XXV. ČESKÝ A XX. ČESKO – SLOVENSKÝ KONGRES SPÁNKOVÉ MEDICÍNY

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Prediktory úspěšnosti chirurgické terapie obstrukční spánkové apnoe Zuzana Jeřábková, Tereza Haasová Spánková laboratoř a ORL oddělení Nemocnice Rudolfa a Stefanie Benešov Úvod V přednášce se zabýváme indikací k chirurgické terapii OSA (obstrukční spánková apnoe) a správným výběrem výkonu. Identifikujeme fenotyp pacienta vhodný k chirurgické terapii dle BMI (body mass index), AHI (apnoe-hypopnoe index) a polohové vazby. Uvádíme konkrétní nálezy (úroveň a typ uzávěru dýchacích cest) při bdělém vyšetření a DISE (drug induced sleep endoscopy), které predikují vyšší míru úspěšnosti chirurgické terapie. Při výše zmíněných vyšetřeních existují nálezy, které jsou negativním prognostickým faktorem samostatné faryngeální chirurgie a je tedy vhodné zvolit víceúrovňovou chirurgii, a dále nálezy, které jsou negativním prognostickým faktorem chirurgické terapie jako takové. Dále se zabýváme indikací konkrétních chirurgických technik u jednotlivých nálezů. Metodika Jedná se o přehledovou přednášku, data jsou převzata z článků ze zahraniční literatury. Výsledky Indikací k chirurgické terapii OSA je selhání, či nemožnost užití konzervativních metod léčby. Cílem chirurgické terapie není zcela eliminovat apnoe, ale maximálně možně redukovat jejich počet. Dalšími cíli této terapie je redukovat chrápání a zlepšit kvalitu života pacienta snížením denní spavosti a únavy. Ne u všech pacientů je ale dobrý předpoklad úspěchu této metody. Pacienti by měli být selektováni na základě fenotypu. Mělo by být zohledněno zejména BMI a tíže spánkové apnoe. Samotnému výkonu má předcházet vyšetření za bdělosti a DISE. Výběr konkrétní techniky se po DISE může změnit až v 50% případů. Při DISE hodnotíme úroveň a charakter kolapsu dýchacích cest. Nález cirkulárního uzávěru ve velofaryngeální oblasti, kolapsu laterálních stěn hltanu, zapadání kořene jazyka, či víceúrovňového uzávěru je negativním prognostickým faktorem úspěšnosti chirurgické terapie. Pokud je i přesto chirurgická terapie provedena, měla by být zvolena víceúrovňová chirurgie. Neexistuje protokol vztahující konkrétní výkon ke konkrétnímu nálezu při DISE. Nicméně některé modifikace UPPP (uvulophalatopharyngeoplasty) - např. sphincter pharyngoplasty jsou vhodnější při kolapsu laterálních stěn hltanu, či v případě cirkulárního uzávěru velofaryngeální oblasti. V případě chirurgie v oblasti kořene jazyka existuje ještě méně doporučení ohledně výběru nejvhodnějšího výkonu. Chirurg většinou volí výkon, ve kterém si je nejjistější. Souhrn, závěr Úspěšnost chirurgické terapie je bez selekce asi 40%. V této přednášce se snažíme identifikovat pacienta, pro kterého je chirurgická terapie vhodná. Uvádíme nálezy, které jsou negativním prognostickým faktorem úspěšnosti chirurgické terapie. Dále uvádíme příklady výkonů, které je doporučeno zvolit s cílem maximalizovat úspěšnost této terapie.

Handout

Abstract

Kolaps hrtanové příklopky hraje významnou roli při vzniku obstrukční spánkové apnoe. Na rozdíl od ostatních lokalit v horních cestách dýchacích je identifikace této překážky poměrně obtížná, a proto při léčbě často přehlížena, ačkoliv jde o jeden z významných příčin selhání přetlakové ventilace, kdy tlak na epiglotis ještě apnoe zhoršuje. Tématem prezentace je stručný přehled diagnostiky a moderních chirurgických řešení kolapsu supraglotické oblasti.

Abstract

Genioglossus advancement je chirurgický výkon na dolní čelisti, jehož principem je předsunutí spina mentalis spolu s úponem nejvýraznějšího ze svalů jazyka - musculus genioglossus ventrálním směrem. Tímto se celá masa jazyka přesune anteriorně a rozšíří se tak prostor mezi bazí jazyka a zadní stěnou faryngu. Toto může být metodou léčby u pacientů trpících lehkým nebo středním obstrukčním spánkovým apnoickým syndromem. Zároveň by však obstrukce horních cest dýchacích měla být lokalizována retrolinguálně nebo kombinovaně retrolinguálně a velofaryngeálně - zde by však měl být GA doplněn o uvulopalatopharyngoplastiku (UPPP). V rozhodování o zvolení GA jakožto chirurgického řešení hrají významnou roli vedle polygrafického či polysomnografického vyšetření a BMI pacienta, také kefalometrická analýza, vyšetření drug-induced sleep endoscopy a v neposlední řadě také přání pacienta nebo toleranci a efekt konzervativní terapie. Mezi další možná chirurgická řešení na čelistních kostech řadíme maxilomandibulární advancement (MA). GA oproti MA však není zatíženo tak velkou ortodontickou přípravou a nošením ortodontického aparátu. Dále také délkou, složitostí a invazivitou samotného operačního výkonu a s tím souvisí fakt, že genioglossus advancement představuje výrazně menší diskomfort pro pacienta v pooperačním období. Autoři prezentují první zkušenosti s touto zvolenou terapeutickou metodou v Krajské nemocnici T.Bati ve Zlíně.

Abstract

Úvod: Terapie přetlakovou ventilací (PAP) představuje zlatý standard léčby pacientů s těžkým stupněm obstrukční spánkové apnoe (OSA). I přes vysokou účinnost této léčebné modality patří dlouhodobě mezi její největší limity poměrně nízká compliance ze strany některých pacientů. Chirurgická léčba proto může u řady z nich představovat dobrou alternativu PAP. V případě chirurgického řešení těžkého stupně OSA je obvykle pro zvýšení účinnosti léčby doporučeno provést cílený zákrok nikoli pouze v jedné, ale ve více oblastech dýchacích cest najednou. Tonzilektomie tak bývá typicky součástí uvulopalatopharyngoplastiky a jejich modifikací a dalších výkonu v oblasti kořene jazyka či hypofaryngu. Specifickou skupinu tvoří pacienti s významnou hypertrofii patrových tonzil, u kterých současně chybí známky poklesu patrových oblouků a hypertrofie či prodloužení uvuly. Jako samostatný zákrok bývá tonzilektomie nejčastěji indikována u dětí nebo u dospělých pacientů, u kterých lze po odstranění patrových tonzil očekávat výrazné zlepšení tolerance PAP. I přes řadu pokroků v technice prováděných operací, zůstává i v současné době jednou z nejčastějších pooperačních komplikací časné či odložené pooperační krvácení, dále pak bolestivost či polykací obtíže. Cíl: Sdělení si klade za cíl seznámit posluchače se zkušenostmi a výsledky s použitím „self-assembling“ hemostatických polypeptidů v chirurgické léčbě OSA na Klinice ORL a chirurgie hlavy a krku, 1. lékařská fakulta UK, FN v Motole. Materiál a metodika: Single center study (červen–září, 2024), Klinika ORL a chirurgie hlavy a krku, 1. lékařská fakulta UK, FN v Motole. K hodnocení pooperační bolestivosti a poruch polykání bylo použito šetření pomocí dotazníků. Výsledky: Ve srovnání s kontrolou skupinou pacientů byl zaznamenán statisticky signifikantní pokles odloženého pooperačního krvácení. Naopak v případě pooperačních bolestí a dysfagických obtíží nebyl statisticky významný rozdíl mezi oběma skupinami shledán. Závěr: První zkušenosti s užitím „self-assembling“ hemostatických polypeptidů potvrzují jejich jednoduché a bezpečné i v chirurgické léčbě OSA. Předběžné výsledky prokazují statisticky signifikantní redukci počtu pooperačních krvácivých komplikací oproti kontrolní skupině pacientů.

Abstract

Úvod: Obstrukční spánková apnoe (OSA) se vyskytuje u 2-4 % dětí zejména v předškolním věku. Zlatým diagnostickým standardem je vyšetření noční polysomnografií. Doporučovaná léčba je ve většině případů operační (tonsilektomie, tonsilotomie, případně současně provedená adenotomie). Metodika a výsledky: V průběhu 1,5 roku bylo v Centru pro poruchy spánku a bdění neurologické kliniky vyšetřeno 60 dětí (38 chlapců), průměrný věk 8,1 ±3,3, věkové rozmezí 3-16 let. U všech dětí se jednalo o první objektivní vyšetření poruchy dýchání ve spánku. Na základě výsledků noční polysomnografie byl zjištěn normální nález (AHI<1) u 15 (25 %) dětí, u 19 (32 %) byla přítomná lehká OSA (AHI < 5), středně těžká (AHI<10) byla u 3 (5 %) pacientů a těžká OSA (AHI≥10) u 23 (38 %) pacientů. U 4 pacientů s těžkou OSA byla indikována léčba přetlakem v dýchacích cestách. Ostatních 19 pacientů mělo nález hypertrofických tonsil, přestože 11 (58 %) z nich bylo po ORL výkonu - 4 po adenotomii a tonsilotomii, 7 po (opakované) adenotomii. Závěr: Ve skupině pacientů s těžkou OSA a hypertrofií tonsil bylo 58 % dětí po chirurgické léčbě v ORL oblasti a bylo indikováno k opakovanému operačnímu řešení. Předoperační vyšetření OSA (i na úrovni screeningových metod) může být přínosem v rozhodování o chirurgické léčbě a zabránit opakovaným a nedostatečně efektivním výkonům. Podpořeno projektem Národní ústav pro neurologický výzkum (Program EXCELES, ID: LX22NPO5107) – Financováno Evropskou unií – Next Generation EU; výzkumným programem Karlovy univerzity: Cooperatio Neuroscience; projektem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MZ ČR-RVO-VFN64165

Abstract

Obstrukční spánková apnoe (OSA) představuje závažnou poruchu dýchání během spánku, která se vyskytuje i v dětském věku. Tento stav charakterizovaný opakovanými epizodami úplné nebo částečné obstrukce horních cest dýchacích vede k narušení normálního spánkového cyklu a nedostatečnému okysličování organismu. V důsledku toho může OSA negativně ovlivnit fyzický i psychický vývoj dítěte, způsobovat problémy s chováním, poruchy pozornosti, zhoršený školní výkon a dlouhodobě i kardiovaskulární komplikace. Tyto skutečnosti jsou dobře známé, stejně jako příčiny OSA, doporučená diagnostika i vhodná léčba. Přednáška se zaměřuje na posouzení našeho současné poznání v oblasti dětské OSA, tedy možné diagnostické metody, včetně polysomnografie jako udávaného zlatého standardu, a doporučené postupy léčby v kontextu skutečné praxe a reálné dostupnosti přesné diagnostiky, ale také vhodné terapie. Výskyt dětských pacientů s OSA se zvyšuje a ve své denní rutinní praxi se s nimi setkávají zejména pediatři, ORL specialisté, ale i další odbornosti. Mnozí z nich mají upřímnou snahu postupovat podle doporučených postupů, ale tato snaha ztroskotává v dostupnosti metod a také odborníků. Velká část neadekvátně léčených dětí jde ale bohužel také na vrub omezených znalostí této často podceňované diagnózy. Cílem přednášky je zvýšit povědomí o problematice OSA v dětském věku a poskytnout praktické informace pro včasné rozpoznání a efektivní léčbu této poruchy, která může výrazně ovlivnit kvalitu života dítěte.

Abstract

Abstract is not available

Handout