Vážená paní, pane,
upozorňujeme Vás, že webové stránky, na které hodláte vstoupit, nejsou určeny široké veřejnosti, neboť obsahují odborné informace o léčivých přípravcích, včetně reklamních sdělení, vztahující se k léčivým přípravkům. Tyto informace a sdělení jsou určena výhradně odborníkům dle §2a zákona č.40/1995 Sb., tedy osobám oprávněným léčivé přípravky předepisovat nebo vydávat (dále jen odborník).
Vezměte v potaz, že nejste-li odborník, vystavujete se riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob, pokud byste získané informace nesprávně pochopil(a) či interpretoval(a), a to zejména reklamní sdělení, která mohou být součástí těchto stránek, či je využil(a) pro stanovení vlastní diagnózy nebo léčebného postupu, ať už ve vztahu k sobě osobně nebo ve vztahu k dalším osobám.
Prohlašuji:
Pokud vaše prohlášení není pravdivé, upozorňujeme Vás, že se vystavujete riziku ohrožení svého zdraví, popřípadě i zdraví dalších osob.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Pouze služby, které si účastník sám zvolí, lze sponzorovat zde:
Sponzoring účastníků
Registrace vystavujících firem a jejich reprezentantů
Nabídky a registrace vystavujících firem
Prosím začněte vložením Vaší emailové adresy.
Na tuto akci jste již přihlášen. Pro zrušení účasti či úpravu objednávky nás prosím kontaktujte na +420 731 006 620 nebo pošlete email na martin.horna@mhconsulting.cz
Pro přehled objednaných služeb přejděte do svého profilu Přejít do mého profilu
Středa03.11.2021 | ||
14:30 - 16:00 |
Neurovývojové poruchy a poruchy učení |
Ústní sdělení |
Cesta ke správné diagnostice a zařazení poruch autistického spektra (PAS) do klasifikačních systémů byla složitá a zdlouhavá. Připomeňme například zavádějící užití termínu autismus pro nově popsanou poruchu (pojem „autismus“ poprvé použil Eugen Bleuler v roce 1911 při popisu psychopatologie schizofrenie a označoval jím schizofrenní stažení se z reálného světa a ponoření se do vlastního, nesrozumitelného světa nemoci) nebo mylné zařazení dětského autismu do skupiny schizofrenních psychóz v dětství - jak v Mezinárodní klasifikaci nemocí, tak i v amerických klasifikačních manuálech DSM-I a DSM-II. Zavádějící byla také hypotéza o psychogenní etiologii autismu, která předpokládala, že dětský autismus je důsledkem chybné, citově chladné výchovy dítěte. Dětský autismus byl popsán americkým psychiatrem rakouského původu Leo Kannerem v práci „Autistické poruchy afektivního kontaktu“ v roce 1943 a poprvé zařazen jako samostatná diagnóza v americkém diagnostickém manuálu DSM-III v roce 1980. Správného zařazení do mezinárodního klasifikačního systému se dočkal dětský autismus až o více než 10 let později v desáté revizi Mezinárodní klasifikace nemocí, která vstoupila v platnost k 1. lednu 1993. Aspergerův syndrom byl popsán rakouským pediatrem Hansem Aspergerem v roce 1944 pod názvem autistická psychopatie; do klinické praxe byla tato porucha znovu uvedena Lornou Wingovou v roce 1981. Diagnózy dětský autismus, atypický autismus a Aspergerův syndrom jako hlavní představitelé PAS pevně zakotvily v klasifikačních systémech DSM-IV a MKN-10 jako pervazivní vývojové poruchy a na více než 20 let tím ustalo dlouhé období hledání správné cesty k zařazení těchto poruch. Americký klasifikační manuál DSM-5 z roku 2013 však opět změnil koncepci. Nově zavedl kategorii Neurovývojové poruchy, kam se řadí porucha intelektu, poruchy komunikace, porucha autistického spektra, ADHD, neurovývojové poruchy motoriky a specifická porucha učení. Místo jednotlivých poruch zahrnutých do PAS vytvořil jednu diagnostickou kategorii Porucha autistického spektra. Projevy poruchy silně kolísají v závislosti na závažnosti příznaků, vývojovém stupni a věku, proto byl dle autorů klasifikace zvolen termín „spektrum“. Diagnostika je založena na přetrvávajícím narušení reciproční sociální komunikace a interakce a přítomnosti omezených, repetitivních vzorců chování, zájmů a aktivit. Původní tři oblasti psychopatologie (narušená komunikace, sociální interakce a stereotypní, repetitivní vzorce chování a zájmů) byly spojením deficitu v sociální komunikaci a sociální interakci zredukovány na dvě. V DSM-5 bylo také odstraněno opoždění řeči jako diagnostický znak. Striktní podmínka týkající se věku začátku (nástup psychopatologie před dovršením třetího roku života) byla změněna na začátek během raného vývojového období. Porucha dle kritérií omezuje nebo narušuje běžný život, není ale specifikován věk, ve kterém začne být funkční narušení zjevné. Kritéria DSM-5 připouští, že příznaky PAS nemusí být přítomny v současnosti, ale byly přítomny v minulosti. Odrážejí tak klinické i výzkumné zkušenosti, že pomocí intervencí nebo během vývoje některé děti s PAS nemusí později v životě vykazovat některé autistické příznaky. Do diagnostických kritérií byly nově přidány atypické reakce na senzorické podněty (hypo- nebo hypersenzitivita, neobvyklé smyslové zájmy). V mezinárodní klasifikaci nemocí MKN-11, která by měla vstoupit v platnost 1. 1. 2022, jsou po vzoru DSM-5 dětský autismus, atypický autismus a Aspergerův syndrom také zahrnuty do jedné kategorie Porucha autistického spektra. Diagnostika je stejně jako u DSM-5 založena na přítomnosti klinicky signifikantních příznaků ve dvou jádrových doménách – narušení reciproční sociální komunikace a přítomnost omezených zájmů a repetitivního chování. Na rozdíl od DSM-5 diagnostická kritéria MKN-11 nezahrnují zvýšenou nebo sníženou citlivost na senzorické podněty nebo neobvyklé smyslové zájmy.
doc. MUDr. Iva Dudová Ph.D.
Doc. MUDr. Iva Dudová, Ph.D.
Absolvovala lékařskou fakultu Univerzity Palackého (1994). Pracovala jako psychiatr pro dospělé v Psychosociálním centru v Přerově, ve Vojenské nemocnici v Olomouci a v Psychiatrické nemocnici Bohnice. Později si rozšířila specializaci o dětskou a dorostovou psychiatrii. O roku 2001 byla vedoucí lékařkou oddělení Dětské psychiatrické kliniky 2. LF UK a FN Motol, od roku 2006 také zástupkyní přednosty kliniky pro vědu a výzkum a od října 2020 byla jmenována primářkou kliniky. Na dětské psychiatrické klinice vede program na diagnostiku poruch autistického spektra. Je členkou oborové rady doktorského studijního programu oboru Lékařská psychologie a psychopatologie při 1. LF UK a členkou zkušebních atestačních komisí pro obor psychiatrie a dětská a dorostová psychiatrie.
Publikovala přes 50 odborných prací doma i v zahraničí, spolupracovala na řešení mezinárodních i českých odborných projektů a grantů. Podílela se na standardizaci screeningového testu na autismus (CAST) v ČR. Byla členkou Odborné skupiny Vládního výboru pro osoby se zdravotním postižením pro koncepční řešení problematiky života osob s poruchami autistického spektra. Je členkou Pracovní skupiny pro dětskou a dorostovou psychiatrii MZ ČR a místopředsedkyní akreditační komise MZ ČR pro dětskou a dorostovou psychiatrii.
Iva Dudová 1,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 1
Neurovývojové poruchy jsou takové, které zahrnují značné potíže při rozvoji a uplatnění specifických kognitivních, motorických, jazykových nebo sociálních funkcí s nástupem během vývojového období. Porucha pozornosti s hyperaktivitou (Attention Deficity Hyperactivity Disorder, ADHD ) v ICD 11 nahradila hyperkinetické poruchy z ICD ‐ 10 a byla přesunuta do skupiny neurovývojových poruch. Důvody pro tuto změnu jsou: podklad poruchy spočívá ve vývoji mozku od nejrannějšího období, charakteristické jsou poruchy kognitivních, motorických a sociálních funkcí a častý souběžný výskyt s jinými neurovývojovými poruchami. Tento krok také řeší koncepční slabost nahlížení na ADHD jako na úzce související s rušivým chováním a disociálními poruchami, ačkoliv jedinci s ADHD obvykle nejsou záměrně rušiví a svého chování zpětně litují. ADHD lze v ICD ‐ 11 dále upřesnit pomocí kvalifikátorů pro převážně nepozorný, převážně hyperaktivní-impulzivní nebo kombinovaný typ. Porucha je popsána jako celoživotní ale také celoživotně se vyvíjející.
Doc. MUDr. Michal Goetz PhD.
Michal Goetz vystudoval 2. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a nyní působí v Národním ústavu duševního zdraví a na Psychosomatické klinice v Praze. Výzkumně se věnuje především poruše pozornosti s hyperaktivitou a vývojové stránce bipolární poruchy v dětství a adolescenci. Je členem výboru Sekce dětské a dorostové psychiatrie Psychiatrické společnosti ČLS JEP a viceprezidentem International Association for Child and Adolescent Psychiatry and Allied Professions (IACAPAP). Absolvoval stáže na klinikách dětské psychiatrie Boston Children’s Hospital a Massachusetts General Hospital, Harvard Medical School, jako hostující profesor působil na University of Calgary.
Michal Goetz 1,
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 1
Nová klasifikace MKN-11 byla přijata WHO v roce 2019 a měla by platit od r. 2022, aktuálně v ÚZIS probíhá spolu s experty za odborné společnosti validace české terminologie. Tento příspěvek vychází z originálních sdělení a je možné, že definitivní znění diagnóz bude v české terminologii poněkud odlišné. K zásadním změnám v oblasti dětské a dorostové psychiatrie patří úplné zrušení kapitol s diagnózami specifickými pro dětství a jejich zařazení převážně do kapitoly Neurovývojové poruchy (Neurodevelopmental disorders). Do této skupiny 6A0 byla přesunuta většina diagnóz ze skupin mentální retardace F7, Poruchy psychického vývoje F8 a Poruchy chování a emocí se začátkem obvykle v dětství a adolescenci F9. Neorganické a psychogenní formy enurézy a enkoprézy jsou nově zařazeny do subkapitoly 6C0 Poruchy vylučování. Tikové poruchy byly přesunuty do kapitoly 08 Onemocnění nervového systému. Novou diagnostickou kategorií, která se zcela jistě zásadně projeví v diagnostice duševních poruch dětí a dospívajících, je Komplexní posttraumatická stresová porucha (Complex PTSD). Do této poruchy patří mimo jiné trauma způsobené v dětství opakovaným zneužíváním, především jde o zneužívání sexuální a fyzické. Diagnózy Mentální retardace podle MKN-10 mají prevalenci 1-2%, mají zásadní vliv na fungování jedince a možný vznik celoživotní invalidity, pojí se s vysokou mírou komorbidit a v sytému zdravotní péče patří k nákladným poruchám. Mentální retardace jsou vnímány i jako součást postižení a jsou zařazeny do Mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví WHO (ICF) do kapitoly Mentální funkce, Intelektuální funkce b117. Komplikovanost chápání mentální retardace dokládají dlouholeté odborné diskuse o nové koncepci vývojových poruch intelektu. AAIDD (Association on Intellectual and Developmental Disabilities) tyto poruchy charakterizovala jako signifikantní omezení jak intelektu, tak adaptivního chování, sociálních a praktických schopností, které vzniklo před 18. rokem věku, WPA jako syndrom s kognitivním deficitem, který vznikl před získáváním dovedností prostřednictvím učení, a který významně omezuje běžné fungování jedince. Terminologické diskuze se zabývaly také rozdílem mezi pojmy „intelektový“ a „kognitivní“. K extrémním návrhům patřilo vyřazení mentální retardace z klasifikace nemocí a zařazení pouze do klasifikace postižení (ICF). V klasifikaci MKN-11 byl termín „mentální retardace“ mimo jiné pro svůj stigmatizační potenciál nahrazen termínem „porucha vývoje intelektu“ (Intellectual Development Disorders), kterému v DSM-5 odpovídá termín Intellectual Disabilities. Poruchy vývoje intelektu jsou kódované 6A00-6A0Z a jsou odstupňované jako poruchy mírné, střední, těžké a hluboké (mild, moderate, severe, deep). Dočasné mentální postižení se klasifikuje při jasné přítomnosti poruchy intelektu u dětí do 4 let nebo když není možné například pro smyslové nebo motorické postižení nebo přítomnost těžkých poruch chování nebo jiných poruch provést validní testování. Diagnostikovat lze také jiné a nespecifické (other specific a nonspecific) poruchy vývoje intelektu.
MUDr. Petra Uhlíková
Životopis není k dispozici
Petra Uhlíková 1,
Psychiatrická klinika 1. LF UK a VFN, Praha 2 1
Úvod: U poruch autistického spektra (PAS) zůstávají nadále hlavní metodou k zmírňování jádrových příznaků autismu (narušení řeči a komunikace, sociální izolace, abnormální zájmy apod.) speciálně pedagogické a behaviorální intervence. Existují však pozitivní důkazy pro použití některých psychofarmak jako doplňkové intervence pro ovlivňování problémových symptomů a syndromů. Současná odborná literatura rozeznává několik příznakových okruhů autismu vhodných pro farmakologickou intervenci: 1/ agresivita, zvýšená dráždivost, sebepoškozování; 2/ stereotypní a repetitivní chování, obsedantní syndrom, rituály; 3/ hyperkinetický syndrom a impulzivita; 4/ poruchy spánku. Metodika: Provedli jsme vyhledávání prostřednictvím rešeršní databáze PubMed, zaměřené jednak na mezinárodní guidelines vztažená k autismu, jednak na lékové studie psychofarmak relevantních pro PAS. Hledání proběhlo s retrospektivou od roku 2010 a navázalo na předchozí rešerše prováděné pro účely sestavení českých doporučených postupů. Výsledky: Literární rešerše neobjevila zásadní nové lékové studie nebo zahraniční guidelines, které by změnily naše vodítka publikovaná v roce 2018 v Doporučených postupech psychiatrické péče V. Nadále platí, že pro farmakoterapii agresivity, zvýšené dráždivosti a sebepoškozování doporučujeme v prvním kroku použít risperidon, v druhém kroku aripiprazol a v třetím kroku olanzapin, ziprasidon nebo valproát. Pro terapii stereotypního a repetitivního chování, obsedantního syndromu a rituálů je vhodné nasadit v prvním kroku fluoxetin, v druhém kroku zvážit záměnu za escitalopram nebo citalopram a v třetím kroku zvážit terapii clomipraminem. Pro farmakoterapii hyperkinetického syndromu a impulzivity se doporučuje v první volbě metylfenidát, v druhé volbě atomoxetin a v třetí volbě risperidon nebo aripiprazol. Pro léčbu poruch spánku je první volbou melatonin, pro určení dalších kroků není dostatek důkazů. Nové studie a guidelines však přinesly upřesnění poznatků zejména o léčbě atypickými antipsychotiky, antidepresivy SSRI a atomoxetinem. Jejich výstupy shrneme. Rovněž přineseme první informaci o výzkumném směru zaměřeném na hypotézu, že by ve zmírňování příznaků PAS mohly být účinné kanabinoidy. Závěry: Postupně přibývají léky s vysokou nebo střední úrovní důkazů pro léčbu některých symptomů a syndromů u PAS. Doporučení pro užití farmak uvedená v Doporučených postupech psychiatrické péče V zatím není třeba upravovat. Dedikace: Práce byla podpořena z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR č. NV18-04-00085.
Prof. MUDr. Michal Hrdlička CSc.
Životopis není k dispozici
Michal Hrdlička 1,
Dětská psychiatrická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 1
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., Všechna práva vyhrazena.