XVI. CEREBROVASKULÁRNÍ SEMINÁŘ

Abstrakt

Abstractum Úvod: Cílem naší studie je presentovat výsledky léčby u pacientů s prodělaným aneurysmatickým SAK po 3 měsících od ataky, kteří byli ošetřeni clippingem nebo coilingem ve FN Brno v letech 2009-2019. Materiál a metodika: Studie byla provedena na základě retrospektivní analýzy databáze pacientů s mozkovými aneurysmaty, kteří byli léčeni na Neurochirurgické klinice FN Brno mezi léty 2009 a 2019, tedy v průběhu 11 let. Do studie bylo zařazeno 499 pacientů. Z těchto pacientů bylo 345(69%) ošetřeno chirurgicky clippingem a 154(31%) bylo ošetřeno endovaskulárním coilingem. Pacienty jsme rozdělili do 4 skupin. Dle věku na skupinu 0-64let a 65+let. Dále dle modality ošetření výduti clippingem nebo coilingem. Hodnotili jsme vztah mezi aktuálním věkem pacienta a výsledkem léčby po 3 měsících od ataky SAK, hodnoceným pomocí modified Rankin scale(mRS), kde úspěšný výsledek léčby byl mRS 0-2(soběstačný pacient), a také vliv vstupního HH na výsledek ošetření dle věku a dané modality. Výsledky: Z celkového počtu 499 pacientů bylo 345(69%) ošetřeno clippingem(NCH) a 154(31%) coilingem(EV), přičemž průměrný věk NCH a EV ošetřených pacientů nebyl signifikantně rozdílný (p=0,2216). U chirurgicky i endovaskulárně léčených pacientů ve všech věkových kategoriích jsme nezaznamenali signifikantní rozdíl v Hunt-Hess score(p = 0,1664, Chi-kvadrátový test) ani v grafické závažnosti SAK dle Fischer score(p = 0,5041, Chi-kvadrátový test). Uspokojivý výsledek léčby(mRS 0-2) po 3 měsících od ataky mělo ve skupině 65+let po NCH 49(52,88%) pacientů, u 65+ po EV 23(60,61%). A špatný výsledek léčby(mRS 3-6) po 3 měsících mělo 43(47,12%) pacientů ošetřených NCH a 15(39,39%) ošetřených EV, což je statisticky významné (p=0,0002, Chi-kvadrátový test). Uspokojivý výsledek léčby(mRS 0-2) po 3 měsících od ataky s dobrým klinickým stavem při přijetí(HH1-2) mělo ve skupině 0-64let po NCH 136(55%) pacientů a u 65+ po NCH 28(33%). A špatný výsledek léčby(mRS 3-6) po 3 měsících při špatném počátečním klinickém stavu(HH 3-5) mělo 50(20%) pacientů ošetřených NCH ve skupině 0-64let a 39(44%) ošetřených NCH ve skupině 65+, což je statisticky významné (p=0,0001, Chi-kvadrátový test). Závěr: Senioři(65+let) po SAK jsou ve zvýšeném riziku špatného neurologického stavu po 3 měsících od ataky oproti mladším pacientům, obzvláště jsou-li v těžkém klinickém stavu při přijetí. Avšak nezanedbatelná část těchto pacientů zůstává po ošetření výduti v dobrém klinickém stavu, proto je potřeba metodu ošetření a rozsah léčby posuzovat individuálně. U seniorů ošetřených endovaskulárně jsme pozorovali lepší výsledek léčby po 3 měsících ve srovnání s pacienty ošetřenými otevřenou operací. Klíčová slova: Subarachnoidální krvácení – clipping – coiling - senioři

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Implantace extra-intrakraniální anastomózy (ECIC) mezi arteria temporalis superficialis a arteria cerebri media je možností léčby mozkové hypoperfůze v případě chronické okluze arteria carotis interna nebo arteria cerebri media. Operace se běžně provádí po důkladném vyšetření plánovaně. O léčbě v akutním stádiu u tlakově dependentních pacientů nejsou dosud dostupná data z rozsáhlejších studií. Metodika: Do retrospektivní analýzy byli zařazeni pacienti s cévní mozkovou příhodou (CMP) léčeni ECIC anastomózou v aktutním stádiu (jednotky hodin až dnů od cévní mozkové příhody) v letech 2020 až 2022. Indikačním kritériem byla stranová asymetrie krevního toku v povodí střední mozkové tepny (měřeno transkraniálním doplerovským měřením), klinický stav a závislost klinického stavu na hodnostách krevního tlaku. Klinický výsledek po třech měsících byl hodnocen pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS) se skóre 0-2 pro dobrý výsledek. Výsledky: Celkem bylo do analýzy zahrnuto 16 pacientů (12 mužů, průměrný věk 58.7 ±10.7 let). Medián odstupu operace od CMP byl 1,5 dne. V dobrém klinické stavu (mRS ≤ 2) bylo již při propuštění 44 % pacientů. Po rehabilitaci v odstupu do třech měsíců od CMP dosahuje dobrého klinického stavu 69 % pacientů. Do 1 roku od CMP předpokládáme dobrý klinický nález u 75 - 80% pacientů (u části pacientů probíhá rehabilitace,jsou dosud krátce po operaci). Dva pacienti v odstupu měsíců od operace zemřeli (17 %). Závěr: Implantace ECIC anastomózy jako akutní terapie CMP při okluzi arteria carotis interna nebo arteria cerebri media může být klinicky velmi přínosné. Podmínkou je vyčerpání standardních terapeutických postupů a racionální indikace operace.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod Mechanická trombektomie (MT) v přední cirkulaci je již zavedným a jednoznačně doporučeným postupem léčby cévní mozkové příhody (CMP)při okluzi velké tepny v přední cirkulaci. Pro MT v zadní cirkulaci je však dosud výrazně méně dat z velkých randomizovaných studií než v přední cirkulaci. Přinášíme výsledky monocentrické retrospektivní studie z reálné praxe léčby v zadní cirkulaci. Metodika Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili MT v letech 2008–2022. Většina podstoupila současně intravenózní trombolýzu (IVT). Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Symptomatické krvácení bylo hodnoceno podle SITS-MOST kritérií. Dosažená rekanalizace byla hodnocena pomocí Thrombolysis in Cerebral Infarction scale (TICI). Vyhodnoceny byly rozdíly výsledků v zadní cirkulaci oproti přední cirkulaci. Výsledky Do studie bylo zařazeno 1350 pacientů. V zadním povodí bylo provedeno 160 výkonů (věk 68.8±12.9 let, 62.5% mužů). Úspěšné rekanalizace (TICI ≥ 2b) bylo dosaženo v 78.8% (80.7% v přední cirkulaci). Dobrého klinického výsledku (mRS≤2) dosáhlo 35% pacientů (46.6% v přední cirkulaci). Mortalita (90denní) byla 50.6% (30.7% v přední cirkulaci). Závěr Cévní mozkové příhody v zadní cirkulaci mají obecně horší prognózu a to i v našem souboru při dosažení obdobné míry rakanalizace pomocí MT. Přesto však přibližně třetina pacientů s CMP ve vertebrobazilárním povodí dosahuje do třech měsíců od příhody soběstačnosti.

Poster ke stažení

Abstrakt

Příspěvek je určen sesterské sekci. Přednáška je zaměřena na negativní konotace péče o pacienty se závažnou cévní mozkovou příhodou. Je zaměřena na pacienty s pozičními traumaty a s IAD s návrhem léčby. Dale se příspěvek věnuje pacientům s morbidní obezitou a končí kazuistikou řešící problem pacientů s fragilní kůží s tendencí ke skin tears.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod Maligní mozkový edém je život ohrožující komplikací po ischemické cévní mozkové příhodě. Zaměřili jsme se na klinický dopad dekompresivní kraniektomie (DC) u pacientů po mechanické trombektomii (MT) pro okluzi velké tepny. Metodologie Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti z registru našeho centra (1306 pacientů, kteří podstoupili MT v letech 2008–2022, z nichž většina podstoupila současně intravenózní trombolýzu (IVT)), kteří podstoupili DC pro maligní mozkový edém. Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). S ohledem na rozsah mozkového postižení považujeme dosažení schopnosti chůze (mRS ≤ 4) u těchto pacientů za dobrý výsledek. Byly hodnoceny prediktory klinického výsledku. Výsledky DC byla provedena u 52 pacientů (4 % ze všech provedených MT). Jednalo se o 46 pacientů s CMP v přední cirkulaci. Relativně dobrého klinického výsledku (mRS ≤3) dosáhlo 13 % pacientů během 3 měsíců a 22 % během 1 roku. Uspokojivého výsledku (mRS ≤ 4) dosáhlo 22 % během 3 měsíců a 24 % během 1 roku. Tříměsíční mortalita byla 41 %. U pacientů mladších 61 let dosáhlo 46 % dobrého výsledku (mRS ≤3). Prediktorem špatného výsledku byl vyšší věk, přítomnost komorbidit (ischemická choroba srdeční, hyperlipidémie), přítomnost symptomatického krvácení před DC a neúspěšná rekanalizace během MT. Závěr Maligní edém po cévní mozkové příhodě má špatnou prognózu. I pacienti s DC provedenou v časném období po MT však mohou po intenzivní rehabilitaci dosáhnout relativně dobrého klinického stavu.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod Ischemická cévní mozková příhoda může být spojena s nálezem mnohočetných uzávěrů mozkových tepen. Správné pochopení a důkladné vyšetření hemodynamických poměrů v jednotlivých povodích může být pro osud pacienta zásadní, jak ukazujeme v naší kazuistice. Metodika Pacient (muž, 43 let) byl přijat pro těžkou závrať, 14 dní recidivující poruchy řeči a hybnosti pravé horní končetiny. CTA prokázala chronické uzávěry obou středních mozkových tepen s výrazně rozvinutým kolaterálním zásobením z vertebrobazilárního povodí. Dále byl zjištěn akutní uzávěr pravé vertebrální tepny s rozsáhlou cerebelární ischemií. Bylo vysloveno podezření na akutní dekompenzaci kolaterálního zásobení předního povodí při novém uzávěru vertebrální tepny. Hypotézu potvrdil nález ischemie na MR a akutně provedené TCD vyšetření. Pacient podstoupil urgentní operaci k revaskularizaci povodí levostranné střední mozkové tepny (byla provedena ECIC anastomóza). S odstupem dvou dnů došlo k expanzivnímu chování cerebelární ischemie. Byla provedena neurochirurgická resekce cerebelární ischemie. Hospitalizace byla následně komplikována rozvojem nozokomiální pneumonie s nutností dlouhodobé umělé plicní ventilace. Výsledky Po intenzivní rehabilitaci v intervalu třech měsíců byl pacient schopen chůze s podporou pro instabilitu a mírnou levostrannou lateralizaci. V následujícím období byl již schopen chůze bez opory. Nadále pokračuje rehabilitace s předpokladem soběstačnosti v blízké budoucnosti. Závěr: V případě mnohočetných uzávěrů mozkových tepen je velmi důležité vyšetřit a následně řešit perfuzi všech postižených povodí, aby nedošlo k nevratnému ischemickému poškození.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) může mít dopad na dlouhodobou kvalitu života vztaženou ke zdraví (Health-related quality of life, HRQoL) také u pacientů s dobrým klinickým výsledkem a nástroje používané ke zhodnocení míry zotavení po příhodě mohou podceňovat nebo nemusí reflektovat všechny relevantní následky. Našim cílem bylo analyzovat HRQoL u pacientů s výborným funkčním výsledkem po iCMP. Metodika: Analyzováni byli konsekutivní pacienti s iCMP zařazení do prospektivní studie FRAILTY (ClinicalTrials.gov: NCT04839887) s výborným 3 M funkčním výsledkem (mRS: 0-1). K posouzení následků iCMP byla použita Stroke Impact Scale (SIS) verze 3.0 a k posouzení úzkosti a deprese po iktu škála Hospital Anxiety and Depression Scale (HADS). Pacienti byli následně srovnáni podle výše NIHSS skóre (0, => 1), věku (50<, =>50 let) and pohlaví. Výsledky: Celkem bylo analyzováno 158 pacientů (55,7 % mužů, průměrný věk: 60,3 ± 13,4 let) a 72,2 % z nich mělo skóre 0 v NIHSS a mRS škále. Pacienti s NIHSS => 1 měli nižší skóre ve všech doménách škály SIS kromě „emocí“ a „mobility“ ve srovnání s pacienty se NIHSS skóre 0. Pacienti =>50 let měli nižší skóre pouze v „mobilitě“ (p-0.004), and ženy měly nižší skóre v doméně „participace“ (p-0.044). Nebyly nalezeny žádné rozdíly v parametru úzkost a deprese po iktu mezi všemi zkoumanými podskupinami. Výsledky: I přes celkově výborný 3 M klinický výsledek po iktu měli pacienti s NIHSS => 1 významně horší HRQoL ve srovnání s pacienty s NIHSS 0. Pacienti => 50 let vykazovali horší mobilitu ve srovnání s mladšími jedinci. Poděkování: Práce byla podpořena grantem AZV MZ ČR č. NU22-09-00021.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: Pandemie COVID19 významně zasáhla do všech oblastí poskytované zdravotně-sociální péče a nejinak tomu bylo i u pacientů s cévní mozkovou příhodou (CMP). Cílem této analýzy bylo zjistit dopad pandemie na klinické výsledky mechanické trombektomie (MT) u pacientů s CMP při okluzi velké tepny. Metodika: Studie zahrnovala pacienty, kteří podstoupili MT v letech 2008 až 2022. Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Přítomnost symptomatického intracerebrálního krvácení (SICH) byla hodnocena podle kritérií SITS-MOST. Dosažená rekanalizace byla hodnocena pomocí Thrombolysis in Cerebral Infarction scale (TICI). Doba před pandemií Covid 19 byla pro účely této studie definována časově (MT provedena do 31.3.2020) a doba po pandemii od 1.4.2022. Data byla hodnocena pro všechny pacienty a dále jednotlivě pro jednotlivé věkové skupiny. Výsledky: Retrospektivně byla vyhodnocena data 1350 pacientů, kterým byla provedena MT pro okluzi velké tepny. Před začátkem pandemie (893 pacientů, věk 71.7±12.8, rekanalizace TICI≥2b 80.3 %) byla dobrá klinická úspěšnost (mRS ≤2) přítomna ve 48 % a 30ti denní mortalita byla 31 %. V době pandemie (327 pacientů, věk 74.3±11.5, rekanalizace TICI≥2b 80.7 %) poklesla klinická úspěšnost na 39.8% a mortalita vzrostla na 40.1%. Po pandemii (130 pacientů, věk 75.1±12.6, rekanalizace TICI≥2b 80.8 %) klesla mortalita na 29.2% avšak dobrý klinický výsledek byl dosažen stále pouze ve 40%. Nižší klinickou úspěšnost nacházíme ve všech analyzovaných věkových kategoriích. Závěr: Pandemie Covid 19 se odrazila v klinickém výsledku u pacientů po mechanické embolektomii všech věkových skupin. Dle našich dat se již mortalita vrátila na úroveň před epidemií, avšak i nadále přetrvává nižší míra klinické úspěšnosti výkonu. Studie byla podpořena grantem IGA-KZ-2021-1-15

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod: U pacientů s kryptogenní embolizační ischemickou cévní mozkovou příhodou (iCMP) je často zvažována jako možná příčina iktu nedetekovaná paroxysmální fibrilace síní (FS). Cílem studie bylo zjistit výskyt FS pomocí specifického diagnostického protokolu u pacientů s akutní iCMP, kteří byli léčeni mechanickou trombektomií (MT) pro uzávěr a. cerebri media (ACM). Metodika: Do prospektivní MCA-AF studie byli zařazeni konsekutivní pacienti s akutní iCMP léčení MT pro izolovaný uzávěr ACM v roce 2022. Všichni pacienti podstoupili v rámci studijního protokolu telemetrii na JIP, standardní 24hodinový EKG-Holter a ambulantní 4týdenní EKG-Holter monitoring. Získané výsledky byly srovnány s příslušnými daty z národní studie METRICS provedené v roce 2019, v rámci které nebyl použit žádný specifický protokol pro detekci FS. Výsledky: Z 95 (47,4 % mužů, průměrný věk: 74,2 ± 11,3 let) zařazených pacientů byla FS registrována celkem u 77 (81,1 %) z nich: 37 (38,9 %) pacientů mělo známou FS v době iktu a zbylých 58 pacientů podstoupilo studijní protokol. U 25/58 (43,1 %) pacientů byla FS zjištěna během hospitalizace, u 3 (5,2 %) na 24h EKG-Holteru a u 12/58 (20,7 %) během dlouhodobého EKG-Holter monitoringu. Pacienti bez zjištěné FS byli mladší (63,8 vs. 76,5 let, p<0.0001) a měli horší 3měsíšní klinický výsledek (mRS 0-2: 44,4 vs. 57,1 %, p-0.002). FS byl registrována častěji u pacientů v MCA-AF studii ve srovnání s pacienty ve studii METRICS (77/95, 81,1 % vs. 223/557, 40,1 %, p<0.0001). Závěr: FS byla registrována celkem u 81,1 % pacientů s akutní iCMP léčených MT pro uzávěr ACM. Použití specifického detekčního protokolu zvýšilo záchyt FS přibližně o 40 %. Poděkování: Práce byla podpořena grantem IGA LF UP_009_2023.

Poster ke stažení

Abstrakt

Možnosti akutní revaskularizace u ischemických iktů se neustále rozšiřují. Rozpoznávání nemocných s příznivými tkáňovými parametry rozšiřují spektrum pacientů, kterým můžeme pomoci. Zároveň je ale kladen velký důraz na smysluplnost a bezpečnost výkonu. Specifickou situací je iktus probíhající ve více dobách. Typicky se jedná o kardioembolizační mozkové příhody. Zde při prvním kontaktu často v CT obraze rozeznáme již zřetelně rozvinutou ischemii, ale pacient projevuje příznaky z okluze v jiném povodí. Pečlivé zhodnocení objektivního neurologického nálezu v kombinaci s radiodiagnostickými metodami může být cestou, jak najít z výkonu profitující pacienty i v této skupině nemocných. Předkládáme kazuistiku 73leté pacientky s jinak fatálním deficitem léčené selektivní trombektomií s velmi dobrým výsledným klinickým stavem.

Abstrakt

Úvod a cíl: U pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě se část ischemického ložiska v průběhu času může vyvinout v nekrotickou ischemickou kavitu. Cílem studie je identifikovat známky na subakutním MRI zobrazení ischemické léze, které by predikovaly následný rozvoj ischemické kavity. Metodika: Prospektivní monocentrická studie u pacientů se supratentoriální akutní ischemickou lézí s negativní anamnézou předchozí ischemické cévní mozkové příhody (iCMP). MRI zobrazení s kontrastní látkou bylo provedeno 7 až 12 dní a následně po roce od iCMP. Ischemická léze (oblast se signálovou alterací na FLAIR a DWI) a ischemická kavita (oblast hypointenzní na FLAIR a T1w) byly manuálně vyznačeny radiologem a následně analyzovány automatickým algoritmem. Výsledky: Byla analyzována data 103 pacientů (63 % muži, medián věku 68 let, medián NIHSS 5, intravenózní trombolýza podána u 34 %, mechanická trombektomie provedena u 15 %). Medián objemu subakutní ischemické léze byl 9,8 ml (IQR 25.4 ml). Ischemická kavita byla po roce identifikována u 79 pacientů (77 %). Medián objemu ischemické kavity byl 3,1 ml. Byla prokázána korelace objemu subakutní ischemické léze s objemem ischemické kavity (Pearsonův koeficient 0,56, p<0.001). Medián intenzity signálu na T1w, T2w, FLAIR, ADC, DWI, a SWI sekvencích v oblasti subakutní ischemické léze, která se následně vyvinula v ischemickou kavitu, byl signifikantně vyšší oproti zbývající části subakutní léze. Závěr: Objem a intenzita ischemické léze na subakutním MRI zobrazení predikuje rozvoj ischemické kavity.

Poster ke stažení

Abstrakt

Rehabilitace kognitivních funkcí je samozřejmou součástí komplexní rehabilitace stavů po získaném poškození mozku. Prvky kognitivního tréninku využíváme v ergoterapii, logopedii, systematicky se mu věnují neuropsychologové. Pro populaci pacientů, kteří mají minimální nebo žádný motorický deficit a současně mají významný deficit kognitivní jsme v roce 2020 vytvořili program intenzivní ambulantní rehabilitace formou denního stacionáře. Do programu bylo dosud zařazeno 27 pacientů, 15 žen a 12 mužů, ve věku 18-78 let, medián 46 let, se získaným poškozením mozku. V etiologii získaného poškození mozku převažuje ICMP, dále je zastoupeno komplikované kraniotrauma, léze difuzní hypoxicko- ischemická po KPR srdeční zástavy, ADEM. Doba od inzultu do zařazení do denního stacionáře se pohybuje od 3 do 24 měsíců, průměrně 6 měsíců před DS pacienti docházeli na terapie ambulantní, s frekvencí zpravidla 1x týdně. Program je čtyřtýdenní, pro skupinu 3-5 pacientů, zahrnuje individuální a skupinové terapie s neuropsychologem, ergoterapeutem, logopedem, speciálním pedagogem, dále arteterapii a muzikoterapii. Náplň fyzioterapie je modifikovaná s důrazem na využití dual- task postupů, kondiční trénink a nácvik stability statické a dynamické. Vstupní a výstupní vyšetření jsou provedena před zahájením a po ukončení programu, využity jsou standardizované baterie testů pro každou odbornost. Porovnáním hodnot v jednotlivých subtestech ( bezprostřední a oddálená paměť, zrakově prostorové, řečové a exekutivní funkce, pozornost, depresivita) je možné doložit konkrétní zlepšení v dané doméně. Denní stacionář nabízí ojedinělou formu intenzivní komplexní rehabilitace. První zpracované výsledky potvrzují jeho přínos i u pacientů s dominantně kognitivním deficitem po získaném poškození mozku.

Abstrakt

NEST je jednoduchá, rychlá a efektivní pomůcka pro neurologické sestry, pomocí které monitorují a hodnotí základní neurologický stav u pacientů s cévní mozkovou příhodou. Vychází z GCS a NHISS škály, ze kterých byly vybrány a upraveny 4 základní monitorované oblasti – vědomí, řeč, motorika horních a dolních končetin. Správným vyšetřením a hodnocením zmiňovaných oblastí v pravidelných časových intervalech může sestra včasně reagovat na změny neurologického stavu u těchto pacientů. NEST je v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice úspěšně využívaná více než 10 let.

Poster ke stažení

Abstrakt

Poster je určen sesterské sekci. Zabývá se typy invazivních vstupů v iktové postakutní péči. Zaměřuje se na správnou volbu žilního vstupu a jeho optimální zavedení (včetně kanylace střednědobých vstupů sestrou pod UZ navigací). Důraz je kladen hlavně na ošetřovatelskou péči střednědobých vstupů (PICC, midline). Poster je zaměřen na správný výběr katétru, optimální místo zavedení a komplikace s tím pojené. Obsahuje také vlastní fotodokumentaci při výběru fixačního materiálu a vhodného krytí.

Poster ke stažení

Abstrakt

Obtížné polykání (dysfagie) je příznakem mnoha neurologických onemocnění (CMP, Myastenia gravis, ALS, Parkinsonova nemoc, demence), kdy dochází k oslabení svalů rtů, jazyka, měkkého patra až hltanu a tím pádem k nedostatečnému až nebezpečnému zpracování přijímané tekutiny či stravy. U pacientů s těmito obtížemi často dochází k nedostatečné výživě, dehydrataci, hubnutí apod. Jedním z nejzávažnějších důsledků dysfagie je aspirace – zatékání potravy nebo tekutin do plic a s tím spojená pneumonie. Častými projevy jsou kašel, bolestivé polykání, nemožnost polknout, vytékání tekutiny či vypadávání stravy z úst. Zvláštní skupinou pacientů s dysfagií jsou ventilovaní, kteří mají při příjmu výživy ještě přísnější kritéria. Na jedné straně stojí zachování polykacího aktu a nutnost výživy, na druhé straně stojí bezpečnost pacienta a prevence aspirace. Proto jsou vytvořena pravidla pro zdravotnický personál, která musí být dodržena, aby byl zachovaný bezpečný příjem potravy.

Poster ke stažení

Abstrakt

Úvod Léčba ischemické cévní mozkové příhody je náročná a vyžaduje velké nasazení veškerého zdravotnického personálu. Především mechanická trombektomie je vysoce specializovaný výkon. Cílem prezentace je dokumentovat vliv motivace a ochoty pacienta spolupracovat při léčbě ischemické cévní mozkové příhody na klinický výsledek. Metodika Pacient (muž, 73 let) byl přivezen pro těžkou recidivu cévní mozkové příhody při vysazení antiagregační terapie. Dle CTA byl potvrzen uzávěr implantovaných stentů obou karotických tepen. Byla podána intravenózní trombolýza a provedena mechanická embolektomie. V průběhu hospitalizace náhle došlo k progresi do plegie pravostranných končetin a afázie, dle CTA byla prokázána progredující trombóza ve stentu ACI vlevo. Znovu byla podána intravenózní trombolýza, provedena nejprve perkutánní angioplastika stentu ACI vlevo a následně znovu mechanická embolektomie ACI a ACM vlevo. Poté byla indikována kontinuální intravenózní trombolýza až do provedení oboustranné ECIC anastomózy. Klinicky byla zachována hybnost všech končetin s významným rehabilitačním potenciálem. Pacienta (žena,49 let) byl přijata v rámci repatriace z Tunisu, kde zprvu karanténa pro COVID infekt, následně hospitalizace pro ischemickou cévní mozkovou příhodu. Léčba cévní mozkové příhody byla v úvodu pouze konzervativní. Klinicky byl přítomen velmi těžký pravostranný hemisyndrom. Byla zahájena intenzivní komplexní rehabilitace. Výsledky První pacient i přes veškerou vysoce specializovanou multioborovou péči nespolupracoval při rehabilitačních snahách. Druhá pacientka při významné spolupráci dosáhla celkového zlepšení jak v mobilitě, tak i v míře soběstačnosti a v regresi dysfagie. Po třech měsících intenzivní rehabilitace byla schopna samostatné chůze s pomocí protetické pomůcky. Závěr U pacientů po cévní mozkové příhodě je velmi důležitá spolupráce a motivace pacienta k dosažení úspěšného klinického výsledku. Bez této je veškerá multioborová spolupráce v akutní péči bez efektu.

Poster ke stažení