Declaration
Dear Madam, Sir,
Please note that the websites you intend to access are not intended for the general public, as they contain technical information on medicinal products, including advertising messages relating to medicinal products. This information and communication is intended exclusively for professionals pursuant to Section 2a of Act No. 40/1995 Coll., Ie to persons authorized to prescribe or dispense medicinal products (hereinafter referred to as the expert).
Please note that if you are not an expert, you run the risk of endangering your health or the health of others if you misunderstand or interpret the information obtained, in particular advertising messages that may be part of this site, or used them to establish your own diagnosis or treatment, either in relation to yourself or in relation to other persons.
I declare:
If your statement is not true, we warn you that you are at risk of endangering your health or the health of others.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Only services that participant order by himself can be sponsored here:
Sponsoring of participants
Registration of exhibiting companies and their representatives
Exhibitors registration
Please start by entering your email address.
Your registration for this event was successful. To cancel or edit your registration please call +420 731 006 620 or send us email to martin.horna@mhconsulting.cz
You can check your order in your profile: My profile
Oficiální indikace léčby klozapinem je farmakorezistentní schizofrenie, tedy stav, kdy pacient se schizofrenií neodpověděl na 2 léčby antipsychotiky v řádných dávkách a v dostatečné dávce. Dle nedávné meta-analýzy trpí farmakorezistentní schizofrenií 37% pacientů. Významného zlepšení stavu bylo v průběhu prvních 6 týdnů léčby dosaženo asi u třetiny rezistentních pacientů a asi u 60% pacientů do 12 měsíců léčby. Klozapin tvoří v Česku 0,46 definovaných denních dávek na 1000 obyvatel a den, což zaostává za doporučovanými 2/DDD/na 1000 obyvatel a den. Epidemiologické studie prokázaly průměrně sedminásobné snížení počtu sebevražd a sebevražedných pokusů u pacientů léčených klozapinem. Výjimečnost klozapinu potvrdila nedávná dlouhodobá studie (20 let), ve které klozapin dosáhl nejnižší mortality při léčbě schizofrenie ze všech sledovaných antipsychotik ve srovnání s absencí léčby HR 0,21 (0,15-0,29). Databáze pacientů s duševními poruchami ve Švédsku a Finsku obsahuje údaje o populaci 505 474 pacientů. V této databázi je 19 910 pacientů užívajících klozapin. Dle diagnóz užívá klozapin 12,2–18,7% (n=5258 ve Švédsku, 10 115 ve Finsku) pacientů se schizofrenií, 8,8–20,7% (n=1131, n=1591) se schizo-afektivní poruchou, 1,8% (n=341; data pouze ve Švédsku) s poruchou s bludy, 0,5% (n=118, n=331) s velkou depresí, 0,5–0,6% (n=490, n=371) s bipolární poruchou, 0,3–0,6% (n=39, n=111) s psychotickou depresí a 0,3% (n=36; data pouze ve Švédsku s hraniční poruchou osobnosti (HPO). Klozapin redukoval riziko psychiatrické hospitalizace ve srovnání s jinými orálními antipsychotiky u všech výše uvedených poruch mimo HPO. Nejvyšší redukce psychiatrických hospitalizací byla sledována u pacientů se schizofrenií (meta-analýze přizpůsobené poměry rizik [maHR] 0,70 [95% CI 0,67–0,72]) a schizoafektivní poruchou (maHR 0,71 [0,67–0,74]), následována poruchou s bludy (přizpůsobené poměry rizik 0,73 [0,60–0,89]), velkou depresivní poruchou (maHR 0,74 [0,66–0,84]), psychotickou depresí (maHR 0,76 [0,61–0,96]) a bipolární poruchou (maHR 0,77 [0,69–0,87]). Nebylo zjištěno zvýšené riziko jakékoliv hospitalizace či riziko smrti spojené s klozapinem u výše uvedených poruch. Pro výše uvedené poruchy mimo HPO, všechny důvody vedoucí k vysazení byly u klozapinu nižší než u olanzapinu. Klozapin byl lepší než stabilizátory nálady v rámci bipolární poruchy zahrnující jakoukoliv psychiatrickou hospitalizaci a ve srovnání s ostatními antipsychotiky pro některé specifické výsledky u daných poruch. O léčbě klozapinem je dobré uvažovat u pacientů s rezistentními psychotickými stavy s častými rehospitalizacemi a to nejen trpící schizofrenií, ale rovněž poruchou s bludy, schizoafektivní poruchou nebo rezistentními afektivními poruchami jako je bipolární afektivní porucha, depresivní porucha s psychotickými příznaky či ve spojení se závažnými sebevražednými stavy.
MUDr. Miloslav Kopeček PhD
Absolvoval 3. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze. V roce 1998 nastoupil do Psychiatrického centra Praha (PCP), transformovaného v r. 2015 na Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ), kde pracuje dodnes. Od r. 2009 je vedoucím lékařem uzavřeného oddělení PCP/NÚDZ. V roce 2006 obhájil na UK Praha Ph.D. v oborou neurověd. V letech 2007–2008 pracoval jako vědecký pracovník bipolární kliniky v San Antoniu, TX a Chapel Hill, NC v USA. Mimo klinické práce se věnuje klinickému psychiatrickému výzkumu, pregraduální a postgraduální výuce. Je odborným asistentem na 3. lékařské fakultě UK v Praze a lektorem na IPVZ. Oblastí jeho odborného zájmu je výzkum kognitivních funkcí, psychofarmakologie a neurobiologie duševních poruch. Je autorem mnoha odborných prací, kapitol v monografiích, v recenzovaných mezinárodních a domácích odborných časopisech. Je předsedou ČNPS pro roky 2025-26 a šefredaktorem časopisu Psychiatrie.
Miloslav Kopeček 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Repertoár chování současně používaných modelových organismů schizofrenie neumožňuje modelování podstatných pozitivních (sluchové halucinace, dezorganizovaná řeč), negativních a vyšších kognitivních příznaků spojených s řečí jakožto společným jmenovatelem. Nalezení vhodného modelového organismu je protop nezbytné. Ve sdělení se věnujeme výsledkům hodnocení fenomenologické, konstrukční a prediktivní validity nového modelu založeném na druhu Gnathonemus petersii (G. petersii). G. petersii je druh slabě elektrických ryb vykazující komplexní sociální chování a využívající elektrickou signalizaci ke komunikaci („protojazyk“) a prostorové orientaci. Dosavadní naše výsledky podporují předpoklad, že G. petersii přináší možnost hodnocení psychopatologie odvozené z narušení jazyka se všemi dopady. Sdělení je podpořeno z grantů AZV NU21-04-00405 and NW25-04-00454) a z projektu ERDF-Project Brain dynamics, No. CZ.02.01.01/00/22 008/0004643.
prof. MUDr. Horáček Jiří , Ph.D.
Prof. MUDr. Jiří Horáček, Ph.D., FCMA působí jako přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty UK a v Národním ústavu duševního zdraví (NUDZ) vede Centrum pokročilých studií mozku a vědomí.
Výzkumně se zaměřuje na funkční zobrazení mozku pomocí magnetické rezonance, EEG a pozitronové emisní tomografie. Dále se zabývá neurobiologií schizofrenie a deprese, mechanismem účinku antipsychotik a psychedelik, modelováním aktivity nervové tkáně a teorií vědomí v kontextu duševních poruch.
Jiří Horáček 1,
1Národní ústavu duševního zdraví (NUDZ) 2Klinika psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK 3Přírodovědecký fakulta UK 4Fakulta elektrotechnická, ČVUT 1
Úvod
Dysregulace osy hypotalamus–hypofýza–nadledviny (HPA) patří mezi nejkonzistentněji popisované biologické mechanismy spojené s některými duševními poruchami. Změny sekrece kortizolu jsou opakovaně implikovány mimo jiné u depresivní poruchy i poruch spojených s traumatem. Tyto změny mohou mít podobu hyper- i hypofunkce HPA osy a bývají interpretovány v kontextu zranitelnosti organismu vůči stresu, časných vývojových faktorů a dlouhodobé emoční dysregulace. Navzdory rozsáhlému výzkumu však zůstávají výsledky studií zaměřených na kortizol nejednoznačné a často obtížně reprodukovatelné.
Jedním z důvodů této nejednotnosti mohou být metodologická omezení tradičních přístupů k měření kortizolu. Stanovení ze séra, slin nebo moči zachycují především aktuální nebo krátkodobé změny hormonální aktivity a jsou citlivá na diurnální variabilitu i akutní stres. Dlouhodobá expozice kortizolu je tak obtížně zachytitelná bez opakovaného odběru vzorků.
Stanovení koncentrace kortizolu ve vlasech (hair cortisol concentration, HCC) představuje neinvazivní metodu umožňující odhad kumulativní expozice kortizolu během několika měsíců. Kortizol je kontinuálně inkorporován do rostoucího vlasového vlákna, a při průměrné rychlosti růstu přibližně 1 cm za měsíc je možné pomocí segmentace vlasu retrospektivně rekonstruovat časový průběh hormonální expozice. Segmentovaná analýza tak vytváří most mezi akutními laboratorními měřeními a dlouhodobými biologickými procesy.
Metodika
Příspěvek shrnuje výsledky metodologického vývoje a klinických studií zaměřených na segmentovanou analýzu vlasového kortizolu pomocí kapalinové chromatografie s tandemovou hmotnostní spektrometrií (LC-MS). Diskutována je validace analytické metody, stanovení referenčních hodnot a modelování poklesu koncentrace kortizolu v distálních segmentech vlasu.
Součástí sdělení jsou výsledky longitudinálních studií využívajících segmentovaný vlasový kortizol pro monitorování dlouhodobé hormonální expozice, včetně pacientů na substituční léčbě glukokortikoidy, a observačních studií v psychiatrických kohortách (depresivní porucha, hraniční porucha osobnosti, schizofrenie). Prezentovány jsou také průběžné výsledky probíhajícího výzkumného projektu sledujícího vztah mezi segmentovaným vlasovým kortizolem, expozicí stresu, závažností symptomů a odpovědí na léčbu.
Výsledky
Metodologické studie prokázaly, že segmentovaná analýza vlasového kortizolu umožňuje retrospektivní sledování dlouhodobé sekrece kortizolu a že koncentrace kortizolu ve vlasu vykazuje predikovatelný exponenciální pokles v distálních segmentech, který lze matematicky modelovat a korigovat. Tento postup umožňuje přesnější odhad původních hodnot kortizolu a srovnání jednotlivých segmentů v čase.
V endokrinologické studi bylo patrné, že vlasový kortizol může sloužit jako spolehlivý ukazatel dlouhodobé hormonální expozice a může doplnit standardní laboratorní metody monitorování substituční léčby. Longitudinální sledování pacientů ukázalo nižší variabilitu měření ve srovnání s plazmatickým a močovým kortizolem a potenciální přínos pro optimalizaci léčby.
V psychiatrických kohortách byl zjištěn výrazný překryv hodnot vlasového kortizolu mezi pacienty a zdravými kontrolami, což omezuje jeho využití jako diagnostického biomarkeru. Longitudinální sledování však naznačuje, že změny segmentovaného vlasového kortizolu mohou odrážet individuální dynamiku aktivity HPA osy v průběhu onemocnění, expozici stresu a reakci na léčbu. Zdá se, že informativnější než absolutní hodnoty může být časový průběh změn kortizolu.
Závěry
Segmentovaný vlasový kortizol představuje metodologicky robustní a neinvazivní nástroj pro retrospektivní sledování dlouhodobé aktivity HPA osy. V psychiatrii se jeho význam pravděpodobně nebude opírat o diagnostickou diskriminaci mezi pacienty a zdravou populací, ale spíše o možnost sledování intraindividuálních změn biologické stresové odpovědi. Integrace segmentované analýzy vlasového kortizolu s klinickými a psychosociálními daty může přispět k lepšímu porozumění heterogenitě duševních poruch a k rozvoji individualizovaných přístupů k léčbě.
Eliška Bartečková
CV is not available
MUDr. Eliška Bartečková , Ph.D.1, MUDr. Jana Hořínková , Ph.D.1, Mgr. Bc. Pavla Horká Linhartová , Ph.D.1, doc. Mgr. Ondřej Peš , Ph.D.2, MUDr. Mgr. Pavel Šmak 2, Mgr. Robin Kotouček 2, Mgr. Jana Gregovová , Ph.D.2, PharmDr. Katarína Kostolanská , Ph.D.3, doc. PharmDr. Jan Juřica , Ph.D.3, prof. MUDr. Bc. Libor Ustohal , Ph.D.1,
Psychiatrická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
Biochemický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity 2
Farmakologický ústav, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity 3
Poruchy spánku představují heterogenní skupinu klinických jednotek s významným dopadem na somatické i duševní zdraví, kvalitu života a denní fungování. Léčba vyžaduje komplexní přístup zahrnující farmakologické i nefarmakologické postupy, přičemž volba intervence se odvíjí od typu poruchy, její chronicity, komorbidit a individuálních charakteristik pacienta. Nefarmakologické metody jsou považovány za léčbu první volby zejména u chronické insomnie. Klíčové postavení má kognitivně-behaviorální terapie pro insomnii (CBT-I), která zahrnuje kontrolu stimulů, restrikci spánku, kognitivní restrukturalizaci, relaxační techniky a edukaci o spánkové hygieně. Tyto intervence vedou ke zkrácení latence usnutí, redukci nočních probuzení a dlouhodobému zlepšení kvality spánku. Významnou roli hrají také chronobiologické přístupy, zejména chronoterapie a světelná terapie, využívané u poruch cirkadiánního rytmu. Podpůrný efekt mají relaxační techniky, mindfulness, pravidelná fyzická aktivita a stabilizace denních režimů. Farmakologická léčba je indikována především při akutní insomnii, selhání nefarmakologických metod nebo při závažné komorbiditě. Mezi užívaná hypnotika patří benzodiazepiny a tzv. Z-hypnotika, která zkracují latenci usnutí a prodlužují celkovou dobu spánku, avšak nesou riziko tolerance, závislosti a reziduální sedace. Alternativou jsou melatonin a agonisté melatoninových receptorů, vhodní zejména u cirkadiánních poruch a u starších pacientů. Při komorbidních afektivních či úzkostných poruchách se uplatňují sedativní antidepresiva, zatímco antipsychotika jsou vyhrazena pro specifické indikace. Specifické poruchy spánku vyžadují cílené postupy, např. přetlakovou ventilaci u obstrukční spánkové apnoe, dopaminergní léčbu u syndromu neklidných nohou či stimulancia u narkolepsie. Optimální terapeutická strategie kombinuje nefarmakologické a farmakologické intervence s důrazem na individualizaci léčby. Zatímco farmakoterapie poskytuje rychlý symptomatický efekt, nefarmakologické přístupy přinášejí trvalejší zlepšení a nižší riziko nežádoucích účinků. Integrovaný přístup tak představuje základ moderní léčby poruch spánku.
MUDr. Pavel Doubek PhD.
MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.
OSOBNÍ DATA
Datum narození: 31.12.1969
Místo narození: Praha
Národnost: česká
E-mail : doubekpavelmudr@seznam.cz, doubek@nember.cz
VZDĚLÁNÍ
2013 : Obhajoba disertační práce v postgraduálním doktorandském programu
Lékařská psychologie a psychopatologie, 1 LF UK v Praze (Ph.D.)
2001 : Atestace II. stupně v oboru psychiatrie
1999 – 2002 : Kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik
1998 : Atestace I. stupně v oboru psychiatrie
1994 : Státní závěrečné zkoušky a promoce
1988 – 1994 : 1.LF UK Praha
ODBORNÁ PRAXE
2023 – nyní : Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun, primář
2012 – 2023 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, vedoucí lékař
2001 – nyní : 1. lékařská fakulta UK, odborný asistent, obor psychiatrie
1994 – 2012 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, sekundární lékař
1994 – 2000 : Fyziologický ústav 1.LF UK Praha, výzkumný pracovník
ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČNOSTECH
Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, Psychiatrická společnost ČLS J.E.Purkyně, Česká neuropsychofarmakologická společnost, Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě, Society for light, rythms, and circadian health
Pavel Doubek 1,
Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun 1
Kognitiva – především inhibitory acetylcholinesterázy (AChEI) a memantin – jsou dlouhodobě základem farmakoterapie kognitivních poruch u demencí. U seniorních pacientů však jejich podávání naráží na řadu specifických úskalí, která mohou zásadně ovlivnit klinický efekt, bezpečnost i celkovou prognózu. Jedno z nejvýznamnějších úskalí léčby kognitivy u seniorů představuje vyšší riziko pádů, které je u této populace již tak zvýšené. Klinické přehledy uvádějí široké spektrum mechanismů, jimiž mohou AChEI i memantin k pádům přispívat, včetně kardiálních, neurologických, spánkových i urologických nežádoucích účinků. Riziko je nejvyšší v počátečních týdnech terapie a během navyšování dávek. AChEI mohou významně interferovat s autonomní regulací srdeční činnosti. Zejména je upozorňováno na symptomy, jako je bradykardie, AV blokáda, hypotenze a synkopy, které mohou mít závažné konsekvence včetně úrazů či hospitalizace. Kromě kognitivního efektu mohou kognitiva ovlivňovat širokou škálu neurologických funkcí. Zdokumentovány jsou extrapyramidové příznaky, zvýšené riziko epilkeptických záchvatů a poruchy spánku, které mohou významně snižovat kvalitu života pacienta a ovlivňovat jeho funkční kapacitu. Tyto projevy mohou imitovat progresi neurodegenerativního onemocnění a vést k nadhodnocení skutečného kognitivního poklesu. Gastrointestinální nežádoucí účinky patří mezi nejznámější rizika AChEI. Systematické přehledy uvádějí výrazně vyšší výskyt nauzey, zvracení a průjmu oproti placebu. Volba transdermální formy (např. rivastigmin patch) může tyto obtíže zmírnit, nicméně není řešením pro všechny. Zatímco u Alzheimerovy demence mají kognitiva vědecky doložený symptomatický přínos, u mírné kognitivní poruchy (MCI) zůstává účinnost velmi diskutabilní. Systematické přehledy neprokázaly zlepšení kognice ani funkčního stavu, naopak potvrdily zvýšené riziko nežádoucích účinků. V případě demence s Lewyho tělísky (DLB) se ukazuje, že AChEI mohou být účinnější než memantin ve zpomalování kognitivního poklesu. Studie však zároveň upozorňují na senzitivitu těchto pacientů k nežádoucím účinkům a riziko autonomních dysfunkcí. Individuální volba léčiva je tedy u DLB naprosto klíčová a vyžaduje úzkou spolupráci s rodinou i multidisciplinárním týmem. Prezentace shrnuje nejdůležitější rizikové oblasti při podávání kognitiv, doložené recentní literaturou, zaměřuje se na jejich možnou prevenci..
Doc. MUDr. Martina Zvěřová Ph.D.
autorka pracuje jako docentka na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN Praha, kde se věnuje výuce, léčbě a výzkumu neurodegenerativních poruch a jako vedoucí lékařka Gerontopsychiatrického oddělení PK VFN.
Martina Zvěřová 1,
Psychiatrická klinika, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova a VFN v Praze 1
Geriatričtí pacienti představují specifickou populaci s vysokou mírou polymorbidity a polyfarmacie. V kontextu věkem podmíněných změn farmakokinetiky a farmakodynamiky vyžaduje psychofarmakoterapie precizní vyvažování klinického benefitu a rizik. Sdělení se zaměřuje na vliv psychofarmak – zejména antidepresiv a antipsychotik – na prodloužení intervalu QTc a s ním spojené riziko arytmií. Součástí je i zhodnocení klinicky významných interakcí s dalšími často užívanými léčivy (např. antibiotiky). Prezentace předkládá doporučení pro systematickou kontrolu rizik: od zhodnocení individuální zátěže a aktuální medikace, přes laboratorní screening (iontogram, renální funkce) a EKG, až po definování plánu monitorace a edukaci pacienta či pečujících. Kladen je důraz na koordinaci péče napříč odbornostmi (praktický lékař, internista, kardiolog) a management modifikovatelných rizikových faktorů. Cílem není restrikce účinné léčby, ale její bezpečná realizace skrze strukturované rozpoznání rizik. Výstupem je praktický algoritmus pro preskripční rozhodování, volbu bezpečnějších alternativ a cílenou monitoraci, který umožňuje minimalizovat kardiální komplikace v gerontopsychiatrické praxi.
MUDr. Vanda Franková
MUDr. Vanda Franková absolvovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci nastoupila do Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, kde pracuje dosud. Má specializaci v psychiatrii (I. a II. stupně) a gerontopsychiatrii. Pracuje jako primářka příjmového koedukovaného gerontopsychiatrického oddělení. Věnuje se klinicky orientované publikační a přednáškové činnosti.
Vanda Franková 1,
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech 1
Souhrn Neurostimulační metody jsou často opomíjenou léčebnou modalitou u pacientů ve vyšším věku. Opakovaně dokazují účinnost v mnoha duševních chorobách. Toto sdělení má za cíl jasně definovat indikace některých neurostimulačních metod u osob v seniu, možná omezení, případné nežádoucí účinky s ohledem na praktické aspekty, se kterými je možné se potkat v běžné praxi. Klíčová slova: Elektrokonvulzivní terapie (ECT), repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS), gerontopsychiatrie, deprese ve stáří Summary: Neurostimulation methods are often overlooked as a treatment option in elderly. They have repeatedly proven their effectiveness in treating many mental illnesses. This presenation aims to clearly define the indications, possible limitations and potential side effects of certain neurostimulation methods in elderly people, with regard to practical aspects that may be encountered in everyday practice. Keywords: Electroconvulsive therapy (ECT), transcranial magnetic stimulation (TMS), geriatric psychiatry, depression in older age Závažné duševní choroby včetně farmakorezistentních stavů, při kterých by pacienti profitovali z využití neurostimulačních metod jsou velmi časté nejen v běžné populaci, ale i ve stáří. Tyto stavy jsou často přehlíženy, brány jako běžná součást stáří. I v případě jejich léčby a nedostatečném efektu farmakoterapie starším lidem nejsou nabízeny všechny dostupné metody léčby, často z neopodstatněných důvodů. Kupříkladu u depresivní poruchy je dle posledních nálezů prevalence ve stáří od 10- 30 %, zhruba třetina z nich naplňuje kritéria farmakorezistence. Jedná se o velkou část populace, kde mnoho lidí zůstává nediagnostikováno a neléčeno, další jsou léčeni nevhodně, nehledě na celkově protrahované epizody. Tyto okolnosti mají výrazný negativní dopad v mnoha aspektech na kvalitu života seniorů, přitom se může jednat o příznaky, které jsou léčitelné a často s minimálním rizikem. Zlatým standardem neurostimulačních metod je Elektrokonvulzivní terapie (EKT). EKT je ve stáří často opomíjená léčebná metoda, přestože její účinnost v tomto věku je až 80%, oproti účinnosti první linie antidepresivní léčby, která se pohybuje v rozmezí od 35-73%. Dalšími typickými indikacemi k EKT je depresivní epizoda s psychotickou symptomatikou, akutní ohrožení života suicidálními tendencemi, katatonie či odmítání stravy a tekutin. V některých případech výrazná agitovanost u demence či deliria. Využití neurostimulačních metod není omezeno pouze na farmakorezistentní stavy, a to ani v seniorském věku. Jejich využití je možné i dřívějších krocích léčby. Může se jednat o případy polymorbidity, polypragmazie, vyšší rizika lékových interakcí, změněnou farmakodynamiku a farmakokinetiku či jiných nežádoucích účinků farmakoterapie. Využitím neurostimulačních metod se těmto potížím můžeme vyhnout, zajistit celkově vyšší bezpečnost pro pacienty, a celkově snížit zátěž. V neposlední řadě mohou být tyto metody i preferovány samotným pacientem, mimo jiné z minulé dobré zkušenosti s nimi. Neexistuje žádná absolutní kontraindikace k provedení EKT. Nežádoucí účinky, kterých se obáváme se neliší od mladší populace. Většina z nich je přechodná a mírná. Pochopitelně ve vyšším věku je nutné důkladné předoperační vyšetření, stabilizace případných komorbidit k minimalizaci případných rizik. Aplikace EKT není spojena s vyšší morbiditou či mortalitou, naopak několik studií ukázalo snížení mortality u pacientů podstupujících EKT oproti těm, kteří EKT neabsolvovali. Nežádoucí účinek, kterého se v seniu obáváme jsou poruchy paměti. Stejně jako u zbylé populace, i zde se pochopitelně vyskytnout mohou. Opět je ale nutné zdůraznit, že se jedná o přechodnou poruchu paměti, nejčastěji anterográdní amnézii ve spojení s bezprostřední aplikací EKT. Není opodstatněné nenabídnout elektrokonvulzivní terapii pouze z obav z případných poruch paměti. Těmto potížím lze navíc velmi dobře předcházet či alespoň snížit jejich výskyt správnou praxí. Nelze opominout ani fakt, že v případě komorbidního oslabení kognitivních funkcí v rámci depresivního syndromu může i po aplikaci EKT a tedy po zaléčení akutní epizody, dojít naopak ke zlepšení kognice. Jednou z dalších možných léčebných neurostimulačních metod využitelná i ve stáří je repetitivní transkraniální magnetická stimulace (dále rTMS). I přes některé nové poznatky o účinnosti rTMS u deprese se obecně předpokládá její nižší účinnost oproti elektrokonvulzivní terapii. Může se však jednat o její velmi dobrou alternativu. Ať již se jedná o osoby, které EKT odmítají z jakýchkoliv důvodů nebo i u těch, kteří jsou k ní kontraindikováni ze somatického důvodu. Přestože se nebude jednat o absolutní kontraindikaci, nesmíme zapomínat na relativní kontraindikace. Může se jednat i o augmentaci farmakoterapie. rTMS opakovaně prokázalo účinnost u osob trpící depresí, a to i ve stáří. Tak jako v mladší věkové struktuře existuje více protokolů a možností stimulačních míst. Mezi ty nejčastější však stále patří DLPFC (levý dorzolaterální prefrontální kortex) a vysokofrekvenční stimulace 10 Hz. Vzhledem k pokračujícímu výzkumu nelze ale opominout možnosti akcelerovaných protokolů, které mohou výrazně zkrátit dobu léčby a dle některých zpráv i výrazně zvýšit efektivitu. Přestože se mohou vyskytnou potíže při samotné aplikaci, jedná se o vysoce bezpečnou metodu s minimem nežádoucích účinků. Nejčastěji se mohou objevit bolest hlavy, případně fascikulace svalů v místě stimulace. Mezi technické potíže, se kterými se lékaři při aplikaci může setkat jsou nutnost vyšších intenzit ve vyšším věku a zároveň nutnost využití méně běžných cívek s hlubší penetrací kupříkladu u kortikální atrofie. Vhodné je, že u rTMS nehrozí riziko kognitivních nežádoucích účinků. Naopak se využívá v případě lehké poruchy poznávání nebo lehčích stádiích Alzheimerovy choroby. Nejčastěji ve spojení s kognitivním tréninkem.
Daniel Divácký
MUDr. Daniel Divácký
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, lékař
v rámci 1. LF UK pregraduální výuka předmětu Psychiatrie včetně přednáškové činnosti
student 2. ročníku PhD. programu v oboru Lékařská psychologie a psychopatologie na 1. LF UK
Daniel Divácký 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN 1
Psychofarmaka mohou významně ovlivňovat kardiovaskulární systém prostřednictvím přímých farmakodynamických účinků, změn autonomní regulace, metabolických dopadů i lékových interakcí. Tyto vlivy jsou obzvláště významné u seniorů, kteří mají vyšší prevalenci kardiovaskulárních komorbidit, změny farmakokinetiky a polyfarmakoterapii. Řada antipsychotik i antidepresiv je spojena s rizikem prodloužení QTc intervalu, což může vést ke vzniku závažných komorových arytmií typu torsades de pointes. Antipsychotika často ovlivňují krevní tlak a srdeční frekvenci, mohou vyvolávat tachykardii či ortostatickou hypotenzi. Tyto účinky patří mezi časté a klinicky významné kardiovaskulární komplikace. Některá psychofarmaka mohou vést k rozvoji metabolického syndromu, který nepřímo zvyšuje riziko KVS onemocnění. Při nasazování psychofarmak je vhodné zhodnotit riziko prodloužení QT (elektrolyty, lékové interakce), bradykardii, AV blokádu, eliminační funkce pacienta, polypragmázii a možné lékové interakce. Kardiovaskulární bezpečnost psychofarmak je potřeba hodnotit individuálně s ohledem na komorbidity pacienta a současnou farmakoterapii. Optimalizace léčby vyžaduje mezioborovou spolupráci, systematické monitorování EKG, metabolických parametrů a aktivní edukaci pacientů. Tento přístup umožňuje minimalizovat rizika a zachovat terapeutický přínos psychofarmak v léčbě psychických onemocnění. Dedikace: Podpořeno Ministerstvem zdravotnictví ČR (AZV č. NU23-04-00032) a Univerzitou Karlovou (projekt Cooperatio, oblast výzkumu Neurovědy).
doc. PharmDr. Jana Hroudová PhD.
doc. PharmDr. Jana R. Hroudová, Ph.D. působí na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy a ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Pracuje jako odborná asistentka na 1. LF UK a VFN, výzkum je zaměřen na farmakologii psychofarmak a mitochondriální dysfunkce u neuropsychiatrických onemocnění. Je rovněž klinickou farmaceutkou na Oddělení klinické farmakologie VFN, kde se věnuje individualizaci farmakoterapie, hodnocení lékových interakcí a optimalizaci léčby u hospitalizovaných pacientů.
Jana Hroudová 1,
Psychiatrická klinika, Farmakologický ústav, 1. lékařská fakulta, Univerzita Karlova 1
Psilocybin je jedním z nejperspektivnějších psychedelik směřujících k využití v psychiatrii a psychoterapii. Klinické studie potvrzují jeho účinnost v léčbě nejen depresivních poruch. Od roku 2026 bude v ČR zaveden tzv. léčebný psilocybin, což umožní jeho legální terapeutické použití mimo klinické studie. Workshop se zaměří na současné poznatky a české zkušenosti s klinickými hodnoceními psilocybinu u zdravých dobrovolníků i pacientů s depresí, na indikace, kontraindikace, dávkovací schémata a edukaci pacientů. Workshop dále představí paradigma psychedeliky-asistované psychoterapie, konkrétně strukturu přípravy, vedení vlastního sezení s psilocybinem a integraci psychedelické zkušenosti.
Filip Tylš
Je odborným garantem a spoluzakladatelem Psychedelické kliniky Psyon. Zde se věnuje jako psychiatr a psychoterapeut především psychedeliky-asistované psychoterapii (PAP). Dále se věnuje výzkumu psychedelik v rámci klinických studií v Národním ústavu duševního zdraví (NÚDZ) a výuce na na 3. LF UK (asistent kliniky psychiatrie). Absolvoval 1. LF UK (promoce 2012) a navázal dokorandským studiem neurověd na 3. LF UK (obhajoba 2017). V NÚDZ je součástí týmu pilotních studií podávání psilocybinu lidským subjektům (tzv. psychedelický sitter). V roce 2015 spoluzaložil Českou psychedelickou společnost (CZEPS) a od roku 2017 pomáhá lidem v rámci PsyCare týmu zvládnout obtížné psychedelické zkušenosti. Absolvoval výcvik v gestalt psychoterapii (IVGT Praha 2014 – 2020), vzdělání v kalifornském výcviku na CIIS “Psychedelic-Assisted Therapies and Research Certificate Program” (2018) výcvik v MDMA-asistované psychoterapii (MAPS USA, 2019). Je autorem několika tuzemských a zahraničních publikací, např. přehledová práce Psilocybin – summary of knowledge (2014) nebo knihy Fenomén psychedelie (2017).
Páleníček Tomáš
CV is not available
MUDr. Filip Tylš , Ph.D.1, 2, 3, , MUDr. Tomáš Páleníček , Ph.D.1, 2, 3, ,
Psyon - Psychedelická klinika 1
Národní ústav duševního zdraví (NÚDZ) 2
3. lékařská fakulta UK 3
Jedním z prvků projektu Rozvoj akutní psychiatrické péče je testování modelu akutní psychiatrické ambulance (APA). Jedná se o „staronový“ model poskytování péče. Starý, protože v některých zařízeních je již v různé podobě uplatňován. Nový, protože sjednocuje metodiku a testuje její využitelnost v rámci provozu různých psychiatrických pracovišť, konkrétně psychiatrických nemocnic, všeobecných nemocnic i samostatných ambulantních zařízení. Obsahem příspěvku bude představení navrženého standardu APA a projektu pilotního provozu až deseti APA, který v současnosti probíhá.
Akutní psychiatrická péče představuje jeden ze základních pilířů péče o psychicky nemocné. V současné době probíhá projekt Ministerstva zdravotnictví Rozvoj akutní psychiatrické péče finančně podpořený Evropskou unií. Ve sdělení budou rámcově představeny jednotlivé projekty, hlavní část bude věnována struktuře a způsobu poskytování akutní psychiatrické péče. Bude popsána jak forma extramurální, tak i forma lůžková se zaměřením na poskytování akutní lůžkové péče. Bude představen návrh členění péče a podmínky jejího poskytování včetně nových úprav materiálně technického a personálních standardu.
MUDr. Tuček Jan, Ph.D., LL.M.
vzdělání
• 2003-2010 – postgraduální studium Masarykova Univerzita Brno, obor psychiatrie, ukončeno disertační prací Kognitivní deficit u depresivní poruchy a jeho ovlivnění pomocí rTMS a ECT.
• 1999-2002- absolvování akreditovaného výcviku v kognitivně behaviorální terapii
• 2001 – atestace II. stupně z psychiatrie
• 1998 - základní oborová atestace z psychiatrie
• 1987-1995 - Lékařská fakulta - Universita Karlova v Plzni
obor-všeobecné lékařství
praxe
• od roku 1995 zaměstnán jako sekundární lékař na psychiatrickém odd. Nemocnice České Budějovice a.s.
• od roku 2002 ve funkci zástupce primáře
• od roku 2004 ve funkci primáře
• 1998 – 2013 výuka na Soukromé zdravotní škole Bílá vločka - nástavbové studium pomaturitních ročníků diplomovaná sestra a zdravotnický záchranář
• 2002-2014 odborný asistent na Katedře psychologie a speciální pedagogiky Zdravotně sociální fakulty Jihočeské Univerzity
• v roce 2006 jmenován soudním znalcem v oboru psychiatrie
členství v Psychiatrické společnosti ČSL JEP
• člen revizní komise, od roku 2019 předseda revizní komise
• předseda sekce lůžkové psychiatrie
REFORMA psychiatrické péče
• člen Odborné rady za akutní lůžkovou péči
• garant zdravotní části reformy v Jihočeském kraji
• člen Odborné rady pro odbornou garanci Strategie reformy psychiatrické péče
• 2012-2015 zástupce Asociace krajů v tvorbě Strategie reformy psychiatrické péče
• 2015-2017, 2020 – dosud - člen Akreditační komise pro obor psychiatrie MZ ČR
• člen koordinační skupiny Koncepce systému péče o osoby s duševním onemocněním Jihočeského kraje
• člen pracovních skupin Udržitelné financování psychiatrické péče, Legislativní změny, Standardy a metodiky
• člen pracovních skupin pro tvorbu standardů Akutní psychiatrické péče a Ambulantní péče v psychiatrii
• odborný garant projektu Rozvoj akutní psychiatrické péče
Kašpárek Tomáš
CV is not available
MUDr. Jan Tuček , Ph.D., LL.M.1, 2, 3, , prof. MUDr. Tomáš Kašpárek , Ph.D.4, 5, ,
MZ ČR - Odborný garant projektu "Rozvoj akutní psychiatrické péče" 1
Sekce lůžkové psychiatrie PS ČLS JEP 2
Psychiatrické odd. Nemocnice České Budějovice 3
PK FN Brno 4
Psychiatrická společnost ČLS JEP 5
Současná legislativa České republiky umožňuje výkon ochranného léčení závislostí nejenom v civilních zdravotnických zařízeních (psychiatrických ambulancích, psychiatrických nemocnicích/léčebnách), ale také v rámci výkonu trestu odnětí svobody ve věznici. Toto ochranné opatření probíhá na Specializovaných oddílech pro výkon OL závislostí. Odsouzení, kteří spáchali trestný čin v souvislosti s užíváním alkoholu nebo jiné psychoaktivní látky, mají možnost jej absolvovat v ČR, aktuálně v 5 věznicích (Heřmanice, Opava, Znojmo, Rýnovice, Ostrov nad Ohří). Autorka má praktické zkušenosti s výkonem OL závislostí jak ve civilních zdravotnických zařízeních, tak i v podmínkách výkonu trestu odnětí svobody. Prezentace nabízí možnost nahlédnout do realizace výkonu OL závislostí v podmínkách Vězeňské služby a zaměřuje se na srovnání podmínek, rozdíly mezi výkonem OL závislostí v civilních zdravotnických zařízeních a ve věznicích a dosažení účelu ochranného léčení. Praxe totiž ukazuje, že výkon OL závislostí ve věznici lépe plní zásadní požadavek soudů, tj. dosažení ochrany společnosti před pachatelem trestné činnosti, který užívá/užíval alkohol nebo jinou psychoaktivní látku, po jeho propuštění na svobodu, neboť již v rámci výkonu trestu odnětí svobody lze dosáhnout účelu tohoto ochranného opatření. Jak se liší výkon OL závislostí v podmínkách Vězeňské služby od výkonu OL závislostí ve civilních zdravotnických zařízeních? Jaká jsou specifika této práce? Co lze ve VTOS při výkonu OL dělat ve srovnání se zdravotnickým zařízením jinak? Jaké jsou jeho výhody ve srovnání s výkonem OL ve zdravotnických zařízeních? A na co výkon OL závislostí ve VTOS naráží ? Příspěvek nabízí odpovědi na tyto, ale i další otázky.
MUDr. Miklovičová Andrea
1993 – 1999 - Lekárska fakulta Univerzity Komenského, Bratislava
2003 - SZU, Bratislava - Psychiatria I. stupeň
2007 - Specializovaná způsobilost v oboru psychiatrie, Praha
2011 IPVZ Praha – Atestace Návykové nemoci
2002 – 2004 - Kognitívne - behaviorálna terapia (Liptovský Mikuláš)
2011 – 2012 – Motivační rozhovory
2012 – 2013 – Univerzita medicínského práva
2012 – 2017 – SUR - psychoterapeutický výcvik SUR
2019 – 2020 - Hypnoterapie
2019 – Výklad snů
Licence ČLK pro výkon soukromé lékařské praxe, pro výkon funkce lektora v lékařské praxi, pro výkon funkce odborného zástupce a pro poskytování poradenských služeb v oboru psychiatrie
Licence ČLK pro výkon vedoucího lékaře v oboru Návykové nemoci
ZAMĚSTNÁNÍ:
1999 – 2006 NsP, Liptovský Mikuláš, Psychiatrické oddelenie - psychiatr
2006 – 2010 Psychiatrická léčebna Šternberk - psychiatr
2010 – 2011 Psychiatrická nemocnice v Kroměříži – primář Oddělení léčby závislostí
2011 – 2017 PL Šternberk – primář Oddělení léčby závislostí
2017 – dosud PL Šternberk - ambulantní psychiatr
2017 – 2021 Hornická poliklinika, Agel, Ostrava, Psychiatrická ambulance - psychiatr
2021 – dosud Věznice Heřmanice, Ostrava - psychiatr Specializovaného oddílu pro výkon ochranného léčení protialkoholního
2023 - dosud Hedepy - psychiatr
2023 - dosud MD Cure, Praha - ambulantní psychiatr
MUDr. Andrea Miklovičová 1,
Vězeňská služba ČR, Věznice Heřmanice, Ostrava a Psychiatrická klinika Ostrava 1
V příspěvku bude referováno o procesu tvorby Metodického pokynu pro výkon ochranného léčení v ústavní formě ve zdravotnických zařízeních, který vzniká v v rámci projektu Změna jako strategický nástroj zlepšení systému ochranného léčení v ČR (reg.č.CZ.03.02.02/00/22_031/0004590) v rámci Operačního programu Zaměstnanost plus, spolufinancovaného Evropskou unií z Evropského sociálního fondu v gesci: MUDr. Simona Papežová, Mgr. Petra Měchýřová, DiS., MUDr. Marek Páv, Ph.D., MBA. Členy pracovní skupiny jsou: MUDr., Mgr. David Besta, Mgr. Šárka Fořtová, MUDr. Petr Hromada, Mgr. Jan Hudáč, MUDr. Veronika Kotková, doc. PhDr. Jan Kožnar, CSc., Mgr. Petra Měchýřová, DiS., MUDr. Andrea Miklovičová, Mgr. Kateřina Neustupová, Mgr. Petra Plachá, JUDr. Bc. Alena Rundová, Ph.D., LL.M., MUDr. Zuzana Řeřichová, MUDr. Vladimír Šupina, MUDr. Jana Toufarová
Závažné duševní onemocnění s sebou nese řadu omezení. Nemoc postiženým často naruší fungování v pracovní i vztahové oblasti, podlomí sebedůvěru a změní plány do budoucna. Nemocní se potýkají nejen s adaptací na nemoc, s nemocí samotnou, s její léčbou, obtížným pochopením okolí a také se stigmatizujícími postoji veřejnosti. Mnohdy nemají nemocní dostatečné vnitřní zdroje nebo síť blízkých osob, které by jim pomohly se do fungování ve společnosti a svém životě uspokojivě zapojit. Současným cílem léčby závažných duševních poruch je dosáhnout individuálního zapojení nemocných do jejich života tak, aby se v něm realizovali, našli v něm smysl a byli s ním spokojení (princip zotavení, „recovery“). V posledních 20 letech došlo k významné proměně konceptu psychiatrické péče, zvýšily se zejména možnosti individualizované péče. Cílem reformy psychiatrické péče, která je v České republice od roku 2013 postupně realizována, je zapojit nemocné vytvořením adekvátně komplexních možností léčby a péče v komunitě do běžného života a zlepšit jeho kvalitu. Pozvolna dochází k restrukturalizaci psychiatrických služeb včetně lůžkové péče. V současnosti je k dispozici několik desítek Center duševního zdraví, které vhodnou a komplexní péči poskytují. Muselo dojít také ke změně role psychiatrů. Tito zůstávají experty na včasnou diagnostiku a efektivní léčbu, ale otevírají čím dál více také spolupráci s odborníky jiných specializací v rámci multidisciplinárních týmů. Sdělení shrne, jak může vypadat trajektorie léčby a péče o nemocné s akutní duševní poruchou od stanovení diagnózy, zahájení léčby až po možnosti maximalizace jejich funkčnosti a zapojení do běžného života. Součástí bude prezentace dostupných možností akutní, následné i komunitní péče v České republice.
MUDr. Lucie Kališová PhD.
Doc. MUDr. Lucie Kališová, PhD. je přednostkou nově vzniklé Kliniky psychiatrie a neuropsychiatrie 2. LF UK a ÚVN v Praze. Její profesní zájem se dlouhodobě soustředí na efektivní léčbu závažných duševních onemocnění s cílem destigmatizace duševně nemocných a oboru psychiatrie. Recentně se také snaží podpořit léčbu častých psychiatrických komorbidit neurologických onemocnění a mezioborovou spolupráci mezi neurology a psychiatry.
Lucie Kališová 1,
Klinika psychiatrie a neuropsychiatrie 2. LF UK a ÚVN v Praze 1
Komunitní péči implementujeme v české psychiatrii již více než 30 let. Změny probíhají i v lůžkovém sektoru a v ambulancích. Sice pomalu, ale přibývá projektů transformace domovů se zvláštním režimem. Pilotujeme u nás i řadu inovativních řešení jako je housing first, recovery house nebo recovery college. Pro rozvoj péče u nás byly a jsou důležité kontakty se zahraničními odborníky, proběhly stovky stáží v zemích jako Holandsko, Finsko, Spojené království, Itálie nebo Norsko. Nedaleko od nás, v Moldavsku, Gruzii, Arménii nebo na Ukrajině probíhá podobný vývoj, jakým jsme si prošli my. Můžeme v tomto procesu sehrát pozitivní roli? Má naše rozvojová pomoc v oblasti péče o duševní zdraví v této části světa nějaké hranice? A dá se něco pokazit? V příspěvku bude autor sdílet zkušenosti Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví s implementací zahraničních projektů v posledních 10 letech.
Pavel Říčan
Pavel Říčan vystudoval sociologii, má zkušenosti zejména s rozvojem a evaluací komunitních služeb, se zaváděním inovací a podporou systémových změn v péči o duševní zdraví. Vyučuje sociální práci na UK Praha. Jako ředitel Centra pro rozvoj péče o duševní zdraví se podílí na rozvojových projektech v zahraničí (Moldavsko, Gruzie, Ukrajina).
Pavel Říčan 1,
Centrum pro rozvoj péče o duševní zdraví 1
V centru Nákel se poměrně často setkáváme se suicidálními klienty, jak to v dospívání bývá pravidlem. I v komunitních službách pro dospělé se věková hranice snižuje a setkání se suicidálním adolescentem tak již nebude výjimečné. Jsem zvyklí uvažovat o suicidiu objektivně – sociologicky, epidemiologicky, případně preventivně. I psychologické výklady se většinou soustředí na motivaci suicidálního jednání. Teoretické závěry psychoterapeutických škol poukazují na určitě aspekty suicidálního jednání, výjimečně se však věnují i tomuto fenoménu v dospívání. V přednášce se chci zabývat tím, jak je možné rozumět suicidálnímu jednání v dospívání, aniž bychom přehlédli podstatné momenty tohoto krizového stavu.
Jan Lorenc
MUDr Jan Lorenc
Již 35 let pracuji jako psychiatr a psychoterapeut. Kdybych měl popsat moji profesní identitu, tak nejspíše jako psychoterapeuticky orientovaný psychiatr. Vždy mě oslovovalo pole krizových stavů a přístupů k nim. V posledních letech se věnuji včasné krátkodobé péči pro děti, dospívající a mladé dospělé.
Jan Lorenc 1,
Nákel - centrum pro včasnou psychologickou pomoc pro děti a dospělé 1
Získání psychiatrické diagnózy může být pro adolescenty nejen počátkem léčby, ale i momentem, který zásadně přetváří jejich vnímání sebe sama. Samotná diagnóza a psychiatrická léčba, bez ohledu na potíže, jimž se věnuje, může výrazně ovlivnit osobní příběh mladých lidí a jejich další život. Příspěvek představí výzkum psychiatrizace na Lékařské fakultě v Plzni, v rámci něhož probíhá kvalitativní studie zaměřená na zkoumání vlivu psychiatrické léčby na self-narativ a self-koncept u adolescentů a mladých dospělých. Cílem studie je získat hlubší vhled do procesů, kterými samotný fakt psychiatrické léčby ovlivňuje vnímání sebe sama. Prospektivní studii realizujeme prostřednictvím série polostrukturovaných rozhovorů s psychiatricky dosud neléčenými adolescenty. Hloubkové rozhovory jsou zpracovávány metodou tematické analýzy za účelem identifikace změn v sebepojetí a vlivů na proměnu vlastního životního příběhu respondentů. Cílem studie je m. j. přispět k terapeutickým přístupům podporujícím takové vnímání vlastní diagnózy a psychiatrické léčby, které bude pro pacienty prospěšné a motivující. Závěry výzkumu mohou podpořit prevenci sebestigmatizace či přílišné sebeidentifikace s rolí psychiatrického pacienta.
MUDr. Tereza Kohútová terez.kohutova@gmail.com
MUDr. Tereza Kohútová působí jako lékařka na Psychiatrické klinice FN Plzeň a současně jako odborná asistentka na Lékařské fakultě v Plzni Univerzity Karlovy. Věnuje se klinické psychiatrii, psychoterapii a výuce mediků. Od roku 2020 má také soukromou psychoterapeutickou praxi zaměřenou na individuální terapii.
Absolvovala Lékařskou fakultu v Plzni UK (2015) a dlouhodobý Výcvik integrace v psychoterapii (2015–2023). Od roku 2024 je studentkou doktorského studia na LF UK v Plzni. Je členkou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, České neuropsychofarmakologické společnosti a České asociace pro psychoterapii.
Podílí se na publikační činnosti v oblasti psychiatrie a její výuky. Odborně se zaměřuje zejména na psychoterapii, poruchy osobnosti, arteterapii a problematiku psychiatrizace. Je hlavní řešitelkou grantového projektu Grantové agentury Univerzity Karlovy (GA UK, 2025) zaměřeného na výzkum psychiatrizace.
Tereza Kohútová 1,
Psychiatrická klinika FN Plzeň a LF UK v Plzni 1
Retrospektivní studie hodnotila dlouhodobé výsledky u 159 pacientů hospitalizovaných pro první epizodu psychózy v letech 2007–2013 ve FN Plzeň a PN Dobřany. Sledování probíhalo 10–16 let, s dostupnými daty u 133 pacientů (retence 83 %). Do roku 2023 plné funkční úzdravy dosáhlo 30,8 % (n = 41); z nich 15,4 % neužívalo antipsychotika, 15 pacientů užívalo antidepresiva či anxiolytika a u 6 nebyly údaje o medikaci dostupné. Dalších 51,9 % mělo fluktuující průběh a 17,3 % chronicky nepříznivý výsledek. Výsledky ukazují, že fluktuující průběh je častější a chronický méně častý, než udává tradiční „pravidlo třetin“.
Prospektivní studie hodnotila efektivitu sedmitýdenního ústavního programu léčby závislostí ve FN Plzeň, přičemž sledovanou skupinou byli pacienti s AUD (alcohol use disorder). Kontinuální roční abstinenci udrželo 23 pacientů (37,1 %), dalších 5 (8,1 %) mělo pouze jednorázové porušení. Bodová abstinence byla zaznamenána u 56,5 %. Relaps byl častější u pacientů bez doléčovací péče a s vyšší závažností závislosti dle skóre EuropASI. Kvalita života se významně zlepšila a vyšší skóre po 6 měsících predikovalo udržení abstinence.
V letech 2023 a 2024 jsme monitorovali násilné chování na akutním psychiatrickém dospělém oddělení. Zjistili jsme, že agresivních pacientů je 5,7%, kdy se fyzicky agresivně chová 12,4% pacientů s organickými duševními poruchami a 9,7% pacientů s psychotickými poruchami. U pacientů s organickými duševními poruchami jsme dále a rozlišovali typ agrese. Zjistili jsme, že 72% násilných atak je reaktivních/ impulzivních a 28% proaktivních (28% psychotických a 0% predatorních).
Administrativní zátěž je dlouhodobě vnímána jako významný faktor ovlivňující pracovní spokojenost lékařů, jejich efektivitu i kvalitu poskytované péče. Přesný poměr času věnovaného přímé péči o pacienty oproti administrativě však v běžné praxi nebývá systematicky sledován. Během 14 dnů v období 15. - 30. 9. 2025 jsme monitorovali, kolik času věnují lékaři Psychiatrické kliniky v Plzni během regulérní pracovní doby administrativě. Nejvíce času tráví lékaři administrativními úkony (41%) a časem stráveným face to face s pacientem (29%). Následuje čas strávený v týmových hovorech o pacientovi (17%), čas strávený nepřímým kontaktem s pacientem a rodinou (7%), čas strávený s rodinnými příslušníky pacienta (3%). Nejméně času tráví lékaři edukací (3%).
Retrospektivně jsme analyzovali všechny tranzice a retranzice, které byly indikovány a následně provedeny na Sexuologickém oddělení FN Plzeň a na Sexuologickém ústavu 1. LF UK v Praze v letech 2019-2024. Výsledky budou prezentovány na konferenci.
Příspěvek prezentuje předběžné výsledky analýz prediktivní validity nástrojů HCR‑20, SAPROF a SVR ve vztahu k různým formám násilného jednání v kontextu práce CDZ‑OL. Hodnocení byla provedena v souladu s manuály, přičemž položky HCR‑20 a SAPROF byly skórovány na tříbodové škále přítomnosti, a u HCR‑20 byla navíc posuzována relevance jednotlivých faktorů. Data byla analyzována pomocí smíšených regresních modelů a modelů času do události, které umožňují zohlednit opakovaná měření u týchž osob a rozdílnou délku sledování. U nástroje HCR‑20 se konzistentně ukazuje, že klíčový je souhrnný klinický skór, zatímco přidaná informace o relevanci jednotlivých položek má omezený nebo žádný prediktivní přínos. Vyšší hodnoty HCR‑20 jsou spojeny se zvýšeným rizikem násilného incidentu, a to jak při dichotomickém pojetí recidivy (incident vs. bez incidentu), tak při modelování počtu či celkové intenzity incidentů. Zvláště výrazný vztah se objevuje u klinických položek, zatímco historické a budoucí rizikové faktory přispívají méně. Tento vzorec se potvrzuje i v survival analýzách, kde vyšší skór HCR‑20 dlouhodobě zvyšuje riziko výskytu násilného chování v čase. Zatímco SAPROF se v předběžných modelech neprojevuje jako významný samostatný prediktor násilného chování, nástroj SVR-20 se ukazuje jako relevantní pro predikci stalkingu, sexuálního násilí i obecného násilí. Analýza podškál naznačuje, že podstatnou roli hrají aktuální aspekty psychologické adaptace, zatímco historické faktory a budoucí plány mají spíše doplňkový charakter. Výsledky tak naznačují, že dynamicky vnímaná přítomnost rizikových faktorů strukturovaných klinických nástrojů mohou poskytovat stabilní a prakticky využitelné informace pro odhad rizika násilného či jinak rizikového chování, zatímco detailnější nuance typu relevance nebo některé protektivní či historické faktory mají spíše omezený dodatečný přínos. Nástroje jsou relativně snadno implementovatelné, posilují týmovou spolupráci, usnadňují identifikaci klíčových rizikových faktorů a zacílení jejich intervence. Použití nástrojů HCR‑20, SVR a SAPROF v podmínkách CDZ‑OL může přispět k racionálnějšímu a metodologicky střízlivému využívání nástrojů pro hodnocení rizika ve forenzní praxi. V kontextu CDZ‑OL (FACT týmu) se strukturované odborné posouzení (SPJ) ukazuje jako zvlášť přínosné, protože vytváří společný jazyk pro celý multidisciplinární tým a usnadňuje sdílené rozhodování o riziku. Nástroje HCR‑20, SAPROF či SVR pomáhají systematicky zachytit jak statické, tak dynamické faktory, a tím propojují psychiatrické, psychologické, sociální i ošetřovatelské perspektivy do jednoho uceleného rámce. SOP zároveň nepůsobí jako „černá skříňka“ generující pouhé skóry, ale jako struktura podporující klinickou úvahu, průběžnou revizi plánů péče a zacílení intervencí na konkrétní měnitelné faktory. V prostředí flexibilní a asertivní komunitní léčby tak tyto nástroje mohou přispět nejen k lepšímu řízení rizika, ale i k transparentní komunikaci s pacientem a ke zdokumentování klinického uvažování v situacích, kdy je nutné obhájit rozhodnutí o intenzitě dohledu či změnách v režimu péče.
Mgr. Navrátil Marek
Působí v Psychiatrické nemocnici Bohnice a 1.LF UK.
Karousová Tereza
CV is not available
Mgr. Marek Navrátil 2, Mgr. Tereza Karousová , Karousová2, MUDr. Marek Páv , Ph.D. MBA1,
Národní ústav duševního zdraví 2
Psychiatrická nemocnice Bohnice, Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK 1
Příspěvek se zaměřuje na problematiku motivace a míry spolupráce pacienta v podmínkách ústavní léčby, které představují klíčový determinant průběhu i výsledku terapeutického procesu. Pozornost je věnována zejména vztahu mezi náhledem na onemocnění a adherencí k léčebnému režimu, přičemž absence náhledu je opakovaně spojena se zvýšeným rizikem non-compliance, konfliktního chování a relapsu symptomatiky. Dále je zkoumán význam sekundárních zisků, jež mohou modifikovat chování pacienta směrem k účelové prezentaci symptomů či k účelové spolupráci. Samostatná část je věnována fenoménům manipulativního chování, simulace a disimulace, jejich diagnostickému rozpoznávání a forenznímu významu.
Ochranné léčení psychiatrické je významná instituce zřízená společností, která je svěřena psychiatrům za účelem ochrany společnosti, aniž by byly formulované podmínky a profity, za kterých se vykonává. V roce 2023 se v ČR vykazovalo 3620 osob s ochranným ambulantním léčením (z toho 992 jsou schizofrenie). Nyní máme ojedinělou příležitost vyhodnotit způsob a podmínky této léčby, která do našeho oboru vždy bude patřit.
MUDr. Holanová Marta
MUDr. Marta Holanová pracuje jako ambulantní psychiatr ve své soukromé ambulanci v Brně a dlouhodobě se věnuje zejména psychotickým pacientům. Současně aktivně pracuje jako soudní znalec z oboru zdravotnictví odvětví psychiatrie.
MUDr. Marta Holanová 1,
PA Brno 1
Sdělení představí nejnovější změny v oblasti znalecké činnosti v kontextu aktuální koncepce Ministerstva spravedlnosti a ustavení nových poradních sborů v roce 2026. Ministerstvo spravedlnosti nově systematicky akcentuje potřebu posilování kvality znaleckých vstupů, standardizace postupů při vypracovávání posudků a dlouhodobé stability znaleckých kapacit v jednotlivých oborech, včetně psychiatrie a sexuologie. V dubnu 2026 byly proto zřízeny poradní sbory pro jednotlivé znalecké obory na období do 31. prosince 2028. Poradní sbory mají fungovat jako odborná platforma pro přípravu standardů, metodických doporučení, typových vzorů znaleckých posudků a formulaci znaleckých otázek, ale také pro kultivaci zadávání znaleckých posudků ze strany orgánů veřejné moci. Důraz je kladen na revizi zkušebních okruhů a podkladů pro zvláštní zkoušky, tvorbu vzorových posudků, identifikaci typických nedostatků v zadáních a systematické sdílení dobré praxe. Významnou součástí této agendy je také posouzení kapacit stávajících znalců, jejich věkové struktury, podmínek vstupu nových odborníků do systému a možností profesní přípravy dalších generací znalců. Přednáška se zaměří na rámcové představení Koncepčního rámce rozvoje znalecké činnosti a role poradních sborů, a na hlavní tematické okruhy, které mají být v nejbližším období rozpracovány. Pozornost bude věnována zejména otázkám kvality posudků, odborných standardů, struktury znaleckých oborů, komunikace se zadavateli a podpoře vstupu nových znalců do systému. Sdělení současně naznačí, jak může nově nastavená spolupráce mezi Ministerstvem spravedlnosti, poradními sbory a odbornými společnostmi přispět k vyšší kvalitě, předvídatelnosti a stabilitě znalecké činnosti v psychiatrii. Součástí sdělení bude i prezentace dat, které se týkají počtu znalců a vypracovaných posudků z evidence MSp.
Workshop se zaměřuje na psychologické a morální aspekty lakoty - od jejího pojetí v etických a náboženských tradicích až po její moderní projevy v chování jednotlivce i společnosti. Z psychologického hlediska bude bude pozornost věnována souvislostem mezi lakotou, úzkostí, kompulzivním chováním, psychotickými příznaky a příznaky poruch osobnosti. Diskutovány budou i neurobiologické mechanismy související s odměnou a motivací, které mohou vést k maladaptivnímu hromadění či závislému chování a jednání. Součástí workshopu bude také přehled možností psychofarmakologické léčby u stavů, kde lakota či její emoční ekvivalenty (hromadění, nutkavé chování, závislost apod.) tvoří dominující součást psychopatologie. V praktické části budou účastníci pracovat s prezentovanými videokazuistikami, které nabídnou prostor k diskusi o terapeutickém přístupu, etických dilematech a hranicích psychopatologie u lakotného chování.
MUDr. Pavel Doubek PhD.
MUDr. Pavel Doubek, Ph.D.
OSOBNÍ DATA
Datum narození: 31.12.1969
Místo narození: Praha
Národnost: česká
E-mail : doubekpavelmudr@seznam.cz, doubek@nember.cz
VZDĚLÁNÍ
2013 : Obhajoba disertační práce v postgraduálním doktorandském programu
Lékařská psychologie a psychopatologie, 1 LF UK v Praze (Ph.D.)
2001 : Atestace II. stupně v oboru psychiatrie
1999 – 2002 : Kognitivně-behaviorální psychoterapeutický výcvik
1998 : Atestace I. stupně v oboru psychiatrie
1994 : Státní závěrečné zkoušky a promoce
1988 – 1994 : 1.LF UK Praha
ODBORNÁ PRAXE
2023 – nyní : Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun, primář
2012 – 2023 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, vedoucí lékař
2001 – nyní : 1. lékařská fakulta UK, odborný asistent, obor psychiatrie
1994 – 2012 : Psychiatrická klinika VFN a 1.LF UK, sekundární lékař
1994 – 2000 : Fyziologický ústav 1.LF UK Praha, výzkumný pracovník
ČLENSTVÍ V ODBORNÝCH SPOLEČNOSTECH
Česká lékařská společnost J.E.Purkyně, Psychiatrická společnost ČLS J.E.Purkyně, Česká neuropsychofarmakologická společnost, Společnost pro pomoc při Huntingtonově chorobě, Society for light, rythms, and circadian health
Prof. MUDr. Praško Ján, CSc.
CV is not available
MUDr. Pavel Doubek , Ph.D.1, 2, , Prof. MUDr. Ján Praško , CSc.1, 3, ,
Centrum duševní rehabilitace RNB, Beroun 1
Psychiatrická klinika 1.LF UK a VFN v Praze 2
Klinika psychiatrie FN Olomouc 3
Porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) je neurovývojová porucha, která u významné části pacientů přetrvává i do dospělosti, avšak v této věkové skupině zůstává často nediagnostikována a neléčena, zejména u žen. Neléčené ADHD je spojeno se zvýšeným rizikem psychiatrických komorbidit, zhoršenou kvalitou života a vyšší mortalitou. Předkládaná kazuistika popisuje případ 29leté ženy, u níž bylo ADHD diagnostikováno až v dospělém věku. Text sleduje průběh farmakologické léčby třemi dostupnými léčivy v České republice – atomoxetinem, methylfenidátem s prodlouženým uvolňováním a lisdexamfetaminem – se zaměřením na jejich účinnost a tolerabilitu. Zatímco atomoxetin byl spojen s významnými nežádoucími účinky a minimálním efektem na jádrové symptomy ADHD a methylfenidát vedl pouze k částečnému zlepšení za cenu špatné snášenlivosti, lisdexamfetamin v nejnižší dávce vedl k výraznému a komplexnímu zlepšení symptomatiky i celkového fungování pacientky. Kazuistika poukazuje na klinický přínos stimulantů ze skupiny amfetaminů v léčbě ADHD v dospělosti a současně upozorňuje na systémové bariéry jejich dostupnosti v České republice. Zdůrazňuje potřebu aktualizace národních doporučených postupů a rozšíření indikace a úhrady moderní farmakoterapie ADHD pro dospělé pacienty.
MUDr. Svobodová Anna, BSc.
MUDr. Anna Svobodová, BSc působí jako psychiatrička v ambulanci krizové péče, akutní ambulanci a na urgentním příjmu Centra duševní rehabilitace Beroun.
Před zahájením lékařské kariéry se věnovala výuce jógy, akrobacie a meditace, strávila více než rok v indickém ašramu, absolvovala řadu buddhistických retreatů a získala titul BSc in Biomedical Sciences na University College London.
Po absolvování 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze pracovala na Psychiatrické klinice Všeobecné fakultní nemocnice v Praze, kde získala zkušenosti na uzavřených odděleních akutní psychiatrické péče, koedukovaných lůžkových odděleních, dětském detoxifikačním centru a terapeutickém oddělení pro poruchy příjmu potravy.
Odborně se zaměřuje na poruchu pozornosti s hyperaktivitou (ADHD) v dospělosti - se zvláštním důrazem na ženy - zejména na problematiku výrazné poddiagnostikovanosti, roli hormonálních fluktuací a subjektivně prožívaných obtíží v klinické prezentaci ADHD u žen.
Anna Svobodová 1,
Centrum duševní rehabilitace, Rehabilitační nemocnice Beroun 1
Diskusní beseda pořádaná v rámci konference Česká psychiatrická společnost ČLS JEP nabídne otevřený prostor pro sdílení zkušeností se kmenovými a atestačními zkouškami z psychiatrie. Setkají se zde zkoušející, lékaři, kteří již zkoušku absolvovali, i kolegové na začátku této cesty. Cílem je prakticky a věcně probrat očekávání, nejčastější úskalí i reálnou podobu zkoušek a umožnit publiku klást konkrétní otázky. Formát debaty bude flexibilně přizpůsoben aktuálním potřebám účastníků.
Matěj Kasal
MUDr. Matěj Kasal působí jako psychiatr v Centru duševní rehabilitace v Berouně, kde se věnuje akutní i ambulantní péči. Má zkušenost se službou v armádě, působil čtrnáct let ve vojenském zdravotnictví. Aktivně se podílí na vzdělávání studentů zdravotnických škol a mladých lékařů, je předsedou Sekce mladých psychiatrů České psychiatrické společnosti. V klinické i výzkumné práci se zaměřuje na moderní antidepresivní léčbu, zejména využití esketaminu a ketaminu v terapii rezistentní deprese, a na rozvoj systémů krizové a akutní péče. Je autorem a spoluautorem odborných prezentací a studií v oblasti hraniční poruchy osobnosti, závislostí a organizace psychiatrické péče.
prof. MUDr. Tomáš Kašpárek , PhD.2, MUDr. Matěj Kasal 1,
Centrum duševní rehabilitace Beroun 1
LF MU Brno 2
CZECRIN (Czech Clinical Research Infrastructure Network) představuje národní infrastrukturu pro podporu klinického výzkumu, která systematicky propojuje klinická pracoviště, výzkumné týmy a expertní zázemí napříč Českou republikou. Prostřednictvím již 11 oborových sítí (Disease Oriented Networks; DONETs) vytváří funkční platformu pro identifikaci klinicky relevantních výzkumných otázek, vznik multicentrických studií a jejich efektivní realizaci. Oblast psychiatrie přitom představuje prostředí s vysokou klinickou potřebou, značnou komplexitou a současně i fragmentací výzkumných aktivit. CZECRIN tak reaguje na tuto dlouhodobou výzvu koordinovaného, translačně orientovaného výzkumu se zaměřením na závažná a léčebně rezistentní duševní onemocnění. Formuje se tak vize vytvoření oborové sítě, která propojí klinickou praxi s neurovědním a důkazy podloženým výzkumem s důrazem na potřeby pacientů a vytvoří podmínky pro realizaci inovativních, personalizovaných terapeutických přístupů. Prezentace představí roli CZECRIN jako klíčové infrastruktury pro rozvoj a realizaci akademických klinických studií, konkrétní nástroje podpory výzkumných projektů a vizi systematického rozvoje psychiatrického výzkumu v České republice – od formulace klinické otázky až po implementaci výsledků do klinické praxe. Ambicí této infrastruktury je přispět k systematickému rozvoji klinického výzkumu v psychiatrii a k lepšímu propojení výzkumu s reálnými potřebami pacientů a klinické praxe. Podpořeno ze státního rozpočtu prostřednictvím MŠMT projektem VVI CZECRIN (LM2023049).
PharmDr. Kunešová Veronika, Ph.D.
CV is not available
Veronika Kunešová 1, Lenka Součková 1, 2, , Jiří Horáček 3, 4, ,
Centrum excelence CREATIC, Lékařská fakulta, Masarykova univerzita, Brno 1
2Centrum klinických studií, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno 2
Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), Klecany 3
Klinika psychiatrie a lékařské psychologie 3. LF UK, Praha 4
Úvod V posledních desetiletích dochází k výraznému rozšíření psychiatrického jazyka mimo klinický kontext – do médií, vzdělávání i preventivních programů. Tento vývoj bývá interpretován jako důsledek destigmatizace a zvyšování tzv. mental health literacy (MHL). Současně však narůstá kritická debata o tom, zda plošná propagace jednotných výkladových rámců psychického utrpení, zejména biomedicínských a sociálně-politických, nemůže mít i nezamýšlené negativní důsledky pro duševní zdraví běžné populace. Příspěvek propojuje empirická data o psychiatrizaci každodenního jazyka s konceptuální analýzou reifikace psychického utrpení a kritikou současných preventivních přístupů a diskutuje alternativní směr podpory duševní odolnosti. Metodika Empirická část vychází zaprvé z dotazníkových dat o psychiatrizaci na českých gymnáziích, zadruhé z analýzy lingvistických dat zahrnujících americké a české publicistické texty z posledních dekád. Pro vybraná běžná adjektiva označující emoce a vlastnosti (např. smutek, plachost, roztržitost) byla analyzována změna kontextu jejich užití v čase. Klíčovým ukazatelem byla míra lexikální příbuznosti kontextu těchto slov s psychiatrickou a psychologickou odbornou literaturou, interpretovaná jako míra jejich „kliničnosti“. Konceptuální část se opírá o filozofickou a sociologickou analýzu procesu, v němž jsou rozmanité a situačně podmíněné prožitky transformovány do podoby jedné stabilní entity (např. poruchy nebo traumatu). Třetí část práce představuje kritickou syntézu literatury k MHL, se zaměřením na metodologii hodnocení účinnosti osvětových kampaní a jejich vztah k reálným ukazatelům duševní pohody. Výsledky Dotazníková data potvrzují vztah mezi mírou psychiatrizace a negativním vnímáním vlastního duševního zdraví. U převážné většiny sledovaných běžných adjektiv v češtině dochází od 90. let k systematickému nárůstu jejich kliničnosti. To naznačuje, že každodenní jazyk popisující běžné emoce a vlastnosti je stále častěji zasazován do psychiatrických interpretačních rámců. Tento posun je konzistentní s širšími kulturními trendy psychiatrizace, konceptuální expanze pojmů poruch a traumatu a s přesunem pozornosti od situačních a existenčních souvislostem utrpení k jeho patologizaci. Kritická analýza literatury o MHL zároveň ukazuje, že zvyšování znalostí o duševních poruchách není spolehlivě spojeno se zlepšením duševní pohody, přičemž účinnost plošných osvětových kampaní je často hodnocena na základě nepřímých, ideologicky interpretovaných ukazatelů. Závěry Výsledky naznačují, že plošná podpora jednotných psychiatrických výkladů každodenního distresu nemusí být vhodná pro všechny a může v některých případech oslabovat individuální zdroje odolnosti. Jako alternativu navrhujeme podporu schopnosti konstruktivního přehodnocení prostřednictvím nabídky mnohosti kulturně a konceptuálně odlišných perspektiv na lidské utrpení. V závěru příspěvku představíme pilotní řešení využívající generativní umělou inteligenci, které umožňuje individualizovanou práci s těmito perspektivami formou fiktivních postav poskytujících uživateli vzájemně kontrastní výklady jeho obtíží.
MUDr. Vojtěch Pišl
Výzkumník zabývající se vlivem společenských a kulturních proměn na nárůst epidemiologických ukazatelů duševních onemocnění na Lékařské fakultě v Plzni a v Národním ústavu duševního zdraví.
Vojtěch Pišl 1,
Lékařská fakulta v Plzni UK; Národní ústav duševního zdraví 1
Přes všechny velké pokroky moderní medicínské diagnostiky a léčby jsou dlouhodobý výskyt a průběh celé řady chorob včetně psychiatrických, a z toho plynoucí vysoká invalidita a utrpení postižených, spíše pravidlem než výjimkou. Podle jedné z posledních globálních metaanalýz asi jedna třetina lidstva někdy během svého života trpí některou ze známých duševních poruch. Ve 13 % se jedná o úzkostné poruchy, v 10 % a poruchy nálady, více než 3 % má problémy s nadužíváním návykových látek. Stále přibývá starších osob trpících některou z forem demencí, nejčastěji Alzheimerovou chorobou. Dle velké celosvětové studie Global Burden of Disease (globální zdravotní zátěž), která probíhá dlouhodobě od počátku 90-tých let 20. století a která měří negativní vliv různých poruch zdraví na lidskou společnost pomoci indexu DALY (disability adjusted life years – roky života ztracené předčasným úmrtím nebo vlivem závažné nemoci), dochází v posledních letech k nárůstu nepříznivého vlivu častějších duševních poruch. Mezi lety 2007 – 2017 se tento nárůst v průměru pohybuje asi kolem 13 %. Přitom např. deprese u žen se dostaly ze 17. místa v roce 1990 na místo 11. v roce 2017. Současná medicína hledá nové možnosti, jak poruchám zdraví předcházet. Proto i prevence vzniku duševních poruch zaměřená na postupy založené na vědeckých důkazech a léčba pomocí nových, nefarmakologických a nechirurgických metod, je zcela jistě důležitým tématem budoucí psychiatrické péče. Jednou z možností je modifikace životního stylu. Ten je definován jako systém významných činností a vztahů, životních projevů a zvyklostí typických pro určitý živý subjekt. Jedná se o souhrn relativně ustálených každodenních praktik, s určitým chováním a výběrem činností. Nezdravý způsob života přímo souvisí se vznikem celé řady chorob, které v dnešní době označujeme jako „civilizační choroby“. Někdy se také mluví o „diseases of modernity“. Tato onemocnění sdílejí vysokou vzájemnou komorbiditu a společné rizikové behaviorální faktory, jsou endemické ve vyspělých společnostech a mají společné patofyziologické a metabolické profily a deregulaci zánětlivých procesů. Patří sem např. ateroskleróza, endokrinně podmíněné a gastrointestinální nádory, osteoporóza a diabetes mellitus 2. typu. Američtí kolegové dokonce přičítají špatným dietním návykům takřka jednu polovinu kardiometabolických úmrtí. Stále jasněji se ukazuje, že duševní poruchy, především afektivní a neurodegenerativní, jsou součástí tohoto spektra poruch zdraví. Asi 400 let před Kristem známý řecký lékař Hippokrates konstatoval, že „přirozené síly v každém z nás jsou tou největší silou našeho zdraví … strava je naší medicínou … strava a cvičení společně podporují naše zdraví“. V moderní éře jako první publikoval J. Rippe roce 1999 monografii s názvem „Lifestyle Medicine“. V roce 2004 byla založena American College of Lifestyle Medicine (http://www.lifestylemedicine.org/definition). Tento předmět začal být vyučován na amerických univerzitách a rozšířil se kromě USA též v Austrálii a některých evropských státech. „Lifestyle medicine“ - medicína životním stylem je v současné době definována jako léčebná praxe založená na důkazech, která pomáhá přijmout a udržet vzorce zdravého chování, které ovlivňují zdraví a kvalitu života. Jejími hlavními součástmi jsou správná výživa, přiměřená fyzická aktivita, redukce stresu a organizace volného času a sociální podpora. Celá řada odborných společností především ve Spojených státech, jako jsou např. American Heart Association, American Diabetes Association, American Cancer Society, stejně jako American Medical Association přijaly dokumenty doporučující pacientům především určité dietní návyky a fyzické aktivity. V oblasti psychiatrické péče se teprve v poslední době objevují analogické návody. V dosavadním vývoji lifestyle medicíny bylo hodně prostoru věnováno problematice kardiologické, onkologické, endokrinologické, obezitologické a dalším somatickým aspektům. Duševní poruchy byly v publikovaných monografiích zmiňovány jen okrajově. Až v roce 2019 vydala Americká psychiatrická asociace monografii „Lifestyle psychiatry“. Ta je definována jako užití úpravy životního stylu založené na důkazech v prevenci a léčbě duševních poruch. Jedná se především o ovlivnění fyzické aktivity, stravovacích návyků, stresu, kouření, spánku, sociálních aktivit, pracovního prostředí, pobytu v přírodě. WHO pravidelně publikuje doporučení týkající se fyzické aktivity, naposledy v roce 2022. V roce 2023 vydala Světová federace společností pro biologickou psychiatrii klinická doporučení pro péči založenou na užití úpravy životního stylu u velké depresivní poruchy. Americká vláda pravidelně zveřejňuje v 5-letých intervalech dietní doporučení, nyní v roce 2025 (v ČR máme poslední materiál tohoto typu z roku 2005). V roce 2026 Cochranovská knihovna zveřejnila materiál „Exercise for depression“. Podle našich zjištění jen asi 17 % populace dodržuje plně zásady zdravého životního stylu. Bylo by proto vhodné, aby také česká psychiatrie zachytila tyto moderní medicínské trendy a měla své doporučené postupy i pro tuto oblast péče o duševní zdraví.
Začátkem letošního roku se sešlo zhruba tucet legislativních změn spolu s technickým startem centrálních služeb elektronického zdravotnictví, který je doprovázen velkými porodními bolestmi. To společně vytváří nové nároky na práci ambulantních lékařů. Informační systémy používané při práci v ambulancích mohou řadu věcí vyřešit díky chystanému přímému napojení na centrální služby. Odpadne tak zdlouhavá práce s webovými portály státu. Sdělení bude diskutovat recentní stav a možné predikce pro jednotlivé oblasti, akcentovány budou také části týkající se zbraňové legislativy a kmenového registru pacientů.
Ing. Kryštof Vladimír
Ing. Vladimír Kryštof se dlouhodobě věnuje elektronizaci zdravotnictví nejen v rámci své práce u lídra trhu ambulantních SW společnosti CompuGroup Medical Česká republika s.r.o., ale také při výuce na IPVZ, členství v CSAIM ČLS JEP, ATDZ, HL7 ČR, IHE ČR. Je soudním znalcem, podílí se na řadě společných aktivit s Ministerstvem zdravotnictví ČR a dalšími organizacemi.
Vladimír Kryštof 1,
Společnost CompuGroup Medical Česká republika s.r.o. 1
Ambulantní psychiatrie v posledních letech čelí rychle se měnícím klinickým, právním i organizačním požadavkům, které dopadají na každodenní provoz praxí i bezpečnost péče. Moderované diskusní fórum nabídne strukturovaný prostor pro sdílení zkušeností a praktických postupů k aktuálním tématům, jež ambulantní psychiatry nejčastěji zatěžují a současně vyžadují jednotnější přístup. Diskuse se zaměří zejména na: poskytování péče adolescentům v ordinacích pro dospělé (včetně dopadů na profesní pojištění odpovědnosti), nárůst počtu pacientů s genderovou dysforií a s tím související diagnostické a komunikační otázky, posuzování zdravotní způsobilosti v různých kontextech, přebírání pacientů v dočasné pracovní neschopnosti a navazující administrativní odpovědnost. Navážeme také na samostatný blok věnovaný digitalizaci zdravotnictví od ledna 2026 – dopadům na workflow praxe, dokumentaci a předávání informací. Dále budou probráni pacienti s nařízeným ochranným léčením v ambulantní formě v návaznosti na novelizaci zákona č. 373/2011 Sb., včetně praktických rizik, komunikace se soudy a nastavení spolupráce se službami v regionu.
MUDr.PhDr. Vaněk David
Ambulantní psychiatr, člen výboru Psychiatrické společnosti ČLS JEP se zaměřením na legislativu. Ve své odborné činnosti se zaměřuje na dopady legislativních a administrativních změn na každodenní psychiatrickou praxi (např. zdravotní způsobilost k řízení motorových vozidel a problematika držení zbraní), které pravidelně reflektuje i v odborných sděleních na vzdělávacích akcích.
MUDr. Szymanská Tereza
Ambulantní psychiatr a psychoterapeut, lékař specialista posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí v Hradci Králové. Zajímá se o multidisciplinární spolupráci a reformu psychiatrické péče v České republice, o psychiatrickou péči o seniory, o posudkové aspekty v psychiatrii.
MUDr. Papežová Simona
CV is not available
MUDr. et PhDr. David Vaněk 1, MUDr. Tereza Szymanská 2, MUDr. Simona Papežová 3,
Psychiatrická ambulance Praha 1
Psychiatrická ambulance Broumov 2
Psychiatrické ambulanci s rozšířenou péčí Praha 3
Současné přístupy k podpoře duševního zdraví jsou zpravidla založeny na jednotém – zpravidla biomedicínském nebo sociálně-politickém – výkladu distresu. Tyto rámce přínosné v klinických kontextech mohou vést k nadměrné patologizaci běžných životních obtíží a k oslabení individuálních zdrojů resilience. V návaznosti na koncept „jazyků utrpení“ Svenda Brinkmanna vycházíme z předpokladu, že lidské utrpení lze smysluplně interpretovat skrze minimálně pět explanatorních rámců (EFs): biomedicínského (utrpení jako důsledek poruchy), sociálně-politického (utrpení jako následek příkoří či nespravedlnosti), existenciální (utrpení jako neoddělitelná součást lidského života), spirituálního (utrpení jako zkušenost s hlubším smyslem) a morálního (utrpení jako výzva k osobní odpovědnosti a jednání). Workshop ilustruje možnost tuto epistemickou pluralitu operacionalizovat pomocí generativní umělé inteligence. Příspěvek představí experimentální formu podpory duševní odolnosti prostřednictvím divadelního představení založeného na scénáři vytvořeném umělou inteligencí. Účastníci zhlédnou inscenaci „zasedání komise pěti AI mudrců“ v podání předních českých psychiatrů ztvárňujících jednotlivé EFs. Každá postava nabízí vlastní, vzájemně kontrastní interpretaci předložených životních problémů a navrhuje odlišné způsoby zacházení s nimi. Metoda demonstruje, jak může nabídka mnohosti perspektiv – namísto autoritativního poučení o „správném“ výkladu – skrze epistemickou flexibilitu a schopnost konstruktivního přehodnocení (reappraisal) posilovat psychiatrickou odolnost u neklinických populací.
MUDr. Vojtěch Pišl
Výzkumník zabývající se vlivem společenských a kulturních proměn na nárůst epidemiologických ukazatelů duševních onemocnění na Lékařské fakultě v Plzni a v Národním ústavu duševního zdraví.
Vojtěch Pišl , PhD1, Prof MUDr Jan Vevera , PhD2, MUDr Jakub Figueroa 2, MUDr. Ing Tomáš Skorkovský 2, Prof MUDr Jiří Horáček , Ph.D., FCMA3,
Národní ústav duševního zdraví 3
Lékařská fakulta v Plzni UK; Národní ústav duševního zdraví 1
Lékařská fakulta v Plzni UK 2
Neformální pečující jsou důležitou součástí každodenní podpory lidí s duševním onemocněním. Jejich zkušenost z praxe může významně doplnit odborné poznání a přispět k efektivnější, kontinuální a vztahově orientované péči. Diskuse proto otevírá prostor pro dialog mezi neformálními pečujícími, psychiatry, dalšími odborníky i zástupci systému s cílem hledat konkrétní podoby smysluplné participace. Zaměříme se na to, jak mohou být neformální pečující vnímáni jako partneři péče, jaké formy spolupráce se již osvědčují a kde existuje prostor pro jejich další rozvoj. Diskuse se dotkne také praktických témat, jako je sdílení informací při respektování mlčenlivosti, vyjasňování rolí a odpovědností, zapojení pečujících do plánování péče či podpory zotavení. Součástí bude i reflexe zátěže neformálních pečujících a hledání cest, jak jejich roli posilovat, aniž by vedla k vyčerpání. Cílem je vytvořit bezpečný a otevřený prostor pro výměnu zkušeností a inspirací, které mohou podpořit spolupráci mezi rodinami a odborníky. Diskuse chce přispět k posunu směrem k péči založené na partnerství, sdílené odpovědnosti a respektu k různým perspektivám – s důrazem na participaci jako přirozenou součást moderního systému péče o duševní zdraví.
Workshop bude věnován dvěma hlavním tématům. Budou představeny základní principy úhrad akutní lůžkové péče ve vztahu k CZ-DRG a úhradové vyhlášce platné v roce 2026. Dále se budeme věnovat principům správného vykazování poskytované péče, jak byly již představeny na webináři v lednu 2026 s tím, že se budeme podrobněji věnovat jednotlivým tématům i s praktickými ukázkami.
MUDr. Jan Tuček Ph.D., LL.M.
vzdělání
• 2021 - Akademie medicínského práva, LL.M. v medicínském právu a bioetice
• 2003-2010 – postgraduální studium Masarykova Univerzita Brno, obor psychiatrie, ukončeno disertační prací Kognitivní deficit u depresivní poruchy a jeho ovlivnění pomocí rTMS a ECT.
• 1999-2002- absolvování akreditovaného výcviku v kognitivně behaviorální terapii
• 2001 – atestace II. stupně z psychiatrie
• 1998 - základní oborová atestace z psychiatrie
• 1987-1995 - Lékařská fakulta - Universita Karlova v Plzni
obor-všeobecné lékařství
praxe
• od roku 1995 zaměstnán jako sekundární lékař na psychiatrickém odd. Nemocnice České Budějovice a.s.
• od roku 2002 ve funkci zástupce primáře
• od roku 2004 ve funkci primáře
• 1998 – 2013 výuka na Soukromé zdravotní škole Bílá vločka - nástavbové studium pomaturitních ročníků diplomovaná sestra a zdravotnický záchranář
• 2002-2014 odborný asistent na Katedře psychologie a speciální pedagogiky Zdravotně sociální fakulty Jihočeské Univerzity
• v roce 2006 jmenován soudním znalcem v oboru psychiatrie
členství v Psychiatrické společnosti ČSL JEP
• člen revizní komise, od roku 2019 předseda revizní komise
• předseda sekce lůžkové psychiatrie
reforma psychiatrické péče
• 2013 – zástupce Asociace krajů
• člen Odborné rady za akutní lůžkovou péči
• garant zdravotní části reformy v Jihočeském kraji
• odborný garant projektu Rozvoj akutní psychiatrické péče
doc. MUDr. Šilhán Petr, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Hollý Martin, MBA
CV is not available
Jan Tuček 1,
Psychiatrické oddělení, Nemocnice České Budějovice, a.s. 1
Od zavedení DSM-III v roce 1980 výskyt (incidence i prevalence) duševních poruch roste, zejména v bohatých zemích globálního Severu. Zatímco se psychiatrické služby dále rozšiřují s cílem uzavřít tzv. léčebnou mezeru (treatment gap), nabízí se legitimní otázka, zda je tato expanze skutečně pouze reakcí na zdravotní potřeby populace – nebo zda si psychiatrie do určité míry nevytváří své vlastní pacienty. Sociolog Sanne te Meerman (Nizozemsko) a psychiatr Timo Beeker (Německo) tuto otázku rozvíjejí prostřednictvím pětikrokového modelu psychiatrizace, uzavřeného do jediné smyčky. Vycházejí z DSM-III jakožto základního kamene moderní psychiatrie a popisují, jak se nové diagnostické jednotky, které se zpočátku mohou jevit jako klinicky nevýznamné, mohou postupně proměnit v masový fenomén. Chápání této dynamiky jako vzájemného posilování mezi psychiatrií a společností může pomoci nejen analyzovat současné problémy psychiatrické disciplíny, ale také naznačit možné cesty ven z tohoto „loopingu“, který se nutně nemusí stát bludným kruhem. The Looping Effect & Psychiatrization – Does Psychiatry create its own Patients? Since the introduction of the DSM-III in the year 1980, incidences and prevalences of mental disorders have been on the rise, especially in the affluent countries of the Global North. While psychiatric services keep expanding to close the so-called treatment gap, the question seems legitimate if this expansion is really just a reaction to the medical needs of the general population – or if psychiatry itself has somehow managed to create its own patients? Sociologist Sanne te Meerman (NL) and psychiatrist Timo Beeker (GER) address this question by suggesting a five-step model of psychiatrization closed in a single loop. Starting with the DSM-III as the cornerstone of modern psychiatry, they will describe how new diagnostic entities that may seem clinically insignificant at the beginning, might gradually be transformed into a mass phenomenon. Understanding this dynamic as a mutual re-enforcement between psychiatry and society may not only help to analyze current problems of the psychiatric discipline, but also to show ways out of the looping that does not necessarily need to become a vicious circle.
te Meerman Sanne
CV is not available
Beeker Timo
CV is not available
Sanne te Meerman 1, Timo Beeker 2,
Faculty of Behavioural and Social Sciences, University of Groningen, Groningen, Netherlands 1
Department of Psychiatry and Psychotherapy, Brandenburg Medical School, Immanuel Klinik Rüdersdorf, Rüdersdorf, Germany 2
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., All rights reserved.
