Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Demence s Lewyho tělísky (LBD) je druhou nejčastější neurodegenerativní demencí, v neuropatologických souborech představuje 20 % všech demencí. Patří mezi synukleinopatie; je spojena s deficitem acetylcholinové a dopaminové transmise. Hlavními klinickými příznaky jsou: kognitivní deteriorace (na začátku zejména zrakově-prostorových a exekutivních funkcí), kolísání příznaků (pozornosti, bdělosti, kognitivního výkonu, motoriky), zrakové halucinace (často dobře zřetelné halucinace lidí či zvířat; objevují se již ve stadiu mírné kognitivní poruchy nebo mírné demence), poruchy chování vázané na REM spánek (chybí svalová relaxace v REM spánku; může předcházet kognitivní deterioraci), spontánní motorické příznaky parkinsonského syndromu (hlavně bradykineze, porucha hybnosti dolních končetin a posturální instabilita; je-li třes, pak často atypický, bilaterální či měnlivý). Podpůrnými klinickými příznaky jsou: zvýšená citlivost na antipsychotika (zhoršení parkinsonského syndromu, nadměrný útlum; u více než poloviny pacientů, někdy ireverzibilní!), opakované pády a synkopy, těžká autonomní dysfunkce (ortostatická hypotenze, porucha vylučování moči/stolice aj.), halucinace jiné než zrakové, systematizované bludy, apatie, úzkost, deprese. Základem farmakoterapie je vyhýbání se rizikovým lékům (antipsychotika a léky s anticholinergním efektem) a podávání IChE (rivastigmin, donepezil). IChE pozitivně ovlivňují nejen kognitivní funkce a výkon v běžných denních aktivitách, ale i psychiatrické příznaky (halucinace, bludy, poruchy chování vázané na REM spánek aj.). Pokud psychotické příznaky po IChE neustupují, přidáváme s velkou opatrností quetiapin (riziko hypotenze!). U obtěžujícího parkinsonského syndromu zkoušíme levodopu, která ale může zhoršit psychiatrické příznaky a vést k hypotenzi. Důležité jsou nefarmakologické postupy (korekce vizu, dostatek světla, aktivizace, adaptační postupy aj.). Behaviorální varianta frontotemporální demence (FTD) představuje asi 10-15 % všech demencí. Často začíná před 65. rokem. Neurobiologicky jde buď o tauopatie nebo non-tau formy (ubikvitin pozitivní inkluze, inkluze proteinu TDP-43 aj.); prokázán je deficit serotoninu, cholinergní deficit prokázán nebyl. V klinickém obraze bývá přítomna časná behaviorální dezinhibice (sociálně nepřiměřené chování apod.), apatie nebo netečnost, ztráta sympatie nebo empatie (lhostejnost vůči ostatním, ochladnutí vztahů), perseverativní, stereotypní nebo kompulzivní/rituální chování, hyperoralita a změna stravovacích zvyklostí (často preference sladkého), dysexekutivní neuropsychologický profil. Frontální a/nebo přední temporální atrofie (hypoperfuze, hypometabolismus) na CT či MR (SPECT, PET) mohou podpořit diagnózu. Diferenciálně diagnosticky může připomínat psychiatrické onemocnění (obsedantně-kompulzivní poruchu, afektivní či psychotické onemocnění, postprocesuální defekt), v pozdějších stadiích jinou demenci. Farmakoterapie je symptomatická, k úpravě chování mohou vést trazodon či SSRI. Při výrazných a/nebo přetrvávajících behaviorálních poruchách přidáváme antipsychotika druhé generace či valproát. IChE indikované nejsou, podáváme pouze při diagnostických rozpacích (možná podobnost s Alzheimerovou nemocí, zejména frontální variantou), u FTD často zhorší chování. Memantin (nemá úhradu pojišťovny) může zpomalit progresi nemoci. Nefarmakologické postupy jsou zaměřené hlavně na podporu pečujících a na užití behaviorálních technik ke zvládnutí poruch chování pacienta. Prezentovány jsou ilustrativní kazuistiky.
MUDr. Vanda Franková
MUDr. Vanda Franková (*1967) absolvovala Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Plzni. Po promoci nastoupila do Psychiatrické nemocnice v Dobřanech, kde pracuje dosud. Má specializaci v psychiatrii (I. a II. stupně) a gerontopsychiatrii. Pracuje jako primářka příjmového koedukovaného gerontopsychiatrického oddělení. Věnuje se klinicky orientované publikační a přednáškové činnosti.
Vanda Franková 1,
Psychiatrická nemocnice v Dobřanech 1
Častou komplikací u pacientů s různými typy demencí jsou behaviorální a psychologické příznaky (BPSD). Patří mezi ně zejména psychóza, agitovanost a poruchy nálady, dále pak desinhibované chování, poruchy rytmu spánek/bdění, bloudění, perseverace, patologické sběratelství, vykřikování a další. Jejich výskyt je spojen s rychlejší progresí nemoci, časnější institucionalizací, použitím fyzického omezení, vyšším rizikem mortality a vede k větší finanční náročnosti péče a zátěži pečovatelů. Klinická vodítka doporučují jako první volbu v léčbě behaviorálních a psychologických příznaků nefarmakologické postupy. Farmakoterapie má být započata pouze když příznaky nejsou způsobeny somatickými příčinami, neregaují na nefarmakologické intervence a nejsou důsledkem podávané medikace. Používají se inhibitory acetylcholinesterázy, memantin, antipsychotika, antidepresiva, stabilizátory nálady a benzodiazepiny. Prezentace shrnuje současné poznatky o účinnosti a bezpečnosti léčby neuropsychiatrických příznaků u demencí psychofarmaky. Posluchači budou seznámeni se současnými trendy ve výzkumu a látkami kandidujícími na využití v léčbě BPSD.
Prof. MUDr. Jiří Masopust Ph.D.
Životopis není k dispozici
Jiri Masopust 1,
Psychiatrická klinika LF UK a FN Hradec Králové 1
Alzheimerova choroba je neurodegenerativní porucha, projevující se neurokognitivním postižením. Probíhá řadu let v preklinické podobě, zjistitelné pouze metodou PET. V tomto stadiu nemoc neumíme ovlivnit, zkoušeny jsou některé vakciny proti beta-amyloidu. Pak přechází do predemence - lehké poruchy poznávacích funkcí amnestického typu. Zde se podává především extrakt ginkgo biloba EGb761 v dávkách 120 - 240 mg/den. Zkoušeny jsou některé vakciny. Následuje stadium demence. Zde se používají především inhibitory mozkových acetyl-i butyrylcholinesteráz (donepezil, rivastigmin, galantamin), které zpomalují průběh demence, relativně prodlužují lehčí stadia na úkor těžkých stadií. Zlepšují porušenou mozkovou acetylcholinergní transmisi. U středně pokročilých forem se pak používá memantin, nekompetitivní inhibitor ionotropních glutamátergních receptorů typu NMDA, výhodně v kombinaci s inhibitory cholinesteráz. Uvedené terapeutické postupy nepůsobí kauzálně, pouze zpomalují přechod do pokročilých stadií demence. Je zkoušena řada vakcin proti beta-amyloidu i proti degenerovanému tau-proteinu, nadějný je aducanumab, který má naději na registraci a další klinické užití. Další nadějnou látkou je jeden z derivátů dříve zkoušeného tramiprosatu, který blokuje polymeraci molekul beta-peptidu.
Roman Jirák
Nar. 20.11.1943. Absolvoval 1. lék. fakultu UK. Pracuje na Psychiatrické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Hlavní zájmy gerontopsychiatrie, terapie demencí, deliria. Okolo 300 odborných článků, monografií nebo kapitol v monografiích a učebnicích.
Roman Jirák 1,
1. LF UK, Psychiatrická klinika, Praha a VFN Praha 1
Úvod: Těhotenství, porod a období prvního roku po porodu může být pro některé ženy psychicky náročné. V tomto tzv. perinatálním období je spolu s obdobím menopauzy nejvyšší prevalence depresivních příznaků v životě ženy (Howard et al., 2014). Dle aktuální meta-analýzy 96 studií je uváděna prevalence perinatální deprese 12 % (Woody et al., 2017). Mezi další časté psychické obtíže u žen v perinatálním období patří úzkostné poruchy s udávanou prevalencí 21 % (Fawcett et al., 2021). I přes to, že neléčené psychické poruchy v perinatálním období mají negativní dopady na časné rodičovské dovednosti dané ženy, budování citové vazby k dítěti i kvalitu života ženy samotné a její rodiny, tak až 76% českých žen zažívající perinatální psychickou poruchu nevyhledá odbornou péči (Šebela et al., 2021; Howard et al., 2020). Mezi časté bariéry patří nedostupnost odborníků, ale i předsudky u žen samotných či jejich partnerů a širší rodiny (Sambrook et al., 2019). V národním ústavu duševního zdraví proto aktuálně realizujeme 3 inovační projekty, které cíli na odstranění těchto bariér a zvýšení dostupnosti péče o duševní zdraví pro ženy v perinatálním období. Jedná se o 1) screening psychosociálního rizika u těhotných a žen po porodu v gynekologické ambulanci a následné napojení na systém krokové péče; 2) screening rizika rozvoje poporodní deprese u žen v porodnici po porodu a následné napojená na systém krokové péče; a 3) svépomocná aplikace Kogito s prvky KBT určená pro těhotné a ženy na mateřské či rodičovské dovolené. Metodika: Posluchači budou seznámeni o : průběhu a prvotních výsledcích projektu 1, do kterého se k 31. 7. 2021 zapojilo 409 žen; průběhu a prvotních výsledcích projektu 2, do kterého se k 31. 7. 2021 zapojilo 1757 žen; a průběhu a prvotních výsledcích projektu 3m do kterého se k 13. 8. 2021 zapojilo 550 žen. Výsledky: Na konferenci budou předneseny aktuální data k říjnu 2021. Závěr: Národní ústav duševního zdraví aktuálně realizuje 3 projekty s cílem inovovat péči o duševní zdraví žen v perinatálním období. Podpořeno: NU21J-09-00064, TL04000197, ZD-ZDOVA1-018 Literatura: Howard LM, Piot P, Stein A (2014) No health without perinatal mental health. Lancet 384(9956):1723–1724 Howard LM, Khalifeh H. Perinatal mental health: a review of progress and challenges. World Psychiatry. 2020 Oct;19(3):313-327. Woody CA, Ferrari AJ, Siskind DJ, Whiteford HA, Harris MG. A systematic review and meta-regression of the prevalence and incidence of perinatal depression. J Affect Disord. 2017 Sep;219:86-92. Fawcett EJ, Fairbrother N, Cox ML, White IR, Fawcett JM. The Prevalence of Anxiety Disorders During Pregnancy and the Postpartum Period: A Multivariate Bayesian Meta-Analysis. J Clin Psychiatry. 2019;80(4):18r12527. Sebela A, Byatt N, Formanek T, Winkler P. Prevalence of mental disorders and treatment gap among Czech women during paid maternity or parental leave. Arch Womens Ment Health. 2021 Apr;24(2):335-338. Sambrook Smith M, Lawrence V, Sadler E, Easter A. Barriers to accessing mental health services for women with perinatal mental illness: systematic review and meta-synthesis of qualitative studies in the UK. BMJ Open. 2019 Jan 24;9(1):e024803.
MUDr. Antonín Šebela Ph.D.
pracuje v Národním ústavu duševního zdraví, kde se klinicky i výzkumně věnuje perinatální psychiatrii. Antonín má za sebou řadu zahraničních stáží (např. Yale University) a také se podílí na výuce psychiatrie na 3. LF University Karlovy v Praze.
Antonín Šebela 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany; 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1
Farmakoterapie duševních poruch v těhotenství a v době kojení je v klinické praxi zdrojem obav a nejistoty. Vysazení dlouhodobé medikace zvyšuje riziko relapsu, může zhoršit průběh a výsledný stav onemocnění, péči o novorozence. Vedle potenciálně škodlivých účinků léků na plod a kojence stojí riziko negativních následků neléčené duševní poruchy na matku i dítě. Samotná duševní onemocnění způsobují celou řadu prenatální, porodních a poporodních komplikací a negativně ovlivňují plod a novorozence. V průběhu gravidity a bezprostředně po porodu se významně mění farmakokinetika léků, proto je třeba jejich dávkování příslušně upravit. Psychofarmaka přecházejí přes placentární bariéru a do mateřského mléka, přičemž rizika farmakoterapie v těhotenství závisí zejména na období expozice, věku plodu. Teratogenní potenciál je největší v prvním trimestru, neurobehaviorální následky při expozici v posledním trimestru a abstinenční příznaky a intoxikace při podání před porodem. Poněkud opomíjený je i vliv farmakoterapie na zdraví matky. Znalost nežádoucích účinků farmak a možnosti bezpečných alternativ v každé skupině psychofarmak umožňuje bezpečnou farmakoterapii i v těhotenství a v době kojení.
prof. MUDr. Pavel Mohr Ph.D.
Životopis není k dispozici
Pavel Mohr 2,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 2
Dlouhodobá léčba závažných duševních poruch často vyžaduje profylaktické užívání antipsychotik a/nebo stabilizátorů nálady. Ženy ve fertilním věku mohou požadovat při výběru profylaxe zohlednění bezpečnosti psychofarmak v těhotenství a při kojení. Před početím a v průběhu gravidity se mění nároky na dávku, účinnost, vedlejší účinky a bezpečnost léku, býváme tedy nuceni plánovat již dopředu úpravy dávkování, změny preparátů a přechody mezi lékovými formami při farmakoprofylaxi. Na formátu kazuistik budu demonstrovat běžně řešené klinické problémy při poradenství v perinatální psychiatrii, práci se zdroji medicínských informací, možnosti screeningu relapsu psychické poruchy, práci s blízkými osobami z rodiny a službami komunitní péče, pravidla komunikace s porodníky a neonatology. Příklady problematických situací zahrnují: 1/ indikaci depotních antipsychotik u těhotných: komu, proč, kdy, jaký lék a jakou dávku, hlášení do registru. 2/ volbu a dávkování thymoprofylaktik u těhotných: kolísání rizika relapsu a tím i naléhavosti profylaxe, farmkokinetické změny a úprava dávkování, kojení s thymoprofylaktiky. 3/ plánování šestinedělí u žen se závažnými duševními poruchami: kde a jak rodit, sdílení péče o novorozence, fragmentovaný spánek, kojení nebo zástava laktace, rodičovská práva a povinnosti. Cílem je zlepšení kompetence pro plánování a vedení farmakoprofylaxe u těhotných i ve složitějších případech horší adherence k léčbě, polyfarmacie, nutnosti mezioborové spolupráce a léčbě mimo psychiatrickou ordinaci.
MUDr. Jan Hanka
Autor pracuje posledních 9 let jako vedoucí ambulance v PCP / NUDZ, kde je po celou dobu přednostně nabízena psychiatrická péče pro ženy plánující těhotenství, těhotné a kojící. Na téma perinatální psychiatrie pravidelně přednáší a vede semináře či workshopy na regionální i celostátní úrovni. Kromě přímé péče formou ambulantní poradny poskytuje též konziliární poradenství pro psychiatry a gynekology, pečující o duševně nemocné těhotné pacientky z celé České republiky. Spolupracuje na programech screeningu duševních poruch v perinatálním období a na školení psycholožek a peer-konzultantek v této oblasti.
Jan Hanka 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 2
V posledních letech narůstá počet pacientů s poruchou příjmu potravy a komorbidním somatickým onemocněním, nezřídka se jedná i o kombinací více somatických diagnóz. Mezi nejčastější somatické komorbidity patří onemocnění z oblasti gastrointestinálního traktu, potravinové intolerance a alergie, diabetes mellitus 1. a 2. typu, epilepsie. Diabetes mellitus 1. typu je spojen s dietním omezením, permanentní pozorností věnovanou skladbě jídelníčku, hmotnosti a představuje rizikový faktor rozvoje PPP. Inzulin může sloužit jako „nástroj“ manipulace s hmotností. Spolupráce u těchto pacientů je problematická, velmi kriticky hodnotí úpravy inzulinoterapie a naléhají na rychlou kompenzaci diabetu, ale nenahlíží na souvislost patologického jídelního chování a dekompenzace diabetu, bagatelizují možné pozdní komplikace. Současně narůstá počet pacientů s komorbidní potravinovou alergií či intolerancí. Terapeutická dieta je rizikový faktor pro rozvoj PPP a naopak u poruch příjmu potravy dochází k narušení střevní bariéry a mikrobioty a zvýšení rizika potravinové alergie. Svoji roli hraje adorace „zdravé výživy“ se záměrným a zdravotně neodůvodněným vynecháváním potravin s lepkem či mléčných výrobků, veganství či raw stravy. Vlastní medikace somatických komorbidit může být riziková pro rozvoj i pro průběh poruchy příjmu potravy (např. léčba kortikoidy s rizikem rychlých hmotnostních přírůstků, záměrné vynechávání inzulinu a perorálních antidiabetik, nadužívání analgetik- tramadolu- k ovlivnění jídelního chování a prožívání negativních emocí ...) Léčba pacientů s poruchou příjmu potravy se somatickými komorbiditami vyžaduje nutnost modifikovat léčbu, individualizovat terapeutický a jídelní režim, podporovat multioborovou spolupráci- konzultovat léčbu se specialisty jiných oborů (diabetologie, gastroenterologie, chirurgie, revmatologie...). Nezbytná individualizace léčby u některých pacientů múže ovlivnit dynamiku v rivalitně nastavené skupině pacientů s poruchou příjmu potravy, což klade větší zátěž a nároky na kompetentní a profesionální práci terapeutického týmu.
MUDr. Petra Holanová
Životopis není k dispozici
Petra Holanová 1, Alena Lambertová 1, Hana Papežová 1,
Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK Praha 1
Jedná se o nejčastější poruchu příjmu potravy, vyskytuje se častěji u žen (4%) než u mužů (2%). Přesnou příčinu vzniku této poruchy neznáme, v etiologii se uplatňují jak genetické, tak environmentální faktory (impulsivní rysy osobnosti, maladaptivní zvládání stresu, úzkosti apod.). Charakteristické jsou pro tuto diagnostickou jednotku epizody rychlého jedení velkého množství často kalorických jídel, jedení o samotě, po epizodě přejedení následují pocity znechucení ze sebe samého, výčitky, špatná nálada. Epizody se objevují minimálně 1x týdně po dobu 3 měsíců. Na rozdíl od mentální bulimie nedochází ke kompenzatornímu chování, jako je zvracení, abusus laxativ, excesivní cvičení. Jedinci s psychogenním přejídáním mají normální hmotnost, nadváhu nebo obezitu. K poměrně málo známým faktům patří kognitivní deficit u všech poruch příjmu potravy, včetně obezity způsobené záchvaty přejídání. 40-70% obézních pacientů trpí poruchou příjmu potravy. K deterioraci poznávacích funkcí dochází jak vlivem obezity samotné, tak i vlivem metabolických komplikací. Při redukci tělesné hmotnosti je kognitivní deficit reversibilní. V léčbě využíváme psychoterapii (nejčastěji KBT), farmakoterapii (antidepresiva – SSRI, selektivní inhibitor reuptake noradrenalinu – atomoxetin, opioidní antagonista – naltrexon apod.), biologickou léčbu (rTMS), event. bariatrickou chirurgii. Nezbytná je multidisciplinární spolupráce. Výzkumný projekt AZV 17-28905A
MUDr. Alena Lambertová Ph.D.
Životopis není k dispozici
Alena Lambertová 1, Petra Holanová 1, Hana Papežová 1,
Psychiatrická klinika VFN a 1. LF UK 1
Elite Medical s.r.o. 2
Úvod: Nová klasifikace poruch příjmu potravy (PPP) v ICD-11, v kapitole 06 Mental, behavioural or neurodevelopmental disorders zachycuje změny ve spektru psychopatologie u těchto onemocnění s narůstající incidencí základních diagnóz i komorbidních onemocnění. Cílem změn v nové klasifikaci PPP bylo 1. zlepšit komunikaci mezi uživateli (praktickými lékaři, pacienty, jejich rodinami a organizátory zdravotní péče), 2. podpořit konceptualizaci a pochopení problematiky, 3. upřesnit a zjednodušit popis aktuálních klinických projevů, 4. umožnit zlepšení řízení klinické péče, 5. podpořit klinické pozitivní vyústění onemocnění na individuální úrovni i v populaci. Současné klasifikaci PPP autoři studií MKN-11 vytýkají nedostatečnou konzistenci 1. s empirickými daty a současnou klinickou praxí, 2. v diagnózách (příliš často používané kategorie: atypická, jiná porucha příjmu potravy a poruchy příjmu potravy nespecifikovaná) a 3. nedostatečné zohlednění kulturních rozdílů v klinické manifestaci onemocnění. Metodika: V nové klasifikaci byly sdruženy všechny PPP do jedné skupiny onemocnění: rozšířily se skupiny anorexia a bulimia nervosa (AN a BN) s možností zahrnout atypické formy, bylo přidáno psychogenní přejídání (PP) a byla zahrnuta diagnóza ARFID (Avoidant-restrictive food intake disorder), která představuje rozšířenou a revidovanou formu diagnózy MKN-10 Feeding disorder of infancy and childhood- Porucha příjmu v útlém a dětském věku F98.2. Součástí skupiny je diagnóza Pica a Ruminačně-regurgitační porucha, vzniklá po 2. roce života, které se podstatně nezměnily od minulé klasifikace a nebyly autory zahrnuty do presentované studie dopadu a klinického přínosu nové klasifikace MKN-11. Ve studii, ve které odpovědělo 2288 odborníků, většinou psychiatrů a psychologů z celého světa na 8 otázek ohledně přínosu nové klasifikace a klasifikovalo uvedené kazuistiky, byl zkoumán přínos MKN-11 pro klinickou praxi. Tyto kazuistiky budou uvedeny ve srovnání s kazuistikami z naší klinické praxe. Z klinického hlediska je přínosná přesnější definice úzdravy, remise. Diagnóza AN má být platná do doby, dokud není dosažena plná a trvalá remise (nejméně 1rok po intenzivní léčbě) s dosažením normální tělesné hmotnosti a změnou chování cíleného na redukci tělesné hmotnosti. Dalšími zavedenými termíny, odlišnými od MKN-10 a DSM-5 jsou „subjektivní a objektivní záchvat přejedení“ („binge eating“), které jsou spojeny s jádrovým symptomem ztráty kontroly nad jídlem u BN a PP. Autoři výzkumu také podtrhují, že je třeba lépe odlišovat obézní pacienty od podskupiny obézních pacientů s psychogenním přejídáním. Souhrn: Na základě studií dopadu změn kapitoly Poruchy příjmu potravy a krmeni v MKN-11 lze očekávat zpřesnění 1. diagnostiky, 2. popisů současných klinických projevů onemocnění a 3. charakteristik remise. Lepší shoda odborníků v časnější diagnostice AN i BN, do které zahrnuty i atypické formy, by měla přispět i k časnější léčbě a zlepšení prognózy onemocnění.
Prof.MUDr. Hana Papežová CSc
Hana Papežová
Profesorka psychiatrie. Na Psychiatrické klinice 1. LF UK působí od roku 1986. Po promoci pracovala v postdoktorandské, programu ve Výzkumném ústavu psychiatrickém (dnes NUDZ) v Praze a v letech 1993 - 1995 v Nathan S. Kline Institutu, NYU, USA. Během profesní kariéry se zpočátku věnovala výzkumu dlouhodobého průběhu schizofrenie a bipolární afektivní poruchy, studiu násilného chování psychiatrických pacientů. Má zkušenosti v oblasti poradenství i v krizové intervenci (RIAPS Praha). Od roku 1989 se zabývá především poruchami příjmu potravy, výzkumem, výukou i klinickou praxí. Založila Sekci pro PPP České psychiatrické společnosti (1997) a Svépomocnou asociaci pro podporu pacientů i jejich rodinných příslušníků (1992). Od roku 1998 je vedoucí Centra pro poruchy příjmu potravy. V roce 2004 iniciovala vznik specializovaného Denního stacionáře pro poruchy příjmu potravy. Reprezentuje Českou republiku v mezinárodních výzkumných projektech, a organizacích (např. PCAC Academy for Eating Disorders). Podílela se na psychoterapeutickém výcviku a supervizi v Rafael Institutu, Praha, nyní výcvikové aktivity a preventivní programy podporuje v rámci neziskové organizaci E-clinic, z.ú.
Hana Papežová 1,
Centrum pro poruchy příjmu potravy 1. LF UK a VFN 1
Kognitivní a emoční deficit je běžný u pacientů s mentální anorexií a mentální bulimií. Kognitivní deficit se projevuje v rigiditě, slabé centrální koherenci nebo zhoršeném rozhodování. Emoční deficit zahrnuje alexythimii, anhedonii a nízký soucit se sebou samým. Představení a využití manuálu CREST vyvinutého původně pro individuální terapie a přepracovaného v Centru PPP na 1.LF UK a VFN na skupinovou formu.. Výzkum byl realizován (n=57) na pacientech Centra PPP a 10 lekcí programu dokončilo n=32 pacientů. Pro vyhodnocení dopadu metody CREST byla využita dotazníková baterie: EDE-Q (Eating Disorder Examination Questionnaire), RSAS (Revised Social Anhedonia Scale), TAS-20 (Toronto Alexythimia Scale), BDI (Beck Depression Inventory), TEQ (Toronto Empathy Questionnare) a SelfCompasion Questionnaire. Bylo prokázáno významné zlepšení v SelfCompasion Questionnare (p <0,0014), Zungově škále (p <0,001) a BDI (p <0,001). Naopak hodnoty TEQ (p = 0,596) a TAS-20 (p = 0,2005) nejsou statisticky významné. Výsledky prokazují, že adaptovaný program CREST pro skupiny pacientů s PPP je další, efektivní metodou na cestě k úzdravě.
Mgr. Minařík Petr
Životopis není k dispozici
Petr Minařík 2, Kristýna Wohlinová 1, Hana Papežová 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 1
Psychoterapeut - Centrum PPP Psychiatrické kliniky 1.LF UK a VFN, Praha 2 2
Epidemie COVID 19 není tvořena jen faktory biologickými , ale i lidskou reakcí na ně. Každá katastrofa je důsledkem vnímavosti společnosti vůči danému přírodnímu jevu, a zároveň je spoluutvářena společenskými vlivy , mezi něž v případě koronavirové pandemie patří i přidružená epidemie omylů, lží a paranoidních představ. Tyto teorie výrazně komplikují prevenci a vakcinaci proti COVID-19. Nejsou ovšem nečekanou součástí pandemie, nýbrž její integrální součástí. Důvěra společnosti ve vládní opatření může nicméně ovlivňovat rozsah tohoto jevu. Tak jako se s medicínskými aspekty epidemie musíme vypořádat medicínskými prostředky, jakými jsou karanténa, očkování či protilátky, s informačními aspekty pandemie se musíme vypořádat prostředky zpravodajskými. Zvyšování zdravotní gramotnosti patří mezi klíčové funkce zdravotnictví, jak už mimo kontext epidemie upozorňovala Světová zdravotnická organizace . Vliv sociálních faktorů, jako je důvěra v opatření vlády, na ochotu řídit se konspiračními teoriemi, musí být dále studován. V našem přispěvku budeme demonstrovat vliv vybraných prediktorů víry v konspirační teorie a těžišti zdraví (přesvědčení o povaze příčin, které ovlivňují lidské zdraví) na ochotu k vakcinaci.
doc. Jan Vevera PhD
Životopis není k dispozici
Jan Vevera 1, Vojtěch Pišl 1,
Lékařská fakulta UK, Plzeň 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.