68. ČESKÝ A SLOVENSKÝ SJEZD KLINICKÉ NEUROFYZIOLOGIE

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Handout

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Handout

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Handout

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Handout

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

U 20 – 48% pacientů hospitalizovaných na jednotkách intenzivní péče se vyskytují epileptické záchvaty nebo nekonvulzivní epileptický status. Tyto stavy nejsou často rozpoznány. Diagnosticky obtížní jsou zejména pacienti s akutním úrazem hlavy nebo recentně po operaci hlavy, protože je problematické jim provést vyšetření EEG. Limitující pro provedení standardního EEG s nasazením EEG čepice jsou nezhojené pooperační či potraumatické rány kožního krytu hlavy nebo defekty kostí lebky. Místo čepice se standardním rozložením 21 elektrod lze použít montáže simplifikované, např. pouze s jednou řadou 10 kontaktů. Při aplikaci jednotlivých elektrod lze také vytvářet individuální montáže adaptované na anatomické poměry hlavy vyšetřovaného pacienta. K úvaze o možných nepozorovaných záchvatech či o nekonvulzívním epileptickém statu by měly vést nevysvětlitelné poruchy vědomí či nevysvětlitelné neurologické či kognitivní deficity, zejména kolísající v čase. K jejich rozpoznání pomůže kromě provedení EEG, také důkladná anamnéza předcházející stavu a případně zaznamenání stavu na video. Důležitá je edukace ošetřujícího personálu a znalost obrazu záchvatů. (Prezentace obsahuje ukázky nepozorovaných záchvatů.)

Abstrakt

Úvod: Afektivní poruchy patří mezi časté a velmi závažné psychiatrické poruchy. Výsledky nedávných neurozobrazovacích studií dokládají narušení aktivity klidových mozkových sítí u deprese. Aktivitu mozkových sítí je možné studovat pomocí analýzy funkčních mozkových mikrostavů. Mikrostav je asi 100 ms trvající globální stav mozkové aktivity charakterizovaný stabilní topografií potenciálového rozložení na skalpu. Cílem studie je zjistit, zda má antidepresivní farmakoterapie vliv na změnu aktivity klidových mozkových sítí u pacientů s depresí. Metodika: Do studie se zapojilo osm zdravých kontrol a osm pacientů s diagnózou alespoň středně těžké fáze deprese. Tíže deprese byla stanovena pomocí dotazníku Montgomery-Åsberg Depression Rating Scale (MADRS). Analyzovali jsme pětiminutový záznam klidové mozkové aktivity snímaný pomocí 128-kanálového EEG systému. Data u pacientů byla snímána před stabilizací antidepresivní farmakoterapie (T1), 6 týdnů po prvním měření (T2), 6 měsíců po prvním měření (T3). U zdravých kontrol proběhlo měření jednou. Segmentace a clustrová analýza topografií byla provedena napříč všemi subjekty a měřeními. Posuzovali jsme trvání a časové pokrytí mikrostavů. Časové pokrytí udává, jaká část celkové délky EEG záznamu (v %) je pokryta daným mikrostavem. Výsledky: Farmakoterapie vedla alespoň dočasně ke klinickému zlepšení u všech pacientů. Průměrná tíže deprese dle dotazníku MADRS byla v jednotlivých měřeních následující: 27,1 ± 7,7; 8,4 ± 7,8; 13,5 ± 11,5. Bylo identifikováno pět mikrostavů (A-E) vzájemně se lišících potenciálovým rozložením na skalpu. Průměrné trvání mikrostavů u zdravých kontrol: A – 102 ± 7 ms; B – 97 ± 8 ms; C – 110 ± 13 ms; D – 93 ± 9 ms, E – 99 ± 10 ms. Průměrné trvání mikrostavů u pacientů ve třech časech (T1, T2, T3): A – 99 ± 9 ms, 106 ± 14 ms, 104 ± 19 ms; B – 101 ± 9 ms, 103 ± 10 ms, 100 ± 13 ms; C – 136 ± 34 ms, 141 ± 38 ms, 133 ± 33 ms; D – 96 ± 14 ms, 108 ± 27 ms, 106 ± 35 ms; E – 95 ± 8 ms, 96 ± 8 ms, 98 ± 18 ms. Časové pokrytí mikrostavů u zdravých kontrol: A – 20 ± 5 %; B – 18 ± 6 %; C – 24 ± 5 %; D – 15 ± 5 %; E – 19 ± 6 %. Časové pokrytí mikrostavů u pacientů ve třech časech (T1, T2, T3): A – 16 ± 5 %, 17 ± 8 %, 18 ± 8 %; B – 16 ± 6 %, 14 ± 6 %, 14 ± 4 %; C – 37 ± 12 %, 35 ± 12 %, 33 ± 9 %; D – 17 ± 12 %, 18 ± 16 %, 18 ± 17 %; E – 13 ± 7 %, 12 ± 6 %, 15 ± 10 %. Závěr: Analýzou klidového EEG záznamu jsme identifikovali pět funkčních mozkových mikrostavů (A-E). Všechny svou topografií připomínaly již dříve v literatuře popsané mikrostavy. U mikrostavu C jsme pozorovali vyšší přítomnost (delší trvání i větší časové pokrytí) u pacientů s depresí než u zdravých kontrol, a byla naznačena normalizace těchto parametrů vlivem farmakoterapie. Pro obecnější závěry bude potřeba statistické zpracování na více subjektech a studium těchto změn ve vztahu ke klinickému průběhu a intenzitě farmakoterapie. Analýza mikrostavů se jeví jako slibný nástroj k posouzení vlivu farmakoterapie na dynamiku klidových rozsáhlých mozkových sítí u pacientů s depresí. Tato práce byla finančně podpořena MŠMT v rámci specifického vysokoškolského výzkumu (projekt MUNI/A/1385/2021) a grantem MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705).

Abstrakt

Úvod: Multimodální neurozobrazování má za cíl poskynout více informací o struktuře a funkci mozku, které se mohou využít ke zpřesnění nebo rozšíření znalostí o studovaném problému a navíc mohou sloužit jako nástroj ke zkoumání takových otázek, na které unimodální přístup nestačí. Jedním z příkladů je i simultánní nahrávání elektroencefalografie (EEG) a funkční magnetické rezonance (fMRI), kde se modality z hlediska principu akvizice vzájemně doplňují časovým a prostorovým rozlišením. Navzdory velkému počtu metodologických studií je ale vztah mezi těmito dvěma modalitami stále nejasný. Jedním z prvních a zároveň nejznámější EEG korelát signálu fMRI BOLD je EEG fluktuace výkonu v alfa frekvenčním pásmu odvozená z okcipitálních elektrod. Cílem této studie bylo nalezení hlavních prostoro-frekvenčních příznaků ve zdrojovém prostoru EEG, jejich vzájemné porovnání se známými funkčními sítěmi z fMRI BOLD signálu a ukázka aplikace této metody na EEG-fMRI studii zaměřenou na detekci mozkových stavů. Metody: Pro účely této studie byly použity 2 simultánní EEG-fMRI datasety. Pro metodickou část byl využit EEG-fMRI dataset (77 subjektů) ze Středoevropského technologického institutu (CEITEC, Brno) a pro aplikační část pak EEG-fMRI dataset (7 subjektů, 63 sezení) z Národního ústavu duševního zdraví (NUDZ, Klecany). Oba datasety jak z pohledu EEG, tak fMRI byly předzpracovány automatickými nástroji skládajícími se z typických kroků předzpracování pro klidová fMRI BOLD a EEG data. Pro získání zdrojových prostoro-frekvenčních vzorů bylo EEG promítnuto do zdrojového prostoru pomocí metody eLORETA za použití precizního individuálního dopředného modelu založeného na 12kompartmentové segmentaci T1 strukturálního snímku hlavy a individuálním rozmístění pozic elektrod hdEEG 256elektrodového systému. Pro nalezení hlavních příznaků EEG a vyšetření vazby se známými funkčními sítěmi v fMRI BOLD byl zvolen následující přístup. Na zdrojová data byla aplikována známá metoda prostorovo frekvenční dekompozice. Konkrétně byla zdrojová data filtrována do několika typických frekvenčních pásem EEG a pro získání prostorovo frekvenčních komponent byla na prostoro-frekvenční matici použita metoda nezávislých komponent (ICA), konkrétně algoritmus RUNICA. Pro vyšetření stability získaných komponent a jejich vazby na BOLD signál byl použit statistický přístup založený na rozdělení celého datasetu na 2 podvýběry a permutačním testování. Dále pomocí heuristického složeného kritéria zahrnující jak podobnosti samotných prostoro-frekvenčních signatur, tak map korelace prostoro-frekvenčních komponent s BOLD daty byly určeny nejstabilnější EEG vzory. Následně byla vyšetřena podobnost prostoro-frekvenčních EEG vzorů s fMRI BOLD nezávislými komponentami zároveň prostorově a časově, a také byla vyhodnocena úroveň vysvětlené variability BOLD dat pomocí EEG prostoro-frekvenčních komponent. V aplikační části byla celá metodika aplikována na dataset experimentu využívající metodu DES (Descriptive experience sampling) k získání okamžité zkušenosti participantů z klidových EEG-fMRI dat. Na základě stanovené hypotézy byl vybrán vhodný prostoro-frekvenční vzor EEG, u kterého bylo vyšetřena schopnost rozlišovat zadefinované 2 stavy mozku (interně a externě orientovaná zkušenost). Výsledky: Na základě vyšetřování stability prostoro-frekvenčních komponent jsme zjistili, že komponenty jsou z hlediska prostoro-frekvenčních signatur a oblastí koreluící s BOLDem stabilní (R = 0,29, p<0,05, korigováno FDR). Pomocí kombinovaného kritéria podobnosti prostoro-frekvenčních komponent a hierarchického klastrování jsme identifikovali 5 vzorů, které vykazují největší stabilitu prostoro-frekvenční signatury a korelaci s BOLD daty. Díky metodice lokalizace zdrojů EEG jsme statisticky otestovali prostoro-časovou podobnost mezi EEG vzory a fMRI BOLD komponentami reprezentující funkční sítě a nebyli jsme schopni prokázat podobnost těchto komponent mezi oběma modalitami (R = 0,08, p = 0,08). Pro kvantitativní vyjádření vazby mezi prostoro-frekvenčními vzory EEG a BOLD daty jsme pomocí metriky vysvětlené variability zjistili, že nejlépe jsou z hlediska funkčních sítí vysvětleny oblasti mozku spadající do auditorní (AN, 11,00 %), senzomotorické (SMN, 8,57 %) a vizuální sítě (HVN 8,03 %). Pomocí permutačního testu bylo zjištěno, že průměrně voxely všech sítí jsou vysvětleny více než náhoda. Aplikací této metodiky na dataset DES jsme zjistili, že protoro-frekvenční vzor reprezentující fluktuaci EEG výkonu v alfa pásmu v posteriorní části hlavy rozlišuje mezi interní a externí okamžitou zkušeností subjektů v předposlední vteřině před samotnou reportovanou zkušeností (p<0,05, korigováno FDR). Časová signatura vybraného vzoru pak negativně koreluje s BOLD signálem v oblasti spadající do vizuálních funkčních sítí. Diskuze a závěr: Výstupem této studie je nalezení stabilních zdrojových prostoro-frekvenčních vzorů EEG a jejich vazby na fMRI BOLD signál. Nalezené stabilní vzory jsou díky zdrojovému prostoru anatomicky interpretovatelné a přímo porovnatelné s fMRI BOLD komponentami reprezentujícími známé funkční sítě. Tyto vzory jsou mezi sebou různě prostorově a frekvenčně specifické a korelují s BOLD signálem v různých oblastech mozku pozitivně i negativně. Většina nalezených vzorů však vykazuje negativní korelaci s BOLD signálem v oblastech vizuálních, senzomotorické a auditorní sítě, která je známá z předchozích studií. Nalezený signifikantní rozdíl vybrané “alfa” prostoro-frekvenční komponenty naznačuje, že při externě zaměřených zkušenostech je typický alfa rytmus potlačen a samotná fluktuace výkonu v alfa pásmu v klidových datech tedy může souviset s různě zaměřenou pozorností. Negativní korelace této komponenty s BOLD signálem pak naznačuje, že rozdíl mezi zmíněnými dvěma stavy může souviset se zpracováním vizuálních vjemů. Nicméně nízké hodnoty vysvětlené variability BOLD signálu EEG komponentami založenými na fluktuaci výkonu a prostoro-časová nesouvislost komponent mezi oběma modalitami naznačuje, že na lepší pochopení vztahu mezi těmito dvěma modalitami nemusí stačit běžné lineární statistické modely, ale jak naznačují některé studie, je možná za potřebí spojovat tyto dvě modality přes složitější realistické modely mozkové aktivity.

Abstrakt

Úvod: Integrace simultánně nahraných EEG-fMRI dat je moderním přístupem analýzy neurálních záznamů pracující s vysokým časovým a prostorovým rozlišením. Často využívanou metodou integrace modalit je EEG-informovaná fMRI analýza – asymetrická metoda, extrahující datový vzor z EEG dat, který je následně hledán v časových řadách fMRI BOLD signálu. Způsob získání EEG vzoru (kovariáty) je otevřenou otázkou. Tento výzkum se zabýval studiem rozdílů ve výsledcích integrace EEG-fMRI dat při použití různých metod redukce dimenze EEG prostoru. Použité metody byly kvantitativně a kvalitativně zhodnoceny na spánkových záznamech pacientů diagnostikovaných s NREM parasomnií a na skupině kontrolních subjektů. Metody: Analyzovaný dataset obsahoval 7 záznamů pacientů s diagnostikovanou NREM parasomnií a 8 zdravých, kontrolních subjektů. V EEG datech byly potlačeny artefakty související s měřením v magnetické rezonanci (gradientní a balistokardiografický artefakt) a další EEG rušení (oční a svalové artefakty). Pro extrakci EEG kovariáty byl prostor 256 kanálové EEG helmy rozdělen na 6 oblastí dle základních mozkových regionů (anatomická redukce dimenze). Následně byla v každém regionu provedena spektrální analýza na základní EEG pásma (alfa (8-13 Hz), beta (13-30 Hz), delta (0,5-4 Hz) a theta (4-8 Hz)). Získané spektrální výkony byly dále redukovány na 1D vektory zvolenými metodami redukce dimenze. Těmi byly skupinová analýza hlavních komponent (jPCA) a průměrování spekter napříč elektrodami. Tím bylo získáno větší množství EEG kovariát. Po provedení korelační analýzy byly vybrány kovariáty pro integraci s fMRI BOLD daty. Pro integraci modalit byl využit obecný lineární model (GLM), jehož výsledky byly porovnány napříč skupinami pacientů a kontrolních subjektů. Výsledky: Na základě korelační analýzy byly vybrány kovariáty spektrálních pásem beta a theta v okcipitálním regionu. Kovariáta získaná metodou průměrování poskytla kvantitativně větší množství aktivací než jPCA kovariáta, a to jak u skupiny kontrol, tak u skupiny pacientů, při porovnání se spontánními BOLD fluktuacemi. Aktivace u průměrování byly distribuovány po větší ploše mozku, zatímco lokalizace jPCA aktivací se převážně pohybovaly ve frontální a prefrontální oblasti. Spektrální kovariáta theta pásma byla posouzena z hlediska klinického pro přítomnost možných příznaků NREM parasomnie. U obou metod vykazovaly kontrolní subjekty více pomalovlnné aktivity theta než pacienti s NREM parasomnií. Aktivace kontrolních subjektů pro theta aktivitu byly lokalizovány v Broadmannových oblastech 2, 9, 39 a 40. Jedná se o oblasti s funkcí konsolidace myšlenek, což může být příznak probíhajícího snění a fyziologického spánku. U NREM parasomniků byly pozorovány aktivace v oblastech souvisejících se stavem bdění (Broadmannovy oblasti 37 a 19). Závěr: Metoda redukce dimenze průměrování poskytuje kvantitativně více aktivací ze širšího množství zdrojů než metoda jPCA, která extrahuje specifičtější typ aktivity. Při analýze klinické kovariáty theta pásma u pacientů s NREM parasomnií byly pozorovány aktivace v oblastech náležících stavu bdění, což nebylo pozorováno u skupiny kontrolních subjektů. Příspěvek byl podpořen z grantu: SGS22/200/OHK4/3T/17

Abstrakt

Monitorace motorických evokovaných potenciálů (MEP) za pomocí transkraniální elektrické stimulace (TCES) je v současné době standardním peroperačním postupem, který snižuje riziko vzniku či zhoršení pooperačního motorického deficitu u řady výkonů. Je používána rutinně v operativě výkonů spinálních i u operací mozku . V naší kazuistice je TCES MEP použito také u rekonstrukční operace brachiálního plexu. U těchto výkonů je standardem elektrická stimulace spinálního kořene či periferního nervu. Motorická odpověď je pak hodnocena vizuálně či pomocí jehlových elektrod v příslušných svalech. Takto lze hodnotit intaktní kořeny i periferní nervy. Ve vybraných případech je ale potřeba peroperačně zpřesnit úvahu o kompletní avulzi/ či proximální lezi nervu. Peroperační diagnostika pomocí EMG/SEP a zobrazovacích metod ne vždy dokáže přesně odpovědět. Vyšetření MEP se v těchto případech modifikuje; elektrická transkraniální stimulace je doplněna o registraci neurogenních EP , které jsou registrovány přímo z nervových kořenů háčkovou elektrodou. Výbavný neurogenní EP svědčí pro intaktní pahýl vhodný k použití jako donor pro možnou neurotizaci. Nevýbavný EP ukazuje na proximální lezi či avulzi vyšetřovaného nervového kořene. V naší kazuistice popisujeme předoperační úvahu, elektrofyziologické MEP a SEP nálezy a následnou peroperační monitoraci za pomocí přímé i transkraniální elektrické stimulace.

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Abstrakt není k dispozici

Abstrakt

Úvod: Strategie léčby poraněného periferního nervu závisí na stupni jeho poranění (neurapraxie, axonotméza, neurotméza). V současnosti jsou platnými hlavními principy správného ošetření otevřených poranění PN co nejčasnější výkon mikrochirurgickou technikou s cílem analyzovat fascikulární strukturu pahýlů, ošetřit zhmožděné konce a šetrně beztahově je spojit epineuro-perineurální suturou (při respektování fascikulární mikroarchitektury) za použití atraumatických stehů síly 8.0-10.0. V případě ztrátových poranění je dosahováno nejlepších výsledků při použití autologních nervových štěpů. Při nepřítomnosti zdravé proximální struktury (avulze, distální léze s delším časovým odstupem od primárního poranění) je jedinou možností alespoň částečně reinervovat cílovou strukturu neurotizační výkon – rekonstrukce jinak nerekonstruovatelného nervu (nemožnost sutury či užití graftů) za použití anatomicky blízkého nervu či jeho části. Předoperačně je v tomto případě, kromě posouzení samotné léze, nutno zhodnotit stav donorského nervu/ jím inervovaného svalu a jeho svalových synergistů k zajištění maximálních podmínek pro úspěšnou reinervaci zároveň s co nejmenší donor site morbiditou. V případě suboptimální kvality donorského nervu je přehodnocena operační strategie nebo zvažován double fascicular transfer. Metodika: V rámci předoperačního EMG provádíme hodnocení kvality potenciálních donorských nervů (klinické vyšetření + EMG). Soubor zahrnuje 21 pacientů (17 mužů, 4 ženy) operovaných v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem v letech 2014 - 2020, u kterých byly při operaci brachiálního plexu použity neurotransfery. Typ použitého neurotransferu je volen dle typu poranění brachiálního plexu. V našem souboru jsou nejčastěji zastoupeny výkony pro obnovení hybnosti v rameni a flexe v lokti: transfer fasciklu ulnárního nervu na větev n. musculocutaneus pro m. biceps brachii (Oberlin transfer 5x), transfer větve n. radialis pro dlouhou hlavu tricepsu na m. deltoideus (7x) a neurotizace spinální porce n. accessorius na suprascapulární nerv (XI-SSN 5x). Celkový počet provedených neurotizací v souboru je 38. Pouze u 9 (42 %) pacientů byl použit jen jeden neurotransfer, průměrně bylo použito 1,8 transferů na operaci s maximálním počtem 4 (1 pacient). Předkládáme předoperační strategii vyšetření, výsledky EMG zvažovaných dárců a jejich hodnocení na našem pracovišti. Závěr: Předoperační EMG pomáhá chirurgovi identifikovat nevhodnějšího potenciálního dárce u neurotizačních výkonů a tím zvyšuje šanci na úspěšnou reinervaci při minimální donor site morbiditě.

Abstrakt

Temporální epilepsie (temporal lobe epilepsy – TLE), především podmíněná hipokampální sklerózou (HS), je nejčastější typ farmakorezistentní epilepsie u dospělých. Při jejím zkoumání prostřednictvím zobrazovacích metod se pozornost zaměřuje především na hipokampy samotné, avšak v době, kdy je TLE (či všeobecně epilepsie) široce přijímána jako onemocnění sítě (network disease), je přínosné studovat i vazby v rámci této sítě. K tomu lze využít mozkovou konektivitu založenou na různých modalitách a principech, z nichž nejčastější je funkční konektivita zobrazující korelaci aktivací jednotlivých oblastí nebo strukturní traktografie sledující skutečné propojení neuronů. Další variantou je metabolická konektivita (metabolic connectivity – MC) zobrazující vztah intenzity metabolismu mezi jednotlivými oblastmi mozku na základě fluorodeoxy-glukozové pozitronové emisní tomografie (FDG-PET). Pro hodnocení metabolických odlišností HS pacientů od zdravých kontrol byl použit nový způsob výpočtu individuálních matic metabolické konektivity odvozený dle Sheng-Yao Huang. Metodika Do studie bylo zahrnuto celkem 58 pacientů s TLE (průměrný věk 40±11 let, 21M/37Ž, pravostranná 25, levostranná 33) s histologicky potvrzenou hipokampální sklerózou (HS). Všichni podstoupili standardní předoperační vyšetření včetně PET snímání s dávkou mezi 170-200 MBq na pacienta. Snímání bylo provedeno v interiktálním období, pacienti byli nalačno a hodinu před podáním FDG odpočívali v tiché, zatemněné místnosti. Snímky byly pořízeny pomocí Siemens mCT Flow PET/CT v 3-D režimu. Do skupiny zdravých kontrol bylo vybráno 28 věkově vázaných neurologicky zdravých pacientů. Jednotlivé PET skeny byly prostorově normalizovány do společného MNI prostoru a jejich intenzita byla normalizována v poměru k průměrné intenzitě mozečku (SUVR technika). Normalizované snímky byly parcelovány pomocí AAL atlasu a z ROI signálů ve skupině zdravých kontrol byla vypočtena průměrná konektivita. Následně byla pro každého pacienta vypočtena váhovací matice a určena výsledná individuální metabolická konektivita dle Sheng-Yao Huang 2020. Do závěrečné analýzy byly zahrnuty oblasti, které typicky vykazují u HS hypometabolismus, nebo se v jejich vazbách s hipokampem vyskytuje změněná funkční konektivita – konkrétně se jedná o hipokampus, gyrus parahipokampalis, gyrus temporalis inferior, pars opercularis et orbitalis gyri frontalis inferioris, gyrus frontalis medialis, cingulum posterior (vše oboustranně). Konektivita vybraných oblastí byla mezi pacientskými skupinami (levostranná HS, pravostranná HS, zdravé kontroly) srovnána pomocí t-testu včetně FDR korekce. Výsledky MC je u TLE pacientů významně změněna v temporálních i extratemporálních oblastech. U obou skupin (pravostranné i levostranné HS) je vůči zdravým kontrolám snížena MC mezi hipokampy a dále mezi parahipokampálními gyry. U levé HS se navíc objevuje snížená MC mezi levým parahipokampálním gyrem a pravým zadním cingulem. Dále se vyskytuje snížená MC mezi levým gyrus temporalis inferior a několika dalšími oblastmi (kontralaterální gyrus temporalis inferior, pravé zadní cingulum, levé frontální operkulum a frontální mediální kortex oboustranně). U pravostranné HS se taktéž objevuje snížená MC, a to mezi pravým gyrem temporalis inferior a frontálním mediálním kortexem oboustranně, tak i levým frontálním operkulem. U pravostranné TLE je snížená MC mezi oběma frontálními operkuly navzájem. Nicméně se objevuje i zvýšená MC, a to mezi levostranným hipokampem a gyrem temporalis inferior. Závěr Stejně jako hypometabolismus není ani metabolická konektivita u HS vázaná jen na meziotemporální struktury. To potvrzuje, že TLE není onemocnění jedné struktury, ale existuje u něj rozsáhlejší epileptogenní síť. Metabolická konektivita je u pacientů s TLE změněna i v extratemporálních oblastech podobně jako funkční konektivita (functional connectivity – FC). Dále pozorujeme významné rozdíly mezi pravostrannou a levostrannou TLE, což koreluje s nálezy z FC studií. U pravostranné TLE se častěji objevuje i zvýšená konektivita. Tento nález je podobný nálezům FC studií, v nichž vychází levostranná TLE při HS jako pervazivnější forma než pravostranná. MC je mezi hippokampy (i parahippokampálními gyry) u obou TLE snížena, což pravděpodobně odráží dlouhodobý vliv lezionálního hippokampu na zdravý. Naopak v rozporu s FC studiemi není MC významněji změněna mezi hippokampy a ostatními oblastmi (frontální kortex, zadní cingulum). U TLE (převážně u levostranné) je významně narušena MC ipsilaterálního gyrus temporalis inferior, což může souviset se strukturálními abnormitami v této oblasti, které byly popsány u pacientů s HS. Novým poznatkem je, že gyrus temporalis inferior, který nebývá tradičně řazen do epileptogenní sítě u TLE s HS, v ní může hrát určitou roli (nebo jeho abnormní konektivita může souviset s mnestickým deficitem typickým pro TLE). Vzhledem k nálezům podobným FC studiím se ukazuje MC jako vhodný nástroj ke studiu mozkových sítí u pacientů s epilepsií (nejenom těch epileptogenních). Poděkování Tento příspěvek vznikl za podpory specifického výzkumu MUNI/A/1155/2021.

Abstrakt

Ochorenie s Lewyho telieskami (LBD) je charakterizované patologickým ukladaním proteínu alfa-synukleínu v nervových bunkách, ktorého agregácia vedie k tvorbe Lewyho teliesok a následnej bunkovej smrti. Termín LBD označuje skupinu neurodegeneratívnych porúch, ktorá zahŕňa dve hlavné entity: Parkinsonovu chorobu (PD a tiež PD s demenciou- PDD) a demenciu s Lewyho telieskami (DLB). Relatívne nová MRI metóda využíva na vizualizáciu štruktúry Locus Coeruleus (LC) zlúčeninu neuromelanín pomocou špeciálnej sekvencie (NMS-MRI). Neuromelanín, ako vedľajší produkt metabolizmu katecholamínov sa počas života hromadí v noradrenergných neurónoch, dosahuje maximum okolo 60 roku života a následne začína jeho množstvo klesať. Signál získaný pomocou NMS-MRI sa tak môže považovať za ukazovateľ integrity LC, ktorú je možno sledovať v patologických stavoch, kedy dochádza k stratám neurónov tejto štruktúry. V našej štúdii sa zameriavame na analýzu signálu z LC a to ako súvisí s prodromálnymi štádiami LBD, čo by mohlo prispieť k včasnej diagnostike a následne k intervencii na zmiernenie neuronálnych strát. Použili sme T1-váženú rýchlu spin—echo sekvenciu, ktorá umožňuje vizualizovať štruktúry obsahujúce neuromelanín ako oblasti s vysokou intenzitou, zatiaľ čo signál z okolitého mozgového tkaniva je potlačený. Do experimentálnej skupiny bolo zahrnutých 49 pacientov (68.9 ± 6.6 rokov), ktorí spĺňali kritéria pre možné alebo pravdepodobné prodromálne ochorenie LBD (konkrétne miernu kognitivnú poruchu s Lewyho telieskami; MCI-LB). Z toho 15 pacientov zároveň spĺňalo kritéria pre pravdepodobné alebo možné prodromálne PD. Ďalej bolo zaradených 7 pacientov s pravdepodobným a možným prodromálnym PD bez MCI. Kontrolnú skupinu tvorilo 58 subjektov (65.6 ± 7.2 rokov), ktorí podľa neuropsychologického vyšetrenia nemali MCI a nespĺňali ani kritéria pre prodromálne štádia LBD . Všetky subjekty absolvovali MRI vyšetrenie vrátane NM-MRI sekvencie. Podobne ako v predchádzajúcich štúdiách, vytvorili sme si oblasť záujmu (region of interest – ROI) pravého a ľavého LC a taktiež ROI referenčnej oblasti pozadia umiestnenej v pons tegmentum (PT), ktorá bola využitá tiež na normalizáciu jasu snímok. Za LC sme považovali voxel s najvyššou intenzitou susediaci so štvrtou komorou na danej strane v každom reze. Do výpočtov contrast-to-noise ratio (CNR) sme použili priemer hodnôt maximálnej intenzity voxelov v troch po sebe idúcich rezoch a hodnoty z referenčnej oblasti v PT. Do štatistickej analýzy sme použili dáta s odstráneným vplyvom veku a pohlavia pomocou lineárnej regresie. Rozdiel medzi skupinami bol analyzovaný pomocou dvojvýberových jednostranných t-testov. Na posúdenie tesnosti štatistickej závislosti medzi skúmanými premennými sme použili Pearsonov a Spearmanov korelačný koeficient. Štatisticky signifikantný rozdiel medzi skupinami sa preukázal pri pravom LC (p = 0.018). Výsledky CNR ukázali vyššie hodnoty pre kontrolnú skupinu (0.234 ± 0.059) v porovnaní s experimentálnou skupinou (0.210 ± 0.052). Hodnoty CNR ľavej strany LC neboli v kontrolnej skupine štatisticky signifikatne odlišné v porovnaní s experimentálnou skupinou (p=0.068). U experimentálnej skupiny sme pozorovali pozitívnu koreláciu ľavej strany LC s pamäťovými (rho = 0.295; p = 0.022) a vizuo-priestorovými funkciami (r = 0.337; p = 0.01) a negatívnu koreláciu pravej strany LC s hodnotami Epworthskej škály spavosti (r = -0.243; p = 0.046). U LBD dochádza k zmene integrity LC v dôsledku úbytku neurónov. V našej štúdii sme detekovali štatisticky signifikantný úbytok signálu u experimentálnej skupiny na pravej strane LC v porovnaní s kontrolnou skupinou, čo naznačuje možnosť identifikovať tieto zmeny pomocou neuromelanínu už aj v skorých štádiách. To by mohlo prispieť k pochopeniu vlastností LC v začiatkoch patologických stavov, kedy je včasná intervencia rozhodujúca a taktiež k ich sledovaniu v procese fenokonverzie. Konzistentne s literatúrou a poznatkami o funkciách LC, sme taktiež pozorovali pozitívnu koreláciu CNR hodnôt ľavej strany LC s kognitívnymi schopnosťami ako je pamäť, vizuo-priestorové funkcie a tiež negatívnu koreláciu CNR hodnôt pravej strany LC so zvýšenou dennou spavosťou. Tento projekt je financovaný z grantu (NU20-04-00294) AZV a realizuje sa od 1.5.2020 do 31.12.2023.

Abstrakt

Elektroencefalografie (EEG) je jednou ze stěžejních metod pro zkoumání funkce mozku. V neuropsychiatrii se pro nahrávání EEG běžně využívají evokované potenciály, kdy je měřený subjekt během nahrávání EEG stimulován předem definovanými podněty zvenčí. Jedním takovým evokovaným potenciálem je i ASSR (Auditory steady-state response), který je způsoben odpovědí mozku na periodickou zvukovou stimulaci. ASSR se mimo jiné využívá jako biomarker psychotických stavů, především pak schizofrenie. Mozková odpověď zaznamenaná pomocí EEG se projevuje stejnou frekvencí, jako je frekvence ASSR stimulu (v neuropsychiatrii se nejčastěji využívá frekvence 40 Hz). EEG signál je nicméně velmi citlivý na artefakty. Jedním takovým artefaktem je i elektromagnetický artefakt mající svůj zdroj v kabelu či měniči sluchátek používaných u zvukové stimulace - ST (stimulus transduction) artefakt. Tento artefakt má u ASSR experimentů podobnou frekvenční charakteristiku jako neurologická odpověď mozku, takže je těžké identifikovat, zda EEG zaznamenal odpověď mozku či ST artefakt. I přes narůstající počet neurologických a neuropsychiatrických studií s ASSR experimenty nebyl ST artefakt analyzován právě v tomto typu studií. Cílem této práce tedy je analyzovat výskyt a charakterizovat ST artefakt v ASSR experimentech probíhajících u neuropsychiatrických studií. Pro analýzu ST artefaktu jsme navrhli originální experiment, ve kterém jsme využívali fantoma lidské hlavy. Na fantoma jsme nasadili vlhký ručník, který přizpůsobil impedance fantomu na běžné impedance lidské hlavy. Na vlhký ručník jsme následně nasadili hdEEG čepici s 256 elektrodami a sluchátka používaná i u ASSR experimentů s lidskými subjekty. Výsledný EEG signál tedy neovlivňovala žádná neurologická aktivita, ale pouze artefakty, čímž jsme mohli identifikovat existenci ASSR artefaktu. Pro popsání charakteru ST artefaktu jsme zároveň upravili zmíněný experiment tak, abychom hledali zdroj tohoto artefaktu. Během experimentu jsme stimulovali běžně používaným click train stimulem, kde se každý klik opakoval s frekvencí 40 Hz. Z jednotlivých trialů jsme vypočítali mezitrialové fázové shlukování (ITPC – inter-trial phase clustering), které se u ASSR experimentů běžně využívají. Následně jsme spočítali běžné (např. časově frekvenční analýza ITPC) i surogátní (např. T-statistika ITPC vzniklá z permutačního testu) analýzy ASSR experimentů. Při prvních experimentech se ve frekvenční analýze objevoval velmi výrazný vzor, kdy se vyskytovaly výrazné špičky každých 40 Hz. Tyto špičky byly výraznější s vyššími harmonickými frekvencemi 40 Hz. Takto deterministický vzor jasně odkazuje na výskyt artefaktu s frekvencí 40 Hz v ASSR experimentech, nejpravděpodobněji ST artefaktu. Při dalších nahráváních se ovšem nepodařilo získat takto výrazný vzor, nicméně hlubší analýzy ukázaly výskyt tohoto vzoru převážně ve vyšších harmonických frekvencích 40 Hz. Experiment zároveň ukázal, že tyto vzory se vyskytovali i při položení kabelu od sluchátek na EEG čepici. To svědčí o významném vlivu kabelu sluchátek na genezi tohoto artefaktu. Pomocí originálně navrženého experimentu jsme dokázali identifikovat ST artefakt v ASSR studii. Tento artefakt byl proměnlivý v různých měřeních při obdobných podmínkách. Důvodem může být velký vliv orientace zdrojů elektromagnetické indukce k EEG elektrodám. Tato vlastnost ST artefaktu je nebezpečná, neboť činí výskyt tohoto artefaktu nepředvídatelným. Další komplikací je pravděpodobný výskyt ST artefaktu i v nahráváních, kde nebyl tento artefakt identifikován běžnými analýzami využívanými u ASSR experimentů. ST artefakt je fázově vázaný na ASSR stimul a je proto těžké ho oddělit od neurologické odpovědi mozku. Z tohoto důvodu je potřeba ST artefaktu předcházet kvalitně navrženým designem experimentu. Dalším krokem naší studie je analýza ST artefaktů u ASSR experimentů s lidskými subjekty. Tato práce byla podporována Grantovou agenturou Českého vysokého učení technického v Praze s registračním číslem SGS21/140/OHK4/2T/17 a SGS22/200/OHK4/3T/17, dále pak Grantovou agenturou České republiky s registračním číslem 21-32608S a grantem 260534/SVV/2022.

Abstrakt

Akviziční technika multi-echo (ME), tedy snímání signálu z více ech pro jeden řez, následně umožňuje modelování poklesu signálu vlivem času T2* pro jednotlivé voxely. Zatímco pro vyhodnocení aktivací se běžně používají časové změny BOLD signálu, výpočet relaxačního času T2*, popř. rozsah změn T2* způsobený fluktuacemi při resting-state měření, by mohl pomoci odhalit patologické změny v mozku. Cílem této pilotní analýzy bylo zjistit, zda je možné T2* mapování provádění z ME-fMRI dat použít pro detekci epileptického ložiska. Použili jsme data od 21 pacientů s epilepsií (4 ženy a 17 mužů, věkové rozmezí 19-53 let) a k nim vhodně spárovaných zdravých kontrol. Pacienti podstoupili epileptochirurgickou léčbu a k dispozici byly následné resekční masky. Všichni subjekti měli naměřená ME-fMRI data, která jsou potřebná k vytvoření T2* map. Jednalo se o jednu ME resting state sekvenci s těmito parametry: TR = 650 ms, TE časy = 15, 34 a 53 ms, počet skenů = 1840. Data byla zpracována pomocí programu Matlab, toolboxu SPM12 a našich vlastních skriptů. V rámci předzpracování byla ME data data zarovnána vůči referenčnímu snímku, normalizována, vyhlazena a kombinací ech byla vytvořena kompozitní ME data. Následně byly na připravených datech vypočteny T2* mapy. Jelikož se jednalo o časové série dat, i T2* mapy byly vypočteny v každém fMRI skenu. Následně jsme z nich vytvořili jednu statickou mapu jako průměr přes časové série T2* v každém voxelu. Alternativně jsme ale zkusili vzít i vysoké nebo nízké hodnoty z fluktuací (po odstranění odlehlých hodnot) a také rozdíl změn T2* z časových sérií v individuálních voxelech. U každého pacienta byl spočten model srovnávající jeho hodnoty T2* s hodnotami zdravých kontrol. Tyto statistické parametrické mapy byly následně porovnány s resekčními maskami a byla vypočtena sensitivita a specificita. V závislosti na zvoleném způsobu prahování se senzitivita T2* u pacientů pohybuje od 0,1 % do 20,7 %, výsledky specificity jsou vysoké – 91,4 % až 99,6 %. Když jsme tyto výsledky porovnali s vyhodnocením fMRI dat pomocí metriky ALFF (amplitude of low-frequency fluctuation), zjistili jsme, že jak v ohledu senzitivity, tak specificity poskytuje T2* mapovaní lepší hodnoty a taktéž se zdá, že T2* tvoří oproti ALFF ucelenější clustery. Nicméně i přesto je schopnost detekce epileptického ložiska nedostatečná a není tedy možné metodu T2* mapování použít jako robustní samu o sobě. Avšak je zde možnost, že její přidání do kombinace ostatních běžně používaných metod (např. změny objemu/koncentrace šedé hmoty, subtrakční SPECT apod.) by mohlo zvýšit a zlepšit celkovou výtěžnost. Tato hypotéza bude předmětem další práce. Tato analýza byla prvním pokusem o použití metody T2* mapování na pacientských datech a jejím cílem bylo odladit metodiku a varianty zpracování. Pro vyhodnocení jsme jako ground true použili resekční masky z operací pacientů. Zhruba u čtvrtiny subjektů se T2* mapování shodlo s místem masky, ve zbytku jsme bohužel nedosáhli moc přesných výsledků. Využití alternativních způsobů volby reprezentativní hodnoty T2* z časových sérií (vysoké a nízké hodnoty) neposkytovalo lepší výsledky než prostý průměr. Stejně tak zlepšení nepřinesl rozdíl změn v T2*. Nicméně v metodice využití mapování T2* z ME-fMRI dat je celá řada kroků, které mohou potenciálně ovlivnit výsledky a které v rámci pilotní studie nebyly ověřeny v celém možném rozsahu.

Abstrakt

Úvod: Reanimační operace obličeje jsou indikovány u pacientů s trvalým poškozením lícního nervu, jejich cílem je obnova aktivního pohybu v obličeji, zejména při úsměvu. Pro rekonstrukci úsměvu je důležité obnovit (resp. nahradit) funkci m. zygomaticus maior. Možností je provést volný svalový přenos části m. gracilis do lokalizace původního m. zygomaticus; jako “donor” nervových vláken pro reinervaci štěpu může být použita stejnostranná větev n. mandibularis inervující m. masseter, nebo druhostranný n. facialis (tzv. cross-face nervový štěp). Tyto zákroky jsou prováděny na pracovištích plastické chirurgie. U pacientů podstupujících reanimační operace obličeje je přínosné elektromyografické EMG vyšetření. Cílem našeho příspěvku je stručně popsat přínos a principy těchto EMG vyšetření, budou referovány naše prvotní zkušenosti v této oblasti. Metodika: EMG vyšetření má význam zejména v rámci předoperační rozvahy. Hlavní přínos EMG vyšetření je v posouzení stavu inervace svalu, jehož nervová větev má být použita pro reinervaci přeneseného štěpu. Reanimační operace bývají indikovány u pacientů s diagnosami, u kterých připadají v úvahu vícečetné léze kraniálních nervů (neurofibromatosa, st.p. operacích ložiskových lézí v zadní jámě lební, etc.). Je tedy důležité ověřit, že sval - donor nervových vláken nemá porušenou inervaci, to je základní předpoklad k dosažení cíle operace. Používáme jehlovou EMG, zaměřujeme se zejména na posouzení interferenčního vzorce při maximální kontrakci svalu. Navíc se ukazuje, že úspěšnost obnovení spontánního úsměvu při reinervaci svalového štěpu pomocí vláken z nervové větve pro m. masseter je závislá na tom, zda se m. masseter při úsměvu habituálně mimovolně aktivuje – na to je vhodné se také při předoperačním EMG vyšetření zaměřit. (Absence aktivace m. masseter při spontánním úsměvu může být jedním z argumentů pro cross-face nervový štěp.) V některých případech se ukazuje jako potřebné i vyšetření svalu – donoru štěpu (např. u pacientů s neurofibromatosou se můžeme setkat s amyotrofií m. gracilis). EMG má dále význam při sledování postupující reinervace přeneseného svalu (což je důležité zejména v případech, kdy reinervace není patrná klinicky; do úvahy pak připadá revize a případná augmentace inervace svalového štěpu). Jako výhodná se jeví kombinace EMG vyšetření a ultrasonografického vyšetření (USG) – to je přínosné jednak k posouzení struktury a zejména trofiky (event. atrofie) svalů, navíc se osvědčuje využití USG pro navigaci jehlové elektromyografické elektrody do drobných svalů (což je právě případ m. zygomaticus). Výsledky: Budou stručně referovány prvotní zkušenosti z pracoviště autorů. Souhrn: U pacientů s trvalým poškozením lícního nervu postupujících reanimační operaci obličeje se jeví jako přínosné v rámci předoperační rozvahy provést EMG vyšetření. Hlavním přínosem je ověření stavu inervace svalu uvažovaného jako donoru nervových vláken pro reinervaci přeneseného svalového štěpu. Výhodná se jeví kombinace EMG s USG vyšetřením. Rovněž je důležitá vzájemná komunikace elektromyografisty s indikujícím lékařem – odborníkem v oboru plastické chirurgie.

Abstrakt

Lithium patří již od 60. let minulého století mezi hlavní farmakoterapeutika u pacientů s bipolárně afektivní poruchou (BAP). Jedním z jeho neurofyziologických účinků je zvýšení kortikální excitability, což bylo dříve mimo jiné prokázáno vyšší amplitudou u sluchových evokovaných potenciálů (AEP) pořízených u pacientů užívajících lithium. Jednou z dalších léčebných modalit u BAP je repetitivní transkraniální stimulace(rTMS), která rovněž mění aktivitu elektrického pole mozkové tkáně. Je otázkou, zda zvýšenou excitabilitu kůry navozenou lithiem může ovlivnit léčba pomocí rTMS. Abychom tuto otázku zodpověděli, provedli jsme retrospektivní analýzu AEP N1 a P2 (peak to peak) u pacientů s BAP v depresivní fázi užívajících buď lithium (N=16), nebo jiná farmaka (N=28), a to před první intervencí rTMS a po pěti aplikacích rTMS. Výsledky vztažené k velikosti amplitudy prokázaly signifikantně vyšší amplitudu evokovaných potenciálů N1 a P2 ve skupině pacientů s lithiem oproti skupině bez lithia. Zjištěný rozdíl byl potvrzen u evokovaného potenciálu P2 rovněž po intervenci rTMS. Navíc, další výsledky ukazují, že ve skupině s lithiem dochází po aplikaci rTMS k dalšímu zvýšení amplitudy P2.

Abstrakt

Background Electrophysiological markers of prodromal dementia with Lewy bodies were described in the spectral domain. The sub-second temporal resolution may provide additional information. Objective To evaluate EEG microstates in patients with mild cognitive impairment with Lewy bodies and to assess the association between their temporal dynamics and the spectral marker. Methods Temporal parameters of microstates were compared between 21 patients with mild cognitive impairment with Lewy bodies and 21 healthy controls. The dominant alpha frequency was correlated with microstate parameters. Results Microstates A-D showed higher segment density in the patient group. Microstate B revealed shorter mean duration and increased time coverage; its segment density correlated with the dominant alpha frequency in the patient group. Conclusions Temporal dynamics of all EEG microstates were altered in medication-naïve subjects with prodromal dementia with Lewy bodies, particularly in the microstate related to the visual network. The major changes were correlated with dominant alpha frequency.

Abstrakt

Úvod Prevalence nemyelopatické degenerativní komprese krční míchy (NMDC) progresivně stoupá s věkem a v české populaci nad 60 let dosahuje 60 % (Kovalova et al., 2016). Až u čtvrtiny NMDC pacientů se během 4 let rozvine ireverzibilní degenerativní cervikální myelopatie (DCM) (Bednarik et al., 2008). Zobrazování difúzně-váženou magnetickou rezonancí (MR) umožňuje zkoumat mikrostrukturální integritu tkání a mohlo by sloužit jako prediktor progrese NMDC do DCM vedle současně používaných metod reflektujících funkční stav míchy (EMG – elektromyografie, motorické a somatosenzitivní evokované potenciály – MEP/SEP). Metodika U 103 NMDC pacientů, 21 DCM pacientů a 60 zdravých kontrol bylo provedeno 3T MR vyšetření krční míchy obsahující optimalizovaný difúzně-vážený protokol s vysokým rozlišením (Labounek et al., 2020). Z předzpracovaných difúzních dat byly odhadnuty mikrostrukturální metriky na úrovni jednotlivých míšních traktů a oblastí šedé hmoty. Pacienti dále podstoupili klinické (mJOA skóre – modifikované skóre Japonské ortopedické asociace) a elektrofyziologické vyšetření (MEP, SEP a EMG). Statistická analýza zahrnovala porovnání mikrostrukturálních metrik mezi skupinami, jejich korelaci s mJOA skóre a srovnání mezi pacienty s a bez elektrofyziologické abnormity. Výsledky Porovnání mikrostrukturálních metrik mezi skupinami korigované na věk odhalilo signifikantní změny především v laterálních a dorzálních traktech a šedé hmotě u obou skupin pacientů vůči kontrolám. Změny mikrostruktury byly detekovány v místě komprese ale také rostrálně nad místem komprese s progresivnějším poškození u DCM v porovnání s NMDC. Pokles mJOA skóre reflektující nárůst funkční disability koreloval s progresí změny mikrostrukturálních metrik. Pacienti s elektrofyziologickými abnormitami vykazovali změny v mikrostrukturálních metrikách v korespondujících oblastech míchy. Závěr Změny mikrostrukturálních metrik v oblastech bílé a šedé hmoty odráží demyelinizaci, axonální poškození a trans-synaptickou degeneraci v místě komprese i rostrálně (Wallerova degenerace). Alterace mikrostrukturálních metrik u pacientů s elektrofyziologickými abnormitami poukazuje na vztah mezi poškozením mikrostruktury a funkčním deficitem. Prediktivní hodnotu bude nutné potvrdit longitudinálními studiemi. Podpořeno AZV granty NV18-04-00159 a NU22-04-00024. Práce byla publikována jako: Valošek, J, Labounek, R, Horák, T, et al. Diffusion magnetic resonance imaging reveals tract-specific microstructural correlates of electrophysiological impairments in non-myelopathic and myelopathic spinal cord compression. Eur J Neurol. 2021; 28: 3784– 3797. https://doi.org/10.1111/ene.15027