19. KONGRES PRIMÁRNÍ PÉČE 2025

Abstrakt

Úvod: Sluch je zásadní pro rozvoj komunikace, jazyka a sociálních dovedností, a jeho narušení může mít důsledky na vývoj dítěte. Současná medicína umožňuje korekci prakticky jakéhokoliv typu a tíže sluchové vady. Včasné zjištění a terapie je proto klíčová pro vzdělávání a životního uplatnění sluchově postižených dětí, a snížení ekonomických nákladů spojených s trvalým sluchovým postižením. Klíčovým nástrojem jsou screeningové programy. V České republice se screening sluchu prvně etabloval vyhláškou v roce 2012. V současnosti (Vyhláška MZd. 2021) a na základě doporučení Evropské komise a Světové zdravotnické organizace (WHO), je screening sluchu třístupňový systém. V porodnicích začíná metodou OAE (fyziologičtí) nebo automatická BERA (patologičtí novorozenci). Na re-screeningových ORL/foniatrických pracovištích je vyšetření zopakováno a doplněna anamnéza a otoskopie. Děti s přetrvávající suspekcí na sluchovou vadu jsou odesláni do Pedaudiologického centra (PAC) k definitivní diagnostice a zajištění sluchu (sledování řečového vývoje, sluchadlo či kochleární implantace). Výsledky screeningu zpracovává Ústav zdravotnických informací a statistiky (UZIS); lékař PAC od r. 2025 provádí záznam do národního registru vrozených vad sluchu. Před nástupem školní docházky je dále, na základě odeslání dítěte PLDD, prováděn screening sluchu 5letých na registrovaných ORL a foniatrických pracovištích. Závěr: screening sluchu v České republice patří mezi nejúčinnější screeningové programy v ČR. Efektivita celého programu je podmíněna nejen moderními medicínskými metodami, ale především organizační precizností, důsledným vykazováním výsledků a kontrolou (PAC, UZIS). Role PLDD je nezastupitelná pro kontinuitu jednotlivých kroků screeningu. Cílem je rovný přístup všech dětí k včasné detekci a nápravě sluchových vad.

Poster ke stažení Handout

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Tato přednáška se zaměřuje na lékové problémy, které mohou nastat při farmakoterapii insomnie, a jejich potenciální dopady na efektivitu léčby a bezpečnost pacientů. Mezi největší výzvy v praxi patří nežádoucí účinky, jako je nadměrná nebo protrahovaná sedace, která může být důsledkem několika faktorů: např. kombinací sedativních látek, nevhodně zvolených dávek a lékových forem, či nezohlednění stavu a komorbidit pacienta. Dále se v medikacích pacientů vyskytují lékové interakce, které mohou významně ovlivnit účinnost, ale i bezpečnostní profil farmakoterapie. Dalším problémem je nevhodné časování podávání aktivizačních léčiv, která pak mohou interferovat se spánkem pacienta, a tedy insomnii indukovat či komplikovat její léčbu. Výběr vhodné farmakoterapie může být složitý u pacientů s komorbiditami: např. u syndromu spánkové apnoe, psychiatrických diagnóz nebo závažné chronická renální a hepatální insuficience. Zvláštní pozornost vyžaduje i farmakoterapie insomnie u geriatrické populace, která je na její účinky mnohem citlivější, a navíc u ní dochází ke změnám farmakokinetiky léčiv. V přednášce budou prezentovány konkrétní příklady z praxe, které ilustrují výše uvedené lékové problémy a budou navrženy přístupy k jejich řešení. Na závěr bude diskutována role klinických farmaceutů při konzultacích medikace ambulantních pacientů, což může být ve vybraných případech jedna z možností, kterak přispět k optimalizaci léčby a prevenci jejích komplikací.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Kortikosteroidy, třída steroidních hormonů produkovaných v kůře nadledvin, hrají klíčovou roli v regulaci celé řady fyziologických procesů, včetně imunitní odpovědi, metabolismu a reakce na stres. Jejich syntetická analoga se v klinické praxi hojně používají k léčbě zánětlivých a autoimunitních stavů a některých malignit. Navzdory jejich terapeutické účinnosti je chronické užívání kortikosteroidů spojeno s významnými nežádoucími účinky. Nežádoucí účinky Nežádoucí účinky kortikosteroidů jsou dobře zdokumentovány v literatuře a zahrnují řadu klinických a biochemických abnormalit. Mezi běžné nežádoucí účinky patří metabolické poruchy, jako je hyperglykémie, dyslipidémie a přibývání na váze, stejně jako kardiovaskulární komplikace, jako je hypertenze a zvýšené riziko aterosklerózy. Dlouhodobé užívání kortikosteroidů je také spojeno s muskuloskeletálními problémy, včetně osteoporózy, myopatie a avaskulární nekrózy. Kromě toho mohou kortikosteroidy způsobovat psychiatrické účinky, jako jsou změny nálady, deprese a kognitivní poruchy. Nežádoucí účinky kortikosteroidů představují významnou výzvu v klinické praxi, což vyžaduje pečlivou rovnováhu mezi terapeutickou účinností a minimalizací škod. Je nezbytné, aby lékaři pečlivě sledovali pacienty na známky nežádoucích účinků a implementovali preventivní opatření, jako je suplementace vápníkem a vitamínem D k zmírnění ztráty kostní hmoty a úpravy životního stylu k řízení metabolických rizik. Adrenální nedostatečnost Dlouhodobé užívání kortikoidů může vést k potlačení osy hypotalamus-hypofýza-nadledviny (HPA), což vede k nedostatečnosti nadledvin. Tento stav je charakterizován neschopností nadledvinek produkovat dostatečné množství kortizolu, zejména v období stresu. Studie ukázaly, že riziko vzniku adrenální insuficience se liší v závislosti na dávce, délce a způsobu podávání kortikosteroidů. Neexistuje však shoda ohledně přesných mechanismů, které jsou základem útlumu osy HPA, a optimálních strategií snižování dávky kortikosteroidů, které by toto riziko zmírnily. Variabilita individuální náchylnosti k adrenální insuficienci navíc zdůrazňuje potřebu individualizovaných přístupů v léčbě kortikosteroidy. V přednášce budou z pohledu endokrinologa probrány stavy endogenního nadbytku i nedostatku kortizolu a nežádoucí účinky terapie kortikosteroidy zmíněné výše.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Syndrom vyhoření je závažným problémem mezi všeobecnými praktickými lékaři (VPL), jehož důsledky negativně ovlivňují samotné lékaře, ale i kvalitu poskytované péče, spokojenost pacientů a zdravotní systém jako celek. Naše studie navázala na předchozí šetření z roku 2023, při kterém byl zaznamenán vysoký výskyt vyhoření českých VPL (21,8 %). Současná studie cílila na ověření prevalence, stanovení trendů výskytu a na určení determinant syndromu vyhoření. Metodika: Studie byla realizována jako celostátní průřezové dotazníkové šetření mezi českými VPL. K účasti bylo vyzváno 2500 náhodně vygenerovaných lékařů prostřednictvím e-mailu registrovaného Společností všeobecného lékařství ČLS JEP. Dotazník zahrnoval standardizovaný nástroj Maslach Burnout Inventory – Human Services Survey for Medical Personnel, rozšířený o otázky týkající se sociodemografických údajů a pracovního prostředí. Data byla sbírána v dubnu a květnu 2024. Výsledky: Celkem bylo získáno 765 kompletně vyplněných dotazníků (30,6% response rate). Prevalence vyhoření ve všech třech dimenzích byla 19,7 %, zatímco 28,8 % lékařů nevykazovalo vyhoření v žádné z jeho dimenzí. Nejčastější dimenzí vyhoření bylo snížené vnímání osobního uznání a úspěchu (52,2 %), následované emocionálním vyčerpáním (45,9 %) a depersonalizací (35,7 %). Podíl VPL prožívajících vyhoření se mezi roky 2023 a 2024 snížil o 2,1 % (p = 0,232), zatímco lékařů bez známek vyhoření přibylo o 6,7 % (p = 0.002). Mezi faktory determinující VPL k vyhoření se řadil zejména počet zaregistrovaných pacientů a zaměstnanecký status. Závěry: Studie potvrdila přetrvávající vysokou prevalenci syndromu vyhoření mezi českými VPL, ačkoli byl zaznamenán mírný pozitivní trend. Výsledky zdůrazňují potřebu cílených intervencí zaměřených na redukci pracovní zátěže a posilování povědomí o významu VPL v systému zdravotní péče.

Abstrakt

Úvod: Otázky spojené s genderovou identitou nabývají v adolescenci obzvlášť na významu, neboť toto období je klíčové pro utváření sebepojetí a psychického zdraví. V souvislosti s rostoucí společenskou i odbornou diskuzí o transgender problematice je nezbytné, aby praktičtí lékaři rozuměli moderním diagnostickým přístupům i možnostem péče. Historický přehled: V minulosti byl přístup k transgender osobám značně stigmatizující, přesto se postupně utvářely základy pro multidisciplinární péči. Významným milníkem ve světě bylo ustavení prvních specializovaných klinik zaměřených na transgender problematiku v polovině 20. století. V České republice se zájem o chirurgické i psychologické aspekty léčby prohloubil zejména v posledních dekádách, kdy došlo ke změnám legislativy a k rozvoji specializovaných center. Současné trendy: Aktuálně klademe důraz na včasnou detekci a komplexní hodnocení genderové dysforie u adolescentů. Mezinárodní doporučení stále častěji reflektují psychologické a sociální faktory, vedle klasických endokrinologických či psychiatrických diagnostických kritérií. Roste také potřeba edukace rodinných příslušníků a školního personálu, aby byla zajištěna adekvátní psychosociální podpora. Chirurgické možnosti: „Gender-affirming surgery“ v ČR zahrnuje spektrum výkonů, například mastektomii, rekonstrukční operace genitálu či úpravy sekundárních pohlavních znaků. Ačkoli pokroky v technikách rozšiřují dostupné spektrum výkonů, zůstávají některá omezení – zejména ve specializovaných kapacitách či dlouhých čekacích dobách. Přínos chirurgické léčby spočívá v zlepšení kvality života a celkové psychosociální adaptace. Závěr: Péče o transgender adolescenty vyžaduje úzkou spolupráci praktických lékařů se sexuology, endokrinology, psychiatry, psychology a plastickými chirurgy, aby bylo dosaženo efektivní a bezpečné podpory během klíčového období dospívání. Informovanost praktických lékařů je nezbytná nejen pro včasnou diagnostiku a doporučení k odborným konziliím, ale také pro kontinuální péči o duševní a fyzické zdraví mladých transgender pacientů.

Handout

Abstrakt

Úvod sdělení bude věnován stručnému popisu současné situace oboru klinické logopedie v České republice. Klinická logopedie doznala za posledních 30 let významných odborně-profesních změn, které se pochopitelně dotýkají i primární péče/pediatrie. Hlavním záměrem sdělení je nastínit důležitost vzájemné respektující spolupráce klinických logopedů a lékařů primární péče, zejména v oblasti vývojových poruch řeči a jazyka a poruch příjmu potravy v raném dětském věku.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Handout

Abstrakt

Zvětšené lymfatické uzliny jsou běžným nálezem, s nímž se praktický lékař pro děti a dorost setkává ve své ordinaci poměrně často. Diferenciální diagnostika příčin lymfadenopatie je široká – od náhodného nálezu benigní povahy přes zánětlivá onemocnění až po u dětí málo častá, ale závažná maligní onemocnění. Prvotní orientaci v diagnóze může poskytnout pečlivé zhodnocení základních charakteristik zvětšených lymfatických uzlin. Důležitým ukazatelem je jejich velikost, tvar a konzistence, sklon ke tvorbě paketů či asymetrické umístění. Podezřelá je palpačně tuhá uzlina nepohyblivá proti spodině. Dynamika nálezu se u jednotlivých malignit liší, u agresivních lymfomů a leukemií může zvětšení progredovat velmi rychle, často v řádu dní i hodin. K diagnostice nádorového onemocnění mohou výrazně přispět i anamnestické údaje, jako jsou přetrvávající horečky, noční pocení či výrazný úbytek hmotnosti, které by neměly být opomenuty. Součástí laboratorních vyšetření má být krevní obraz včetně diferenciálního rozpočtu bílých krvinek, sedimentace a základní biochemie včetně hodnoty CRP, kyseliny močové a laktátdehydrogenasy. Při podezření na některé konkrétní malignity lze navíc stanovit specifické tumormarkery. V diagnostickém procesu hrají důležitou roli zobrazovací metody. Ultrazvukové vyšetření lymfatických uzlin je rychle dostupné, neinvazivní a zkušený radiolog na něm dobře posoudí morfologii uzlin. Při vyslovené suspekci na maligní onemocnění by mělo být vyšetření rozšířeno o ultrazvuk břicha, případně dalších uzlinových oblastí a rentgen hrudníku, který odhalí případnou infiltraci mediastina. Pro přesnější zhodnocení rozsahu onemocnění pak následuje CT nebo MR (případně funkční zobrazovací metoda poskytující informaci o metabolické aktivitě). K definitivní diagnóze je nezbytná biopsie či exstirpace reprezentativní uzliny a její vyšetření patologem. Cílem sdělení je ukázat, které symptomy vedou nejčastěji k diagnóze nádorového onemocnění a jaká vyšetření může provést i lékař první linie před samotným kontaktem onkologa. Tento postup nejen že zvyšuje šanci na včasnou diagnostiku, ale také umožňuje efektivnější plánování dalšího diagnostického a terapeutického postupu. Uvedeno bude několik stručných kazuistik.