PRACOVNÍ DNY KOLOPROKTOLOGICKÉ SEKCE

Abstrakt

Robotická chirurgie představuje logický vývojový krok v miniinvazivních chirurgických postupech a historicky navazuje na nástup laparoskopické chirurgie na konci 90. let. Rozšiřuje významně technické možnosti operatéra a pomáhá překlenout některé limitace laparoskopického přístupu (endo-wrist, 3D obraz). Nabízí současně také efektivnější výcvik chirurgů. Laparoskopické zkušenosti mohou na jedné straně přispět k rychlejšímu osvojení robotické operační techniky (orientace v operačním poli), na druhou stranu mohou být některé laparoskopické „návyky“ i kontraproduktivní (spolehnutí na taktilní vjem či spolupráci asistence). Robotická chirurgie současně také otevírá i řadu kontroverzí přetrvávajících jak z dob zavádění laparoskopických výkonů (ekonomické náklady, reálný prospěch pro pacienta) tak problémy zcela nové (virtuální realita, umělá inteligence).

Abstrakt

Úvod: Autoři uvádějí vlastní zkušenosti s robotickou kolorektální chirurgií na svém pracovišti. Prezentují svoji sestavu pacientů za dobu 4 let, rozebírají operační techniku, perioperační péči a pooperační komplikace. Uvažují nad výhodami a nevýhodami robotického chirurgického programu v podmínkách univerzitní kliniky především z hlediska edukačního a organizačního. Metodika: Mezi lety 2018-2022 bylo na 3. chirurgické klinice roboticky provedeno 145 kolorektálních operací. Šlo o nízké či vysoké resekce rekta, popř. amputace rekta s TME/PME a o pravostranné hemikolektomie především pro karcinomy rekta a tračníku. Vzácnějšími indikacemi byly diagnózy benigní (divertikulární stenóza rektosigmatu, polypy tračníku a rekta, IBD). Výsledky: Hlavní sledované parametry (30-denní mortalita, % anastomotického leaku, % infektů v lapatomii) jsou srovnatelné se soubory publikovanými ostatními pracovišti. Závěr: Robotická kolorektální chirurgie je v současnosti dobře etablovanou a rozvíjející se metodou na specializovaných pracovištích. Kromě obecných výhod technického rázu s onkologickými výsledky a komplikacemi srovnatelnými s otevřenými i laparoskopickými postupy se autoři zabývají i organizační a edukační stránkou robotických programů. Jako hlavní výhody na klinickém pracovišti vnímají multioborový přístup ve všech fázích léčby (v rámci předoperační přípravy, při vlastním operačním výkonu a při řešení pooperačních komplikací) a propracovaný systém školení lékařů i nelékařského personálu. Tento systém může dobře sloužit jako vzor pro vzdělávání mladých chirurgů i v jiných oblastech miniinvazivní chirurgie.

Abstrakt

Úvod: Základní modalitou radikální léčby karcinomu rekta je jeho resekce. Nástup moderních miinivazivních postupů (laparoskopická a robotická chirurgie) nutí k evaluaci jejich výsledků i ve vztahu ke konvenční operační technice. Metodika: Studie byla provedena na základě prospektivních dat z databáze pacientů s karcinomem rekta operovaných na Chirurgické klinice FNHK v letech 2017-2021. Byly porovnány tři skupiny pacientů operovaných konvenční, laparoskopickou anebo robotickou technikou. Zařazeni byli pouze pacienti s provedeným resekčním výkonem. Nemocní s paliativním výkonem (stomie, explorace, apod.) byli ze studie vyloučeni. Kromě obecných demografických dat byly zpracovány i výsledky související s patologickým stagingem, typem resekčního výkonu a morbiditou. Klíčovými sledovanými parametry s významnou vazbou na disease free interval byly radikalita resekce, kvalita mezorektální excize, počet lymfatických uzlin v resekátu a dále leak anastomózy a peroperační perforace nádoru. Statistická analýza byla provedena χ2 testem u kvalitativních dat a testem one-way ANOVA u kvantitativních dat. Výsledky: V uvedeném období splňovalo kritéria zařazení do studie 260 pacientů, z toho 187 mužů. Roboticky bylo odoperováno 145, laparoskopicky 82 a konvenčně 33 nemocných. Konvertovaných výkonů bylo sumárně 8,5 %, ve skupině laparoskopických resekcí 14,6 %, v případě robotických resekcí 6,5 %. Analýza prokázala statisticky významný rozdíl ve prospěch robotické resekce v radikalitě výkonu (p=0,02). Konvenční resekce měla pozitivitu cirkumferenčního okraje ve 34,4 %, laparoskopická 26,8 % a robotická 13,1 % případů. Stejně byla robotická resekce superiorní pro kvalitu mezorektální excize, p= 0,05. Naopak maximálního počtu uzlin v resekátu dosahovala konvenční technika proti laparoskopii i robotice (medián 26,3 vs 23,5 vs 20,9), p=0,03. Očekávaně, díky skladbě pacientů, byla více frekventní peroperační perforace tumoru ve skupině otevřené operativy, (p<0,001). Naopak v naší studii nebyla prokázána závislost leaku anastomózy na operační technice. Celková incidence dehiscence anastomózy byla 7,3 %. V případě otevřené resekce bylo dokumentováno 9,1 % pacientů s leakem, u laparoskopie 8,5 % a ve skupině robotické 6,2 %, p= 0,4. Závěr: Naše studie ve shodě s výsledky jiných studií včetně metaanalýz prokazuje, že miniinvazivní resekce rekta, zejména robotická, přináší v onkochirurgii karcinomu rekta jednoznačný benefit.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Kolorektální chirurgie je jako každý chirurgický obor zatížena komplikacemi. Mezi časté a závažné komplikace patří dehiscence střevní anastomózy. Komplikace se dle studií dají predikovat na základě predispozic, mezi které patří i malnutrice. Stav výživy můžeme u pacientů hodnotit předoperačně různými metodami, jako např. sledováním váhy, skórovacími systémy, bioimpedancí, či CT volumometrií a denzitometriií. Domníváme se, že využití CT volumometrie a denzitometrie, které není zatím v praxi běžně užíváno, by mohlo být prospěné v predikci nutričně rizikových pacientů a tím sloužit i ke snížení incidence komplikací. Každý pacient s onkologickou diagnózou podstupuje předoperačně CT vyšetření a tudíž by se nejednalo o navýšení dalších vyšetřovacích modalit. Metodika: Byla provedena analýza prospektivně sbíraných dat u pacientů podstupujících resekční operační výkon pro karcinom rekta s obnovou kontinuity pomocí anastomózy. Mezi sledované parametry jsme zařadily CT volumometrii a denzitometrii m. psoas v úrovni dolního okraje L3, parametry spojené s hospitalizací, laboratorní markery, rozsah onkologického onemocnění a incidenci komplikací, mezi nimi zejména leaku anastomózy. Výsledky: Do sledovaného souboru bylo zařazeno 211 pacientů, kteří v letech 2017-2021 podstoupili operační výkon pro karcinom rekta s obnovou kontinuity anastomózou. Ve sledovaném souboru bylo 66,4 % mužů, věkový průměr 65 let. Ve sledovaném souboru mělo pooperační komplikace 81 pacientů, což je 38,4 %. Chirurgickou komplikaci jsme zaznamenali u 70 z nich (33,2 %). Leak anastomózy byl zaznamenán u 50 pacientů (23,7 %), klinicky významný byl však u 36 z nich (17,1 %). Dle dostupné literatury byla stanovena hraniční hodnota pro psoas index na 6,1 cm2/m2, jako indikátor sarkopenie. V daném souboru pacientů jsme provedli statistickou analýzu pomocí Fischerova exaktního testu, podle kterého se tato skutečnost nejeví jako statisticky významná (p = 0,553). Na základě analýzy hustoty m. psoas (psoas density – PD) jsme pomocí analýzy Mann-Whitney U testem zjistili statistickou významnost mezi skupinou pacientů s chirurgickou komplikací a pacientů bez komplikace. Závěr: Vzhledem k rozdílnosti objemu m. psoas v populaci dle věku a také rozdílu mezi pohlavími bude nutné stanovení vlastní hranice pro sarkopenii, která bude věkově stratifikována pro obě pohlaví zvlášť. Vzhledem k pozitivnímu výsledku vztahu hustoty m. psoas ke komplikacím bude tato skutečnost rozvinuta a bude hledána hranice predikující riziko vzniku komplikací. Na základě našich dat se jeví trupová volumometrie a denzitometrie jako slibný nástroj pro predikci sarkopenie a tudíž i jako indikátor nutričního rizika, je však zapotřebí více dat a přesnější stanovení hraničních hodnot pro danou populaci. Podpora projektu: Specifický výzkum Fakulty vojenského zdravotnictví Univerzity obrany pod číslem SV/FVZ202007

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Fluorescenční technika s podáním ICG je v chirurgických oborech často využívanou metodou. S postupným vývojem a celosvětově se rozšiřujícím uplatněním robotických systémů se stalo využití fluorescence pomocí ICG velmi přínosným, snadno proveditelným, časově nenáročným a naprosto bezpečným vyšetřením. V kolorektální chirurgii se uplatňuje zejména k ověření prokrvení a vitality anastomózy po resekčních výkonech. Lze ji však využít i pro jiné účely, jako je předoperační označení tumoru, vizualizace anatomických struktur nebo detekce uzlin. Autoři prezentují vlastní zkušenosti s využitím ICG a možnosti jeho uplatnění v robotické chirurgii.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Poruchy vyprazdňování u dětí představují závažnou a velmi zajímavou klinickou problematiku. Zácpa není samostatné onemocnění, ale jedná se o příznak funkční prosté zácpy či organického onemocnění. Léčba prosté zácpy je dlouhodobá, trvá většinou 6-12 měsíců, a dokonce i poté má 1 relaps potíží během následujících 5 let až 50 % dětí. Studie poukazují, že až u 30 % dětí přetrvávají obstipační potíže až do dospělosti. Dlouhodobá zácpa zejména ve spojení s pseudoinkontinencí představuje i závažný sociální problém. Děti s těmito potížemi jsou často vyřazovány z kolektivu, mívají psychické problémy v komunikaci s vrstevníky. Vzhledem k době vzniku těchto potíží již v útlém věku je velmi obtížná i spolupráce dítěte při řešení zácpy. Dlouhodobé potíže představují i velkou zátěž pro rodiče. Vzhledem ke všem těmto ukazatelům je cílem co nejrychleji stanovit správnou diagnózu a zahájit co nejrychleji léčbu. Současně je nutná edukace rodičů, nácvik normálního defekačního stereotypu, rozptýlit pocity viny rodičů a předat základní informace o dalším možném průběhu onemocnění, v neposlední řadě opakovaně zdůraznit nezbytnost dlouhodobé léčby. Cílem léčby je zkvalitnění života dítěte i jeho rodiny. Mezi základní diagnostické metody patří high resolution anorektální manometrie. Jedná se o neinvazivní metodu, kdy na základě měření tlaků v oblasti anorekta jsme schopni zhodnotit funkčnost anorekta.