36. ČESKÝ A SLOVENSKÝ GASTROENTEROLOGICKÝ KONGRES

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Primárna biliárna cholangoitída (PBC) je zriedkavé autoimunitné ochorenie predominantne postihujúce ženy. Patrí medzi ochorenia s relatívne nízkou incidenciou a prevalenciou, napriek tomu významne prispieva k hepatálnej mortalite. Výskyt ochorenia je geograficky závislý, na druhej strane epidemiologické údaje o PBC v Európe sú skromné. V najnovšej epidemiologickej práci z Holandska bola prevalencia PBC 13,2 pacientov na 100 000 obyvateľov. V našej práci činí prevalencia PBC na Východnom Slovensku v roku 2019 14,46 na 100 000 obyvateľov. Patogenéza je neznáma, predpokladá sa interakcia genetických a enviromentálnych faktorov. Primárnym cieľom zápalu sú bunky malých interlobulárnych žlčovodov. Ochorenie sa manifestuje u geneticky disponovaného jedinca po tom, čo vonkajší faktor fenoménom molekulovej mimikry aktivuje autoimunitnú odpoveď. Pri správnom stanovení diagnózy hrá kľúčovú úlohu laboratórna diagnostika. Histologické vyšetrenie (odporúčaný je histologický systém podľa Nakanuma) nie je nutnosťou pre stanovenie diagnózy. Má význam pri diagnostických rozpakoch, predovšetkým v diagnostike overlap syndrómov, ktoré sú v bežnej praxi často naddiagnostikované, čo vedie k zbytočnému indikovaniu imunosupresívnej liečby. Naopak, kľúčové v diagnostike PBC je správne vyšetrenie autoprotilátok – antimitochondriálnych proti M2 antigénu a PBC - špecifických antinukleárnych protilátok anti - Gp210 a anti Sp -100. Stupeň fibrózy, ktorá odzrkadľuje pokročilosť ochorenia, možno podobne ako pri iných ochoreniach pečene stanoviť meraním elasticity pečene. Tranzientná elastografia je jedným z najlepších markerov fibrózy pečene u pacientov s PBC. Pri PBC ukázala signifikantnú superioritu v porovnaní s laboratórnymi markermi fibrogenézy v diagnostike signifikantnej fibrózy, pokročilej fibrózy a cirhózy. Liekom voľby je ursodeoxycholová kyselina (UDCA) v dávke 13 – 15 mg/kg hmotnosti pacienta. Liečba UDCA u pacientov s PBC vedie k zlepšeniu biochemických parametrov, histologického nálezu, odďaľuje transplantáciu pečene a zlepšuje prežívanie pacientov. Okrem zavedenia prvolíniovej liečby by sa súčasťou praxe gastroenterológa mala stať aj stratifikácia rizika progresie ochorenia. V tejto stratifikácii má nezastupiteľné miesto hodnotenie odpovede na liečbu UDCA podľa niektorého zo skórovacích systémov. V Slovenskej republike preferujeme hodnotenie odpovede na liečbu UDCA podľa Torontských kritérií (ALP ≥ 1,67 násobok normy a/nebo zvýšený celkový bilirubín po roku liečby UDCA). Asi 40% pacientov na liečbu UDCA neodpovedá. Pacienti, ktorí neodpovedajú na liečbu UDCA alebo túto liečbu netolerujú, sú preto adepti na druholíniovú liečbu. Aktuálne jedinou registrovanou druholíniovou liečbou PBC je obeticholová kyselina. Bezafibrát potvrdil v štúdii BEZURSO efekt na dosiahnutie biochemickej odpovede u non- responderov na UDCA, zatiaľ ide o liečbu neregistrovanú, podobne ako je to pri budesonide. Okrem kauzálnej liečby zahŕňa manažment pacient s PBC aj liečbu symptómov – predovšetkým pruritu.

Abstrakt

Diabezita dosahuje rozmery globálnej epidémie. Priamo prispieva k nárastu prevalencie systémových ochorení asociovaných s obezitou. Nealkoholová tuková choroba pečene sa stala najčastejším chronickým pečeňovým ochorením v rozvinutých krajinách a je považovaná za pečeňovú manifestáciu metabolického syndrómu. Rozsah a bremeno choroby stále rastie a dosahuje epidemické rozmery práve pre svoju úzku spojitosť s epidémiou obezity a diabetes mellitus 2 typu. Postihuje 30 % dospelej populácie. V skupine pacientov s vysokým kardiometabolickým rizikom je prevalencia NAFLD významne vyššia. U obéznych pacientov dosahuje cca 90 % a u diabetikov sa pohybuje na úrovni 70 %. Klinický priebeh choroby dovoľuje principiálne delenie na dva fenotypy. Nealkoholová steatóza (NAFL) je prevádzaná steatózou pečene, prakticky bez zápalového postihnutia a fibrózy. Druhý subtyp je nealkoholová steatohepatitída (NASH). NASH je sprevádzaná steatózou, ku ktorej sa pridáva poškodenie hepatocytov, balónovanie, inflamácia a fibrogenéza. NASH predstavuje progresívnu formu ochorenia s rizikom vzniku cirhózy a následne jej komplikácií. DM2T a obezita sú spájané s NASH a predstavujú významný rizikový faktor progresie. Kľúčovým patofyziologickým mechanizmom je inzulínová rezistencia. NAFLD predstavuje prototyp multisystémového ochorenia s fenotypovou prezentáciou vychádzajúcou z inzulínovej rezistencie a so zvýšením rizika vzniku kardiovaskulárnych a onkologických chorôb. Jednoznačnú diferenciáciu jednoduchej steatózy (NAFL) od steatohepatitídy (NASH) poskytuje biopsia. Dnes využívané skórovacie histologické systémy sa opierajú o hodnotenie stupňa steatózy, aktivity a fibrózy. Pre riziká spojené s biopsiou sa do popredia dostávajú neinvazívne diagnostické postupy. Neinvazívna diagnostika slúži v primárnej sfére na identifikáciu pacientov s rizikom rozvoja NAFLD, v sekundárnej a terciárnej sfére na identifikáciu pacientov s nepriaznivou prognózou. Neinvazívne metódy slúžia na monitorovanie progresie/regresie choroby, efektu liečby a v neposlednom rade umožňujú dramatický pokles počtu pečeňových biopsií. Klúčovú úlohu v liečbe zohráva modifikácia životného štýlu a diétne opatrenia. Aktuálne nie je dostupná žiadna špecifická liečba s indikáciou NAFLD/NASH. Liečba založená na ovplyvnení kľúčových patogenetických mechanizmov by mohla zmeniť individuálnu budúcnosť chorých ale aj globálne bremeno vyplyvajúce s NASH. Významnú rolu v budúcnosti budú zohrávať nové molekuly s protizápalovým a antifibrotickým efektom. Očakáva sa od nich ovplyvnenie nekroinflamačných dejov, regresia fibrózy a pokles pečeňovej mortality. Efekt na kardiometabolické riziko a kardiovaskulárnu mortalitu však odhadnúť nie je možné a túto paradigmu bude potrebné pri dostupnosti nových molekúl testovať.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Perorální endoskopická myotomie (POEM) je v současnosti považována za standardní metodu léčby achalázie jícnu. POEM je relativně novou metodou (první byl proveden v roce 2008), dlouhodobé výsledky proto nejsou zcela jednoznačné. Možný problém v souvislosti s POEM představuje gastroezofageální reflux, neboť při POEM se neprovádí žádný antirefluxní výkon. Cíle: Retrospektivní analýza prospektivně sbíraných dat s cílem zhodnotit dlouhodobý léčebný úspěch a analyzovat reflux po POEM u pacientů, kteří podstoupili výkon v našem centrum mezi 12/2012 a 6/2019. Metodika: Všichni pacienti byli sledováni ve 3, 6, 12M a každý následující rok v rámci follow- up. Gastroskopie, high- resolution manometrie a 24h pH-monitorace byly provedeny ve 3 měsících po výkonu a následně mezi 2. a 3. rokem. Hlavními výstupy byl léčebný úspěch (definován Eckardtovým skóre pod 3), riziko rekurence a parametry refluxu po POEM. Výsledky: Celkově 313 pacientů podstoupilo 328 výkonů v daném období. Follow- up ve 3, 12, 24, 36, 48 a 60M dosáhlo 284, 142, 140, 93, 31 a 18 pacientů. Ve 3, 12, 24, 36, 48 a 60M byl léčebný úspěch dosažen u 98% (CI 96-100), 95% (92-98), 91% (86-96), 85% (78- 92), 82% (72-92) a 78% (63-92) pacientů. U celkově 25 pacientů došlo k selhání léčby (n=6) nebo rekurenci onemocnění (n=19). Ve 3M byl refluxní ezofagitida přítomna u 113/267 (42.3%; LA C 8.8%, LA D 1,8%) Mezi 24-36M endoskopické vyšetření absolvovalo 114 pacientů a refluxní ezofagitida byla přítomná u 21 z nich (35,0%). PPI užívalo 35,4% a 34.78% pacientů ve 3 a 24-36M. Závěr: POEM je vysoce efektivní endoskopická metoda léčby achalázie s příznivým léčebným úspěchem, který i v 5 letech po výkonu dosahuje 78%. Reflux po POEM (obvykle mírný) je přítomen u přibližně 40% pacientů, a tak i nadále zůstává zásadní klinickou výzvou v bezpečnostním profilu POEM.

Abstrakt

Úvod: Perorální endoskopická myotomie (POEM) je považována za standardní metodu léčby achalázie jícnu. Ve srovnání s laparoskopickou myotomií se jedná o méně invazivní zákrok, který přesto představuje invazivní zákrok s možnými riziky. Cílem naší analýzy bylo detailní zhodnocení perioperačních komplikací u pacientů, kteří v letech 2012-2018 podstoupili v IKEM POEM pro achalázii jícnu. Metodika: Retrospektivní analýza dat získaných revizí hospitalizační dokumentace. Komplikace byly klasifikovány jednak podle endoskopické klasifikace ASGE lexicon a jednak do 5 kategorií podle chirurgické klasifikace Clavien-Dindo (C-D): I- použití analgetik, antipyretik, antiemetik, diuretik během hospitalizace II- použití jiných léku jako v kategorii I, krevní transfuze nebo parenterální výživy III- komplikace vyžadující endoskopický, chirurgický nebo radiologický výkon: IIIa: bez anestézie, IIIb: v celkové anestézii IV- život ohrožující komplikace, IVa: selhání jednoho orgánu, IVb: selhání více orgánů V- úmrtí Výsledky: Celkem jsme analyzovali 243 POEM výkonů, z toho 73x (30%) proběhl bez jakýchkoliv komplikací. Za komplikaci jsme nepovažovali perioperační punkci kapnoperitonea 141/243 (58%) a přechodný podkožní emfyzém 79/243 (32,5%). Ze 170 pacientů, u kterých se vyskytly komplikace, bylo 156/170 (91,7%) v kategorii I dle C-D , 6 (3,5%) v kategorii II, 7 (4,1%) v kategorii IIIa, 0 (0%) v kategorii IVa, 0 (0%) v kategorii IVb a 1 (0,6%) v kategorii V. ASA skóre pacientů bylo: I- 71/243 (29,2%), II- 129 (53,1%), III- 41 (16,9%), IV- 2 (0,8%). U pacientů s ASA I, II, III mělo výkon zcela bez komplikací 26,7%, 34,1%, 21,9% a vážnější komplikace (C-D III a více) se vyskytly u ASA I, II, III u 1,4%, 4,7% a 2,4%. Podle ASGE lexicon se vyskytly mírné komplikace u 161/170 (94,7%) pacientů, středně závažné u 7 (4,1%), vážné u 1 (0,6%) a fatální komplikace u 1 (0,6%) pacienta. Peroperační komplikace byly následující: alergická reakce na anestetika/ antibiotika u 2/170 (1,2%) a komplikace související s anestézií u 14 (8,2%) pacientů. V pooperačním období 158 (93%) pacientů udávalo bolesti s nutností podání analgetik. Horečka se vyskytla u 20 pacientů (11,8%) a pneumonie u 3 (1,8%). Jeden pacient (0,6%) trvale ztratil chuť a čich. Deset závažných komplikací se vyskytlo u 8 pacientů, jednalo 2x/170 (1,2%) o pneumothorax, 1x (0,6%) o pohrudniční výpotek a 1x (0,6%) o punkci kapnoskrota. U pěti pacientů (2,9%) jsme zaznamenali leak v místě slizničního uzávěru, který byl řešen endoskopickým klipem. U jedné pacientky (0,6%) došlo k úmrtí během výkonu v důsledku srdeční zástavy. Pitva prokázala nerozpoznanou plicní hypertenzi a těžkou ischemickou chorobu srdeční, úmrtí přímo nesouviselo s provedeným výkonem. Průměrná doba hospitalizace byla 2,5 (±0.5) dne, prodloužení hospitalizace (≥4 dny) bylo nutné u 25/243 (10,3%) pacientů. Závěr: Komplikace provázející POEM jsou časté, nicméně většinou jde o komplikace mírné. Mohou se však vyskytnout i komplikace vážné, ojediněle i fatální. ASA skóre není významným prediktorem závažných komplikací.

Abstrakt

Background and Aims: The aim of this study is to assess the efficacy of switching from the originator adalimumab to a biosimilar adalimumab (SB5) in a cohort of patients with inflammatory bowel disease (IBD). Methods: Data on all IBD patients who were switched to SB5 between November 2018 and May 2019 at IBD Center ISCARE were analyzed. Disease activity was assessed using clinical indices (Harvey-Bradshaw index [HBI] for Crohn’s disease [CD] and partial Mayo [pMayo] score for ulcerative colitis [UC]) and laboratory parameters (C-reactive protein [CRP] and fecal calprotectin [FC]). Trough levels and anti-drug antibodies were measured. Patients were evaluated 10 weeks (W10) after the switch, and results were compared with the control group. Results: Data from 93 patients who switched from the originator adalimumab to a biosimilar adalimumab (SWITCH cohort) were analyzed and compared with 93 matched originator-treated patients (ORIGINATOR cohort). At W10, no significant difference between the SWITCH and ORIGINATOR cohorts was found in treatment efficacy. Median HBI in CD patients in the SWITCH cohort was 2 at W0 and 2 at W10 (p=0.831), while the same measure in the ORIGINATOR cohort was 3 and 2, respectively (p=0.795). In the SWITCH cohort, the median pMayo in UC patients was 2 at time of switch vs. 1 at W10 (p=0.925). In the ORIGINATOR cohort, the median pMayo of 2 vs. 1 did not point to any clinical changes (p=0.835). The median CRP at W0 and W10 in the SWITCH cohort was 1.7 and 1.7 mg/L, respectively, while in the ORIGINATOR cohort it was 2.9 and 2.7 mg/L, respectively. No significant differences in FC concentrations were seen between W0 and W10 in either the SWITCH or ORIGINATOR cohorts. Adalimumab serum trough levels remained stable after the switch. There was, however, a significantly higher perceived injection pain for those receiving SB5. Conclusion: Our study confirmed that switching of IBD patients from the originator adalimumab to the biosimilar adalimumab (SB5) does not affect treatment efficacy.

Abstrakt

EER se spolupodílí na potížích pacienta a není většinou jedinou diagnózou, která způsobuje potíže. Anamnéza: Validovaný dotazník. Gastroskopie: Význam refluxní ezofagitidy, duodenogastrického refluxu a heterotopické žaludeční sliznice v jícnu pro dg. EER. 24hodinová dvoukanálová pH-metrie: Průkaz pouze kyselých refluxních epizod. 24hodinová impedance: Kritéria pro hodnocení výstupů 24hodinové pH-metrie a impedance při zavedení proximálního senzoru nad HJS ve vztahu k EER. HR manometrie: Snížení tonu HJS. Odlišení jiných nemocí jícnu. RTG polykací akt, CT: Význam průkazu hiátové hernie pro diagnózu EER. Peptest: Specificita izoformy A a C. Laryngoskopie: Nález není specifický. Význam FEES. Diagnosticko-terapeutický test: PPI snižují počet kyselých refluxních epizod ve prospěch slabě kyselých a nekyselých refluxních epizod. Žádné vyšetření by nemělo být používáno samostatně, ale spolu s ostatnímu dostupnými vyšetřeními a spolu s anamnézou je začlenit do diagnostického procesu.

Abstrakt

Úvod: Idiopatické střevní záněty (IBD) jsou u většiny pacientů diagnostikované v mladém, fertilním věku, kdy i značná část pacientek otěhotnění v průběhu nemoci. Jako nejdůležitější faktor zdárného průběhu těhotenství se ukazuje klidová fáze nemoci, které dosáhneme často intenzivní protizánětlivou léčbu, včetně biologické léčby. V posledních letech se však spektrum biologické léčby IBD rozšířilo o novou monoklonální protilátku proti α4ß7 integrínovému receptoru – vedolizumab. Cíl: Prezentace průběžných výsledků právě probíhající multicentrické observační studie. Primárním cílem studie je posoudit bezpečnost vedolizumabu na průběh gravidity a vývoj plodu a novorozence. Sekundárním cílem je zhodnocení transplacentárniho přenosu léku prostřednictvím analýzy hladin léku v pupečníkové krvi. Metodika: Demografické údaje, informace o charakteru IBD, aktivitě nemoci v průběhu těhotenství a detaily terapie vedolizumabem a konkomitantní léčby byly získávané z preformovaného dotazníku, který byl vyplněn ošetřujícím gastroenterologem pacientky. Údaje o porodu a stavu novorozence byly doplněné z porodnické dokumentace. Ke stanovení míry transplacentárniho přenosu byly měřeny hladiny vedolizumabu z odběrů pupečníkové krve a žilní krve matky v době porodu. Výsledky: Od ledna 2019 bylo do studie zařazeno 13 pacientek (medián věku v době koncepce je 31 let, ze souboru je 10 pacientek s Crohnovou nemocí), které byly v průběhu gravidity exponované terapii vedolizumabem. 3 pacientky z našeho souboru ještě nerodily. Z deseti ukončených těhotenství je 8 (80 %) živě narozených dětí (všechny porody proběhly v termínu, 7x plánovaný SC, 1x indukovaný vaginální porod), 1x (10 %) bylo těhotenství ukončeno interupcí v 19. týdnu gestace pro suspekci na genetickou malformaci, 1x (10 %) proběhl spontánním abort v 9. týdnu. Medián porodní hmotnosti dětí je 2938 gramů (min. 2890 g - max. 3780 g), z perinatálních komplikací se u 3 dětí vyskytl subikterus, u jednoho dítěte toxoalergický exantém nejasného origa. Hladiny pupečníkové krve a žilní krve jsou analyzovány u 4 pacientek ze souboru (40 %). Průměrná hodnota hladiny vedolizumabu v pupečníkové krvi je 8 µg/ml (min. 1.9- max. 11.8), v žilní krvi matky v době porodu je 15.75 µg (min. 2.9- max. 27). Závěr: Jedná se o prezentaci průběžných výsledků právě probíhající multicentrické observační studie. Naše předběžné výsledky na malém souboru pacientek zatím potvrzují bezpečnost terapie vedolizumabem v graviditě.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Background: Distal cholangiocarcinoma (DCC) is a malignant disease which arises from the bile duct epithelium located in the distal part between the confluence of the cystic duct and above the Ampula of Vater and represents about 20-30 % of all cholangiocarcinomas. The only potentially curative treatment modality is curatively intended surgery – pancreaticoduodenectomy (PD) with removal of the distal part of bile duct and lymphadenectomy. Most published data analyse inhomogeneous patient groups according to the primary location of biliary tract carcinoma and type of surgical treatment. The aim of study was to calculate short-term and long-term outcomes of curative-intent surgery in distal cholangiocarcinoma patients to identify potential prognostic factors. Material and methods: A retrospective cohort study of 32 consecutive DCC patients treated with pancreaticoduodenectomy between 2009 – 2017. Clinicopathological and histopathological data were evaluated for prognostic factors using univariable Cox regression analysis. Overall Survival (OS) was estimated using the Kaplan- Meier analysis. Results: The study comprised of 26 (81.3%) men, age of the patients was between 36 and 76 years, with a mean of 65.8 (SD 9.0) years at the time of surgery. R0 resection was achieved in 25 (86.2%) patients. 19 patients (65.5%) received adjuvant oncological therapy. Overall survival rates at 1, 3, and 5 years were 62.5 %, 37.5 % and 21.9 %, respectively. The 90-day mortality was 9.4 %, accounting for a quarter of the first-year mortality rate. Median OS was 28.5 months. The only statistically significant prognostic factor was vascular resection which was associated with worse OS in the univariable analysis (HR: 3.644; 95%-CI: 1.179-11.216, p = 0.025). Age less than 65 years, ASA grade I/II, hospital stay less than 15 days, absence of postoperative pancreatic fistula, R0 resection, three or less positive lymph nodes, lymph node ratio less than 0.2 and adjuvant oncological therapy tended to be associated with better OS but without statistically significant relevance. According to the Clavien-Dindo classification of grade 0, I, II, IIIa, IIIb, IVb have 7 (21.9 %), 1 (3.1%), 14 (43.8%), 1 (3.1%), 4 (12.5%), and 2 (6.3%) patients, respectively. Conclusion: The main factor directly influencing the survival of DCC patients are surgical complications. Surgical mortality comprises a significant group of patients, who die in the first year following pancreaticoduodenectomy. Vascular resection is the most important negative prognostic factor for long-term survival.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Balónková sfinkteroplastika je relativně novou terapeutickou modalitou při ERCP. Po provedení klasické sfinkterotomie následuje dilatace ústí ductus choledochus dilatačním balónkem, čímž lze získat poměrně široký přístup do žlučových cest s možností extrakce choledocho či hepatikolithiasy nebo provedení lithotrypse s následnou extrakcí fragmentů. Lze ji provádět v jedné době bezprostředně po sfinkterotomii nebo po předchozí sfinkterotomii. Pokud je sfinkteroplastika prováděna odloženě, je nutné zajistit nejdříve drenáž žlučových cest. Dilatace Vaterovy papily bez předchozí sfinkterotomie není standardně v evropských zemích vzhledem ke komplikacím doporučována, respektive je indikována jen vzácně, například při koagulopatii s nemožností provedení bezpečné sfinkterotomie. Metodika: Balónkovou sfinkteroplastiku jsme začali na pracovišti provádět v roce 2018. V období od února 2018 do září 2019 bylo provedeno 21 balónkových sfinkteroplastik z celkového počtu 326 biliárních sfinkterotomií a 561 provedených ERCP. Jednalo se o 13 mužů a 8 žen ve věku od 21 až 89 let. Indikací pro provedení balónkové sfinkteroplastiky byla většinou obtížná choledocholithiasa (s cholangoitidou nebo bez ní), nepoměr mezi velikostí konkrementu a průměrem žlučových cest nebo nerovný průběh žlučových cest. Jednou byla použita při extrakci vcestovalého duodenobiliárního stentu. V 17 případech byla použita následně po předchozí sfinkterotomii a ve 4 případech ihned po provedení sfinkterotomie. Dle platných doporučení byla dilatace provedena na průměr d. choledochus. Výsledky: Ve 20 případech byla po provedení sfinkteroplastiky úspěšně extrahována lithiasa, kterou nebylo možno při předchozím ERCP vyřešit. K extrakci choledocholithiasy po sfinkteroplastice byl použit extrakční balón, pouze ve dvou případech bylo nutno provést mechanickou lithotrypsi košíkem. V jednom případě sfinkteroplatika sloužila k usnadnění extrakce vcestovalého plastikového stentu, který byl následně Dormia košíkem extrahován. Žádný s pacientů neměl periprocedurální ani postprocedurální komplikace. Nezaznamenali jsme žádnou perforaci, krvácení či postERCP pankreatitidu a dokonce ani elevaci amylázy. U dvou pacientů jsme zaznamenali asymptomatickou elevaci amylázy, ale v obou případech sfinkteroplastice předcházel pokus o balónkovou extrakci konkrementů. Závěry: Balónková sfinkteroplastika výrazně urychluje provedení ERCP s extrakcí zejména obtížné choledocholithiasy s minimem komplikací a je ve většině případů schopna nahradit mechanickou lithotrypsi komplikované lithiasy. Další indikací je její použití v případě nepoměru mezi velikostí konkrementu a šíří extrahepatálních žlučových cest a u nerovného průběhu žlučových cest. Sporadicky se dá využít při usnadnění extrakce vcestovalého plastového stentu. Je výhodná zejména na pracovištích, které nedisponují cholangioskopií a EHL či laserovou lithotrypsí. Její použítí eliminuje opakované intervence na V. papile a dle našich zkušeností dochází k eliminaci postERCP pankreatitidy a dokonce i asymptomatické elevace amylázy. Limitací je samozřejmě velikost našeho souboru a retrospektivní sledování.

Poster ke stažení

Abstrakt

Introduction Endoparasitic infections of human gastrointestinal tract are currently one of the most pressing problems of health care systems in both developing and developed countries of the world. According to the World Health Organization, more than 1.2 billion people is infected with Ascaris lumbricoides and more than 795 million is infected with Trichuris trichuria. In hospitalized patients parasitic infections represent opportunistic infections, which can be manifested by anemia, diarrhea, abdominal pain, nausea, fever and gastroenteritis. Child patients and immunocompromised patients represent the groups that are most susceptible and which can manifest serious chronic diarrhea associated with malabsorption, anemia and interruption of primary treatment. The aim of this study is to determine the incidence of endoparasitic infections in children. Material and methods Study was carried out in faculty hospital for children in Košice (DFN Košice). Child patients visited the gastroenterological ambulance of DFN Košice or were hospitalized in gastroenterological department of DFN Košice. In total 150 patients (83 boys and 67 girls) were coprologicaly examined. Child patient were from 0 to 19 years old. To analyze endoparasitic infections we divided the patients into 5 age groups. First group consisted of children up to 2 years old (n=3), second of children from 3 to 5 years old (n=43), third of children from 6 to 10 years old (n=47), fourth of children from 11 to 15 years old (n=35) and the last one consisted of teens age 16 and above (n=22). Samples of stool (approximately 10-15g of stool) were collected by parents or hospital personnel from all the child patients included in the study. Only properly labeled samples were included in the study. We use commercial sedimentation kit (ParaPrep L, Mondial, France) to separate the eggs of parasites in the collected samples, afterwards we microscopically examined the samples using LED microscope Leica DM 5000b (LeicaMicrosystems, Wetzlar, Germany). Results Presence of eggs of the parasites was detected in 12 children which represents 8.0% positivity. Most commonly detected parasite in the samples was Ascaris lumbricoides, whose presence was detected in 8 samples (5,3%). It was detected in 5 samples from boys and in 3 from the girls. It was followed by Trichuris trichuria, which was detected in 3 samples (2,0%). T. trichuria was detected in 2 samples from boys and 1 from a girl. Eggs of Taenia spp. were detected only in one sample from 7 year old girl. Presence of parasite eggs was most often detected in 2nd age group (children 3 to 5 years old) with 9 positive stool samples. In 3rd age group (Children 6 to 10 years old) 2 positive stool samples were detected. There were no positive samples in the remaining groups. Conclusion Our study shows low prevalence of parasitic infections in the examined children. Highest prevalence of endoparasitic infections was detected in 2nd age group (children 3 to 5 years old). The most commonly detected gastrointestinal parasite was A. lumbricoides followed by T. trichuria. One of the reasons for low occurrence of parasitic infections can be the constant medical supervision and unlimited access to appropriate therapy of not only the primary affection but also of the associated infections in hospitalized patients. Acknowledgement This work was supported by VEGA 1/0084/18.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Porfyrie jsou relativně vzácné metabolické choroby způsobené vrozeným enzymatickým defektem nebo získanou poruchou syntézy hemu. Důsledkem enzymatického defektu je zvýšená tvorba porfyrinů, porfyrinogenů či jejich prekurzorů vedoucí k jejich hromadění ve tkáních, případně ke zvýšenému vylučování do moči a stolice. Defekt může být na jakémkoli stupni syntézy hemu a v závislosti na konkrétním postižení se porfyrie mohou manifestovat různými klinickými symptomy (kožními, břišními, jaterními, neurologickými, psychiatrickými, kardiovaskulárními aj. Základní dělení porfyrií dle klinického průběhu je na akutní a chronické. Mezi klinicky významné akutní porfyrie patří v České republice: akutní intermitentní porfyrie (AIP), variantní porfyrie (VP) a hereditární koproporfyrie (HCP). Všechny mají autozomálně dominantní dědičnost a podobný průběh s akutními atakami. Prevalence akutních porfyrií je cca 5–10 : 100 000 obyvatel, častěji jsou postiženy ženy. Laboratorní diagnostika: Metody základní: 1. Stanovení porfobilinogenu (PBG) a kyseliny delta aminolevulové (ALA) ve vzorku čerstvé ranní moči. PBG i ALA jsou markery ataky akutní porfyrie; PBG lze vyšetřovat orientačně Hoechsovým testem již na klinickém pracovišti. Oba analyty jsou citlivé na světlo, teplo, dobu skladování a výkyvy pH (stabilní v temnu při pokojové teplotě po dobu 8 hodin). Referenční rozmezí: PBG < 0,25 mg/dL, ALA < 0,45 mg/dL. 2. Stanovení celkových porfyrinů v moči sbírané 24 hod a ve vzorku stolice. Odpad celkových porfyrinů močí je markerem akutní i chronické porfyrické choroby i sekundární koproporfynurie. Porfyriny jsou opět citlivé na teplo a světlo, moč je třeba sbírat do nádoby obalené alobalem a uchovávat v chladu. Referenční rozmezí – celkové porfyriny v moči < 200 µg/24 hod, ve stolici < 200 ng/g sušiny. Metody speciální: 1. Stanovení emisního maxima plazmatických porfyrinů. 2. HPLC frakcionace porfyrinů v moči a ve stolici. Vyšetření se provádí v 10 ml sbírané moči/5 g stolice, biologický materiál je možné skladovat do 1 měsíce při –20° C. Závěr: Porfyrická nemoc je podceňovaným onemocněním s velmi nízkým povědomím u lékařské veřejnosti. Klíčem ke stanovení správné diagnózy akutní porfyrie není symptomatologie, ale PODEZŘENÍ na porfyrickou nemoc. V České republice je k dispozici kompletní biochemická i molekulární diagnostika. K dispozici je účinná a prakticky okamžitá léčba.

Poster ke stažení

Abstrakt

ÚVOD Prvé štúdie, ktoré sa venovali dekontaminácii tráviaceho traktu použitím ATB sledovali úspešnosť takejto dekontaminácie na elimináciu mikroorganizmov z tráviaceho traktu zvierat. Získané výsledky prvotných štúdií dokázali, že dekontaminácia myší, opíc, psov a sýrskeho škrečka s perorálnymi antibiotikami je uskutočniteľná a úspešná. Tieto štúdie však nesledovali účinok ATB na zdravotný stav zvierat. V humánnej medicíne sa dekontaminácia tráviaceho traktu začala používať v súvislosti s prevenciou voči infekcii pri transplantáciách kostnej drene (Funada a kol., 1983), chirurgii pečene (Slooff a kol., 1990), prevencii septikémie u pacientov s granulopéniou (Ramounaupigot a kol., 1991), a akútnej pankreatitíde (Luiten a kol., 1999). Neskôr pri akútnej mozgovej príhode (Gosney a kol., 2006), pri kriticky chorých pacientoch (Silvestri a kol., 2007), a ako prevencia akútnej reakcie štepu proti hostiteľovi po alogénnej transplantácii kostnej drene (Vossen a kol., 2014).Sterilizácia intestinálneho aparátu prostredníctvom podávania antibiotík per os uľahčuje štúdium fyziológie nutrične významných vzťahov medzi črevnou mikrobiotou a hostiteľským organizmom. Dočasná sterilizácia čreva môže viesť k absolútnej alebo selektívnej elimináciimikrobioty. V štúdii sme chceli vyvinúť neinvazívnu, finančne nenáročnú a relatívne jednoduchú metódu pre dekontamináciu tráviaceho traktu a udržanie kontrolovanej mikrobioty čreva týchto zvierat pre ďalšie postupy. Cieľom predkladanej štúdie bol vplyv selektívnej dekontaminácie antibiotikami na mikrobiotu dutiny ústnej konvenčných myší línie BALB/c. MATERIÁL A METODIKA Konvenčné SPF myši (30 ks) samičieho pohlavia, línie BALB/c boli získané z chovu Velaz s.r.o. (Praha) a letecky prepravené v špeciálnych transportných nádobách do akreditovaného zariadenia Laboratória gnotobiológie, Ústavu mikrobiológie a gnotobiológie, UVLF Košice (SK U 16016). Metodika in vivo postupu s číslom protokolu 4073/18-221/3 bola schválená ŠVPS SR a odsúhlasená Etickou komisiou UVLF Košice. Po dôkladnej povrchovej dezinfekcii nádob, tieto boli vložené do gnotobiotických izolátorov zhotovených z PVC fólie typu THF 3271IE 101/97 a typu CBC (CBC, Ltd, Madison, Wisconsin). Po ukončení karantény boli zvieratá rozdelené na pokusnú skupinu DK (15 ks) a kontrolnú skupinu K (15ks), ktorým sa podľa predloženej aplikačnej schémy (Tabuľka 1) aplikovali selektívne antibiotiká (amoxicilín, ciprofloxacín). Laboratórne zvieratá boli kŕmené ad libitum kompletnou kŕmnou zmesou pre myši v bariérových chovoch ST-1 a mali nepretržitý prístup k vode v sklenených fľašiach. Tabuľka 1: Aplikačná schéma dekontaminácie antibiotikami V rámci odberov na mikrobiologické vyšetrenie boli gnotobiotické myši v počte 5ks/odber z oboch skupín humánne usmrtené prípravkom na eutanáziu sodium pentobarbital v dávke (86 mg/kg ž.hm.), s následnou cervikálnou dislokáciou, a to na 1. a 5. deň po dekontaminácii ATB, a na 15. deň postupu.Pre účely mikrobiologickej analýzy boli extrahované zuby vložené do tekutého kultivačného média BHI (Brain Heart Infusion) na 24 hodinovú kultiváciu pri 37°C. Po kultivácii v tekutom BHI médiu boli vzorky inokulované na TSA agar s 5% defibrovanou baraňou krvou a MRS agar, nasledovala kultivácia v termostate za aeróbnych a anaeróbnych podmienok pri teplote 37 °C po dobu 24 hodín pri aeróbnej a 48 hodín pri anaeróbnej kultivácii. Zo získaných solitárnych kolónií sme izolovali DNA použitím DNAzol ® Direct podľa pokynov výrobcu. Nasledovala PCR reakcia na amplifikáciu 16s RNA ribozómu. PCR produkty boli separované elektroforézou pri napätí 120 V po dobu 60 min. v 0,7 % agarózovom géli pufrovanom TAE pufroms pH 7,8. Produkty PCR reakcie boli z gélu purifikované pomocou NucleoSpin ® Gel a PCR Clean-UpKit (Mancherey-Nagel [MN], Düren, Nemecko) podľa inštrukcií výrobcu. Pripravená DNA bola zaslaná na sekvenovanie (E.coli s.r.o., Bratislava, Slovensko). Získané sekvencie boli porovnané so sekvenciami v databáze GenBank pomocou BLAST-n analýzy. VÝSLEDKY A DISKUSIA Tráviaci trakt SPF myší línie BALB/c sme dekontaminovali selektívnymi ATB podľa našej predchádzajúcej štúdie Gancarčíková a kol. (2018) tak, aby nebol zdravotný stav takto získaných zvierat alterovaný. Na dekontamináciu myší sme použili perorálne aplikovaný amoxicilín potencovaný klavulanátom draselným v dávke 387,11 mg/kg v prípravku Amoksiklav (Sandoz, Slovinsko) a subkutánne aplikovaný ciprofloxacín v dávke 19,60 mg/kg v prípravku Ciloxan (Alcon, Španielsko), pričom sme zvieratá odchovávali v presne definovanom prostredí gnotobiotických izolátorov. Aplikované dávky boli výrazne nižšie ako hodnoty letálnych dávok (LD50) zvolených ATB pre myši. Pre amoxicilín potencovaný kyselinou klavulánovou je u myší hodnota LD50 4 526 mg/kg a pre ciprofloxacín 5 000 mg/kg. To znamená, že sme v našom postupe použili 11,7 x nižšiu dávku amoxicilínu a 265 x nižšiu dávku ciprofloxacínu ako je ich LD50. V prípade ciprofloxacínu sme sa rozhodli pre takto nízku dávku z dôvodu subkutánnej aplikácie a jeho popisovanej vysokej nefrotoxicite, ktorá sa však pri nami zvolenej koncentrácii výrazne neprejavila. Najvýraznejší pokles v kultivácii mikroorganizmov zo vzoriek zubov u skupiny DK zaznamenávame už po 24. hodinách od začiatku aplikácie antibiotík, čo koreluje s poklesom počtov mikroorganizmov v céku týchto zvierat, a to o 4 log pri aeróbnej kultivácii a o 3-4 log pri anaeróbnej kultivácii. Po 10-dňovej rekonvalescencii sme kultivačne zo vzoriek extrahovaných zubov a céka získali 2 kolónie, a z nich sme pri analýze úseku DNA prvého izolátu zo skupiny DK, zodpovedajúcemu 16S rRNA prostredníctvom BLAST-n analýzy zistili najväčšiu zhodu s druhom Escherichia coli (GenBank: CP025910.1). Druhý izolát skupiny DK dosiahol po BLAST-n analýze zhodu s druhom Enterococcus sp. Puhl a kol. (2012) identifikovali po 21-dňovej aplikácii ATB a 14-dňovej rekonvalescencii prostredníctvom sekvenácie limitovaný počet klostrídiám podobných baktérií a Bacteroides species. V štúdii Ubedu a kol. (2010) bolo pozorované zvýšenie koncentrácie baktérií po 7-dňovej aplikácii ampicilínu, vankomycínu alebo kombinácie metronidazolu, neomycínu a vankomycínu (MNV) a následnom 2-týždňovom vysadení týchto antibiotík. Mikrobiota zvierat bola po tomto zásahu zmenená so zníženými počtami baktérií patriacich do kmeňa Bacteroidetes a čeľade Lactobacillaceae, a zvýšenými počtami baktérií patriacich do rodov Clostridium a Enterococcus a čeľade Enterobacteriaceae. Podobne ako v štúdii Ubedu a kol. (2010), aj v našej štúdii sme zaznamenali vyššiu koncentráciu mikroorganizmov ako v céku, tak aj v dutine ústnej po ukončení podávania antibiotík. ZÁVERY Selektívna dekontaminácia antibiotikami mala za následok zníženú životaschopnosť mikroorganizmov v céku a dutine ústnej, sprevádzaná zníženým počtom kultivovateľných mikroorganizmov na dva kultivovateľné druhy, a to Escherichia coli a Enterococcus sp. Rekonvalescencia dekontaminovaných zvierat v gnotobiotických podmienkach po dobu desiatich dní zabránila obnove druhovej pestrosti mikrobioty myší. Takto získané gnotozvieratá je možné použiť v ďalších štúdiách, pričom sme získali model s redukovanou a kontrolovanou mikrobiotou. POĎAKOVANIE Táto publikácia bola vytvorená realizáciou projektu APVV-16-0176.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Solidní pseudopapilární neoplazie (SPN) patří mezi vzácné onemocnění, které se v 90% vyskytuje u dívek a mladých žen, věkové rozmezí je mezi 7. - 79. -tým rokem života. Poprvé tento tumor popsala roku 1959 Virginia Frantz jako papilární cystický tumor pankreatu. Materiál a metody: Cílem této retrospektivní studie bylo analyzovat výskyt SPN u všech pacientů operovaných na I.chirurgické klinice FN Olomouc pro tumor pankreatu v období 2006-2015. Studie byla zaměřena na hodnocení klinických příznaků, lokalizaci a velikost tumoru, využité zobrazovací metody, tumor markery, histologický nález, pooperační komplikace a disease - free interval. Výsledky: Z 454 pacientů operovaných za období 2006-2015 byla zjištěna diagnóza SPN u 5 pacientek. V rámci předoperační diagnostiky byly využity zobrazovací metody - CT, MRI, PET/CT, endosonografie. Čtyři pacientky podstoupily levostrannou resekci pankreatu. U jedné byla provedena pravostranná pylorus šetřící duodenohemipankreatektomie. Komplikace byla pouze u jedné pacientky, která byla první pooperační den revidována pro krvácení z resekční plochy pankreatu. U žádné z pacientek nebyla prokázána pankreatická píštěl. Vzhledem k radikálnímu výkonu byl operační výkon z onkologického hlediska považován za dostatečný, a proto u žádné pacientky nebyla indikována adjuvantní onkologická terapie. Závěr: SPN je vzácné onemocnění s nízkým maligním potenciálem vyskytující se zejména u mladých žen. SPN je onemocnění obecně s dobrou prognózou, výjimečně se ale můžeme setkat s pokročilým stádiem onemocnění a výskytem vzdálených metastáz. Za kurativní metodu se považuje radikální chirurgický resekční výkon.

Poster ke stažení

Abstrakt

ÚVOD Idiopatické zápalové črevné ochorenia (inflammatory bowel disease, IBD) označujú skupinu chronických zápalových chorôb tráviaceho traktu so striedajúcimi sa obdobiami relapsu a remisie. Ulcerózna kolitída predstavuje jednu z dvoch hlavných manifestácií IBD. Vysoká morbidita s potenciálnou invalidizáciou a skrátením života pacienta sú dôvodom hľadania nových možností prevencie, racionálnej diagnostiky a liečby IBD. Črevnú mikrobiotu považujeme za dôležitého partnera ľudského organizmu interagujúcu s prakticky všetkými ľudskými orgánovými systémami. Jej kvalitatívne a kvantitatívne skúmanie vo vzťahu ku zdraviu, vzniku akútnych a chronických ochorení dominuje medicínskemu výskumu. Optimálne zloženie zdravej črevnej mikrobioty je pre každého jednotlivca odlišné. Narušenie tohto krehkého ekosystému medzi hostiteľom a mikrobiotou môže narušiť vývoj imunitného systému, čo môže následne viesť k rozvoju chorobných stavov. Úloha črevnej mikrobioty je stále nedostatočne pochopená, avšak nad všetku pochybnosť bola preukázaná úzka súvislosť medzi dysbiózou črevnej mikrobioty a vznikom IBD. Experimentálne navodenie modelu IBD na gnotobiotických zvieratách umožňuje systematickú manipuláciu s premennými faktormi na overenie alebo vyvrátenie predpokladaných hypotéz. Cieľom našej štúdie bolo získanie animálneho gnotomodelu ulceróznej kolitídy po chemickej indukcii prostredníctvom DSS (dextran sulfátu sodného). MATERIÁL A METODIKA Experiment na animálnych modeloch v in vivo podmienkach s číslom protokolu 4073/18-221/3 bol schválený ŠVPS SR a odsúhlasený Etickou komisiou UVLF Košice. V postupe boli použité SPF myši samičieho pohlavia, línie BALB/c z chovu Velaz s.r.o. (Praha) v počte 126 ks. Myši boli dopravené letecky v špeciálnych transportných nádobách do akreditovaného zariadenia Laboratória gnotobiológie, Ústavu mikrobiológie a gnotobiológie, UVLF Košice (SK U 16016). Po dôkladnej povrchovej dezinfekcii nádob kyselinou peroctovou boli vložené do gnotobiotického izolátora typu THF 3271IE 101/97 a typu CBC (CBC, Ltd, Madison, Wisconsin), rozdelené do 3 pokusných skupín AM1, AM3, AM5 (111ks) a jednej kontrolnej skupiny K (15ks). SPF zvieratám sa v I. fáze postupu aplikovali na dekontamináciu selektívne antibiotiká (amoxicilín, ciprofloxacín), a v II. fáze sa chemicky indukovala ulcerózna kolitída prostredníctvom DSS (dextran sulfátu sodného) podľa nasledovnej aplikačnej schémy: Zdravotný stav zvierat a konzistencia trusu sa denne sledovali a zaznamenávali. Vzorky trusu boli v I. fáze postupu odoberané pred aplikáciou ATB, a na 1., 2., 5. a 15. deň po dekontaminácii. V II. fáze postupu boli vzorky trusu odoberané na 0. deň pred chemickou indukciou ulceróznej kolitídy, a na 1., 3., a 5.ty deň po indukcii UC. Zvieratá boli v čase aplikácie DSS denne vážené a straty na hmotnosti boli do záznamov udávané v %. V rámci odberov na mikrobiologické, biochemické a histologické parametre boli gnotobiotické myši z jednotlivých skupín humánne usmrtené prípravkom na eutanáziu sodium pentobarbital v dávke (86 mg/kg ž.hm.), s následnou cervikálnou dislokáciou na 0., 5., 15. a 20. deň postupu. Výšku klkov, obvod klkov a reznú plochu klkov z duodena, mediálnej časti jejuna a ilea sme stanovili za pomoci obrazového počítačového systému Image C (Imtronic GmbH, Berlin, Germany) a analytického programu IMES s farebnou video kamerou (Sony 3,CCD, Tokyo, Japan) a svetelným mikroskopom (Axiolab, Carl Zeiss Jena, Germany). Pre štatistické hodnotenie sme použili program GraphPad 3.0. VÝSLEDKY V II. etape postupu bola sledovaná patogenéza ulceróznej kolitídy pri rôznych koncentráciách jej chemickej indukcie prostredníctvom DSS. Klinické hodnotenie zápalu zahŕňalo denné sledovanie telesnej hmotnosti a celkového zdravotného stavu. V predloženej štúdii sme zaznamenali u skupiny zvierat s 5% aplikáciou DSS (AM5), najnižšiu celkovú hmotnosť na 5. deň po indukcii UC, s významne nižšou hmotnosťou (p ˂ 0,01) na 4. deň, v porovnaní s 2. dňom aplikácie DSS. V sledovanej skupine (AM5) boli potvrdené aj najvyššie straty celkovej hmotnosti, pohybujúce sa v rozsahu 5-14%. Zápalové skóre resp. stupeň zápalu bol charakterizovaný sledovaním skóre konzistencie trusu, rektálneho krvácania a straty celkovej hmotnosti. Zápalové skóre sa u skupiny AM5 postupne zvyšovalo v závislosti od pokročilosti zápalu, a najvyššie skóre v 10 bodovej stupnici na úrovni 5-6, poukazuje na mierny až stredný zápal črevnej sliznice kaudálneho úseku tráviaceho traktu (kolónu). Svetelnou mikroskopiou sme pri porovnaní veľkosti reznej plochy klkov kolóna sledovaných skupín zaznamenali, že skupina zvierat s 5% aplikáciou DSS (AM5) mala túto reznú plochu významne najmenšiu (p ˂ 0,01; p ˂ 0,001), v porovnaní so skupinami zvierat s 3 a 1% aplikáciou DSS (AM3, AM1). Zároveň sme v rovnakom úseku čreva skupiny (AM5) pozorovali aj najmenší, štatisticky významný obvod klkov, výšku klkov, ako aj najmenšiu hĺbku krýpt (p ˂0,001). Histopatologickou analýzou boli potvrdené zmeny, ktoré sa prejavovali prítomnosťou edému v submukóze, edematóznymi zmenami v lamina propria, rozrušením architektúry krýpt, miernou eróziou alebo ulceráciou epitelu, infiltráciou polymorfonukleárnych leukocytov do submukózy a lamina propria. ZÁVER Na základe sledovanej patogenézy ulceróznej kolitídy pri rôznych koncentráciách jej chemickej indukcie sme získali optimálny animálny gnotomodel UC. Optimálna 5% koncentrácia chemickej indukcie UC mala za následok úbytok celkovej hmotnosti zvierat presahujúci 10%, sprevádzaný dehydratáciou a miernym až stredným krvácaním z rekta. Mikroskopicky boli potvrdené atrofické zmeny na sliznici kolóna, s infiltráciou leukocytov v čreve. Získaný animálny gnotomodel ulceróznej kolitídy bude následne použitý v postupoch s transplantáciou fekálnej mikrobioty pacientov s IBD. Táto publikácia bola vytvorená realizáciou projektu APVV-16-0176.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Gastroezofageální refluxní choroba (GERD) je onemocnění s multifaktoriální etiopatogenezí, ve kterém hraje roli i genetická predispozice jedince. Epidermální růstový faktor (EGF) a jeho receptor (EGFR) se podílí na udržení integrity tkání a obnově epitelu při poranění, což jsou dva hlavní mechanizmy chránící jícnovou tkáň před působením refluxátu. Exprese EGF genu nebo aktivita EGFR je ovlivněna polymorfizmy EGF+61 A>G (rs4444903) a EGFR+142285 G>A (rs2227983). Navíc kombinace genotypů těchto variant (haplogenotyp AAGG) byla spojena s 2,5 krát větším rizikem vzniku karcinomu jícnu. Cílem naší studie bylo analyzovat oba polymorfizmy u pacientů s GERD a zdravých kontrol. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 101 zdravých jedinců a 333 pacientů s GERD (z toho 109 s neerozivní refluxní chorobou jícnu - NERD, 150 s refluxní ezofagitidou – RE, 50 s Barrettovým jícnem – BE a 24 s adenokarcinomem ezofágu - EAC). Diagnóza GERD a jejích komplikací byla stanovena na základě klinických symptomů (pálení žáhy, regurgitace), ezofagogastroduodenoskopie, manometrie jícnu, 24h pH-metrie a histologického vyšetření. Genotypizace polymorfizmů EGF+61 A>G (rs4444903) a EGFR+142285 G>A (rs2227983) byla provedena pomocí TaqMan®PCR metod. Pro statistické hodnocení byl využit software Statistica v13.2. Výsledky: Alelické a genotypové frekvence byly mezi skupinami pacientů s GERD a kontrolami podobné (P>0,05). Pozorovali jsme statisticky významný rozdíl ve frekvenci haplogenotypů AAGG a GGGG (EGF/EGFR) v porovnání s ostatními haplogenotypy mezi pacienty s GERD a zdravými jedinci (23,7 % vs. 14,9 %, P<0,05 a 6,6 % vs. 13,9 %, P<0,05). Naproti tomu nebyly signifikantní rozdíly pozorovány mezi pacienty s NERD, RE, BE a/nebo EAC (P>0,05). Závěr: Přestože jednotlivé polymorfizmy nebyly spojeny se vznikem nebo závažností GERD, genové interakce obou polymorfizmů EGF+61 A>G (rs4444903) a EGFR+142285 G>A (rs2227983) mohou mít vliv na rozvoj GERD v české populaci, i když významně neovlivňují vznik jeho komplikací. Poděkování: Tato studie byla podpořena grantem NV17-30439A, start-up grantem FN Brno MZČR-RVO (FNBr, 65269705, SUp 16/19) a z prostředků poskytnutých Lékařskou fakultou MU juniorskému výzkumníkovi Petře Bořilové Linhartové.

Poster ke stažení

Abstrakt

Introduction: Several studies suggest that HCV infection is an additional risk factor for the development of diabetes. The objective of this study was to determine the prevalence and factors associated with diabetes in patients with hepatitis C virus (HCV) in Benin's largest public hospital. Methods: This was a case-control, descriptive and analytical study conducted from January 1, 2012 to April 30, 2018 (retrospective phase) and from May 1 to October 31, 2018 (prospective phase). It involved patients of the Clinique universitaire d'Hépato-gastroentérologie de Cotonou, aged 18 years and over, with or without HCV (cases) (controls). Data entry was made in the Epidata 3.1 software. The analysis was performed with the statistical software SPSS 21. For comparisons, the Chi2 test was used, and the difference was considered significant for p<0.05. Results: A total of 80 cases and 80 controls were recruited; the average age was 54.5 years ± 13.8 years with cases older than controls (60.2 years versus 48.7 years, p<0.001). There was a female predominance at 56.9%, with no significant difference between the two groups (p=0.151). The prevalence of diabetes found was higher in cases than in controls (25% versus 8.8%; p=0.006). The associated factors were age greater than 60 years (17/51) than for those under 60 years of age (33.3% vs 10.3%, p=0.022), the existence of cytolysis (30.9% vs 12%, p=0.07 for ALAT, 32.1% vs 8.3%, p=0.024 for ASAT). Factors such as sex (p=0.182), body mass index (p=0.289), blood pressure (p=0.260), viral genotype (p=0.433), and platelet level (p=0.734) were not associated. Conclusion: The prevalence of diabetes was higher among HCV carriers than among controls. This is particularly true when the subjects are elderly or have cytolysis. However, a larger study is needed to confirm these data.

Poster ke stažení

Abstrakt

Introduction : Irritable bowel syndrome (IBS) is the most common functional gastrointestinal disorder. The aim of this study was to contribute to the improvement of the medical follow up of medical students in University of Parakou. Methods : A cross-sectional descriptive and analytical study was carried out among medical students from May to july 2018. Data were collected using a validated, confidential questionnaire. Rome IV criteria, Bristol scale and hospital anxiety and depression scale (HADS) were used for diagnosis. Data analysis was performed using Epi Info 7.1.3.14. CDC software. Results : Among 424 students who completed the study questionnaire, 32 (7.55%) had IBS. The 32 students with a IBS had an average age of 21.38 ± 2.39 years and 75% were female. IBS with diarrhea was noted in 40.62% of students. Stress was present in 96.88% of students with a IBS. IBS was associated with sex (p=0.022), sleep disturbance (p=0.008) and bordeline depression (0.021). Absenteeism due to IBS was common among students (56.25%). Conclusion : IBS is a common disease among medical students in Parakou. Psychological problems management and correct lifestyle are recommend for these students.

Poster ke stažení

Abstrakt

Introduction: Hepatitis C is a public health problem in sub-Saharan Africa. The objective of this study was threefold: 1)-to determine the prevalence of anti-HCV antibodies in pregnant women in Cotonou, 2)-to identify the factors associated with their carrying and 3)-to determine the prevalence of gestational diabetes in these pregnant women. Methods: This was a cross-sectional study conducted from 01/06/2018 to 01/09/2018 with 253 pregnant women who used antenatal care services in four major maternity hospitals (3 public and 1 private) in an African capital. A rapid diagnostic orientation test detecting anti-HCV antibodies was performed in each of the pregnant women. A blood sample was collected from women with positive anti-HCV antibodies for serological ELISA confirmation tests and from all pregnant women for screening for gestational diabetes. The data were entered and analyzed using SPSS Statistics software version 20.0. Results: The prevalence of HCV antibodies among pregnant women in Cotonou was 1.2% (3/253). Factors associated with HCV carrying could not be identified due to the low number of positive cases. The HCV antibody carriers had a high average age (32 ± 3 years) compared to the rest of the population (29.58 ± 5.5 years). They presented some potential risk factors for HCV infection such as: scarification, piercing, tattooing, manicuring with common equipment, surgery and blood transfusion. The prevalence of gestational diabetes in our study was 7.9%. No association was found between gestational diabetes and hepatitis C. Conclusion: The prevalence of HCV antibodies among pregnant women in Cotonou was low. A national study is needed to identify the factors associated with this infection.

Poster ke stažení

Abstrakt

Nádory tenkého střeva jsou vzácná onemocnění, přestavující 10% nádorů zažívacího traktu a tvoří 1-5% všech nádorů. Incidence v české populaci je 2,1 na 100tis obyvatel a postupně narůstá. Diagnostika nádorů tenkého střeva je obtížná pro jejich vzácný výskyt a pro neurčitou symptomatologii s rozmanitým průběhem, kdy průměrná doba diagnostiky se pohybuje kolem 8 měsíců. V následující kazuistice bych proto rád poukázal na tato úskalí diagnostiky adenokarcinomu jejuna u mladého muže ročník 1975, který byl odeslán k vyšetření do regionálního ambulantního zařízení pro hypochromní mikrocytární anemii. Pacient podstoupil endoskopická a zobrazovací vyšetření, která v průběhu 5 měsíců vedla k samotné diagnóze adenokarcinomu jejuna.

Poster ke stažení

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Autoři ve svém sdělení popisují princip a taktiku miniinvazivních operací v oblasti gastroezofagaeální junkce. Ve sdělení jsou popisovány vlastní zkušenosti z pracoviště I. chirurgické kliniky FN Olomouc u benigních (hiátová hernie, upside-down stomach, achalázie jícnu) a maligních onemocnění gastroezofageální junkce (karcinom jícnu a žaludku).

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Prezentujeme laparoskopickou pravostrannou hemikolektomii a její varianty užívané na našem oddělení. Tedy tzv klasickou s D2 lymphadenectomií u nepokročilých nádorů a extendovanou s principy CME a D3 lymfadenectomií . Současně presentujeme novou techniku konstrukce anastomózy intrakorporálně a využití kontroly prokrvení střeva pomocí indocyaninové zeleně. Metoda: Standartní provedení pravostranné hemikolektomie s D2 lymphadenektomií se změnilo se snahou u pokročilých nádorů kolon standardizovat rozšířenou lymfadenectomii s dodržením principů CME. CME představuje ostrou disekci v embryologických vrstvách s chráněním viscerální fascie mesokolon, analogicky jako TME u nádorů rekta. Součástí je samozřejmě adekvátní délka resekátu střeva okolo tumoru. D3 lymfadenectomie u pravostranné kolektomie zahrnuje uzliny podél VMS, AMS, hlavy pankreatu a Henleho gastrokolického trunku. Morphometrie resekátu posuzuje kompletnost mesokolické excise, vzdálenost tumoru od cévního pediklu, proximální a distální resekční okraj a celkovou plochu odstraněného mesenteria. . Intraoperační podání indycyaninové zeleně intravenózně a následné fluorescenční zobrazení střevní perfuze nám umožňuje objektivizování prokrvení střeva. Díky správnému posouzení perfuze následně provádíme anastomózu v místě optimální střevní perfuze, v posledních letech striktně s provedením intrakorporální provedené anastomózy. Výsledky:Prezentujeme techniku laparoskopické pravostranné hemikolektomie. Představujeme původní D2 lymphadenectomii a současnou mediolaterální preparaci s dodržením zásad CME a techniku D3 lymfadenectomie. Po dokončení uvolnění resekátu kostrukce laparoskopické intrakorporální anastomózy. Intraoperačně hodnotíme adekvátnost střevní perfuze po podání indocyaninové zeleně a zesílení fluorescence ve filtrovaném barevném spektru. Hodnotíme výsledky na souboru pacientů odoperovaných laparoskopickou technikou na našem pracovišti . Od 1.1.2008 do 31.12.2012 bylo provedeno 76 elektivních pravostranných hemikolektomií. Laparoskopicky bylo dokončeno 45 operací (59,21%). Konverze na klasickou operaci 11x(14,47%). Klasicky bylo operováno 20 pacientů (26,32%). V novějším souboru od 1.1.2013 do 31.12.2018 byla pravostranná hemikolektomie provedena 110x. Laparoskopicky bylo dokončeno 91 operací(82,72%), konverze 15x (13,64%) a klasická operace 4x (3,64%). V starším souboru nebyla žádná komplikace zaznamenána u 36 pacientů (47,37%) a v novějším souboru to bylo 63 pacientů (57,27%). Anastomotický leak byl v starším souboru 5x(6,57%), v novějším souboru 5x(4,54%). Od 15.5.2017 provádíme laparoskopickou D3 pravostrannou hemikolektomii. Jedná se o soubor 21 pacientů. U všech byla operace dokončena laparoskopicky včetně intrakorporální anastomózy bez nutnosti konverze, bez perioperačních komplikací. U posledních 14 pacientů kontrola perfuze anastomózy ICG. Průměrná délka operace byla 147 minut. Hojení anastomózy proběhlo bez komplikací, vyjma dvou, kdy došlo k časné stenoze anastomozy, která si vyžádale revizní operaci. Jednou jsme řešili povrchovou rannou infekci a jednou zánět radixu mesenteria bez nutnosti reintervence. Průměrná dimise byla 6,35 dne od operace. . V naší práci se taktéž věnujeme morphometrii resekátu a následným histologickým výsledkům Závěr: Pravostranná hemikolektomie je klasická chirurgická metoda pro řešení pravého tračníku a pravého transversa. Její laparoskopické provedení přineslo všechny benefity miniinvazivní chirurgie. Pozitivní centrální lymfatické uzliny jsou popisovány až u 8% pacientů s tumory T3-T4. Zástanci rozšířené lymfadenectomie uvádějí, že tato technika může vést k sníženému procentu rekurence a tím k prodloužení přežívání pacientů. Dle zkušeností a výsledků je laparoskopická pravostranná hemikolektomie s D3 lymfadenectomií a CME metoda bezpečně proveditelná . Použití ICG umožňuje částečné objektivizování střevní perfuze. Intrakorporální provedení anastomózy snižuje některá rizika tzv, out provedené anastomozy.

Abstrakt

Úvod: Laparoskopické, respektive laparoskopicky asistované operace (LS) v kolorektální chirurgii u nemocných s idiopatickými střevními záněty (IBD) jsou stále populárnější. Restorativní proktokolektomie (RPC) je dnes považována za téměř zlatý standard u nemocných s ulcerózní proktokolitidou (UC) nereagující na konzervativní léčbu, u které je laparoskopický přístup velkým přínosem. Vzhledem k povaze onemocnění IBD má miniinvazivní přístup a technika operování svá specifika. Při indikaci je vhodná úzká spolupráce chirurga, gastroenterologa, radiologa eventuálně nutričního specialisty. Metoda: Laparoskopicky provedená restorativní proktokolektomie s ileo-pouch anální anastomózou (IPAA) umožňuje dlouhodobou rekonstrukci zažívacího traktu bez trvalé ileostomie. Přitom u více jak 90 % takto operovaných nemocných s UC vydrží „J“ pouch až 20 let. RPC je prováděna nejčastěji ve dvou, respektive ve třech dobách, dle charakteru, tíže onemocnění a klinického stavu pacienta. V první době se provede laparoskopicky proktokolektomie s přerušením rekta maximálně 1-2 cm od linea dentata a odstraněním celého tračníku cestou rozšířené incize v místě plánované protektivní ileostomie. Extra peritoneálně se z terminální kličky ilea vytvoří 17 - 18 cm dlouhý „J“ pouch a IPAA se dokončí opět laparoskopicky cirkulárním staplerem. Výkon je zakončen protektivní axiální ileostomií. S odstupem 3 měsíců, po provedení kontrolní pouchoskopie, respektive pouchografie a potvrzení zhojení „J“ pouche se obnoví kontinuita zažívacího traktu okluzí ileostomie. V případě trojdobého postupu po subtotální kolektomii s terminální ileostomií a mukózní píštělí rekta se s odstupem ve druhé době provede proktektomie s IPAA s axiální protektivní ileostomií a ve třetí době se zruší protektivní ileostomie. K laparoskopické operaci byli indikováni nemocní bez předchozí laparotomické intervence v dutině břišní. Od roku 2009 do 2019 bylo na Chirurgické klinice 2. LF UK a ÚVN u nemocných s UC laparoskopicky provedeno 26 operací, z toho bylo 17 ve dvou dobách a 5 v dobách třech. Data byla sbírána prospektivně a hodnocena retrospektivně. Výsledky: Průměrný čas operace byl 305 minut (270-365 min), průměrná krevní ztráta byla 40 ml (0-100 ml). U 1 pacienta byla nutná konverze na laparotomický přístup. U 2 pacientů byla provedena proktokolektomie jen s terminální IS. Nemocní byli mobilizováni již první den po operaci. Obnovení činnosti zažívacího traktu bylo v průměru 3,4 dne (1-8 dne) a průměrná doba hospitalizace byla 6,9 dne (5-11dní). Z časných komplikací se v našem souboru u 3(12,0 %) pacientů vyskytlo krvácení z pouche, u 4 (16,0 %) byl paralytický ileus, u 3 (12,0 %) infekt v ráně, u 1 (4,0 %) drobný „leak“ IPAA a u 4 (14,0 %) relativní stenóza IPAA. Závěr: Ve shodě s dalšími autory lze říci, že LS operace u nemocných s IBD jsou efektivní bezpečné, s minimální traumatizací v dutině břišní. Operace ve dvou krocích je doporučována u nemocných v uspokojivém klinickém stavu, s minimální dávkou kortikoidů u pacientů léčených vysokými dávkami kortikoidů, ve špatném metabolickém stavu je doporučena RPK ve třech krocích. Podpořeno MO1012.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Hepatitida E je objevena až v roce 1980, v roce 1990 byl poznán genom HEV a vytvořeny sérologické testy. Je zatím jediným zástupcem rodu Hepevirus čeledi Hepeviridae. Má nejméně 4 genotypy. Dva genotypy jsou výhradně lidské, další dva jsou pravděpodobně prasečí, ale mohou infikovat i člověka. Přenos je kontaminovanou pitnou vodou nebo potravinami, zejména pak vepřovým masem a zvěřinou. Kromě dlouhodobě známého přenosu fekálně-orálního byl popsán i přenos zoonotický a krevními transfůzemi. Může mít velmi těžký průběh v těhotenství a u osob s těžkým chronickým jaterním onemocněním a vést až k akutnímu selhání jater. Onemocnění může být zcela asymptomatické nebo mohou být přítomny i mimojaterní symptomy. U imunosuprimovaných osob může přejít do chronicity. Hev není již pouze onemocnění rozvojových zemí. Každoročně máme vzrůstající počet nákaz získaných i v tuzemsku. Kazuistika.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Kontinuální rozvoj endoskopické techniky přináší množství novinek v oblasti pokročilého zobrazení sliznic trávicího traktu. Primární motivací jejich vývoje a použití je včasná diagnostika onemocnění trávicího traktu (především časných malignit a prekancerózních lézí), která přímo ovlivňuje léčbu a tím i prognózu nemocných. Publikovaná data prezentující možnosti využití těchto technologií v klinické praxi jsou často kontroverzní a ukazují jejich různý přínos v závislosti na indikaci, volbě konkrétní technologie a zkušenostech endoskopisty. Virtuální chromoendoskopie zlepšují endoskopické zobrazení gastrointestinálního traktu úpravou osvětlení (optická chromoendoskopie) nebo počítačovým zpracováním získaného obrazu v rámci postprocessingu (digitální chromoendoskopie). Výhodou těchto technologií je jejich dostupnost (jsou implementovány rutinně do nových modelů endoskopů) a jednoduchost použití (dostupné bez nutnosti další přípravy, po stisknutí tlačítka). Určitou limitací je nutnost kontinuálního vzdělávání endoskopistů v problematice jejich správné indikace a znalosti specifických endoskopických obrazů a klasifikací. Klasickým zástupcem optické chromoendoskopie je Narrow Band Imaging (NBI), využívající vlivu vlnové délky na hloubku penetrace a absorpci světla. Sliznice jsou osvětlovány filtrovaným světlem o vlnových délkách 415 (modrá část spektra) a 540 nm (zelená část spektra), které je maximálně absorbováno hemoglobinem a zlepšuje zobrazení povrchové struktury sliznice a změn cévních struktur. Digitální chromoendoskopii reprezentují technologie Flexible spectral Imaging Colour Enhancement (FICE) a iSCAN. Optické technologie mají ve srovnání s digitálními lepší rozlišení a nižší podíl šumu. Virtuální chromoendoskopie nové generace využívá osvětlování sliznic 4 elektroluminiscenčními diodami (LED – Light-Emitting Diode). Jejich kombinací lze dosáhnout specifických světelných režimů (Multi-Light technology). Režim Blue Light Imaging (BLI) je charakterizován použitím všech vlnových délek viditelného světla společně se spektrálním zesílením v oblasti 410 a 450 nm. Technologie je spojena se zlepšením viditelnosti povrchových a cévních struktur sliznice současně s příznivým vlivem na jas, hloubku zorného pole a hloubku ostrosti. Režim Linked Color Imaging (LCI) je vytvářen počítačovým zpracováním obrazu upraveného BLI modu. Obraz se barevně blíží zobrazení v bílém světle se zvýšením množství barev na monitoru a zvýšením kontrastu v červené části spektra. Režim tak umožňuje zvýraznění barevných rozdílů mezi normální sliznicí a patologickou tkání a potenciálně tak usnadňuje její identifikaci.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Peutzův-Jeghersův syndrom je vzácné, vrozené, autozomálně dominantně dědičné onemocnění, charakterizované gastrointestinální hamartogenní polypózou s predilekčním postižením tenkého střeva. Odhadovaná prevalence onemocnění se pohybuje okolo 1 : 8000 – 1 : 200 000 živě narozených dětí, muži i ženy jsou postiženy stejně často. U 50 – 80 % rodin lze identifikovat mutaci genu STK11. Polypy se mohou dále vyskytovat v jícnu, žaludku (zde často kombinované s fundic gland polypy) a tračníku (hamartomy se mohou vyskytovat současně s adenomy). Dalším charakteristickým rysem onemocnění jsou mukokutánní pigmentace rtů, obličeje a dutiny ústní vyskytující se od narození nebo dětství. Diagnostika je založena na splnění klinických kritérií (viz níže) a/nebo na průkazu zárodečné mutace genu STK 11. Klinická kritéria onemocnění zahrnují: a/ ≥ 2 histologicky potvrzené hamartomy (polypy Peutz Jeghersova typu), b/ jakýkoliv počet hamartomů a typické pigmentace či pozitivní rodinná anamnéza, c/ pozitivní rodinná anamnéza a pigmentace . Polypy tenkého střeva se v dospělosti komplikují nejčastěji krvácením (okultním a/nebo sideropenickou anemií), nebo invaginací. V minulosti byla právě invaginace nejčastější příčinou opakovaných resekčních výkonů na tenkém střevě, které vedly k dalším závažným komplikacím (syndrom krátkého střeva, srůsty). Další významnou komplikaci syndromu představují malignity. Peutzův Jeghersův syndrom je spojen se zvýšeným rizikem gastrointestinálních i extraintestinálních nádorů, celoživotní riziko maligního nádoru se u těchto nemocných pohybuje okolo 37 – 93 %. Průměrný věk vzniku malignity je 42 let. Nejčastěji se u těchto nemocných setkáváme s kolorektálním karcinomem, karcinomem prsu, žaludku, tenkého střeva a slinivky břišní. Vzhledem k pokrokům v enteroskopických vyšetřovacích metodách lze dnes nemocným nabídnout efektivní dispenzarizaci postižení tenkého střeva s preventivním odstraňováním rizikových hamartomů (tzv. signifikantních lézí > 15 mm) a metody zaměřené na časnou diagnostiku premaligních a časných maligních lézí. Klasická enteroklýza je pro diagnostiku postižení tenkého střeva (vzhledem ke kumulativní radiační zátěži a relativně nízké senzitivitě) spíše nevhodná. MRI enterografie a kapslová enteroskopie mají dle limitovaných literárních údajů srovnatelnou senzitivitu především pro polypy > 10 - 15 mm a vyšší senzitivitu pro polypy menší. MRI enterografie je dále schopna přesněji určovat velikost a lokalizaci polypů. Zařazení kapslové enteroskopie do dispenzárního programu pak pomáhá nejen optimálnímu načasování enteroskopie (intraoperační či hluboké), určení způsobu provedení hluboké enteroskopie (orální nebo anální přístup), ale také volbě optimálního způsobu resekce signifikantních polypů (endoskopicky či chirurgicky). Součástí sledování nemocných s Peutzovým Jeghersovým syndromem musí být také opakované gastroskopie a koloskopie, dále je doporučováno provádění kontrolních UZ vyšetření břicha, RTG plic, klinické vyšetření varlat, štítné žlázy, gynekologická a mamologická vyšetření.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Introduction: Tofacitinib is an oral JAK inhibitor with intracellular mechanism of action, approved for the treatment of ulcerative colitis (UC). Its efficiency was proven in registration trials, however data from clinical practice are insufficient. Our aim was to evaluate response to tofacitinib after 8 weeks in UC patients, and to assess potential predictors of response including early cytokine production shifts. Methods: Data from consecutive UC patients who started tofacitinib 10 mg b.i.d. between January and April 2019 were evaluated. Disease activity was assessed by Mayo score including endoscopic Mayo at baseline and week 8 together with C-reactive protein (CRP) and fecal calprotectin (FC). Production of IL-4, IL-10, IL-17, TNFα and IFNγ in T-helper cells was determined at baseline and week 4 by flow cytometry after lymphocyte activation. At week 8, patients with total Mayo 0-5 with endoscopic subscore 0-1 (corresponding to mucosal healing) were considered responders. Adverse events were registered at every visit (weeks 2, 4 and 8). Results: 24 patients (41.7% males, 58.3% females), mean age 35.3±11.8 years were included. Mean disease duration was 8.3±5.2 years. In median, the patients were previously treated with 2 biologic agents, however, 25% of the patients were naive to any biologic therapy. Systemic corticosteroids were present in 41.7% patients at baseline and no patient had concomitant biologic or other immunosuppressive therapy. At week 8, 52.9% of patients responded to therapy. Total Mayo decreased in responders from mean 5.9±3.5 to 1.1±1.3 (p=0.01), while in nonresponders it changed from 8.0±2.5 to 8.9±2.1 (p=0.86). Endoscopic subscore decreased from 2.0±1.0 to 0.6±0.7 (p=0.02) in responders, however remained stationary in nonresponders (2.9). CRP and FC dropped significantly in responders (6.7±6.2 vs. 2.0±2.2 mg/L, p=0.04; 1195±1189 vs. 578±654 μg/g, p=0.05), but not in nonresponders. The responding and nonresponding groups differed significantly in baseline triglycerides, which were higher in nonresponders. Other baseline parameters were comparable including corticotherapy, previous biologic therapy, disease duration and laboratory values, however, nonresponders tended to have more active disease at baseline and there were more females in the responding group (62.5% vs. 18.2%, p=0.07). Significant difference was observed in shifts of production of cytokines IL-4 and IL-10 in T-helper cells. In responders, there was a significant decrease in IL-4 and no change in IL-10, while in nonresponders, there was no change in IL-4 and significant decrease in IL-10. Interestingly, there was also a significant increase of intracellular TNFα in all patients. Tofacitinib was stopped in 23.5% of patients at week 8 due to insufficient response. Two patients reported headaches after treatment initiation and single events of CMV colitis, C. diff. colitis and oral candidiasis occurred. Conclusion: Tofacitinib was efficient in inducing clinical response with mucosal healing in about 50% of UC patients after 8 weeks of therapy in clinical practice. There was no clear baseline predictor of response, however, considering limited sample, there was also no indication of even multiple biologics failure negatively affecting response. Tofacitinib might thus be an option in respective patients. Preliminary results of cytokine dynamics suggest early IL-4 decrease as a potential biomarker of response, warranting further investigation.

Abstrakt

Úvod Refluxní nemoc jícnu (GERD) je onemocnění způsobené zpětným tokem žaludečního obsahu do jícnu, které působí obtíže a nebo komplikace. Jedním z obranných mechanizmů organizmu před refluxátem je neutralizace kyselého žaludečního obsahu slinami, ve kterých tvoří bikarbonát a fosfát hlavní pufrovací složky. Jelikož u pacientů s GERD jsou refluxní epizody častější a trvají déle, existuje předpoklad, že ve slinách u pacientů s GERD je zvýšený obsah bikarbonátu a fosfátu. Vyšetření slin se proto jeví jako potenciální nový neinvazivní a jednoduchý způsob diagnostiky GERD. Metodika V této práci byla použita nová metoda kapilární elektroforézy s bezkontaktní vodivostní detekcí (CE-C4D). Bikarbonát, fosfát a dalších anorganické (chloridu, dusitanu, dusičnanu, siřičitanu, thiokyanátu) a organické anionty (acetátu, butyrátu) byly stanoveny ve slinách od 20pacientů trpících refluxní nemocí a 12zdravých dobrovolníků. Výsledky Při srovnání obsahu vybraných anorganických a organických aniontů u obou skupin, byly u pacientů s GERD nalezeny signifikantně zvýšené koncentrace především bikarbonátu (průměr 8,1 a 5,7 mmol, p=0,004). Mezi hodnotami koncentrace fosfátu jako druhého dominantního pufrovacího systému slin nebyl naměřen statisticky významný rozdíl. U všech ostatních studovaných analytů byl mezi oběma studovanými skupinami významný rozdíl pouze v koncentraci dusitanů. Je však třeba poznamenat, že v mnoha případech byly hladiny dusitanů pod dolním detekčním limitem, což mohlo ovlivnit statistickou analýzu. Závěr V naší práci jsme analyzovali celkem 9 různých iontů ve vzorcích slin od pacientů s GERD a zdravých dobrovolníků. Ve slinách od pacientů s GERD byly významně zvýšeny hladiny bikarbonátu, co naznačuje možnou použitelnost bikarbonátu jako biomarkeru v neinvazivní diagnostice GERD pomocí CE-C4D, a tím zjednodušení a zrychlení diagnostiky GERD bez nutnosti použití invazivních diagnostických metod. Tato práce byla podpořena grantem MZČR č. 17-31945A.

Abstrakt

Úvod: Přibližně u 10 % všech krvácení do trávicí trubice není zdroj krvácení zjištěn při vstupní gastroskopii a koloskopii. V takovém případě hovoříme o suspektním krvácení do tenkého střeva. Toto může být zjevné (manifestované melénou či enteroragií), nebo skryté – okultní ( případně spojené s anemizací). Nemocní podstupují kapslovou enteroskopii a dále dle nálezu a vývoje eventuálně hlubokou enteroskopii (například dvojbalónovou). Asi u 3 % případů se zdroj krvácení nepodaří nalézt, přestože nemocní nadále významně krvácejí. Možnosti dalšího postupu nejsou standardizované, jednou z nich je provedení tzv. provokačního testu. Metodika: Popis a rozbor kazuistiky. Výsledky: 65letý muž s ischemickou chorobou dolních končetin, léčený kardioprotektivní dávkou kyseliny acetylsalicylové, byl vyšetřován pro recidivující krvácení do trávicího traktu. Pro zjevné krvácení podstoupil gastroskopii bez zjištění zdroje, při koloskopii byly sneseny polypy sigmatu, které byly jako zdroj krvácení nejisté. Po 7 měsících byl dále vyšetřován pro významnou anemizaci (až na 60 g/l hemoglobinu) s pozitivitou stolice na okultní krvácení, bez klinických známek zjevné hemorhagie. Klinický stav vyžadoval opakované a četné hemosubstituce (průměrně 2 jednotky erytrocytů týdně, celkově nemocný dostal 51 jednotek erytrocytů). Pacient podstoupil další serii vyšetření (gastroskopie, koloskopie, angiografie počítačovou tomografií - CT), bez jasné identifikace zdroje krvácení. Vyšetření značenými erytrocyty bylo s hraničně pozitivním nálezem suspektním z krvácení do orálního jejuna, kapslová enteroskopie byla ovšem s negativním nálezem. Vzhledem k trvající anemizaci byla na našem pracovišti následně provedena dvojbalonová enteroskopie (postupně 2 x orálním a 1 x análním přístupem), kontrolní gastroskopie a koloskopie a druhá kapslová endoskopie, anti tato vyšetření ke stanovení diagnózy nevedla. Techneciový scan nepotvrdil přítomnost Meckelova divertiklu. Pro trvající těžkou anemizaci, vyžadující prakticky trvalou hemosubstituci, bylo indikováno provedení provokačního testu. Nemocný byl plně informován, v průběhu testu byl hospitalizován na monitorovaném lůžku jednotky intenzivní péče. Průběh testu: po dobu 12 hodin byl podáván nefrakcionovaný heparin s cílem prodloužit aktivovaný parciální tromboplastinový čas (APTT) na 2-4 násobek normy. Při pokračující heparinizaci bylo následně provedeno vyšetření kapslovou enteroskopií s nálezem aktivního krvácení v orální části jejuna . Během testu nedošlo k poklesu tlaku krve, tachykardii či zjevnému krvácení (enteroragie, melena). Následující den (po normalizaci APTT) byla provedena horní dvojbalonová enteroskopie, která diagnostikovala menší (cca 3 mm pulzující lézi) s prokrvácenou sliznicí v okolí. Nález byl hodnocen jako Dieulafoyova léze, byly nasazeny 2 hemostatické klipy a místo bylo označeno tetováží. Během dalšího sledování (2 měsíce) po vyšetření nemocný dále neanemizuje, cítí se dobře a zvýšuje fyzickou aktivitu. Závěr: Suspektní krvácení do tenkého střeva je poměrně minoritní v problematice krvácení do trávicího traktu. Situace, kdy se nepodaří nalézt zdroj krvácení ani po provedení kapslové ev. hluboké enteroskopie jsou vzácné. Další možností je v těchto případech provedení provokačního testu (podání antitrombotika) spojené se současným endoskopickým vyšetřením.

Abstrakt

Úvod: Imunoterapie, léčba monoklonálními protilátkami, v posledních 2 desetiletích expanduje napříč medicínskými obory. Rozvíjí se nejen při léčbě autoimunních onemocnění, ale i v onkologii. „Manipulace“ s imunitním systémem, může být spojena s některými závažnými nežádoucími účinky, včetně IBD-like ir-AES (imunne-related adverse events). Autoři referují vlastní zkušenosti s diagnostikou pacienta s IBD-like kolitidou a úspěšnou léčbou této komplikace infliximabem. Prezentace případu: Pacient muž, 74 let, ambulantní léčba onkologická 10 měsíců pro nemalobuněčný plicní karcinom st.IVb. Komorbidity GERD, biologicky velmi příznivý stav. 2/2019 pro lokální progresi onkologického onemocnění, start imunoterapie anti PD-1 Mab, nivolumab. 5/2019 3-4.stupeň GIT toxicity s průjmy, ukončení nivolumabu. Ambulantní léčba průjmů onkologem (dle ASCO 2018 guidellines), kortikosteroidy 1 mg/kg/den, příznivý efekt bez nutnosti další terapeutické intervence. 8/2019 snižována dávka Prednisonu pod 20 mg/den, nepříznivý vývoj, průjmy, enteroragie, febrilie. Hospitalizace na IGEK, bowel rest TPV, empiricky antibioticé krytí metronidazole. Komplexní diagnostika. Koloskopicky a histologicky těžká IBD-like pankolitida Mayo 2/3. Anémie středně těžká, lehká malnutrice, infekce vyloučena. Terapie navýšení dávky kortikosteroidů, 3x puls Solu-medrol 125 mg ob den, s efektem klinického zlepšení, bez slizničního hojení. Mezioborová konzultace (onkologie ASCO 2018 quidellines) bez kontraindikace pro start anti-TNF alfa infliximabu (IFX). Rychlý nástup klinické remise a slizničního zhojení kolon s ložiskovou kongescí, Mayo 0/1, po 1.dávce IFX. Realimentace, opatrné snižování dávky kortikoidu a podání 2.dávky IFX za 4 týdny. Remise IBD-like kolitidy 9/2019 trvá. Otázka další udržovací léčby IBD-like kolitidy zůstává otevřená. Pneumoonkologické onemocnění stabilní, v plánu léčba docetaxelem od října 2019. Závěr Systémová onkologická imunoterapie monoklonálními protilátkami ovlivňujícími kontrolní body imunitní odpovědi (tzv.immune checkpoints ), je v současné době onkology považována za zásadní terapeutický pokrok na hranici kurativní léčby u časných stádií nádorového onemocnění. U pokročilých stadií některých národů (plicní, ledvinné, melanomy, horní GIT..), přináší nemocným naději na dlouhodobou stabilizaci stavu a prodloužení doby přežití. Prolomení imunotolerance vůči nádoru, může být doprovázeno nežádoucím prolomením tolerance vůči ostatním tkáním s manifestací nežádoucích účinků, které se podobají autoimunitním onemocněním. Autoři referují vlastní zkušenosti s diagnostikou IBD-like kolitidy, manifestované u pacienta s pokročilým plicním karcinomem, po onkologické léčbě anti PD-1 Mab nivolumabem. Léčba anti TNF alfa infliximabem, vedla k úspěšnému zvládnutí komplikace a navození remise IBD-like kolitidy. Autoři s odkazem na ASCO guidellines 2018, přináší přehled "immune related adverse events" (ir- AEs). Riziko četnosti těchto ir- AEs, včetně IBD-like, udávají onkologové u 10-15% léčených, včetně rozvoje život ohrožujících komplikací. Můžeme očekávat, že nejen gastroenterologové budou v následující létech stále častěji s touto problematikou konfrontováni a žádáni o spolupráci kolegy z ostatních medicínských oborů.

Abstrakt

Úvod: Celiakie je imunitně mediovaná enteropatie léčená bezlepkovou dietou. Hlavními cíli dodržování diety je úprava symptomů a slizniční hojení. Dosud není k dispozici spolehlivá neinvazivní metoda k detekci atrofie střevní sliznice mimo odběr biopsie. Přetrvávání pozitivity protilátek proti tkáňové transglutamináze (aTTG) je považováno za málo senzitivní. Cílem práce je posoudit schopnost detekce přetrvávající atrofie na bezlepkové dietě pomocí protilátek proti deaminovaným gliadinovým peptidům (aDGP) a ultrazvukového vyšetření střev. Metodika: Do retrospektivní kohortové studie byli zařazeni pacienti s celiakií sledovaní na Interní gastroenterologické klinice FN Brno, kteří dodržovali 1 rok a déle bezlepkovou dietu a byla u nich dostupná kontrolní biopsie tenkého střeva a zároveň v odpovídajícím čase kvantitativní vyšetření protilátek aTTG a aDGP ELISA metodou a ultrazvukové vyšetření střeva. K predikci vilozní atrofie byla zjišťována senzitivita a specificita protilátek, optimální cut off hodnota titru pomocí ROC metody, využitelnost ultrazvukového vyšetření a hodnocení klinických symptomů. Výsledky: Ze skupiny 190 pacientů s celiakií vyšetřených mezi roky 2014-2018 byla kompletní data dostupná od 82 z nich. V souboru bylo 67 žen (81,7%), průměrný věk v době diagnózy byl 33,8 let. Adherence k bezlepkové dietě byla ověřena cíleným nutričním pohovorem. Bioptické vyšetření duodenální sliznice po minimálně jednom roce dodržování diety ukázalo přetrvávající atrofii u 19 (23,2%) pacientů - dle Marsh klasifikace 10x 3a, 4x 3b a 5x 3c. Pozitivní protilátky aTTG (dle laboratoře cut-off hodnota nad 18U/ml) byly přítomny u 18 pacientů a aDGP (dle laboratoře cut-off hodnota nad 20U/ml) u 29 pacientů. Senzitivita a specificita aTTG pro vilozní atrofii byla 50% a 85,7%, zatímco u vyšetření protilátek aDGP 77,8% a 75%. Zlepšení citlivosti serologických testů bylo dosaženo kalkulací cutt-off hodnoty (13,4 U/ml pro TTG IgA a 22,6 U/ml pro DGP IgA) Při tomto rozlišení byla získána senzitivita a specificita aDGP IgA 72,2% a 90% respektive pro aTTG IgA 66,7% a 93,7%. Senzitivita a specificita vyšetření ultrazvukem pro zachycení atrofie byla 64,7% a 73,5% Přetrvávání průjmu, bolestí břicha a sideropenie mělo jen malou předpovědní hodnotu. Závěr: Neinvazivní vyšetření je základem dispenzarizace pacientů s celiakií. Pozitivita protilátek aDGP při dodržování bezlepkové diety se zdá být senzitivnějším markerem přetrvávající atrofie než protilátky aTTG a ultrazvuk. Z vyšetřovaných parametrů má hodnota aTGG IgA pod 13,4 a hodnota aDGP IgA pod 22,6 vysokou negativní prediktivní hodnotu.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici