Declaration
Dear Madam, Sir,
Please note that the websites you intend to access are not intended for the general public, as they contain technical information on medicinal products, including advertising messages relating to medicinal products. This information and communication is intended exclusively for professionals pursuant to Section 2a of Act No. 40/1995 Coll., Ie to persons authorized to prescribe or dispense medicinal products (hereinafter referred to as the expert).
Please note that if you are not an expert, you run the risk of endangering your health or the health of others if you misunderstand or interpret the information obtained, in particular advertising messages that may be part of this site, or used them to establish your own diagnosis or treatment, either in relation to yourself or in relation to other persons.
I declare:
If your statement is not true, we warn you that you are at risk of endangering your health or the health of others.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Only services that participant order by himself can be sponsored here:
Sponsoring of participants
Registration of exhibiting companies and their representatives
Exhibitors registration
Please start by entering your email address.
Your registration for this event was successful. To cancel or edit your registration please call +420 731 006 620 or send us email to martin.horna@mhconsulting.cz
You can check your order in your profile: My profile
Abstract is not available
Prof. MUDr. Marusič Petr, Ph.D.
CV is not available
prof. MUDr. Petr Marusič , Ph.D.3, prof. MUDr. Zuzana Gdovinová , CSc., FESO, FEAN2, prof. MUDr. Roman Herzig , Ph.D., FESO, FEAN 1,
Neurologická klinika, Komplexní cerebrovaskulární centrum, LF UK a FN Hradec Králové, Hradec Králové 1
Neurologická klinika LF UPJŠ a UNLP Košice 2
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 3
Přednáška je zaměřena na základní principy umělé inteligence (AI) a její využití v oblasti medicíny s důrazem na neurologii. Úvodní část bude věnována definici AI a základním metodám, jako jsou neuronové sítě. Dále budou diskutovány konkrétní aplikace AI v neurologii. Přednáška ukáže, jak mohou technologie AI změnit přístup k diagnostice a predikci neurologických onemocnění a jak mohou mít z ní prospěch lékaři a pacienti.
Lepková Kamila, M.Sc.
Kamila Lepkova, MSc., je biomedicínská inženýrka, věnuje se programování neuronových sítí a diagnostice neurologických onemocnění. Bakalářské studium biomedicínská technika a bioinformatika absolvovala na FEKT VUT a LF MUNI v Brně. Magisterské studium aplikované fyziky v medicíně absolvovala na Univerzitě východního Finska v Kuopiu, studuje doktorské studium na ČVUT v oboru asistivní technologie a spolupracuje s Mayo Clinic v Rochesteru v Minnesotě ve Spojených státech. Od roku 2022 pracuje jako biomedicínský inženýr a AI developer v českém start-upu Neurona Lab, který se zabývá diagnostikou Alzheimerovy nemoci. Neurona Lab je součástí inovační skupiny Channel Lab, zabývající se precizní medicínou. Zde působí jako vedoucí výzkumu a vývoje od roku 2023.
Kamila Lepková 1, 2, 3, ,
Katedra přírodovědných oborů, Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT Praha 1
Bioelectronics Neurophysiology and Engineering Laboratory, Mayo Clinic, Rochester, Minnesota USA 2
Neurona Lab 3
Abstract is not available
prof. MUDr. Rektorová Irena, Ph.D.
Irena Rektorová je profesorkou neurologie a přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu ve FN u sv. Anny a LF MU. Dále vede Neurovědní program v CEITEC MU a Centrum pro abnormální pohyby na 1.neurologické klinice LF MU. Věnuje se extrapyramidovým onemocněním a demencím, zobrazování mozku pomocí MRI a neinvazivním stimulačním technikám. Je členkou výboru EAN (Evropské neurologické akademie) v pozici předsedkyně Edukačního výboru a členou Exekutivního výboru Evropské sekce MDS (Movement Disorders Society).
Irena Rektorová 1,
1.neurologická klinika LFMU a FNUSA, CEITEC MU, Brno 1
Abstract is not available
prof. MUDr. Aleš Tomek Ph.D., FESO
doc. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., FESO je absolventem 2. lékařské fakulty UK. Tématem jeho dizeratční i habilitační práce byla farmakogenetika antiagregační a antikoagulační léčby v sekundární prevenci CMP. Aktuálně je předsedou výboru Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP a jeho hlavním zájmem je optimalizace organizace iktové péče v ČR na základě monitoringu kvality péče.
doc. MUDr. Aleš Tomek , PhD, FESO1,
Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP 1
Abstract is not available
doc. MUDr. Martin Vyhnálek Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Vyhnálek Ph.D. je neurolog specializovaný na neurodegenerativní onemocnění s důrazem na kognitivní poruchy a hereditární ataxie. Je vedoucí centra hereditárních ataxií FN Motol. Po studiu lékařství na 2. LF UK pracoval 2 roky jako rezident ve fakultní nemocnici v Montpellier, kde postgraduálně vystudoval klinickou neuropsychologii, dále na Univerzitě Marie Curie v Paříži absolvoval kurz Patologie pohybu.
Martin Vyhnálek 1,
Kognitivní centrum, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Úvod Očkování proti sezónním infekcím u nemocných s roztroušenou sklerózou (RS) je v České republice dlouhodobě pod průměrem okolních států. Přestože mezinárodní guidlines toto doporučují. Při dotazníkovém šetření prováděném v RS centrech se ukázalo, že například proti chřipce je očkováno jen 5% nemocných, téměř polovina z nich pouze jednou. Další otázkou je v současné době, jak posilující očkování proti Covid -19, tak nově přicházející vakcína proti RS virózám. Diskuze Na základě dat z registru ReMuS bylo po vakcinaci pozorováno zhoršení stavu u 5.7 % nemocných, po prodělané infekci pak u 6.4%. Další sledování z Dánského registru, však toto riziko nepotvrdilo. V rámci očkování proti Covid-19 se používají mRNA vakcíny, které nemají být pro aktivaci RS rizikové. Pacienti s RS podstupují vakcinaci před léčbou S1P agonisty či cladribinem v případě, že mají nízkou nebo nulovou hladinu protilátek k varicela zoster viru (VZV). V tomto případě se jedná o živou atenuovanou vakcínu. Ani tato vakcinace nevede k progresi a aktivitě RS. Pochopitelně je nutné očkovat nemocné stabilní, tedy mimo období relapsu. Dále je třeba zvážit vhodný odstup od pulzních terapií. Závěr Při výše zmíněném dotazníkovém šetření uvedla více než čtvrtina nemocných, že je ochotna podstoupit doporučená očkování, pokud jim je doporučí jejich lékař, kterému důvěřují. Je tedy úkolem ošetřujících neurologů k této otázce zaujmout patřičné stanovisko, doporučovat očkování proti sezónním infektům typu Covid 19 - ANO či NE? Toto bude řešeno v rámci uvedeného bloku kontroverzí.
MUDr. Marta Vachová
CV is not available
MUDr. Marta Vachová 1, 2, ,
Neurologické oddělení Nemocnice Teplice o.z. - Krajská zdravotní a.s. 1
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LFUK a VFN v Praze 2
Abstract is not available
Prof. MUDr. Martin Vališ PhD, FEAN.
CV is not available
Prof., MUDr., Martin Vališ , PhD, FEAN. 1,
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Mezinárodní centrum klinického výzkumu ,NEUROHK, s.r.o., HK. 1
Abstract is not available
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D.
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D. FESO je přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice a LF OU v Ostravě. Je místopředseda ČNS JEP , členem výboru CV sekce. Je autorem nebo spoluautorem 77 publikací v časopise s IF s 860 citacemi . Jeho citační index je 18.
Prof. MUDr. Michal Bar , Ph.D.1,
Neurologická klinika Fakultní nemocnice v Ostravě a LF Ostravské University 1
Neurofilamenta a jejich jednotlivé podjednotky se do tělesných tekutin uvolňují při poškození neuronů. Jako biomarker jsou neurofilamenta sledována nejen u roztroušené sklerózy, ale i neurodegenerativních onemocnění a poranění mozku. V naší studii sledujeme hladinu fosforylovaného těžkého řetězce neurofilament (pNFH) u pacientů s roztroušenou sklerózou na vysoce účinné léčbě s cílem stanovit, zda by pNFH mohl jako biomarker poskytnout informace o klinickém průběhu a účinnosti léčby u této skupiny pacientů. Metody: Hladiny pNFH jsme měřili prospektivně pomocí metody ELISA (Enzyme-Linked ImmunoSorbent Assay) v séru 47 pacientů s roztroušenou sklerózou užívajících léčbu s vysokou účinností – natalizumab (n = 39) a okrelizumab (n = 10), a to v úvodním odběru (V0), následně po přibližně 6 měsících (V1), po jednom roce (V2) a po dvou letech od úvodního odběru (V3). Výsledky: Hodnoty pNFH korelovaly významně v průběhu sledování (V0 s V1, V2 i V3) u jednotlivých účastníků. Hladiny pNFH se v odběrech (V0 – V3) u pacientů na odlišné léčbě nelišily. Délka užívaní vysoce účinné léčby před prvním odběrem, ataka v mezidobí, změna na magnetické rezonanci ani index John Cunningham viru neměly v naší kohortě na hodnotu pNFH vliv. Také u dalších klinických parametrů – doba od diagnózy v letech, EDSS a MSSS se vliv neprokázal. Závěr: Naše data naznačují, že hladina pNFH může být intra-individuálně v čase relativně konzistentní. Korelace mezi hladinou pNFH a faktory radiologickými a klinickými nebyla ve sledované populaci prokázána, nicméně v delším časovém úseku a na větším souboru nelze tuto korelaci vyloučit.
prof. MUDr. Pavel Štourač Ph.D.
prof. MUDr. Pavel Štourač, Ph.D.
je absolventem Lékařské fakulty UJEP v Brně (1984) a pracuje na Neurologické klinice Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno jako vedoucí lékař Centra pro Demyelinizační onemocnění. Věnuje se likvorové problematice, zejména cytologii likvoru a jeho biochemicko- imunologické analýze včetně interpretace nálezů. Další oblastí jeho zájmu jsou paraneoplastické a autoimunitní syndromy postihující nervový systém včetně laboratorní imunologické diagnostiky. Uvedená témata přednáší i v rámci pregraduální výuky studentům LF MU a LF UK. Je členem výboru sekce pro neuroimunologii,likvorologii a roztroušenou sklerózu mozkomíšní ČNS a dále je členem výboru ESNI (European School of Neuroimmunology).
Prof.MUDr. Pavel Štourač , Ph.D.1, MUDr. Martina Petrášová 1, MUDr.Ing. David Zeman , Ph.D.2, RNDr. Miroslava Beňovská , Ph.D.2,
Neurologická klinika FN Brno a LF MU 1
ÚLM-OKB FN Brno a LF MU 2
Úvod: Sclerosis multiplex(SM) je tradične považované za autoimunitné demyelinizačné ochorenie CNS, iniciované aktiváciou imunitného systému na periférii a prestupom aktivovaných T- a B-lymfocytov cez otvorenú hematoencefalickú bariéru. Cieľ: Náš tím sa zameral na sledovanie molekulárnych zmien mozgu vo vzťahu k ostatným známym klinickým a laboratórnym markerom SM, s cieľom odhaliť mechanizmy pretrvávania aktivity a tichej progresie ochorenia. Metodika: Probandov sme testovali pomocou magnetickej rezonančnej spektroskopie(1HMRS), ktorá odhaľuje molekulárnu úroveň a hodnotí metabolity CNS. Vyšetrenia sme robili na štandardných MR prístrojoch 1.5 a 3.0T, tiež v nadštandardnej GABA-editovanej 1H-MRS, a v MR s vysokým rozlíšením 7T. V úvode sme pozornosť sme zamerali na podkôrovú sivú hmotu, zmapovali málo preskúmaný hypothalamus. Neskôr sme testovania rozšírili na viaceré jadrá podkôrovej sivej hmoty. Zároveň sme realizovali i mapovanie mozgu ako celku, a porovnali sme nálezy s dostupnými klinickými a laboratórnymi biomarkermi. Výsledky: V hypothalame sme zistili zvýšený pomer neurotransmitera glutamátu (Glu) voči N- acetyl aspartátu, ktorý koreloval so závažnejším priebehom ochorenia, depresiou a únavou našich pacientov, a bol detekovaný už v ranných štádiach ochorenia. Deregulácia excitačných-inhibičných mediátorov (GABA, Glu) v thalame, zníženie inhibičnej GABA, a astrocytárna aktivácia meraná nárastom myoinozitolu, súvisela s horším kognitívnych výkonom SM pacientov(2), a bola výraznejšie vyjadrená u pacientov s pozitívnou oligoklonálnou skladbou protilátok v likvore (3). Vyšetrenia v 7,0 T prístroji priniesli dôkaz o difúznej poruche bielej hmoty mozgu pri SM. Rozsiahle zmeny, signalizujúce aktiváciu mikroglie/astrocytov, boli zaznamenané u pacientov, ktorí boli klinicky stabilní, a v oblastiach, kde neboli prítomné demyelinizačné ložiská na konvenčnom MR prístroji (4). V pokračujúcom sledovaní bola meraná metabolická aktivita v okolí T1 hypointenzných ložísk. Boli identifikované"hotspoty", charakterizované vysokou koncentráciou aktivovanej glie/ astrocytov, a to nielen v okolí ložísk, ale aj na iných miestach mozgu, kde sa zjavné T1 ložiská nenachádzali, napríklad subkortikálne(5). Záver Mikroglia a astrocyty slúžia v mozgu na uržanie rovnováhy medzi excitačnými a inhibičnými neurotransmitermi, sú miestom premeny Glu na GABA a naopak. V našich štúdiách bola zvýšená aktivita astrocytov, v súlade so zmenami Glu a GABA, dominujúcom príznakom. Spoločne s rozsiahlymi subklinickými zmenami mozgu výsledky naznačujú dlhodobú dekompenzáciu vrodených imunitných mechanizmov. Naše nálezy nepriamo podporujú teóriu o možnej chronickej aktivácii mozgových buniek, ktorá je zodpovedná za vznik a udržiavanie zápalových zmien CNS. Literatúra: 1-Kantorová E et al. Neurol Res. 2017;39(4):323-330, 2-Kantorová E, et al Neurol Res 2021 44(2):1-8, 3-Kantorova et al. Mult Scler Relat Disord. 2021 Jul;52: 4-Heckova E, Radiology. 2022 Apr;303(1):141-15, 5-Lipka A. et al Invest Radiol: 2023 Feb 1;58(2):156-165
prof. MUDr. Ema Kantorová PhD
MUDr Ema Kantorová, narodená 15.2.1965 v Žiari nad Hronom, absolvovala LF UP v Olomouci v roku 1990. V rokoch 1997 až 1999 pracovala ako asistentka na Ústave lekárskej patofyziológie LF UP Olomouc. Od roku 1999 pracuje v Univerzitnej nemocnici v Martine, od roku 2000 na Neurologickej klinike JLF UK. PhD štúdium ukončila v roku 2011, habilitovala v roku 2018 v odbore neurológia. Je autorkou viac ako 190 originálnych publikácií s viac ako 300 citáciami. Vo svojej praxi sa venuje najmä pacientom so sclerosis multiplex.
Doc., MUDr. Ema Kantorová , PhD1, Ing. Petra Hnilicová , PhD2, doc., Mgr. Marián Grendár , PhD2, doc., MUDr. Kamil Zeleňák , PhD3, PhDr. Ján Grossmann 1, Prof., MUDr. Štefan Sivák , PhD1, Mgr. Eva Hečková , PhD4, Dr Alexandra Lipka , PhD4, Prof.. MUDr. Egon Kurča , PhD1, Prof., MD. Wolfgang Bogner , PhD4,
Neurologická klinika JLFUK v Martine 1
Biomedicínske centrum JLFUK v Martine 2
Rádiologická klinika JLFUK v Martine 3
High Field MR Centre, University of Vienna 4
Roztroušená skleróza (RS) je demyelinizační onemocnění centrálního nervového systému a její terapie se za posledních 20 let pozoruhodně rozšířila. Aktualizovaná McDonaldova diagnostická kritéria (Thompson AJ et al. 2017) umožňují dřívější diagnózu také díky diagnostickému použití oligoklonálních pásů v mozkomíšním moku (CSF). Magnetická rezonance zůstává nejčastěji používaným diagnostickým a monitorovacím nástrojem, ale její nálezy vždy nekorelují s klinickým postižením. V důsledku toho existuje potřeba nalezení nových sérových biomarkerů pro kvantifikaci a sledování stavu pacienta. Naše studie se zaměřila na pozorování dynamiky 2 perspektivních biomarkerů, fosforylovaných těžkých řetězců neurofilament (pNfH) a chitinase 3-like 1 (CHI3L1) s cílem získat podrobnější informace o jejich dynamice v čase a korelaci s klinickými a MR parametry signalizujícími úspěšnost/neúspěšnost léčby.
doc. RNDr. Pavlína Kušnierová Ph.D.
Vystudovala Přírodovědeckou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci (2001). Téhož roku nastoupila jako chemik analytik na Oddělení klinické biochemie Nemocnice ve Frýdku-Místku, od roku 2005 pak na Oddělení laboratorní medicíny Nemocnice Šternberk jako vedoucí úseku molekulární biologie a genetiky, od roku 2009 jako vedoucí laboratoře. V roce 2007 dokončila PGS na Lékařské fakultě Univerzity Palackého v Olomouci v oboru Lékařská chemie a biochemie, v témže roce atestovala jako odborný pracovník ve vyšetřovacích metodách v klinické biochemii. Od roku 2011 pracuje jako odborný pracovník v laboratořích Ústavu laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Ostrava a jako odborný asistent na Ústavu laboratorní medicíny, Lékařské fakulty Ostravské univerzity. Ve stejném roce atestovala jako bioanalytik pro klinickou genetiku. V rámci praxe v Nemocnici ve Šternberku se začala mimo jiné zabývat laboratorní diagnostikou monoklonálních gamapatií, na pracovišti FNO své zkušenosti rozšířila, účastní se setkání České myelomové skupiny a přispívá svými zkušenostmi ke standardizaci těchto metod. Je spoluautorkou doporučení České společnosti klinické biochemie a České myelomové skupiny k laboratorní diagnostice monoklonálních gamapatie. Současně již v Nemocnici ve Šternberku začaly její první zkušenosti s detekcí oligoklonálních pásů v rámci diagnostiky roztroušené sklerózy, které dále rozvinula ve FNO při vzájemné spolupráci s MUDr. Ing. Davidem Zemanem, Ph.D. V roce 2018 získala osvědčení pro provádění cytologického vyšetření mozkomíšního moku. V roce 2022 byla jmenována docentkou pro obor Lékařská chemie a biochemie. Podílí se na vědecko-výzkumných projektech v oblasti klinické biochemie, kardiologie, neurologie, hematoonkologie, onkologie a na tvorbě výukových materiálů. Je členkou České společnosti pro klinickou biochemii, České společnosti pro biochemii a molekulární biologii a Genetické společnosti Gregora Mendela. Současně v rámci své pedagogické praxe je členkou komise při státních závěrečných zkouškách na Lékařské fakultě Ostravské univerzity v Ostravě pro bakalářský studijní obor „Zdravotní laborant“, na Přírodovědecké fakultě Ostravské univerzity pro navazující magisterský studijní obor „Biofyzika“ a při atestačních zkouškách v oboru „Klinická biochemie“. Je členkou redakční rady časopisu Klinická biochemie a metabolismus.
Pavlína Kušnierová 1,
Ústav laboratorní medicíny, Oddělení klinické biochemie, Fakultní nemocnice Ostrava Ústav laboratorní medicíny, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 1
Leptomeningeální metastáza (LMM), dříve nazývaná Maligní infiltrace mening (MIM), vždy byla, a i nadále je, velkým až obrovským diagnostickým i terapeutickým problémem. Diagnostika byla v naprosté většině případů možná pouze pomocí likvorové cytologie, její hodnocení je však, vždy a i často, velmi subjektivní. Různí autoři udávají různý počet údajně spolehlivých schémat a kritérií na posouzení přítomnosti malignity, je to však ale velmi závislé na zkušenostech konkrétního klinického cytologa či i patologa. Značným posunem bylo zavedení imunocytologie, ta je však vždy limitována počtem elementů v likvoru, dále velmi omezenou možností detekovat více parametrů současně. Průtoková cytometrie je též přínosná, ale bezpečnou detekci či identifikaci umožňuje pouze v ojedinělých případech, což bylo dokumentováno i publikacemi. Při posuzování těchto nálezů nabízí se úvaha o možném či i praktickém využití likvorových proteinů k diagnostice LMM či alespoň jejich zpětného posouzení v aktuální databázi. Toto bylo provedeno pouze v těch případech LMM, kdy bylo možno doložit i vyhotovení kompletního likvorového proteinogramu, těchto ale je doložitelných pouze 318 z celé databáze. Ihned bylo nutno nálezy s přítomností malignity dále rozdělit na syndromy Tumorózní pleiocytózy a Tumorózní oligocytózy. Klasifikace maligních nálezů se poněkud vymyká obecným pravidlům dnes již klasické likvorové cytologie dle převahy buněčné populace a známek aktivace v jednotlivých buněčných řadách či přítomnosti fagocytózy, za bernou minci je považován pouze záchyt maligních buněk ve zcela obecné rovině. Bylo nutno ustanovit i kontrolní skupinu, též s doložitelně vyhotoveným kompletním likvorovým proteinogramem a normálního stavu hematolikvorové bariéry (HLB), ta byla založena na přítomnosti normálního biochemického i cytologického nálezu, její rozsah je překvapivě vysoký až obrovský, 4216 pacientů. To, co bylo považováno za nutné vyhodnotit a statisticky věrohodně posoudit, byly v likvoru i sérech těchto pacientů tři již dlouhou dobu zajímavé, a ne vždy zcela výstižně hodnocené likvorové proteiny: C3c Complement, CRP a Orosomucoid (AAG). Extrahepatální syntéza reaktantů akutní fáze byla již v minulosti prokázána, z těchto tří proteinů právě u CRP, v CNS konkrétně i v motorické mozkové kůře, zóna IV a zčásti i III. Syntéza C3c a AAG zatím extrahepatálně potvrzena nebyla. V pokusu in vitro bylo prokázáno, že AAG inhibuje proliferaci, invazi a metastazování nádorových buněk. Zde však bylo nutno bezpečně a spolehlivě potvrdit či i přímo vyvrátit předchozí vlastní pozorování či i publikace na toto téma, které byly do této doby založeny pouze na malých souborech a bez vyhotovení kompletního likvorového proteinogramu. Dále byla vždy vyhodnocena energetika likvoru podle cytoenergetického principu podílem glykorhachie a laktátu či vice versa (Hanzal et al 1955 a 1963, Hepnar et al 2018). byl posouzen i likvorový iontogram, nyní již prakticky nepoužívaný, velmi bohužel, dále i aktivita LD (LDH), která do této doby nebyla v likvoru nikdy popsána věrohodně či na velkém souboru pacientů. Toto vše bylo možno učinit s podporou a s pomocí pěti grantových projektů, z nichž jeden byl vyhodnocen jako nejvyšší level A a získal i cenu Společnosti klinické biochemie za nejlepší zahraniční a anglicky psanou publikaci, IF 4,5. Jako vhodná statistická metoda byly zvolen dnes již klasický Mann-Whitney U test a test Kruskal-Wallisův, (KW-H test, tedy neparametrická a jednofaktorová ANOVA pro srovnávání více než dvou skupin). Výsledky této studie je jistě možno považovat za naprosto spolehlivé i za zcela prioritní. Ovšem, jak zmíněno pak níže, bude nutno uvážit další postup. Více předchozích úvah bylo potvrzeno, některé ale byly i vyvráceny, což je pouze a velice dobře. Velmi se mezi sebou liší nálezy u syndromu Tumorózní pleiocytózy a u Tumorózní oligocytózy. Jako statisticky vysoce významné se u malignity projevil vzestup C3c a AAG, právě u AAG bylo toto na malém souboru potvrzeno již v minulosti. Naopak však, samotná koncentrace CRP u malignit v likvoru je spíše pouze na hranici statistické významnosti, jeho role je jistě cenná jinde, u zánětů CNS zejména, hnisavých i serózních. Samotná funkce hematolikvorové bariéry, HLB, není zde tak podstatná jako samotná koncentrace v likvoru. Aktivita LD je u malignit prokazatelně v likvoru zvýšena, toto bude potřebovati dalšího následného posouzení. Je totiž zvýšena i u hnisavých meningitid, které zde nebyly brány v potaz vůbec. Podobně je tak tomu i u Hanzalovy cytoenergetiky. Ta je vždy podstatná u zánětů CNS, podklad u LMM není zcela zde jasný či dokonce jednoznačný, je třeba dále toto rozvinouti. V likvorovém iontogramu bylo lze pozorovat snížení chloridových aniontů, což ale bylo pozorováno, leč doposud nepublikováno, i u hnisavých meningitid. V minulosti toto bylo pozorováno u tuberkulózních meningitid, dříve dělených klasicky na pět podtypů. Toto dělení již zaniklo, je zde nutná úvaha, nakolik to bylo oprávněné. Podkladem je u nich nejspíše oxidativní burst, vzplanutí, kdy chloridové anionty přecházení v anionty chlornanové, tyto však již nelze ISE elektrodou detekovat. Podkladem u LMM může být i úloha doprovodného a vždy jistě i přítomného zánětlivého obrazu, což pozorují i dokumentují patologové ve tkáňových řezech jako doprovodnou reakci kulatobuněčného infiltrátu při přítomnosti malignity, ovšem převážně u barvení HE (Haematoxylin-Eosin), nepoužívaného u likvoru; podklad v likvoru však není doposud jasný. Otázkou je, zdali je toto vůbec podstatné či se jedná pouze o epifenomen. Bude nutno se nad tímto podrobně dále zamyslet i doplnit další pozorování. Je to tedy výzva pro současnost i do blízké budoucnosti.
Doc. MUDr. Pavel Adam CSc.
CV is not available
Mgr Žáková Hedvika
CV is not available
Mgr Fišerová Lenka
CV is not available
Mgr Hedvika Žáková 4, Mgr Lenka Fišerová 4,
Univerzita Karlova 2
Institut laboratorní medicíny Lab In 4
Oddělení klinických laboratoří Kadaň 6
Laboratorní vyšetření mozkomíšního moku- likvoru má stále nezastupitelnou roli v neurologické diagnostice. Zánětlivé postižení CNS představuje jedno z hlavních témat likvorologické diferenciální diagnostiky. Rozsáhlou kapitolou jsou serózní záněty, pod jejichž obrazem se skrývá široké spektrum nozologických jednotek od autoimunitních demyelinizací, přes virové neuroinfekce po některé typy bakteriálních zánětů. Je podán přehled stěžejních laboratorních vyšetřovacích metod, kterou jsou dostupné v rámci likvorologické diagnostiky, vč. jejich významu v rámci diferenciální diagnostiky. Klinické využití laboratorních parametrů je názorně je demonstrováno na vybraných kazuistikách. Klíčová slova: záněty CNS, likvor, demyelinizační onemocnění, neuroborelioza, cytologie, průtoková cytometrie, izoelektrická fokuzace, cytokiny
MUDr. Ondřej Sobek MIAC
CV is not available
MUDr. Ondřej Sobek , CSc., MIAC1, Prof. MUDr. Jan Mareš , PhD, MBA2, MUDr. Lenka Ceprová 1, 3, ,
1- Laboratoř pro likvorologii, neuroimunologii, patologii a speciální diagnostiku, Topelex s.r.o., Praha 1
2- Neurologická klinika LF UP a Fakultní nemocnice Olomouc 2
3- Neurologické oddělení, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha 3
Zkoumali jsme celoživotní dopad extrémního stresu na osoby přeživší holokaust (PH) a na jejich potomky. Výzkum se zaměřil na psychologický a neurobiologický dopad extrémního traumatu v dětství nebo mladé dospělosti na současný život po více než 70–75 letech. Celkem jsme vyšetřili 378 osob (S – stresová skupina, C kontrolní skupina): 1.Generace: 75 (S – 44, C – 31); 2.G: 148 (S – 86, C – 62);3.G: 152 (S – 88, C – 64). 1.Čtyřicet čtyři přeživších holokaust (věk 71-95; medián 81.5 let; 29 žen, 15 mužů) a 31 srovnatelných kontrolních subjektů (věk 73-90, medián 80 let; 17 žen, 14 mužů) bez osobní či rodinné anamnézy holokaustu podstoupilo psychologické testy. Osoby přeživší holokaust trpí signifikantně vyšší úrovní příznaků chronického stresu a post-traumatické stresové poruchy (testy TSC-40 a PCL-C) a častějšími depresivními příznaky (test GDS) než kontrolní skupina. Test SOS-10 svědčí o nižší míře pocitu životní pohody u PH. U PH byl signifikantně vyšší test posttraumatického růstu, který ukázal překvapivě dobrou schopnost adaptace po válce. 2.U 26 PH (medián věku 81; rozmezí 74-95 let; 16 žen, 10 mužů) a 21 kontrolních subjektů (medián věku 80; rozmezí 73-86 let; 11 žen, 10 mužů) bylo provedeno strukturální a funkční MR vyšetření na skeneru 3T Siemens Prisma. MR voxel-based morfometrie vykazuje snížení objemu šedé hmoty mozkové u PH v oblastech funkčně spojených s regulací emocí, stresem, strachem a poruchami nálad, sebeuvědoměním, sociální kognicí (dorzální a ventrální inzula, ventrální a rostrální přední cingulární kůra, ventromediální prefrontální kůra včetně včetně subgenuálního cingula a orbitofrontální kůry, temporální pól, dorzolaterální prefrontální a mediální precentrální kůra, angulární gyrus a horní frontální gyrus). Podobné výsledky včetně ztenčení mozkové kůry v MRI jsme pozorovali i u PH, které zažívali Holokaust jako děti a většinou si nebyli vědomi bezprostředního ohrožení života. 3. Ve výzkumu pokračujeme analýzou dat získaných u druhé a třetí generace potomků přeživších holokaust. Předběžné výsledky ukazují vyšší úroveň stresu a post-stresové poruchy u potomků přeživších v 2. i 3. generaci a změny v konektivitě ve fMRI. Analýza tzv. prenatálního stresu, tj. dopadu stresu těhotných matek na potomky – vyšetřili jsme celkem 11 osob narozených v letech 1940-1945 - ukázala se, že celoživotní dopad prentálního stresu je výrazný i 70-75 let po válce. Úroveň stresu v některých testech je vyšší, než u přeživších holokaust narozených před rokem 1939, také struktury tzv. limbického systému v mozku (hippocampus, amygdala), jsou výrazněji redukované u osob s prentálním stresem než u PH narozených před rokem 1939. 4. Aktuálně jsme provedli výzkum akutního válečného stresu u uprchlic z válkou postižených oblastí v Ukrajině (43 žen, C 30). Psychologické testy ukázaly u všech stress, v MR jsou signifikantní změny v talamu (submitováno). Interview s Ukrajinkami ukázalo na velký dopad stresu během jejich pobytu na Ukrajině (submmitováno). Závěr: Celoživotní psychologické důsledky a změny struktury mozku u osob, které přežily holokaust, bylo možné identifikovat po více než 70 letech od konce druhé světové války. Skupina PH je charakterizovaná zvláštním vzorcem kombinujícím strukturní mozkové a psychologické následky extrémního stresu s pozoruhodnou odolností, což vedlo k pozitivnímu hodnocení poválečného životu. Extrémní stres v dětství a mládí má celoživotní dopad na strukturu mozku. Prenatální stres přeživších holokaust vede k celoživotnímu stresu a změně mozkových struktur, zejména hippokampu a amygdaly. Úroveň stresových testů je vyšší také u 2.a 3. generace, narozené 30–50 let po válce. V 2. a 3. generaci jsou patrné změny v konektivitě mezi mozkovými strukturami souvisejícím se stresem. Výzkum akutního válečného stresu u uprchlic z Ukrajiny prezentoval stress u všech žen a signifikantní změny v talamu v MRI
Prof.MUDr. Ivan Rektor CSc
Prof. Ivan Rektor se narodil v Levoči, od 15 let žije v Brně, kde vystudoval Lékařskou fakultu MU (UJEP). Pracuje jako profesor na Neurologické klinice FNUSA a LF MU a v Centru neurověd Středoevropského technologického institutu MU (CEITEC MU), kde je vedoucím výzkumné skupiny Multimodální a funkční zobrazení mozku. Po promoci pracoval v Uherském Hradišti. V letech 1992-2012 byl přednostou neurologické kliniky FNUSA v Brně. Předtím se zabýval výzkumem v Gif sur Yvette ve Francii, v letech 1990 to 1992 působil jak docent na Université Paris VII a publikoval práce založené na záznamech z intracerebrálních elektrod v INSERM, Hôpital Ste. Anne v Paříži. V letech 2006–2011 působil jako prorektor pro rozvoj MU.
Je v redakčních radách mezinárodních i národních odborných časopisů. Je členem Advanced Neuroscience Panel nejprestižnějších evropských grantů European Research Council (ERC), členem mezinárodního výboru společnosti ESFRI Eurobioimaging a členem ENIGMA International Neuroimaging Consortium. Byl členem řady výborů mezinárodních odborných společností, např. European Federation of Clinical Neurophysiology, předsedou European Society of Clinical Neuropharmacology, členem Program Committee European Academy of Neurology, spoluorganizoval evropské kongresy v Amsterodamu, Lisabonu a Oslo. Byl členem programových výborů řady mezinárodních sjezdů, organizoval a předsedal sekcím na sjezdech v Buenos Aires, Vídni, Kodani, Seville, Vídni, Londýně, Montrealu, Stockholmu, Kobe a Kjoto (Japonsko), Bangkoku, Římě, Varšavě, Lvově, Oděse, Kyjevě atd.
Organizoval a předsedal čtyřem mezinárodním sjezdům Epilepsy, Brain and Mind, které se konaly v Praze a Brně. V roce 2015 předsedal European Congress in Clinical Neurophysiology v Brně. Od roku 2008 organizuje v Brně mezinárodní kurzy chirurgie epilepsie, kterých se účastnilo přes 700 mladých neurologů a neurochirurgů z různých zemí, od Filipín po Chile.
Jako neurolog pracuje a publikuje zejména na poli epilepsie a Parkinsonovy nemoci, do svého výzkumu zakomponoval také zpracovávání hudby v mozku a trojgenerační studii přeživších holokaust a jejich potomků. Je světově uznávaným vědcem, pro kterého jazykové a kulturní bariéry jsou minimální (přednáší v angličtině, němčině, či francouzštině), jeho práce jsou podle světového publikačního registru (WOS) citované více než 5800krát. Získal mezinárodní ocenění: European Award for Education in Epileptology (2014) a International League Against Epilepsy Ambassdor of Epilepsy (2019). Jako první český neurolog byl zvolen Fellow American Neurological Association (2010), je také Fellow European Academy of Neurology (2017). Jeho edukační aktivity jsou oceňované v mnoha zemích – přednášel na kurzech v Mongolsku, Vietnamu, Thajsku, Nikaraguy, Argentině, Turecku, Španělsku, Dánsku a v řadě dalších evropských zemí, opakovaně na Ukrajině v Oděse, Lvovu a Kyjevě, naposledy v listopadu 2021.
Popularizované výsledky jeho vědecké práce týkající se neurobiologického dopadu výzkumu Holokaust jsou citované ve více než 55 světových mediích v Evropě, Americe, Asii, Austrálii i Africe, a v řade českých mediích (například Hyde Park v ČT). Ze zahraničních medií stojí za vyzdvihnutí vědecko-popularizační články zveřejněné v timesnewsexpress.com, heraldo.es nebo deutschlandfunk.de., opakované rozhovory pro BBC (bbc.co.uk, v r. 2018, v r. 2021 2x), pro britskou televizi SkyNews (news.sky.com,2021 2x), nebo izraelskou televizi i24News (2019), v r. 2022 zatím vyšly články v časopisech Kontexty, Trend, Psychologie Dnes, iDNES) a rozhovor v mezinárodní Supreme Master Television ((available languages are: Arabic, Vietnamese, Bulgarian, Chinese, Croatian, Czech, English, French, German, Hindi, Hungarian, Indonesian, Italian, Japanese, Korean, Malay, Mongolian, Nepalese, Persian, Polish, Portuguese, Punjabi, Romanian, Russian, Spanish, Telugu, Thai). Informace o výzkumu hudby v mozku byly publikovány v nejméně 25 médiích v Evropě, Asii i Americe.
V červnu 2022 zahájil výzkumný projekt zaměřený na neurobiologický dopad války na Ukrajinky, které uprchly před válkou do ČR, výsledky byly nedávno submitované. Výsledky ukázaly stres u všech ukrajinských ženách - uprchlicích a změny v MRI.
Publikoval 480 prací, citace 6,372, H index 44.
Prof. MUDr. Ivan Rektor , CSc1, Mgr Monika Fňašková 1, ing. Pavel Říha 1, Markéta Nečasová 1, Mgr Sofia Berezka , (Ukrajinka)1, doc. Marek Preiss , PhD1,
Masarykova Universita, CEITEC - Neuroscience, Brno 1
Péče o pacienty s Alzheimerovou nemocí (AN) a dalšími demencemi byla doposud v ČR roztříštěná a v různých regionech nerovnoměrně a nedostatečně dostupná. Na léčbě se podílí praktičtí lékaři, geriatři, neurologové a psychiatři. Snahou implementace Národního akčního plánu pro AN a obdobná onemocnění 2020-2030 (NAPAN) schváleného vládou ČR je vytvořit jednotný doporučený postup pro pacienty s AN a obdobnými nemocemi tak, aby pacient vždy dostal dobrou komplexní péči, nezávisle na tom, ke kterému odbornému lékaři v úvodu přijde a v jakém regionu. Součástí tohoto plánu je mimo jiné i definovat systém péče, vymezit roli a nastavit spolupráci jednotlivých specializací a vytvoření sítě péče zajišťující dostupnost všech výše uvedených odborností i specializovaných center pro léčbu AN. Podpořeno z Fondů EHP/Norska 2014-2021
V současnosti dostupná léčba Alzheimerovy nemoci a dalších onemocnění spojených s demencí je pouze symptomatická, tedy taková, která mírní příznaky, ale neléčí příčiny onemocnění. Používají se léky ze skupiny inhibitorů acetylcholinesterázy, které může předepsat neurolog, psychiatr, geriatr nebo praktický lékař. Dokáží oddálit nejzávažnější stadia onemocnění, prodloužit soběstačnost pacientů, zlepšit kognitivní funkce a snížit zátěž pro pečující. Nedokáží však onemocnění zastavit. Proto se vědci snaží vyvinout účinnější biologickou léčbu. V USA byl v roce 2021 zaregistrován přípravek aducanumab (Aduhelm), který však není registrován v Evropě a ani v USA není hrazen zdravotními pojišťovnami. Ve zrychleném řízení byl 8. ledna 2023 v USA registrován přípravek lecanemab (Leqembi). Plné schválení proběhlo v létě 2023 a rovněž získal v září 2023 registraci v Japonsku. Jednání o úhradě v USA probíhají. Počátkem roku 2024 se očekává schválení EMA. Pro pacienty v České republice by při optimistickém scénáři mohl být teoreticky dostupný v několika málo následujících letech. V červenci 2023 byly rovněž publikovány výborné výsledky studie s lékem donenumab. Zmíněné tři léky jsou monoklonální protilátky proti beta-amyloidu podávané formou infuzí. Podmínkou podání této biologické léčby je stanovení metabolických biomarkerů v likvoru nebo na PET, výhledově pravděpodobně i v krvi. Část pacientů může po jejich podání mít nežádoucí účinky ve formě lokálního edému mozku nebo mikrokrvácení, je proto nutné pravidelně kontrolovat MR mozku. V pokročilé fázi vývoje je i lék ALZ-801, který se testuje u homozygotů ApoE4 a jehož výhodou je tabletová forma.
Jakub Hort
Vedoucí lékař Kognitivního centra při Neurologické klinice UK, 2. LF a FN Motol, PI Czech Brain Aging Study, PI programu Demence v Mezinárodním centru klinického výzkumu (ICRC), Nem. U Sv. Anny v Brně, předseda Sekce kognitivní neurologie ČNS
Jakub Hort 1,
Kognitivní centrum, Neurologická klinika UK, 2. LF a FN Motol 1
Životní styl může významně ovlivnit schopnost mozku odolávat stárnutí a patologickým změnám. Dostatek pohybu, zdravá strava, prevence cévních a metabolických onemocnění jsou dobře známé ochranné faktory zdraví. Důležitým rizikovým faktorem pro vznik demence je také chronický stres a deprese. Techniky ovlivňující stres a depresi jsou velmi účinné v ochraně zdravého stárnutí mozku a v prevenci demence, jak prokazují vědecké studie. Největší účinek má kombinace těchto opatření, což vyplývá z výsledků multidoménových intervencí. V prezentaci představíme jednotlivé složky životního stylu, které jsou zkoumány v souvislosti se zdravým stárnutím. Diskutujeme jejich možné efekty v kontextu brain maintenance a prevence demence. Komentujeme výsledky nejnovějších světových nefarmakologických intervenčních studií, jejich přínosy i nedostatky a jejich možný přínos pro klinickou praxi. Představíme chystanou multicentrickou studii LIBRA, na které se podílejí centra - Czech Brain Aging Study v Brně a Praze, Centrum Memory Bratislava a Banská Bystrica a Biomedicínské centrum Slovenské akademie věd.
Abstract is not available
prof. MUDr. Irena Rektorová Ph.D.
Irena Rektorová je profesorkou neurologie a přednostkou Mezinárodního centra klinického výzkumu ve FN u sv. Anny a LF MU. Dále vede Neurovědní program v CEITEC MU a Centrum pro abnormální pohyby na 1.neurologické klinice LF MU. Věnuje se extrapyramidovým onemocněním a demencím, zobrazování mozku pomocí MRI a neinvazivním stimulačním technikám. Je členkou výboru EAN (Evropské neurologické akademie) v pozici předsedkyně Edukačního výboru a členou Exekutivního výboru Evropské sekce MDS (Movement Disorders Society).
Irena Rektorová 1,
1.neurologická klinika LFMU a FNUSA, CEITEC MU, Brno 1
V přednášce chceme představit awake operace, tak jak je rozvíjíme na našem pracovišti. Awake operace postupují nejčastěji pacienti s nízkostupňovými gliomy mozku. Při operaci se snažíme uchránit od neurologického deficitu, ale zdaleka již ne jen to. Zabýváme se peroperačním monitorováním pohybu, řeči, neverbální sémantiky, emocionality a kognitivních funkcí. Klíčová je pro nás snaha uchránit co možná nejvíce z osobnosti pacienta, přičemž pod pojmem osobnost chápeme to, co je uvedeno v definici: „Osobnost je individuální jednota člověka; je to jednota jeho duševních vlastností a dějů, založená na jednotě těla a utvářená a projevující se v jeho společenských vztazích. Stručněji: osobnost je člověk jako psychologický celek.“ (V. Tardy, 1964).
Eduard Neuman
CV is not available
MUDr. Eduard Neuman , Ph.D.1, MUDr. Marek Sova 1, MUDr. Václav Vybíhal , Ph.D.1, PhDr. Milena Košťálová , Ph.D.2, Mgr. Kateřina Procházková 4, MUDr. Doleželová Andrea 3, MUDr. Vojtěch Beran 3, Prof. MUDr. Martin Smrčka , Ph.D.1,
Neurochirurgická klinika FN Brno 1
Neurologická klinika FN Brno 2
Klinika anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny FN Brno 3
Oddělení klinické psychologie FN Brno 4
Idiopatická nitrolební hypertenze je vzácná nozologická jednotka postihující především obézní ženy ve fertilním věku. Základním příznakem je zvýšení nitrolebního tlaku bez zjevné organické příčiny. Přesný patofyziologický mechanismus onemocnění není do dnešního dne znám. Klinické projevy zahrnují bolesti hlavy a postižení zraku s doprovodným otokem papill zrakových nervů. Infrekventně se může objevit i diplopie. Postupně může docházet i k omezení perimetru a změny se mohou stát ireverzibilními, zejména při pozdním stanovení diagnózy a zahájení terapie. Diagnostika se opírá především o MR zobrazení mozku včetně MR venografie, dále o vyšetření očního pozadí a perimetru a v neposlední řade o vyšetření otevíracího tlaku při lumbální punkci. Možnosti terapie zahrnují postupy konzervativní, chirurgické a endovaskulární. Zkratové operace představují účinnou chirurgickou terapii této nemoci ve snaze zlepšit poškození vizu a zamezit jejímu dalšímu zhoršování. Prezentace sumarizuje výsledky našeho pracoviště od roku 2006 po současnost.
MUDr. Martin Plevko
V roku 2021 ukončená lék. fakulta Masaryk. univerzity v obore všeobecné lékařství. Téhož roku nástup na Neurochirurgickú kliniku FN Brno po zařazení do specializačního vzdělávání v oboru neurochirurgie.
V roku 2021 jako řečník v rámci sjezdu Brněnské neurochirurgické dny s příspěvkem: Acute epidural hematoma as a complication of Mayfield clamp – a case report
V roku 2022 jako řečník v rámci konference : Výročný kongres české neurochirurgické společnosti s příspěvkem: Shunt operations in treatment of Idiopathic intracranial hypertension
V roku 2022 absolvována zahraniční klin. stáž v rámci programu Scalpel Zagreb Chorvatsko
V roku 2022 zápis do postgraduálního studia v oboru chirurgie a reprodukční medicína LF MUNI
V roku 2023 jako řečník v rámci konference: 20. SYMPOZIUM PRAKTICKÉ NEUROLOGIE s příspěvkem: Ventrikuloatriální shunt, výhodná terapeutická volba idiopatické nitrolební hypertenze v těhotenství -kazuistika
MUDr. Martin Plevko 1, MUDr. Václav Vybíhal , PhD.1, MUDr. Veronika Matušková 2, prof., MUDr. Martin Smrčka , PhD.,MBA1,
Neurochirurgická klinika FN Brno, LF MU 1
Oční klinika FN Brno, LF MU 2
Úvod Spontánní intrakraniální hypotenze (SIH) je klinický stav charakterizovaný posturálními bolestmi hlavy vznikajícími sekundárně při spontánním úniku mozkomíšního moku do extradurálního prostoru. Příčinou úniku likvoru je longitudinální durální trhlina, meningeální divertikl nebo přímá likvoro-venózní fistula (LVF). Je to poddiagnostikované onemocnění, jehož incidence je uváděna 5 na 100 000 obyvatel/rok a průměrný věk manifestace je 40 až 50 let s převahou postižení žen (1,5:1). Cílem práce je prezentovat první zkušenosti s chirurgickou terapií tohoto onemocnění. Materiál a metodika Vzhledem ke specifikám onemocnění, diagnostiky místa úniku likvoru a relativně novým poznatkům v patofyziologii onemocnění prezentujeme dvě kazuistiky. První pacientka, 61letá žena, s anamnézou více než rok postupně progredujících bolestí hlavy vázaných na vertikalizaci, což si zprvu neuvědomovala. MR vyšetření páteře bylo negativní, na MR mozku nález sytících se meningeálních obalů a menších oboustranných hygromů. Neurologické vyšetření bylo bez ložiskového nálezu. Pacientka podstoupila aplikaci epidurální krevní zátky v prostoru L3/4, ale bez jakéhokoliv efektu. Druhá pacientka, rovněž 61letá žena, s anamnézou hypotenzních bolestí hlavy trvajících 9 měsíců doprovázených vertigem. MR mozku s nálezem sytících se meningeálních obalů a vedlejším nálezem makroadenomu hypofýzy. MR páteře bez průkazu epidurální kolekce. Obě pacientky byly indikovány k provedení dynamické CT myelografie (DCTM). Vyšetření bylo provedeno v jedné době v rozsahu celé páteře na obou bocích a u jedné pacientky i na břiše díky zavedení zevní lumbální drenáže před vyšetřením, což umožňovalo frakcionovanou aplikaci jodové kontrastní látky intrathekálně těsně před provedením skenu v dané poloze. Výsledky DCTM diagnostikovala LVF v oblasti kořene Th8 vpravo u jedné pacientky a v oblasti kořene L2 vlevo u druhé, v obou případech v poloze na boku na ipsilaterálních stranách Na základě vyšetření byla indikována operační revize spočívající v provedení parciální hemilaminektomie, ošetření LVF bipolární koagulací a její následné discizi. Obě pacientky udávaly vymizení potíží bezprostředně po operaci. Předoperačně podle vizuální analogové škály udávaly bolesti hlavy na stupni 8-10, pooperačně 0-1 s výrazně zlepšenou kvalitou života a návratem do pracovního procesu. Závěr Uvedené kazuistiky ukazují, že chirurgická léčba může být přínosná v léčbě pacientů se SIH. Důležitou a nezbytnou podmínkou je detekovat LVF pomocí speciálních zobrazovacích metod a také na tuto alternativu myslet u pacientů se SIH bez prokázané epidurální tekutinové kolekce.
MUDr. Václav Vybíhal Ph.D.
Václav Vybíhal se narodil 18. října 1970 v Kyjově. V letech 1989 až 1995 studoval na LF MU v Brně (obor všeobecné lékařství). V roce 1995 nastoupil jako sekundární lékař na Kliniku dětské chirurgie a traumatologie ve FDN v Brně. V roce 1998 atestoval v oboru chirurgie (I. stupeň). Od roku 2000 začal pracovat na Neurochirurgické klinice FN Brno, kde působí dodnes. V roce 2007 složil atestaci II. stupně z neurochirurgie. Je absolventem čtyřletého mezinárodního neurochirurgického kurzu EANS. Na odborné zahraniční stáži byl ve Finsku. V roce 2012 obhájil doktorskou dizertační práci zabývající se normotenzním hydrocefalem. Je autorem nebo spoluautorem více než 20 odborných článků včetně impaktovaných a zahraničních časopisů. Aktivně se zúčastnil celé řady tuzemských a zahraničních kongresů, kde prezentoval více jak 80 odborných sdělení. Je členem České neurochirurgické společnosti ČLS JEP, CENS a EANS.
MUDr. Plevko Martin
CV is not available
MUDr. Pikulová Hana
CV is not available
Doc. MUDr. Keřkovský Miloš, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Janáčková Tereza
CV is not available
Doc. MUDr. Fadrus Pavel, Ph.D.
CV is not available
Prof. MUDr. Smrčka Martin, Ph.D., MBA
CV is not available
MUDr. Václav Vybíhal , Ph.D.3, 4, , MUDr. Martin Plevko 3, 4, , MUDr. Hana Pikulová 3, 4, , Doc. MUDr. Miloš Keřkovský , Ph.D.5, 6, , MUDr. Tereza Janáčková 5, 6, , Doc. MUDr. Pavel Fadrus , Ph.D.3, 4, , Prof. MUDr. Martin Smrčka , Ph.D.3, 4, ,
Neurochirurgická klinika, LF MU, Brno 3
Neurochirurgická klinika, Fakultní nemocnice Brno 4
Klinika radiologie a nukleární medicíny, LF MU, Brno 5
Klinika radiologie a nukleární medicíny, Fakultní nemocnice Brno 6
Problematika otřesů mozku ve sportu (Sport Related Concussion - SRC) se dotýká i běžné klinické praxe neurologa. Setkává se se sportovcem po úrazu, jak na akutním příjmu, tak i v procesu následné péče po úrazu. Tato problematika by měla být jistě povinnou součástí znalostí všech lékařů, jenž mají v péči sportovní tým či jednotlivé sportovce, obzvláště v kontaktních sportech. Nicméně by se měla dostat i do širšího povědomí sportovní veřejnosti (sportovci, trenéři, rodiče, sportovní kluby i samotné sportovní svazy). Aktuální šesté mezinárodní konsenzuální stanovisko o otřesech mozku ve sportu, které vzniklo v říjnu 2022 v Amsterodamu a v červnu 2023 bylo publikováno, obsahuje aktualizovanou definici SRC. Nabízí revidované nástroje pro rozpoznání otřesu mozku pro nezdravotníky - Concussion Recognition Tool-6 (CRT6) a nástroje pro hodnocení otřesu mozku zdravotníky - Sport Concussion Assessement Tool-6 (SCAT6, Child SCAT6). Nově také přináší Sport Concussion Office Assessment Tool-6 (SCOAT6, Child SCOAT6) pro lepší sledování sportovce a management jeho zotavování. Pro ošetřujícího lékaře, trenéry a v neposlední řadě samotného sportovce nabízí strategie k návratu k učení a k návratu ke sportu, které vedou sportovce rekonvalescencí. Toto stanovisko dále shrnuje principy prevence SRC specifické pro určitý sport. Nedílnou součástí tohoto prohlášení jsou i poznatky o potencionálních dlouhodobých následcích SRC a s tím spojené načasování odchodu sportovce do sportovního důchodu. Dále jsou zdůrazněny oblasti, které vyžadují další výzkum. V této souhrnné přednášce se dozvíte, jak prakticky postupovat u sportovce se suspektním či klinicky jasným SRC. Jakým způsobem mu pomoci redukovat možnost tohoto poranění (např. tréninkovými postupy či snahou o změny pravidel konkrétního sportu) a také jakým způsobem mu pomoci se sebevědomě a bezpečně vrátit do hry. Budou prezentovány mé zkušenosti z českého sportovního prostředí. Součástí prezentace budou i nová diagnostická kritéria lehkého mozkového poranění (mTBI), která byla vyvinuta tento rok. Vizí této přednášky je i domluva na zajištění českého překladu uvedených nástrojů pro rozpoznání a hodnocení SRC a jejich validace. Dalším posláním tohoto sdělení je šíření osvěty v této problematice mezi sportovci, sportovními svazy, manažery, funkcionáři a v neposlední řadě i lékaři pečující o sportovce. Vzhledem k tomu, že věda neustále zlepšuje naše chápání patofyziologie mTBI či SRC, klinického obrazu a výkonu diagnostických testů jsou nadále nutné další revize a aktualizace doposud zjištěných poznatků, jimiž se stojí za to zabývat vzhledem ke zlepšení podmínek pro sportovce a redukce jejich možných trvalých následků.
MUDr. Iva Kalusková
CV is not available
MUDr. Iva Kalusková 1, MUDr. Jiří Demel 2, MUDr. Petr Hon 1, Doc. MUDr. Ondřej Volný , Ph.D.1,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 1
Klinika úrazové chirurgie a ortopedie, Fakultní nemocnice Ostrava 2
Úvod Endovaskulární léčba akutní cévní mozkové příhody způsobené tandemovou lézí v přední cirkulaci je v současnosti diskutovanou oblastí. Akutní zavedení karotického stentu bez antiagregační premedikace často vede k akutní okluzi stentu s těžkým klinickým dopadem. Naopak časná antiagregační nebo antikoagulační léčba po intravenózní trombolýze může vést k hemoragickým komplikacím. K časné reokluzi může také dojít, pokud je karotická tepna ponechána s reziduální stenózou pro elektivní léčbu. Naším cílem bylo analyzovat klinický výsledek pacientů s tandemovými lézemi (TL). Metodologie Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří v letech 2008–2022 podstoupili mechanickou trombektomii (MT). Většina podstoupila současně intravenózní trombolýzu (IVT). Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Symptomatické krvácení bylo hodnoceno podle kritérií SITS-MOST. Dosažená rekanalizace byla hodnocena pomocí stupnice Trombolysis in Cerebral Infarction (TICI). Výsledky Do studie bylo zařazeno 1350 pacientů. 225 pacientů podstoupilo MT pro tandemovou lézi (věk 72,9 ± 12,5 let, 52,4 % mužů). Úspěšné rekanalizace (TICI ≥ 2b) bylo dosaženo u 83,1 % (79,9 % ve skupině bez TL, p=0,269). Dobrého klinického výsledku (mRS ≤ 2) dosáhlo 54,7 % pacientů (43,4 % ve skupině bez TL, p=0,002). Relativně dobrého klinického výsledku (mRS ≤ 3) dosáhlo 61,8 % pacientů (50 % ve skupině bez TL, p=0,001). Mortalita (90 dní) byla 25,3 % (34,6 % ve skupině bez TL, p=0,007). Závěr Tandemová léze v přední cirkulaci je často obávaným nálezem u akutní cévní mozkové příhody. Endovaskulární léčba však může mít i zde výrazně dobrý klinický výsledek. Výsledky ukazují, že se jedná dokonce o podskupinu s nejlepší prognózou. Studie byla podpořena grantem IGA-KZ-2021-1-15
Mudr. Ing. David Černík PhD, MBA
CV is not available
MUDr. Ing. David Černík , Ph.D., MBA1, MUDr. Jarmila Neradová 1, MUDr. Veronika Hliněná 1, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.2, Mgr. David Cihlář , Ph.D.3, MUDr. Štěpánka Brušáková , MBA1,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologie, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, KZ as 1
Radiologická klinika Fakulty zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a. s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. 2
Katedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická Fakulta, UJEP v Ústí nad Labem 3
Úvod Maligní mozkový edém je život ohrožující komplikací po ischemické cévní mozkové příhodě. Zaměřili jsme se na klinický dopad dekompresivní kraniektomie (DC) u pacientů po mechanické trombektomii (MT) pro okluzi velké tepny. Metodologie Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti z registru našeho centra (1306 pacientů, kteří podstoupili MT v letech 2008–2022, z nichž většině byla současně podána intravenózní trombolýza (IVT)), kteří podstoupili DC pro maligní mozkový edém. Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). S ohledem na rozsah mozkového postižení považujeme dosažení schopnosti chůze (mRS ≤ 4) u těchto pacientů za dobrý výsledek. Byly hodnoceny prediktory klinického výsledku. Výsledky DC byla provedena u 52 pacientů (4 % ze všech provedených MT). Jednalo se o 46 pacientů s CMP v přední cirkulaci. Relativně dobrého klinického výsledku (mRS ≤3) dosáhlo 13 % pacientů během 3 měsíců a 22 % během 1 roku. Uspokojivého výsledku (mRS ≤ 4) dosáhlo 22 % během 3 měsíců a 24 % během 1 roku. Tříměsíční mortalita byla 41 %. U pacientů mladších 61 let dosáhlo 46 % dobrého výsledku (mRS ≤3). Prediktorem špatného výsledku byl vyšší věk, přítomnost komorbidit (ischemická choroba srdeční, hyperlipidémie), přítomnost symptomatického krvácení před DC a neúspěšná rekanalizace během MT. Závěr Maligní edém po cévní mozkové příhodě má špatnou prognózu. I pacienti s DC provedenou v časném období po MT však mohou po intenzivní rehabilitaci dosáhnout relativně dobrého klinického stavu
MUDr. Jarmila Neradová
CV is not available
MUDr. Ing. Černík David , Ph.D., MBA
CV is not available
MUDr. Jarmila Neradová 1, MUDr. Ing. David Černík , MBA, Ph.D.1, MUDr. Karolína Javornická 1, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.6, Mgr. David Cihlář , Ph.D.4, MUDR. Karel Pištěk 5, MUDr. Štěpánka Brušáková , MBA.1,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické odd., Masarykova Nemocnice KZ a.s., Ústí nad Labem 1
Katedra tělesné výchovy a sportu, Pedagogická fakulta UJEP Ústí nad Labem 4
Neurochirurgická klinika Fakulty zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a. s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. 5
Radiologická klinika Fakulty zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a. s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. 6
ÚVOD: Endovaskulární léčba (EVT) u akutní ischemické mozkové příhody ( ak. iCMP) při tandemové lézi (TL) v přední cirkulaci (AC), představuje stále klinickou výzvu. Naším cílem bylo vyhodnotit vybrané faktory související s EVT a posoudit možné prediktory dobrého klinického výsledku kromě obecně známých. METODIKA: Pacienti s ak. iCMP s TL v AC léčení EVT byli zařazeni do multicentrické retrospektivní studie ASCENT. Dobrý 3měsíční klinický výsledek byl hodnocen jako 0-2 body v modifikované Rankinově stupnici (mRS) a dosažená rekanalizace pomocí TICI škály. Pro posouzení možných prediktorů dobrého 3měsíčního výsledku byla použita logistická regresní analýza (LRA). VÝSLEDKY: Celkem bylo analyzováno 300 pacientů (68,7% mužů, průměrný věk 67,3 ± 10,2 let), medián NIHSS při přijetí 15b. Rekanalizace (TICI 2b-3) bylo dosaženo u 290 (96,7 %) pacientů a 176 (58,7 %) mělo mRS 0-2. Kromě obecně známých prediktorů dobrého výsledku po EVT, byly jako další prediktory zjištěny: průchodnost stentu ve vnitřní krkavici během prvních 30 dnů po EVT (p<0,0003, OR: 0,219), duální antiagregace zahájená do 12 hodin po zavedení krčních stentů (p<0,0001, OR: 5,006) a léčba statiny zahájená do 24 hodin po stentu (p<0,0001, OR: 5,558). ZÁVĚR: Velmi brzké zahájení terapie duální antiagregací a statiny po EVT a průchodnost stentu během prvních 30 dnů po EVT byly zjištěny jako prediktory dobrého 3měsíčního klinického výsledku u pacientů s ak. iCMP léčených pro TL. Studie byla podpořena grantem IGA-KZ-2021-1-15 a IGA LF UP_009_2023.
Roman Havlíček
plk. MUDr. Roman Havlíček
Kontakt: Neurologické oddělení ÚVN Praha, U Vojenské nemocnice 1200, Praha 6, Česká republika
tel.: +420973203231, mail: roman.havlicek@.uvn.cz
Státní příslušnost: ČR
Datum narození: 29. 4. 1976
Pracovní zkušenosti:
2014- dosud primář neurologického odd. ÚVN Praha
2008-2014 zástupce primáře neurologického odděleni ÚVN Praha
2004-2008 starší lékař neurologického oddělení UVN Praha
2000-2004 starší lékař neurologického oddělení VN Plzeň
Vzdělání:
1994-2000 Lékařská fakulta UK v Hradci Králové , všeobecné lékařství
1994-2000 Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně v Hradci Králové, všeobecné lékařství
199I-1994 Gymnázium B. Němcové, Hradec Králové
Postgraduální vzděIání :
2021 - dosud Ph.D. studium - program Neurologie, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
2013 Licence vedoucího lékaře v oboru neurologie
20I0 Atestace v oboru intenzivní medicína
2006 Specializovaná způsobilost v oboru neurologie
2004 Atestace z neurologie I. stupně - ILF Praha
Odborná členství:
Česká neurologická společnost
Česká neuroradiologická společnost
Neurointenzivistická sekce České neurologické společnosti - místopředseda
člen atestační komise neurologie od r. 2017
Hlavní odborník pro obor neurologie AČR
MUDr. Roman Havlíček 1, 2, , prof. MUDr. Daniel Šaňák , Ph.D.1, MUDr., Ing. David Černík , Ph.D., MBA3, MUDr. Jarmila Neradová 3, MUDr. Norbert Leško , Ph.D.4, prof. MUDr. Zuzana Gdovinová , CSc., FESO, FEAN4, prof. MUDr. Martin Körcher , Ph.D.5, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.6, MUDr. Jozef Malík 7, MUDr. Jakub Fedorko 8, MUDr. Piotr Pedowski 8, MUDr. Jana Zapletalová 9,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické oddělení ÚVN Praha 1
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc 2
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické oddělení, Masarykova nemocnice, KZ a.s., Ústí nad Labem 3
Neurologická klinika, Univerzita P. J. Šafaříka, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice L. Pasteura Košice, Slovensko 4
Radiodiagnostická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc 5
Radiologická klinika, Univerzita J. E. Purkyně, Masarykova nemocnice, KZ a.s., Ústí nad Labem, Praha 6
Radiodiagnostické oddělení ÚVN Praha 7
Klinika radiodiagnostiky a zobrazovacích metod, Univerzita P. J. Šafaříka, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice L. Pasteura Košice, Slovensko 8
Katedra biofyziky a statistiky, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 9
ÚVOD: Endovaskulární léčba (EVT) u akutní ischemické mozkové příhody ( ak. iCMP) při tandemové lézi (TL) v přední cirkulaci (AC), obvykle vyžaduje včasné zahájení duální protidestičkové terapie (DAPT) pro stentin vnitřní krkavice. Časná DAPT však může být spojena s výskytem symptomatického intracerebrálního krvácení (SICH). Zkoumali jsme faktory ovlivňující výskyt SICH a hodnotili možné prediktory SICH po EVT. METODIKA: Pacienti s ak. iCMP s TL v AC léčení EVT byli zařazeni do multicentrické retrospektivní studie ASCENT. SICH byl definován podle kritérií SITS-MOST. VÝSLEDKY: Celkem bylo analyzováno 300 pacientů (68,7 % mužů, průměrný věk 67,3 ± 10,2 let). SICH byl zjištěn u 25 (8,3 %) pacientů. DAPT byla zahájena během 12 resp. 24 hodin po EVT u 20,0 resp. 12,0 % SICH a u 42,2 resp. 25,8 % pacientů bez SICH (p<0,0001). LRA vykazovala vyšší glykémii (p=0,002, OR: 1,147) a NIHSS (p=0,036, OR: 1,087) jako jediné prediktory SICH. Časné zahájení DAPT během 12 a 24 hodin po EVT pak jako negativního prediktoru SICH (p=0,006, OR: 0,209 a p0=0,020, OR: 0,154) ZÁVĚR: Pouze vyšší glykémie a NIHSS byly zhledány jako prediktory SICH po EVT. Paradoxně zjištění že časné DAPT je negativním prediktorem SICH lze vysvětlit urgentní CT kontrolou při klinickém zhoršení u některých pacientů kde pak pro SICH byla DAPT kontraindikována. Studie byla podpořena grantem IGA-KZ-2021-1-15 a IGA LF UP_009_2023.
Roman Havlíček
plk. MUDr. Roman Havlíček
Kontakt: Neurologické oddělení ÚVN Praha, U Vojenské nemocnice 1200, Praha 6, Česká republika
tel.: +420973203231, mail: roman.havlicek@.uvn.cz
Státní příslušnost: ČR
Datum narození: 29. 4. 1976
Pracovní zkušenosti:
2014- dosud primář neurologického odd. ÚVN Praha
2008-2014 zástupce primáře neurologického odděleni ÚVN Praha
2004-2008 starší lékař neurologického oddělení UVN Praha
2000-2004 starší lékař neurologického oddělení VN Plzeň
Vzdělání:
1994-2000 Lékařská fakulta UK v Hradci Králové , všeobecné lékařství
1994-2000 Vojenská lékařská akademie J.E. Purkyně v Hradci Králové, všeobecné lékařství
199I-1994 Gymnázium B. Němcové, Hradec Králové
Postgraduální vzděIání :
2021 - dosud Ph.D. studium - program Neurologie, Lékařská fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci
2013 Licence vedoucího lékaře v oboru neurologie
20I0 Atestace v oboru intenzivní medicína
2006 Specializovaná způsobilost v oboru neurologie
2004 Atestace z neurologie I. stupně - ILF Praha
Odborná členství:
Česká neurologická společnost
Česká neuroradiologická společnost
Neurointenzivistická sekce České neurologické společnosti - místopředseda
člen atestační komise neurologie od r. 2017
Hlavní odborník pro obor neurologie AČR
prof. MUDr. Šaňák Daniel, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Ing. Černík Daniel, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Neradová Jarmila
CV is not available
MUDr. Leško Norbert, Ph.D.
CV is not available
prof. MUDr. Gdovinová Zuzana, CSc, FESO, FEAN
CV is not available
prof. MUDr. Köcher Martin, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Cihlář Filip, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Malik Jozef
CV is not available
MUDr. Fedorko Jakub
CV is not available
MUDr. Pedowski Piotr
CV is not available
Mgr. Zapletalová Jana
CV is not available
MUDr. Roman Havlíček 1, 2, , prof. MUDr. Daniel Šaňák , Ph.D.1, MUDr. Ing. David Černík , Ph.D., MBA3, MUDr. Jarmila Neradová 3, prof. MUDr. Zuzana Gdovinová , CSc., FESO, FEAN4, MUDr. Norbert Leško , Ph.D.4, prof. MUDr. Martin Köcher , Ph.D.5, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.6, MUDr. Jozef Malík 7, MUDr. Jakub Fedorko 8, MUDr. Piotr Pedowski 8, Mgr. Jana Zapletalová 9,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické oddělení ÚVN Praha 1
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc 2
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické oddělení, Masarykova nemocnice, KZ a.s., Ústí nad Labem 3
Neurologická klinika, Univerzita P. J. Šafaříka, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice L. Pasteura Košice, Slovensko 4
Radiodiagnostická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého a Fakultní nemocnice Olomouc 5
Radiologická klinika, Univerzita J. E. Purkyně, Masarykova nemocnice, KZ a.s., Ústí nad Labem, Praha 6
Radiodiagnostické oddělení ÚVN Praha 7
Klinika radiodiagnostiky a zobrazovacích metod, Univerzita P. J. Šafaříka, Lékařská fakulta a Fakultní nemocnice L. Pasteura Košice, Slovensko, 9 Katedra biofyziky a statistiky, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 8
Ústav lékařské biofyziky, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 9
Úvod Mechanická trombektomie (MT) v přední cirkulaci je již zavedným a jednoznačně doporučeným postupem léčby cévní mozkové příhody (CMP) při okluzi velké tepny v přední cirkulaci. Pro MT v zadní cirkulaci je však dosud výrazně méně dat z velkých randomizovaných studií než v přední cirkulaci. Přinášíme výsledky monocentrické retrospektivní studie z reálné praxe léčby v zadní cirkulaci. Metodika Do retrospektivní studie byli zařazeni pacienti, kteří podstoupili MT v letech 2008–2022. Většina podstoupila současně intravenózní trombolýzu (IVT). Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Symptomatické krvácení bylo hodnoceno podle SITS-MOST kritérií. Dosažená rekanalizace byla hodnocena pomocí Thrombolysis in Cerebral Infarction scale (TICI). Vyhodnoceny byly rozdíly výsledků v zadní cirkulaci oproti přední cirkulaci. Výsledky Do studie bylo zařazeno 1350 pacientů. V zadním povodí bylo provedeno 160 výkonů (věk 68.8±12.9 let, 62.5% mužů). Úspěšné rekanalizace (TICI ≥ 2b) bylo dosaženo v 78.8% (80.7% v přední cirkulaci). Dobrého klinického výsledku (mRS≤2) dosáhlo 35% pacientů (46.6% v přední cirkulaci). Mortalita (90denní) byla 50.6% (30.7% v přední cirkulaci). Závěr Cévní mozkové příhody v zadní cirkulaci mají obecně horší prognózu a to i v našem souboru při dosažení obdobné míry rekanalizace pomocí MT. Přesto však přibližně třetina pacientů s CMP ve vertebrobazilárním povodí dosahuje do třech měsíců od příhody soběstačnosti.
MUDr. Veronika Hliněná
CV is not available
MUDr. Veronika Hliněná 1, MUDr. Jarmila Neradová 1, MUDr. Ing. David Černík , MBA, Ph.D.1, prim. MUDr. Štěpánka Brušáková , MBA1,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologické oddělení, Masarykova Nemocnice KZ a.s., Ústí nad Labem 1
Úvod: Stroke mimics (SM) je termín označující různorodé patologické stavy s podobnou symptomatologií jako je cévní mozková příhoda (CMP), avšak nevznikají v důsledku vaskulárního postižení mozku. . Dle publikovaných studií tvoří SM 20-50 % všech pacientů hospitalizovaných s diagnózou suspektní CMP. Vyloučení diagnózy ischemické CMP a včasné rozpoznání SM je důležité pro snížení počtu neindikovaného podání intravenózní trombolýzy, která je léčebnou volbou u pacientů s iCMP. V diagnostice SM může hrát významnou roli akutní vyšetření CT perfuze (CTP), která přináší informaci o aktuálním funkčním stavu cirkulace mozku. Normální hodnoty Tmax při CTP anebo abnormální hodnoty, které svou lokalizací neodpovídají klinickému obrazu, mohou svědčit pro SM. Cíl: Primárním cílem projektu je prokázat diagnostickou výtěžnost multimodálního CT zobrazení mozku (nekontrastní CT vyšetření - NCCT, CT angiografie - CTA a CTP ve srovnání s NCCT nebo NCCT/CTA v akutní diagnostice SM u pacientů s náhle vzniklým fokálním neurologickým deficitem (minimum 1 bod na škále National Institute of Health Stroke Scale, NIHSS) do 24 hodin od rozvoje neurologického deficitu. vyšetření mozku bude hodnoceno pomocí automatické analýzy (Brainomix e-stroke). Pro objasnění významu multimodálního CT vyšetření bude součástí analýzy porovnání zaslepených výsledků jednotlivých zobrazovacích vyšetření a porovnána vstupní a finální diagnózy zařazených pacientů. Vstupní kritéria: akutní neurologický deficit do 24 hodin od příjezdu do iktového centra, NIHSS ≥ 1. Vylučující kritéria: věk < 18 let, kontraindikace k provedení CT kontrastního vyšetření, kontraindikace k provedení MRI, nesouhlas pacienta. Závěr: Očekávaným výstupem tohoto projektu je definování specifického významu multimodálního CT vyšetření a to na základě stanovení rozdílu nejméně o 10 % více diagnostikovaných pacientů se SM při použití CTP. Tento projekt je podpořen AZV projektem Ministerstva zdravotnictví české republiky (č. projektu NU23-04-00336), programem Koncepčního rozvoje výzkumné organizace MZ ČR č. FNOs/2022 a sítí STROCZECH v rámci výzkumné infrastruktury CZECRIN (č. projektu LM2023049) financované státním rozpočtem České republiky.
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D.
Prof. MUDr. Michal Bar Ph.D. FESO je přednosta neurologické kliniky Fakultní nemocnice a LF OU v Ostravě. Je místopředseda ČNS JEP , členem výboru CV sekce. Je autorem nebo spoluautorem 77 publikací v časopise s IF s 860 citacemi . Jeho citační index je 18.
Kateřina Dvorníková 1, Svatopluk Ostrý 2, Veronika Kunešová 3, Martin Reisner 2, Markéta Pavlínová 2, Martin Čábal 1, Linda Machová 1, Pavel Eliáš 3, Jaroslav Havelka 3, Pavel Koscielnik 3, Petr Novobilský 3, Lenka Bártová 2, Adéla Kondé 4, Ondřej Volný 1, Marcela Ely 1, Michal Bar 1,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika 1
Neurologické oddělení, Nemocnice České Budějovice a.s. , České Budějovice, Česká republika 2
Ústav zobrazovacích metod, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika 3
Katedra aplikované matematiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Ostrava, Česká republika 4
Úvod: Základem včasné a cílené (rekanalizační) léčby cévní mozkové příhody (CMP) je včasné a dostatečně přesné odhalení příznaků, a to v rámci přednemocniční (posádky ZZS) i nemocniční péče (lékaři urgentního příjmu, neurologové). Diferenciální diagnostika stavů, které svými příznaky CMP imitují (tzv. „stroke mimics“), je i přes významný pokrok v neurozobrazování obtížná. Ve snaze zlepšit diagnostiku „stroke mimics“ v prostředí urgentního příjmu byly validovány 4 „stroke mimics“ škály vycházející jak z anamnestických údajů, tak klinického nálezu i vitálních funkcí. Cíl: V prostředí české zdravotní péče (Fakultní nemocnice Ostrava, Nemocnice České Budějovice) prospektivně validovat dostupné škály pro „stroke mimics“ – FABS (absence poklesu ústního koutku, věk < 50 let, absence fibrilace síní, systolický tlak vstupně <150 mmHg, přítomnost pouze senzorického deficitu a anamnéza epilepsie), sFABS (simplified FABS: absence poklesu ústního koutku, věk < 50 let, absence fibrilace síní, systolický tlak vstupně <150 mmHg), TMS (TeleStroke Mimic Score: věk, přítomnost fibrilace síní, arteriální hypertenze, epilepsie, pokles ústního koutku a NIHSS>14) a Khan skóre (věk, přítomnost arteriální hypertenze/hyperlipidémie/diabetu mellitu/fibrilace síní, anamnéza migrény, epilepsie či psychiatrické diagnózy). Metodika: Jedná se o prospektivní bicentrickou validační studii, do které budou zahrnuti všichni pacienti, kteří byli léčeni podáním/provedením systémové trombolýzy ve 2 iktových centrech v České republice (Fakultní nemocnice Ostrava, Nemocnice České Budějovice) v období od června 2023 do prosince 2025. U všech těchto pacientů budou 2 nezávislými a zaslepenými hodnotiteli zhodnoceny výše zmíněné „stroke mimic“ škály a bude sledována a srovnána jejich diagnostická přesnost v odhalení „stroke mimics“ v přednemocniční péči.
Ing. Mgr. Simona Večerková DiS.
CV is not available
Ing. Mgr. Simona Večerková , DiS.1, 2, , MUDr. Linda Machová , Ph.D.1, 3, , doc. MUDr. Ondřej Volný , Ph.D.1, 3, , MUDr. Kateřina Dvorníková 1, 3, , MUDr. Svatopluk Ostrý , Ph.D.5, PharmDr. Veronika Kunešová , Ph.D.4, MUDr. Martin Reisner 5, MUDr. Markéta Pavlínová 5, MUDr. Martin Čábal 3, prof. MUDr. Pavel Eliáš , CSc.4, MUDr. Jaroslav Havelka 4, MUDr. Pavel Koscielnik 4, Ing. Petr Novobilský 4, Mgr. Marcela Ely , Ph.D.3, Bc. Lenka Bártová 5, Mgr. Adéla Kondé 6, 7, , prof. MUDr. Michal Bar , Ph.D., FESO1, 3, ,
Lékařská fakukta, Ostravská univerzita, Česká republika 1
Zdravotnická záchranná služba Moravskoslezského kraje, p. o. 2
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Česká republika 3
Ústav zobrazovacích metod, Lékařská fakukta, Ostravská univerzita, Česká republika 4
Neurologické oddělení, Nemocnice České Budějovice a.s., Česká republika 5
Odbor náměstka ředitele pro vědu, výzkum a vzdělávání, Fakultní nemocnice Ostrava, Česká republika 6
Katedra aplikované matematiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Vysoká škola báňská – Technická univerzita Ostrava, Česká republika 7
Úvod U pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou (CMP) může být zaznamenáno zvýšení troponinu, který je biomarkerem poškození myokardu. Předpokládá se, že se na této lézi může podílet autonomní dysregulace, ke které dochází následkem poškození mozkových struktur při cévní mozkové příhodě. Neurozobrazovací studie však nabízejí rozporuplné výsledky a neuroanatomický podklad léze myokardu souvisejícího s CMP není dosud potvrzen. V této studii se snažíme zjistit, zda časné ischemické změny v teritoriu střední mozkové tepny souvisejí s poškozením myokardu u pacientů s akutní ischemickou CMP. Metodika: Do studie byli zahnuti pacienti s akutní ischemickou CMP v přední cirkulaci, kteří byli přijati na naše oddělení v období od srpna 2020 do srpna 2022. U pacientů bylo hodnoceno poškození myokardu pomocí opakovaných odběrů troponinu a to při přijetí a v následujících dvou dnech. Na vstupním CT zobrazení mozku byly hodnoceny časné ischemické změny v deseti oblastech (M1, M2, M3, M4, M5 a M6, dále nucleus caudatus, nucleus lentiformis, capsula interna a inzula) pomocí automatického skóre ASPECTS (Alberta Stroke Program Early CT Score) s využitím softwaru Brainomix firmy e-Stroke. Výsledky: Do studie bylo zařazeno celkem 171 pacientů, 95 mužů a 76 žen. U 50 z nich (29 %) bylo zaznamenáno poškození myokardu (nejméně jedna hodnota troponinu nad referenční limit laboratoře - tj. nad 53.0 ng/l u mužů a nad 34.0 ng/l u žen ). Nebyl zjištěn žádný rozdíl v celkových hodnotách skóre ASPECT mezi pacienty s poškozením myokardu a bez něj (průměrné skóre ASPECT bylo 9,2 bodu). Nebyla zjištěna žádná souvislost pro postižení konkrétní oblasti a postižením myokardu. Pacienti, u nichž došlo k postižení myokardu, byli starší (průměrný věk 76,6 vs. 69,4 let) a měli větší neurologický deficit (průměrné NIHSS 12,4 vs. 9,1). Závěr: Poškození myokardu u pacientů s akutní ischemickou cévní mozkovou příhodou nesouvisí s časnými ischemickými změnami na vstupním CT zobrazení mozku detekovaným automatizovaným ASPECT skóre. Elevace troponinu byla zjištěna u 29 % pacientů a vyskytovala se u starších pacientů s těžším neurologickým postižením.
Petr Mikulenka
CV is not available
Petr Mikulenka 1, Michal Mihalovič 2, David Balo 3, George Harston 3, Davide Carone 3, Marek Neuberg 4, Tomáš Peisker 1, David Lauer 1, Petr Toušek 2, Ivana Štětkářová 1,
Neurologická klinika 3. LF UK a FNKV 1
Kardiologická klinika 3. LF UK a FNKV 2
Brainomix Ltd., Oxford, Velká Británie 3
Medtronic Czechia, Praha 4
Trombóza mozkových splavů je vzácná forma cévní mozkové příhody (CMP). Zatímco terapie ischemické CMP se neustále vyvíjí a v posledních letech je stále častější endovaskulární léčba s neustále aktualizovanými guidelines, u trombózy mozkových splavů takových pokroků prozatím nedosahujeme. Základní léčbou nadále zůstává plná antikoagulace a pro endovaskulární terapii (EVT) zatím neexistují klinická doporučení založená na nejvyšší úrovni důkazů o bezpečnosti a účinnosti tohoto výkonu. Zpravidla se k ní přistupuje pouze u velmi závažných či rychle progredujících klinických stavů. V našem posteru bychom chtěli prezentovat dvě kazuistiky pacientek s trombózou mozkových splavů. První pacientka byla původně přijata do okresní nemocnice pro cefaleu s vegetativním doprovodem. Jednalo se o 36letou ženu, v 8. týdnu těhotenství. Do druhého dne došlo k rozvoji pravostranné hemiplegie s globální fatickou poruchou (NIHSS 15b) a z tohoto důvodu bylo doplněno vyšetření počítačovou tomografií (CT) se zobrazením cév včetně žilní fáze s průkazem masivní trombózy všech splavů včetně vnitřního systému sinus rectus, venozní drenáž přes kortikální žíly do venae cerebri internae a přes petrosní kavernózní splav. Ihned po vyšetření byla pacientka k další terapii přeložena do KCC Fakultní nemocnice Ostrava. Nejprve bylo doplněno akutní MR mozku s potvrzením rozsáhlé trombozy splavů včetně vnitřního systému, v oblasti vertexu drobné ischemické změny, edematozní změny thalamu, nucleus caudatus a gl. palidum vlevo. Klinicky přetrvávala globální fatická porucha a pravostranná hemiplegie, bez kvantitativní poruchy vědomí. Následně pacientka podstoupila intervenční výkon. Během dvouhodinového výkonu byla provedena aspirační trombektomie celého úseku od sinus sagittalis superior až do vena jugularis interna dextra a sinistra. Kontrolní MR následující den bylo bez průkazu nových ischemických změn, byly přítomny známky obnoveného průtoku v žilním systému mozku. Klinicky byla pacientka 2.den po výkonu zcela bez neurologického deficitu. Nadále byla pacientka léčena již jen nízkomolekulárním heparinem (LMWH, za kontroly anti-Xa s cílovou hladinou 0,6-1,0) dvakrát denně po celou dobu těhotenství, již bez dalších obtíží. Druhá pacientka byla 43letá žena na chronické terapii gestageny. Anamnesticky po kýchnutí se rozvinuly prudké bolesti hlavy, následované kvantitativní poruchou vědomí. Při vyšetření na urgentním příjmu o hodinu později byla úroveň vědomí dle Glasgow coma scale (GCS) 9, byl přítomen motorický neklid, levostranná lateralizace (NIHSS 19b). Dle CT vyšetření i s venografií bylo přítomno drobné subarachnoideální krvácení, trombóza sinus sagittalis superior, transversus a sigmoideus oboustranně. Pacientce byla ihned nasazena plná antikoagulace LMWH (Fraxiparine 0,8ml za monitorace hladin anti-Xa). Pro progresi deficitu a psychomotorického neklidu následně ještě ten bylo přistoupeno k intubaci a umělé plicní ventilaci a byla nasazena antiedematózní terapie manitolem (250ml co 6 hodin). Kontrolní CT mozku včetně venografie druhý den prokázalo progresi difuzních edematózních změn, zašlé bazální cisterny, dále byla přítomna venostatická infarzace dorzotemporálně až okcipitálně vpravo, dorzotemporálně byly přítomny ICH a SAK. Vzhledem k progresi nálezu na neurozobrazení bylo přistoupeno k intervenčnímu výkonu na angiolince, byla provedena mechanická trombektomie oboustranně až do sinus transversus, následně cross-over trombektomie a poté až do vena jugularis interna. Kontrolní magnetická rezonance (MR) s venografií následující den prokázala parciálně zlepšený odtok ze splavů, četné známky ischemických změn v obou hemisférách (viz. obrazová dokumentace posteru), kortikosubkortikální hematom dorzotemporálně vpravo. Další (celkem čtvrtý) den se rozvinula anizokorie, proto bylo indikováno akutně kontrolní CT vyšetření s průkazem supra i infratentoriálního edému, rozsáhlá ischémie temporo-okcipito-parietálně vpravo, SAK, hypodenzity v pontu i mezencefalu. Následně byl konzultován ještě i neurochirurg stran eventuální dekomprese, ale vzhledem ke klinickému stavu velmi suspektně na podkladě spíše kmenové ischemie dekomprese nebyla indikována (po zvážení risk-benefitu). Následovala postupná kranio-kaudální deteriorace, pátý den od vzniku příznaků neurologicky již přítomna areflexie nad C1, diagnostika smrti mozku dle protokolu včetně scintigrafie mozku s průkazem aperfuze, exitus letalis. I přesto, že obě naše pacientky byly od začátku ve velmi závažném stavu a obě podstoupily rekanalizační léčbu, další vývoj jejich klinického stavu probíhal naprosto odlišně. Asi nejzásadnější rozdíl bylo načasování EVT, která u druhé pacientky proběhla až další den, ovšem vzhledem k nedostatečným doporučením stran této terapie není jednoznačně dané, v jakém časovém okně výkon provést. Určitě je nutný další výzkum a studie stran indikace a načasování výkonu a také jeho typu, zda je lepší mechanická trombektomie či spíše aspirace trombů.
MUDr. Zuzana Hanzelková
Lékařka neurologické kliniky Fakultní nemocnice Ostrava se zájmem o intenzivní péči, zejména pak o cerebrovaskulární onemocnění. Publikovala kasuistiku pro nakladatelství Solen, Neurologie pro praxi, zaměřenou na trombosy mozkových splavů, jejíž problematikou se delší dobu zabývá. Podílí se na extrakurikulárních dobrovolných stážích studentů lékařských fakult.
MUDr. Zuzana Hanzelková 1, doc. MUDr. Ondřej Volný , Ph.D.1, 2, , prof. MUDr. Michal Bar , Ph.D.1, 2, , doc. MUDr. Václav Procházka , Ph.D., MBA3,
Neurologická klinika FN Ostrava, Ostrava 1
Centrum klinických neurověd LF OU, Ostrava 2
Radiodiagnostický ústav FN Ostrava, Ostrava 3
Abstract is not available
prof. MUDr. Kubala Havrdová Eva, CSc.
CV is not available
prof. MUDr. Mareš Jan, Ph.D., MBA
Prof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D., MBA, zástupce přednosty Neurologické kliniky LF a vedoucí Centra vysoce specializované péče pro demyelinizační onemocnění FNOL, působí ve svém oboru více než 25 let. Je odborným garantem Unie ROSKA a v současné době působí také jako předseda Sekce klinické neuroimunologie a likvorologie České neurologické společnosti ČLS JEP. Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřuje na aplikaci nových biochemických markerů v diagnostice neurodegenerativních a demyelinizačních onemocnění. Stážoval na zahraničních neurologických pracovištích (např. Graz, Duesseldorf ad.). Je autorem či spoluautorem řady původních či přehledných vědeckých prací publikovaných v impaktovaných časopisech a členem autorského kolektivu pro tvorbu národních standardů a postupů (Klinický standard pro diagnostiku a léčbu roztroušené sklerózy a neuromyelitis optica). Za svou práci pro pacienty s roztroušenou sklerózou byl oceněn Cenou Senátu Parlamentu České republiky.
prof. MUDr. Eva Havrdová , CSc.1,
1
Skleróza multiplex (SM) predstavuje závažné chronické zápalové ochorenie centrálneho nervového systému, ktoré sa vyznačuje postupným demyelinizačným procesom a neurodegeneráciou. Jej patogenéza je komplexná a zdá sa, že v nej zohrávajú úlohu interakcie medzi genetickými, epigenetickými a environmentálnymi faktormi. Vzhľadom na túto komplexnosť existuje viacero teórií týkajúcich sa genetickej dedičnosti SM, pričom epidemiologické štúdie naznačujú polygénnu dedičnosť ochorenia. V posledných rokoch sa podarilo identifikovať viacero rizikových lokusov a génov spojených so sklerózou multiplex, pričom väčšina z nich sú gény zapojené do regulácie imunitného systému. Okrem toho sa objavujú nové dôkazy, ktoré súvisia so zmenami hladiny vitamínu D v organizme a vývojom SM. Vitamín D má schopnosť ovplyvňovať expresiu génov, ktoré sú dôležité v kontexte sklerózy multiplex. Naopak, existujú mutácie génov, ktoré ovplyvňujú hladinu celkového vitamínu D, napríklad mutácia génu CYP27B1, ktorá je spojená s potenciáciou predispozície vzniku SM. V rámci tejto práce sme sa zamerali na preskúmanie korelácie medzi nedostatkom vitamínu D a vývojom sklerózy multiplex. Naše zistenia z literárnej analýzy a prehľadu doterajších výskumov jednoznačne naznačujú silnú koreláciu medzi nedostatkom vitamínu D a rizikom vzniku SM. Tieto výsledky nám dávajú dôležité informácie pre navrhovanie stratégií primárnej a sekundárnej prevencie sklerózy multiplex. Mnohé štúdie naznačujú, že pacienti s SM majú nižšiu kvalitu života (QOL) v dôsledku problémov so spánkom, únavou a depresiou. Práve preto je stále dôležitou výskumnou témou vplyv melatonínu na toto ochorenie. Melatonín je neurotransmiter uvoľňovaný mozgom prostredníctvom cirkadiánneho rytmu a hrá kľúčovú úlohu v regulácii spánku. Nedávne štúdie ukazujú, že melatonín môže mať neuroprotektívny vplyv a pomáhať pri ochrane nervových buniek pred demyelinizáciou a zápalom, ktoré sú typické pre sklerózu multiplex. Zaujímavé je aj sledovanie vzťahu medzi vitamínom D a hladinou melatonínu v tele. Výsledky štúdie autorov Golan a spol. poukazujú na vzťah medzi vitamínom D a melatonínom, kedy po trojmesačnej suplementácii vitamínom D sa zvýšili hladiny vitamínu D, ale nočná sekrécia melatonínu sa výrazne znížila. Tieto zistenia naznačujú vzájomný vzťah medzi týmito dvoma dôležitými substanciami, ktorý musíme brať do úvahy pri ich spoločnej suplementácii. Okrem vitamínu D a melatonínu sme tiež preskúmali potenciálnu úlohu kyseliny lipoovej (LA) v liečbe sklerózy multiplex. Kyselina lipoová je endogénny antioxidant, ktorý sa vyskytuje prirodzene v organizme a vo výžive. Niektoré experimenty in vitro ukazujú, že LA má schopnosť prejsť cez hematoencefalickú bariéru a ovplyvňovať životaschopnosť astrocytov. Najdôležitejšími zisteniami in vivo bolo, že suplementácia LA preukázala schopnosť zastaviť zhoršovanie skóre EDSS (Expanded Disability Status Scale) u pacientov s SM a to bez závažných vedľajších nežiadúcich účinkov. V závere môžeme konštatovať, že vzhľadom na typické znaky SM, ako je demyelinizácia, oxidačný stres a autoimunita, použitie vitamínu D, melatonínu a kyseliny lipoovej ako súčasti liečebných protokolov a doplnkov stravy je nádejnou a bezpečnou stratégiou pre budúcnosť. Tieto zistenia otvárajú dvere pre ďalší výskum a potenciálne liečebné prístupy pri SM. Kľúčové slová: Skleróza multiplex, vitamín D, melatonín, kyselina lipoová, neuroprotekcia, zápal, autoimunitné ochorenie, terapia.
Úvod: Cílem studie je zhodnotit diagnostickou výkonnost MRZ reakce (MRZR) u velké kohorty pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) v běžné klinické praxi a porovnat se stanovením oligoklonálních IgG pásů (OCB), oligoklonálních volných lehkých řetězců kappa (oKFLC) a KFLC indexu. Metodika: Byla provedena monocentrická retrospektivní studie ve Fakultní nemocnici Ostrava. Vstupní kritéria byla a) věk ≥ 18 let a b) stanovená klinická diagnóza. IgG protilátky proti M (spalničky), R (zarděnky), Z (varicella zoster virus) byly stanoveny v CSF a séru ELISA metodou. MRZR byla považována za pozitivní, pokud alespoň dvě složky měly protilátkový index > 1,4. OCB a oKFLC byly detekovány pomocí izoelektrické fokusace a sérové a CSF KFLC koncentrace pro výpočet KFLC indexu byly stanoveny imunochemicky. Výsledky: Do analyzovaného souboru bylo zahrnuto celkem 1 751 pacientů, z toho bylo 379 pacientů s RS a 1 372 kontrol. Četnost pozitivní MRZR byla vyšší u RS než u kontrol (RS 32,2 % vs. kontroly 2,8 %; p < 0,001). Toto odpovídalo specificitě MRZR 97,2 % (95% CI 96,1–98,0), senzitivitě 32,2 % (95% CI 27,5–37,2) a celkové diagnostické přesnosti 83,1 % (95% CI 81,3–84,8). Nejvyšší senzitivitu 95,6 % (95 % CI 93,0–97,5) prokázaly OCB se specificitou 86,9 % (95% CI 84,9–88,7), následované oKFLC se senzitivitou 94,7 % (95% CI 91,5– 96,9) a specificitou 78,4 % (95% CI 75,7– 80,8) a KFLC indexem se senzitivitou 92,5 % (95% CI 86,6–96,3) a specificitou 93,5 % (95% CI 90,5–95,9). Závěr: MRZR zůstává velmi specifickým testem pro diagnostiku RS, avšak s nízkou senzitivitou, která neumožňuje jeho samostatné použití. Naopak OCB vykazovaly nejvyšší senzitivitu a zůstávají tak zlatým standardem pro diagnostiku RS. Podpořeno MZ ČR – RVO – FNOs/2020 a MZ ČR – RVO – FNOs/2023
MUDr. Kamila Žondra Revendová Ph.D.
CV is not available
MUDr. Kamila Žondra Revendová 1, 2, , MUDr. Kryštof Švub 1, MUDr. Radovan Bunganič 1, 2, , MUDr. Ondřej Pelíšek 1, doc. MUDr. Ondřej Volný , Ph.D.1, 2, 3, , Aravind Ganesh , MD, Ph.D.4, prof. MUDr. Michal Bar , Ph.D.1, 2, , MUDr. Ing. David Zeman , Ph.D.5, doc. RNDr. Pavlína Kušnierová , Ph.D.6, 7, ,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika 1
Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika 2
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Praha, Česká republika 3
Departments of Clinical Neurosciences and Community Health Sciences, the Hotchkiss Brain Institute and the O’Brien Institute for Public Health, University of Calgary Cumming School of Medicine, Calgary, Kanada 4
Ústav laboratorní medicíny, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika 5
Ústav laboratorní medicíny, Fakultní nemocnice Ostrava, Ostrava, Česká republika 6
Ústav laboratorní medicíny, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava, Česká republika 7
Úvod: roztroušená skleróza (RS) s počátkem před dosažením věku 18 let je obecně označována jako POMS – pediatric onset multiple sclerosis. Nízký výskyt RS v pediatrické populaci přispívá k nižší informovanosti laické i odborné veřejnosti o POMS a častokrát opožděnému stanovení správné diagnózy. K opožděné diagnóze může také někdy přispět nespecifický obraz na magnetické rezonanci (MR) zejména u mladších dětí. Příznak centrální žíly (CVS) byl recentně navržen jako potenciální nový MR biomarker ke zpřesnění diagnostiky RS u dospělých, ale dosud žádná studie se nezabývala významem CVS u POMS. Cíl: zjistit korelaci mezi CVS detekovaným na vstupní MR mozku a progresí POMS. Metody: do analýzy byli zařazeni pacienti s POMS z českého a izraelského centra v souladu s McDonaldovými kritérii z roku 2017. MR nálezy byly získány pomocí 3T MR skenerů podle standardního protokolu. Přítomnost alespoň 40% CVS lézí byla hodnocena jako CVS-pozitivní. Pediatričtí pacienti byli sledování po dobu 5 let a klinické hodnocení bylo prováděno pomocí Kurtzkeho škály (EDSS) a roční četnosti relapsů (ARR). Výsledky: analyzováno bylo celkem 156 POMS pacientů – 96 CVS-negativních [věk 14,6 ± 1,9 let, EDSS 2,0, interkvartilový rozsah (IQR) 1,0–3,0, trvání onemocnění (DD) 6,28 ± 0,38 let, poměr dívky/chlapci (F/M) 57/39] a 60 CVS-pozitivních [věk 15,1 ± 0,3 let, EDSS 2,0, IQR 1,5–3,0, DD 5,62 ± 0,13 let, F/M 37/23]. Skupiny CVS-pozitivních a CVS-negativních POMS se nelišily výchozími parametry. Po 3 a 5 letech sledování měli CVS-pozitivní pacienti signifikantně vyšší EDSS než CVS-negativní (2,0, IQR 1,0–2,5 vs. 1,0, IQR 1,0–2,0, p = 0,009 a 2,0, IQR 1,0–3,25 vs. 1,0, IQR 1,0–2,0, p = 0,0003 v daném pořadí). Zatímco CVS-pozitivní skupina zahrnovala významně vyšší podíl POMS pacientů léčených léky modifikujícími průběh choroby ve srovnání s CVS-negativními pacienty (71 vs. 43%, p = 0,001), EDSS hodnoty byly během sledovací periody zlepšeny u CVS-negativních a zůstaly stabilní u CVS-pozitivních pacientů. CVS-pozitivní skupina byla navíc charakterizována významně vyšší ARR (0,78 ± 0,08 vs. 0,57 ± 0,04, p = 0,002). Závěr: CVS-pozitivní POMS pacienti se vyznačovali výraznější progresí disability než CVS-negativní pediatričtí pacienti, což naznačuje roli CVS v patogenezi onemocnění.
MUDr. Simona Halúsková
CV is not available
S. Menascu 1, 2, , S. Halúsková 3, A. Polak 4, P. Ryška 5, F. Angelucci 6, 7, , D. Magalashvili 1, 2, , D. Guber 1, 2, , A. Kalron 1, 2, , M. Vališ 8, A. Achiron 1, 2, , M. Gurevich 1, 2, ,
Centrum pro roztroušenou sklerózu, Nemocnice Sheba, Ramat-Gan, Izrael 1
Sackler lékařská fakulta, Univerzita Tel-Aviv, Izrael 2
Lékařská fakulta UK v Hradci Králové, Česká republika 3
Sackler lékařská fakulta, Univerzita Tel-Aviv a „projekt Arrow“, Nemocnice Sheba, Ramat-Gan, Izrael 4
Radiologická klinika LF UK a FN Hradec Králové, Česká republika 5
Neurologická klinika 2. LF UK a Fakultní nemocnice v Motole, Praha, Česká republika 6
Mezinárodní centrum klinického výzkumu Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Česká republika 7
Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Česká republika 8
Úvod: Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní onemocnění postihující centrální nervový systém (CNS). Vede ke ztrátě myelinu a axonů prostřednictvím procesů demyelinizace i neurodegenerace. Diagnóza této nemoci je postavená na kombinaci klinického nálezu, nálezu na MRI mozku a míchy a na biochemické analýze likvoru. Likvor je ultrafiltrát plazmy a odráží zánětlivé procesy v CNS, čím sehrává důležitou roli v diagnóze RS. Metabolomika je systematická studie, která využívá přístup analytické chemie k stanovení profilu malých molekul metabolitů (např. aminokyseliny a mastné kyseliny) přítomných ve sledovaném médiu a tím umožňuje sledovat různé metabolické procesy. Cílem této práce bylo srovnat výsledky metabolomické studie likvoru pacientů v počátečních stádiích roztroušené sklerózy s jejich hodnotami EDSS v čase odběru likvoru, po 1 roce a po 2 letech od odběru likvoru za účelem zhodnocení jejich možného prognostického potenciálu. Metodika: Ve studii proběhla analýza likvoru od celkem 73 pacientů (57 žen a 16 mužů). Z toho bylo 40 pacientů (31 žen a 9 mužů) po první klinické atace symptomů RS, kteří splňují revidovaná McDonaldova kritéria pro RS z roku 2017 a 33 pacientů (26 žen a 7 mužů) kontrolní skupiny. Z databáze Centra demyelinizačních onemocnění FNKV a 3.LF UK jsme dále analyzovali hodnoty EDSS v době odběru likvoru (40 pacientů), po 1 roce (31 pacientů) a po 2 letech (22 pacientů). Analýza likvoru byla provedená prostřednictvím vysoce výkonné kapalinové chromatografie spojené s hmotnostním spektrometrem s detektorem s vysokým rozlišením (TripleTOF 5600, AB Sciex, Canada) v ESI+ i – módě. Následně z výsledků necílené analýzy byly vybrány statisticky signifikantně změněné metabolity, u kterých byly vypočteny pomocí analytický standardů i přesné koncentrace. Koncentrace těchto metabolitů byly korelovány s hodnotami EDSS v době odběru likvoru, po 1 roce a po 2 letech, prostřednictvím volně dostupného statistické softwaru „R“. Výsledky: V metabolomické analýze jsme prokázali statisticky signifikantní rozdíly v koncentracích argininu, histidinu, spermidinu, glutamátu, cholinu, tyrozinu, serinu, linoleové kyseliny, olejové kyseliny a stearové kyseliny mezi pacienty v počátečních stádiích RS a kontrolami. U histidinu jsme nepozorovali významnou korelaci mezi koncentrací a hodnotami EDSS v době odběru likvoru (r: 0,05; p-value: 0,74), avšak zaznamenali jsme statisticky významnou středně silnou negativní korelaci s hodnotami EDSS po 1 roce (r: -0,42; p-value 0,03) a po 2 letech (r: -0,43; p-value: 0,048). U argininu, spermidinu, glutamátu, cholinu, tyrozinu, serinu, linoleové kyseliny, olejové kyseliny a stearové kyseliny jsme tuto korelaci mezi koncentracemi a hodnotami EDSS nepozorovali. Závěr: Aminokyselina histidin je prekurzorem histaminu, který sehrává roli v zánětlivých procesech a tím i v patogenezi RS, avšak jeho přesný význam zatím neznáme. Koncentrace histidinu jsou u pacientů v počátečním stádiu RS signifikantně snížené ve srovnání s kontrolami. Na základě naších výsledků se domníváme, že histidin má prognostický potenciál v počátečních stádiích RS a je schopen předvídat vývoj onemocnění pomocí hodnot EDSS v následujících letech.
MUDr. Michal Židó
Od roku 2013 do roku 2019 úspěšné vystudoval 3. lékařskou fakultu. Od roku 2019 postgraduální student 3. lékařské fakulty v obory Neurovědy a lékař Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Královské Vinohrady s aktivním vědeckým i klinickým zájmem o demyelinizační onemocnění CNS a klinickou neurofyziologii (evokované potenciály, EMG).
MUDr. Michal Židó 1, 2, , David Kačer 3, RNDr. Karel Valeš , PhD.3, 4, , MUDr. Denisa Zimová 2, prof. MUDr. Ivana Štětkářová , CSc., MHA.1, 2, ,
Neurologická klinika 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovi 1
Neurologická klinika Fakultní nemocnice Královské Vinohrady 2
Národní ústav duševního zdraví, Klecany 3
Fyziologický ústav Akademie věd České republiky 4
Úvod: Díky pokroku v dostupnosti a efektivitě léčiv se prognóza pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) neustále zlepšuje. I přesto je však skupina pacientů s agresivním, až maligním průběhem, u kterých konvenční terapie není dostatečná, nebo nejsou naplněna úhradová kritéria. Jednou z relativně nových možností léčby pro takové pacienty je vysokodávkovaná imunoablativní terapie (IAT) s autologní transplantací hematopoetických kmenových buněk (AHSCT). Metodika: Byla provedena pilotní monocentrická retrospektivní analýza pacientů s primárně progresivní (PP) a relaps remitentní (RR) formou RS, kteří podstoupili AHSCT mezi lety 2018 – 2023 ve Fakultní nemocnici Ostrava. U jedné pacientky byl použit režim BEAM (carmustin, etoposid, cytarabin, melphalan), zbytek pacientů podstoupilo režim na bázi cyklofosfamidu a thymoglobulinu. Byla provedena základní popisná statistika, ke zhodnocení EDSS před a po AHSCT byl použit Wilcoxon-signed ranked test. Výsledky: Do analýzy bylo zařazeno celkem 22 pacientů, z toho 12 s RRRS (54,55 %) a 10 s PPRS (45,45 %). 13 pacientů (59,09 %) bylo mužského pohlaví. Medián věku v době AHSCT byl 35,5 let (IQR 29–44) a medián doby sledování 10,5 měsíců (IQR 5–37). Medián EDSS před AHSCT byl 5,5 (IQR 4–6,5), po 3 měsících sledování 5 (IQR 3,5–6) a na poslední kontrole 6 (IQR 4–6,5). Nebyl pozorován statisticky významný rozdíl mezi EDSS před a 3 měsíce po AHSCT (p = 0,531), ani mezi EDSS před AHSCT a posledním EDSS (p = 0.496). Z podskupiny 15 pacientů u kterých byly sledovány známky aktivity nemoci (EDA-3), 10 (66,7 %) vykázalo alespoň jednu z forem aktivity nemoci. Závěr: Ve sledované kohortě došlo ke stabilizaci nemoci u většiny pacientů po AHSCT. Je potřeba další výzkum k identifikaci pacientů, kteří by z této terapie mohli nejvíce profitovat a současně vytvořit jasné guidelines pro klinickou praxi.
MUDr. Radovan Bunganič
CV is not available
MUDr. Radovan Bunganič 1, 2, , MUDr. Kamila Žondra Revendová 1, 2, , MUDr. Martin Lachnit 3, MUDr. Zdeněk Kořístek , Ph.D.3, doc. MUDr. Tomáš Jelínek , Ph.D.3, prof. MUDr. Michal Bar , Ph.D.1, 2, , prof. MUDr. Roman Hájek , CSc.3, MUDr. Pavel Hradílek , Ph.D.1, 2, ,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 1
Katedra klinických neurověd, Lékařská fakulta Ostravské univerzity v Ostravě 2
Klinika hematoonkologie, Fakultní nemocnice Ostrava 3
Úvod: Roztroušená skleróza mozkomíšní (MS) je závažné imunopatologické neurodegenerativní onemocnění. Je charakterizované zánětlivým postižením struktur centrálního nervového systému a neurodegenerativními změnami mozku. Imunitní systém hraje klíčovou roli v patogenezi onemocnění. Prolomení tolerance vlastního imunitního systému je odpovědné za vznik a rozvoj autoimunitní imunopatologické reakce, jejíž výsledkem je poškozující zánět postihující především obal nervových vláken. Cíl práce: Cílem práce bylo provést u pacientů s MS vyšetření Quatiferon Monitor (QFM), které slouží k monitorování stavu imunitního systému pomocí nespecifické stimulace leukocytů s následným stanovením hladiny interferonu gamma (IFN-ƴ) uvolněného z aktivovaných buněk. Ze stimulovaných vzorků bylo dále provedeno i screeningové stanovení hladiny vybraných markerů zánětu pomocí 14 plexového cytokinového panelu technologií Luminex. Dalším krokem byla konfirmace nadějných výsledků konkrétních analytů pomocí metody ELISA. Kohorta a metody: Vyšetření bylo provedeno u pacientů se dvěma formami MS, relabující-remitující formou léčenou fingolimodem (fMS) a sekundárně progresivní formou farmakologicky neléčenou (pMS) a u zdravých kontrol (HC). Do studie bylo zařazeno 260 účastníků od listopadu 2020 do října 2021, 78 pacientů s fMS, 96 pacientů s pMS a 86 HC. Vyšetření bylo provedeno z heparinizované plné krve, která byla následně nespecificky stimulována pomocí pelet QFM LyoSphere. Inkubace krve probíhala po dobu 16 až 24 hodin a poté byla odebrána plazma, která byla testována na přítomnost IFN-ƴ vytvořeného v reakci na stimulanty, zbylá stimulovaná plazma byla využita ke stanovení hladin vybraných markerů zánětu (IFN-α, IFN-ƴ, IL-1α, IL-1β, IL-1ra, IL-2, IL-3, IL-4, IL-6, IL-7, IL-10, IL-15, IL 33, VEGF). Výsledky: Z výsledků studie vyplývá, že u kontrolní skupiny byly zjištěny 2krát vyšší hladiny IFN-ƴ než skupin pacientů s MS. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn při srovnání HC vs. pMS (p = 0,007) i HC vs. fMS (p =0,047). Přímé stanovení biologicky aktivních látek v séru/plazmě pacientů je komplikováno jejich nízkou hladinou. Po stimulaci vhodným aktivátorem buňky produkují výrazně vyšší množství biomarkerů. Z toho důvodu byl pro vyšetření Luminex využit biologický materiál po předešlé stimulaci v rámci vyšetření QFM. I po předchozí stimulaci byly hladiny jednotlivých markerů velmi nízké a jako statisticky významné změny v koncentrace byly zaznamenány pouze u IL-1ra, IL 1α, IL-6 a VEGF. Následným provedením metody ELISA bylo zjištěno, že hladiny interleukinů IL-1ra a IL 1α se významně lišily mezi jednotlivými skupinami, hladiny IL-6 se lišily mezi skupinami s fMS a HC a mezi pMS a fMS. Závěr: Výsledky ukázaly, že zdravé kontroly měla vyšší hladinu produkce IFN-y i vybraných cytokinů než skupiny pacientů s MS, při srovnání jak se skupinou s pMS, tak se skupinou pacientů s MS léčenou fingolimodem. Pacienti s MS zařazeni do této studie mají nižší schopnost aktivace imunitního systému než HC, což může být způsobeno dysfunkčním stavem imunitního systému vzhledem k diagnóze i vzhledem k proběhnuvší imunosupresivní léčbě. Výsledky dále potvrzují, že fingolimod je schopen potlačit produkci IFN-γ a rovněž potvrzují, že kondice imunitního systému pacienta s MS není srovnatelná se zdravým jedincem a že musí být tato okolnost citlivě klinicky vnímána.
RNDr. Ilona Součková
RNDr. Ilona Součková pracuje jako bioanalytička na Ústavu klinické imunologie a alergologie ve Fakultní nemocnici Hradec Králové, kde se specializuje zejména na diagnostiku autoimunitních chorob. V rámci svého postgraduálního studia se věnuje výzkumu zánětu u roztroušené sklerózy zejména s ohledem na detekci nových markerů reflektujících stav imunitního systému u pacientů s touto chorobou. Je spoluautorkou několika studií publikovaných v odborných časopisech s IF s touto problematikou.
RNDr. Ilona Součková 1, 3, , RNDr. Ondřej Souček , Ph.D.1, 3, , prof. RNDr. Jan Krejsek , CSc.1, 3, , doc. MUDr. Zbyšek Pavelek , Ph.D.2, 3, ,
Ústav klinické imunologie a alergologie Fakultní nemocnice Hradec Králové 1
Neurologická klinika Fakultní nemocnice Hradec Králové 2
Lékařská fakulta v Hradci Králové 3
Úvod: Gliální fibrilární acidický protein (GFAP) je markerem astrocytáního poškození. Jeho velký potenciál je zvažován ve sledování aktivity nemoci či stanovení prognózy onemocnění u pacientů s diagnózou neuromyelitis optica (NMO). Cíl: Longitudinální stanovení sérových koncentrací GFAP u pacientky s vysoce aktivním onemocněním NMO za účelem posouzení jeho možného přínosu ve sledování individuální aktivity nemoci, efektu terapie a zhodnocení eventuální prognózy onemocnění. Metodika: Bylo analyzováno 34 sérových vzorků pacientky s potvrzenou diagnózou neuromyelitis optica s pozitivitou protilátek proti akvaporinu 4 (AQP-4) naplňující kritéria pro NMO z roku 2006 a NMOSD (Neuromyelitis Optica Spectrum Disorders) z roku 2015. Vzorky byly odebrány mezi 5/2006 až 4/2014 a po celou dobu byly skladovány dle zásad správného biobankingu a zamraženy v –80°C. Stanovení sérových koncentrací GFAP bylo provedeno pomocí metody Single molecule array (Simoa) za využití analyzátoru SR-X (Quanterix, USA) a GFAP Discovery Kitu na Ústavu lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1.LF UK a VFN v Praze. K posouzení možného klinického významu sérových koncentrací GFAP byly výsledky hodnoceny v kontextu aktivity onemocnění prostřednictvím relapsů a hodnoty EDSS (Expended Disability Status Scale). K porovnání byly využity metody deskriptivní statistiky v programu SPSS. Výsledky: První obtíže charakteru optické neuritidy (ON) pacientka vyvinula ve 22 letech v roce 1998. Mezi lety 1998 a 2009 pacientka absolvovala veškerou konvenční terapii včetně pulzů cyklofosfamidu, opakovaného podání antiCD20 terapie a plazmaferéz bez dosažení klinické stabilizace onemocnění. Při zahájení sledování v 5/2006 bylo EDSS pacienty 2,5. Do 1/2009 se zvýšila disabilita pacientky v důsledku četných relapsů na EDSS 6. V 9/2009 byla u pacientky provedena autologní transplantace kmenových buněk s nedostatečným efektem. Z důvodu nadále pokračující aktivity nemoci (frekventní relapsy s nárustem EDSS na hodnotu 7) byla u pacientky v 4/2011 provedena heterologní (allogenní) transplantace kmenových buněk s následnou vynikající klinickou stabilizací onemocnění a absencí relapsu v následujících 12 letech. Stanovené hodnoty GFAP byly od 178 pg/ml do 7168 pg/ml. Nejvyšší hodnoty GFAP byly u pacientky na začátku sledování do provedení autologní transplantace kmenových buněk: průměr 2770 pg/ml, SD±3218 pg/ml, median 712 pg/ml, minimum 178 pg/ml, maximum 7168 pg/ml. V době mezi oběma transplantacemi dosahovaly hladiny GFAP pouze lehce nižších hodnot: průměr 2239 pg/ml, SD±2337 pg/ml, median 649 pg/ml, minimum 263 pg/ml, maximum 5229 pg/ml. Po provedení heterologní transplantace došlo k výraznému poklesu hodnot GFAP, který přetrval po dobu celého sledování: průměr 300 pg/ml, SD±117 pg/ml, median 269 pg/ml, minimum 206 pg/ml, maximum 640 pg/ml. Závěr: Hodnoty GFAP u pacientky s vysoce aktivním onemocněním neuromyelitis optica odráží klinickou aktivitu nemoci a potvrzují tak slibný potenciál tohoto biomarkeru ve sledování aktivity nemoci a hodnocení efektu terapie. Projekt byl podpořen MZ ČR - RVO-VFN00064165 a MZ ČR NU23-05-00462.
MUDr. Barbora Srpova Ph.D.
Lékařka Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN v Praze specializující se na demyelinizační onemocnění. V rámci své výzkumné činnosti se zaměřuje především na sérové biomarkery.
MUDr. Barbora Srpová , Ph.D.1, MUDr. Eva Krasulová , Ph.D.1, Mgr. Libuše Nosková , Ph.D.2, prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová , CSc.1, prof. MUDr. Marta Kalousová , Ph.D.2, prof. MUDr. Marek Trněný , CSc.3, MUDr. Petra Nytrová , Ph.D.1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1.LF UK a VFN, Praha, Česká republika 1
Ústav lékařské biochemie a laboratorní diagnostiky 1.LF UK a VFN, Praha, Česká republika 2
I.interní klinika – klinika hematologie 1.LF UK a VFN, Praha, Česká republika 3
Úvod: Neutrofily slouží jako první obranná linie proti invazivním patogenům, k čemuž využívají několika mechanizmů: degranulaci, fagocytózou a NETózou. NETóza zahrnuje extruzi chromatinu neutrofilů spolu s antibakteriálními proteiny pocházejícími z jejich granul. Neutrofilní extracelulární past (NET) se tvoří během procesu NETózy. Proces tvorby NET byl také popsán v iniciaci autoimunitních onemocnění. Aktivované proteiny komplementového systému mohou stimulovat tvorbu NET, a naopak také NET mohou sloužit jako platforma pro aktivaci komplementové kaskády. Cílem práce je objasnit možný podíl NETózy a jednotlivých subpopulací neutrofilů na exacerbacích autoimunitních neurologických onemocněních. Metodika: Průtoková cytometrie byla použita pro charakterizaci neutrofilů na základě exprese znaků CD15, CD16, CXCR2, CD62L, CD64. Pomocí průtokové cytometrie a časosběrné mikroskopie byly také charakterizovány funkční vlastnosti neutrofilů (fagocytóza a NETóza) Do analýzy byli zahrnuti pacienti s neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra (NMOSD, n=25), roztroušenou sklerózou (RS, n=11), myasthenia gravis (MG, n=4) a onemocněním asociovaným s protilátkami proti myelinovému oligodendrocytárnímu glykoproteinu (MOGAD, n=8). Výsledky: Změnu v intenzitě fluorescence subpopulace neutrofilů charakterizovaných znaky CD15+CD14-CD16-CD62- jsme nalezli u části pacientů (NMOSD, n=6; RS, n=1; MG, n=2; MOGAD, n=3). Fagocytóza byla srovnatelná mezi zdravými kontrolami a pacienty, ale neutrofily pacientů byly náchylnější k NETóze. Závěr: Naše výsledky poukazují na alterovanou subpopulaci neutrofilů u části pacientů zejména s MG, NMOSD a MOGAD. Další analýzy NETózy upřesní možný podíl na patogenezi daných onemocnění. Práce byla podpořena z programových projektů Ministerstva zdravotnictví ČR s reg.č. NU23-05-00462 a MZ ČR - RVO - VFN00064165.
Petra Nytrová
Petra Nytrová promovala na 1. LF UK v Praze v roce 2007. Po ukončení studií nastoupila na Neurologickou kliniku 1. LF UK a VFN v Praze, kde získala většinu svých klinických zkušeností a pracuje doposud. Atestaci v oboru neurologie získala v roce 2013. Věnuje se především autoimunitním onemocněním centrálního nervového systému v klinické praxi i ve vědeckých projektech. V rámci postgraduálního studia v oboru neurovědy obhájila dizertační práci na téma biomarkerů aktivity u pacientů s neuromyelitis optica. Zkušenosti v oblasti stanovení neuronálních a gliálních autoprotilátek získala na stážích na Institut für experimentelle Immunologie (EUROIMUN), Lübeck a Dpt. of Clinical Neuroscience, University of Oxford (Newsom-Davis Visiting Fellowship). Je členkou neuroimunologické sekce České neurologické společnosti.
MUDr. Petra Nytrová , Ph.D.1, Mgr. Eliška Krčmářová 2, MUDr. Michaela Týblová , Ph.D.1, MUDr. Jana Lízrová , Ph.D.1, MUDr. Helena Pilsová 1, MUDr. Barbora Srpová , Ph.D.1, MUDr. Jana Pavlíčková , Ph.D.1, MUDr. et RNDr. Viktor Černý , Ph.D.2, Mgr. Olga Novotná 2, Ing. Petra Petrásková 2, Doc.RNDr. Jiří Hrdý , Ph.D.2,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze, Praha, Česká republika 1
Ústav imunologie a mikrobiologie 1. LF UK a VFN v Praze, Studničkova 7, 128 00 Praha 2, Česká republika 2
Úvod Poruchu chůze, která je jedním z hlavních příznaků roztroušené sklerózy, můžeme částečně symptomaticky léčit pomocí fampridinu s postupným uvolňováním. V registračních studiích byla jeho efektivita hodnocena pomocí Timed 25 foot walk testu (T25FW), tedy trvání krátké rychlé chůze na 7,6 m. Cílem naší studie bylo popsat jak fampridine ovlivňuje časové a prostorové parametry chůze u osob s RS s různou mírou disability v reálné praxi Metodika Na základě odpovědi na léčbu (podle výkonu v T25FW testu byli pacienti s RS rozděleni do skupiny prokázaných responderů, PR (zrychlení ≥ 20 %), možných responderů, MR (zrychlení < 20 %) a non-responderů, NR (< 5 %). Rychlost chůze byla měřena pomocí koberce GAITRITE ve dvou situacích, jednak jako spontánní rychlost chůze (běžná chůze) a dále jako nejrychlejší možná chůze (která je ekvivalentem T25FW testu). Mezi sledované parametry patřily: kadence, délka kroku, čas trvání kroku a fáze stoje na jedné končetiněběhem krokového cyklu (single support). Rozdíl mezi těmito parametry byly analyzovány u skupin osob s různou mírou neurologické disability: chodící bez opory (EDSS 4,0-5,5), s jednostrannou oporou (EDSS 6,0) a oboustrannou oporou při chůzi (EDSS 6,5). Výsledky Do studie bylo zařazeno 113 pacientů s RS: 38 osob s EDSS 4,0-5,5, 33 osob s EDSS 6,0 a celkem 42 osob s EDSS 6,5. Z toho 51 osob bylo zařazeno do skupiny PR, a 23 do NR skupiny. U osob chodících bez pomůcky (EDSS 4,0-5,5) bylo během rychlé chůze statisticky významné zlepšení kadence (0.002) a času trvání kroku (0.016) pouze v PR skupině. Během běžné rychlosti chůze nedosáhly změny parametrů statistické významnosti. U osob chodících s jednostrannou oporou (EDSS 6,0) došlo během rychlé chůze u PR skupiny ke zlepšení kadence (0.000), délky kroku (0.000), času trvání kroku (0.002) a fáze single support (0.002). Ve skupině pacientů, kteří potřebují oboustrannou oporu (EDSS 6.5), došlo k významnému zlepšení rychlé chůze pouze u PR skupiny pouze ve fázi single support (0.000). Závěr U osob s různou mírou neurologického postižení je možné očekávat různou míru terapeutické odpovědi. Také způsob ovlivnění rychlosti chůze se responderů s různou mírou disability mění.
Mgr. Klára Novotná Ph.D.
Od roku 2011 působí jako fyzioterapeut RS centra Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN v Praze
Mgr. Klára Novotná , Ph.D.1, 2, , RNDr. Marian Rybář 3, MUDr. Jana Lízrová , Ph.D.1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1.LF UK a VFN v Praze 1
Klinika rehabilitačního lékařství 1.LF UK a VFN v Praze 2
Fakulta biomedicínského inženýrství, ČVUT, Praha 3
Cieľ Cieľom našej štúdie bolo porovnať výkonnosť v neuropsychologických testoch u pacientov s Parkinsonovou chorobou (PCh) po implantácii elektród hlbokej mozgovej stimulácie (z angl. Deep Brain Stimulation - DBS) predoperačne, šesť mesiacov a päť rokov po operácii. Úvod Dôkazov, že DBS má priaznivý vplyv na motorické prejavy pri PCh, najmä z krátkodobého hľadiska je uvedených viacero. Taktiež bol preukázaný jej benefit na zlepšenie kvality života v porovnaní s pacientami liečenými len farmakoterapiou. Mnoho z týchto výskumov bolo realizovaných len v rámci krátkodobého sledovania efektu DBS na jednotlivé aspekty. Okrem toho, napriek mnohým štúdiám, ktoré sa zaoberali efektom DBS na kognitívne funkcie, výsledky sú však naďalej častokrát nejednotné. Metódy V štúdii participovali 8 pacientov (6 mužov) s idiopatickou PCh, ktorý absolvovali implantáciu elektród DBS v zacielení subthalamického jadra (n=7) a interného pallida (n=1). V najlepšom motorickom “ON” stave bolo u pacientov realizované neuropsychologické vyšetrenie zamerané na hodnotenie pamäti (epizodickej aj sémantickej). Sémantická pamäť bola hodnotená testom verbálnej fluencie (sémantická fluencia). Epizodická pamäť bola hodnotená na úrovni verbálnej. Verbálna epizodická pamäť bola stanovená slovenskou verziou testu AVLT (Auditory Verbal Learning Test), ktorý bol zameraný na počet zreprodukovaných slov z 15 bodového zoznamu a zahŕňal aj test s oddialenou reprodukciou. Exekutívne funkcie boli hodnotené použitím testu fonemickej verbálnej fluencie, testom cesty TMT-A a TMT-B. Kognitívne funkcie boli hodnotené predoperačne (V0) a 5 rokov po operácii (V1). Výsledky U ôsmich pacientov s PCh päť rokov po zavedení elektród DBS do STN/GPi sme zaznamenali signifikantné narušenie v testoch zameraných na epizodickú pamäť, konkrétne v úlohe zameranej na oddialenú reprodukciu (p=0,018). Taktiež bola pozorovaná deterioriácia v oblasti exekutívnych funkcií a to najmä funkcií hodnotiacich pracovnú pamäť (p=0,028). Ostatné kognitívne funkcie u našich pacientov boli bez signifikantného zlepšenia, resp. zhoršenia. Záver Narušenie globálnych kognitívnych funkcií nie je významné ovplyvnená, avšak dlhodobý vplyv DBS môže negatívne ovplyvniť epizodickú pamäť a komplexnú pozornosť u pacientov s DBS.
MUDr. Alice Martinkovičová PhD.
MUDr. Alice Martinkovičová, PhD. pracuje na II. neurologickej klinike LFUK a UN Bratislava, je taktiež odbornou asistentkou na Lekárskej fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. V rámci odboru sa venuje špeciálne problematike extrapyramídových ochorení, najmä pacientom s Parkinsonovou chorobou, pokročilým formám liečby tohto ochorenia a tiež výskumu v tejto oblasti.
MUDr. Alice Martinkovičová , PhD.1, Philipp Geringer 1, doc.MUDr. Zuzana Košutzká , PhD.1, PhDr. Mariana Pápayová 1, MUDr. Igor Straka , PhD.1, MUDr. Michal Kľoc , PhD.1, prof.PaeDr. Zsolt Cséfalvay , PhD.3, prof.MUDr. Peter Valkovič , PhD.1, 4, ,
II. Neurologická klinika LFUK a UN Bratislava, Bratislava, Slovakia 1
Neurochirurgická klinka SZU, Nemocnica Sv. Michala, Bratislava, Slovakia 2
Katedra logopédie, Pedagogická fakulta UK, Bratislava, Slovakia 3
Centrum experimentálnej medicíny SAV, Ústav normálnej a patologickej fyziológie, Bratislava, Slovakia 4
Úvod: Hluboká mozková stimulace subtalamického jádra (DBS STN) je považovaná za velmi efektivní léčebnou metodou pokročilého stádia Parkinsonovy nemoci (PN). Byl opakovaně prokázán její efekt na motorické i non motorické příznaky PN. Cíl: Cílem našeho výzkumu bylo ověřit vliv DBS STN na kognitivní funkce pacientů s PN. Zaměřili jsme se na srovnání výkonu v testech kognitivních schopností před zavedení systému DBS STN a půl roku po intervenci. Metody: Neuropsychologické vyšetření bylo provedeno u 15 pacientů s PN (53% mužů, průměrný věk 62,43 ±7,2 let, vzdělání 14,5 ±2,6 let, průměrná délka onemocnění v době implantace 10,1±2,4 let). Testovou baterii tvořily diagnostické metody: Wechslerova inteligenční škála pro dospělé (WAIS-III), Wechslerova zkrácená paměťová škála (WMS-IIIa), Test cesty (TMT), Stroopův test (SWCT) a Test verbální fluence (VFT). Vzhledem k charakteru dat byl pro datovou analýzu srovnání rozdílů ve výkonech v testech kognitivních schopností dosažených před a po implantaci DBS STN použitý Wilcoxonův párový test pro závislé vzorky. Výsledky: Analýza výsledků prokázala statisticky významné snížení výkonu v oblasti cílené kategoriální i lexikální verbální fluence, kognitivní flexibility, koncentrace i distribuce pozornosti a pracovní paměti. Po implantaci DBS STN došlo u pacientů rovněž ke snížení rychlosti zpracování informací. Oproti tomu nebylo zaznamenáno statisticky významné zhoršení výkonů v oblasti logické bezprostřední verbální paměti, auditivní epizodické krátkodobé paměti či vizuální krátkodobé paměti. Závěr: Naše studie tedy prokázala, že DBS STN má vliv na určité domény kognitivních funkcí pacientů s Parkinsonovou nemocí. Toto zjištění je v souladu s výsledky zahraničních studií. Našim záměrem do budoucna je provést korelace s demografickými údaji a psychosociálním profilem pacienta a identifikovat tak rizikové faktory.
Mgr. Kateřina Stolaríková
Psycholožka pracující ve Fakultní nemocnici Olomouc, kde se zaměřuje na komplexní psychologickou diagnostiku a specializovanou léčebnou psychologickou péči. Současně je také studentkou doktorského studijního programu Lékařské fakulty Univerzity Palackého v Olomouci v oboru Neurologie.
Mgr. Kateřina Stolaríková 1, 2, , doc. MUDr. Kateřina Menšíková , Ph.D.1, 2, , MUDr. Sandra Kurčová , Ph.D.1, 2, ,
Fakultní nemocnice Olomouc, Neurologická klinika 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta 2
Úvod Pokročilé štádium Parkinsonovej choroby (PCh) je charakterizované motorickými a nemotorickými fluktuáciami a dyskinézami, ktoré sa stávajú nedostatočne kompenzovateľné perorálnou farmakoterapiou. Jednou z možností liečby pokročilej PCh je podávanie levodopy/karbidopy intestinálneho gélu (LCIG) a levodopy/entakapón/karbidopy intestinálneho gélu (LECIG) prostredníctvom perkutánnej endoskopickej gastrostómie s jejunálnou extenziou (PEG-J). Táto metóda liečby umožňuje kontinuálne podávanie levodopy vo forme gélu (LCIG alebo LECIG), čím sa zabezpečujú jej stabilnejšie koncentrácie v krvnej plazme a znižuje sa výskyt motorických a nemotorických fluktuácií, čím prispieva k lepšej kvalite života. Cieľom našej práce bolo analyzovať gastroenterologické komplikácie liečby intestinálnymi gélmi PCh. Metódy Retrospektívne sme analyzovali komplikácie zavedeného PEG-J u pacientov s LCIG a LECIG v rokoch 2009-2022 na II. neurologickej klinike LF UK a UNB v Bratislave – Centrum pre extrapyramídové ochorenia. Všetci pacienti absolvovali pred definitívnym zavedením testovanie nasojejunálnou sondou. Výsledky V našom centre bolo zavedených 80 PEG-J, dvaja pacienti zomreli do 30 dní na aspiračnú bronchopneumóniu. Medián veku pri zavedení PEG-J bol 69 rokov (54 – 82). Zo zvyšných 78 pacientov ukončilo liečbu 47 pacientov - 32 pacientov zomrelo, šesť pacientov sa rozhodlo ukončiť liečbu na vlastnú žiadosť, šesť pre nespoluprácu, jeden pre kožnú flegmónu v oblasti zavedenia PEG-J, jeden pre syndróm zanoreného terčíka (buried bumper syndrome) a jeden pre výrazný gastrointestinálny diskomfort. Medián (min-max) trvania liečby LCIG bol 3 roky (0-11) a na jedného pacienta pripadali 2 komplikácie (0-9). Celkovo bolo vykonaných 190 revízií PEG-J: 42 revízií bolo pre zauzlenie vnútornej sondy, 37 revízií bolo pre odpojenie vnútornej sondy, 31 revízií bolo pre oklúziu vnútornej sondy, 19 revízií bolo pre dislokáciu vnútornej sondy, 12 revízií bolo pre náhodné vytrhnutie PEG-J, 11 revízií bolo pre netesnosť v oblasti zavedenia, 8 revízií bolo pre poruchu konektorov, 2 revízie boli pre netesnosť vnútornej sondy a 28 pacientov pre opotrebovanie PEG-J alebo príčinu zhoršenia sa nepodarilo identifikovať. Záver Gastroenterologické komplikácie liečby LCIG a LECIG sú časté a asociované s výraznou mierou invazivity v súvislosti s nutnosťou absolvovania gastrofibroskopických vyšetrení. Napriek týmto častým komplikáciám, pre nespokojnosť s efektom terapie, danú modalitu liečby ukončilo len menej ako 10 % pacientov.
MUDr. Zuzana André
Zuzana André promovala na Lekárskej fakulte Univerzity Komenského v roku 2021. Následne nastúpila na dennú formu doktorandského štúdia na II. neurologickej klinike LFUK a UNB, kde pôsobí do súčasnosti. V rámci klinickej a výskumnej praxe sa venuje diagnostike a liečbe neurodegeneratívnych ochorení so špecifickým zameraním na Alzheimerovú chorobu a pokročilú liečbu Parkinsonovej choroby pomocou pumpových systémov.
MUDr. Zuzana André 1, Doc. MUDr. Michal Minár , PhD.1, Doc. MUDr. Karin Gmitterová , PhD.1, MUDr. Miloš Števove 2, MUDr. Radovan Juríček 2, MUDr. Simona Stanková , PhD.3, prof. MUDr. Peter Valkovič , PhD.1, 4, , MUDr. Igor Straka , PhD. 1,
II. neurologická klinika LFUK a UN Bratislava 1
III. interná klinika LFUK a UN Bratislava 2
Neuropsychiatrická klinika SZU a PNPP Pezinok 3
Ústav normálnej a patologickej fyziológie, Centrum experimentálnej medicíny Slovenskej akadémie vied, Bratislava 4
Úvod: Chronický zánět ve střevě je asociován s Parkinsonovou nemocí (PN), zároveň prozánětlivá imunitní aktivita zvyšuje hladiny α-synukleinu ve střevě a mozku. Bezlepková dieta (GFD) je spojena s méně zánětlivými procesy ve srovnání se standardní stravou. Cíl: Primárním cílem projektu je zhodnotit vliv dlouhodobě podávané GFD na motorické symptomy PN. Sekundárním cílem je posoudit vliv GFD na kognici, biochemické a imunologické parametry Metodika: GFD byla dodržována u 6 pacientů s PN (věk 60,1±8,2 let, trvání onemocnění 5,8±3,5 let, BMI 27,7±1,4). Kontrolní skupina zahrnovala 5 pacientů (věk 60±7,2 let, délka onemocnění 6,8±4 let, , BMI 27,3±2,0) na standardní dietě. Porovnali jsme subskóre I-IV škály Movement Disorder Society-Unified Parkinson’s Disease Rating Score (MDS-UPDRS) a skóre Montreal Cognitive Assessment (MoCA) před a po 6 měsících v obou skupinách. Kontrolovali jsme toleranci, hodnoty glykémie, glykovaného hemoglobinu a parametry lipidového spektra. V sérii flow cytometrických analýz jsme hodnotili zastoupení regulačních T buněk, tedy FOXP3+CD4+ T regulačních buněk a periferních regulačních buněk Tr1 (značených jako CD3+CD4+CD49b+LAG3+) v periferních mononukleárních buňkách krve od pacientů s PN na GFD a standardní dietě. Výsledky: Data od prvních pacientů dokládají bezpečnost, dobrou snášenlivost i compliance GFD pacientů s PN. Iniciální výsledky naznačují trend zlepšení v MDS-UPDRS II (p = 0,07), MoCA (p = 0,06) a významné snížení hladiny triglyceridů v séru (p = 0,03) v GFD skupině oproti kontrolní skupině na standardní dietě. U Pacientů na GFD byl zjištěn mírný, ale statisticky nesignifikantní trend zvýšeného zastoupení FOXP3+CD4+ T regulačních buněk (p=0.12) a rovněž zvýšeného zastoupení periferních Tr1 buněk v porovnání se standardní dietou. Závěr: Bezlepková dieta, jako možnost snížení zánětlivých procesů ve střevě, je bezpečná, dobře proveditelná a tolerovaná u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Pro ověření prokázaných trendů ve zlepšení subskóre MDS-UPDRS II a MoCA, snížení hladiny triglyceridů v séru, a ve změnách buněčných populací v periferní krvi je nezbytné delší sledování více subjektů.
Doc. MUDr. Hana Brožová Ph.D.
CV is not available
MUDr. Poláková Kamila, Phd.
CV is not available
MUDr. Gentileova Teresa
CV is not available
MUDr. Fialová Magdalena
CV is not available
Bc. Jandová Mônica
CV is not available
MUDr. Funda David, PhD.
CV is not available
Mgr. Honzejková Kateřina
CV is not available
doc. Ing. Rusz Jan , PhD.
CV is not available
doc. MUDr. Hana Brožová , PhD. 1, MUDr. Kamila Poláková , PhD. 1, MUDr. Teresa Gentileová 1, MUDr. Magdalena Fialová 1, Mônica Jandová 2, MUDr. David Funda , PhD.2, Mgr. Kateřina Honzejková 1, doc. Ing. Jan Rusz , PhD. 3,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1.LF UK a VFN v Praze 1
Mikrobiologický ústav AV ČR, v. v. i. 2
katedra teorie obvodů, Fakulta Elektrotechnická, ČVUT v Praze 3
Úvod Temporální interferenční stimulace (TIS) je nová neinvazivní stimulační technika, kterou lze cílit i na hluboké mozkové struktury. Dosaženo je toho použitím dvou vysokofrekvenčních elektrických polí (> 1kHz), které samostatně nemají žádný efekt na neuronální aktivitu, avšak jejich interference již stimulaci způsobit může. Frekvence interferenční obálky ve stimulované oblasti je totiž dána rozdílem frekvencí obou polí. Cílem této pilotní práce bylo ověřit schopnost TIS zacílit a stimulovat subthalamické jádro (STN) a otestovat, zdali má TIS stejný efekt na patologické beta oscilace jako konvenční hluboká mozková stimulace (DBS). Metody U pacienta s Parkinsonovou nemocí (muž, 64 let, OFF medikace) indikovaného k terapii STN-DBS byly implantované DBS elektrody dočasně externalizovány pro snímání lokálních potenciálů (LFP). TIS byla realizována pomocí dvou párů (f1 = 9,00 kHz; f2 = 9,13 kHz, max. 2mA pro každý pár) skalpových elektrod umístěných fronto-parietálně tak, aby 130Hz interferenční obálka měla své maximum v motorické části STN. Výsledky Bylo ověřeno, že maximální výchylka interferenční 130Hz obálky se nacházela v cílové oblasti, resp. v bipolárním kontaktu umístěném v motorické části STN. Porovnání výkonu patologické beta aktivity mezi referenčním záznamem LFP, záznamem po DBS a po TIS ukázalo stejný pokles výkonu po konvenční, i po interferenční stimulaci. V průběhu TIS koreloval výkon interferenční 130Hz obálky s výkonem patologické beta aktivity (r = -0,34; p = 0,04). Diskuze V tomto pilotním testování se podařilo prokázat, že neinvazivní TIS je schopna efektivně stimulovat STN. Rozdílná výchylka interferenční obálky v jednotlivých kontaktech DBS elektrody ukazuje i možnost cílení stimulace. Potlačení patologické beta aktivity je v klidovém záznamu těsně po TIS srovnatelné s konvenční DBS. V průběhu TIS lze pak pozorovat, že s rostoucím výkonem interferenční 130Hz obálky klesá výkon patologické beta aktivity. Dalším krokem a velkou výzvou do budoucna je ověření těchto výsledků na skupině pacientů. Práce vznikla za podpory grantového projektu GAČR 21-25953S.
Martin Lamoš
Biomedicínský inženýr a postdoc v neurovědním programu Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity se zaměřením na analýzu EEG a fMRI dat.
Ing. Martin Lamoš , Ph.D.1, 2, , doc. MUDr. Martina Bočková , Ph.D.1, 2, , Ing. Jan Trajlínek 3, Bc. Ondřej Studnička 3, Ing. Florian Missey , Ph.D.3, Ing. Pavel Daniel 1, 2, , prof. MUDr. Jan Chrastina , Ph.D.4, prof. MUDr. Radim Jančálek , Ph.D. MBA4, Ing. Adam Williamson , Ph.D.3, prof. MUDr. Irena Rektorová , Ph.D.1, 2, ,
Výzkum mozku a lidské mysli, CEITEC, Masarykova univerzita, Brno 1
1.neurologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno 2
Neuromodulační technologie, ICRC, Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno 3
Neurochirurgická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno 4
Neuropsychiatrické příznaky (NPS) jsou častou součástí klinického obrazu hereditárních ataxií v rámci tzv. cerebelárního kognitivně-afektivního syndromu (CCAS). U Friedreichovy ataxie (FRDA), která je nejčastější autozomálně recesivní ataxií, byly dosud zkoumány zejména depresivní příznaky, o ostatních NPS jako je úzkost, apatie, agitace či psychotické příznaky máme zatím málo informací. Dotazník mírné poruchy chování (MBI-C) zachycuje v 5 doménách široké spektrum NPS a byl navržen pro posouzení neuropsychiatrického postižení v časných fázích neurodegenerativních onemocnění. Cílem studie bylo pomocí MBI-C popsat NPS u pacientů s FRDA, analyzovat jejich prevalenci, závažnost a vztah k tíži onemocnění. Bylo vyšetřeno 33 pacientů s geneticky potvrzenou diagnózou FRDA sledovaných v Centru hereditárních ataxií a 50 zdravých kontrol (ZK). Blízké osoby všech účastníků vyplnily dotazník MBI-C. Tíže onemocnění byla hodnocena pomocí škály pro hodnocení ataxie (SARA) a škály aktivit denního života (ADL). Průměrné celkové skóre MBI-C bylo 6,33 u pacientů a 2,22 u ZK. Celkové skóre bylo signifikantně vyšší u pacientů než u zdravých kontrol (p=0,036). Taktéž skóre v doméně poruch nálady bylo u pacientů signifikantně vyšší (p=0,004). U 66,7% pacientů byl zaznamenán alespoň 1 neuropsychiatrický příznak (oproti 54,0% ZK). Prevalence specifických NPS u FRDA byla 24,2% (vs. 16,0% u ZK) pro poruchy motivace, 57,6% (vs. 30,0%) pro poruchy nálady, 45,5% (vs. 34,0%) pro poruchy kontroly impulzů, 12,1% (vs. 6,0%) pro nevhodné sociální chování a 12,1% (vs. 10,0%) pro poruchy percepce a obsahu myšlení. ADL korelovalo s celkovým MBI-C skóre (r=0,36, p=0,04), s poruchami motivace (r=0,36, p=0,04) a poruchami nálady (r=0,43, p=0,012). SARA korelovala pouze s poruchami percepce a obsahu myšlení (r=0,41, p=0,018). NPS, zejména poruchy nálady, jsou přítomny u pacientů s FRDA a souvisejí s postižením aktivit denního života a částečně i s tíží ataxie. NPS by měla být věnována pozornost pro jejich potenciální dopad na kvalitu života pacientů a vzhledem k možnostem jejich terapeutického ovlivnění.
MUDr. Simona Karamazovová
Simona Karamazovová vystudovala všeobecné lékařství na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Od roku 2021 pracuje na Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol. V rámci postgraduálního studia se v Centru hereditárních ataxií FN Motol věnuje tématu kognitivního a neuropsychiatrického postižení u dědičných ataxií.
MUDr. Simona Karamazovová 1, MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková 1, Mgr. Veronika Matušková , Ph.D.1, Bc. Natálie Švecová 1, MUDr. Jaroslava Paulasová-Schwabová , Ph.D.1, MUDr. Alena Zumrová , Ph.D.1, doc. MUDr. Martin Vyhnálek , Ph.D.1,
Centrum hereditárních ataxií, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Background: Two unique very brief tests are easily administered and cognitively demanding. The Amnesia Light and Brief Assessment (abbreviated from the initial letters as ALBA) lasting 3 minutes and the door PICture Naming and Immediate Recall (PICNIR) lasting 4 minutes were validated and compared with the seven times longer Addenbrooke's Cognitive Examination III (ACE-III) (20-30 minutes). Methods: The ALBA, PICNIR and ACE-III were administered to 110 elderly individuals in 2 groups comprising 40 patients with neurocognitive disorders according to DSM-5 criteria and 70 normal elderly adults. The ALBA was evaluated using the memory ALBA score (MAS). The PICNIR was assessed using numbers of naming errors (NE) and correctly recalled picture names (PICR). Results: All the tests were significantly different between the two age- and education matched groups (ACE-III: 73±11 vs. 96±4 points) and showed excellent accuracy as assessed by the area under the ROC Curve (AUC): 0.89 for MAS, 0.81 for NE, 0.96 for PICR and 0.98 for the ACE-III. The AUCs of PICR and ACE-III were comparable and larger than those of MAS and NE. The ACE-III strongly correlated with MAS and PICR (0.8, R2=60% each) and NE (-0.7, R2=48%) in the whole sample. Conclusions: The innovative and efficient ALBA and PICNIR tests have high discriminant validity for cognitive impairment and high convergent validity with the ACE-III. Moreover, they can reliably predict total ACE-III scores. Brevity and simple administration and evaluation are major advantages of the ALBA and the PICNIR over much longer ACE-III for busy clinical practice. Supported by grant COOPERATIO Neuroscience, Charles University, GAUK 268321 a SVV 260599 and grant NU20-07-00100.
Aleš Bartoš
prof. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D. je vědecko-pedagogický pracovník a klinický specialista s více než 20letou praxí ve vyšetřování pacientů s kognitivními poruchami (více než 1200 vyšetřených pacientů) a ve výzkumu kognitivních poruch a demencí. Se spolupracovníky vyvinul několik inovativních a původních českých kognitivních testů, především Amnesia Light and Brief Assessment – ALBA, POjmenování OBrázků A jejich Vybavení – POBAV. Test POBAV uznalo Ministerstvo zdravotnictví ČR jako certifikovanou metodiku od roku 2017. Je autorem několika průmyslových vzorů sad obrázků. Podílel se na vývoji jeho nápadu ke snadnému a rychlému zhodnocení velikosti hipokampu pouhým odhadem procent na jednom vybraném koronárním řezu na magnetické rezonanci mozku, ev. i CT mozku. Metodika určená pro běžnou praxi se nazývá Hippocampo-horn percentage se zkratkou z počátečních písmen Hip-hop. Založil a vede neurologickou ambulanci pro poruchy paměti ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a na UK 3. lékařské fakultě v Praze od roku 1999. Rád vychovává a vzdělává studenty a lékaře v klinické medicíně i výzkumných činnostech. Výsledky své činnosti soustavně zveřejňuje v domácích a zahraničních časopisech, na konferencích a na internetové stránce: www.abadeco.cz. Jeho práce získala řadu ocenění.
prof. MUDr. Aleš Bartoš , Ph.D.1, MgA Hana Polanská 2,
Charles University, Third Faculty of Medicine, University Hospital Kralovske Vinohrady, Department of Neurology, Prague, Czech Republic 1
Charles University, Faculty of Physical Education and Sport, Prague, Czech Republic 2
Úvod Hipokampus, entorhinální a parahipokampální kortex patří mezi základní struktury podílející se na tvorbě paměťové stopy. Jejich postižení pozorujeme v rané fázi Alzheimerovy choroby. Přesná segmentace je proto rozhodující pro včasnou diagnostiku a sledování progrese onemocnění. Cíl Naším cílem bylo porovnat přesnost volumetrického měření těchto struktur pomocí automatizovaných a manuálních postupů u kognitivně zdravých seniorů. Metodika FreeSurfer 7.2 byl použit pro automatickou segmentaci hipokampu, entorhinální a parahipokampální kůry u 26 kognitivně zdravých starších dospělých (19 žen, věk 70,3±6,8 let). Manuální volumetrická měření byla provedena pomocí ITK-SNAP podle zavedených protokolů – hodnotitel byl zaslepený ke klinickým datům i výsledkům automatické segmentace. K porovnání výsledků byl použit T-test a Pearsonův korelační koeficient. Výsledky Intra-rater variabilita pro hipokampus byla 0,95, pro entorhinální kortex 0,90 a pro parahipokampální kortex 0,92. Objemy automatické a manuální segmentace silně korelovaly pro hipokampus (r≥0,858, p<0,001) a parahipokampální kortex (r≥0,67, p<0,001), pro entorhinální kortex korelovaly středně (r≥0,419, p≤0,033). Objemy získané pomocí automatické metodiky byly větší než při použití manuálního měření (hipokampus: 3944±402 mm3 vs. 2625±285mm3, p<0,001; entorhinální kůra: 1982±343mm3 vs. 1099±125mm3, p<0,001; parahipokampální kortex: 1921±233mm3 vs. 931±154mm3, p<0,001). Shrnutí Naše výsledky ukázaly silné a střední korelace mezi objemy manuální a automatické segmentace hipokampu, entorhinálního a parahipokampálního kortexu u kognitivně zdravých seniorů. Objemy měřených regionů v našem souboru byly konzistentně větší při použití automatické segmentace. To může naznačovat, že metody automatické volumetrie jsou náchylné k nadhodnocování regionálních objemů mozku. Manuální měření je časově náročné, ale výhodné, když je vyžadována anatomická přesnost. Tato práce byla podpořena grantovým projektem GAUK 327821/2021.
MUDr. Lukáš Martinkovič
Lékař a postgraduální student na Neurologické klinice 2.LF UK a FN Motol zaměřující se na neurozobrazování u pacientů s různými neurologickými onemocněními.
Lukáš Martinkovič 1, Ondřej Lerch 1, Martina Laczó 1, Petr Marusič 1, Jan Laczó 1,
Neurologická klinika 2.LF UK a FN Motol, Praha 1
Sexuálně přenosné nemoci (Sexually Transmitted Diseases – STD) patří mezi infekční onemocnění s typickým přenosem infekčního agens, pestrým klinickým obrazem a nutno podotknou i významným socioekonomickým dopadem, které v České republice podléhají povinnému hlášení do Národního registru pohlavních nemocí (RPN). Mezi celosvětově rozšířenou STD s charakteristickým střídáním příznakového a bezpříznakového období patří syfilis, u které, dle posledního přehledu RPN z roku 2018, přetrvával stabilní trend výskytu a po gonokokových infekcích patřila mezi druhou nejhlášenější STD. Neurologické projevy syfilis jsou převážně vztahovány k pozdějším formám, ale mohou se vyskytovat i v brzkých stádiích, navíc postižení centrálního nervového systému je velmi pestré a je tedy důležité v rámci diferenciální diagnostiky mít na paměti i STD jako příčinu obtíží. Cílem sdělení je formou kazuistiky prezentovat mladého pacienta, dosud interně nestonajícího, který byl vyšetřován pro subakutně progredující neurokognitivní deficit, cefaleu, periorální dyskineze, extrapyramidovou symptomatiku, paleocerebelární a neocerebelární syndrom. Je představena diagnostická rozvaha, použité vyšetřovací metody a následný léčebný postup. Po kompletaci použitých zobrazovacích metod, komplexního laboratorního a likvorologického vyšetření byla u pacienta stanovena diagnóza neurosyfilis. K postižení centrální nervové soustavy při onemocnění syfilis může dojít během jakéhokoli stádia onemocnění a samotná diagnóza se opírá zejména o serologický průkaz infekčního agens, neméně důležitá je taktéž spolupráce neurologa a dermatovenerologa. Vzhledem k nárůstu případů STD, je vždy důležité v rámci komplexní diagnostiky na tuto skupinu onemocnění pomýšlet.
MUDr. Kamila Štibraná
CV is not available
MUDr. Kamila Štibraná 1, 2, , MUDr. Hana Kašparová 1, 2, ,
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Plzeň 1
Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova 2
Cílem sdělení je obeznámení se specifiky problematiky deliria v neurointenzivní péči, jeho screeningem a diferenciální diagnostikou. Detekce deliria je v podmínkách intenzivní péče obtížná. U pacientů v neurointenzivní péči s primárním postižením mozku se navíc symptomy deliria překrývají s příznaky primární mozkové dysfunkce a zejména v případě afázie interferují s možností spolupráce a posouzení řady kognitivních domén. Delirium přitom predikuje vyšší morbiditu a mortalitu a je často signálem neléčené extracerebrální poruchy či onemocnění, jako jsou sepse i metabolická porucha, vč. farmakologických vlivů v kombinaci s vlivem imobilizace. Proto je monitorace deliria v podmínkách neurointenzivní péče důležitou součástí léčby pacientů a zlepšení jejich prognózy. Jedním z diagnostických úskalí je dosud nedostatečná diferenciální diagnostika nonkonvulzivního epileptického statu. Jedná se o život ohrožující stav, který je definován jako změna chování a/nebo kognitivních procesů ve srovnání se základním stavem při přítomnosti kontinuální epileptiformní aktivity na elektroencefalogramu. Základní metodou k vyloučení či potvrzení probíhajícího non-konvulzivního statu je vyhodnocení elektroencefalogramu. Dalším specifikem komplikujícím diagnostiku deliria v neurologii je přítomnost ložiskového neurologické deficitu, hlavně afázie, která představuje výzvu v detekci deliria i pro zkušené neurointenzivisty. Aktuálně existují i české verze screeningových dotazníků s relativně vysokou validitou a predikční hodnotou. Na stránkách České neurologické společnosti jsou přístupné překlady tří dotazníků vhodných pro dospělé pacienty a schválené autory originálních verzí dotazníků: The Confussion Assessment Method for the ICU (CAM-ICU), Intensive Care delirium Screening Checklist (ICDSC) a dotazník 4AT. Specificita a senzitivita jednotlivých dotazníků se v případě neurologických pacientů mírně liší. Na našem pracovišti proběhla studie, která srovnávala dotazníky CAM-ICU a ICDSC. Ze 138 zařazených a vyhodnocených pacientů se delirium dle expertního hodnocení, rozvinulo u 38 jedinců (27,54%). Ze screeningových vyšetření vykazoval dotazník ICDSC vyšší senzitivitu (91,60%), podobnou specificitu (95,33%), pozitivní predikční hodnotu 76,76% a negativní predikční hodnotu 98,54 % v porovnání s CAM-ICU (senzitivita 75,63%, specificita 96,74%, pozitivní predikční hodnota 79,65%, negativní predikční hodnota 95,93%). Závěrem je nevyhnutelné zdůraznit nutnost aktivně na delirium pomýšlet i s přihlédnutím k jeho vysoké incidenci a následné souvislosti s vyšší morbiditou a mortalitou. Proto by měl být systematický screening deliria součástí péče o pacienty v neurointenzivní péči.
MUDr. Lucia Bakošová
CV is not available
Prof. MUDr. Bednařík Josef, CSc.
CV is not available
MUDr. Lucia Bakošová 1, 2, , prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1, 2, ,
Neurologická klinika Fakultní nemocnice Brno 1
Lékařská fakulta Masarykova Univerzita 2
Guillain-Barrého syndrom (GBS) je akutní zánětlivé autoimunitní onemocnění postihující periferní nervový systém a vyskytující se s incidencí 1-4/100 000 obyvatel ročně, o něco častěji postihuje muže. Existuje více variant onemocnění s odlišnými klinickými obrazy. Obvykle je charakterizováno chabou kvadruparézou postihující akrální i kořenové svalstvo, senzitivními příznaky, autonomní dysfunkcí a často je předcházeno respirační či gastrointestinální infekcí. Až u 25% nemocných může mít onemocnění závažný průběh s rozvojem respirační insuficience a s nutností umělé plicní ventilace. Standardní léčbou je v současné době výměnná plazmaferéza (PE) nebo podání intravenózních imunoglobulinů (IVIG). Imunomodulační léčba je účinná, pokud je zahájena co nejdříve od klinické manifestace obtíží. Řada prací ukázala, že obě léčebné metody mají stejnou efektivitu, četnost relapsů, zkrácení doby hospitalizace i nutnosti umělé plicní ventilace. Použití IVIG má však oproti PE určité výhody (nenáročná aplikace, méně časté a méně závažné vedlejší účinky) a tudíž je lehce preferováno. Kombinovaná léčba plazmaferézou s následnou aplikací IVIG není účinnější než samotná PE či IVIG. Účinnost opakovaní léčby u pacientů s nedostatečným klinickým efektem nebyla prokázána a není tedy doporučována. Vyjímkou může být pouze fluktuující průběh onemocnění, tedy zhoršení stavu po počáteční dobré odpovědi na léčbu, tzv. treatment-related fluctuation (TRF).
Abstract is not available
prof. Vaněčková Manuela, Ph.D.
Promovala jsem na 2. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jsem specializována v oboru radiodiagnostika a neuroradiologie. Od roku 1998 pracuji na MR oddělení radiodiagnostické kliniky VFN v Praze v pozicích odborného asistenta, Ph.D. v oboru neurovědy, docenta a od roku 2014 na pozici profesora Radiologie, kdy jsem byla jmenována jako jedna z nejmladších profesorek. Mezi mé hlavní odborné zájmy patří zobrazení pomocí magnetické rezonance a především neuroradiologie. Podílela jsem se na řešení 13 grantů či výzkumných záměrů, z toho u dvou jako hlavní řešitel. Jsem členem rady neurovědního programu COOPERATIO v rámci UK a koordinátor pro neurozobrazení, dále skupiny MAGNIMS (evropské konsorcium pro MR a roztroušenou sklerózu). Rovněž jsem působila v grantové agentuře ČR na pozicích člena i předsedy panelu, v současnosti působím agentuře zdravotnického výzkumu AZV jako členka panelu. Publikovala jsem 218 článků, jsem autorem a spoluautorem 4 monografií, citovanost – H-Index 30 (2393 citací). V neposlední řadě jsem také členem České radiologické a neuroradiologické společnosti ČLS JEP, České neurologické společnosti, European Neuroradiology Society, European Society for Magnetic Resonance in Medicine and Biology, České společnosti pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii ČLS JEP.
Manuela Vaněčková 1,
Neurologická klinika 1. LF UK a VFN v Praze 1
Abstract is not available
doc. MUDr. Tereza Serranová PhD
CV is not available
Tereza Serranová 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, Univerzita Karlova, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Abstract is not available
doc. MUDr. Martina Bočková Ph.D.
Doc. MUDr. Martina Bočková, Ph.D.
Vzdělání:
Titul: MUDr.
Univerzita: Lékařská Fakulta Masarykovy Univerzity, Brno, Česká Republika
Ukončení: 2003
Postgraduální vzdělaní:
Neurologie 1. atestace, 2006
Institut Postgraduálního Vzdělávání, Praha, Česká Republika
Neurologie 2. atestace, 2008
Institut Postgraduálního Vzdělávání, Praha, Česká Republika
Ph.D., 2011
Masarykova Univerzita, Brno, Česká Republika
doc. (habilitace v oboru neurologie), 2021
Masarykova Univerzita, Brno, Česká Republika
Zaměstnání a praxe:
1. neurologická klinika, LF MU
Fakultní nemocnice U sv. Anny v Brně, Pekařská 53, Brno, Česká Republika
Od roku 2003, Specializace: centrum pro abnormní pohyby a parkinsonismus od roku 2006
CEITEC MU, Kamenice 5, Brno, Výzkum mozku a lidské mysli, Multimodální a funkční neurozobrazování
Od roku 2011, specializace: specializovaná vědecká pracovnice
MUDr. Šmahovská Lucia
CV is not available
ing. Lamoš Martin, Ph.D.
Biomedicínský inženýr a postdoc v neurovědním programu Středoevropského technologického institutu (CEITEC) Masarykovy univerzity se zaměřením na analýzu EEG a fMRI dat.
Martina Bočková 1,
l. neurologická klinika, LF MU, FN u sv. Anny v Brně 1
Abstract is not available
Úvod: Cílem této studie bylo zjistit spektrum příčin nově vzniklých akutních či subakutních bolestí hlavy, které nebyly vysvětleny na základě vstupního CT vyšetření. Chtěli jsme také určit klinické proměnné spojené s vyšší pravděpodobností sekundární bolesti hlavy u této skupiny a zhodnotit význam vyšetření mozkomíšního moku (CSF) u těchto pacientů. Metodika: V této retrospektivní studii byly přezkoumány lékařské záznamy 218 pacientů (140 žen, 78 mužů, medián věku 44 let, rozmezí 15-87 let) hospitalizovaných na Neurologické klinice FN Brno Bohunice v období od ledna 2016 do dubna 2023 s nově vzniklou bolestí hlavy trvající do 2 týdnů s negativním vstupním CT vyšetřením. U všech pacientů bylo provedeno vyšetření mozkomíšního moku a (v nadále nevysvětlitelných případech) další vyšetření, tj. nejčastěji magnetická rezonance (MR) a MR-venografie. Výsledky: Sekundární bolest hlavy (SBH) byla zjištěna u 86 pacientů (39,4 %), zatímco 132 pacientů (60,6 %) mělo primární bolest hlavy (většinou migrénu s aurou nebo bez ní). Mozkomíšní mok byl abnormální u 36 pacientů (16,5 % z celkového souboru): meningitida nebo meningoencefalitida byla zjištěna ve 26 případech, subarachnoidální krvácení (SAK) bylo potvrzeno u 10 pacientů (z toho u 2 aneuryzmatické). Spektrum dalších příčin SBH zahrnovalo intrakraniální žilní trombózu (14 pacientů), mozkový infarkt (11), Tolosa-Huntův syndrom (8) a několik dalších. Pacienti se SBH byly starší a častěji měli abnormální nález při klinickém neurologickém vyšetření. SBH byla také pravděpodobnější u pacientů s delším trváním příznaků: byla potvrzena přibližně u 2/3 pacientů s příznaky trvajícími déle než týden, ale pouze u 1/3 pacientů s příznaky trvajícími méně než 24 hodin. Závěry: Studie potvrzuje význam vyšetření mozkomíšního moku u nově vzniklé krátkodobé bolesti hlavy s negativním CT vyšetřením. Kromě neuroinfekcí umožňuje odhalit SAK, které bylo potvrzeno asi u 5 % těchto pacientů. Sekundární bolest hlavy je pravděpodobnější u starších pacientů s objektivními neurologickými abnormalitami a delším trváním příznaků.
MUDr. Ľubica Joppeková
CV is not available
MUDr. Ľubica Joppeková 1, 2, , MUDr. Tereza Kubecová 2, Prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1, 2, , MUDr. Ingrid Niedermayerová 2, 3, , MUDr. Iva Šrotová , Ph.D.1, 2, , Doc. MUDr. Eva Vlčková , Ph.D.1, 2, ,
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně, Brno, Česká republika 1
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Brno, Brno, Česká republika 2
Neurologie Brno s.r.o. 3
V současné době se medicína neustále vyvíjí a přijímá nové technologie pro zlepšení a usnadnění péče o pacienty. V kontextu péče o pacienta s bolestí hlavy je nezbytná efektivní koordinace mezi specializovaným pracovištěm, pacientem a ambulantním neurologem. Komunikace mezi ambulantním neurologem a centrem bývá časově náročná, často omezená na nutnost telefonní komunikace nebo výměnu informací skrze pacienta. Stejně tak sdílení tradičních papírových migrenózních deníků omezuje plynulejší interakci a vytváří nutnost informace ručně analyzovat a přesouvat. Tento příspěvek představuje návrh a první zkušenosti z pilotního projektu, jehož cílem je zjednodušení koordinace pacienta od ambulantního neurologa do specializovaného pracoviště doplněnou o digitalizovaný papírový migrenózní deník pacienta tak, aby došlo k úspoře práce a zvýšení kvality péče o pacienta. Jedním z hlavních přínosů digitálního systému je schopnost asynchronní komunikace. Díky digitalizaci checklistu je pro specializované pracoviště jednodušší posoudit vhodnost přijetí pacienta před vstupní návštěvou. Dochází tak k významné úspoře času díky standardizaci postupu a eliminaci nutnosti telefonní (synchronní) komunikace. Dalším důležitým aspektem digitalizace je zlepšení komunikace mezi lékařem a pacientem. Díky digitalizaci migrenózního deníku může pacient snadno sdílet informace o svých záchvatech migrény, což umožňuje lékaři lépe porozumět průběhu onemocnění a upravit léčebný plán dle potřeby. Digitalizace deníku rozšiřuje možnost detailnějšího záznamu a analýzy, která je z principu podstaty papírového deníku omezená. Je možné např. sledovat výskyt migrény v průběhu dne, její délku trvání nebo opakující se vzorce, které nejsou v papírovém deníku sledovány. Mimo jiné dochází k ulehčení práce lékaři při vyhodnocení a zaznamenávání výstupů např. do registru pacientů. Digitalizace procesu léčby bolesti hlavy tak nabízí řadu výhod, které mohou v budoucnu výrazně zlepšit péči o pacienty a ulehčit práci lékařům.
MUDr. Vachová Marta
Od dokončení studia medicíny na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Plzni v roce 1996 pracuje na neurologickém oddělení teplické nemocnice. Od školy se věnuje problematice roztroušené sklerózy mozkomíšní (RS). Její úsilí vedlo v roce 2005 k zařazení původní ambulance pro RS do sítě RS center, kterých je v České republice nyní 15. Jako vedoucí lékař tohoto centra vysoce specializované péče pracuje doposud. Centrum kromě standardní léčby poskytuje nemocným i možnost účasti v mezinárodních studiích s novými léky pro nemocné s RS.V tomto směru Marta Vachová zastává funkci hlavního investigátora od roku 2006.
Marta Vachová 1,
MS Centrum, Krajská zdravotní Nemocnice Teplice 1
Úvod: Bolesti hlavy (BH) patria medzi najčastejšie a najviac zneschopňujúce neurologické manifestácie ochorenia COVID-19, ktoré môžu perzistovať aj mesiace po odznení akútnej infekcie v podobe long-COVID syndrómu. Napriek tomu ich presnú prevalenciu nepoznáme, varíruje v rozmedzí 14-70 %. Výsledky viacerých štúdii tiež naznačujú, že bolesti hlavy nemajú uniformný charakter. Cieľ: Skúmanie prevalencie a fenotypizácie bolestí hlavy pri ochorení COVID-19 a identifikácia potenciálnych asociovaných biomarkerov. Metodika: Do našej štúdie sme zaradili 295 pacientov (126 žien, vek 55,80 ± 12,95) s potvrdeným ochorením COVID-19, ktorí boli hospitalizovaní na Klinike infektológie a geografickej medicíny LFUK a UNB v Bratislave v období marec 2020 až december 2021. Pacientov sme retrospektívne v perióde 15 – 18 mesiacov po prepustení telefonicky kontaktovali za účelom vyplnenia nami vytvoreného dotazníka. Následne sme korelovali výskyt a charakter jednotlivých BH s pridruženými komorbiditami a vstupnými laboratórnymi parametrami. Výsledky: Prevalencia bolesti hlavy v našom súbore bola 34,6 % (n=102; 56 žien, 46 mužov), z toho až 31,4 % pacientov (n=32) považovalo bolesť hlavy za dominujúci príznak infekcie. Vyskytovala sa častejšie u mladších ľudí (medián 51 rokov vs. 61 rokov, p0,001) a u žien (p=0,002) a bola asociovaná s nižším počtom hospitalizačných dní v porovnaní so skupinou bez bolesti hlavy (8 vs. 9 dní, p=0,005). Až u 41,2% participantov (n=42) pretrváva dodnes. V skupine pacientov, kde bolesť hlavy predstavovala iba jeden z príznakov infekcie COVID-19 mala BH prevažne charakter tenznej cefaley, zatiaľ čo v skupine s BH ako dominantným príznakom a s perzistujúcou BH boli prítomné charakteristiky migrenóznej bolesti hlavy. U pacientov s BH ako nedominantným symptómom infekcie COVID-19 sme identifikovali signifikantne zníženú hladinu feritínu (p=0,007) a zníženú hladinu glukózy nalačno (p=0,008). V skupine pacientov s BH ako dominantným príznakom infekcie sme preukázali signifikantne zvýšené hladiny IL-6 (p=0,004), zníženú hladinu glukózy nalačno (p=0,029) a trombocytopéniu (p= 0,016). Identifikovali sme vek a znížené CD4+-lymfocyty ako prediktor bolesti hlavy (p=0,016). Preukázali sme zvýšený výskyt perzistujúcej bolesti hlavy u pacientov, ktorým nebol do terapie počas hospitalizácie pridaný dexametazón (73 vs. 52%, p=0,0029). Záver: Výsledky našej štúdie potvrdili, že bolesti hlavy sú častým neurologickým príznakom pri ochorení COVID-19 s prevalenciou viac ako u 1/3 pacientov s variabilným klinickým obrazom v závislosti od manifestácie a trvania ochorenia COVID-19. V našej kohorte takmer tretina pacientov považovala bolesť hlavy za dominantný príznak infekcie, v uvedenej skupine sme ako markery dominantnej BH identifikovali zvýšenú sérovú hladinu IL-6, zníženú hladinu glukózy nalačno a trombocytopéniu.
Oľga Duraníková
Oľga Duraníková pracuje ako lekárka na II.neurologickej klinike LFUK a UN v Bratislave od r. 2019. Súčasne je denná PhD. doktorandka v odbore neurológia. Vo svojej klinickej a výskumnej praxi sa venuje problematike bolestí hlavy.
MUDr. Oľga Duraníková 1, MUDr. Simona Horváthová 1, PhDr. Veronika Boleková , PhD.1, 3, , MUDr. Igor Straka , PhD.1, doc. MUDr. Peter Sabaka , PhD.2, prof. MUDr. Peter Valkovič , PhD.1,
II.neurologická klinika LFUK a UN Bratislava 1
Klinika infektológie a geografickej medicíny LF UK, SZU a UN Bratislava 2
Ústav klinickej psychológie, Fakulta psychológie Paneurópskej vysokej školy, Bratislava 3
Nádory jsou druhou nejčastější příčinou smrti v rozvinutých zemích. Primární nádory nervového systému tvoří 6% všech nádorů. Roční incidence primárních mozkových nádorů se pohybuje mezi 7-19,1 případy na 100000 obyvatel, incidence primárních nádorů CNS u dětí je 3,6 případů na 100000 dětí každoročně. Metastatické tumory jsou častější. Naše sdělení obsahující 5 kazuistik se bude zabývat mozkovými nádory, kde dominantním problémem je obstrukce komorového systému mozku s následným obstrukčním hydrocefalem. Konkrétně jde o nemocné s centrálním neurocytomem, ependymomem, papilomem chorioidálního plexu, hemangioblastomem a pilocytárním astrocytomem. Dominantním klinickým příznakem těchto nádorů je především bolest hlavy, v pokročilém stádiu i nauzea a zvracení jako projev obstrukčního hydrocefalu s rozvojem nitrolební hypertenze. Bolesti hlavy mají často intermitentní ventilový charakter, i když u některých pacientů může být i postupná progresivní bolest hlavy. Ostatní neurologický nález může být dokonce normální nebo jen s diskrétní symptomatologií až v pokročilém stádiu, což může vést k bagatelizaci potíží nebo i k záměně za primární bolest hlavy, jak tomu bylo u některých našich uvedených pacientů.
MUDr. Rudolf Kotas Ph.D.
Pracuji jako vedoucí Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy na Neurologické klinice LF UK a FN v Plzni, dále pracuji v neuromuskulární poradně a provádím EMG vyšetření.
MUDr. Rudolf Kotas , Ph.D.1, Doc. MUDr. Jan Mraček , Ph.D.2, Doc. MUDr. Vladimír Přibáň , Ph.D.2, MUDr. Ing. Radek Tupý , Ph.D.3, MUDr. Jolana Mračková , Ph.D.1,
Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň 1
Neurochirurgická klinika LF UK a FN Plzeň 2
Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň 3
Rekurentní bolestivá oftalmoplegická neuropatie (recurrent painful ophtalmoplegic neuropathy - RPON), dříve označovaná jako oftalmoplegická migréna, je charakterizována opakovanými atakami jednostranné bolesti hlavy a ipsilaterální oftalmoplegie způsobené parézou jednoho či více okohybných nervů. Nejčastěji postiženým nervem bývá nervus okulomotorius. Vyskytuje se obvykle u dětí, může ale přetrvávat do dospělosti. Patogeneze tohoto vzácného postižení není dosud zcela plně pochopena. Pomocí magnetické rezonance lze během akutní fáze detekovat ztluštění a sycení právě nervus okulomotorius gadoliniem, které v klidové fázi onemocnění není patrné. Velmi vzácně se setkáváme také se schwannomy okulomotoriu. Jejich typickým projevem se zdá být nebolestivá, pomalu se rozvíjející oftalmoplegie, mohou být ovšem i zcela asymptomatické. V našem sdělení prezentujeme případ muže, nyní 41letého, trpícího RPON od 33 let věku. V průběhu doby, kdy je léčen v našem centru, absolvoval opakovaně MR mozku, kde se během akutních potíží podařilo ozřejmit zesílení okulomotoriu, v klidovém období pak normální nález. Dále přinášíme případ 5letého chlapce s klinickými příznaky RPON, u kterého byl magnetickou rezonancí zjištěn schwannom nervus okulomotorius. Jako poslední prezentujeme případ 9měsíčního chlapce se schwannomem nervus okulomotorius dle MR a klinicky zatím jedenkrát přechodnou parézou nervus okulomotorius. Celosvětově je popsáno jen několik málo případů, kdy schwannom okulomotoriu napodobuje příznaky rekurentní bolestivé oftalmoplegické neuropatie. Naše sdělení také diskutuje vztah těchto dvou vzácných klinických jednotek.
MUDr. Jolana Mračková Ph.D.
Lékařka Neurologické kliniky LF UK a FN Plzeň se zaměřením na cerebrovaskulární problematiku, neurointenzivní péči a bolesti hlavy.
MUDr. Jolana Mračková , Ph.D.1, MUDr. Rudolf Kotas , Ph.D. 1, MUDr. Ing. Radek Tupý , Ph.D. 2,
Neurologická klinika LF UK a FN Plzeň 1
Klinika zobrazovacích metod LF UK a FN Plzeň 2
Úvod: V České republice přibývá ročně 250-300 jedinců s akutně vzniklou míšní lézí. Tito pacienti mají obvykle značně nepříznivou diagnózu a jejich léčba je velmi náročná organizačně, časově i finančně. Přitom jim nabízí poměrně malé možnosti zlepšení celkového stavu a kvality života. Jednou z mála velmi perspektivních metod je neuromodulace pomocí elektrostimulace. V posledních desetiletích se stále více objevují studie, které přinášejí důkazy o pozitivním efektu epidurální míšní stimulace u jedinců s chronickou kompletní míšní lézí. Stimulace lumbosakrální míchy aktivuje svaly dolních končetin a může částečně obnovit stoj a chůzi . Navíc nedávné výzkumy prokázaly, že epidurální stimulace může obnovit také volní pohyb pod úrovní klinicky kompletní míšní léze. Zároveň se sleduje efekt míšní stimulace na autonomní nervový systém, jako jsou kardiovaskulární funkce nebo neurogenní dysfunkce močového měchýře a střeva. Zatím se nicméně nepodařilo epidurální stimulací významně ovlivnit sexuální funkce. Center, které se cílené neurostimulaci věnují je stále jen několik málo na světě i v Evropě a cílem je prozkoumat tuto metodu a pokusit se zmapovat blíže její možnosti a limity. V naší studii jsme se zaměřili na hodnocení efektu epidurální míšní stimulace na senzomotorické a autonomní funkce u pacientů s chronickou hrudní míšní lézí. Skupina pacientů byla vybírána podle přísných kritérií a byli do ní zařazeni pacienti s chronickým kompletním míšním poraněním vzniklým alespoň dva roky před implantací. Jedná se o první takový vědecký experiment v České republice. Metodika: Pacientům byl implantován míšní stimulátor s 32 svodovou elektrodou zavedenou do páteřního kanálu v úrovni míšního konu, aby bylo možné stimulovat segmenty L1-S1. Byly nastaveny stimulační programy primárně pro stimulaci svalových skupin na dolních končetinách. Zároveň jsme sledovali možné ovlivnění spasticity, neuropatických projevů a autonomních funkcí. Panel vstupních i výstupních vyšetření se skládal z baterie dotazníkových šetření, zobrazovacích metod jako je denzitometrie či funkční magnetická resonance, a klinických testů jako například Head Up Tilt Test, somatosenzorické evokované potenciály, spirometrické vyšetření nebo poly-EMG. Kromě toho byl vliv na autonomní funkce vyšetřován pomocí urodynamického vyšetření a také penilní vibrostimulací. Výsledky: U tří pacientů se podařilo dosáhnout hybnosti dolních končetin při spuštění elektrostimulace a to již perioperačně. Po dvou měsících od operace jsou pacienti schopni stoje s oporou. Délka stoje u prvního pacienta dosahuje v nízkém chodítku až 4 minut. Dalšími výsledky jsou signifikantní zlepšení v dotaznících, které zkoumají zkoumajících kvalitu života, sexuální a vyprazdňovací funkce a také neuropatické bolesti. Překvapivým nálezem u dvou pacientů bylo obnovení ejakulace během penilní vibrostimulace, která před zavedením míšního stimulátoru nebyla možná. U všech pacientů také došlo k zlepšení trofiky a spasticity dolních končetin. Závěr: Obnovení pohybu dolních končetin pomocí epidurální míšní stimulace u paraplegiků, kteří jsou schopni jej využít pro aktivní stoj s pomůckami, je významným posunem v experimentální léčbě míšního poranění. Zlepšení sexuálních funkcí, které jsme zaznamenali, může v budoucnu snížit potřebu asistované reprodukce a zlepšit kvalitu života mužů po poranění míchy. Celkově dle těchto prvních výsledků věříme, že využití epidurální míšní stimulace může být velmi účinnou metodou na zlepšení vnímání kvality života u pacientů s kompletním poraněním míchy. Vliv na autonomní nervové funkce pak může v pozitivním směru ovlivnit lepší kontrolu nad vyprazdňováním a snížit incidenci opakovaných infekcí močového traktu u spinálních pacientů.
MUDr. Vojtech Rybka
Vystudoval všeobecné lékařství na 3. lékařské fakultě na Univerzitě Karlově v Praze v roce 2021. Od té doby působí jako lékař na Rehabilitační klinice ve Fakultní nemocnici v Motole. Je studentem postgraduálního studia v oboru Kineziologie a rehabilitace a specializací jeho výzkumu je spinální problematika. Konkrétně se věnuje výzkumu zaměřenému na účinky epidurální a subkutánní míšní stimulace při léčbě pacientů po poranění míchy. Od roku 2018 do současnosti působí také jako asistent na Ústavu anatomie 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a učí také na Pedagogické fakultě UK. Aktivně se věnuje studiu a výuce studentů medicíny a fyzioterapie a organizuje také specializované anatomické kurzy zaměřené na funkci pohybového aparátu.
MUDr. Vojtěch Rybka 1, doc. MUDr. Jiří Kříž , PhD.1,
Spinální jednotka při Klinice rehabilitačního a tělovýchovného lékařství FN v Motole 1
Abstract is not available
MUDr. Michal Říha Ph.D., MBA
CV is not available
MUDr. Dvořáková Petra
CV is not available
MUDr. Michal Říha , Ph.D., MBA1, MUDr. Petra Dvořáková 1,
Neurochirurgická a neuroonkologická klinika 1. LF UK a ÚVN Praha 1
Úvod: Cévní mozková příhoda je celosvětově nejčastější příčinou pohybové disability a s ní související snížené participace v rámci aktivit běžného denního života. Více než jedna třetina pacientů po prodělané cévní mozkové příhodě je limitována v chůzi a má zhoršenou posturální kontrolu, která představuje zvýšené riziko pádu. Otázkou v tomto kontextu stále zůstává, do jaké míry spolu souvisejí změny na úrovni senzomotorického poškození paretické dolní končetiny a změny na úrovni konkrétní pohybové aktivity, v tomto případě posturální stability. Cíl: Cílem práce bylo u pacientů v časné fázi po prodělané cévní mozkové příhodě zhodnotit souvislost mezi senzomotorickým deficitem paretické dolní končetiny a poruchami posturální stability během dynamického bipedního stoje. Metodika: Studie se zúčastnilo 18 pacientů (6 žen, 12 mužů) ve věku 65,6 ±12 let v časném subakutním stádiu po prodělané cévní mozkové příhodě (<20 dní po prodělaném ischemickém iktu). U pacientů byl zhodnocen senzomotorický deficit s využitím aktuální české validizované verze Fugl-Meyerova vyšetření pro dolní končetinu (verze je dostupná na odkaze: www.gu.se/en/neuroscience-physiology/fugl-meyer-assessment). U všech pacientů byly zhodnoceny všechny domény vyšetření (motorická funkce, čití, pasivní pohyb v kloubu a bolest v kloubu). Dále byla zhodnocena posturální stabilita během stoje pomocí dynamické počítačové posturografie. Konkrétně se jednalo o testy: (1) Sensory Organization Test hodnotící schopnosti senzorické integrace k zachování stabilního stoje, (2) Limits of Stability hodnotící schopnost volní inklinace těla daným směrem a (3) Motor Control Test hodnotící průběh automatických posturálních reakcí na translaci plošiny. Všichni pacienti byli testování v době hospitalizace na Oddělení rehabilitace FN Olomouc. Výsledky: Výsledky prokázaly, že deficit senzomotoriky koreluje s většinou posturografických testovaných parametrů. Statisticky významné korelace mezi senzomotorikou a výsledky posturografických testů byly přítomny zejména pro test automatických posturálních reakcí (Motor Control Test) a motorickou doménu Fugl-Meyerova vyšetření. Závěr: Výsledky naší pilotní práce prokazují, že senzomotorický deficit má v rámci strategií posturální stability vliv zejména na automatické mechanismy posturální kontroly. Fugl-Meyerovo vyšetření je celosvětově nejužívanějším klinickým nástrojem ke zhodnocení senzomotorického deficitu. Toto vyšetření má rovněž potenciál k predikování průběhu pohybového zotavení u pacientů po cévní mozkové příhodě. Fugl-Meyerovo vyšetření je v současné době považováno za zlatý standard v rámci klinických vyšetření i pro výzkumné účely pro svoji vysokou validitu a reliabilitu, která byla prokázána u pacientů v subakutním i chronickém stádiu po prodělané CMP. Práce vznikla za podpory: Senzomotorika v kontextu posturální stability u pacientů po cévní mozkové příhodě (IGA_FZV_2023_002)
PhDr. Barbora Kolářová Ph.D.
CV is not available
PhDr. Barbora Kolářová , Ph.D.1, 2, 3, , Mgr. Anna Hablawetzová 1, Mgr. Petra Gaul-Aláčová , Ph.D.1, MUDr. Nicole Musilová 2, 3, , MUDr. Petr Kolář , Ph.D., MHA1, 2, 3, ,
Ústav klinické rehabilitace, Fakulta zdravotnických věd Univerzity Pakackého v Olomouci 1
Oddělení rehabilitace, Fakultní nemocnice Olomouc 2
Neurologická klinika, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 3
Úvod: Cvičení může významně modifikovat klinický průběh Parkinsonovy nemoci (PN). Pro tížený klinický efekt je však důležité dlouhodobé udržení pravidelné a intenzivní fyzické aktivity. Trénink v domácím prostředí nebo v komunitě je jediným řešením, jak dlouhodobý cvičební program z hlediska proveditelnosti a finančních aspektů udržet. Trénink bez dohledu nebo zpětné vazby fyzioterapeuta však u pacientů často naráží na nízkou míru adherence. Ve vztahu k dlouhodobým cvičebním návykům je zásadní přesvědčení pacienta o vlastní schopnosti k dosažení cíle, tzv. self-efficacy. Self-efficacy předpovídá, kolik úsilí vynaloží na cvičení a zda ve cvičení vytrvají. Nízké self-efficacy ke cvičení je u pacientů s PN jedním z nejčastěji uváděných personálních bariér spojených s nízkou adherencí ke cvičebnímu programu. Pokud je nám známo, žádná studie dosud nehodnotila self-efficacy pacientů s PD specificky pro domácí program. Cíl: Zhodnocení self-efficacy u pacientů s PD pro domácí cvičební program. Metodika: Jednalo se o prospektivní studii, ve které byla self-efficacy pro domácí cvičení program hodnocena pomocí škály SEHEPS, která byla specificky vytvořena pro potřeby hodnocení self-efficacy pro domácí cvičební programy. Celkové skóre nabývá hodnot 0 až 72. Vyšší číslo znamená větší důvěru v dokončení předepsaného domácího cvičení. Pacienti byli kromě klinického vyšetření skórováni stran kognitivních funkcí (Montrealský kognitivní test; MoCa) a míry fyzické aktivity (doporučení dle WHO) v posledních třech měsících. Rekrutace pacientů probíhala na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN v Praze. Vyšetření probíhalo v ON stavu pacientů. Výsledky: Do studie vstoupilo 69 pacientů s PN s průměrným věkem 65,3 ± 9 let, dobou trvání nemoci 6,9 ± 4.6 let, MDS-UPDRS III 17,4 ± 9,4 bodů a MoCa 26 ± 3 bodů. Fyzická aktivita byla u 57 % pacientů (n=39) nižší, než je doporučení WHO, adekvátní u 31 % (n=22) a nadprůměrná u 12 % (n=8) pacientů s PN. Průměrné skóre SEHEPS bylo 41,4 ± 16,3 bodů. Celkově 84 % pacientů (n=58) bylo dle škály SEHEPS ohodnoceno jako v riziku (celkové skóre < 59 bodů) dvojnásobné pravděpodobnosti non-adherence pro dodržování domácího cvičebního programu. Celkové skóre SEHEPS korelovalo (r = 0,33; p < 0,005) s udanou fyzickou aktivitou pacientů s PN. Nejmenší důvěru v dokončení předepsaného domácího cvičení pacienti uvedli v případě objevení se únavy, stresu a deprese. Závěr: Výsledky této studie ukázaly, že více než osm z deseti pacientů s PN jsou v riziku non-adherence k domácímu cvičebnímu programu pro nízké self-efficacy. Zvýšení self-efficacy, zejména u nově diagnostikovaných pacientů s PN, kde je nevětší potenciál pro modifikaci průběhu onemocnění, může změnit pravděpodobnost, že člověk zahájí, respektive udrží, své dlouhodobé cvičební domácí návyky při absenci dohledu nebo zpětné vazby fyzioterapeuta. Korelace škály SEHEPS a fyzické aktivity u pacientů toto tvrzení potvrzuje. Souhrn: Zjištění této studie ukazují důležitost monitorace self-efficacy pro domácí cvičení jako potenciální cíl pro intervenci u pacientů s PN. Projekt byl podpořen grantem: AZV NV19-04-00233.
Martin Srp
Odborný asistent a fyzioterapeut na Neurologické klinice a Centru klinických neurověd, 1. lékařské fakulty University Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze. Specializace na respirační fyzioterapii, spastickou parézu a Parkinsonovu nemoc.
Martin Srp 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. lékařská fakulta University Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Abstract is not available
Abstract is not available
V přednášce jsou prezentována aktuální platná doporučení managementu spontánních intracerebrálních hemoragií (SICH) společností American Heart Association/American Stroke Association z roku 2022. U pacientů s lehkou až středně závažnou SICH je indikováno akutní snížení tlaku krve (TK) se zahájením léčby do 2 h od vzniku SICH a dosažením cílové hodnoty TKsyst 140 mm Hg do 1 h s následným udržením v rozmezí 130–150 mm Hg. U pacientů s rozvojem SICH na antikoagulační terapii je indikováno ukončení této terapie a aplikace: 1) čtyřfaktorového koncentrátu protrombinového komplexu (4-F PCC) a vitamínu K u pacientů na terapii antagonisty vitamínu K; 2) idarucizumabu (event. PCC při jeho nedostupnosti) u pacientů na terapii dabigatranem; 3) andexanetu alfa (event. PCC při jeho nedostupnosti) u pacientů na terapii xabany; 4) protamin-sulfátu u pacientů na terapii nefrakcionovaným heparinem nebo nízkomolekulárním heparinem. K profylaxi hluboké žilní trombózy (HŽT) a embolie plicní (EP) je doporučena intermitentní pneumatická komprese, zahájená v den stanovení diagnózy, ke snížení rizika EP může být užitečná profylaxe nízkou dávkou nefrakcionovaného nebo nízkomolekulárního heparinu zahájená 24–48 h od rozvoje SICH. U pacientů s akutní SICH a proximální HŽT, kteří ještě nejsou kandidáty na antikoagulační léčbu, je vhodné dočasné použití kaválního filtru do doby, než bude možné zahájit antikoagulační léčbu. Ke snížení mortality supratentoriálních SICH mohou být užitečné kraniotomie s evakuací hematomu nebo dekompresivní kraniektomie s evakuací hematomu nebo bez ní a ke snížení mortality i ke zlepšení funkčního výsledku minimálně invazivní evakuace hematomu pomocí endoskopické nebo stereotaktické aspirace s použitím trombolytika nebo bez něj. U pacientů s cerebelární SICH, kteří se neurologicky zhoršují, mají kompresi mozkového kmene a/nebo hydrocefalus z komorové obstrukce nebo mají cerebelární ICH o objemu ≥ 15 ml, je doporučeno ke snížení mortality okamžité chirurgické odstranění hematomu se zevní komorovou drenáží nebo bez ní.
Abstract is not available
Vladimír Nosáľ PhD., FESO
CV is not available
doc. MUDr. Vladimír Nosáľ , PhD., FESO1, MUDr. Alena Cvopová 2,
Neurologická klinika JLF UK a UNM, Martin 1
Národné centrum zdravotníckych informácií 2
Úvod: Sonolýza/sonotrombolýza je nová potenciální léčba u pacientů s akutní okluzí mozkové tepny pomocí transkraniálního Doppleru (TCD). SONOBIRDIE Trial je multicentrická, randomizovaná, dvojitě zaslepená, kontrolovaná studie, jejímž cílem je prokázat bezpečnost a účinnost sonolýzy pomocí 2MHz diagnostické TCD sondy během karotické endarterektomie (CEA) díky snížení rizika cévní mozkové příhody, TIA a mozkového infarktu detekovaného pomocí MRI v 16 evropských centrech. Materiál a metodika: Funkčně nezávislí pacienti ve věku 40–85 let se symptomatickou nebo asymptomatickou stenózou a. carotis interna ≥70 % indikovaní k CEA s TCD detekovatelným průtokem krve v arteria cerebri media byli zařazeni (1:1) do skupiny sonolýzy nebo kontrolní skupiny. Během CEA byla prováděna sonolýza/sham procedura po dobu 40–120 minut. Neurologické vyšetření bylo provedeno 24±4 h před CEA, 24±4 h po CEA, 30±2 a 365±14 dnů po CEA. MRI mozku včetně difúzně vážených snímků bylo provedeno 24±4 hodiny před a 24±4 hodiny po CEA. Primárním end-pointem byla ischemická cévní mozková příhoda, TIA nebo úmrtí do 30 dnů. Výsledky: Celkem bylo zařazeno 1004 pacientů (30 % žen, průměrný věk 68±7,8 let; 507 bylo zařazeno do skupiny se sonolýzou). V skupině se sonolýzou oproti kontrolní skupině se primární primární end-point vyskytl u 2,2 % vs. 7,6 % (rozdíl rizika 5,5 %; 95% CI=2,8–8,3 %; p<0,001), cévní mozková příhoda/TIA u 1,8 % vs. 7,5 % (p <0,001) a nová ischemická léze na MRI u 8,6 % vs. 17,4 % pacientů (p<0,01), resp. Závěr: Sonolýza se jeví jako bezpečná a účinná metoda prevence periprocedurální cévní mozkové příhody, TIA nebo němých mozkových infarktů během CEA. Studie SONOBIRDIE byla registrována (NCT02398734) a financována Ministerstvem zdravotnictví ČR (16-29148A/NV19-04-00270/NU22-04-00389).
David Školoudík
David Školoudík je profesorem neurologie, ředitelem Centra zdravotnického výzkumu a proděkanem pro vědu a výzkum na Lékařské fakultě Ostravské univerzity. Věnuje se diagnostice a léčbě cévních mozkových příhod a neurodegenerativních onemocnění.
doc. MUDr. Hrbáč Tomáš, Ph.D.
CV is not available
Prof. MUDr. Herzig Roman, PhD
CV is not available
MUDr. Fiedler Jiří, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Kovář Martin
CV is not available
Prof. MUDr. Beneš Vladimír, CSc.
CV is not available
doc. MUDr. Tomek Aleš, Ph.D.
CV is not available
doc. MUDr. Beneš ml. Vladimír, Ph.D.
CV is not available
doc. MUDr. Nosáľ Vladimír, Ph.D.
CV is not available
doc. MUDr. Voško Milan, Ph.D.
CV is not available
Rossel Jean-Benoit
CV is not available
prof. MUDr. Netuka David, Ph.D.
CV is not available
prof MUDr. David Školoudík , Ph.D.1, doc. MUDr. Tomáš Hrbáč , Ph.D.2, prof. MUDr. Roman Herzig , Ph.D.3, MUDr. Jiří Fiedler , Ph.D.4, MUDr. Martin Kovář 5, prof. MUDr. Vladimír Beneš , CSc.6, doc. MUDr. Aleš Tomek , Ph.D.7, doc. MUDr. Vladimír Beneš ml. , Ph.D.8, doc. MUDr. Vladimír Nosáľ , Ph.D.9, doc. MUDr. Milan Voško , Ph.D.10, Jean-Benoit Russel 10, prof. MUDr. David Netuka , Ph.D.6,
Centrum zdravotnického výzkumu, LF OU, Ostrava, ČR 1
Neurochirurgická klinika, FN Ostrava, ČR 2
Neurologická klinika, LF UK a FN Hradec Králové, ČR 3
Neurochirurgické oddělení, Nemocnice České Budějovice, ČR 4
Neurologické oddělení, Nemocnice Na Homolce, Praha, ČR 5
Neurochirurgická klinika, ÚVN Praha, ČR 6
Neurologická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha, ČR 7
Neurochirurgická klinika, 2. LF UK a FN Motol, Praha, ČR 8
Neurologická klinika, LF a FN Martin, SR 9
Klinik für Neurologie 2, Kepler University Hospital, Linz, Rakousko 10
CTU Bern, Department of Clinical Research, University of Bern, Bern, Švýcarsko 11
Úvod Endovaskulární léčba akutní ischemické cévní mozkové příhody při tandemové lézi v přední cirkulaci vyžaduje karotický stenting a časná okluze stentu může být spojena se špatným výsledkem. Analyzovali jsme faktory ovlivňující průchodnost stentu během prvních 7 dnů po jeho zavedení. Metodologie Pacienti s akutní cévní mozkovou příhodou s tandemovou lézí v přední cirkulaci indikovaní k endovaskulární léčbě byli zařazeni do multicentrické retrospektivní studie ASCENT. Průchodnost stentu byla hodnocena pomocí ultrazvukového vyšetření během prvních sedmi dnů po endovaskulárním výkonu. Dobrý 3měsíční klinický výsledek byl hodnocen jako 0-2 body v modifikované Rankinově škále (mRS). K hodnocení prediktorů patence stentu byla použita logistická regresní analýza (LRA). Výsledky Celkem bylo analyzováno 300 pacientů (68,7 % mužů, průměrný věk 67,3 ± 10,2 let). Časná reokluze stentu byla nalezena u 27 (9,0 %) pacientů. Pacienti s časnou reokluzí byli mladší (63,9 vs. 67,8 let, p=0,035) a měli horší 3měsíční klinický výsledek (medián mRS: 4 vs. 3, p=0,031). LRA ukázala věk (p=0,043, OR: 0,962), duální antiagregační terapii zahájenou během 12 a 24 hodin po EVT (p=0,0001, OR: 0,105; p=0,002, OR: 0,087) a předchozí užívání statinů (p=0,044, OR: 0,280) jako prediktory zachování průchodnosti během prvních 7 dnů po akutním zavedení karotického stentu. Závěr Věk, časný začátek duální antiagregační léčby po endovaskulárním výkonu a předchozí užívání statinů byly nalezeny jako prediktory zachování průchodnosti stentu během prvních sedmi dnů po endovaskulárním výkonu. Pacienti s časnou okluzí stentu byli mladší a měli horší 3měsíční klinický výsledek. Studie byla podpořeno grantem IGA-KZ-2021-1-15 a IGA LF UP_009_2023.
Mudr. Ing. David Černík PhD, MBA
CV is not available
MUDr. Ing. David Černík , Ph.D., MBA1, MUDr. Roman Havlíček 3, MUDr. Daniel Šaňák , Ph.D.4, MUDr. Jarmila Neradová 1, MUDr. Norbert Leško , Ph.D.10, MUDr. Zuzana Gdovinová , Ph.D.10, MUDr. Martin Köcher , Ph.D.5, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.2, MUDr. Jozef Malik , Ph.D.7, MUDr. Jakub Fedorco , Ph.D.9, MUDr. Piotr Pedowski , Ph.D.9, Mgr. Jana Zapletalová , Ph.D.6,
Radiologická klinika Fakulty zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a. s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. 2
Neurologická klinika, Ústřední vojenská nemocnice v Praze 3
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika LF a FN Olomouc 4
Radiologická klinika LF a FN Olomouc 5
Ústav lékařské biofyziky, biometrie a a statistiky, LF UP 6
Radiologická klinika, Ústřední vojenská nemocnice v Praze 7
Klinika radiodiagnostiky a zobrazovacích metod, LF UN PJ Šafarika v Košicích, Slovensko 9
Neurologická klinika, LF UN PJ Šafarika v Košicích, Slovensko 10
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologie, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, KZ as 1
Abstract is not available
prof. MUDr. Aleš Tomek Ph.D., FESO
doc. MUDr. Aleš Tomek, Ph.D., FESO je absolventem 2. lékařské fakulty UK. Tématem jeho dizeratční i habilitační práce byla farmakogenetika antiagregační a antikoagulační léčby v sekundární prevenci CMP. Aktuálně je předsedou výboru Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP a jeho hlavním zájmem je optimalizace organizace iktové péče v ČR na základě monitoringu kvality péče.
Aleš Tomek 1,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Cerebrovaskulární sekce ČNS ČLS JEP 1
Většina neuromuskulárních onemocnění (NMO) patří mezi vzácná „orphan“ onemocnění. Evropská komise je definuje jako prevalenci méně než 1 případ na 2000 obyvatel. Patří sem všechny autoimunitní nervosvalové choroby a všechny dědičné nervosvalové choroby. Nemocní vyžadují dlouhodobou multidisciplinární péči. Řídký výskyt těchto chorob klade velké nároky na vzdělání lékařů a činí získávání relevantních informací o těchto chorobách krajně obtížným. Existuje expertní shoda, že registry mají v této oblasti klíčové místo v získávání dat o přirozeném průběhu, nastavení systému péče, plánování klinických studií a získávání klinicko – ekonomických dat. Neuromuskulární sekce ČNS ve spolupráci s Institutem biostatistiky a analýz Masarykovy univerzity (IBA MU) vytvořila a provozuje rodinu registrů NMO. V roce 2011 byly spuštěny registry hereditárních chorob ReaDy pro sběr dat o nemocných s myotonickými poruchami a FSHD. Tato data navázala na již existující registry SMA a Duchenneovy svalové dystrofie. V roce 2019 přibyla do tohoto registru sekce pro nemocné s pletencovými myopatiemi (LGMD). V září 2023 bylo v registru 2142 nemocných, z toho nejvíce v sekci myotonických poruch (915). Dále byl vytvořen registr autoimunitních neuropatií AINSO (AIDP, CIDP, MMN), který je v současnosti kompletně přebudováván na registr ReStand. Nejnovějším je registr myastenie gravis MyReg. Byl spuštěn v roce 2016 a v současné době obsahuje 2136 pacientů. Všechny registry dohromady obsahují téměř 5000 nemocných a anonymizovaná data jsou součástí mezinárodních projektů Treat-NMD a Euro- NMD.
MUDr. Stanislav Voháňka CSc, MBA
Dlouhodobě se věnuje problematice nervosvalových onemocnění. Je zakládajícím členem Neuromuskulární sekce České neurologické společnosti a od roku 2005 jejím předsedou. Je členem TREAT-NMD Alliance a kurátorem 3 národních neuromuskulárních registrů. V roce 2016 se pod jeho vedením Neuromuskulární centrum FN Brno stalo součástí evropské sítě neuromuskulárních center (European Reference Network).
MUDr. Stanislav Voháňka , CSc, MBA1,
Neuromuskulární centrum ERN, Neurologická klinika FN Brno 1
Úvod: Dystrofické (MD) a nedystrofické (CM+PCM) myotonie jsou skupiny vzácných geneticky podmíněných onemocnění kosterních svalů, jejichž společným klinickým projevem je myotonie. Nedystrofické myotonie zahrnují onemocnění s mutacemi v genu CLCN1 (CM) a SCN4A (PCM), dystrofické myotonie dělíme na MD 1. (mutace v genu DMPK1) a 2. (mutace v genu CNBP) typu. V reálné klinické praxi může být správné rozpoznání jednotlivých fenotypů myotonií obtížené vzhledem k možným oligosymptomatickým formám, fenotypové variabilitě či nespecifickým příznakům, které jsou společné pro dystrofické i nedystrofické formy. Cíl studie: 1/ význam vyšetření kreatinkinázy (CK) a myoglobinu v detekci dystrofických a nedystrofických myotonií 2/vliv genotypu na hodnoty CK a myoglobinu Metodika: Multicentrická studie s participací všech neuromuskulárních center v České republice s využitím dat vložených do národního registru REaDY pro myotonie. Statistické hodnocení sledovaných parametrů provedla IBA MUNI. Všichni pacienti měli určenou kauzální mutaci a podepsali ICF se vstupem do registru REaDY a s poskytnutím vložených dat. Data v registru jsou anonymizovaná v souladu s GDPR. Soubor: Celkem hodnoceno 841 pacientů. Pro hodnocení CK a myoglobinu byla použita hodnota při vstupu pacienta do registru (enrollment form). Struktura souboru dle genotypu : 261 pacientů s MD1, 468 pacientů s MD2, 76 pacientů s CM a 36 pacientů s PCM. Struktura souboru dle pohlaví - 328 mužů a 513 žen. Výsledky: MD1+2 vs CM + PCM - CK: MD1+2 – median 4.0 (2.5; 6.4) vs CN CLCN1 + SCN4A 3.8 (2.3; 5.8); p-value 0.314. Myoglobin: MD1+2 –median 86.0 (56.1; 130.7) vs CN CLCN1+SCN4A 61.0 (41.8; 88.8); p-value <0.001. MD1 vs MD 2 – CK: MD1 median 3.9 (2.5; 6.3) vs MD2 4.1 (2.6; 6.8); p-value 0.320 Myoglobin: MD1 89.0 (60.4; 131.1) vs MD2 83.1 (53.8; 129.8); p-value 0.217 MD1+2 vs CM – CK: MD1+2 median 4.0 (2.5; 6.4) vs CM 4.0 (2.3; 6.2); p-value 0.813 Myoglobin: MD1+2 86.0 (56.1; 130.7) vs CM 67.0 (44.7; 95.9); p-value 0.024 MD1+2 vs PCM - CK: MD1+2 4.0 (2.5; 6.4) vs PCM 3.5 (2.3; 4.2);p-value 0.109 Myoglobin: MD1+2 86.0 (56.1; 130.7) vs PCM 48.8 (38.0; 71.9);p-value <0.001 Závěr: Analýza dat potvrdila, že kreatinkináza (CK) není vhodný biomarker k rozlišení dystrofických a nedystrofických myotonií. Dále potvrdila, že CK není vhodný biomarker ani k odlišení MD1 a MD2. Hodnoty myoglobinu byly statisticky signifikantně vyšší u dystrofických než nedystrofických myotonií. Myoglobin se tak ukazuje jako vhodný biomarker k odlišení myotonických dystrofií od CM a PCM.
Úvod: Myotonická dystrofie typu 2 (MD2) má různorodou klinickou manifestace. Myopatie postihuje především proximální svaly končetin, ale i svaly axiální (trunkální). Pacienti s MD2 také často uvádějí chronické bolesti dolní části zad (CLBP). Cílem této studie bylo u pacientů s MD2 zhodnotit funkci svalů trupu včetně dýchacích svalů a porovnat ji se zdravými kontrolami, zjistit výskyt CLBP u pacientů s MD2 a posoudit, zda dysfunkce svalů trupu zvyšuje riziko CLBP u těchto pacientů. Metodika: Do studie bylo zařazeno 40 pacientů s MD2 (26 žen, věkový rozsah 23 až 76 let). Pro hodnocení funkce svalů trupu byla použita komplexní baterie testů. Testy se skládaly z kvantitativního testování svalové síly extenzorů dolní části zad a dýchacích svalů a z hodnocení vytrvalosti svalů trupu. Neurologické vyšetření zahrnovalo zhodnocení svalové slabosti, myotonie a bolesti a dále byly použity i dotazníky zaměřené na disabilitu, depresi a fyzickou aktivitu. Výsledky: Pacienti s MD2 vykazovali významnou dysfunkci svalů trupu včetně dýchacích svalů, která se projevovala sníženou svalovou silou a vytrvalostí. Prevalence CLBP u pacientů s MD2 byla 52,5 %. Na základě naší analýzy byla významným rizikovým faktorem pro CLBP u těchto pacientů maximální izometrická síla extenzorů dolní části zad v poloze vleže ≤ 15,8 kg (OR=37,3). Dalšími pravděpodobnými rizikovými faktory byly tíže myotonie a snížená fyzická aktivita. Závěr: Výsledky této studie poukázaly na přítomnost axiální svalové dysfunkce, respirační svalové slabosti a častý výskyt CLBP spolu s jejími rizikovými faktory u pacientů s MD2. Domníváme se, že výsledky této studie mohou pomoci v léčbě a preventivních programech u pacientů s MD2. Práce byla podpořena projektem institucionální podpory FN Brno MZ ČR – RVO (FNBr – 65269705), projektem specifického výzkumu č. MUNI/A/1186/2022. Šest autorů jsou členy European Reference Network for Neuromuscular Diseases – Project ID N° 870177.
prof. MUDr. Blanka Adamová Ph.D.
Po absolvování Lékařské fakulty Masarykovy univerzity v roce 1995 jsem nastoupila na Neurologickou kliniku FN Brno, kde jsem postupně pracovala jako sekundární lékař, vedoucí lékař a od roku 2021 na pozici přednostky kliniky. V roce 2003 jsem obhájila dizertační práci v oboru neurologie, v r. 2015 jsem byla jmenována docentkou v oboru neurologie a v r. 2021 profesorkou v tomto oboru. Zaměřuji se na problematiku vertebrogenních a neuromuskulárních onemocnění, EMG a aplikaci botulotoxinu. Jsem autorkou nebo spoluautorkou 55 originálních vědeckých prací nebo přehledových prací (39 z nich v časopisech s IF), jsem autorkou nebo spoluautorkou 8 odborných knih nebo učebních textů a 136 abstrakt. Podílela jsem se na 3 grantových projektech, z toho jeden byl mezinárodní. Aktuální H index je 12.
Prof. MUDr. Blanka Adamová , Ph.D.1, 2, , Mgr. Daniela Vlažná 1, 2, 3, , MUDr. Peter Krkoška 1, 2, , Mgr. Michaela Sládečková 1, 2, 3, 4, , Kateřina Matulová 2, MUDr. Olesja Parmová , Ph.D.1, MUDr. Eva Vagaská 1, 2, , Mgr. Tamara Barusová 5, Mgr. Karolína Hrabcová 5, MUDr. Stanislav Voháňka , CSc.1, 2, ,
Neurologická klinika FN Brno, Neuromuskulární centrum ERN 1
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity Brno 2
Rehabilitační oddělení FN Brno 3
Ústav veřejného zdraví LF MU 4
Institut biostatistiky a analýz, s.r.o., Brno 5
Úrazy brachiálního plexu (BP) u dospělých tvoří závažné, mutilující postižení. Zhruba 1 % pacientů s polytraumatem utrpí zároveň poranění BP. Vhodně zvolený a správně naplánovaný chirurgický zákrok umožňuje alespoň částečný návrat funkce v 60-80 %. Předoperační diagnostika by měla být provedena co nejdříve a zahrnovat klinické, elektrofyziologické a zobrazovací vyšetření. Pro správné načasování operačního řešení je podstatný i další vývoj kliniky a elektrofyziologického nálezu. Mezi škály nejčastěji používané k hodnocení motorické a senzitivní regenerace patří klasifikace publikovaná Seddonem v British Medical Research Council (BRMC) a její modifikace. Regenerace periferních nervů je obecně považována za úspěšnou v případě dosažení stupně M3 – M5 pro motorickou funkci a S3 – S4 pro senzitivní funkci daného nervu. Motorické testování zahrnuje i aktivní a pasivní rozsah pohybů (ROM). V současnosti je všeobecně známo, že svalová síla nemusí korelovat s výsledkem funkčním a že je hodnocení výsledků nutno rozšířit na hodnocení dalších oblastí. Na souboru 45 pacientů, operovaných v letech 2012-2023 s lezí brachiálního plexu v Masarykově nemocnici v Ústí nad Labem jsme se zaměřili na funkční výsledek chirurgické rekonstrukce jak z objektivního pohledu (rozsah a intenzita svalové síly postižených svalových skupin), tak ze subjektivního sdělení pacienta (návrat do práce a ke sportu, celková kvalita života) . Pacienti byli sledováni pooperačně v intervalech 3–9 měsíců po dobu 3 let. Pooperační kontroly zahrnovaly hodnocení svalové síly a rozsahu pohybů (BRMC, ROM). Výstupní zhodnocení po minimálně 36 měsících k vyhodnocení konečného stavu regenerace obsahovalo kromě výše uvedených ještě modifikovanou Malletovu škálu a její fotodokumentaci, sebeevaluaci pomocí dotazníku DASH a vyšetření fyzioterapeutem. Zaznamenán byl také případný návrat do pracovního procesu. Do závěrečného zpracování bylo zahrnuto 21 pacientů, 18 mužů a 3 ženy. Průměrná doba od úrazu do provedení neurochirurgického rekonstrukčního výkonu byla 181 dní, medián 147 dní. Nejčastěji prováděnými neurotizacemi v souboru byl transfer větve pro jednu z hlav tricepsu (n. radialis) pro n. axillaris (12x), transfer n. accessorius pro n. suprascapularis (5x) a transfer fasciklu n. ulnaris pro flexor carpi ulnaris pro obnovu funkce n. musculocutaneus (5x). V pooperačním sledování dosáhlo z 34 neurotransferů 20 síly M3 a větší, pouze 5 transferů síly M4 a větší. Z 21 pacientů bylo 3 roky po úrazu 6 (28,6 %) nepracujících a 15 (71,4 %) pracujících. Z pracujících se do původní práce vrátilo 8 (53 %). Z nich polovina vykonává práci administrativního charakteru a polovina práci manuálního charakteru. Ve výsledcích se potvrdila úvaha, že sledování samotné maximální svalové síly (BRMC) nemusí korelovat s dobrým funkčním výsledkem. V běžných denních aktivitách je využitelná spíše dlouhodobá výdrž v lehké až submaximální zátěži, proto i ne zcela excelentní výsledek reinervace může umožnit pacientův návrat do původního zaměstnání i k většině jeho aktivit. Do budoucna je cílem sjednocení standardů pro sledování pacientů po rekonstrukčním výkonu s cílem identifikovat další faktory zlepšující funkční výsledky operací.
MUDr. Jiří Ceé
MUDr. Jiří Ceé (4.9. 1970 v Liberci)
Neurolog, neurofyziolog.
V roce 1988 promoval na 1. LF v Praze. Po promoci nastoupil na neurologické oddělení Městské nemocnice v Litoměřicích, kde pracoval do roku 1998. Po krátké kariéře ve farmaceutické firmě pracoval do roku 2003 v EMG laboratoři na neurologickém oddělení Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem. II. atestaci z neurologie složil v roce 2003. Od roku 2003 až dosud pracuje v privátní neurologické ambulanci v Litoměřicích, se zaměřením na elektrofyziologické metody. Od roku 2003 externě působí jako klinický neurofyziolog na Neurochirurgické klinice UJEP v Ústí nad Labem, zejména se zaměřením na intraoperační monitoraci.
Je členem České neurologické společnosti a České společnosti klinické neurofyziologie. Od roku 2016 vede kurzy evokovaných potenciálů na 3. LF UK v Praze, od roku 2019 je členem zkušební komise pro evokované potenciály a členem zkušební komise pro intraoperační monitoraci.
Mudrr Jiří Ceé 1, 2, 3, , MUDr Štěpánka Brušáková , MBA2, MUDr Ivan Humhej , PhD1,
Neurochirurgická klinika FZS UJEP, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem o.z., Krajská zdravotní a.s. 1
Neurologické oddělení Masarykovy nemocnice Ústí nad Labem o.z., Krajská zdravotní a.s. 2
Litnea s.r.o., neurologická ambulance Litoměřice 3
Úvod Hereditární spastická paraparéza (HSP) je vzácné geneticky podmíněné onemocnění centrálního motoneuronu projevující se progresivní slabostí a spasticitou převážně dolních končetin. Onemocnění je vysoce heterogenní, do dnešní doby bylo popsáno více než 100 genů se všemi typy dědičnosti, jejichž patogenní varianty jsou příčinou rozvoje HSP. S rozvojem nových genomických metod se významně rozšířily diagnostické možnosti pro pacienty s touto chorobou. Metodika V Neurogenetické laboratoři Kliniky dětské neurologie FN Motol a 2.LF UK provádíme molekulárně genetickou diagnostiku u pacientů se suspektní HSP pomocí více metod (Sangerovo sekvenování jednotlivých genů, MLPA, vyšetření panelu genů spojovaných s HSP, exomové sekvenování). Během osmi let diagnostiky bylo vyšetřeno 350 pacientů z ČR některou nebo více genomickými metodami. Výsledky Geneticky jsme potvrdili diagnózu HSP u 85 pacientů, což představuje objasněnost 24 % u vyšetřené skupiny pacientů. Nejčastějším diagnostikovaným typem HSP u nás je dle očekávání SPG4, z autozomálně dominantně děděných forem se dále častěji vyskytuje SPG10 a SPG31. Z autozomálně recesivně děděných forem se nejčastěji vyskytuje SPG7 a SPG11. Byly zachyceny i velice vzácné typy HSP, často v jedné rodině v ČR a teprve jako několikátý případ celosvětově. Mezi pacienty s nástupem onemocnění v dětském věku bylo potvrzeno několik výskytů onemocnění vzniklých de novo, což není pro HSP typické. V této skupině pacientů byla dále u 8 případů spastická paraparéza pouze projevem komplexního onemocnění/syndromu, což činí diagnostiku složitější jako pro neurology, tak pro genetiky, neboť správná genetická diagnóza byla stanovena až pomocí hodnocení exomových dat. Bylo zachyceno i několik rodin s X-vázaným typem onemocnění, ve všech případech ale byla spastická paraparéza mírnější manifestací jiného onemocnění (např. X-vázané adrenoleukodystrofie). U početné skupiny pacientů jsme nalezli pouze jednu heterozygotní patogenní variantu v některém ze známých genů pro autozomálně recesivně děděný typ HSP. Není tak rozhodnutelné, zda jsou tito pacienti pouze náhodnými přenašeči onemocnění, nebo mají toto onemocnění a druhou patogenní heterozygotní variantu pouze nejsme schopni dostupnými genomickými metodami zachytit. Závěr Genetická diagnostika je stále přístupnější pro pacienty se suspektní hereditární spastickou paraparézou. Pouze pomocí molekulárně genetických vyšetření je možné jednoznačně stanovit finální diagnózu, což je důležité pro další management péče o pacienta a přináší i důležité informace ohledně stanovení rizika v rodině. Prezentujeme souhrnná data genetické diagnostiky HSP u pacientů z ČR. Podpořeno grantem Ministerstva zdravotnictví České republiky AZV NU22-04-00097.
RNDr. Anna Uhrová Mészárosová Ph.D.
RNDr. Anna Uhrová Mészárosová, Ph.D., je členkou týmu Neurogenetické laboratoře Kliniky dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol. Neurogenetická laboratoř je vysoce specializované univerzitní a nemocniční pracoviště, dlouhodobě se zaměřuje na diagnostiku vrozených příčin dědičných neurologických onemocnění.
RNDr. Anna Uhrová Mészárosová , Ph.D.1, doc. MUDr. Dana Šafka Brožková , Ph.D.1, RNDr. Ján Jenčík 1, Mgr. Denisa Štanclová 1, Ing. Jana Krejčíková 1, Mgr. Alena Musilová 1, doc. MUDr. Petra Laššuthová , Ph.D.1,
Neurogenetická laboratoř, Klinika dětské neurologie 2. LF UK a FN Motol, Praha 1
Úvod Hypermotorická epilepsia v spánku (z angl. Sleep Hypermotor Epilepsy – SHE) je heterogénna skupina epilepsií, ktorých spoločnou črtou sú takmer bezvýhradne na spánok viazané epileptické záchvaty. Cirkadiánna väzba je príčinou špecifických osobitných nárokov na diagnostiku a liečebný manažment týchto epilepsií napriek ich rôznorodosti. Cieľom práce bolo zhodnotiť klinické charakteristiky pacientov s diagnostikovanou SHE. Súbor a metodika Retrospektívne sme analyzovali dokumentáciu pacientov s diagnostikovanou SHE na Neurologickej klinike UPJŠ LF a UN LP v Košiciach v rokoch 2010-2022. Výsledky Bolo diagnostikovaných 11 pacientov, z ktorých 9 pacienti mali kompletnú dokumentáciu pre zaradenie do štúdie. Priemerný vek pacientov v čase retrospektívnej analýzy bol 43 ± 15 rokov, vek v čase manifestácie ochorenia 23 ± 14 rokov. Siedmi pacienti (63%) boli diagnostikovaní ako frontálna, 3 (27%) ako extrafrontálna SHE, u jedného pacienta sa nepodarilo bližšie špecifikovať typ epilepsie. U 5 (45%) pacientov MR vyšetrenie odhalilo prítomnosť štrukturálnej lézie – kortikálna dysplázia, postischemické zmeny. Indikovaní pacienti podstúpili video-EEG-PSG monitorovanie, ktoré definitívne stanovilo potvrdilo diagnózu epileptických záchvatov a nie primárnej poruchy spánku, eventuálne panických atakov. Neprítomnosť samotného epileptického záchvatu počas monitorovanej noci významne znižovala presnosť diagnostiky, dvaja pacienti museli podstúpiť opakovane vyšetrenie v priebehu rokov. Pacienti sú liečení v priemere 2 protizáchvatovými liekmi (rozptyl 0-4), kde sa javí prínosné podávanie preparátov s ovplyvnením Na transmisie a možnosťou podávania v jednej večernej dávke, 6 (86%) pacientov je farmakorezistentných. Žiaden z pacientov po definitívnom stanovení diagnózy nesúhlasil s ďalším štandardným prešetrením farmakorezistentnej epilepsie. Záver Nevyhnutným diagnostickým prostriedkom epileptických záchvatov viazaných na spánok je video-EEG- PSG monitorovanie spánku, anamnéza svedkov udalosti počas spánku je v porovnaní s dennými záchvatmi nepostačujúca. Nároky pacientov na úplné potlačenie záchvatov sú pri SHE nižšie v porovnaní s dennými záchvatmi, čo si vysvetľujeme nižším rizikom úrazov a spoločenským dopadom na spánok viazaných záchvatov.
Abstract is not available
Prof. MUDr. Pavel Kršek Ph.D.
Dětský neurolog, epileptolog, současný přednosta Kliniky dětské neurologie 2. lf UK a FN Motol, předseda Společnosti dětské neurologie ČLS JEP, prezident České ligy proti epilepsii a člen EPNS Board. Zabývá se především problematikou farmakorezistentní epilepsie v dětském věku a možnostem jejího chirurgického řešení; specificky pak problematice poruch vývoje mozkové kůry, tuberózní sklerózy, genetických příčin onemocnění a jejich významu pro prognózu pacientů, dále pak i intraoperačnímu monitorování a faktorům ovlivňujícím kvalitu života u dětí s epilepsií. Hlavní řešitel či spoluřešitel 30 grantových projektů včetně mezinárodních. K úspěšné obhajobě dovedl 7 svých PhD studentů. Získal Cenu Jana Marka Marci za nejlepší epileptologickou publikaci (2008) a dvakrát Cenu ministra zdravotnictví za zdravotnický výzkum a vývoj (2010 a 2023).
Pavel Kršek 1,
Klinika dětské neurologie 2.lf UK a FN Motol, Praha 1
Úvod: Refrakterní epilepsie může mít autoimunitní etiologii. Naším cílem bylo posoudit prevalenci neurálních autoprotilátek v multicentrické národní prospektivní kohortě pacientů s farmakorezistentní epilepsií, kteří podstoupili epileptochirurgický výkon, s využitím komplexní klinické, sérologické a histopatologické analýzy. Metody: Do studie jsme prospektivně zařadili pacienty podstupující resekční epileptochirurgický výkon v některém z center vysoce specializované péče v ČR. Pacienti s tumorem CNS nebyli zařazeni. Peroperačně jsme odebrali vzorky likvoru a séra a testovali v těchto vzorcích přítomnost neurálních autoprotilátek pomocí komerčně dostupných i vlastních (in-house) imunohistochemických testů. Klinické údaje byly získány ze zdravotnické dokumentace pacientů. Výsledky: Do studie bylo zařazeno 76 pacientů. Průměrná doba od stanovení diagnózy epilepsie do operace byla 21+/- 13 let. Pouze jeden pacient (1,3 %) měl v likvoru dobře charakterizované protilátky (protilátky proti glutamátdekarboxyláze 65 - anti-GAD65). Při histopatologickém vyšetření byla v tomto případě kromě hipokampální sklerózy zjištěna i fokální kortikální dysplazie (FCD) typu I. Ve vzorcích likvoru byly u čtyř pacientů přítomny oligoklonální pásy (OCB, 5,3 %). Tři z těchto pacientů měli FCD (jeden pacienta typ II a dva typ I) a v jednom případě bylo histologické vyšetření negativní. U osmi pacientů byly při testování vzorků likvoru nebo séra zjištěny suspektní nálezy, které nebylo možné potvrdit doplňkovými testy, a tedy byly klasifikovány jako nespecifické. Bez konfirmujících testů na přítomnost protilátek by mohly být považovány za specifické. Z nich dva měli FCD, dva gliózu a čtyři hipokampální sklerózu. U žádného ze 76 pacientů nebyly histopatologicky pozorovány zánětlivé změny nebo lymfocytární infiltrát. Závěr: Přítomnost ineurálních autoprotilátek v peroperačně odebraném likvoru a séru u pacientů operovaných pro refrakterní epilepsii je vzácná. Použití pouze komerčně dostupných kitů může vést k nespecifickým abnormním nálezům. Tyto nálezy je vždy vhodné konfirmovat.
MUDr. Adam Kalina
MUDr. Adam Kalina pracuje na Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol, kde se věnuje především skalpovému a intrakraniálnímu EEG a jejich využití v epileptologii a základním výzkumu.
Hana Mojžíšová 1, Martin Elišák 1, David Krýsl 1, Jitka Hanzalová 1, 2, , Adam Kalina 1, Martko Petržalka 1, Irena Doležalová 3, Matěj Červenka 4, Barbora Cvičková 4, Róbert Leško 5, Jan Šroubek 6, Daniela Sochůrková 7, Jan Hemza 7, Eva Brichtová 7, Zdeněk Vojtěch 4, Milan Brázdil 3, Petr Marusič 1,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Ústav imunologie 2. LF UK a FN Motol 2
Centrum pro epilepsie Brno, 1. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně 3
Centrum pro epilepsie Nemocnice Na Homolce 4
Neurochirurgická klinika dětí a dospělých 2. LF UK a FN Motol 5
Neurochirurgické oddělení Nemocnice Na Homolce 6
Neurochirurgická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně 7
Hyperfosforylovaný tau je protein tradičně asociovaný s neurodegenerativními onemocněními, jako je například Alzheimerova choroba. V poslední době se ukazuje možná asociace mezi tau patologií a epilepsií temporálního laloku, která je nejfrekventovanější formou farmakorezistentní epilepsie a má závažné dopady na běžný život pacientů. Zátěž tau patologií v oblasti temporálního laloku u mladých pacientů s epilepsií temporálního laloku se zdá být výrazně větší v porovnání s běžnou populací (Thom et al., 2011). Souvislost mezi tau patologií a epileptickými záchvaty či epileptiformní abnormitou nebyla nicméně dosud osvětlena. Tato studie se zaměřila na vztah mezi mírou zátěže tau patologií a elektrofyziologickými parametry (hroty a relativní entropií) v předoperačních SEEG záznamech pacientů chirurgicky léčených pro farmakorezistentní epilepsií temporálního laloku. Zařazeno bylo celkově 15 pacientů, kteří podstoupili antero-mesiální temporální resekci mezi lety 2005-2022 v rámci léčby farmakorezistetní epilepsie temporálního laloku s hipokampální sklerózou. V resekované tkáni hipokampu a temporálního pólu těchto pacientů byla imunohistochemicky semikvantitativně stanovena zátěž hyperfosforylovaným tau proteinem dle metodiky tai (Tai et al., 2016). V souvislosti s mírou zátěže tau patologií byly vytvořeny dvě skupiny – 8 pacientů ve skupině s vysokou a 7 pacientů ve skupině s nízkou mírou zátěže. U těchto dvou skupin byly retrospektivně porovnány počty zachycených hrotů a míra funkční konektivity (relativní entropie) v oblasti zóny počátku záchvatu v klidových SEEG záznamech. Ke statistickému zhodnocení bylo použito Mannwhitney U test a Cliffs delta effect size. SEEG záznamy pacientů s vysokou zátěží hyperosforylovaným tau proteinem vykazovaly jasné trendy vyššího počtu hrotů (p=0.29, medium effect size) a nižší míru funkční konektivity (reprezentovanou vyššími hodnotami relativní entropie, p=0.07, large effect size) oproti pacientům s nízkou tau zátěží. Vzhledem k nízkému počtu pacientů nebyly dosažené výsledky statisticky signifikantní. Tato studie ukazuje na souvislost mezi mírou tau patologie a elektrofyziologickými parametry u pacientů trpících farmakorezistentní epilepsií. Ačkoliv nyní nelze s jistotou stanovit kauzalitu v tomto vztahu, otevírá toto zjištění po verifikaci na větším počtu pacientů nový náhled na mechanismy epileptogeneze. Z klinického hlediska se nabízí do budoucna moznost vytipování pacientů s větším rizikem relapsu po epileptochirugické léčbě a rovněž pacientů v ohrožení stran pooperačních kognitivních funkcí (a tím i dřívější nabídnutí neuropsychologické péče a kognitivního tréninku). Nabízí se také vytipování pacientů, u kterých by neurodegenerativní proteiny mohly být potenciálním cílem v léčbě a novými prognostickými biomarkery.
Iveta Ševčíková
Neuroložka z I.NK Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně. Za studií se nejdříve pohybovala ve zdravotnictví brigádně na pozici sanitáře a následně i zdravotní sestry. Později se začala aktivně podílet na různých vědeckých projektech, účastnila se studentské vědecké konference s prací se zaměřením na farmakorezistentní TLE, kde obsadila 1. místo. Nyní se po dokončení studií a nástupu do práce věnuje výzkumu se zaměřením na epileptologii a neurodegenerace.
MUDr. Iveta Ševčíková 1, MUDr. Eva Zatloukalová , PhD.1, 2, , MUDr. Michal Hendrych 4, Ing. Petr Klimeš , PhD.2, 3, , Ing. Barbora Matoušková 2, 3, , doc. MUDr. Irena Doležalová , PhD.1, 2, , doc. MUDr. Martin Pail , PhD.1, 2, 3, , MUDr. Jitka Kočvarová 1, prof. MUDr. Milan Brázdil , PhD.1, 5, ,
I. neurologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny a LF MU Brno 1
Mezinárodní centrum klinického výzkumu (ICRC) Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 2
Ústav přístrojové techniky Akademie věd České republiky, Brno 3
I. ústav patologie Fakultní nemocnice u sv. Anny a LF MU Brno 4
Behaviorální a sociální neurovědy - výzkumná skupina, CEITEC - Středoevropský technologický institut, MU Brno 5
Úvod Mitochondriální onemocnění se vyznačují nemendelovskou, maternální dědičností a vzhledem k různému zastoupení zdravých a postižených mitochondrií v jednotlivých tkáních těla (heteroplazmie) se projevují výraznou variabilitou klinickou symptomů, a to i u jedinců se stejnou patogenní mutací. Nejvíce postiženými jsou tkáně s vysokoenergetickým metabolismem, zejména smyslové orgány, mozek či svaly. V neurologické diferenciální diagnostice tedy na tato onemocnění můžeme narazit u pacientů s myopatií, okohybnými či zrakovými poruchami, ataxií, epilepsií či u neurodegenerativních onemocnění. Prezentujeme rodinu s rozdílnou manifestací onemocnění MERRF u pěti jejích členů ve dvou generacích, kdy variabilní fenotyp dlouho bránil stanovení správné diagnózy. Metodika Ke stanovení diagnózy jsme využili anamnestická data, laboratorní výsledky (zejm. lipidogram, svalové enzymy, laktát), zobrazovací metody, EEG, genetické vyšetření vč. cíleného masivního paralelního sekvenování, které bylo provedeno u tří žijících a jednoho zesnulého sourozence, u jejich zesnulé symptomatické matky nebyl již biologický materiál k dispozici. Výsledky 44letá pacientka sledovaná 12 let jako pomalu progredující neurodegenerativní onemocnění typu SCA asociované s možnými myoklonickými záchvaty byla na naší klinice vyšetřena na základě žádost rodiny o nové zhodnocení, zda se jedná o tuto diagnózu. K úspěšné diagnostice syndromu MERRF vedla zejména pozitivní rodinná anamnéza pádů a záškubů končetin, ačkoliv se fenotyp a tíže postižení u jednotlivých členů rodiny výrazně lišily - od těžkého invalidizujícího postižení se smrtí v 33 letech věku po pouze subjektivní vnímání záškubů ve svalech nastupující až po 40. roce věku. Probandka a její žijící sourozenci měli abnormální elevaci transamináz, lipidogramu, myoglobinu, kreatinkinázy a laktátu. Nález na MRI u žádného ze sourozenců nesvědčil pro neurodegenerativní onemocnění. U všech vyšetřovaných byly v EEG zastiženy generalizované výboje komplexů hrot-vlna (SW komplexy), intermitentní fotostimulace vyvolala u všech myoklonické záškuby. Bylo zahájeno genetické testování cestou NGS (next generation sequencing), jelikož známé příčiny ataxie pomocí panelů genů byly již dříve testovány a byly negativní. Mitochondriální onemocnění bylo v diferenciální diagnostice zvažováno s ohledem na typ dědičnosti, EEG nález a laboratorní výsledky, přestože pro klasické mitochondriopatie nebyl fenotyp zcela typický. Diagnostika se začala vyjasňovat po dvou stroke-like epizodách s navazujícím konvulzivním a non-konvulzivním refrakterním epileptickým statem u probandky. Na prvním místě jsme zvažovali MELAS (syndrom mitochondriální encefalomyopatie, laktátové acidózy a „stroke-like“ epizod). Díky tomu jsme zacílili genetickou diagnostiku na mitochondriální onemocnění. Pomocí masivního paralelního sekvenování byla nalezena mutace m.8344A>G v genu MTTK u naší probandky, stejná mutace byla s odstupem nalezena i u všech sourozenců. Hladina heteroplazmie (podíl postižených mitochondrií) v krvi byla u nejvíce postiženého člena rodiny 88 %, u nejméně postiženého 73 %. Heteroplazmie v dalších tkáních těla u žijících sourozenců zatím nejsou k dispozici. Překvapivě má probandka stejnou hladinu heteroplazmie v krvi jako její klinicky nejméně postižená sestra. Závěry Onemocnění MERRF (myoklonická epilepsie asociovaná s “ragged-red fibres”) je vzácné metabolické onemocnění prezentující se kromě epileptických záchvatů a postižení svalů i možným postižením smyslových orgánů, ataxií, progredujícím kognitivním deficitem a případně dalšími symptomy. Rodinná anamnéza je pro stanovení podezření na tuto diagnózu klíčová i při ne zcela typicky vyjádřených klinických příznacích. V dnešní době lze následně genetickým testováním určit správnou diagnózu mnohem rychleji než v minulosti, často i bez nutnosti biopsie. Možnosti léčby onemocnění MERRF jsou bohužel stále omezené na symptomatickou terapii a případnou suplementaci energetických substrátů, epileptické záchvaty mohou být refrakterní na terapii a mohou se vyskytovat ve formě epileptického statu. Po rozvoji onemocnění je výrazně snížena kvalita, a často i délka života pacientů. Stanovení správné diagnózy ale zabrání dalším zbytečným vyšetřením a může být i důležitým psychologickým prvkem ovlivňující kvalitu života celé rodiny.
MUDr. Michaela Kajšová
Pracuje jako sekundář na Neurologické klinice 2. LF a FNM v Praze. Kromě klinické praxe se věnuje Ph.D. studiu, jehož cílem je studium kognitivních funkcí pomocí intrakraniálního EEG u pacientů s farmakorezistentní epilepsií.
MUDr. Michaela Kajšová 1, MUDr. Markéta Vlčková , Ph.D.2, MUDr. David Krýsl , Ph.D.1, doc. MUDr. Martin Vyhnálek , Ph.D.1, prof. MUDr. Petr Marusič , Ph.D.1,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Ústav biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol 2
Úvod: Idiopatická generalizovaná epilepsie (IGE) je jednou z nejčastějších epilepsií a předpokládá se, že má genetický původ. U pacientů s IGE se může projevovat převážně heterogenní neurokognitivní profil a může vykazovat určité neurokognitivní narušení. Navíc i IGE sourozenci mohou vykazovat zhoršené výsledky v neuropsychologických testech. V naší studii jsme se zaměřili na zmapování neurokognitivního profilu pacientů s IGE a jejich sourozenců. Snažili jsme se také vytvořit neurokognitivní profil pro každý IGE syndrom. Metodika: Výzkumný vzorek zahrnoval 110 subjektů (IGE n = 46, biologičtí sourozenci BS n = 16 a zdravé kontroly n = 48). Subjekty byly neuropsychologicky vyšetřeny v doménách inteligence, pozornosti, paměťi, exekutivních a motorických funkcích. Data získaná z vyšetření byla statisticky zpracována, aby se zjistilo, zda a jak se neurokognitivně pacienti s IGE (včetně odlišných syndromů) a sourozenci liší od zdravých kontrol (na základě adjustovaných z–skóre podle věku, vzdělání a pohlaví, a kompozitiních z-skóre kognitivních domén). Údaje o medikaci proti záchvatům (ASM), včetně definované denní dávky byly získány a zahrnuty do analýzy. Výsledky: Pacienti s IGE a jejich biologičtí sourozenci dopadli ve většině neuropsychologických testů signifikantně hůře než zdravé kontroly. Neurokognitivní profil kompozitních z-skóre ukázal, že IGE a biologičtí sourozenci měli významně horší výkon v exekutivních funkcích. Skupina IGE také prokázala horší kompozitiní skóre pozornosti a motorických funkcí proti zdravým. Profily jednotlivých IGE syndromů ukázaly, že JAE, JME a EGTCS měly signifikantně horší výkon v kompozitním skóre exekuce a motorických funkcí. Skupina JAE vykazovala signifikantně horší výkon v inteligenci a pozornosti. Skupina JME v kompozitním skóre domény pozornost. ASM, deprese a kvalita života nesouvisely s kognitivní výkonností ve skupině IGE. Závěr: Naše studie zdůrazňuje zohlednění neurokognitivního profilu pacientů s IGE, což může vést k potížím při jejich vzdělávání, akceptaci a managementu copingových stategií s epilepsií. Kognitivní potíže sourozenců IGE by mohly podpořit hypotézu, že tyto poruchy souvisí s dědičností.
PhDr. Alena Javurkova Ph.D.
Alena Javůrková, klinická psycholožka a kognitivně-behaviorální psychoterapeutka, se zabývá kognitivním a afektivním hodnocením pacientů s epilepsií v Centru pro léčbu epilepsie Neurologické klinicky 2. LF a UK a FNM, ale i jinými chronickými nemocemi jako vedoucí Oddělení klinické psychologie FNKV, a to včetně systematické psychoterapie.
Alena Javurkova 1,
Neurologická klinika 2.LF UK a FNM, Praha 1
Úvod: Elektrofyziologické metody jsou integrální součástí diagnostického algoritmu onemocněními krční páteře a míchy. V klinické praxi jsou využívány zejména motorické (MEP) a somatosenzitivní evokované potenciály (SEP) reflektující funkci motorických (tractus corticospinalis, primární motorická dráha) nebo senzitivních míšních drah (tractus spino-bulbo-thalamicus, dráha zadních provazců). SEP odráží současně i postižení zadních rohů míšních. Přínosné je také elektromyografické (EMG) vyšetření objektivizující přítomnost radikulopatie a/nebo postižení předních rohů míšních v odpovídajícím segmentu. Žádná ze zmíněných metod však nereflektuje funkci tractus spinothalamicus (postranních míšních provazců). Diagnostiku dysfunkce této dráhy umožňují novější typy senzitivních evokovaných potenciálů využívané dosud spíše experimentálně. Jedná se především o evokované potenciály vyvolané kontaktním teplem (CHEPs) nebo laserem (LEPs), případně vzácně užívané potenciály vyvolané chladem (CEPs) či ostrými mechanicky působícími podněty (pinprick EP, PEPs). V klinické praxi jsou nejdostupnější CHEPs. Odpovědi jsou při tomto vyšetření vyvolány krátce trvající aplikace velmi teplého podnětu (50–52 °C) při velmi rychlém navýšení teploty stimulátoru (70 °C/s). Výsledná odpověď je snímána nad oblastí primárního senzitivního kortexu a skládá se z časné, nekonstantně výbavné komponenty N1 a následného dominujícího komplexu negativní vlny N2 a pozitivní vlny P2. Hodnocena je latence odpovědí (závisející především na místě stimulace, výšce a věku pacienta) a jejich amplituda a výbavnost. Testovat lze prakticky jakoukoli oblast: k dispozici jsou normativní data pro volární stranu předloktí, dorzum ruky, rameno, distální bérec, oblast dolní krční a horní bederní páteře a tvář. Na končetinách je možné testovat i jednotlivé dermatomy odděleně. U pacientů se spondylogenní cervikální myelopatií prokazují ojedinělé publikované studie, že zařazení CHEPs do diagnostického algoritmu významně rozšiřuje validitu elektrofyziologického vyšetření, zpřesňuje diagnostiku a může mít i určitý prognostický význam. Informace o přínosu metody u pacientů s nemyelopatickou denerativní kompresí C míchy (NMDCC)) nebyly dosud publikovány. Cílem prezentovaného pilotního projektu bylo objektivizovat využitelnost a náročnost vyšetření dermatomálních CHEPs u pacientů s NMDCC, zvolit optimální algoritmus vyšetření a orientačně posoudit přínos zařazení pain-related evokovaných potenciálů do diagnostického algoritmu NMDCC. Soubor a metodika: Do pilotní fáze projektu bylo zařazeno 21 pacientů (10 mužů, 11 žen, průměrný věk 56,5 ± 12,4 let) s NMDCC. Všichni pacienti podstoupili standartní baterii elektrofyziologických vyšetření (SEP n. medianus a tibialis, MEP k HKK i DKK, EMG vyšetření z HKK zaměřené na přítomnost radikulopatie C5-8 bilat.) a současně vyšetření dermatomální CHEPs na HKK a to v distribuci kořene C4, C6 a C8 oboustranně. Vyšetření bylo provedeno to výše popsanou metodikou a to v každém z uvedených dermatomů pomocí dvou různých diagnostických algoritmů (základního s testovanou změnou teploty z 32 na 50 °C a intenzivnějšího, při němž je testována reakce na teplotní změnu z 40 na 52 °C). Výsledky: U žádného pacienta nebylo nutné vyšetření předčasně ukončit z důvodu intolerance. Asi 30 % pacientů vnímalo test jako zřetelně nepříjemný. Pro ostatní byla nepříjemnost vyšetření jen mírná či velmi mírná. Trvání celého CHEPs vyšetření ve výše popsaném rozsahu bylo průměrně 38,5 ± 9,3 minut. Pacienti, u nichž byla odpověď dobře výbavná pomocí základního algoritmu, vykazovali ve všech případech normální nález i při použití algoritmu intenzivnějšího. U některých pacientů však nebyla odpověď dobře výbavná základním algoritmem a zdařilo se ji vybavit až algoritmem intenzivnějším. Abnormita (tj. nevýbavnost odpovědí, případně jejich nízká amplituda a/nebo prolongovaná latence) byla zaznamenána významně častěji u pacientů vykazujících v dané distribuci současně elektrofyziologické či klinické známky radikulopatie, případně abnormity SEP/MEP. U 2 pacientů (10 %) jsme však zaznamenali abnormální nález CHEPs jako jedinou elektrofyziologickou odchylku. Závěr: Dermatomální CHEPs umožňují rozšíření diagnostického algoritmu NMDCC o metodu odrážející funkci postranních míšních provazců (tractus spinothalamicus). Vyšetření je pacienty ve většině případů uspokojivě tolerováno. Pokud jsou odpovědi dobře výbavné pomocí základního algoritmu, je vyšetření v tomto rozsahu postačující a další došetření pomocí intenzivnějšího algoritmu se nejeví jako přínosné (a jeho vypuštění umožní snížit časovou náročnost vyšetření). V případě nedostatečné výbavnosti odpovědí základním algopritmem je však rozšíření diagnostické baterie o intenzivnější algoritmus umožní u části pacientů odpovědi vybavit. Přesnou interpretaci tohoto typu nálezu umožní výhledově plánovaná korelace s nálezy pokročilých zobrazovacích metod. Zařazení CHEPs do diagnostického algoritmu NMDCC umožní odhalit pravděpodobné subklinické známky myelopatie i u některých NMDCC pacientů s jinak normálním klinickým i elektrofyziologickým nálezem a vede tak k navýšení kumulativní senzitivity baterie elektrofyziologických testů. Práce byla podpořena z prostředků projektu AZV č. NU22-04-00024, projektu MZ ČR – RVO (FNBr, 65269705) a projektu specifického výzkumu č. MUNI/A/1186/2022 z programu podpory studentských projektů na Masarykově univerzitě.
Eva Vlčková
Doc. MUDr. Eva Vlčková, Ph.D. pracuje od promoce na Neurologické klinice Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno a to postupně na pozici sekundárního lékaře, vedoucího lékaře a zástupce přednosty kliniky pro vědu a výzkum a nyní zástupce přenosty pro školství. Od r. 2019 je také garantkou výuky neurologie na LF MU. Dlouhodobě se specializuje na problematiku neuromuskulárních onemocnění, neuropatické bolesti, paliativních aspektů neurologické péče a neurofyziologické diagnostiky. Je autorkou či spoluautorkou 90 publikovaných článků, více než 220 publikovaných abstrakt, hlavní editorkou 2 monografií a autorkou či spoluautorkou dalších 15 kapitol v publikovaných monografiích. Její H-index je 15, počet citací bez autocitací je více než 850.
doc. MUDr. Eva Vlčková , Ph.D.1, MUDr. Zdeněk Kadaňka , Ph.D.1, MUDr. Martin Němec 1, MUDr. Adam Betík 1, MUDr. L´ubica Joppeková 1, prof. MUDr. Zdeněk Kadaňka , CSc.1, MUDr. Tomáš Horák , Ph.D.1, MUDr. Magda Horáková , Ph.D.1, prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc., FCMA, FEAN1,
Neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice Brno 1
Cíl: Cílem práce bylo ozřejmit složení a způsob podávání analgeticko-myorelaxačních infuzí (AMI) běžně používaných v klinické praxi, zhodnotit racionalitu zařazení jednotlivých složek do AMI a zhodnotit kompatibilitu a stabilitu složek nejčastěji používaných AMI. Metodika: Formou dotazníkového průzkumu bylo osloveno 15 náhodně vybraných klinických pracovišť pro získání přehledu spektra AMI používaných v ČR. Racionalita složení AMI byla hodnocena na základě posouzení farmakologických a farmaceutických vlastností léčiv a důkazů pro jejich použití v terapii vertebrogenního algického syndromu (VAS). Dále byla provedena studie kompatibility a stability dvou nejčastěji používaných AMI (směs č. 1: trimekain, metamizol, guaifenesin; směs č. 2: trimekain, metamizol, síran hořečnatý). Výsledky: Bylo zjištěno používání značného množství různých kombinací léčivých přípravků, nejčastěji ze skupiny analgetik, myorelaxancií, kortikosteroidů a lokálních anestetik. Složení AMI se přitom ukázalo být ne vždy zcela racionální, a to jak z farmakoterapeutického (účinnost, bezpečnost, evidence), tak technologického (kompatibilita, stabilita) hlediska. Provedená technologická studie pak prokázala kompatibilitu a stabilitu u dvou nejčastěji používaných směsí. Závěry: Zavedené používání AMI má řadu podstatných nedostatků. V terapii VAS se proto zdá být ve většině případů a v různých ohledech vhodnější perorální podání léčiv. Intravenózní terapie by tak mohla zůstat vyhrazena pro specifické situace.
Mgr. Lucie Polášková
CV is not available
Mgr. Lucie Polášková 1, 2, 3, , Mgr. Jana Vedrová 1, 4, ,
Pracovní skupina pro ředění a podávání léčiv, Česká odborná společnost klinické farmacie ČLS JEP 1
Oddělení klinické farmacie, ÚVN – VFN, Praha 2
Farmakologický ústav, 1. LF UK Praha 3
Pracoviště klinické farmacie, Ústav hematologie a krevní transfuze, Praha 4
Úvod: Hereditární spastická paraparéza (HSP) je skupina degenerativních onemocnění, definovaná progresivní bilaterální slabostí a spasticitou dolních končetin. Část pacientů s tzv. komplexní nebo komplikovanou formou má navíc další neurologické příznaky (mozečkový syndrom, polyneuropatický syndrom, kognitivní dysfunkce). Vzhledem k neexistenci kauzální terapie nebyli pacienti dosud centrálně sledováni. V souvislosti s novou organizací péče o vzácná onemocnění v EU a předpokladu nové cílené terapie je doporučeno pacienty dispenzarizovat ve specializovaných centrech a pravidelně sledovat v rámci celoevropských synchronizovaných protokolů. Vzhledem k fenotypickým překryvům jsou celosvětově pacienti s HSP sledováni v centrech hereditárních ataxií. Cíl: Na souboru pacientů s HSP diagnostikovaných v Centru hereditárních ataxií našem pracovišti bychom rádi prezentovali klinický obraz HSP a představili naši centrovou péči, cíle a plány do budoucna. Metodika: Sběr klinických dat u skupiny pacientů s HSP, diagnostikovaných cestou genetických pracovišť FN Motol (Neurogenetická laboratoř KDN a ÚBLG). Představujeme nově vzniklý klinický registr pacientů s HSP, který je součástí širšího registru centru Hereditárních ataxií FN Motol. Všichni pacienti jsou jednou ročně klinicky škálováni, jsou archivovány biochemické vzorky, registr je napojen na celoevropský registr vzácných onemocnění ERN-RND. Výsledky: Za rok 2022/2023 jsme cestou naší ambulance zjistili příčinu HSP u devíti nových pacientů z celkového počtu 15 v jednom případě v rámci spolupráce s Ústavem dědičných metabolických poruch, u dvou ještě analýza nebyla ukončena. U čtyř pacientů byla diagnostikovaná nově SPG4, dále SPG7, SPG11, u dvou mutace v KCNJ10 genu a jeden pacient byl diagnostikován jako Tay-Sachsova nemoc. Všem pacientům s HSP nabízíme dispenzarizaci, dále dispenzarizujeme pacienty, u kterých se nám dosud diagnózu stanovit nepovedlo a je suspektní. Představujeme videokazuistiky typických případů. Závěry: HSP je onemocnění vzácné. V České republice lze očekávat 300-1000 pacientů. Pro zařazení pacientů do probíhajících nebo plánovaných studií je nutné pacienta diagnostikovat, registrovat a pravidelně klinicky evaluovat. Tuto komplexní péči naše pracoviště nabízí. Podpořeno grantem Ministerstva zdravotnictví České republiky AZV NU22-04-00097 a projektem č. LX22NPO5107 (MŠMT): Financováno Evropskou unií – Next Generation EU
MUDr. Jaroslava Paulasová Schwabová Ph.D.
CV is not available
MUDr. Jaroslava Paulasová Schwabová , PhD1, 4, , RNDr Anna Uhrová Mészárosová , PhD2, doc. MUDr. Petra Laššuthová , PhD2, MUDr. Dana Šafka Brožková , PhD2, Mgr. Zuzana Mušová , PhD3, MUDr. Ludmila Novotná 4, doc. MUDr. Martin Vyhnálek , PhD1,
Centrum hereditárních ataxií, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Neurogenetická laboratoř, Klinika dětské neurologie, 2. LF UK a FN Motol 2
Centrum hereditárních ataxií, Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. LF UK a FN Motol 3
Centrum hereditárních ataxií, Klinika dětské neurologie, 2. LF UK a FN Motol 4
Úvod: Cílem prezentace je představit longitudinálně dle mezinárodního harmonizovaného protokolu sledovanou kohortu pacientů s Friedreichovou ataxií (FA) v České republice jako přípravu na aplikaci omaveloxolonu (obchodní název Skylarys), prvního léku na tuto chorobu. Lék byl již schválen k použití u FA v USA, v současné době probíhá schvalování v rámci EU. Friedreichova ataxie (FA) je nejčastější autozomálně recesivní hereditární ataxie způsobená mutací v genu FXN (což vede ke snížení hladiny frataxinu a mitochondriální dysfunkci), charakterizovaná ataxií, syndromem zadních provazců, senzorickými poruchami, skoliózou, kardiomyopatií a dalšími symptomy. Omaveloxolon patří do nové třídy léčiv nazývaných modulátory Nrf2 (nuclear factor erythroid 2-related factor 2) zpomalující progresi onemocnění u pacientů s FA. Prezentujeme originální výsledky výzkumných projektů zaměřených na studium perspektivních biomarkerů FA. Metodika: V Centru hereditárních ataxií ve FN v Motole, jediném centru se zaměřením na hereditární ataxie v ČR registrovaném v European Reference Network for Rare Neurological Diseases (ERN-RND), průběžně vyšetřujeme od 8/2021 klinickým protokolem Evropského konsorcia pro translační studie Friedreichovy ataxie (EFACTS) kohortu pacientů s geneticky potvrzenou FA, výsledky jsou zadávány do EFACTS registru. Od 8/2021 do 8/2023 bylo vyšetřeno 42 pacientů v čase T0, 40 pacientů v čase T1 a 23 pacientů v čase T2. Vzorky krve pro genetické testy byly odebírány v čase T0 a délky expanzí byly analyzovány u 39 pacientů v laboratoři EFACTS v Miláně. U pacientů byly změřeny hladiny lehkých řetězců neurofilament (NFL, metoda Elisa), která jsou perspektivním a nyní intenzivně studovaným biomarkerem neurodegenerativních procesů, dále u 28 pacientů a 17 zdravých kontrol byly změřeny funkce mitochondriálních enzymů (aktivity komplexů dýchacího řetězce v rámci OXPHOS systému v izolovaných v trombocytech – komplex I NQR, komplex II SQR, komplex IV COX, metoda spektrofotometrie). Výsledky a závěry: Mezi srpnem 2021 a srpnem 2023 jsme zařadili do registru EFACTS 42 pacientů (z toho v T0 6 pod 18 let; 1 zemřel; 1 ze Slovenska). Průměrný věk pacientů s FA v čase T0 byl 34 let (7-72; N=42), muži a ženy v poměru 23/19 (N=42). Jeden pacient je složený heterozygot s bodovou mutací a expanzí GAA s mírně odlišným fenotypem, ostatní pacienti měli průměrné délky expanzí GAA1/GAA2 = 638/886 (90-1160/150-1330, N=39). Průměrný věk nástupu onemocnění byl 12,8 let (1-50 let), v době nástupu onemocnění jsme detekovali instabilitu a pády u 28 pacientů, skoliózu u 19 pacientů, kardiomyopatii u 4 pacientů, 3 pacienti měli jiné obtíže (tremor, jemná motorika). Prezentaci ilustrujeme videodokumentací typických i atypických pacientů. Data ukazují rozdíly v hladinách NFL mezi pacienty s FA a zdravými kontrolami (t-stat=2.6, p=0.01), z předběžných výsledků jsou vyšší hladiny NFL patrny v raných stádiích onemocnění a klesají s progresí FA měřenou sedmibodovým indexem závažnosti (R2=0.13, p=0.001) i s délkou trvání onemocnění (R2=0.17; p<0.001), při srovnání NFL a věku při odběru mezi pacienty a zdravými kontrolami byla pozorována inverzní korelace – u pacientů hladiny s věkem klesají (R2=0.25, p<0.001) a u kontrol hladiny NFL s věkem rostou (R2=0.16; p<0.05). Detekovali jsme nižší aktivity komplexu I, II a IV v rámci OXPHOS systému oproti zdravým kontrolám (NQR t-stat=-2.37, p<0.01; SQR t-stat=-5.06, p<0.001; COX t-stat=-4.8, p<0.001). Souhrn: V souladu s očekáváními jsme potvrdili alteraci NFL i mitochondriálních enzymů u pacientů s FA, v plánu je ověřit změnu aktivity těchto enzymů po zahájení inovativních terapií. Do současné doby byla léčba FA pouze symptomatická, avšak s nástupem možnosti cílené léčby je nutné věnovat pacientům s progresivní ataxií zvýšenou pozornost, protože v ČR by mělo být celkem asi 200 pacientů s FA dle udávané incidence a frekvence heterozygotů, toto onemocnění je tedy výrazně poddiagnostikováno. Vzhledem k novým možnostem léčby je nyní pro pacienty s FA zásadní se dostat do specializované centrové péče, aby byl zajištěn dlouhodobý management onemocnění i jeho komplikací.
MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková Ph.D.
Lucie Šťovíčková je sekundární lékařka v oboru dětská neurologie a doktorandka v oboru neurověd ve Fakultní nemocnici v Motole (www.fnmotol.cz) a na 2. lékařské fakultě Univerzity Karlovy (www.lf2.cuni.cz). Studiu medicíny se věnovala od roku 2013 (35 let) a od roku 2016 se specializuje na hereditární ataxie s důrazem na vyhodnocování průběhu nemoci a biomarkerů u pacientů s Friedreichovou ataxií (FA). Koordinuje péči více než 40 pacientů s FA z České republiky a Slovenska. Je aktivní na odborných kongresech a členkou mezinárodních organizací (EFACTS, ERN-RND, AGI, FA-GCC a EPNS), spolupracuje s českou pacientskou organizací Frieda (www.frieda.cz).
Před medicínou pracovala od roku 1997 jako ekonomka a projektová manažerka v IT a získala titul inženýr v oboru Provoz a ekonomika na ČZU. Během rodičovské dovolené významně přispěla k založení organizace Alka, o.p.s. (www.alkaops.cz), která poskytuje sociální, zdravotní a pedagogické služby pro osoby s kombinovaným postižením.
MUDr. Ing. Lucie Šťovíčková 1, 4, , Martin Šimčík 3, Filip Kolman 3, Annamária Židovová 3, Kateřina Stanzelová 3, David Němeček 3, Lucie Hospodková 3, MUDr. Jaroslava Paulasová Schwabová , Ph.D.2, 4, , prof. MUDr. Pavel Kršek , Ph.D.1, doc. MUDr. Martin Vyhnálek , Ph.D.2, 4, , RNDr. Jitka Hanzalová 6, RNDr. Hana Hansíková , CSc.5, MUDr. Alena Zumrová , Ph.D.1, 4, ,
Klinika dětské neurologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN v Motole, Praha 5, Česká republika 1
Neurologická klinika 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy a FN v Motole, Praha 5, Česká republika 2
2. lékařská fakulta Univerzity Karlovy 3
Centrum hereditárních ataxií Fakultní nemocnice v Motole, Praha 5, Česká republika 4
Laboratoř pro studium mitochondriálních poruch KPDPM 1. LF UK a VFN v Praze, Praha 2, Česká republikaka 5
Ústav imunologie 2. lékařské fakulty UK a FN v Motole, Praha 5, Česká republika 6
Gliomy zůstávají velkou výzvou v neuroonkologii a jejich vysoce maligní typy mají stále velmi špatnou prognózu. Přináší naději precizní neuroonkologie? Je to relativně nový termín, kde podstatou je stanovení maximálně přesné molekulárně-genetické charakteristiky nádoru a využití cílené protinádorové léčby. Již čtvrtá WHO klasifikace nádorů CNS z roku 2016 přinesla významný posun v diagnostice, využívající kombinaci histopatologických a molekulárně-genetických metod. Pátá WHO klasifikace nádorů CNS z roku 2021 využívá mimo jiné metylační profilování nádorové DNA a další pokročilé metody ke stanovení klíčových mutací jednotlivých typů nádorů. Difúzní gliomy jsou řazeny do dvou základních kategorií, sice difuzní gliomy dospělého a dětského věku. Difuzní gliomy dospělého věku jsou astrocytomy s IDH mutací grade 2-4, glioblastom (charakterizovaný jako difuzní astrocytom grade 4 bez IDH mutace - IDH wild type), oligodendrogliomy s kodelecí 1p/19q a IDH mutací grade 2-3. Samostatné klinické jednotky jsou ohraničené astrocytární nádory a ependymální nádory. Nově je v klasifikaci vice než 40 druhů nádorů. Gliomy s IDH mutací mají při klasické léčbě příznivější prognózu než gliomy wild type. Navíc by bylo možno tuto skupinu cíleně ovlivnit použitím selektivních inhibitorů IDH mutovaného enzymu (např. ivosidenib, vorasidenib), PARP inhibitory (např. olaparib, nilaparib, pamiparib), inhibitory DNA metyltransferázy (např. decitabin). Jedná se o léky již používané v hematoonkologii. Perspektivní je i imunoterapie zaměřená na IDH1 R132H mutovaný enzym u této skupiny gliomů. Probíhají zatím počáteční klinické studie. U IDH nemutovaných gliomů situace méně příznivá, avšak přibližně 2% glioblastomů vykazuje mutaci BRAF V600E a 1% má onkogenní fúze genů neurotrofické tyrozinkinázy. U obojího jsou zkoumány účinky cílené léčby. Neuroonkologii čeká dlouhá cesta, ale je naděje, že individualizovaná, přesně cílená léčba zlepší osud nemocných.
MUDr. Jiří Polívka CSc.
MUDr. Jiří Polívka, CSc. absolvoval Lékařskou fakultu UK v Plzni v roce 1977. Nastoupil na Neurologickou kliniku Fakultní nemocnice Plzeň, je také zaměstnancem Lékařské fakulty v Plzni. Od roku 1991 pracoval ve funkci zástupce přednosty, od roku 2008 je přednostou Neurologické kliniky. Věnuje se cerebrovaskulární problematice a neuroonkologii. Založil Neurosonologickou komisi České neurologické společnosti, 20 let byl předsedou Neurofarmakologické sekce České neurologické společnosti. Je členem Specializační oborové rady Neurologie a předsedou Akreditační komise oboru Neurologie.
Ing. Polívka Jiří, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Potužník Pavel, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Jiří Polívka , CSc.1, Ing. et ing. Jiří Polívka , Ph.D.2, Doc. MUDr. Marián Švajdler , Ph.D.4, MUDr. Pavel Potužník , Ph.D.1, MUDr. Richard Koleják 5,
Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Neurologická klinika 1
Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Ústav histologie a embryologie a Biomedicínské centrum 2
Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Ústav histologie a embryologie a Biomedicínské centrum 3
Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Šiklův ústav patologie 4
Fakultní nemocnice Plzeň a Lékařská fakulta v Plzni, Univerzita Karlova, Neurochirurgická klinika 5
Paraneoplastické syndromy jsou způsobeny vzdáleným imunitně zprostředkovaným působením nádoru, tvoří asi 10% všech nemetastatických neurologických komplikací u pacientů s nádorovým onemocněním. Diagnóza paraneoplastického syndromu může být obtížná a vyžaduje i vyloučení přímého postižení nervového systému nádorem, nepřímého postižení způsobeného koagulopatií, neurotoxickou léčbou, metabolickými komplikacemi a infekcí. Incidence se udává 1,6 až 8,9 případů / 1 000 000 obyvatel / rok a tato jednotka je pravděpodobně poddiagnostikována. Mezi vysoce rizikové fenotypy, které jsou sdružené s nádorovým onemocněním, patří encefalomyelitida, limbická encefalitida, subakutní cerebelární degenerace, syndrom opsoklonus – myoklonus, senzitivní neuronopatie, gastrointestinální pseudoobstrukce a Lambert – Eatonův myastenický syndrom. Dle nových diagnostických kritérií z roku 2021 se protilátky dělí podle rizika jejich asociace s nádorem na vysoce rizikové (> 70 % asociace s nádorovým onemocněním), středně rizikové (30 – 70 % asociace s nádorovým onemocněním) a nízko rizikové (< 30 % asociace s nádorovým onemocněním). Formou kazuistik prezentujeme vyšetřovací postup, klinický vývoj a léčebné možnosti u paraneoplastických syndromů. U pacientů byla prokázána subakutní mozečková degenerace s protilátkami anti-Yo, LGI1 limbická encefalitida a stiff-person syndrom s anti-GAD65 protilátkami. Na paraneoplastické syndromy je důležité myslet, zvláště při atypickém průběhu stonání, a pacienty tímto směrem vyšetřovat. Dle klinického nálezu, druhu paraneoplastické protilátky a dalších pomocných vyšetření lze ev. predikovat odpověď na léčbu a prognózu.
Abstract is not available
MUDr. Jolana Mračková Ph.D.
Lékařka Neurologické kliniky LF UK a FN Plzeň se zaměřením na cerebrovaskulární problematiku, neurointenzivní péči a bolesti hlavy.
as. MUDr. Kotas Rudolf, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Jolana Mračková , Ph.D.1, MUDr. Rudolf Kotas , Ph.D.1,
Neurologická klinika FN Plzeň 1
Předběžný program, změna vyhrazena.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., All rights reserved.
