XXVII. PRACOVNÍ SYMPOZIUM ČESKÉ SPOLEČNOSTI INTERVENČNÍ RADIOLOGIE ČLS JEP

Abstrakt

Úvod a cieľ: Pacienti s chronickou končatinu-ohrozujúcou ischémiou (CLTI), na podklade kompletnej chronickej oklúzie (CTO) krurálnych tepien, sú zaťažení výrazne vyšším rizikom vysokej amputácie v prípade zlyhania revaskularizácie uzavretých tepien predkolenia. Antegrádny event. retrográdny transfemorálny prístup je u týchto pacientov terapeutickou metódou voľby, s cieľom zabezpečiť adekvátny prítok krvi po dobu potrebnú pre zhojenie tkanivového defektu, alebo do ústupu pokojových bolestí. U mnohých pacientov však charakter uzáveru, ako aj zmeny cievnej steny nedovoľujú kompletnú rekanalizáciu uzavretej tepny v príslušnom angiozóme pri využití antegrádneho prístupu. Problémom je zväčša sťažený prienik zo subintimálneho priestoru späť do patentnej cievy malého kalibru s výraznými aterosklerotickými zmenami cievnej steny. Cieľom tejto prezentácie je preto poskytnúť prehľad našich skúseností - technický aspekt, komplikácie, efektívnosť, technická úspešnosť a bezpečnosť endovaskulárnej retrográdnej revaskularizácie podkolenných CTO po zlyhaní antegrádneho prístupu. Materiál a metodika: Od januára 2018 do januára 2022 sme pomocou retrográdnej rekanalizácie z tibopedálneho prístupu ošetrili 30 pacientov. 23 pacientov v štádiu IV a 7 v štádiu III dľa Fontainovej klasifikácie. Priemerný vek pacientov bol 73 rokov, z toho boli 5 ženy a 25 mužov. U každého pacienta bola realizovaná antegrádna substrakčná angiografia pred, alebo počas samotného výkonu s verifikovaním kompletnej obliterácie aspoň jednej z krurálnych tepien. Primárne bol vždy realizovaný pokus o antegrádnu rekanalizáciu konvenčnými technikami s nedostatočným efektom v zmysle kompletného spriechodnenia cievy. Sekundárne sme pristúpili k technikám retrográdnej rekanalizácie ako subintimálny arteriálny ,,flossing,, z antegrádneho a retrográdneho prístup (tzv. SAFARI technika), alebo techniky primárnej intraluminálnej rekanalizácie. Diabetes mellitus sa v súbore pacientov vyskytoval vo viac ako 85% prípadov. Všetci pacient sa liečili na vysoký krvný tlak. Výsledky: K vysokej amputácii v stehne do jedného roku od výkonu došlo v 13% prípadov. K menším amputačným zákrokom na chodidle sme bolí nútený pristúpiť v menej ako 23% prípadov, ostatní pacienti mali na ambulantnej kontrole po jednom resp. troch mesiacoch hojaci sa tkanivový defekt bez nutnosti amputačného riešenia. Technická úspešnosť retrográdnej rekanalizácie bola 89%, u jedného pacienta bola potrebná reintervencia z antegrádneho prístupu pre včasný reuzáver tepny predkolenia. Zaznamenali sme jednu periprocedurálnu komplikáciu s vytvorením iatorgénnej arterio-venóznej fistulácie kt. sme riešili konvenčnou angioplastikou ako aj jednu nezávažnú postprocedurálnu komplikáciu charakteru hematómu kanylačnej oblasti. Záver: Retrográdny tibiopedálny prístup u pacientov s CLTI je bezpečnou a efektívnou metódou revaskularizácie u pacientov po zlyhaní štandardného antegrádneho transfemorálneho prístupu. U pacientov s rizikom amputácie bez možnosti angiochirurgickej revaskularizácie predstavuje tento druh liečby jednoznačný prínos. V prípade vhodných patologicko-anatomických pomerov a dôkladného zhodnotenia rizika spojeného s výkonom je možné aj primárne využitie retrográdnej rekanlizácie tepenných uzáverov podkolennej oblasti.

Abstrakt

Purpose  To analyze the efficacy and safety of percutaneous microwave ablation with TATO system of various lesions in liver, lungs and kidneys, and evaluate the rate of complications as well as overall short term survival rate of the treated patients.  Material and methods We performed a retrospective analysis of patients treated with percutaneous TATO microwave ablation at our Department of Radiology from July 2020 till February 2023. Patients were divided acording to the locations of the ablated target lesions. The short tern follow up as well as the periprocedural complications were reported. Results During the study period, 63 patients were treated with microwave TATO ablation, majority of all ablation procedures was the treatment of small renal masses in 36,5% patients, followed by liver ablations in 31% patients, and lung procedures in 30% cases, 1 patient was treated by ablation of an adrenal mass (1,6%). The overall complication rate was low with majority comprised by pneumothorax after lung procedures, and overall mortality rate of 1,6%. The rate of lesion free survival in 6months follow up of patients available for follow-up was 91%, thus confirming the relatively high efficasy of this procedure. Conclusion  Percutaneous microwave ablation with TATO system seems to be a reliable and effective non invasive treatment method in patients with localized malignant lesions of the liver, kidneys and lungs.  Thorough follow-up of these patients is needed to evaluate the efficiency of this ablative therapy in various anatomical locations.   Key words: Ablations, lesions, CT guidance, complications

Abstrakt

Cieľ: Opísať naše skúsenosti s prijímaním a manažmentom pacientov na plánované intervenčné rádiologické (IR) výkony na lôžkovú časť pracoviska intervenčnej rádiológie - jednotku intervenčnej rádiologickej starostlivosti (JARIS) intervenčnými rádiológmi. Materiál a metódy: Vykonali sme retrospektívnu analýzu pacientov prijatých na elektívne IR výkony na JARIS od októbra 2020 do februára 2023 pod vedením intervenčných rádiológov. Pacienti boli rozdelení podľa naplánovaných IR výkonov. Periprocedurálne komplikácie a dĺžka hospitalizácie boli zaznamenané. Výsledky: Počas sledovaného obdobia bolo na JARIS prijatých 234 pacientov, ktorí boli manažovaní intervenčnými rádiológmi. Spektrum IR výkonov zahŕňalo endovaskulárnu liečbu periférneho arteriálneho ochorenia (PTA), karotický stenting (CAS), endovaskulárnu liečbu aneuryzmy abdominálnej aorty (EVAR), digitálnu subtrakčnú angiografiu (DSA), embolizáciu myómov maternice (UFE), embolizáciu prostatickej artérie (PAE), renálny stenting (RAS) a vertebroplastiku. Najčastejšie vykonávaným IR zákrokom bola PTA (56 %), nasledovaná CAS (13,2 %). Závažné komplikácie boli hlásené v 0,8 % prípadov. Počas sledovaného obdobia sme nezaznamenali žiadne úmrtie. Priemerná dĺžka hospitalizácie bola 26 hodín, pričom najkratšia doba hospitalizácie bola 12 hodín a najdlhšia 120 hodín. Záver: Lôžková starostlivosť IR pracoviska pre pacientov prijatých a manažovaných intervenčnými rádiológmi je bezpečná a zohráva dôležitú úlohu v manažmente pacientov na plánované IR výkony. Ďalšia implementácia vlastných vyhradených IR lôžok manažovaných intervenčnými rádiológmi je dôležitá pre rozvoj špecializácie IR. Kľúčové slová: lôžka, klinická prax, prijímanie pacientov, IR manažment

Abstrakt

Aneuryzma A2/3 ACA sin bola u dospelej pacientky ošetrená implantáciou flow-divertera roboticky.

Abstrakt

Endovaskulární řešení stenotického či stenotickookluzivního postižení v oblasti bifurkace aorty a společných ilických tepen vede k nutnosti implantace stentů či stentgraftů kissing technikou. I přes svá úskalí je tato varianta revaskularizace stále více preferovanou, a to nejen u polymorbidních a starších pacientů. Balonexpandibilní stentgrafty jsou dražší alternativou konvenčních metalických stentů – cílem přednášky je vyhodnocení průchodnosti stentgraftů, ale také diskuze k vytyčení ideální cílové skupiny pacientů vhodných k této léčbě. Metodika: Retrospektivní analýza souboru pacientů našeho pracoviště z let 2014-2022, u kterých byl proveden endovaskulární výkon zakončený implantací balon expandibilních stentgraftů do AIC oboustranně kissing technikou. Výsledky: Budou prezentovány na XXVII. pracovním sympoziu ČSIR ČLS JEP ve Valeči.

Abstrakt

- Chirurgická revaskularizace je nadále zlatým standardem léčby komplexních ( TASC IIC a D) aterosklerotických aortoiliakálních lézí, přesto nabízí endovaskulární terapie ve vybraných indikacích adekvátní alternativu a to s nižší mortalitou a morbiditou . - Endovaskulární řešení TASC IIC a D lézí aortoiliakálního řečiště je přínosem zejména u pacientů se závažnými komorbiditami a to za předpokladu , že je prováděno ve vaskulárních centrech s odpovídajícími zkušenostmi a technicko - materiálním zabezpečením. - Aortoiliakální TASC II C a D léze jsou řešeny kombinací rozličných endovaskulárních technik a přístupů, a dominuje v nich použití samo- i balonexpandibilních stentgraftů . - Součástí přednášky je prezentace aktuálního stavu na našem pracovišti a dvou kazuistik z našeho pracoviště .

Abstrakt

Využití biodegradibilního stentu při řešení benigní stenózy biliodigestivní anastomózy – kazuistika MUDr.Jiří Hofmann, MUDr.Libor Kindl Radiodiagnostické oddělení nemocnice Karlovy Vary, KKN a.s. Úvod: Benigní stenózy žlučových cest jsou problematicky řešitelným patologickým stavem. V případě nemožnosti chirurgické léčby těchto stenóz je nutné použít terapii pomocí endoskopických nebo intervenčních metod. Použití rutinních implantací endoskopických tenčích plastových stentů nebo kovových stentů nevede většinou k dlouhodobému řešení patologie. Metodika: Kazuistika popisuje řešení benigní stenózy hepatiko-jejunální anastomózy v rámci intervenčních radiologických metod s finálním využitím biodegradibilního stentu. Zachycuje postup se snahou o dilataci stenózy bez použití materiálu indukujícím brzkou reobturaci nebo restenózu a zajištění dlouhodobé fyziologické drenáže biliodigestivního propojení. Výsledky: Implantace biodegradibilního stentu zajistila eliminaci stenózy hepatiko-jejunální anastomózy s fyziologickou drenáží žluče i po jeho degradaci. Závěr: Využití vlastností biodegradibilních stentů se v indikovaných případech benigních stenóz žlučových cest jeví jako vhodná volba terapie.

Abstrakt

Úvod: Lymfokéla je pseudocystický útvar vyplněný lymfou. Mezi důvody vzniku pooperačních lymfokél se uvádí operační technika, imunosuprese a nebo rejekční epizoda. Incidence všech lymfokél uváděná v literatuře je například až 41 % u Tx ledvin a 6 % po operacích v tříslech, klinicky významných symptomatických je výrazně méně. Cílem práce je prezentovat naše zkušenosti s perkutánní terapií těchto lézí. Metodika: Od června 2022 jsme provedli 24 výkonů u 19 pacientů (věk 70 +/- 11 let, min 49, max 90 let). Indikací bylo v případech operace v třísle (18x), Tx ledviny (2x) a st. p. vyjmutí Tx ledviny (2x). Punkce lymfatické uzliny (LU) byla provedena pod UZ kontrolou 21 nebo 22G jehlou. K primárnímu zobrazení byla použita jodová vodná kontrastní látka mimo jednoho případu, kdy byl použit Lipiodol. Embolizace byla provedena Lipiodolem, eventuálně ve směsi s Histoacrylem nebo Glubranem 2 (v poměru 7:1-10:1). Výsledky: Ve 12 případech byla provedena lymfografie cestou 1 LU, 8x 2 LU, 3x 3 LU a 1x 4 LU. Extravazace kontrastní látky mimo lymfatické cesty byla prokázána 15x, suspektní 3x, neprokázána 6x. Embolizační směs byla použita u 15 případů, u zbylých 9 bylo provedena embolizace pouze Lipiodolem. V 11 případech došlo ke kompletní regresi, 6x k částečné regresi a 7x byla embolizace neúspěšná (včetně 1 re-embolizace). Z podstatných komplikací se vyskytl dvakrát výrazný lymfedém a jedenkrát mírný lymfedém dolní končetiny. Závěr: Trans-nodální inguinální lymfografie je metodou, která může zobrazit místo extravazace z lymfatického systému. Následná embolizace měla u 71 % případů úplný či částečný účinek. Rizikem výkonu je lymfedém příslušné dolní končetiny.

Handout

Abstrakt

Pro kardiology není radiální přístup žádnou novinkou, protože již v roce 1989 provedl Campeau první koronarografii radiálním přístupem, a o 4 roky později pak Kiemeneij s Laarmanem první koronární intervenci. Mezi intervenčními radiology tento přístup prozatím příliš rozšířen není, ale přeci jen se o něm v posledních letech začíná na mezinárodních fórech mluvit. Důvodem, abychom intraarteriálně přistupovali přes radiální tepnu, jsou četné výhody tohoto přístupu: 1) nižší riziko krvácení; 2) v okolí radiální tepny nejsou významné nervy a nevznikají zde okultní hematomy; 3) zlepšení pooperační mobility, proto vyšší komfort pacientů s bolestí zad, zhoršenou funkcí plic či BHP; 4) pacienti radiální přístup preferují; 5) možnost provádění diagnostických a intervenčních výkonů ambulantně; 7) menší radiační dávka pro operatéra. Radiální přístup je výhodný 1) u pacientů s vyšším rizikem krvácení; 2) u obézních pacientů; 3) při chybějící pulzaci v třísle; 4) u kaudálního směru odstupu viscerálních tepen a u ostrého úhlu mezi odstupem společných ilických tepen či implantovaných kissing stentech nebo našitém aorto-bifemorálním bypassu; 5) při výrazné vinutosti pánevních tepen nebo 6) pokud není předem provedeno CT ag tepen dolních končetin, lze z radiálního přístupu provést diagnostiku a dle výsledku naplánovat postup. Radiální přístup má samozřejmě i své limitace: 1) není dostupné dostatečně dlouhé instrumentárium pro intervence na dolních končetinách; 2) velká vzdálenost znamená horší oporu pro instrumentárium; 3) omezení šíře sheathu; 4) potenciální spasmy a.radialis; 5) je nevhodný pro ošetření dlouhých uzávěrů AFS a BTK intervence a 6) distální embolizaci nelze řešit ze stejného přístupu. Radiální přístup nelze použít při chybění pulzace na obou radiálních tepnách a pokud má pacient na radiální tepnu našitý dialyzační zkrat nebo se jeho našití předpokládá. Mezi relativní kontraindikace patří: 1) šíře vnitřního lumina radiální tepny ˂ 2 mm a smyčky v jejím průběhu; 2) neprůchodnost ulnární tepny a/nebo palmárního oblouku; 3) Raynaudova choroba a 4) diabetes. Komplikace radiálního přístupu jsou podobné, jako u femorálního přístupu, ale s menší četností. Specifickou komplikací je entrapment sheathu při spasmu radiální tepny. Okluze radiální tepny je asymptomatická, pokud je průchodná ulnární tepna a palmární oblouk. Ale i tak je vhodné zachovat radiální tepnu průchodnou pro případný další přístup, pro našití AV zkratu či jako volný arteriální graft pro by-pass. Abychom předešli okluzi radiální tepny 1) volíme co nejmenší šíři sheathu a raději sheath hydrofilní; 2) periprocedurálně podáváme antikoagulaci (heparin 50 j/kg nebo fixní dávku 5000j i.a. nebo i.v.); 3) periprocedurálně podáváme vazodilatancia (NitroPohl 100 – 200 µg i.a.); 4) sheath extrahujeme ihned po výkonu, kdy je pacient ještě pod heparinizací; 5) po extrakci sheathu provádíme neokluzívní hemostázu (jemná komprese, při které dojde k zástavě krvácení při zachování průtoku tepnou) 90 minut, ale ne více než 2 hodiny; 6) společně s odmačkáváním radiální tepny komprimujeme ulnární tepnu nebo ulnární tepnu komprimujeme následně; 7) po výkonu podáváme protidestičkovou terapii. Z výše uvedeného vyplývá, že abychom zjistili proveditelnost radiálního přístupu a snížili riziko okluze radiální tepny, provádíme před punkcí sonografické vyšetření, kde hodnotíme šíři radiální tepny u zápěstí a její průběh na předloktí. Dále pro zhodnocení průchodnosti ulnární tepny a palmárního oblouku provedeme Barbeau test nebo alespoň Allenův test. Pro přístup do sestupné aorty je lépe volit punkci levé radiální tepny, protože se vyhneme aortálnímu oblouku s rizikem embolizace do karotických tepen a ušetříme 5 až 10 cm délky instrumentária. Navíc instrumentárium vykazuje lepší ovladatelnost. Pacienta položíme na vyšetřovací stůl obráceně, ruku do supinace, podložíme zápěstí a fixujeme v dorzální flexi. Punkci je možné navigovat palpačně nebo sonograficky. Používáme mikropunkční set se sheathem 4F nebo s hydrofilním sheathem 5F. Použitelné jsou sheathy až do šíře 7F, ale úměrně pak stoupá riziko okluze radiální tepny. Hydrofilní sheath je potřeba fixovat náplastí proti samovolné extrakci. Pak i.a. podáme heparin a vazodilatans. Pro samotný výkon je potřeba používat delší instrumentárium, vodiče délek 260 až 300 cm, diagnostické katétry délek 110 až 125 cm, mikrokatétry délek 150 až 155 cm, které je běžně dostupné. V budoucnu snad budou dostupné i vodiče délek 400 cm a balónkové katétry s shaftem 180 cm. Vodič je výhodný hydrofilní s měkkou špičkou, kterým lze překonat i tortuositu radiální tepny. Oblasti možné intervence z radiálního přístupu jsou: 1) karotické tepny, 2) vertebrální tepny, 3) podklíčkové tepny, 4) viscerální tepny a 5) pánevní tepny. Výjimečně lze intervenovat i AFS a nejvzdálenější intervenovaná tepna popsaná v literatuře byla arteria poplitea. Sheath odstraňujeme ihned po výkonu. Pro hemostázu je výhodné použít dedikovaný hemostatický náramek, který přikládáme na 90 minut, pak náramek postupně po krocích uvolňujeme. Horní končetinu dáme do večera na šátek. Radiální přístup má sice své limitace a potenciální komplikace, ale má četné výhody a při respektování kontraindikací a zachování doporučeného postupu má minimální rizika. V budoucnu lze předpokládat jeho širší využití např. pro ambulantní výkony, ale na našem pracovišti ho s úspěchem využíváme již dnes i u hospitalizovaných pacientů. I podle našich zkušeností radiální přístup pacienti preferují.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici