Declaration
Dear Madam, Sir,
Please note that the websites you intend to access are not intended for the general public, as they contain technical information on medicinal products, including advertising messages relating to medicinal products. This information and communication is intended exclusively for professionals pursuant to Section 2a of Act No. 40/1995 Coll., Ie to persons authorized to prescribe or dispense medicinal products (hereinafter referred to as the expert).
Please note that if you are not an expert, you run the risk of endangering your health or the health of others if you misunderstand or interpret the information obtained, in particular advertising messages that may be part of this site, or used them to establish your own diagnosis or treatment, either in relation to yourself or in relation to other persons.
I declare:
If your statement is not true, we warn you that you are at risk of endangering your health or the health of others.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Only services that participant order by himself can be sponsored here:
Sponsoring of participants
Registration of exhibiting companies and their representatives
Exhibitors registration
Please start by entering your email address.
Your registration for this event was successful. To cancel or edit your registration please call +420 731 006 620 or send us email to martin.horna@mhconsulting.cz
You can check your order in your profile: My profile
Zkoumali jsme celoživotní dopad extrémního stresu na osoby přeživší holokaust (PH) a na jejich potomky. Výzkum se zaměřil na psychologický a neurobiologický dopad extrémního traumatu v dětství nebo mladé dospělosti na současný život po více než 70–75 letech. Celkem jsme vyšetřili 378 osob (S – stresová skupina, C kontrolní skupina): 1.Generace: 75 (S – 44, C – 31); 2.G: 148 (S – 86, C – 62);3.G: 152 (S – 88, C – 64). 1.Čtyřicet čtyři přeživších holokaust (věk 71-95; medián 81.5 let; 29 žen, 15 mužů) a 31 srovnatelných kontrolních subjektů (věk 73-90, medián 80 let; 17 žen, 14 mužů) bez osobní či rodinné anamnézy holokaustu podstoupilo psychologické testy. Osoby přeživší holokaust trpí signifikantně vyšší úrovní příznaků chronického stresu a post-traumatické stresové poruchy (testy TSC-40 a PCL-C) a častějšími depresivními příznaky (test GDS) než kontrolní skupina. Test SOS-10 svědčí o nižší míře pocitu životní pohody u PH. U PH byl signifikantně vyšší test posttraumatického růstu, který ukázal překvapivě dobrou schopnost adaptace po válce. 2.U 26 PH (medián věku 81; rozmezí 74-95 let; 16 žen, 10 mužů) a 21 kontrolních subjektů (medián věku 80; rozmezí 73-86 let; 11 žen, 10 mužů) bylo provedeno strukturální a funkční MR vyšetření na skeneru 3T Siemens Prisma. MR voxel-based morfometrie vykazuje snížení objemu šedé hmoty mozkové u PH v oblastech funkčně spojených s regulací emocí, stresem, strachem a poruchami nálad, sebeuvědoměním, sociální kognicí (dorzální a ventrální inzula, ventrální a rostrální přední cingulární kůra, ventromediální prefrontální kůra včetně včetně subgenuálního cingula a orbitofrontální kůry, temporální pól, dorzolaterální prefrontální a mediální precentrální kůra, angulární gyrus a horní frontální gyrus). Podobné výsledky včetně ztenčení mozkové kůry v MRI jsme pozorovali i u PH, které zažívali Holokaust jako děti a většinou si nebyli vědomi bezprostředního ohrožení života. 3. Ve výzkumu pokračujeme analýzou dat získaných u druhé a třetí generace potomků přeživších holokaust. Předběžné výsledky ukazují vyšší úroveň stresu a post-stresové poruchy u potomků přeživších v 2. i 3. generaci a změny v konektivitě ve fMRI. Analýza tzv. prenatálního stresu, tj. dopadu stresu těhotných matek na potomky – vyšetřili jsme celkem 11 osob narozených v letech 1940-1945 - ukázala se, že celoživotní dopad prentálního stresu je výrazný i 70-75 let po válce. Úroveň stresu v některých testech je vyšší, než u přeživších holokaust narozených před rokem 1939, také struktury tzv. limbického systému v mozku (hippocampus, amygdala), jsou výrazněji redukované u osob s prentálním stresem než u PH narozených před rokem 1939. 4. Aktuálně jsme provedli výzkum akutního válečného stresu u uprchlic z válkou postižených oblastí v Ukrajině (43 žen, C 30). Psychologické testy ukázaly u všech stress, v MR jsou signifikantní změny v talamu (submitováno). Interview s Ukrajinkami ukázalo na velký dopad stresu během jejich pobytu na Ukrajině (submmitováno). Závěr: Celoživotní psychologické důsledky a změny struktury mozku u osob, které přežily holokaust, bylo možné identifikovat po více než 70 letech od konce druhé světové války. Skupina PH je charakterizovaná zvláštním vzorcem kombinujícím strukturní mozkové a psychologické následky extrémního stresu s pozoruhodnou odolností, což vedlo k pozitivnímu hodnocení poválečného životu. Extrémní stres v dětství a mládí má celoživotní dopad na strukturu mozku. Prenatální stres přeživších holokaust vede k celoživotnímu stresu a změně mozkových struktur, zejména hippokampu a amygdaly. Úroveň stresových testů je vyšší také u 2.a 3. generace, narozené 30–50 let po válce. V 2. a 3. generaci jsou patrné změny v konektivitě mezi mozkovými strukturami souvisejícím se stresem. Výzkum akutního válečného stresu u uprchlic z Ukrajiny prezentoval stress u všech žen a signifikantní změny v talamu v MRI
Prof.MUDr. Ivan Rektor CSc
Prof. Ivan Rektor se narodil v Levoči, od 15 let žije v Brně, kde vystudoval Lékařskou fakultu MU (UJEP). Pracuje jako profesor na Neurologické klinice FNUSA a LF MU a v Centru neurověd Středoevropského technologického institutu MU (CEITEC MU), kde je vedoucím výzkumné skupiny Multimodální a funkční zobrazení mozku. Po promoci pracoval v Uherském Hradišti. V letech 1992-2012 byl přednostou neurologické kliniky FNUSA v Brně. Předtím se zabýval výzkumem v Gif sur Yvette ve Francii, v letech 1990 to 1992 působil jak docent na Université Paris VII a publikoval práce založené na záznamech z intracerebrálních elektrod v INSERM, Hôpital Ste. Anne v Paříži. V letech 2006–2011 působil jako prorektor pro rozvoj MU.
Je v redakčních radách mezinárodních i národních odborných časopisů. Je členem Advanced Neuroscience Panel nejprestižnějších evropských grantů European Research Council (ERC), členem mezinárodního výboru společnosti ESFRI Eurobioimaging a členem ENIGMA International Neuroimaging Consortium. Byl členem řady výborů mezinárodních odborných společností, např. European Federation of Clinical Neurophysiology, předsedou European Society of Clinical Neuropharmacology, členem Program Committee European Academy of Neurology, spoluorganizoval evropské kongresy v Amsterodamu, Lisabonu a Oslo. Byl členem programových výborů řady mezinárodních sjezdů, organizoval a předsedal sekcím na sjezdech v Buenos Aires, Vídni, Kodani, Seville, Vídni, Londýně, Montrealu, Stockholmu, Kobe a Kjoto (Japonsko), Bangkoku, Římě, Varšavě, Lvově, Oděse, Kyjevě atd.
Organizoval a předsedal čtyřem mezinárodním sjezdům Epilepsy, Brain and Mind, které se konaly v Praze a Brně. V roce 2015 předsedal European Congress in Clinical Neurophysiology v Brně. Od roku 2008 organizuje v Brně mezinárodní kurzy chirurgie epilepsie, kterých se účastnilo přes 700 mladých neurologů a neurochirurgů z různých zemí, od Filipín po Chile.
Jako neurolog pracuje a publikuje zejména na poli epilepsie a Parkinsonovy nemoci, do svého výzkumu zakomponoval také zpracovávání hudby v mozku a trojgenerační studii přeživších holokaust a jejich potomků. Je světově uznávaným vědcem, pro kterého jazykové a kulturní bariéry jsou minimální (přednáší v angličtině, němčině, či francouzštině), jeho práce jsou podle světového publikačního registru (WOS) citované více než 5800krát. Získal mezinárodní ocenění: European Award for Education in Epileptology (2014) a International League Against Epilepsy Ambassdor of Epilepsy (2019). Jako první český neurolog byl zvolen Fellow American Neurological Association (2010), je také Fellow European Academy of Neurology (2017). Jeho edukační aktivity jsou oceňované v mnoha zemích – přednášel na kurzech v Mongolsku, Vietnamu, Thajsku, Nikaraguy, Argentině, Turecku, Španělsku, Dánsku a v řadě dalších evropských zemí, opakovaně na Ukrajině v Oděse, Lvovu a Kyjevě, naposledy v listopadu 2021.
Popularizované výsledky jeho vědecké práce týkající se neurobiologického dopadu výzkumu Holokaust jsou citované ve více než 55 světových mediích v Evropě, Americe, Asii, Austrálii i Africe, a v řade českých mediích (například Hyde Park v ČT). Ze zahraničních medií stojí za vyzdvihnutí vědecko-popularizační články zveřejněné v timesnewsexpress.com, heraldo.es nebo deutschlandfunk.de., opakované rozhovory pro BBC (bbc.co.uk, v r. 2018, v r. 2021 2x), pro britskou televizi SkyNews (news.sky.com,2021 2x), nebo izraelskou televizi i24News (2019), v r. 2022 zatím vyšly články v časopisech Kontexty, Trend, Psychologie Dnes, iDNES) a rozhovor v mezinárodní Supreme Master Television ((available languages are: Arabic, Vietnamese, Bulgarian, Chinese, Croatian, Czech, English, French, German, Hindi, Hungarian, Indonesian, Italian, Japanese, Korean, Malay, Mongolian, Nepalese, Persian, Polish, Portuguese, Punjabi, Romanian, Russian, Spanish, Telugu, Thai). Informace o výzkumu hudby v mozku byly publikovány v nejméně 25 médiích v Evropě, Asii i Americe.
V červnu 2022 zahájil výzkumný projekt zaměřený na neurobiologický dopad války na Ukrajinky, které uprchly před válkou do ČR, výsledky byly nedávno submitované. Výsledky ukázaly stres u všech ukrajinských ženách - uprchlicích a změny v MRI.
Publikoval 480 prací, citace 6,372, H index 44.
Prof. MUDr. Ivan Rektor , CSc1, Mgr Monika Fňašková 1, ing. Pavel Říha 1, Markéta Nečasová 1, Mgr Sofia Berezka , (Ukrajinka)1, doc. Marek Preiss , PhD1,
Masarykova Universita, CEITEC - Neuroscience, Brno 1
V přednášce chceme představit awake operace, tak jak je rozvíjíme na našem pracovišti. Awake operace postupují nejčastěji pacienti s nízkostupňovými gliomy mozku. Při operaci se snažíme uchránit od neurologického deficitu, ale zdaleka již ne jen to. Zabýváme se peroperačním monitorováním pohybu, řeči, neverbální sémantiky, emocionality a kognitivních funkcí. Klíčová je pro nás snaha uchránit co možná nejvíce z osobnosti pacienta, přičemž pod pojmem osobnost chápeme to, co je uvedeno v definici: „Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů, založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích. Stručněji: osobnost je člověk jako psychologický celek.“ (V. Tardy, 1964).
Eduard Neuman
CV is not available
MUDr. Eduard Neuman , Ph.D.1, MUDr. Marek Sova 1, MUDr. Václav Vybíhal , Ph.D.1, PhDr. Milena Košťálová , Ph.D.2, Mgr. Kateřina Procházková 4, MUDr. Doleželová Andrea 3, MUDr. Vojtěch Beran 3, Prof. MUDr. Martin Smrčka , Ph.D.1,
Neurochirurgická klinika FN Brno 1
Neurologická klinika FN Brno 2
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno 3
Oddělení klinické psychologie FN Brno 4
Idiopatická nitrolební hypertenze je vzácná nozologická jednotka postihující především obézní ženy ve fertilním věku. Základním příznakem je zvýšení nitrolebního tlaku bez zjevné organické příčiny. Přesný patofyziologický mechanismus onemocnění není do dnešního dne znám. Klinické projevy zahrnují bolesti hlavy a postižení zraku s doprovodným otokem papill zrakových nervů. Infrekventně se může objevit i diplopie. Postupně může docházet i k omezení perimetru a změny se mohou stát ireverzibilními, zejména při pozdním stanovení diagnózy a zahájení terapie. Diagnostika se opírá především o MR zobrazení mozku včetně MR venografie, dále o vyšetření očního pozadí a perimetru a v neposlední řade o vyšetření otevíracího tlaku při lumbální punkci. Možnosti terapie zahrnují postupy konzervativní, chirurgické a endovaskulární. Zkratové operace představují účinnou chirurgickou terapii této nemoci ve snaze zlepšit poškození vizu a zamezit jejímu dalšímu zhoršování. Prezentace sumarizuje výsledky našeho pracoviště od roku 2006 po současnost.
MUDr. Martin Plevko
V roku 2021 ukončená lék. fakulta Masaryk. univerzity v obore všeobecné lékařství. Téhož roku nástup na Neurochirurgickú kliniku FN Brno po zařazení do specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie.
V roku 2021 jako řečník v rámci sjezdu Brněnské neurochirurgické dny s příspěvkem: Acute epidural hematoma as a complication of Mayfield clamp – a case report
V roku 2022 jako řečník v rámci konference : Výročný kongres české neurochirurgické společnosti s příspěvkem: Shunt operations in treatment of Idiopathic intracranial hypertension
V roku 2022 absolvována zahraniční klin. stáž v rámci programu Scalpel Zagreb Chorvatsko
V roku 2022 zápis do postgraduálního studia v oboru chirurgie a reprodukční medicína LF MUNI
V roku 2023 jako řečník v rámci konference: 20. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE s příspěvkem: Ventrikuloatriální shunt, výhodná terapeutická volba idiopatické nitrolební hypertenze v těhotenství -kazuistika
MUDr. Martin Plevko 1, MUDr. Václav Vybíhal , PhD.1, MUDr. Veronika Matušková 2, prof., MUDr. Martin Smrčka , PhD.,MBA1,
Neurochirurgická klinika FN Brno, LF MU 1
Oční klinika FN Brno, LF MU 2
Úvod Spontánní intrakraniální hypotenze (SIH) je klinický stav charakterizovaný posturálními bolestmi hlavy vznikajícími sekundárně při spontánním úniku mozkomíšního moku do extradurálního prostoru. Příčinou úniku likvoru je longitudinální durální trhlina, meningeální divertikl nebo přímá likvoro-venózní fistula (LVF). Je to poddiagnostikované onemocnění, jehož incidence je uváděna 5 na 100 000 obyvatel/rok a průměrný věk manifestace je 40 až 50 let s převahou postižení žen (1,5:1). Cílem práce je prezentovat první zkušenosti s chirurgickou terapií tohoto onemocnění. Materiál a metodika Vzhledem ke specifikám onemocnění, diagnostiky místa úniku likvoru a relativně novým poznatkům v patofyziologii onemocnění prezentujeme dvě kazuistiky. První pacientka, 61letá žena, s anamnézou více než rok postupně progredujících bolestí hlavy vázaných na vertikalizaci, což si zprvu neuvědomovala. MR vyšetření páteře bylo negativní, na MR mozku nález sytících se meningeálních obalů a menších oboustranných hygromů. Neurologické vyšetření bylo bez ložiskového nálezu. Pacientka podstoupila aplikaci epidurální krevní zátky v prostoru L3/4, ale bez jakéhokoliv efektu. Druhá pacientka, rovněž 61letá žena, s anamnézou hypotenzních bolestí hlavy trvajících 9 měsíců doprovázených vertigem. MR mozku s nálezem sytících se meningeálních obalů a vedlejším nálezem makroadenomu hypofýzy. MR páteře bez průkazu epidurální kolekce. Obě pacientky byly indikovány k provedení dynamické CT myelografie (DCTM). Vyšetření bylo provedeno v jedné době v rozsahu celé páteře na obou bocích a u jedné pacientky i na břiše díky zavedení zevní lumbální drenáže před vyšetřením, což umožňovalo frakcionovanou aplikaci jodové kontrastní látky intrathekálně těsně před provedením skenu v dané poloze. Výsledky DCTM diagnostikovala LVF v oblasti kořene Th8 vpravo u jedné pacientky a v oblasti kořene L2 vlevo u druhé, v obou případech v poloze na boku na ipsilaterálních stranách Na základě vyšetření byla indikována operační revize spočívající v provedení parciální hemilaminektomie, ošetření LVF bipolární koagulací a její následné discizi. Obě pacientky udávaly vymizení potíží bezprostředně po operaci. Předoperačně podle vizuální analogové škály udávaly bolesti hlavy na stupni 8-10, pooperačně 0-1 s výrazně zlepšenou kvalitou života a návratem do pracovního procesu. Závěr Uvedené kazuistiky ukazují, že chirurgická léčba může být přínosná v léčbě pacientů se SIH. Důležitou a nezbytnou podmínkou je detekovat LVF pomocí speciálních zobrazovacích metod a také na tuto alternativu myslet u pacientů se SIH bez prokázané epidurální tekutinové kolekce.
MUDr. Václav Vybíhal Ph.D.
Václav Vybíhal se narodil 18. října 1970 v Kyjově. V letech 1989 až 1995 studoval na LF MU v Brně (obor všeobecné lékařství). V roce 1995 nastoupil jako sekundární lékař na Kliniku dětské chirurgie a traumatologie ve FDN v Brně. V roce 1998 atestoval v oboru chirurgie (I. stupeň). Od roku 2000 začal pracovat na Neurochirurgické klinice FN Brno, kde působí dodnes. V roce 2007 složil atestaci II. stupně z neurochirurgie. Je absolventem čtyřletého mezinárodního neurochirurgického kurzu EANS. Na odborné zahraniční stáži byl ve Finsku. V roce 2012 obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se normotenzním hydrocefalem. Je autorem nebo spoluautorem více než 20 odborných článků včetně impaktovaných a zahraničních časopisů. Aktivně se zúčastnil celé řady tuzemských a zahraničních kongresů, kde prezentoval více jak 80 odborných sdělení. Je členem České neurochirurgické společnosti ČLS JEP, CENS a EANS.
MUDr. Plevko Martin
CV is not available
MUDr. Pikulová Hana
CV is not available
Doc. MUDr. Keřkovský Miloš, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Janáčková Tereza
CV is not available
Doc. MUDr. Fadrus Pavel, Ph.D.
CV is not available
Prof. MUDr. Smrčka Martin, Ph.D., MBA
CV is not available
MUDr. Václav Vybíhal , Ph.D.3, 4, , MUDr. Martin Plevko 3, 4, , MUDr. Hana Pikulová 3, 4, , Doc. MUDr. Miloš Keřkovský , Ph.D.5, 6, , MUDr. Tereza Janáčková 5, 6, , Doc. MUDr. Pavel Fadrus , Ph.D.3, 4, , Prof. MUDr. Martin Smrčka , Ph.D.3, 4, ,
Neurochirurgická klinika, LF MU, Brno 3
Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Brno 4
Klinika radiologie a nukleární medicíny, LF MU, Brno 5
Klinika radiologie a nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Brno 6
Problematika otřesů mozku ve sportu (Sport Related Concussion - SRC) se dotýká i běžné klinické praxe neurologa. Setkává se se sportovcem po úrazu, jak na akutním příjmu, tak i v procesu následné péče po úrazu. Tato problematika by měla být jistě povinnou součástí znalostí všech lékařů, jenž mají v péči sportovní tým či jednotlivé sportovce, obzvláště v kontaktních sportech. Nicméně by se měla dostat i do širšího povědomí sportovní veřejnosti (sportovci, trenéři, rodiče, sportovní kluby i samotné sportovní svazy). Aktuální šesté mezinárodní konsenzuální stanovisko o otřesech mozku ve sportu, které vzniklo v říjnu 2022 v Amsterodamu a v červnu 2023 bylo publikováno, obsahuje aktualizovanou definici SRC. Nabízí revidované nástroje pro rozpoznání otřesu mozku pro nezdravotníky - Concussion Recognition Tool-6 (CRT6) a nástroje pro hodnocení otřesu mozku zdravotníky - Sport Concussion Assessement Tool-6 (SCAT6, Child SCAT6). Nově také přináší Sport Concussion Office Assessment Tool-6 (SCOAT6, Child SCOAT6) pro lepší sledování sportovce a management jeho zotavování. Pro ošetřujícího lékaře, trenéry a v neposlední řadě samotného sportovce nabízí strategie k návratu k učení a k návratu ke sportu, které vedou sportovce rekonvalescencí. Toto stanovisko dále shrnuje principy prevence SRC specifické pro určitý sport. Nedílnou součástí tohoto prohlášení jsou i poznatky o potencionálních dlouhodobých následcích SRC a s tím spojené načasování odchodu sportovce do sportovního důchodu. Dále jsou zdůrazněny oblasti, které vyžadují další výzkum. V této souhrnné přednášce se dozvíte, jak prakticky postupovat u sportovce se suspektním či klinicky jasným SRC. Jakým způsobem mu pomoci redukovat možnost tohoto poranění (např. tréninkovými postupy či snahou o změny pravidel konkrétního sportu) a také jakým způsobem mu pomoci se sebevědomě a bezpečně vrátit do hry. Budou prezentovány mé zkušenosti z českého sportovního prostředí. Součástí prezentace budou i nová diagnostická kritéria lehkého mozkového poranění (mTBI), která byla vyvinuta tento rok. Vizí této přednášky je i domluva na zajištění českého překladu uvedených nástrojů pro rozpoznání a hodnocení SRC a jejich validace. Dalším posláním tohoto sdělení je šíření osvěty v této problematice mezi sportovci, sportovními svazy, manažery, funkcionáři a v neposlední řadě i lékaři pečující o sportovce. Vzhledem k tomu, že věda neustále zlepšuje naše chápání patofyziologie mTBI či SRC, klinického obrazu a výkonu diagnostických testů jsou nadále nutné další revize a aktualizace doposud zjištěných poznatků, jimiž se stojí za to zabývat vzhledem ke zlepšení podmínek pro sportovce a redukce jejich možných trvalých následků.
MUDr. Iva Kalusková
CV is not available
MUDr. Iva Kalusková 1, MUDr. Jiří Demel 2, MUDr. Petr Hon 1, Doc. MUDr. Ondřej Volný , Ph.D.1,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 1
Klinika úrazové chirurgie a ortopedie, Fakultní nemocnice Ostrava 2
Cílem sdělení je obeznámení se specifiky problematiky deliria v neurointenzivní péči, jeho screeningem a diferenciální diagnostikou. Detekce deliria je v podmínkách intenzivní péče obtížná. U pacientů v neurointenzivní péči s primárním postižením mozku se navíc symptomy deliria překrývají s příznaky primární mozkové dysfunkce a zejména v případě afázie interferují s možností spolupráce a posouzení řady kognitivních domén. Delirium přitom predikuje vyšší morbiditu a mortalitu a je často signálem neléčené extracerebrální poruchy či onemocnění, jako jsou sepse i metabolická porucha, vč. farmakologických vlivů v kombinaci s vlivem imobilizace. Proto je monitorace deliria v podmínkách neurointenzivní péče důležitou součástí léčby pacientů a zlepšení jejich prognózy. Jedním z diagnostických úskalí je dosud nedostatečná diferenciální diagnostika nonkonvulzivního epileptického statu. Jedná se o život ohrožující stav, který je definován jako změna chování a/nebo kognitivních procesů ve srovnání se základním stavem při přítomnosti kontinuální epileptiformní aktivity na elektroencefalogramu. Základní metodou k vyloučení či potvrzení probíhajícího non-konvulzivního statu je vyhodnocení elektroencefalogramu. Dalším specifikem komplikujícím diagnostiku deliria v neurologii je přítomnost ložiskového neurologické deficitu, hlavně afázie, která představuje výzvu v detekci deliria i pro zkušené neurointenzivisty. Aktuálně existují i české verze screeningových dotazníků s relativně vysokou validitou a predikční hodnotou. Na stránkách České neurologické společnosti jsou přístupné překlady tří dotazníků vhodných pro dospělé pacienty a schválené autory originálních verzí dotazníků: The Confussion Assessment Method for the ICU (CAM-ICU), Intensive Care delirium Screening Checklist (ICDSC) a dotazník 4AT. Specificita a senzitivita jednotlivých dotazníků se v případě neurologických pacientů mírně liší. Na našem pracovišti proběhla studie, která srovnávala dotazníky CAM-ICU a ICDSC. Ze 138 zařazených a vyhodnocených pacientů se delirium dle expertního hodnocení, rozvinulo u 38 jedinců (27,54%). Ze screeningových vyšetření vykazoval dotazník ICDSC vyšší senzitivitu (91,60%), podobnou specificitu (95,33%), pozitivní predikční hodnotu 76,76% a negativní predikční hodnotu 98,54 % v porovnání s CAM-ICU (senzitivita 75,63%, specificita 96,74%, pozitivní predikční hodnota 79,65%, negativní predikční hodnota 95,93%). Závěrem je nevyhnutelné zdůraznit nutnost aktivně na delirium pomýšlet i s přihlédnutím k jeho vysoké incidenci a následné souvislosti s vyšší morbiditou a mortalitou. Proto by měl být systematický screening deliria součástí péče o pacienty v neurointenzivní péči.
MUDr. Lucia Bakošová
CV is not available
Prof. MUDr. Bednařík Josef, CSc.
CV is not available
MUDr. Lucia Bakošová 1, 2, , prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1, 2, ,
Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno 1
Lékařská fakulta Masarykova Univerzita 2
Guillain-Barrého syndrom (GBS) je akutní zánětlivé autoimunitní onemocnění postihující periferní nervový systém a vyskytující se s incidencí 1-4/100 000 obyvatel ročně, o něco častěji postihuje muže. Existuje více variant onemocnění s odlišnými klinickými obrazy. Obvykle je charakterizováno chabou kvadruparézou postihující akrální i kořenové svalstvo, senzitivními příznaky, autonomní dysfunkcí a často je předcházeno respirační či gastrointestinální infekcí. Až u 25% nemocných může mít onemocnění závažný průběh s rozvojem respirační insuficience a s nutností umělé plicní ventilace. Standardní léčbou je v současné době výměnná plazmaferéza (PE) nebo podání intravenózních imunoglobulinů (IVIG). Imunomodulační léčba je účinná, pokud je zahájena co nejdříve od klinické manifestace obtíží. Řada prací ukázala, že obě léčebné metody mají stejnou efektivitu, četnost relapsů, zkrácení doby hospitalizace i nutnosti umělé plicní ventilace. Použití IVIG má však oproti PE určité výhody (nenáročná aplikace, méně časté a méně závažné vedlejší účinky) a tudíž je lehce preferováno. Kombinovaná léčba plazmaferézou s následnou aplikací IVIG není účinnější než samotná PE či IVIG. Účinnost opakovaní léčby u pacientů s nedostatečným klinickým efektem nebyla prokázána a není tedy doporučována. Vyjímkou může být pouze fluktuující průběh onemocnění, tedy zhoršení stavu po počáteční dobré odpovědi na léčbu, tzv. treatment-related fluctuation (TRF).
Úvod: V České republice přibývá ročně 250-300 jedinců s akutně vzniklou míšní lézí. Tito pacienti mají obvykle značně nepříznivou diagnózu a jejich léčba je velmi náročná organizačně, časově i finančně. Přitom jim nabízí poměrně malé možnosti zlepšení celkového stavu a kvality života. Jednou z mála velmi perspektivních metod je neuromodulace pomocí elektrostimulace. V posledních desetiletích se stále více objevují studie, které přinášejí důkazy o pozitivním efektu epidurální míšní stimulace u jedinců s chronickou kompletní míšní lézí. Stimulace lumbosakrální míchy aktivuje svaly dolních končetin a může částečně obnovit stoj a chůzi . Navíc nedávné výzkumy prokázaly, že epidurální stimulace může obnovit také volní pohyb pod úrovní klinicky kompletní míšní léze. Zároveň se sleduje efekt míšní stimulace na autonomní nervový systém, jako jsou kardiovaskulární funkce nebo neurogenní dysfunkce močového měchýře a střeva. Zatím se nicméně nepodařilo epidurální stimulací významně ovlivnit sexuální funkce. Center, které se cílené neurostimulaci věnují je stále jen několik málo na světě i v Evropě a cílem je prozkoumat tuto metodu a pokusit se zmapovat blíže její možnosti a limity. V naší studii jsme se zaměřili na hodnocení efektu epidurální míšní stimulace na senzomotorické a autonomní funkce u pacientů s chronickou hrudní míšní lézí. Skupina pacientů byla vybírána podle přísných kritérií a byli do ní zařazeni pacienti s chronickým kompletním míšním poraněním vzniklým alespoň dva roky před implantací. Jedná se o první takový vědecký experiment v České republice. Metodika: Pacientům byl implantován míšní stimulátor s 32 svodovou elektrodou zavedenou do páteřního kanálu v úrovni míšního konu, aby bylo možné stimulovat segmenty L1-S1. Byly nastaveny stimulační programy primárně pro stimulaci svalových skupin na dolních končetinách. Zároveň jsme sledovali možné ovlivnění spasticity, neuropatických projevů a autonomních funkcí. Panel vstupních i výstupních vyšetření se skládal z baterie dotazníkových šetření, zobrazovacích metod jako je denzitometrie či funkční magnetická resonance, a klinických testů jako například Head Up Tilt Test, somatosenzorické evokované potenciály, spirometrické vyšetření nebo poly-EMG. Kromě toho byl vliv na autonomní funkce vyšetřován pomocí urodynamického vyšetření a také penilní vibrostimulací. Výsledky: U tří pacientů se podařilo dosáhnout hybnosti dolních končetin při spuštění elektrostimulace a to již perioperačně. Po dvou měsících od operace jsou pacienti schopni stoje s oporou. Délka stoje u prvního pacienta dosahuje v nízkém chodítku až 4 minut. Dalšími výsledky jsou signifikantní zlepšení v dotaznících, které zkoumají zkoumajících kvalitu života, sexuální a vyprazdňovací funkce a také neuropatické bolesti. Překvapivým nálezem u dvou pacientů bylo obnovení ejakulace během penilní vibrostimulace, která před zavedením míšního stimulátoru nebyla možná. U všech pacientů také došlo k zlepšení trofiky a spasticity dolních končetin. Závěr: Obnovení pohybu dolních končetin pomocí epidurální míšní stimulace u paraplegiků, kteří jsou schopni jej využít pro aktivní stoj s pomůckami, je významným posunem v experimentální léčbě míšního poranění. Zlepšení sexuálních funkcí, které jsme zaznamenali, může v budoucnu snížit potřebu asistované reprodukce a zlepšit kvalitu života mužů po poranění míchy. Celkově dle těchto prvních výsledků věříme, že využití epidurální míšní stimulace může být velmi účinnou metodou na zlepšení vnímání kvality života u pacientů s kompletním poraněním míchy. Vliv na autonomní nervové funkce pak může v pozitivním směru ovlivnit lepší kontrolu nad vyprazdňováním a snížit incidenci opakovaných infekcí močového traktu u spinálních pacientů.
MUDr. Vojtech Rybka
Vystudoval všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě na Univerzitě Karlově v Praze v roce 2021. Od té doby působí jako lékař na Rehabilitační klinice ve Fakultní nemocnici v Motole. Je studentem postgraduálního studia v oboru Kineziologie a rehabilitace a specializací jeho výzkumu je spinální problematika. Konkrétně se věnuje výzkumu zaměřenému na účinky epidurální a subkutánní míšní stimulace při léčbě pacientů po poranění míchy. Od roku 2018 do současnosti působí také jako asistent na Ústavu anatomie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a učí také na Pedagogické fakultě UK. Aktivně se věnuje studiu a výuce studentů medicíny a fyzioterapie a organizuje také specializované anatomické kurzy zaměřené na funkci pohybového aparátu.
MUDr. Vojtěch Rybka 1, doc. MUDr. Jiří Kříž , PhD.1,
Spinální jednotka při Klinice rehabilitačního a tělovýchovného lékařství FN v Motole 1
Abstract is not available
MUDr. Michal Říha Ph.D., MBA
CV is not available
MUDr. Dvořáková Petra
CV is not available
MUDr. Michal Říha , Ph.D., MBA1, MUDr. Petra Dvořáková 1,
Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha 1
Úvod: Cévní mozková příhoda je celosvětově nejčastější příčinou pohybové disability a s ní související snížené participace v rámci aktivit běžného denního života. Více než jedna třetina pacientů po prodělané cévní mozkové příhodě je limitována v chůzi a má zhoršenou posturální kontrolu, která představuje zvýšené riziko pádu. Otázkou v tomto kontextu stále zůstává, do jaké míry spolu souvisejí změny na úrovni senzomotorického poškození paretické dolní končetiny a změny na úrovni konkrétní pohybové aktivity, v tomto případě posturální stability. Cíl: Cílem práce bylo u pacientů v časné fázi po prodělané cévní mozkové příhodě zhodnotit souvislost mezi senzomotorickým deficitem paretické dolní končetiny a poruchami posturální stability během dynamického bipedního stoje. Metodika: Studie se zúčastnilo 18 pacientů (6 žen, 12 mužů) ve věku 65,6 ±12 let v časném subakutním stádiu po prodělané cévní mozkové příhodě (<20 dní po prodělaném ischemickém iktu). U pacientů byl zhodnocen senzomotorický deficit s využitím aktuální české validizované verze Fugl-Meyerova vyšetření pro dolní končetinu (verze je dostupná na odkaze: www.gu.se/en/neuroscience-physiology/fugl-meyer-assessment). U všech pacientů byly zhodnoceny všechny domény vyšetření (motorická funkce, čití, pasivní pohyb v kloubu a bolest v kloubu). Dále byla zhodnocena posturální stabilita během stoje pomocí dynamické počítačové posturografie. Konkrétně se jednalo o testy: (1) Sensory Organization Test hodnotící schopnosti senzorické integrace k zachování stabilního stoje, (2) Limits of Stability hodnotící schopnost volní inklinace těla daným směrem a (3) Motor Control Test hodnotící průběh automatických posturálních reakcí na translaci plošiny. Všichni pacienti byli testování v době hospitalizace na Oddělení rehabilitace FN Olomouc. Výsledky: Výsledky prokázaly, že deficit senzomotoriky koreluje s většinou posturografických testovaných parametrů. Statisticky významné korelace mezi senzomotorikou a výsledky posturografických testů byly přítomny zejména pro test automatických posturálních reakcí (Motor Control Test) a motorickou doménu Fugl-Meyerova vyšetření. Závěr: Výsledky naší pilotní práce prokazují, že senzomotorický deficit má v rámci strategií posturální stability vliv zejména na automatické mechanismy posturální kontroly. Fugl-Meyerovo vyšetření je celosvětově nejužívanějším klinickým nástrojem ke zhodnocení senzomotorického deficitu. Toto vyšetření má rovněž potenciál k predikování průběhu pohybového zotavení u pacientů po cévní mozkové příhodě. Fugl-Meyerovo vyšetření je v současné době považováno za zlatý standard v rámci klinických vyšetření i pro výzkumné účely pro svoji vysokou validitu a reliabilitu, která byla prokázána u pacientů v subakutním i chronickém stádiu po prodělané CMP. Práce vznikla za podpory: Senzomotorika v kontextu posturální stability u pacientů po cévní mozkové příhodě (IGA_FZV_2023_002)
PhDr. Barbora Kolářová Ph.D.
CV is not available
PhDr. Barbora Kolářová , Ph.D.1, 2, 3, , Mgr. Anna Hablawetzová 1, Mgr. Petra Gaul-Aláčová , Ph.D.1, MUDr. Nicole Musilová 2, 3, , MUDr. Petr Kolář , Ph.D., MHA1, 2, 3, ,
Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Pakackého v Olomouci 1
Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc 2
Neurologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 3
Úvod: Cvičení může významně modifikovat klinický průběh Parkinsonovy nemoci (PN). Pro tížený klinický efekt je však důležité dlouhodobé udržení pravidelné a intenzivní fyzické aktivity. Trénink v domácím prostředí nebo v komunitě je jediným řešením, jak dlouhodobý cvičební program z hlediska proveditelnosti a finančních aspektů udržet. Trénink bez dohledu nebo zpětné vazby fyzioterapeuta však u pacientů často naráží na nízkou míru adherence. Ve vztahu k dlouhodobým cvičebním návykům je zásadní přesvědčení pacienta o vlastní schopnosti k dosažení cíle, tzv. self-efficacy. Self-efficacy předpovídá, kolik úsilí vynaloží na cvičení a zda ve cvičení vytrvají. Nízké self-efficacy ke cvičení je u pacientů s PN jedním z nejčastěji uváděných personálních bariér spojených s nízkou adherencí ke cvičebnímu programu. Pokud je nám známo, žádná studie dosud nehodnotila self-efficacy pacientů s PD specificky pro domácí program. Cíl: Zhodnocení self-efficacy u pacientů s PD pro domácí cvičební program. Metodika: Jednalo se o prospektivní studii, ve které byla self-efficacy pro domácí cvičení program hodnocena pomocí škály SEHEPS, která byla specificky vytvořena pro potřeby hodnocení self-efficacy pro domácí cvičební programy. Celkové skóre nabývá hodnot 0 až 72. Vyšší číslo znamená větší důvěru v dokončení předepsaného domácího cvičení. Pacienti byli kromě klinického vyšetření skórováni stran kognitivních funkcí (Montrealský kognitivní test; MoCa) a míry fyzické aktivity (doporučení dle WHO) v posledních třech měsících. Rekrutace pacientů probíhala na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Vyšetření probíhalo v ON stavu pacientů. Výsledky: Do studie vstoupilo 69 pacientů s PN s průměrným věkem 65,3 ± 9 let, dobou trvání nemoci 6,9 ± 4.6 let, MDS-UPDRS III 17,4 ± 9,4 bodů a MoCa 26 ± 3 bodů. Fyzická aktivita byla u 57 % pacientů (n=39) nižší, než je doporučení WHO, adekvátní u 31 % (n=22) a nadprůměrná u 12 % (n=8) pacientů s PN. Průměrné skóre SEHEPS bylo 41,4 ± 16,3 bodů. Celkově 84 % pacientů (n=58) bylo dle škály SEHEPS ohodnoceno jako v riziku (celkové skóre < 59 bodů) dvojnásobné pravděpodobnosti non-adherence pro dodržování domácího cvičebního programu. Celkové skóre SEHEPS korelovalo (r = 0,33; p < 0,005) s udanou fyzickou aktivitou pacientů s PN. Nejmenší důvěru v dokončení předepsaného domácího cvičení pacienti uvedli v případě objevení se únavy, stresu a deprese. Závěr: Výsledky této studie ukázaly, že více než osm z deseti pacientů s PN jsou v riziku non-adherence k domácímu cvičebnímu programu pro nízké self-efficacy. Zvýšení self-efficacy, zejména u nově diagnostikovaných pacientů s PN, kde je nevětší potenciál pro modifikaci průběhu onemocnění, může změnit pravděpodobnost, že člověk zahájí, respektive udrží, své dlouhodobé cvičební domácí návyky při absenci dohledu nebo zpětné vazby fyzioterapeuta. Korelace škály SEHEPS a fyzické aktivity u pacientů toto tvrzení potvrzuje. Souhrn: Zjištění této studie ukazují důležitost monitorace self-efficacy pro domácí cvičení jako potenciální cíl pro intervenci u pacientů s PN. Projekt byl podpořen grantem: AZV NV19-04-00233.
Martin Srp
Odborný asistent a fyzioterapeut na Neurologické klinice a Centru klinických neurověd, 1. lékařské fakulty University Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Specializace na respirační fyzioterapii, spastickou parézu a Parkinsonovu nemoc.
Martin Srp 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. lékařská fakulta University Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Předběžný program, změna vyhrazena.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., All rights reserved.
