Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Neinvazivní neurostimulační metody se rychle stávají hojně využívanými terapeutickými metodami v psychiatrii, zejména právě v léčbě depresivní poruchy. Patří mezi ně repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS), která již byla schválena pro běžné klinické využití, a také transkraniální stimulace stejnosměrným proudem (tDCS), která je metodou zatím pouze experimentální. Někdy sem bývá řazena i elektrokonvulzivní terapie (o té zde však nebude pojednáváno). Údaje o terapeutickém využití rTMS (nejen) v léčbě depresivní poruchy lze čerpat z aktualizované verze evropských doporučených postupů, které byly vydány v loňském roce. Změnou oproti předchozí verzi z roku 2014 je zejména to, že vícero stimulačních protokolů je považováno za účinné. Za jednoznačně účinnou je považována vysokofrekvenční stimulace cílená na oblast levého dorzolaterálního prefrontálního kortexu, nově i tzv. hluboká TMS prováděná za použití speciálních cívek. Za pravděpodobně účinnou je považována kromě nízkofrekvenční rTMS pravého dorzolaterálního prefrontálního kortexu i bilaterální nízkofrekvenční pravostranná a vysokofrekvenční levostranná stimulace a také bilaterální pravostranná kontinuální theta burst stimulace (cTBS) a levostranná intermitentní theta burst stimulace (iTBS) cílená opět na dorzolaterální prefrontální kortex. V jedné z recentních metaanalýz byla zkoumána i účinnost tzv. akcelerované TMS v terapii depresivní poruchy. Za akcelerovanou TMS bývá považována taková, které je prováděna častěji než jedenkrát denně. Dle výsledků této metaanalýzy je akcelerovaná TMS účinná, avšak je vhodné provést ještě další výzkum se zlepšenou metodikou studií, především shamových technik a zaslepení účastníků. Jinou recentní metaanalýzou byla ověřována i účinnost theta burst stimulace. Dle jejích výsledků je tato stimulace efektivnější ve smyslu vynaloženého času a energie než standardní rTMS a je asociována se signifikantním antidepresivním efektem společně s dobrou tolerancí této léčby. Transkraniální magnetická stimulace stejnosměrným proudem (tDCS) se jeví jako bezpečná terapeutická metoda, alespoň pokud je používána standardním způsobem (stimulace do 4 mA o délce maximálně 60 minut za den). Její použití v terapii depresivní poruchy shrnuje recentní metaanalýza, do níž bylo zařazeno 23 studií. Aktivní tDCS se ukázala jako efektivnější z hlediska poklesu závažnosti psychopatologie hodnocené škálami i z hlediska dosažení odpovědi na léčbu či remise. Autoři svoji metaanalýzu uzavírají s tím, že tDCS se jeví jako účinná, avšak je třeba velkých randomizovaných kontrolovaných studií, které by to ověřily. Dosavadní výsledky studií ukazují, že neinvazivní neurostimulační metody, jmenovitě rTMS a tDCS, jsou účinné v terapii depresivní poruchy a jejich význam do budoucna nejspíše poroste. Podpořeno Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) ČR v rámci programu Inter-excellence, podprogramu Inter-action (identifikační kód projektu LTAB19014).
doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal Ph.D.
Doc. MUDr. Bc. Libor Ustohal, Ph.D. působí na Psychiatrické klinice LF MU a FN Brno. Kromě výuky na LF MU přednáší i na FaF MU, FSS MU a NCO NZO v Brně. Odborně se zabývá zejména aplikací transkraniální magnetické stimulace a dalších neurostimulačních metod v psychiatrii, výzkumem a terapií prvních epizod psychotických poruch, výzkumem a terapií rezistentní schizofrenie a rezistentní depresivní poruchy a také psychofarmakologií, zejména antipsychotiky a antidepresivy.
Libor Ustohal 1, Tomáš Svěrák 1,
Psychiatrická klinika LF MU a FN Brno 1
Deprese ve vyšším věku (late-life depression, LLD) je definována jako depresivní epizoda, která se objeví po 65. roce věku bez ohledu na dobu počátku onemocnění. LLD bývá dělena na depresi s pozdním počátkem (≥65 let věku, late-onset depression, LOD) a depresi s časným začátkem (<65 let věku, early-onset depression, EOD). Někdy je kladena dělící věková hranice i na jiný věk (50, 60 let). V léčbě LLD jsou používány obdobné metody jako v léčbě mladších dospělých, tj. psychoterapie (supportivní, kognitivně behaviorální, interpersonální, rodinná aj.) včetně psychoedukace, nefarmakologické biologické léčebné metody (cvičení, léčba světlem, repetitivní transkraniální magnetická stimulace (rTMS), elektrokonvulzivní léčba (ECT)) a psychofarmakologická léčba (antidepresiva (AD) či jejich kombinace, augmentační postupy-např. lithium). Antidepresiva představují základ intervence u LLD. Léčba LLD vyžaduje vzhledem změnám spojeným se stářím a komorbidním somatickým onemocněním vyšší opatrnost. Stále platí zásada „start slow, and go slow, but go“ (začínej pomalu, jdi pomalu, ale jdi). Principy léčby LLD: a. Určit cílové symptomy léčby a mapovat předchozí léčebné pokusy. b. Multidisciplinární přístup. c. Upřednostnit monoterapii d. Spolupracovat s klinickým farmakologem. e. Monitorovat klinický stav (hodnotící škály) včetně kognitivních funkcí a výskyt nežádoucích účinků. g. Vysazovat léky, které nejsou účinné, či jejichž benefit není dostatečný, a pokud možno, vyhnout se lékům s anticholinergním potenciálem. h. Provést psychoedukaci pacienta a rodiny. i. Kontrola laboratorních parametrů se zohledněním somatických komorbidit. j. Zvažovat i výskyt raritních nežádoucích účinků psychofarmak. V recentní metaanalýza účinnosti AD zahrnula 44 studií a celkovým počtem 6373 nemocných starších 65 let (Gutsmiedl et al., 2020) dosáhlo odpovědi na léčbu 50,7% participantů. Většina metaanalýz prokázala účinnost antidepresiv oproti placebu a jejich obdobnou účinnost, ale některé poukázaly na nízkou účinnost či neúčinnost antidepresiv u pacientů straších 65 či 75 let a u pacientů, kde deprese začala až ve vyšším věku. V případě LLD rezistentní na léčbu jsou užívány stejné postupy jako u depresivních mladšího věku, nicméně pro některé postupy není k dispozici dostatek spolehlivých údajů o jejich účinnosti (lithium, kombinace AD, léčba trijodtyhroninem atd.). V první dekádě našeho století byly vytvořeny dva algoritmy léčby LLD, které operacionalizovaly léčbu, abstrahovaly od volby farmako na základě příznaků, uváděly doporučená antidepresiva a jejich dávkování (Prevention of Suicide in Primary Care Elderly: Collaborative Trial (PROSPECT); Improving Mood-Promoting Access to Collaborative Treatment (IMPACT) (Mulsant et al., 2001; Unutzer et al., 2001)). V prospektivních studiích ověřujících účinnost obou algoritmů dosahovala léčba (1 rok) podle definovaného algoritmu významně lepší účinnost než léčba obvyklá. Recentní kanadská vodítka k léčbě uvádějí jako AD první volby s nejvyšším stupněm důkazů duloxetin, mirtazapin a nortriptylin. Přes existující důkazy o účinnosti antidepresiv v léčbě LLD, není intervence nikterak snadná a vyžaduje často mezioborovu spolupráci, jak v léčbě samotné, tak i v diagnostice. Existují oblasti, kde není k dispozici dostatek údajů (účinnost některých léčebných postupů aj.), nebo jsou problematické, jak v léčbě LLD (např. farmakologická kaskáda), tak i v léčbě deprese ve středním věku (volba léčby podle příznaku, použití algoritmů léčby aj.). Podpořeno grantem AZV MZ ČR NV18-04-00260 a projektem PROGRES Q35 Literatura: Gutsmiedl K, Krause M, Bighelli I, Schneider-Thoma J, Leucht S. How well do elderly patients with major depressive disorder respond to antidepressants: a systematic review and single-group meta-analysis. BMC Psychiatry 2020; 20: 102. Mulsant BH, Alexopoulos GS, Reynolds CF, 3rd, Katz IR, Abrams R, Oslin D, Schulberg HC, Group PS. Pharmacological treatment of depression in older primary care patients: the PROSPECT algorithm. Int J Geriatr Psychiatry 2001; 16: 585-592. Unutzer J, Katon W, Williams JW, Jr., Callahan CM, Harpole L, Hunkeler EM, Hoffing M, Arean P, Hegel MT, Schoenbaum M, Oishi SM, Langston CA. Improving primary care for depression in late life: the design of a multicenter randomized trial. Med Care 2001; 39: 785-799.
Doc., MUDr. Martin Bareš Ph.D.
Psychiatr
Zástupce primáře kliniky NUDZ
Docent psychiatrie 3. LF UK
Oblasti zájmu: léčba poruch nálady, predikce efektu antidepresivních intervencí, neurostimulační metody
Martin Bareš 1,
Národní ústav duševního zdraví 1
Klinika psychiatrie a lékařské psychologie, 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova 2
Mezinárodní klasifikace nemocí, jedenáctá revize (MKN 11), pojímá bipolární poruchu (BP, resp. diagnostickou skupinu bipolární a příbuzné poruchy, kód 6A60-2), jako součást poruch nálady podobně jako v MKN 10, proti tomu v Diagnostickém a statistickém manuálu, 5. revizi (DSM 5) tvoří BP a depresivní porucha samostatné diagnostické skupiny. Jinak ale převážila tendence k harmonizaci obou hlavních klasifikačních systémů. Především oficiálně vedle BP typu I (BP I) je v MKN 11 zařazena i bipolární porucha typu II (BP II, 6A61), která je charakterizovaná minimálně jednou hypomanickou a jednou depresivní epizodou. Dále je do skupiny přiřazena cyklothymie (6A62) a kategorie MKN 10 trvalé poruchy nálady (F34) byla zrušena. Další změnou je zrušení diagnózy manická/hypomanická epizoda (F30) a výskyt jedné manické epizody je nyní dostatečná podmínka pro stanovení diagnózy BP I (6A60). I nadále zůstala zachovaná smíšená epizoda (včetně charakteristik z MKN 10), DSM 5 proti tomu definuje pouze epizodu manickou, hypomanickou a depresivní, přítomnost příznaků z opačného pólu v rámci epizody se určuje pouze jako specifikátor (např. depresivní epizoda se smíšenými rysy). V MKN 11 již pro hypománii není striktně určena délka trvání projevů (v MKN 10 to byly 4 dny), projevy by měly trvat „několik“ dní, proti tomu pro mánii je délka trvání určena na alespoň jeden týden. Dále dochází k určitému zpřísněna kritérií pro mánii a hypománii (v souladu s DSM 5), kde nutným příznakem je vedle přítomnosti euforické, expanzivní nálady či iritability i zvýšení aktivity nebo subjektivní pocit zvýšené energie. Naopak není určen celkový počet dalších příznaků mánie/hypománie, požadována je přítomnost „několika“ dalších z následujících: zvýšená hovornost a tlak řeči; myšlenkový trysk; zvýšené sebevědomí nebo velikášství; snížená potřeba spánku; roztržitost či snadné rozptýlení; impulzivní nezodpovědné či rizikové chování; nárůst sexuálního puzení, společenské chování nebo cílesměrných aktivit; hypománie by neměla způsobovat zřetelné narušení fungování ani být spojena s psychotickými příznaky. Obě klasifikace též umožňují stanovení diagnózy BP, pokud se rozvine manická epizoda po antidepresivní léčbě a přetrvává i po jejím ukončení. Rozdíly mezi MKN 11 a DSM 5 naopak přetrvávají u schizoafektivní poruchy, kde DSM 5 zohledňuje dlouhodobý průběh nemoci, zatímco MKN 11 klade důraz na aktuální projevy a nyní explicitně akceptuje „změnu“ diagnózy mezi BP (či depresivní poruchou) a schizoafektivní poruchou u jednotlivce v průběhu času (přednost má charakteristika aktuální epizody před dlouhodobým průběhem nemoci). V diferenciální diagnostice bude dále významné i opuštění kategorií specifických poruch osobnosti. Celkově nová klasifikace v oblasti bipolární poruchy odráží především snahu o sladění s DSM 5, významné změny v klinické praxi však spíše nepřináší.
Tomáš Novák
Lékař a výzkumník Národního ústavu duševního zdraví, Klecany a pedagog Kliniky psychiatrie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy. Primární klinickým i výzkumným zájmem je oblast poruch nálady, především bipolární porucha.
Tomáš Novák 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany a 3. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha 1
MKN-11 týkající se depresivní poruchy je jedním z mála míst, kde došlo k drobným změnám. Současný manuál hovoří o nutné přítomnosti 5 symptomů z deseti možných. MKN-11 organizuje symptomy do tří klastrů – afektivní, kognitivní a neurovegetativní, aby se klinikům usnadnilo diagnostikování plného spektra přítomné psychopatologie. Únava je řazena mezi neurovegetativní symptomy a již nepatří tzv. vstupní kritéria, kde zůstává porucha nálady a ztráta zájmů trvající minimálně dva týdny. Pocity beznaděje jsou řazeny k přídatným kognitivním příznakům, důvodem je jejich silná prediktivní hodnota pro přítomnost depresivní poruchy. V léčbě depresivní poruchy se uplatňují jak psychofarmakologické metody, kde posledním známým přípravkem určeným pro léčbu rezistentních depresivních epizod je intranazální esketamin s jeho okamžitým antisuicidálním efektem a prokázaným vlivem na neuroplasticitu ovlivněnou NMDA receptorovým působením. Další rozvíjející se oblastí jsou stimulační metody – personalizované elektrokonvulze s možnost aplikace udržovací léčby, kdy účinná stimulační léčba není ukončována abruptně (ostatně při léčbě psychofarmaky také léčbu neukončujeme jakmile nemocný dosáhne responze či remise!), repetitivní transkrinální magnetická stimulace i v kombinaci s elektrokonvulzemi (prestumulace nebo jako forma udržovací léčby, tak kde není z různých důvodů možné pokračovat udržovacími elektrokonvulzemi. Dále máme k dispozici stimulaci nervus vagus, ale její uplatnění je prakticky nulové, studována je hluboká mozková stimulace (není schválena pro léčbu depresivních poruch) a nejnovější je metoda tzv. closed-loop stimulace, která umožňuje personalizovaný zásah do aktivity mozku. Podpořeno výzkumnými projekty MZ ČR – RVO VFN64165 a Q27/LF1.
doc. MUDr. Anders Martin, Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. se čerstvě plně věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předtím rozvíjel činnost Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu, jehož součástí je zejména laboratoř stimulačních metod resp. moderních aplikací elektrokonvulzivní léčby, repetitivní transkraniální magnetické stimulace, přímé stimulace stejnosměrným proudem a stimulace jasným světlem (fototerapie). Svůj zájem však dlouhodobě směřuje do realizace reformy psychiatrické péče a do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. V současnosti je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž dlouhodobě vykonával a nadále i vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv. Po dobu více než 10ti let byl vedoucím redaktorem oficiálního časopisu Psychiatrické společnosti ČLS JEP s více než stoletou historií „České a slovenské psychiatrie“.
Martin Anders 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 1
Obdobně jako koncepce nové klasifikace dušeních nemocí je připravována i revize původní mezinárodní klasifikace poruch spánku (ICSD-3, 2014). Měla jsem možnost být v posledním roce členkou 4 -členné skupiny, jmenované Americkou akademií spánkové medicíny, která se podílela na revizi této klasifikace (kapitola Hypersomnolence). Základní rozdělení do 8 základních skupin se nemění, dochází však k určitým změnám diagnostických pravidel a popis jednotlivých klinických jednotek je upraven podle současných poznatků. Přednáška se zaměří na současný přehled a klinickou charakteristiku jednotlivých nosologických jednotek, jejich patofyziologické mechanismy i psychiatrické komorbidity. Za posledních 18 měsíců bylo v Centru pro poruchy spánku a bdění na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN (spoluautoři studie prof. Šonka, doc. Příhodová, Mgr. Galušková) vyšetřeno ambulantně či během hospitalizace 88 pacientů (z toho 55 žen) s klinickou diagnózou narkolepsie či idiopatické hypersomnie. Více než polovina z nich udala na základě dotazníkové studie a neuropsychologického vyšetření psychiatrickou komorbiditu: anxiosně-depresivní symptomatologii (45,4 % respondentů), v mladších věkových skupinách i poruchu pozornosti s hyperaktivitou či onemocnění z okruhu autistického spektra poruch (6 případů) a u 2 nemocných s narkolepsií 1. typu (narkolepsie s kataplexií) byla diagnostikována schizofrenie. Diskutovány jsou možné patofyziologické mechanismy psychiatrických komorbidit v podobě genetická predispozice, biochemických faktorů (včetně deficitu hypokretinu), efektu léčby i socioekonomických důsledků nemocí.
Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová DrSc
Prof. MUDr. Soňa Nevšímalová, DrSc.
Specializace: neurologie, dětská neurologie a spánková medicína.
Patří mezi zakládající členy České společnosti pro výzkum spánku a spánkovou medicínu a od jejího založení je členem výboru této společnosti. Byla lokálním organizátorem Světového neurofyziologického kongresu (1999), Evropského spánkového kongresu (2004) a Světového spánkového kongresu (2017) pořádaných v Praze i řady dalších konferencí. Je členkou zahraničních spánkových společností (ESRS, WSS, IPSA) a za výzkum v oblastí spánku a jeho poruch získala řadu ocenění (2000 - American Academy of Neurology, 2016 – Cena České lékařské společnosti JEP, 2017 – Medaile za zásluhy 1. stupně (věda, vzdělávání) Pražský hrad, zlatá a historická medaile rektora UK (2010, 2020). Publikovala 205 původních prací, převážně v IF časopisech (počet citací 6.380, H-index 37), 7 monografií, 39 kapitol. Monografie Sleep Disorders in children (nakl. Springer) byla v r. 2017 vyznamenána cenou Book Medical Award. Poslední společnou monografií jsou Poruchy spánku a bdění (nakl. Galén, 2020).
Soňa Nevšímalová 1,
Neurologická klinika 1. LF UK a VFN Praha 1
Přednáška bude zaměřena klinicky, kromě základního přehledu dosud známých parasomnií, autorka představí nově definované klinické jednotky a stavy napodobující parasomnické projevy ve spánku. Posluchači budou seznámeni s diagnostickými postupy a současnými možnostmi farmakologické léčby a psychoterapie v této oblasti spánkové medicíny. Závěrem budou zmíněny souvislosti výskytu parasomnií s prodělaným onemocnění Covid-19.
doc. MUDr. Jitka Bušková Ph.D.
Životopis není k dispozici
Jitka Bušková 2,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany, NÚDZ 1
Národní ústav duševního zdraví, Klecany, NÚDZ 2
Nespavost, buď jako primární onemocnění nebo doprovodný symptom tělesných či duševních poruch, patří k velmi rozšířeným zdravotním problémům moderní populace. Její dopad je patrný v oblasti tělesného i duševního zdraví, sociálním statutu a kvalitě života postižených jedinců. Jelikož nespavost patří mezi nejčastější tzv. postcovidové neuropsychiatrické následky je nutné hledat rychlé a bezpečné možnosti terapie. Oblast interakce cytokinů s metabolizmem serotoninu a melatoninu může být jedním z cílů výzkumu. Léčba je vždy záležitostí komplexní, zahrnující přístupy nefarmakologické, farmakologické a jejich kombinaci. Nesilnější léčebný proud vychází zejména z alosterické modulace receptorů GABA A benzodiazepinovými a nebenzodiazepinovými látkami. Současné poznání fyziologie spánku je spojeno i s vývojem nových účinnějších a bezpečných hypnotik ovlivňujících převážně GABAA receptory, ale i jiné receptorové skupiny např. orexiny. Velmi zajímavou oblastí je možnost využití stimulačních metod, především repetitivní transkraniální magnetické stimulace nebo transkraniální stimulace stejnosměrným proudem. Nadějná je i léčba jasným světlem s novými spektry, využití restrikce modrého světla nebo podávání melatoninu, což vše má schopnost ovlivnit cirkadiánní rytmus a vést k úpravě spánku. Podpořeno výzkumnými projekty MZ ČR – RVO VFN64165 a Q27/LF1.
doc. MUDr. Anders Martin, Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Anders, Ph.D. se čerstvě plně věnuje práci přednosty Psychiatrické kliniky 1. LF UK a VFN v Praze, předtím rozvíjel činnost Centra pro biologickou diagnostiku a léčbu, jehož součástí je zejména laboratoř stimulačních metod resp. moderních aplikací elektrokonvulzivní léčby, repetitivní transkraniální magnetické stimulace, přímé stimulace stejnosměrným proudem a stimulace jasným světlem (fototerapie). Svůj zájem však dlouhodobě směřuje do realizace reformy psychiatrické péče a do oblasti mezioborové medicíny, zejména detekce psychických poruch v populaci tělesně nemocných pacientů. Jeho práce byly oceněny několika cenami Psychiatrické společnosti ČLS JEP a Společnosti pro biologickou psychiatrii. V současnosti je bývalým předsedou Psychiatrické společnosti ČLS JEP, pro niž dlouhodobě vykonával a nadále i vykonává činnost konzultanta a garanta pro psychofarmakologické otázky ve vztahu k Ústavu pro kontrolu léčiv. Po dobu více než 10ti let byl vedoucím redaktorem oficiálního časopisu Psychiatrické společnosti ČLS JEP s více než stoletou historií „České a slovenské psychiatrie“.
Martin Anders 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 1
Příspěvek přináší pohled psychiatra na sezonní výskyt psychiatrické pathologie. Zaměřuje se na průlomové poznatky mapující vliv změny slunečního osvitu na výskyt afektivních poruch a sebevražednosti a pokouší se tyto poznatky zasadit do pravděpodobného neurobiologického rámce.
MUDr. Španiel Filip, Ph.D.
Životopis není k dispozici
Filip Španiel 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Hraniční porucha osobnosti je charakterizována závažnými poruchami emočního prožívání, vysokým rizikem sebevraždy a zvýšeným užíváním psychofarmak a péče. Hraniční porucha osobnosti je nejčastější poruchou osobnosti. V epidemiologických studiích se prevalence hraniční poruchy osobnosti pohybovala v obecné populaci mezi 0,5% až 6%. Příčiny vzniku nejsou dosud jasné, ale zdá se, že jde o působení jak genetických faktorů a tak nepříznivých životních událostí, které vedou ke vzniku této poruchy. Neurozobrazovací metody, jako nejkonzistentnější nález u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, nalézají zvýšenou aktivaci amygdaly ve srovnání s kontrolní skupinou, při reakcích na snímky vyvolávající jak libé tak nelibé emoce. Dále byla u pacientů s hraniční poruchou osobnosti, při výskytu negativních emocí, hlášena aktivace sítí prefrontální kůry a to přední cingulární kůry, orbitofrontální kůry, dorsolaterální prefrontální kůry, hippocampu a amygdaly. Důkazy naznačují, že existuje abnormalita v serotonergní funkci, která je základem impulzivních symptomů, a že tato vada může být spojena se specifickými genetickými rizikovými faktory, ale přesná molekulární povaha této abnormality není dosud jasná. Data dále naznačují, že tato porucha byla spojena s nadměrnou produkcí kortizolu a hyperaktivitou hypotalamus-hypofýza-adrenokortikální osy. Z periferních neinvazivních faktorů byla zkoumána variabilita srdečního rytmu jako fyziologický ukazatel změn emoční lability, výsledky prozatím nejsou podpořeny širší řadou studií.
Nesnídal Vlastimil
MUDr. Vlastimil Nesnídal je kmenovým pracovníkem Kliniky Psychiatrie FN OL a LF UP v Olomouci. Na pracovišti působí 4. rokem,
ve svém postgraduálním studiu se věnuje především problematice autonomního nervového systému a možnostem jeho ovlivnění /variability pomocí strukturované kognitivně behaviorální terapie. Další oblastí zájmu je elektrokonvulzivní terapie aplikovaná u farmakorezistentních forem deprese a u katatonie. MUDr. Nasnídal je posluchačem psychoterapeutického výcviku v KBT. Na PK FNOL prozatím působí v pozici L2 lékaře.
Vlastimil Nesnídal 1,
Klinika Psychiatrie FN Olomouc 1
Lékařská fakulta LF UP v Olomouci 2
Impulzivita zde definována jako predispozice k rychlé, neplánované reakce na vnitřní nebo vnější podněty bez ohledu na negativní důsledky těchto reakcí na impulzivního jedince nebo na ostatní. Mělo by být zdůrazněno několik klíčových vlastností této definice. Za prvé, impulsivita je definována jako predispozice, část vzorce chování spíše než jeden akt. Toto rozlišení je klinicky důležité, protože výzkum léčby impulzivní agrese ukazuje, že jedinci se vzorem impulzivní agrese reagují na léky odlišně než ti s a model primárně promyšlené agrese. Fenomény impulzivity a agresivního chování se vyskytují u různých psychiatrických poruch a neurologických onemocnění často. V léčbě se mohou uplatnit dva přístupy. Léčba poruchy nebo onemocnění, při kterém se tyto příznaky vyskytují, nebo samotná léčba impulzivity a agresivního chování. Druhý přístup staví na předpokladu neurobiologické podobnosti bez ohledu na „primární“ diagnózu, se kterými jsou tyto fenomény spojeny. Hlavním důvodem vzniku agresivně impulzivního jednání je zřejmě dysbalance mezi regulací limbických struktur jako je amygdala a prefrontálními ovládacími mechanismy. Základem racionální psychofarmakologické léčby těchto nežádoucích fenoménů je neurochemický výzkum úlohy serotoninu, noradrenalinu a dopamin a jeho integrace s neuroanatomickým modelem.
prof. MUDr. Klára Látalová Ph.D.
dřívější zaměstnání, funkce, od-do:
1994 - dosud: lékař, Psychiatrická klinika FN Olomouc
2001 - 2011: odborný asistent, LF UP Olomouc
2011- 2015: docent, LF UP Olomouc
2015 - dosud: profesor: zástupce přednosty PK FN pro výuku a výzkum
2018 – 2020 pověřena vedením Kliniky Psychiatrie FNOL
2020 - jmenována přednostou Kliniky psychiatrie LF a FN UP v Olomouci
Nejvyšší ukončené vzdělání (škola, obor, rok ukončení):
LF UP v Olomouci, všeobecné lékařství, 1994
Postgraduální vzdělání (atestace a pod.vč. roku absolvování):
Specializační atestační zkouška typu I : 04/ 1997 – psychiatrie
Specializační atestační zkouška typu II : 11/ 2002 – psychiatrie
Vědecko-pedagogické tituly (vč. roku udělení) :
Udělen titul Ph.D. na Univerzitě Palackého v Olomouci: 4/2005
Jmenována docentem v oboru psychiatrie: 06 /2011
Jmenována profesorem v oboru psychiatrie: 11/ 2015
Zkušenosti s vědecko-výzkumnou prací (počty publikací a přednášek, řešených grantů apod.):
Autorka tří monografií, editorka tří rozsáhlých monografií a spoluautorka tří učebnic psychiatrie. Publikovala více než 120 odborných článků, z toho 66 článků v časopisech s impakt faktorem. Zde v 22 případech je první autorkou. V databázi Scopus celkem 132 záznamů, citována v této databázi 657 krát. Dle zdroje Scopus H-index 17. Co se týče databáze Web of Science, zde je 14 záznamů a 372 citací (bez autocitací) bez autocitací. H-index 21 (ke dni 1. 4. 2021).
Klára Látalova 1,
Klinika Psychiatrie FN Olomouc 1
Lékařská fakulta LF UP v Olomouci 2
Úvod Násilné chování u pacientů trpících psychotickou poruchou je často špatně diagnostikováno a následně i nevhodně léčeno. Za určitou část násilných atak je zodpovědná porucha kontroly impulsu. Metodika V Psychiatrické nemocnici Bohnice, Psychiatrické nemocnici v Dobřanech a na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN jsme pomocí semistrukturované rozhovoru zjišťovali příčiny útoků od útočníků, , obětí a zdravotnického personálu. Na základě rozhovoru byly ataky následně hodnocené jako psychotické, impulzivní nebo psychopatické/plánované. Dále byla hodnocena farmakoterapie a behaviorální intervence, které vedly ke zvládnutí těchto stavů Výsledky Celkově bylo hodnoceno 820 ataků spáchaných 289 psychotickými pacienty. 76,71% všech ataků bylo hodnocených jako psychotických, 22,3% jako impulzivních a pouze 0,98% jako psychopatických/plánovaných. Pouze v 22,2% (n=182) případů se deeskalace obešla bez nutností podání psychofarmak Závěr Naše výsledky ukazují, že násilné chování u akutně přijatých psychotických pacientů je primárně ovlivněno psychotickými symptomy a nedostatečnou kontrolou impulzů. Vzhledem k tomu, že každý typ násilí vyžaduje odlišné zacházení, přesné určení příčiny násilného chování je klíčové pro zvolení správného léčebného postupu
doc. MUDr. Jan Vevera Ph.D.
Životopis není k dispozici
Jan Vevera 1, Andrea Nichtova 3,
Psychiatrická klinika LF v Plzni a Fakultní nemocnice Plzni 1
Institut postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví, Ruská 2412/85, 100 00 Praha 10 2
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 3
Dialektická behaviorální terapie (DBT) je komplexní psychoterapeutický program vyvinutý a zaměřený na léčbu zejména pacientů s hraniční poruchou osobnosti, kteří se sebepoškozují, jsou chronicky suicidální a mají závažné potíže s regulací emocí. DBT je jedním z nejefektivnějších a v zahraniční jedním z nejvíce rozšířených přístupů k práci s pacienty s hraniční poruchou osobnosti. Čím se DBT liší od standardních terapeutických přístupů a jak jsme na tom s DBT v Česku? Příspěvek představuje základní východiska, praxi a terapeutické prvky DBT terapie a přehled dosavadního výzkumu efektivity DBT. Dále příspěvek popisuje DBT program Psychiatrické kliniky FN Brno, kde v roce 2019 vznikl první komplexní DBT program ve zdravotnickém zařízení v ČR, dosavadní zkušenosti s programem včetně výsledků efektivity a zkušeností pacientů, kteří program absolvovali. V závěru příspěvku se budeme věnovat diskuzi, co můžeme udělat pro rozšíření DBT terapie v Česku.
Mgr. Bc. Pavla Linhartová Ph.D.
Mgr. Bc. Pavla Linhartová, Ph.D. pracuje na Psychiatrické klinice FN Brno a LF MU jako psycholog a odborný asistent. Od roku 2019 je frekventantem psychoterapeutického výcviku v Gestalt terapii (Institut Dialog) a v letech 2019-2020 absolvovala intenzivní výcvik v Dialektické behaviorální terapii ve Velké Británii v institutu British Isles DBT Training, který je odnoží tréninkového institutu Marshy Linehanové. Je vedoucí DBT programu na Psychiatrické klinice FN Brno a zároveň aktivní DBT terapeutkou. Ve výzkumné praxi se věnuje zejména tématům hraniční poruchy osobnosti, impulzivity a emoční regulace a dále neurozobrazovacímu výzkumu v těchto oblastech a rozvoji nových možností terapie pro pacienty s poruchami regulace emocí (transkraniální magnetická stimulace, fMRI neurofeedback).
Pavla Linhartová 1,
Psychiatrická klinika FN Brno a LF MU 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.