16. ČESKO-SLOVENSKÝ KONGRES DĚTSKÉ ANESTEZIE, INTENZIVNÍ A URGENTNÍ MEDICÍNY

Abstrakt

1. Úvod: kazuistické sdělení týkající se 3 dětských pacientů dokumentuje závažnou komplikaci u operačních výkonů na průdušnici (tracheostomie, plastika tracheostomatu, urgentní koniotomie), kdy během výkonu či těsně po výkonu došlo ke vzniku pneumomediastina a pneumothoraxu, kdy pouze rychlá diagnostická rozvaha a urgentní zásah intenzivisty může odvrátit exitus pacienta. Pacienti: pacient č.1 (9 m., stp. tracheostomii), pacient č.2 (3r., stp. plastice tracheostomatu), pacient č.3 (urgentní koniotomie pro dušnost). Po operačním výkonu a předání na JIRP dochází k dušnosti, podkožnímu emfyzému. Na RTG hrudníku (pokud se stihl zhotovit) oboustranný PNO, nemožnost ventilace, bradykardie až asystolie. Urgentně zavedena hrudní drenáž. Diskuse: díky charakteru operačního výkonu, způsobu zajištění dýchacích cest při výkonu a extrémnímu podtlaku při spontánní ventilaci dušného pacienta může dojít ke vzniku podkožního emfyzému a pneumomediastina podél fascií a velkých cév, ruptuře na přechodu parietální a viscerální pleury na bazi plic a vzniku vnitřního ventilového PNO, který dále znemožňuje ventilaci a kompromituje oběh. Závěr: jenom rychlá diagnostická rozvaha a urgentní zavedení oboustranné hrudní drenáže může zabránit exitu pacienta 2. Úvod: obecně můžeme konstatovat, že prakticky každý diagnostický i terapeutický zákrok u dětí je nutné provést v analgosedaci či v celkové anestezii. Vzhledem ke komfortu dítěte, jeho rodiče a průchodnosti operačních sálů je vhodné tyto zákroky provádět na plně vybaveném příjmovém sálku JIRP či na vyšetřovně hematoonkologického oddělení. Pacienti: v období 1.1.2023-31.8. 2023 celkem 220 analgosedací a 24 celkových anestézií na sálku JIRP či vyšetřovně hematoonkologického oddělení, bez jediné komplikace. Diskuse: autor přednášky dokumentuje jednotlivé způsoby analgosedace a celkové anestezie, kdy nejdůležitějším požadavkem při výběru anesteziologické metody je požadavek maximální bezpečnosti pro dětského pacienta při výkonu mimo operační sál. Závěr: provádět krátké diagnostické a terapeutické výkony v analgosedaci či celkové anestezii mimo operační sál je možné a vhodné vzhledem k dětskému pacientovi, jeho rodčům, operatérovi a průchodnosti operačních sálů.

Abstrakt

Anestéziologická starostlivosť vykonávaná mimo operačnej sály je rastúcou a nedielnou oblasťou pediatrickej anestéziologickej praxe. Anestéziologický tím vykonáva starostlivosť o deti na rôznych miestach, ktoré zahŕňajú diagnostickú a intervenčnú rádiológiu, gastroenterológickú a pľúcnu endoskopiu, pracoviská radiačnej onkológie a pracoviská iných chirurgických špecializácií a špecifických technológii. Aby anestéziológ pracujúci v týchto prostrediach mohol poskytnúť bezpečnú a vysokokvalitnú starostlivosť, musí pochopiť jedinečné environmentálne, logistické a perioperačné riziká spojené s každým vzdialeným miestom. Táto prezentácia poskytuje prehľad o bezpečnostných a systémových úvahách v pediatrickej anestézii mimo operačnej sály predtým, ako podrobnejšie opíše najtypickejšie „error traps“ v danej problematike.

Abstrakt

Rozštěpové vady rtu a patra patří mezi nejčastější vrozené vývojové vady. Fakultní Thomayerova nemocnice patří mezi pracoviště, která poskytují časnou operační léčbu rozštěpu rtu . Od března 2006 tuto péči vyžadovalo asi 140 dětí. Předmětem mého sdělení je podělit se o zkušenosti s anestézií u tohoto typu výkonů.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod Sdělení pojednává o klíčových momentech v průběhu perioperačního procesu, které mohou být ovlivněny a zvýšit tak bezpečnost dětského pacienta i celého procesu. Vlastní sdělení Prvním z klíčových bodů je předanestetické vyšetření, pohovor s pacientem a jeho zákonnými zástupci, který probíhá na anesteziologické ambulanci. V této fázi lze vhodných nastavením dětem blízkého prostředí a detailním popisem jednotlivých kroků předanestetického procesu navodit atmosféru vzájemné důvěry. To vede i ke snížení anxiety u dítěte i rodičů. Současně zde před vlastním podpisem formuláře informovaného souhlasu probíhá volba vhodného způsobu premedikace a přípravy na zajištění žilního vstupu (vytipování vhodných míst a preskripce topické anestezie). Aktuálně na důležitosti také nabývá nejen popis vlastního uvedení do celkové anestezie, ale i fáze zotavení z anestezie na sále, na dospávacím pokoji či na jiné jednotce s vyšší mírou péče a monitorace. Důležité, a to i vzhledem k bezpečnosti, je stanovení podmínek doprovodu dítěte zákonným zástupcem, a vysvětlení důvodů případného omezení práva dítěte na nepřetržitou přítomnost zákonného zástupce, pokud k tomu v nezbytných případech dochází. Důležitou součástí procesu vedoucího ke zvýšení perioperační bezpečnosti je bezprostřední předanestetická rutina, kdy po kontrole dokumentace a domluveného postupu, dochází u efektivně analgosedovaného dítěte k zajištění vstupu do žilního řečiště. Další kapitolou je zajištění efektivní pooperační analgezie systémově či regionálními technikami. Posledním zmíněným bodem je pooperační péče, která nekončí doporučením pooperační monitorace a medikace, ale měla by vést i k absolvování pooperační anesteziologické vizity, a to zejména u rizikových pacientů a pacientů po anestezii s použitou specifickou anesteziologickou technikou. Závěr. Komunikace, a poté poučený a spolupracující zákonný zástupce, jsou důležitou a nezbytnou součástí perioperační bezpečnosti.

Abstrakt

Přednáška se bude týkat adekvátního zajištění pacienta před transportem do zdravotnického zařízení. Typicky pacienti s traumatem či děti v kritickém stavu různé etiologie vyžadují minimální intervence stran monitorace, analgosedace a fixace zlomenin, nemluvě o cévním vstupu či zajištění průchodnosti dýchacích cest. V jednotlivých kazuistikách budou následně diskutovány konkrétní postupy.

Abstrakt

Každé zdravotnické zařízení by mělo být vybaveno pro poskytnutí první neodkladné péče o kriticky nemocného pacienta v každém věku a jeho zajištění pro následný transport na vyšší pracoviště. Kriticky nemocný pediatrický pacient je „noční můrou“ nejen pro ambulantní lékaře, lékaře ZZ nižšího typu a lékaře ZS. Zhodnocení celkového stavu dítěte během prvního kontaktu je klíčové pro adekvátní postup. Lze využít Pediatric Assessment Triangle. Cílem je identifikovat nestabilního pacienta s ohroženými životními funkcemi, u kterého hrozí rychlá progrese stavu vyžadující okamžitou intervenci (zajištění dýchacích cest/oběhu). Následuje odebrání anamnézy a fyzikální vyšetření, neinvazivní měření saturace kyslíkem, případně dle dostupnosti vyšetření krevních plynů. Na základě těchto vyšetření volíme další postup. V případě nutnosti i.v. terapie je metodu první volby periferní žilní katetr. V případě, kdy nelze zajistit i.v. vstup a stav pacienta je kritický, volíme i.o. vstup. Obě zmíněné varianty vyžadují zkušenost provádějícího zdravotníka. Některá léčiva lze podat alternativní cestou – nasálně/rektálně/inhalačně. Při zajišťování dýchacích cest u dětí je potřeba si uvědomit anatomická specifika DC (především u dětí do cca 6 ti let). Za zásadní se považuje schopnost efektivní ventilace pacienta obličejovou maskou. Bezpodmínečně nutná je znalost vybavení pro zajišťování DC, které má ZZ k dispozici (samorozpínací vak, obličejové masky, supra/infraglotické pomůcky, laryngoskopy a možnosti O2 terapie, případně transportní ventilátor). Je potřeba mít představu o potencionálních komplikacích, které se mohou při zajišťování DC vyskynout, a vědět, jak jim předejít/jak je řešit. Důležitou součástí zajištění dýchacích cest, a to nejen u dětí, je týmový přístup a netechnické dovednosti (efektivní komunikace, management týmu). K získání těchto dovedností je v poslední době využíván trénink na simulátorech všech věkových kategorií.

Abstrakt

Na urgentním příjmu nebo v LPS pro dospělé se – i když výjimečně – můžeme setkat i s dětským pacientem, kterého tam dopraví příbuzní. Je nutné postupovat podle stejných principů jako při ošetřování dospělých pacientů. V první řadě je potřeba identifikovat dítě v kritickém stavu na základě rychlého zhodnocení celkového stavu (vzhled, chování, stav vědomí, dušnost, mramoráž kůže či jiné známky šokového stavu). Postupujeme podle algoritmu ABCDE: A – zhodnocení a zajištění dýchacích cest, B – dýchání, C – stav oběhu, D – orientační neurologický nález a glykémie, E – zevní faktory a vyšetření od hlavy k patě, přičemž by každý lékař měl alespoň orientačně znát hodnoty základních životních funkcí podle věkových kategorií. U úrazových stavů a při vyšší intenzitě bolesti je potřeba zahájit analgetickou léčbu, a to i alternativními cestami (intranasálně, per rectum apod.). Při podezření na závažný stav ihned voláme buď pediatra, případně pediatrického intenzivistu, je-li dostupný, nebo tísňovou linku 155, aby ZZS transportovala dítě na pracoviště schopné vyřešit jeho akutní zdravotní problém. Do příchodu/příjezdu poskytneme adekvátní péči na úrovni lékařské první pomoci podle charakteru obtíží.

Abstrakt

Toxikologická vyšetření často hrají klíčovou roli v diagnostice akutních otrav i chronické expozice u dětí i dospělých. V současné době existuje celá řada postupů, které toxikologové při své systematické i cílené analýze používají, a pro lékaře mohou být tyto výstupy těchto postupů často nepřehledné a matoucí. Autor v přednášce vysvětluje základní rozdíly ve výpovědní hodnotě nejčastěji používaných technologií a představuje možnosti, které toxikolog může mít k dispozici pro uspokojení diagnostických potřeb lékařů.

Abstrakt

MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) běžně nazývaný "extáze" je syntetická sloučenina, která je strukturně i farmakologicky podobná amfetaminům. Patří k běžně užívaným drogám zejména v prostředí tanečních klubů a festivalů. S jejím užíváním může být spojena řada nežádoucích účinků, může vyvolat vážné až smrtelné komplikace. Jsou představeny vybrané případy požití extáze se závažnými následky.

Abstrakt

Infekce virem hepatitidy C je jednou z vedoucích příčin chronického onemocnění jater v západních zemích, v současné době se však jedná o infekci zcela vyléčitelnou pomocí přímo působících antivirotik. Protivirová léčba je plně perorální, krátká a vysoce účinná, vyléčí se více než 99 % pacientů. Léčba HCV infekce je u dětí možná od 3 let věku a používají se stejné pangenotypové lékové kombinace jako u dospělých. K přenosu HCV infekce může dojít v průběhu porodu z matky na dítě. Riziko přenosu je menší než 5 %. V případě, že matka byla infikována, dítě má být vyšetřeno v 18 měsících věku. U adolescentů je bohužel nejčastějším způsobem přenosu nitrožilní aplikace drog a sdílení injekčního instrumentária.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Tématem je kazuistika desítileté dívky s kraniocerebrálním poraněním, která byla přijata na naše oddělení 17.10.2022 a propuštěna 23.2.2023. Dívenka byla dne 17.10.2022 sražena dodávkou, jednalo se o přímý úder zrcátkem jedoucí dodávky do hlavy dítěte. Při příletu LZS leží dítě na cestě v bezvědomí, dominuje otevřená krvácející rána T- P vpravo. Po základním zajištění a intubaci je dítě transportováno na EMERGENCY ve FN Ostrava. Po zajištění invazivních vstupů a provedení celotělového CT bylo dítě urgentně indikováno k neurochirurgickému výkonu. Po operačním výkonu byla holčička převezena na OPRIP A, k následné resuscitační péči. Vzhledem k rozsahu cerebrálního poranění se jednalo o život ohrožující stav, s nejistým výsledkem k přežití. V kazuistice se zaměřuji na možnosti plného propojení akutní medicíny s alternativními postupy v ošetřovatelství. Cílem této kazuistiky je seznámit posluchače s možnostmi a implementací alternativních metod v péči o kriticky nemocného pacienta.

Abstrakt

Přednáška obsahuje kazuistiku desetileté dívenky po těžkém kraniotraumatu. Léčebná rehabilitace je nezbytnou a nezanedbatelnou součástí léčby pacientů po kraniotraumatech. Cíle fyzioterapeutické a ergoterapeutické intervence je prevence vzniku sekundárních změn z imobility, podpora respiračních a zejména motorických funkcí, ale také orofaciální stimulace, kognitivní výcvik a výcvik ADL. Přednáška je zaměřena na opakovanou, dlouhodobou fyzioterapii a ergoterapii na jednotce intenzivní péče. Během léčby dívka absolvovala terapii v hyperbarické komoře a přerušovanou léčbu v rehabilitačním ústavu v Hamzově léčebně Luže Košumberk. Uvedeny jsou jednotlivé postupy a využívané techniky fyzioterapie a ergoterapie, včetně jejich zásad, principů a limitů. Nezbytnou součástí léčby bylo zapojení celého multidisciplinárního týmu, včetně nadstandardní spolupráce rodiny.

Abstrakt

Pronační poloha patří k terapeutickými postupům při léčbě ARDS i u pediatrických pacientů. Další využití této polohy je při polohování pacientů jako prevence vzniku dekubitů a jako součást RHB u pacientů na pediatrické JIRP. V prezentaci chceme ukázat možnosti provedení pronační polohy, budeme se zabývat prevenci vzniku komplikací, které můžou vzniknou v souvislosti s pronační polohou a specifiky ošetřovatelské péče o pediatrického pacienta v pronační poloze.

Abstrakt

Cílem sdělení bude nastínit možnosti robotické terapie u dětí v intenzívní péči ve FN Ostrava. Současná doba významně podporuje rozvoj roboticky asistované rehabilitace. Neurofyziologické podklady robotické terapie jsou založeny na míšní autonomii, plasticitě mozku a principech motorického učení. Prostřednictvím robotických technologií lze cílit terapii nejen na oblast chůze a stability, ale také na funkci horních končetin a kognice. Výzkumy robotické rehabilitace u dětí jsou orientovány především na neurologicky postižené pacienty a děti s dětskou mozkovou obrnou. Robotická zařízení lze rozdělit podle segmentového zaměření pro terapii horních končetin, dolních končetin a komplexní pohybovou terapii, dále pak podle mechanické struktury na exoskeletonové ortézy a end-efektorové systémy. Podle úrovně podpory pohybu na plně vedený pohyb, aktivní pohyb s dopomocí a volní pohyb. Mezi pozitiva robotické rehabilitace patří vyšší počet opakování kvalitního pohybu (oproti manuálně vedené terapii), terapie obohacená o zpětnou vazbu, kvantitativní hodnocení a vhodná hra, která je právě u dětí podstatná. Mezi negativa patří ekonomická zátěž, prostorová náročnost, ale také nároky kladené na terapeuta (uživatelské prostředí, čas apod.). V prostředí intenzívní péče jsou hlavním limitem robotické rehabilitace zejména nutnost zaujetí konkrétní polohy, prostorová kapacita, časová dotace na péči a ze strany pacienta často snížená pozornost, vytrvalost a spolupráce. Nejčastěji využívané zařízení v intenzívní péči je motomed (s vizuální zpětnou vazbou), který umožňuje terapii horních nebo dolních končetin formou pasivního či aktivního pohybu. Mezi další zařízení patří Vibramoov a Home Balance. Pokud to zdravotní stav dítěte dovolí a je možné prostory intenzívní péče chvilkově opustit, lze docházet s našimi pacienty na robotickou terapii na dětskou ambulanci nebo na lůžkové rehabilitační zařízení. V tomto případě jsou využívány přístroje Balance Trainer, Pablo, Armeo Spring, a pro teenagery Lokomat Pro FreeD.

Abstrakt

Úvod: Lékařská pohotovostní služba pro děti (LPS) je v ČR prvním stupněm lékaři poskytované přednemocniční péče. Služba před rokem 1989 fungovala v rámci centralistického modelu československého zdravotnictví, tzv. Ústavu národního zdraví, a byla všeobecně dostupná za cenu bezohledného přetěžování lékařů/praktických pediatrů nadměrnou pracovní zátěží. Po roce 1989 se systém v ČR výrazně proměnil. Zásadní změnou byla zejména privatizace ambulantních lékařů, která se týkala většiny praktických lékařů pro děti a dorost (PLDD) a vedla postupně k rozdělení pediatrů na dvě skupiny s různými pracovními a finančními podmínkami, různými zájmy a různou filozofií medicíny. Metodika: Byla provedena anketa mezi všemi zdravotnickými pracovišti, které jednotlivé kraje deklarují jako poskytovatele LPS. Dotazník obsahoval otázky: 1. Je u vás LPS skutečně poskytována? 2. Je LPS spojena s lůžkovým pracovištěm – dětským oddělením (DO)? 3. Pokud ano, je ambulance LPS provozována nad rámec akutní ambulance oddělení? 4.Ve kterých časech je LPS provozována? 5. Kolik dětí ošetří LPS za rok? 6. Pracují ve vaší LPS PLDD nebo lékaři z nemocnice? 7. Máte problém se zajištěním dostatečného počtu lékařů? 8. Pokud ano, co je z vašeho hlediska příčinou nedostatku lékařů? 9. Jak by měl být podle vás problém LPS řešen? Výsledky: Podle webových stránek jednotlivých krajů poskytuje v ČR LPS dětem 94 pracovišť. Na dotazník odpovědělo 69 z nich, z toho 5 uvedlo, že provoz LPS byl již ukončen, 64 provozování LPS potvrdilo. 41 pracovišť provozuje LPS mimo DO, ve 23 případech je LPS provozována společně s DO – toto se týká především menších měst. Většina míst (33) provozuje LPS v pracovní dny i o víkendech, ale nikoli v noci. V 10 místech funguje LPS v pracovní dny jen do večera, o víkendu nepřetržitě. 7 pracovišť poskytuje LPS v pracovní dny i o víkendech včetně noci. Počet ošetřených dětí se pohybuje mezi 500 – 30 000 za rok. Na 35 pracovištích se ve službách střídají PLDD i nemocniční lékaři, na 17 LPS pracují výhradně PLDD. 49 pracovišť uvedlo, že má problémy se zajištěním dostatečného počtu lékařů do služeb LPS. Dominující příčinou tohoto problému je neochota PLDD do služeb nastupovat (43 případů) spolu se stárnoucí populací těch PLDD, kteří ve službách pracují (12) a neschopností krajů PLDD do služeb zapojit. Mezi návrhy na řešení problémů v LPS se nejčastěji objevily povinnost PLDD sloužit (28), zapojení pojišťoven (13), edukace rodičů (10), centralizace a přesnější rajonizace LPS (8), zvýšení regulačních poplatků (8). Závěr: Systém poskytování LPS v ČR je nerovnoměrný a nestabilní. Služba je v některých místech neúměrně přetěžována, což může snižovat dostupnost a kvalitu péče poskytované dětem. Přestože jde o přednemocniční péči, velká část pracovišť signalizuje neochotu PLDD ve službách pracovat. LPS pak mají problém službu personálně zajistit. Řešením musí být podle většiny respondentů vyšší zapojení PLDD do služeb. Přetěžování služby by podle některých bylo možné částečně řešit také centralizací LPS a edukací rodičů.

Handout

Abstrakt

Sdělení se týká problematiky směrování dětských pacientů z terénu k cílovému poskytovateli akutní lůžkové péče. Rozhodovací proces zpravidla závisí na stavu pacienta, resp. další potřebě vyšetřovacích metod a definitivní terapie, nicméně vliv mohou mít i krajová specifika či přání rodičů. Po obecném úvodu budou rozebírány konkrétní kazuistiky s diskuzí ohledně zvolených postupů.

Abstrakt

Charakteristikou práce v urgentní medicíně je nárazový a nepředvídatelný příliv pacientů, z nichž jen malá část je ohrožena na životě nebo má závažné poranění či onemocnění. Přetíženost (overcrowding) urgentních příjmů je celosvětovým problémem, snižuje bezpečnost ošetření a spokojenost pacientů, zvyšuje se riziko lékařského pochybení. Triáž má včas identifikovat pacienty s potřebou okamžité péče a tím minimalizovat zdravotní následky. Pacienti jsou třídící sestrou zařazeni do kategorie (priority) podle naléhavosti svého zdravotního stavu, priorit bývá 3-5 stupňů. Triáž se musí opírat o jednoznačná kritéria vitálních funkcí dětských pacientů všech věkových kategorií (vědomí, tf, TK, SpO2, tělesná teplota, dechová frekvence a intenzita bolesti) a o zhodnocení vedoucího příznaku (dušnost, křeče, pád, porucha vědomí, teplota apod.). Existují validizované systémy triáže, z nichž nejrozšířenější jsou Emergency Severity Index (ESI) a Manchester Triage System (MTS), některé systémy jsou ověřené i pro pediatrickou populaci. Zavedení formalizovaného třídění je nezbytné pro pohotovostní/urgentní služby k zajištění bezpečnosti pacientů a pro zvýšení kvality péče. Přednáška představuje základní principy a použití triáže v praxi.

Abstrakt

V mém sdělení se pokusím seznámit kolegy s nejčastějšími úrazy na našem oddělení, s nutnosti mezioborové spolupráce, nastínim použití bezpečné analgosedace u dětí, kterou používame zejména při repozicích fraktur, ale i ošetřování jiných úrazů. Součástí sdělení je upozornění na komplikace a rizika analgosedace. Přednáška bude doplněna o zajímavé kazuistiky.

Abstrakt

Vědomí je optimální stav centrálního nervového systému, kdy je jedinec schopen optimálně reagovat na změny vnějšího prostředí, uvědomovat si své okolí, sebe samého, učit se, pamatovat si děje a zařadit je v časové ose. Porucha vědomí je stav, kdy si pacient není vědom okolního dění, v zahraniční literatuře se označuje jako ALOC (altered level of consciousness), případně altered mental status. Poruchy vědomí můžeme rozdělit na kvalitativní, které se projevují změnou obsahu vědomí a u dětských pacientů jsou méně časté, a na kvantitativní, kdy dochází ke ztrátě vědomí v užším slova smyslu, eventuálně jejich kombinace. U kvalitativních poruch vědomí je vigilita zachována, ale je přítomna alterace psychických funkcí. U kvantitativních poruch je postižena vigilita a hodnotíme ji pomocí skórovacích systému jako jsou GCS (Glasgow Coma Scale), pGCS či AVPU skóre. Etiologie poruch vědomí má mnoho příčin, kterým je společné anatomické či funkční poškození mozku. Patofyziologicky jde buď o útlum korových struktur, nebo abnormality ascendentní retikulární formace v mozkovém kmeni nebo mezimozku. Patologické změny tak mohou být supratentoriální (s ložiskovými motorickými příznaky), infratentoriální (kdy jsou často přítomné abnormální dechové vzorce) a metabolické encefalopatie, bez ložiskových příznaků. Diferenciální diagnostika poruch vědomí je velmi široká. Zahrnuje infekční, traumatické, neurologické, metabolické, endokrinologické, cévní, psychiatrické, toxické a jiné příčiny. Rovněž může být přítomná u polytraumatizovaného pacienta. U dítěte v bezvědomí postupujeme podle principu ABCDE a hlavně se zaměřujeme na zajištění základních životních funkcí. Intubace a umělá plicní ventilace je indikována u pacientů s poruchou vědomí při GCS pod 8. Uvedené sdělení předkládá soubor kazuistik pacientů s poruchou vědomí různé etiologie. Poukazuje na to, že pouze cílený a systematický postup nám umožní stanovit správně diagnózu, a tak zahájit adekvátní terapii včas, s cílem minimalizovat poškození zdraví pacienta.

Abstrakt

Křeče u dětí jsou jedním z častých akutních symptomů, které je třeba umět aktivně řešit. Základem je rozpoznání křečujícího dítěte, dále pak zjištění doby trvání křečí, charakteru křečí, přidružených symptomů jako je například zvracení, horečka a vyloučení předchozího úrazu hlavy. V diagnostice prvního kontaktu by se nemělo zapomínat na změření hladiny glykémie, v nemocnici dle charakteru a délky trvání křečí můžeme využít další vyšetřovací metody – krevní testy, zobrazovací metody, EEG. Z terapeutických možností využíváme u dětí primárně podání rektálního diazepamu či bukálního midazolamu, při přetrvávání křečí volíme léky druhé a třetí linie. V určitých případech může být dítě po křečích dimitováno do domácí péče bez nutnosti hospitalizace.

Abstrakt

Dušnost je v dětském věku jedna z nejčastějších příčin ošetření pediatrických pacientů na Oddělení urgentního příjmu a LPS dětí, stejně tak je dušnost jedna z nejčastějších diagnóz, se kterou odesíláme pacienty k hospitalizaci. Diagnostika dušnosti začíná již v čekárně či na triáži, zde je důležité si rozpoznat prvotní varovné příznaky – dyspnoe, tachypnoe, distanční fenomény, cyanóza. Spektrum diferenciální diagnostiky dušnosti je široké, sahá od respiračních onemocnění přes anafylaktické příčiny po kardiální onemocnění. Při diagnostice a terapii dušných pacientů je nutné postupovat rychle. Terapie dušnosti závisí na etologii příčiny. U pacienta obstrukcí se dbá na dostatečnou bronchodilataci při které postupujeme dle nových guidelines.

Abstrakt

Rozhodnutí mezi lůžkovou či ambulantní péčí může být problematické i pro zkušeného lékaře. Aspektů, které je potřeba zhodnotit je několik. Nezáleží jen na medicínských znalostech a zkušenostech jednotlivce či na obecných medicínských prinpicech, ale i na zvyklostech a možnostech daného pracoviště či aktuální lůžkové situaci. Je potřeba vzít v úvahu nejenom konkrétní zdravotní stav pacienta, ale i jeho sociální či geografickou situaci. Na podobných principech je založeno i rozhodování, kdy pacienta přeložit na vyšší pracoviště. Následující sdělení na příkladech několika kazuistik či modelových situací přibližuje možná rozhodovací dilemata a vysvětluje obecná indikační kritéria pro dimisi či hospitalizaci. V problematických případech se zaměříme i na právní oporu v zákonech.

Abstrakt

Poskytování zdravotní péče v České republice upravuje příslušná legislativa a můžeme je rozdělit na základě několika kritérií. Jedním z těchto kritérií je posloupnost poskytované péče. Za primární péči je považována péče, poskytovaná formou tzv. prvního kontaktu, kde v České republice spadají praktičtí lékaři, stomatologové a gynekologové. Primární péči o dětského pacienta zajišťují praktičtí lékaři pro děti a dorost, kteří poskytují léčebně-preventivní péči pacientům od narození do dovršení devatenácti let. Sekundární péče zahrnuje péči odborného charakteru, ke které je pacient zpravidla odeslán z péče primární. Sekundární péči poskytují ambulantní i nemocniční specialisti. Terciární péče je péče poskytovaná na velice specializované a komplexní úovni, poskytují ji zpravidla výzkumné ústavy. Dalším kritériem je dělení péče podle její akutnosti. Zákon o zdravotnických službách rozlišuje péči neodkladnou, akutní, nezbytnou a plánovanou. Neodkladná péče je poskytována v případě stavů, které bezprostředně ohrožují život, mohou vést ke smrti, nebo vážnému ohrožení zdraví. Akutní péče slouží k odvrácení vážného zhoršení zdravotního stavu, nebo zmírnění jeho rizika, tak aby se zdravotní stav nezhoršoval. Nezbytná péče se týká zahraničních pojištěnců. Veškerá ostatní péče je péčí plánovanou. Z praktického hlediska má největší využití dělení zdravotní péče podle formy poskytované zdravotní péče. Ambulantní péče je péče, při které není nutná hospitalizace pacienta. Zahrnuje jak primární péči, tak i péči odbornou. Poskytnutí jednodenní péče s ohledem na charakter zdravotnických výkonů, vyžaduje pobyt pacienta na lůžku, ale po dobu kratší než 24 hodin. Samotná lůžková péče oproti tomu vyžaduje dlouhodobější hospitalizaci pacienta. Lůžková péče, tak může probíhat na úrovni akutní lůžkové péče, tak následné a dlouhodobé lůžkové péče. Poslední formou poskytování zdravotní péče je péče poskytovaná ve vlastním sociálním prostředí pacienta. Lékař primární péče poskytuje, tak péči primární ambulantní, která může být akutní, plánovaná, ale i neodkladná. Může poskytovat i péči nezbytnou. Pro případ neodkladné péče musí být místo poskytování zdravotnických služeb náležitě vybaveno. Lékař primární péče se neobejde bez spolupráce se specialisty či s nemocnicí. Spolupráce na všech úrovních je nezbytná pro zachování kvality a kontinuity péče, a také pro minimalizaci rizika, které povede k poškození zdraví či života pacienta. Důležité je dostatečné předávání informací potřebných pro zajištění kontinuity péče, a to na všech úrovních poskytované péče, akutní, subakutní či chronické. Správně vedená zdravotnická dokumentace a následně správně formulovaná žádost o další péči by měla zajistit optimalizaci následné zdravotní péče poskytované specialistou, či v akutním lůžkové zařízení. Nicméně komunikace je důležitá i zpětně, směrem od specialisty či lůžkového zařízení k lékaři primární péče. Oboustranná důsledná a precizní komunikace povede k lepší spolupráci, zajistí potřebná vyšetření a léčbu, a také zamezí opakování již provedených vyšetření, což se projeví i ve snížení ekonomických nákladů. Kompetence lékaře primární péče pro děti a dorost jsou stále velmi omezené, vyžadují reformaci, která začíná patřičným vzděláním a neustálým vzděláváním zdravotníků, a končí oporou v legislativě. Uvedené sdělení prezentuje možný vhodný způsob komunikace na jednotlivých úrovních zdravotní péče o dětského pacienta.

Abstrakt

Mimotělní membránová oxygenace je indikována u dětských pacientů, u kterých byly vyčerpány všechny terapeutické možnosti při snaze o dosažení adekvátního prokrvení a okysličení tkání. Nejedná se o metodu terapeutickou. Jedná se o metodu, která překlene dobu do rekonstituce plicních a/nebo kardiálních funkcí. Je spojena se závažnými komplikacemi, kterým se snažíme nejen kvalitní lékařskou, ale i kvalitní ošetřovatelskou péčí, co nejvíce předejít. Přednáška poukazuje na významnou roli nelékařského zdravotnického personálu od indikace k napojení pacienta na ECMO až po transport na pracoviště JIRP KPDPM VFN. Součástí prezentace budou dosavadní výsledky našeho pracoviště.

Abstrakt

Mimotělní membránová oxygenace je indikována u pediatrických pacientů, u kterých byly vyčerpány všechny terapeutické možnosti v zajištění adekvátní funkce srdce a plic. Pro řadu pacientů v kritickém stavu znamená záchranu života. Péče o takového pacienta je vysoce specializovaná multioborová a komplexní. Je nutné adekvátní přístrojové, materiální, ale i personální zajištění pracoviště. Přednáška je zaměřená na problematiku ošetřovatelské péče o pediatrického pacienta na ECMO a její specifika.

Abstrakt

Slezina je nejčastěji poraněným orgánem v dutině břišní. Rozvoj příznaků bývá nenápadný a může tak zraněného ohrozit na životě. U polytraumat a sdružených poranění, kdy převládají známky poranění jiných orgánů, mohou být příznaky poranění sleziny přehlédnuty. Terapie je konzervativní a operativní. Na našem Oddělení pediatrické, resuscitační a intenzivní péče (dále OPRIP) jsou tato poranění častá a vídáme je zejména po dopravních nehodách a pádech na kole….. Metodikou sdělení je kazuistika pacienta hospitalizovaného na OPRIP. Cílem práce je zhodnocení výsledků léčby u pacientů s poraněním sleziny ošetřených na našem pracovišti. Závěr: Pacienti s traumatem sleziny vyžadují individuální přístup závislý na důsledném posouzení celkového stavu pacienta. Léčba probíhá většinou konzervativně a při chirurgické intervenci je snaha zachovat slezinu pro její význam v imunitní bariéře organismu. Chirurgické odstranění sleziny neboli splenektomie přesto zůstává jako jediný možný život zachraňující výkon při hemoragickém šoku u závažných nitrobřišních poranění.

Abstrakt

Cíl : Cílem práce je statistické srovnání počtů dětských pacientů, hospitalizovaných na DK JIRP FN Olomouc v letech 2019 až 8/2023, vyžadujících umělou plicní ventilaci nebo High Flow podporu. Důležitým aspektem je i cenová kalkulace spotřebního materiálu, nezbytného pro péči o pacienta na UPV nebo HFONT. Pacieni: V r. 2019 celkem 78 pacientů na UPV, 0 pacienů na HFONT. V r. 2020 55 pcientů na UPV, 14 pacientů na HFONT. V r. 2021 52 pacientů na UPV a 10 pacientů na HFONT. V r. 2022 65 pacientů na UPV a 12 pacientů na HFONT. Rok 2023 43 pacientů na UPV a 12 pacientů na HFONT. Závěr: HFONT jako neinvazivní metoda nám umožňuje významně snížit procento ventilovaných pacientů všech věkových kategorií i diagnóz a s tím spojených rizik během intubace a umělé plicní ventilace

Abstrakt

Úvod: Diabetes mellitus (DM) sa dostal na popredné priečky chronických ochorení. Zvyšuje chorobnosť aj úmrtnosť v dôsledku jeho závažných akútnych a chronických komplikácií, taktiež prispieva k zhoršeniu kvality života pacientov s týmto ochorením. Priebeh a prognózu DM môžu zhoršovať viaceré závažné komplikácie. Akútne komplikácie DM sú zapríčinené náhlou metabolickou dekompenzáciou, ktorá môže priamo ohroziť pacienta na živote. Patrí sem diabetická ketoacidóza (DKA), hyperglykemický hyperosmolárny syndróm, laktátová acidóza a hypoglykémia. Najčastejšou vyvolávajúcou príčinou DKA býva akútna infekcia (napr. infekt dýchacích ciest, pľúc, uroinfekt, apendicitída a pod.), opomenutie podania inzulínu, nadmerný príjem sacharidov, novozistený DM. Nezriedka však vyvolávajúca príčina zostáva nejasná. V klinickom obraze DKA je charakteristická dehydratácia, hypotenzia, tachykardia, prehĺbené a zrýchlené dýchanie a rôzny stupeň poruchy vedomia. Charakteristickým laboratórnym nálezom je triáda: hyperglykémia, metabolická acidóza a ketóza. Kazuistika 1: Takmer 12-ročný chlapec s DM 1 typu na inzulíne nedostatočne kompenzovaný. U dieťaťa sa prejavili ťažkosti ako opakované vracanie, vysoké glykémie až následne nemerateľná glykémia. Po podaní inzulínu subjektívne zlepšenie stavu, išiel si ľahnúť, následne nájdený rodičmi v bezvedomí. Privolaná záchranná zdravotná služba, ktorá pri príchode nachádza pacienta s GCS 3 body, nedýchal, asystólia, krvný tlak nemerateľný, suspektná aspirácia do dýchacích ciest. Pacient posádkou následne zaintubovaný, napojený na umelú pľúcnu ventiláciu, zahájená KPR s medikamentóznou liečbou s obnovením krvného obehu po 20 min. Dieťa prevezené leteckou záchrannou službou na naše pracovisko. Počas prevozu na kontinuálnej vazopresorickej podpore. Pri preberaní pacienta na monitore prítomná komorová tachykardia, periférne ani centrálne pulzy nehmatné, zrenice široké bez fotoreakcie, zahájená externá masáž srdca s kompletnou medikamentóznou liečbou a defibriláciou s následnou obnovou krvného obehu. Vstupný laboratórny nález s prítomnosťou závažnej hyponatriémie, hyperkaliémie, nemerateľné hodnoty glykémie a pH. Po korekcii vnútorného prostredia a pokračovaní vo vazopresorickej podpore nastáva opäť komorová tachykardia s plnou liečbou, ale pokračujúca KPR už nie je efektívna preto konštatovaný exitus letalis. Výsledky pitvy potvrdili u pacienta malígny edém mozgu a hnisavú pyelonfitídu. Kazuistika 2: 2-ročný pacient prijatý na našu kliniku pre progredujúci rozvrat vnútorného prostredia a somnolenciu. Dieťa s podozrením na novozistený DM 1. typu, dekompenzovaný s ketoacidózou. V spádovej nemocnici pacient spavý, postonkáva, neodpovedá verbálne, tachykardický, tachypnoický, kapilárna glykémia vstupne nemerateľná. Zahájená parenterálna rehydratácia, postupne sa zhoršujúce vedomie, bez reakcie na algické podnety. Po rehydratácii zahájená inzulinoterapia, vyšetrené očné pozadie a následne dohovorený transport na našu kliniku. Pri príchode pacient somnolentný, na oslovenie sleduje okolie, na algický podnet sa aktívne bráni, pri manipulácií pomrnkáva, GCS 11 bodov, kontrolná glykémia po príchode 12,6 mmol/l, vitálne funkcie stabilizované. V predchorobí subfebrílie a angína na antibiotickej liečbe. Realizujeme CT vyšetrenie mozgu bez patologického nálezu. Na druhý ošetrujúci deň ráno pacient ostavá apatický, zrenice široké, bez fotoreakcie, na algiu flexia horných končatín. Urgentne realizované CT intrakránia s nálezom edému mozgu s presunom mozočkových tonzíl do foramen magnum. Dieťa preto ihneď intubované, napojené na umelú pľúcnu ventiláciu. Zahájená antiedematózna liečba a korekcia vnútorného prostredia. V ďalšom priebehu napriek vyťaženiu liečby, opakované CT vyšetrenie verifikuje zlý prognostický nález, ktorý potvrdzuje konzílium neurológa a neurochirurga. V objektívnom neurologickom obraze prítomná areflexná kóma s chýbaním kmeňových reflexov. Realizované MR vyšetrenie mozgu s pridruženým nálezom trombózy venóznych splavov bez možnosti rádiologickej intervencie vzhľadom na komplexný stav pacienta. Realizované EEG vyšetrenie s patologickým grafom, ktorý ale nespĺňa kritériá pre mozgovú smrť, preto sa pokračuje v nastavenej terapii. Realizované multidisciplinárne konzílium s dohovorom o ukončení intenzívnej starostlivosti a prechod na paliatívnu starostlivosť. Záver: Diabetická ketoacidóza spolu s hyperglykemickým hyperosmolárnym syndrómom predstavujú dva extrémy v spektre metabolickej dekompenzácie DM. Až u 1/3 pacientov ide o zmiešanú poruchu. Oba tieto stavy sú indikáciou na hospitalizáciu pacienta na jednotku intenzívnej starostlivosti. DKA sa vo väčšine prípadov vyskytuje u pacientov s DM 1. typu a komplikuje priebeh ochorenia. Približne 0,5 -0,9% detí s DKA sa môže komplikovať edémom mozgu, pričom ¼ pacientov s edémom mozgu končí úmrtím. Ďalšia ¼ pacientov môže mať trvalé neurologické následky. Rizikové faktory podporujúce rozvoj edému mozgu sú závažný stupeň ketoacidózy, nízky vek dieťaťa (menej ako 5 rokov), novozistený DM, porucha vedomia, výrazná hypokapnia, zvýšená urea, veľký objem tekutín počas prvých 4 hodín liečby. Správny manažment a liečba detí s DKA znižuje závažné následky na minimum. Terapia a manažment je preto nevyhnutnosťou pre komplexný proces s neustálym neurologickým skrínigom klinického stavu detského pacienta.

Abstrakt

Známou komplikací po proběhlé infekci streptokokem skupiny A je revmatická horečka a glomerulonefritida. Několik kazuistik však naznačuje, že by mohl existovat i třetí typ imunopatologické reakce, která vzniká při současné infekci chřipkou a pyogenním streptokokem. Ve své prezentaci uvádím 2 kazuistiky pacientů léčených v letošním roce na KARIM 2. LF UK a FNM. U obou se jednalo o smíšenou infekci influenzy a pyogenního streptoka, kdy důvodem příjmu na resuscitační lůžka bylo respirační selhání při těžké pneumonii s pleurálními výpotky. U obou pacientů došlo při stále probíhající antibiotické léčbě po přechodném zlepšení opět ke zhoršení klinického stavu s elevací zánětlivých parametrů. Pro negativitu všech vyšetření na infekční agens byla nasazena imunosupresivní léčba (kortikoidy, inhibitor IL 1), která vedla k promptnímu zlepšení stavu. Po rehabilitaci a dimisi do domácího prostředí byli oba pacienti opět přijati do nemocnice v kritickém stavu s polyserositidou a elevací zánětlivých parametrů (pleurální výpotky a srdeční tamponáda) opět bez záchytu infekčního agens a dobrou reakcí na podání imunosupresivní léčby. Aktuálně jsou pacienti stabilizováni na chronické antirevmatické léčbě. Ve své přednášce uvádím 2 velmi podobně probíhající imunopatologické reakce, které nelze jednoznačně zařadit do některé dosud existující nosologické jednotky. Společným spouštěčem byla těžce probíhající koinfekce chřipky a pyogenního streptokoka. Vzhledem k probíhající epidemii streptokokových infekcí lze očekávat, že podobné případy se letos vyskytly i na jiných pracovištích. Pokud by se v následné diskusi zjistilo, že pacientů se stejnými symptomy je více, byla by vhodná spolupráce mezi pracovišti, či centralizace pacientů s cílem dalšího výzkumu této nové nemoci a optimalizace léčby.

Abstrakt

Autoři na kazuistice 2-denního novorozence prezentují rozvoj a léčbu hypokalcemických křečí. Cílem přednášky je upozornit na specifikum léčby křečí čerstvě narozených novorozenců, kde v repertoáru antikonvulzivní léčby musíme počítat i s nejčastějšími metabolickými odchylkami (hypoglykémie, hypokalcémie, hypomagnesémie ad.). Na příkladu kazuistiky potom autoři chtějí uvést základní diferenciální diagnostiku etiologie křečí a její terapie.

Abstrakt

Dětská intenzivní péče je obor jako žádný jiný. Pokusím se vám stručně připomenout její minulost, současné výzvy a také můj vhled do její budoucnosti. Dětská mortalita byla od počátku lidské civilizace až do konce 19.století velmi vysoká, umíralo každé druhé dítě. Teprve po II.světové válce došlo k jejímu poklesu na polovinu. Počátky intenzivní péče o dospělé a později také o děti jsou spojeny s poslední třetinou minulého století. V současnosti je dětská mortalita ve vyspělých zemích i díky intenzivní péči velmi nízká, pod 0.5%. Cenou za nižší mortalitu je však nárůst morbidity dětí po intenzivní a resuscitační péči. Aktuálními problémy na dětských JIP jsou v současnosti také chronická resuscitační péče, kvalita života dětí, rodičů a rodin, paliativní péče a v neposlední řadě také riziko vyhoření zdravotního perzonálu i díky jeho nedostatku. V nedaleké budoucnosti zřejmě budeme svědky dalšího rozvoje laboratorních, zobrazovacích metod a většího zapojení tzv. umělé inteligence („AI“) nejen do intenzivní medicíny. Základem úspěšné léčby však stále je a zřejmě vždy zůstane důkladná anamnéza, podrobné klinické vyšetření a znalost patofyziologie. Do budoucna nám však v interpretaci všech klinických a paraklinických vyšetření a v hodnocení zobrazovacích metod bude „AI“ stále více nápomocná.

Abstrakt

Strategie, způsoby zavádění a jednotlivé druhy cévních vstupů u dětí se během posledních 20 let zcela zásadně změnily. V současné době také vzrůstá počet dětských pacientů vyžadujících cévní vstup pro svou akutní, chronickou i ambulantní léčbu. V případě akutní péče se jedná o 90% pacientů. Vzhledem k rostoucím požadavkům na intravenozní léčbu nám moderní technologie přinesly katetry z nových, pro cévy vhodných a šetrných materiálů a techniky zavádění katetrů pomocí ultrazvukové navigace, která umožňuje přímou vizualizaci cév. Inzerce se stává bezpečnější, šetří cévy od opakovaných neúspěšných pokusů a snižuje riziko komplikací. Problematika cévních vstupů se stala postupně multioborovou záležitostí. Byla založena celá řada odborných společností, které organizují studie a shromažďují data, na jejichž základě jsou vytvářeny algoritmy a doporučení pro zvolení správného cévního vstupu, jeho fixaci, ošetřování a kontrolu polohy. Výsledkem by měl být správně zvolený vstup pro každého pacienta ideálně na celou dobu jeho léčby. Cílem sdělení bude popsat vývoj cévních vstupů v pediatrii během posledních 20 let a počátky zavádění centrálních žilních katetrů u dětí v tehdejším Československu s malým zastavením v dávné historii.

Abstrakt

Dětská urgentní medicína je podoborem urgentní medicíny, který se specializuje na dětskou populaci. Jedná se o relativně nový obor, který se v České republice teprve pomalu začíná rozvíjet, zatímco v některých státech jako je například Kanada, USA , Velká Británie, Austrálie, Španělsko, Francie, existuje přes 20let. Dětský urgentní lékař se umí postarat o dítě s akutním onemocněním či úrazem vyžadující okamžitou lékařskou péči. Má znalosti z intenzivní medicíny, anestezie, pediatrie, chirurgie, traumatologie a dalších oborů, které je schopen uplatnit a využít v efektivním diagnosticko terapeutickém procesu u akutního dětského pacienta. Rozpozná a kvalitně zajistí kritického pacienta, definitivně ošetří nekomplikované zranění, poskytne dítěti dostatečnou analgezii nebo provede procedurální analgosedaci, ambulantní bronchodilatační léčbu, infuzní terapii. Rrozpozná nutnost hospitalizace dítěte. O ostatní pacienty je schopný se postarat v ambulantním režimu. Jednou z možností, jak vyřešit problém ČR s nedostatkem pediatrů, dětských pohotovostí, je využít znalostí z dětské urgentní medicíny a začít se starat o akutní dětské pacienty co nejvíce efektivně. Uměle nenavyšovat počty hospitalizovaných pacientů, nezatěžovat specialisty, maximum pacientů vyřešit ambulantně, k hospitalizaci posílat je indikované pacienty.

Abstrakt

Vznik pediatrické intenzívní medicíny( dále PIM) je připisován Luise Gluckovi (neonatolog, San Diego,USA), který na konci 60.let demonstroval v rozsáhlém území pokles novorozenecké mortality-referenční JIP transportuje ohrožené novorozence na sebe. Nezůstali jsme pozadu a prof.Lhoták otevírá v roce 1968 na olomoucké klinice dvě JIP: pro novorozence a druhou pro děti a spolu se Ševčíkem a Malbohanem vydávají v šedesátých letech Náhlé příhody v pediatrii Při rozvoji PIM měli pediatři výhody, uměli se starat o novorozence s poruchami základních životních funkcí a ovládali vstup do cévního řečiště při infuzní terapii závažných dehydratací (v roce 1960 kojenecká úmrtnost 23 promile průjmy !) Milníkem je otevření dětského ARO v motolské nemocnici 25.6.1972 Činnost rozjížděli anestesiologové (Moučková, Venda) a pediatři (Kyncl, Novák). Po 18 měsících přichází z UVN prof. Jiří a několik lékařů a tlačí činnost téměř kompletně anestesiologicky. Nicméně jeho zásluha spočívá v dokonalém vybavení po stránce technické a „vojenské „ organizaci. Odchází do IPVZ-vedoucí katedry AR a formuje lékařský obor urgentní medicína (podílíme se,,) .Do Motola přichází řada mladých lékařů anestesiologů (geniální vynálezce Zábrodský, Pachl (budoucí přednosta AR kliniky ve Vinohradské FN.¨)..V Motole se rozvojem chirurgických oborů prohlubuje vazba pracoviště na anestesiologii. Strážcem pediatrické koncepce oddělení je po léta Karel Dlask. Novák odchází do Thomayerovy nemocnice, kde se rozvíjí intenzívní péče o novorozence včetně umělé plicní ventilace a protože je klinika katedrou pediatrie IPVZ probíhá postgraduální výchova lékařů včetně PIM (semináře, workshopy, stáže-praktická cvičení). Zavládl velký zájem o intenzívní medicínu. Školících akcí se zúčastnili vedoucí respektovaní pediatři, často primáři krajských nemocnic (Říha, Chyská, Wiedermann, Rene Hrdlička, Hrdlička Jan, Lukeš, Vobruba…) Vznikají jednotky intenzívní péče. je na nich výtečná spolupráce s lékaři ARO i jiných oddělení dané nemocnice podle hesla prof. Pokorného – Kriticky nemocné dítě je pacientem celé nemocnice. Mimo klasické pediatry, kteří po stránce organizační vytvářejí na přelomu tisíciletí Sekci intenzívní péče při výboru České pediatrické společnosti ČLK JEP se rozvíjí i spolupráce s anestesiology a dalšími obory, pro něž je pediatrická intenzívní medicína hlavním zaměřením a podílí se na vedení Sekce ( Prchlík-chirurgie, AR Brno Fedora, Klimovič, Šeda, Janoušek – kardio, Habanec, infekce). Koncem 20.stoleté.se setkáváme s kolegy ze Slovenska Tibor Šagát. Karol Kralinský, Laco Laho, Ludmila Podrácká a především Sveto Dluholucký….Pojí nás služba dětem, ale i pevné přátelství. V roce 2000 jsme z dobročinných zdrojů –akce Ostrovy života- získali desítky milionů korun. Zdařilo se vybavit dokonalou technikou v celé republice klíčové JIP , které prováděly i resuscitační péči (tuto činnost akceptují i zdravotní pojišťovny - vždy tomu tak nebylo).Probíhalo množství vědecko-výzkumných úkolů, řada z nich ve spolupráci se zahraničními pracovišti (Great Ormond Street Hospital, Londýn-bioelektrická impedance),Setkali jsme se na našem pracovišti v Thomayerově nemocnici s prof. Safarem. Vychází monografie Intenzívní péče v pediatrii, Pokračuje postgraduální výchova. Lékařů a zdravotních sester. Od roku 2007 skládá většina pediatrických intenzivistů atestaci z oboru Intenzívní medicína. Pediatričtí intenzivisté mají ve velké většině atestaci z Intenzívní medicíny.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

High flow oxygenoterapie je podpůrná neinvazivní ventilační metoda využívající dodávání zvlhčeného, ohřátého kyslíku vysokým průtokem spontánně ventilujícímu pacientovi. Velké využití měla tato metoda zvláště v pandemii Covid-19. Metoda má, vzhledem ke své minimální invazivitě, velmi dobrou toleranci a tím I široké využití. V prezentaci se budeme věnovat základním charakteristikám, principům High Flow Nasal Oxygenoterapie a možnostem jejího využití.

Abstrakt

Přehledová přednáška o indikacích a aplikaci oxygenoterapie, včetně možností a správného způsobu aplikace kyslíku na standardním nebo intermediárním pediatrickém oddělení.

Abstrakt

Ve sdělení budou shrnuty základní indikace, technické a medicínské aspekty hyperbarické oxygenoterapie, zejména s ohledem na použití u pacientů dětské intenzivní péče.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Anestezie malého dítěte přináší obavy a stres všem zúčastněným, tedy nejen zdravotníkům. ale i celé rodině malého pacienta. V tomto krátkém sdělení přinášíme v přehledu zásady anesteziologické péče o malé děti, které odpovídají odborným doporučením v pediatrické anesteziologii. Témata sdělení se týkají důležitých bodů z předoperační přípravy ( možný vliv celkové anestezie na neuropsychický vývoj dítěte, vhodná premedikace, doba lačnění, přístup k dítěti s chronickým infektem ), dále z postupů vhodného vedení anestezie ( inhalační x intravenozní úvod, použití laryngeálním masek či vhodných tracheálních rourek pro malé děti, vhodné zajištění žilního vstupu, použití regionální anestezie a řešení nejčastějších perioperačních komplikací ). V pooperační péči uvádíme zkušenosti s pooperační analgosedací, časným přísunem tekutin a stravy, event.odloženou extubací a vigilizací malých dětí na JIP či ARO. Naší snahou by měla být hlavně bezpečnost malých pacientů s co nejmenším zásahem do režimu a vývoje dítěte.

Abstrakt

Celková anestezie u dětí je komplexní proces, který vyžaduje pečlivé plánování a provedení. V současné době se k úvodu do anestezie pediatrických pacientů používají dvě základní metody a sice intravenózní (IV) a inhalační. Dle nejnovějších studií jsou obě metody v rukou zkušeného anesteziologa bezpečné s ohledem na znalost indikací a rizik jednotlivých metod. Tato přednáška se zaměřuje na zmíněné dva základní přístupy k úvodu do celkové anestezie u dětí společně s jejich výhodami i nevýhodami, založené na zkušenostech lékařů a lékařek z KARIM FN Motol. Na našem pracovišti jsme od 1. ledna do 1. září 2023 provedli celkem 6753 anestezií u dětí a mladistvých. Z tohoto celkového počtu tvořily inhalační úvody 48,4 %, což představuje 3266 pacientů, zatímco IV úvody byly použity u 51,6 %, což odpovídá 3487 pacientům. Tento poměr inhalačních a IV úvodů na našem pracovišti je téměř vyvážený, přibližně 1:1. Důvody tohoto poměru závisí především na průměrném věkovém rozložení pacientů na jednotlivých pracovištích a na dalších faktorech, které budou podrobně diskutovány níže v tomto textu. IV úvod do anestezie u dětí zahrnuje podání anestetik přes intravenózní kanylu. Tato metoda umožňuje rychlý, bezpečný a příjemný nástup anestezie. Mezi výhody této metody jednoznačně patří již zajištěný intravenózní přístup a jeho okamžitá dostupnost pro podání léčiv v případě život ohrožujících komplikací. Nevýhodou této metody je fakt, že menší, ale i větší děti mohou zavedení IV kanyly při vědomí vnímat jako velmi bolestivý, stresující a traumatizující zážitek. Zavedení IV vstupu u dětí by tudíž mělo být prováděno zkušeným zdravotnickým pracovníkem za dostatečné premedikace a anxiolýzy dětského pacienta, a lokálního znecitlivění místa punkce (EMLA krém). Inhalační úvod do anestezie u dětí se provádí inhalací anestetik do dýchacího systému pacienta. Tato metoda je často používána u malých dětí včetně novorozenců a kojenců, u kterých je zajištění IV vstupu z různých důvodů obtížné. U starších spolupracujících dětí je inhalační úvod využíván v případě osobních preferencí či při fóbii z jehel. Mezi výhody Inhalačního úvodu patří jeho nebolestivost (nevyžadující zavedení intravenózní kanyly), což může u dětí snížit úzkost a stres. Dále v závislosti na koncentraci inhalovaného plynu a délce jeho expozice umožňuje tato metoda dobrou řiditelnost hloubky anestezie a zároveň zachování dechové aktivity a celkové oběhové stability. Na druhou stranu těsné přiložení obličejové masky s inhalačním anestetikem může vyvolat u dítěte panickou ataku (fóbie z masky). Nežádoucí je rovněž zvýšená incidence delirantních stavů spojená s inhalačním úvodem do anestezie a dle nejnovějších studií také zvýšené riziko respiračních komplikací u pacientu s již existujícími respiračním onemocněním či zvýšenou reaktivitou dýchacích cest. Výběr mezi IV a inhalačním úvodem má své jednoznačné indikace, které závisí zejména na věku a míře spolupráce dětského pacienta, jeho dostatečné premedikaci a anxiolýze, přítomnosti rodiče u úvodu či zajišťování IV vstupu, vlastním přání pacienta, fóbii z jehel či masky, a stavu žilního řečiště (tzv. DIVA pacient). Další faktory, které ovlivňují rozhodování ve výběru inhalačního nebo intravenózního úvodu do anestezie u dětí, jsou zkušenosti a osobní preference anesteziologa s přihlédnutím na akutnost a druh chirurgického zákroku. Celková anestezie u dětí je komplexní disciplínou, která vyžaduje individuální přístup k pacientovi. IV a inhalační úvod jsou dva základní a bezpečné přístupy k dosažení celkové anestezie a každý z nich má své výhody a nevýhody. Správná volba metody závisí na mnoha faktorech a musí být provedena s ohledem na bezpečnost a pohodlí dítěte. Je důležité, aby anesteziolog byl odborníkem v péči o pediatrické pacienty a měl dostatečnou zkušenost s oběma metodami.

Abstrakt

Hlavním tématem našeho sdělení je předoperační vyšetření z pohledu anesteziologa. Našim cílem je přehledně shrnout doporučené postupy předoperačního vyšetření u dětských pacientů a zároveň poukázat na nejčastější úskalí, se kterými se jako anesteziologové setkáváme. Dále nahlédnout do problematiky timingu celkové anestezie vs. infekce a očkování.

Abstrakt

Od roku 2022 jsou v platnosti European Paediatric Fasting Guidelines. Jejich zavedení významně zkracuje dobu, po kterou děti lační a žízní. Nejvíce se zkrátila doba pro čiré tekutiny a mateřské mléko. Implementace však v řadě nemocnic pokulhává. Cílem mé přednášky je zvýšit povědomí o nových guidelines a krátce zmínit další možnosti (např. ultrazvukové vyšetření).

Handout

Abstrakt

Specifika zajištění dýchacích cest u dětí v porovnání s dospělými pacienty vyplývají především z jejich odlišné anatomie a fyziologie. Ačkoliv incidence obtížného zajištění dýchacích cest (DAM-difficult airway management) je v dětské populaci (v porovnání s dospělou) poměrně nízká, komplikace spojené se zajištěním dýchacích cest jsou u dětí významně vyšší. Pro úspěšný airway management je jedním ze zásadních předpokladů dětského pacienta adekvátně polohovat tak, aby nedocházelo obstrukci dýchacích cest. Metodou volby v pediatrickém airway managementu je zavedení laryngeální masky (LM). V porovnání s orotracheální kanylou současná data jednoznačně prokazují menší výskyt komplikací (bolesti v krku, stridor, desaturace, pooperační kašel) právě při použití LM. V případě nutnosti orotracheální intubace je doporučeno u všech pacientů nad 3kg tělesné hmosnoti používat endotrachální kanyly s obturační manžetou typu MicroCuff. Při zajištění dýchacích cest u nelačného pacienta je doporučováno provádět takzvaný modifikovaný bleskový úvod do anestezie. Jedním z kroků toho postupu je i ventilace obličejovou maskou kontrolovaným inspiračním tlakem k zajištění adekvátní ventilace i oxygenace. Dostupná data jednoznačně prokázala bezpočnost tohoto postupu, bez průkazu o zvýšení rizika regurgitace žaludečního obsahu. Při volbě optimálního postupu pro zajištění dýchacích cest je nutné zvážit individuální faktory daného pacienta, průběžně se v těchto technikách vzdělávat a udržovat manuální zručnost (např. pomocí simulačního tréninku) a zcela nepodkročitelným minimem je mít vždy připravený plán B pro situace DAM.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Dětská infekční onemocnění jsou nejčastější příčinou návštěvy akutní pediatrické ambulance. Klíčové je rychlé posouzení klinického stavu a stanovení správné diagnózy, především odlišení bakteriální nebo virové etiologie tak, aby se předešlo zbytečné preskripci antibiotik v neindikovaných případech. Cílem mé přednášky je prezentovat diagnostické možnosti vyšetření v akutních ambulancích FN Motol, dostupné POCT metody, i metodu stanovení nového senzitivního a specifického biomarkeru pro virové infekce – MxA proteinu. Rozebírám diagnostiku nejčastějších infekčních onemocnění, se kterými se v praxi potkáváme, jako jsou respirační infekce, tonzilofaryngitídy, infekce močového traktu a gastroenteritidy.

Abstrakt

Mezi nejčastější infekční onemocnění, se kterými se v primárním kontaktu v podmínkách lékařské pohotovostní služby u dětí setkáváme, patří virové infekce horních dýchacích cest a akutní gastroenteritidy. Ve většině případů není nutná žádná antibiotická léčba. Onemocnění jsou u dětí bez komorbidit samoúzdravná a vyžadují pouze léčbu symptomatickou. V rámci antipyretické léčby preferujeme monoterapii, je-li její efekt dostatečný. U většiny volně prodejných léků, široce využívaných k léčbě kašle u běžného nachlazení, jako jsou antihistaminika, dekongestiva, antitusika, expektorancia a mukolytika, nebyl v této indikaci prokázán žádný efekt oproti placebu. Naopak se mohou vyskytovat četné nežádoucí účinky. Podobně i většina akutních gastroenteritid vyžaduje pouze léčbu podpůrnou. Kojení se neomezuje, u dětí živených umělým mlékem není nutné mléko ředit ani měnit za bezlaktózové. Důležitou roli hraje edukace rodičů o povaze onemocnění, o efektivitě a nažádoucích účincích volně prodejných produktů a o nebezpečí z předávkování při kombinování různých preparátů obsahujících stejnou účinnou látku.

Handout

Abstrakt

Racionální antibiotická terapie je taková terapie, která má za cíl optimální antimikrobiální účinek a zároveň minimální negativní účinek na hostitele. Účinek by měl být tedy vysoce selektivní. Ne vždy je při nasazování léčby ihned znám patogen, proto zejména v ambulantní péči zahajujeme antibiotickou léčbu empiricky. Ve spolupráci s infektology, mikrobiology a farmaceuty FN Motol bylo vypracováno praktické doporučení empirické antibiotické terapie pro ambulantní dětské pacienty. Přístup k volbě a pořadí doporučovaných ATB vychází z klasifikace WHO - AWaRe. Cílem je upřednostňovat antibiotika účinná na běžné komunitní bakteriální patogeny, která mají zároveň nízký potenciál indukce vzniku rezistence a vyvolání nežádoucích účinků. Taková antibiotika řadíme do kategorie Acces a patří mezi ně například V-penicilin, ampicilin, cefadroxil, klindamycin, kotrimoxazol, atd. Antibiotika ve skupině Watch – např. azithromycin, klarithromycin, cefuroxim, ciprofloxacin,.- jsou rizikovější a nepatří mezi antibiotika první volby. V doporučení jsou u konkrétních diagnóz zmíněna nejen antibiotika první volby, ale i alternativní antibiotika, která podáváme pacientovi buď při nedostupnosti antibiotika první volby nebo při alergii.

Abstrakt

Kontakt s infekčním agens může mít dítě již prenatálně, během porodu - od matky, a dále po narození kdykoliv během života od kohokoliv. Etiologicky se může jednat o infekci virovou, bakteriální parazitární i mykotickou. Většina infekcí má u dětí naštěstí nezávažný průběh, nicméně jsou i infekce, které mohou ohrozit zdraví nebo život dítěte. Závažné infekce postihují buď 1-2 orgány, například meningitida, epiglotitida, pneumonie, bronchiolitida. Nebo může být postižený celý organismus a pak hovoříme o sepsi, popřípadě o septickém šoku. Z pohledu pediatra, urgentního lékaře je zásadní tento život ohrožující stav co nejdříve rozpoznat a zahájit včasnou léčbu. Kromě zkušeností a znalostí lékaře přispívají k časnému odhalení sepse i skórovací systémy jako pSOFA, PELOD, atd.

Abstrakt

Sepsa je definovaná ako syndróm systémovej zápalovej odpovede (SIRS) na infekciu. Ťažká sepsa je spojená s kardiovaskulárnou dysfunkciou, akútna respiračná tieseň (ARDS) alebo syndróm multiorgánového zlyhania (MODS). Úmrtnosť na sepsu je stále vysoká v priemere 35% a u pacientov so septickým šokom až 60-80%. Preto sa stále hľadajú nové modality v liečbe. Ich cieľom je normalizácia a prerušenie patomechanizmov sepsy. Rozhodujúca je včasná a vhodná ATB liečba a kardiovaskulárna podpora a stabilizácia. Prevencia a liečba MODS má za cieľ čo najmenšie sekundárne poškodenie orgánových systémov. Dnes využívame aj invazívne liečebné postupy vrátane kontinuálnej substitučnej liečby obličiek (CRRT) a mimotelovej membránovej oxygenačnej liečby (ECMO). Dôležitú úlohu z pohľadu pacienta zohráva vyvážený stav medzi SIRS a syndrómom kompenzačnej protizápalovej odpovede (CARS). Hyperinflamácia a perzistujúci SIRS ako na druhej strane imunoparalýzy a perzistujúci CARS komplikujú liečbu sepsy. Imunomodulačná liečba má za úlohu upraviť a podporiť tieto procesy, tak aby vyviedli pacienta z tejto patovej situácie. Na dosiahnutie cieľa-vyliečenie pacienta je potrebné časté klinické hodnotenie pacienta, monitorovanie markerov šoku a sepsy a na ich základe úprava a titrácia terapie.