XVII. CEREBROVASKULÁRNÍ SEMINÁŘ

Abstract

Sdělení shruuje dosavadní poznatky o dyslipidemii a hypolipidemikách. S důrazem na jejich farmakologickou terapii. Část sdělení řeší i nefarmakologické ovlivňování hladiny lipidů v krvi.

Abstract

Pokládáme-li si otázku, zda je spánková apnoe jako možný rizikový faktor pro vznik CMP, tak ano. Jedná se o velmi závažný stav, při kterém dochází k poruchám dýchání ve spánku, vyznačujícím se opakovanými zástavami dechu a nedostatkem kyslíku v těle, což vede ke zvýšení kardiovaskulárního rizika. Už jen skutečnost, že je lidské tělo opakovaně bez kyslíku je samotná odpověď.

Abstract

Zapojení dobrovolníků do činnosti v oblasti péče o pacienty po prodělané cévní mozkové příhodě umožňuje plynulé předávání pacienta po náročné intenzivní, standardní a rehabilitační péči do jeho vlastního domácího prostředí. Dobře proškolený dobrovolník je nenahraditelným partnerem pacienta, zdravotníka i celé, onemocněním zasažené, rodiny. Dobrovolník se pacientovi věnuje během hospitalizace, a pokud dojde ke vzájemnému propojení, může mu být nápomocen i v jeho domácím prostředí, při adaptaci na změny, které mu do života vnesla CMP. V ideálním případě se očekává znovuzapojení pacienta do běžného života, znovunabytí své životní role. Dobrovolník může být pacientovi průvodcem v běžných činnostech (nákup, návštěva rehabilitace, procházka), svou oporou pomáhá prolomit obavy z reakcí v okolí a zároveň může pacientovi připomínat režimová opatření. S tím souvisí minimalizace rizik, které by vedly k opakování CMP. Rádi bychom se podělili o zkušenosti Neurologické kliniky FN Plzeň, kde již 1,5 roku dobrovolníky do péče o naše pacienty zapojujeme a informovali o Projektu MZČR Dobrovolnická činnost o pacienty s CMP.

Abstract

Virtuální realita (VR) se objevuje ve všech oblastech běžného života. Na Neurologické klinice FN Plzeň ji používáme již 1,5 roku. V našem Iktovém centru je součástí péče o pacienty s CMP. S její pomocí chceme docílit zlepšení motoriky, rovnováhy, prostorové orientace a řeči a tím zvýšit celkovou soběstačnost pacienta. Náš příspěvek se věnuje přínosu VR v procesu neurorehabilitace u konkrétního pacienta. Chceme ukázat, jak důležitou roli v něm hraje správná motivace a následná spolupráce pacienta. Rádi bychom se podělili o naše zkušenosti s využitím VR.

Abstract

Příspěvek ve stručnosti shrnuje projekt MZ ČR o práci dobrovolníků v Iktových centrech ČR.

Abstract

Cerebrální amyloidní angiopatie – kazuistika Kremerová T., Erbenová A. Cerebrální amyloidní angiopatie (CAA) je mikroangiopatie charakterizovaná progresivním ukládáním β-amyloidu ve stěnách mozkových cév, která přispívá k intracerebrálním krvácení, kognitivním poklesem a dalšími klinickými projevy. Součástí prezentace je i kazuistika pacientky, u které je popisován postupný vývoj onemocnění na základě opakovaných hospitalizacích. Závěrem je i otevřena otázka náročnosti péče o pacienta s CAA, jak pro zdravotnický personál, tak i pro blízké osoby pečující v domácím prostředí.

Abstract

Prezentace se zaměřuje na význam psychosociální intervence a aktivizace pacienta v průběhu rekonvalescence po cévní mozkové příhodě (CMP). Představí klíčové souvislosti mezi neuroplasticitou, emocemi a motivací pacienta a jejich vliv na efektivitu léčby. Zvláštní důraz je kladen na roli zdravotní sestry v aktivizaci, podpoře samostatnosti a komunikaci s pacientem i jeho rodinou. Cílem je ukázat, jak psychosociální přístup a včasná rehabilitace významně ovlivňují nejen fyzické zotavení, ale i kvalitu života pacienta po CMP.

Abstract

Abstract is not available

Handout

Abstract

Úvod: Schopnost komunikace je základním předpokladem pro efektivní poskytování ošetřovatelské péče. U pacientů s poruchami verbální komunikace, jako jsou mutismus a afázie, však běžná verbální interakce selhává. Tyto poruchy mohou být způsobeny neurologickým onemocněním (např. cévní mozková příhoda, traumatické poranění mozku) nebo psychickými faktory. V takových případech hraje sestra klíčovou roli v zajištění srozumitelné a empatické komunikace pomocí neverbálních prostředků. Cílem této práce je popsat, jakými způsoby může sestra efektivně komunikovat s pacienty s mutismem a afázií a jak tato komunikace ovlivňuje kvalitu péče a psychickou pohodu pacienta. Metodika: Práce je zpracována jako kvalitativní kazuistická studie zaměřená na pacienty s poruchou verbální komunikace po cévní mozkové příhodě. Byly analyzovány tři konkrétní případy pacientů s různými typy postižení – expresivní afázie, globální afázie a psychogenní mutismus. U každého pacienta byl sledován průběh komunikace během hospitalizace, reakce na různé formy neverbální a alternativní komunikace a vliv těchto přístupů na jejich spolupráci, orientaci a psychický stav. Data byla získána přímým pozorováním interakcí pacienta s okolím a doplněna rozhovory s pacienty (tam, kde to bylo možné) a analýzou zdravotnické dokumentace. Součástí metodiky byla i literární rešerše zaměřená na nefarmakologické intervence, které podporují komunikaci u osob s afázií a mutismem. Výsledky: Z analýzy vyplynulo, že nejefektivnější formou komunikace v těchto případech je kombinace alternativních a augmentativních způsobů komunikace (např. piktogramy, tabulky s písmeny, gestikulace, dotek, mimika) s důrazem na individuální potřeby pacienta. Dále se ukázalo, že klíčovým faktorem pro úspěšnou komunikaci je vytvoření vztahu důvěry mezi pacientem a sestrou, časová flexibilita a schopnost empatie. Sestry rovněž uváděly, že je velmi přínosné školení v oblasti komunikačních dovedností s neverbálními pacienty, které však často v praxi chybí. Závěr: Pacienti s afázií a mutismem vyžadují specifický přístup, který přesahuje běžnou ošetřovatelskou rutinu. Sestra zde nepůsobí pouze jako poskytovatel péče, ale i jako prostředník mezi pacientem a okolním světem. Neverbální komunikace se tak stává zásadním nástrojem pro zachování lidské důstojnosti pacienta a jeho aktivní účasti na péči. Výsledky této práce poukazují na nutnost systematického vzdělávání sester v oblasti alternativní komunikace a na důležitost multidisciplinární spolupráce při tvorbě individualizovaných plánů péče.

Abstract

Úvod Cévní mozková příhoda (CMP) představuje závažný akutní neurologický stav vyžadující rychlou diagnostiku a cílenou terapii. Tato kazuistika popisuje případ opakované intravenózní trombolýzy u sanitářky Neurologického oddělení, u níž došlo k recidivě ischemické CMP v krátkém časovém intervalu. Metodika Pacientka (žena,41 let) byla 29.5.2024 primárně vyšetřena v KCC MNUL pro těžkou poruchu hybnosti pravostranných končetin, motání hlavy a poruchu řeči nezjištěného data (wakeup-stroke). Už v noci měla pocit brnění pravostranných končetin. Na CT/CT angiografii nebyla popsána žádná akutní patologie, pouze zúžení horní mozečkové tepny, bez uzávěru velké mozkové cévy. Neurologicky patrna středně těžká pravostranná hemiparéza, pravostranné parestezie, lehká dysartrie, nystagmus, dysestezie pravé tváře a vertigo. Byla podána intravenózní trombolýza a pacientka hospitalizována na JIPu. Zde došlo přechodně ke zlepšení, nicméně poté opětovně náhle progredovala paréza PHK do těžké, těžká dysartrie, zhoršen nystagmus a vertigo. Na CT angiografii nebyla patrna žádná patologie, na MRDW vyšetření potvrzena akutní ischemie prodloužené míchy vlevo, po zvážení risk/benefit a souhlasu pacientky byla podána pokračující intravenózní trombolýza, na té došlo opětovně ke zlepšení nálezu. Následující den přeložena na neurologické oddělení. Zahájena intenzivní rehabilitace, logopedie, ergoterapie a rehabilitační ošetřovatelství. Dvanáctý den přeložena na rehabilitační oddělení. Výsledky Na Rehabilitačním oddělení probíhala komplexní rehabilitace se zaměřením na pravostranné končetiny, vertikalizace a chůze zpočátku s 1FH a osmičkovým tahem, postupně již bez kompenzačních pomůcek, postupně zlepšována stabilita, mírné oslabení pravostranných končetin trvá zejména akrálně na PHK s poruchou jemné motoriky, na PDK rozvoj mírné spasticity. Přetrvává frustní dysartrie. Po roce funkčně bez jasnějších projevů spasticity, analyticky je mírná spasticita v oblasti lýtkového svalu, a na horní končetině pak jen flexorů prstů. Od 1.7.2025 pacientka žádá o přestup z Neurologického oddělení na oddělení sterilizace a vrací se do pracovního procesu. Závěr V prezentaci je analyzován průběh akutní hospitalizační péče, včetně rozhodovacího procesu ohledně opakované trombolytické léčby, jejího efektu a klinického výsledku. Dále je popsán průběh komplexní neurorehabilitace, zahrnující motorickou i kognitivní složku, se zvláštním důrazem na logopedickou intervenci. Kazuistika rovněž reflektuje psychosociální aspekty rekonvalescence, motivaci pacientky a problematiku reintegrace do profesního a osobního života. Podtrhuje význam mezioborové spolupráce, individuálního přístupu a včasně zahájené rehabilitace u pacientů po CMP, zejména v případech s opakovanou trombolytickou léčbou.

Abstract

Katetrizace močového měchýře je v klinické praxi běžně prováděný výkon, který však může vést k řadě závažných komplikací. Mezi nejčastější a klinicky nejvýznamnější komplikaci patří infekce močových cest. Méně známou, avšak stejně závažnou komplikací je diskomfort močového měchýře související s močovým katétrem (Catheter-Related Bladder Discomfort, CRBD), která se vyskytuje přibližně u 47–90 % katetrizovaných pacientů. CRBD je charakterizovaný urgencí, bolestí v suprapubické a penilní oblasti a nutkáním na močení navzdory přítomnosti močového katétru. Tyto symptomy mohou dále vést k agitaci, poruchám spánku, zvýšenému riziku extrakce katétru a v konečném důsledku i k prodloužení hospitalizace. Přestože má CRBD významný negativní dopad na kvalitu života pacientů, není v české odborné praxi příliš známy a zůstává často přehlížen. Tento příspěvek se proto zaměřuje na základní etiopatogenezi CRBD, možnosti jeho prevence, diagnostiku, ošetřovatelské intervence a komplexní management.

Abstract

Ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) představují závažný zdravotní i společenský problém s vysokou morbiditou a mortalitou, tvořící přibližně 88 % všech cévních mozkových příhod. V České republice je jejich incidence odhadována na 211 případů na 100 000 obyvatel ročně, s prevalencí přibližně 240 000 pacientů. iCMP je třetí nejčastější příčinou úmrtí a zároveň nejčastější příčinou trvalé invalidity. Onemocnění se často objevuje náhle, bez varovných příznaků, a zásadně ovlivňuje kvalitu života i osobní identitu pacienta. V posledním desetiletí došlo k významnému pokroku v léčbě, přesto však až 30 % pacientů v prvním roce umírá. Péče o pacienty s iCMP zahrnuje široké spektrum přístupů – od plné neurointenzivní péče přes neredukovanou, nerozšiřovanou a redukovanou terapii až po základní (bazální) a paliativní péči. Paliativní přístup se ukazuje jako klíčový v pokročilých fázích onemocnění, kdy cílem již není léčba, ale zajištění důstojného konce života. Prognózu ovlivňuje řada klinických faktorů, včetně věku, komorbidit, závažnosti iktu, dysfagie či přítomnosti kognitivních a motorických deficitů. Péče by měla být komplexní, individualizovaná a orientovaná na potřeby pacienta i jeho rodiny, s důrazem na multidisciplinární přístup, komunikaci a etické aspekty rozhodování.

Abstract

Cévní mozková příhoda (CMP) je jednou z nejčastějších příčin dlouhodobé invalidity a její důsledky zasahují do mnoha oblastí neurologických funkcí, včetně zraku. Zrakové poruchy po CMP jsou méně známou, ale klinicky významnou komplikací, která zásadně ovlivňuje kvalitu života pacientů a jejich soběstačnost. Tato přednáška se zaměřuje na nejčastější typy zrakových poruch vznikajících v důsledku CMP, jejich diagnostiku, klinický obraz a možnosti rehabilitace. Přednáška nabídne také kazuistiku z praxe a přehled současných doporučení pro multidisciplinární přístup v péči o pacienty se zrakovým deficitem po prodělané CMP.

Abstract

Klinické projevy mozkové mrtvice jsou rozmanité, vznikají náhle mnohokrát z plného zdraví. Projevy jsou závislé na rozsahu a lokalizaci postižení mozkové tkáně. Nejčastěji se jedná o poruchy citlivosti a hybnosti jedné poloviny těla, poruchy řeči charakteru vyjadřování či porozumění anebo kombinovaně, eventuálně až s úplnou ztrátou schopnosti komunikace (globální fatická porucha), závratě, poruchy rovnováhy a koordinace pohybů či poruchy zraku, problémy se čtením či psaním, změny chování a nálad. Za určitých okolností může být taktéž přítomna silná bolest hlavy doprovázená nevolností se zvracením. Naše kazuistika pojednává strastiplném ověření totožnosti pacientky, která se do naší péče dostala pro náhle vzniklou těžkou poruchu hybnosti pravostranných končetin a globální fatickou poruchou, pro kterou nebylo možno identitu zjistit přímo od ní. Příčinou těžkého postižení bylo hypertonické krvácení lokalizované v oblasti bazálních ganglií a thalamu vlevo.