úzkostné stavy). Zlepšení schopnosti emoční regulace je spojeno se zlepšením kvality života pacientů v mnoha aspektech. DISKUZE: Ačkoliv poznatky z neurobiologie všímavosti naznačují její potenciální přínos k ovlivnění psychopatologických stavů spojených s emoční dysregulací, může být problém přenést tyto poznatky do terapeutické praxe během hospitalizace i v rámci pohospitalizační péče. Jednorázová edukace či vyzkoušení si pár technik v rámci akutní psychiatrické péče má smysl, ale nemusí být dostačující, potřebná je cílená práce s motivací pacientů a důraz na systematické praktikování, což může být v rámci běžného režimu oddělení či ambulance výzva. ZÁVĚR: Intervence založené na všímavosti jsou vědecky podložené možnosti ovlivnění emoční dysregulace. Je opodstatněné myslet na tyto poznatky při organizaci a plánování nefarmakologické části péče o pacienty a jejich edukaci.
MUDr. Petra Kukanová
Petra Kukanová - v psychiatrické praxi je od roku 1996, od roku 2008 působí na Klinice psychiatrie a neuropsychiatrie 2.LF a ÚVN, kde se kromě psychiatrie věnuje organizaci terapeutických programů a psychoterapii. Je členkou DBT týmu. Absolvovala psychoterapeutické výcviky v PCA (Person Centered Approach), EFT (Emotion Focused Therapy), výcvik v PCA supervizi a další.
MUDr. Ohnisko Jan
Jan Ohnisko - v klinické praxi je od roku 2022. Pracoval zprvu na Psychiatrické klinice 1.LF UK a VFN, aktuálně pracuje druhým rokem Na Klinice psychiatrie a neuropsychiatrie 2.LF UK a ÚVN, kde se podílí na terapeutickém programu s prvky DBT. Je frekventantem výcviku v individuální psychoanalytické psychoterapii ČSPAP od roku 2024.
MUDr. Petra Kukanová 1, MUDr. Jan Ohnisko 1,
Klinika psychiatrie a neuropsychiatrie 2.LF UK a ÚVN 1
Potíže spojené s emoční nestabilitou, nejasnou identitou a rizikovým chováním jsou v adolescenci časté a ne vždy musí představovat patologický stav. Na druhou stranu existuje skupina adolescentních pacientů, kteří naplní kritéria hraniční poruchy osobnosti. Například u adolescentů hledajících akutní psychiatrickou pomoc pro suicidální úvahy může jít až o 76% pacientů. Názory na diagnostiku poruch osobnosti v adolescentním věku se liší, v českém prostředí se používá termín disharmonický vývoj osobnosti. Za problém s diagnostikou poruch osobnosti u adolescentů je považována zejména obava ze stigmatizace těchto pacientů, ale také otázka stability poruchy v čase. Na druhou stranu jsou také čím dál dostupnější specifické terapeutické programy a správná diagnostika tak může nasměrovat pacienta k vhodné péči. Tím se otevírá otázka, pro které adolescentní pacienty se jedná jen o určitou vývojovou krizi a je možné očekávat spontánní úpravu potíží a která skupina pacientů naopak bude potřebovat intenzivnější péči. Přednáška si klade za cíl představit různé pohledy na diagnostiku emočně nestabilní/hraniční poruchy osobnosti v tomto vývojovém období. Komunikace s rodinou představuje u nezletilých pacientů nezbytnou složku péče minimálně v podobě edukace a plánování léčby, ale mnohdy i v aktivním zapojení do terapie. Vzhledem k tomu se příspěvek také krátce věnuje i práci s rodinou.
Kryštof Kantor
Aktuálně pracuje na Dětské psychiatrické klinice FN v Motole. V minulosti byl zaměstnán na Klinice psychiatrie FN v Olomouci. Dokončil vzdělání v doktorském programu v oboru Psychiatrie na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci. Absolvoval výcvik v kognitivně behaviorální psychoterapii.
Kryštof Kantor 1,
Dětská psychiatrická klinika FN Motol a 2.LF UK 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.
