Declaration
Dear Madam, Sir,
Please note that the websites you intend to access are not intended for the general public, as they contain technical information on medicinal products, including advertising messages relating to medicinal products. This information and communication is intended exclusively for professionals pursuant to Section 2a of Act No. 40/1995 Coll., Ie to persons authorized to prescribe or dispense medicinal products (hereinafter referred to as the expert).
Please note that if you are not an expert, you run the risk of endangering your health or the health of others if you misunderstand or interpret the information obtained, in particular advertising messages that may be part of this site, or used them to establish your own diagnosis or treatment, either in relation to yourself or in relation to other persons.
I declare:
If your statement is not true, we warn you that you are at risk of endangering your health or the health of others.
This site uses cookies. By continuing to use this site you agree to our use of cookies in accordance with our Cookie Policy, Close
Only services that participant order by himself can be sponsored here:
Sponsoring of participants
Registration of exhibiting companies and their representatives
Exhibitors registration
Please start by entering your email address.
Your registration for this event was successful. To cancel or edit your registration please call +420 731 006 620 or send us email to martin.horna@mhconsulting.cz
You can check your order in your profile: My profile
Abstract is not available
prof. MUDr. Roman Herzig Ph.D., FESO, FEAN
CV is not available
prof. MUDr. Roman Herzig , Ph.D., FESO, FEAN1,
Neurologická klinika, Komplexní cerebrovaskulární centrum, LF UK a FN Hradec Králové 1
Raynaudův fenomén je porucha spočívající v opakujících se epizodách vazospazmů na prstech (či jiných akrálních partiích), často po chladové expozici. Klasický průběh barevných změn je trifázický: (pallor – rubor – cyanóza), může být doprovázen bolestí a somatosenzorickými změnami. Prevalence Raynaudova fenoménu se v běžné populaci pohybuje u 3-20% žen a 3-14% mužů (maximum v oblastech s chladným podnebím). Raynaudův fenomén se přirozeně vyskytuje u 26% migreniků (v 96% jde o ženy) oproti 6% u zdravých- je tak častou komorbiditou migrény. Případy bez známé příčiny jsou klasifikovány jako primární (dříve Raynaudova choroba), ty související s jinou příčinou jako sekundární (dříve Raynaudův syndrom). Migréna byla historicky řazena mezi vazospastické poruchy, což by u Raynaudova fenoménu implikovalo sekundární etiologii. Sekundární etiologie je rozmanitá a zahrnuje revmatologická onemocnění (sklerodermie, systémový lupus erythematodes, Sjögrenův syndrom, dermato-/polymyozitida, revmatoidní artritida) nebo farmakologicky navozenou poruchu (např. betablokátory, ergotaminové deriváty, monoklonální protilátky namířené proti CGRP nebo proti CGRP receptoru, gepanty). Oproti primárnímu se sekundární Raynaudův fenomén obvykle objevuje u starších (30+), vyznačuje se abnormálním kapilaroskopickým nálezem a vysokým rizikem komplikací (okluze kapilár, gangréna). Dle literatury dochází k mikrovaskulárním komplikacím až u 5% pacientů léčených anti-CGRP protilátkou nebo gepanty. V nejzávažnějších popsaných případech šlo o gangrénu prstů ruky (s nutností amputace) a zhoršení teleangiektázií obličeje u dvou pacientek trpících sklerodermií. Proto je třeba se u pacientů s migrénou, zvláště u žen s revmatologickým onemocněním, na výskyt Raynaudova fenoménu cíleně tázat a sledovat vývoj této poruchy během anti-CGRP léčby (případně stav dokumentovat a monitorovat pomocí kapilaroskopického vyšetření). Rozhodnutí o vysazení nebo ponechání anti-CGRP léčby závisí na situaci (akcentace preexistujícího Raynaudova fenoménu versus indukce de novo), přítomnosti či absenci revmatologického onemocnění a výsledku kapilaroskopického vyšetření (nález určuje prognózu).
Pavel Řehulka
Absolvoval obor všeobecné lékařství na LF MU v Brně v roce 2011 a získal specializovanou způsobilost v oboru neurologie v roce 2017. V roce 2018 stážoval v Headache Science Center (Fondazione Mondino, Pavia) a účastnil se Migraine preceptorshipu v Danish Headache Center (Rigshospitalet, Kodaň). V roce 2019 vystudoval program Master in headache medicine (Università La Sapienza, Řím). Je členem výboru Sekce pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy České neurologické společnosti ČLS JEP.
MUDr. Nežádal Tomáš, Ph.D.
Je absolventem oboru všeobecné lékařství na 1. LF UK v Praze. Specializovanou způsobilost v oboru neurologie (2. atestace) získal v roce 2003. V roce 2010 obhájil disertační práci na téma “Psychogenní neepileptické záchvaty” a byl mu udělen titul Ph.D. na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2016 pracuje na Neurologickém oddělení Ústavu klinických neurooborů ÚVN v Praze se zaměřením na bolesti hlavy (centrum pro bolesti hlavy) a epileptologii (vedoucí video-EEG monitorovací jednotky). V Institutu neuropsychiatrické péče pracuje od roku 2014 a zaměřuje se především na diagnostiku a léčbu bolestí hlavy, epilepsie a stavů na pomezí neurologie a psychiatrie. V letech 1996 až 2015 do zrušení lůžkového oddělení pracoval na neurologii Nemocnice Na Františku (centrum pro epilepsii, video-EEG). Má funkční odbornost v elektroencelografii a statut epileptologa. Jako odborný asistent vyučuje na Neurochirurgické klinice 1. LF UK v Praze. Je předsedou sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy České neurologické společnosti ČLS JEP, České společnosti pro klinickou neurofyziologii, České ligy proti epilepsii, International Headache Society. Je členem redakční rady časopisu Remedia.
Pavel Řehulka 1,
I. neurologická klinika FN u svaté Anny a LF MU, Brno 1
Abstract is not available
prof. MUDr. Josef Bednařík CSc.
Prof. MUDr. Josef Bednařík, CSc. FCMA, FEAN pracoval od r. 1979 na Neurologické klinice FN U sv. Anny v Brně a od r. 1993 až do současnosti pracuje na Neurologické klinice FN Brno, kterou v letech 2007-2021 vedl jako přednosta. Věnuje se problematice neuromuskulárních a vertebrogenních onemocnění, publikoval 270 původních prací, z toho 100 v mezinárodních impaktovaných časopisech. V letech 2016-2020 vykonával funkci předsedy České neurologické společnosti ČLS JEP.
prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1,
Neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy university a Fakultní nemocnice Brno 1
Abstract is not available
MUDr. Ridzoň Petr
Prof. MUDr. Josef Bednařík, CSc. FCMA, FEAN pracoval od r. 1979 na Neurologické klinice FN U sv. Anny v Brně a od r. 1993 až do současnosti pracuje na Neurologické klinice FN Brno, kterou v letech 2007-2021 vedl jako přednosta. Věnuje se problematice neuromuskulárních a vertebrogenních onemocnění, publikoval 270 původních prací, z toho 100 v mezinárodních impaktovaných časopisech. V letech 2016-2020 vykonával funkci předsedy České neurologické společnosti ČLS JEP.
MUDr. Petr Ridzoň 1,
Neurologická klinika 3.LF UK a FTN v Praze 1
Abstract is not available
Abstract is not available
MUDr. Dostálová Simona, Ph.D.
Studovala 1. lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. Od promoce pracovala na Neurologické klinice 1. LF UK a VFN na pozicích sekundární lékař, lékař specialista, vědecký pracovník s podílem na pedagogické činnosti a v posledních letech jako odborný asistent. Složila dvě atestace v oboru neurologie. V roce 2008 ukončila doktorské studium v oboru neurovědy obhajobou disertační práce na téma Kraniofaciální abnormality při spánkovém apnoickém syndromu. Získala funkční odbornost v elektroencefalografii a spánkové medicíně. V letech 2013-2017 pracovala také ve spánkové poradně INSPAMED. Je autorem nebo spoluautorem řady původních článků a přehledných článků v časopisu s IF, několika kapitol v monografiích a monografie Spánková medicína v kazuistikách. Získala Hennerovu cenu za rok 1999 a za rok 2000 a cenu České společnosti pro výzkum spánku a spánkovou medicínu za nejlepší původní práci za rok 2012 a cenu České neurologické společnosti za vynikající monografii či učební text.
Simona Dostálová 1,
Neurologická klinika 1.LF UK a VFN Praha 1
Abstract is not available
prof. MUDr. Šonka Karel, DrSc.
Karel Šonka je od promoce v roce 1982 (Fakulta všeobecného lékařství UK Praha) trvale zaměstnán na neurologické klinice 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v různých zdravotnických a školských funkcích.
Hlavním profesním zájmem Karla Šonky jsou poruchy spánku a bdění. Zkušenost v této oblasti získal od svých učitelů Bedřicha Rotha (zakladatel spánkového pracoviště na neurologické klinice) a Michela Billiarda (dlouholetý přednosta Centra pro poruchy spánku a bdění v Montpellier).
Karel Šonka 1,
Neurologická klinika 1.LF UK a VFN Praha 1
Úvod: Důležitou součástí péče o pacienty s amyotrofickou laterální sklerózou (ALS) je monitorace jejich funkčního stavu, na jejímž základě jsou pak indikovány případné intervence (např. zavedení perkutánní endoskopické gastrostomie, dechové podpory apod.). Tuto monitoraci v optimálním rozsahu zajišťují standardizované dotazníkové nástroje. Nejpoužívanějším dotazníkem u ALS pacientů je revidovaná verze ALSFRS-R (Amyotrophic Lateral Sclerosis Funcional Rating Scale – Revised) a jeho rozšířená verze (ALSFRSR-EX), které komplexně hodnotí zejména motorické postižení. Dotazníky jsou k dispozici v základní verzi (administrované lékařem) a nově také ve verzi určené pro self-administraci. Dotazník ALSAQ-40 (Amyotrophic Lateral Sclerosis Assessment Questionnaire – 40 items) je sebehodnotící dotazník v rozsahu 40 otázek, který vedle příznaků motorického postižení reflektuje i psychologické aspekty onemocnění. Borgova škála popisuje subjektivní vnímání intenzity dušnosti pacienta. Škála DYALS (DYsphagia in ALS) je jednoduchý dotazník, který zahrnuje 10 položek odrážejících poruchy polykání tekutin i tuhých soust a další možné symptomy dysfagie (pocit uvíznutí jídla v krku, kašel při jídle nebo pití, váhový úbytek). Cílem této multicentrické studie bylo validovat nově vytvořené české a slovenské verze všech zmíněných dotazníků (a v případě ALSFRS-R pak zhodnotit míru shody běžně lékařem administrované verze s verzí určenou pro self-administraci). Metodika: Překlad dotazníků do českého a slovenského jazyka byl proveden metodou forward - backward translation. První administrace dotazníků (ALSFRS-R+ EX v self-administrované verzi, ALSAQ-40, DYALS, Borgova škála) byla provedena během klinické kontroly pacienta na některém ze 4 velkých českých či slovenských neuromuskulárních center (FN Brno, FN Motol, UN Bratislava-Ružinov, UN Martin). Readministrace identických dotazníků v odpovídajícím jazyce byla provedena telefonicky 7 dní poté. Následně byla provedena ještě další telefonická administrace dotazníků ALSFRS-R+ EX a to tentokrát v ne-self-administrované verzi s odstupem dalších 7 dní. Týdenní odstup byl zvolen v souladu s přístupem podobných zahraničních validačních studií jiných jazykových verzí tak, aby mezi opakovanými administracemi s vysokou pravděpodobností nedošlo k významné změně klinického stavu pacienta. Výsledky: Do projektu bylo zařazeno 50 pacientů s ALS (27 mužů, 23 žen, průměrný věk 59.8 let, medián 61 let, min 34, max 78, SD +/- 11.36). Porozumění české i slovenské jazykové verzi dotazníků bylo ve všech případech zcela bezproblémové. Rozdíly sumárních skóre jednotlivých dotazníků mezi první a druhou administrací nebyly statisticky významné a nepřesahovaly 10 % maximálního bodového rozsahu, kterého daný dotazník mohl nabývat. Mezi opakovanými administracemi sebehodnotící verze ALSFRS-EX dosáhl rozdíl nejvýše šest bodů. Nejvyšší rozdíl mezi sebehodnotící verzí zmíněného dotazníku a verzí administrovanou hodnotitelem bylo pět bodů. Byla potvrzena vynikající reprodukovatelnost dotazníků ALSFRS-R (a ALSFRS-R EX) s vysokou shodou výsledků mezi jednotlivými administracemi (intraclass korelační koeficient (ICC) 0,985-0,994). Vynikající shoda byla prokázána také u dotazníků ALSAQ-40 (ICC 0,905) a uspokojivé hodnoty ICC byly prokázány i u DYALS a Borgovy škály. Cronbachova alfa dosáhla u všech dotazníků hodnot kolem 0,98 a vyšších, což potvrzuje jejich vysokou vnitřní konzistenci. Všechny výše popsané statistické testy dosáhly u všech hodnocených dotazníků statistické významnosti. Závěry: Provedená studie potvrzuje, že české a slovenské jazykové verze všech testovaných dotazníků jsou spolehlivým, reprodukovatelným a validním nástrojem hodnocení funkčního stavu a kvality života pacientů s ALS. Všechny hodnocené dotazníky prokázaly velmi dobrou srozumitelnost pro pacienty, vynikající reprodukovatelnost výsledků při opakované administraci a vysokou vnitřní konzistenci. Česká i slovenská jazyková verze dotazníku ALSFRS-R určená pro self-administraci vykazuje excelentní shodu s verzí ALSFRS-R administrovanou hodnotitelem.
MUDr. Ľubica Joppeková
CV is not available
MUDr. Ľubica Joppeková 1, 2, , MUDr. Adam Betík 1, 2, , MUDr. Daniel Baumgartner 5, MUDr. Radim Mazanec 5, MUDr. Monika Turčanová-Koprušáková , Ph.D.3, MUDr. Ivan Martinka , Ph.D.4, Doc. MUDr. Eva Vlčková , Ph.D.1, 2, ,
Neurologická klinika, ERN-EURO NMD Centrum, Fakultní nemocnice Brno 1
Lékařská fakulta Masarykovy Univerzity v Brně 2
Neurologická klinika, Jesseniova lekárska fakulta Univerzity Komenského a Univerzitná nemocnica Martin 3
Nemocnica Ružinov, Univerzitná nemocnica Bratislava 4
Neurologická klinika 2.LF UK a FN Motol 5
Úvod: Stále častěji jsou publikovány kazuistiky i nevelké soubory nemocných s projevy postižení periferního nervového systému v souvislosti s prodělaným onemocněním COVID-19. Velmi málo sdělení se týká následků po očkování COVID-19. Nejčastěji se jedná o akutní zánětlivou polyradikuloneuritidu. Jsou však i nemocní s rozvojem postižení typu chronické zánětlivé demyelinizační polyneuropatie (CIDP). Cílem naší práce bylo zjistit možný výskyt CIDP po očkování proti COVID-19 na 2 neuromuskulárních pracovištích. Materiál a metodika: V databázi našich dvou pracovišť jsme vyhledali celkem 9 nemocných, u nichž došlo k manifestaci CIDP po vakcinaci. Náš soubor tvořily 3 ženy a 6 mužů ve věku 42-71 let. U 7 nemocných se jednalo vakcínu firmy Pfizer, u jednoho o Modernu a u jednoho o vakcínu firmy Astra Zeneca. Po 1. dávce očkování se CIDP rozvinula u 2 nemocných, po 2. dávce u 3, a po 3. dávce u 4 nemocných. Začátek manifestace CIDP byl u jednoho nemocného do dvou dnů po vakcinaci, u 3 nemocných po 2 týdnech, u 3 nemocných po 3 týdnech a u 2 nemocných ve 4 týdnu po vakcinaci. Všichni nemocní měli vyšetření likvoru a podstoupili EMG vyšetření. U 4 nemocných byly vyšetřené protilátky proti gangliosidům. Výsledky: Klasickou formu s postižením všech končetin mělo 6 nemocných, fokální formu jeden a multifokální formu 2 nemocní. U dvou nemocných byla v likvoru bílkovina v normě a 7 nemocných mělo hyperproteinorachii. U jednoho nemocného dosáhla hodnota bílkoviny 2,24 g/l . U 3 nemocných byly přítomné pozitivní protilátky proti gangliosidům. Počet buněk byl v normě až na 1 nemocného, u kterého jsme zjistili 51 monocytů v 1 mm3. Na MRI nebyly známky postižení kořenů ani pletení. EMG vyšetření odpovídalo kritériím CIDP z roku 2021 a při kontrole po léčbě došlo vždy k částečné úpravě parametrů. V terapii jsme s efektem podali kortikoidy u 5 nemocných, u 3 nemocných došlo k zlepšení po intravenózně podaných imunoglobulinech a u 1 nemocného – po neúspěchu kortikoidů i imunoglobulinů i.v. – byla s úspěchem použita léčebná plazmaferéza. Závěr: Rozvoj CIDP po vakcinaci proti COVID-19 je jedním z nežádoucích vedlejších účinků a je nezbytné získat další klinická, diagnostická i léčebná fakta. U všech nemocných došlo po léčbě k různě výraznému zlepšení klinického nálezu.
doc. MUDr. Edvard Ehler CSc., FEAN
Po absolvování lékařské fakulty UJEP Brno pracoval na neurologii v Ostravě a od r.1975 v Pardubicích. Téma kandidátské práce byla proximální diabetická neuropatie a téma habilitační práce mononeuropatie. Věnuje se jednak klinické neurologii a výrazněji neuromuskulárním onemocněním, a to včetně elektrofyziologie. Své publikace převážně zaměřuje na neuromuskulární choroby. Má rozsáhlou pedagogickou aktivitu - FZS v Pardubicích, lékařská fakulta v Hradci Králové, IPVZ Praha.
doc. MUDr. Edvard Ehler , CSc., FEAN1, prof. MUDr. Ivana Štětkářová , CSc.,FEAN2, MUDr. Michal Židó 2,
Neurologická klinika FZS Univerzity Pardubice a PKN 1
2Neurologická klinika, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a FNKV, Praha 2
Úvod: Amyotrofická laterálna skleróza (ALS) je najčastejším ochorením motoneurónov s infaustnou prognózou. Pacienti s ALS postupne strácajú schopnosť vôľového pohybu. Postihnuté sú svaly končatín, ale aj svaly zodpovedné za dýchanie, prehĺtanie a reč. Aj v súčasnosti trvá stanovenie diagnózy ALS v priemere 12 mesiacov od objavenia sa motorických príznakov a približne polovica pacientov je spočiatku diagnostikovaná nesprávne. Hoci bolo navrhnutých niekoľko molekúl ako vhodné biomarkery, klinicky potvrdený popis pre včasnú alebo dokonca premotorickú diagnózu ALS nie je k dispozícii. Vzhľadom na už pokročilé štádium ochorenia v čase stanovenia diagnózy, ako aj rýchlu progresiu ochorenia je včasná diagnóza potrebná pre účinnú liečbu modifikujúcu ochorenie. Približne 10 % všetkých pacientov s ALS má genetickú príčinu a genetické testovanie môže identifikovať nositeľov premotorických génových mutácií (PGMC) medzi rodinnými príslušníkmi týchto pacientov s familiárnou formou ALS. PGMC sú vystavení riziku vzniku ochorenia v dôsledku kauzálnej mutácie génu, ale ešte sa u nich nerozvinuli motorické príznaky. Cieľ: Vytvoriť klinicko-molekulárny obraz u nositeľov génových mutácií v premotorickom štádiu ochorenia (PGMC), ktorý by objasnil molekulárnu patogenézu ALS a umožnil včasnejšiu diagnostiku. Metodika: Do štúdie budú zahrnutí pacienti so včasným štádiom ALS, ALS-mimicks, nositelia mutácie v géne pre ALS ešte v premotorickom štádiu a zdravé kontroly. PGMC a kontrolné subjekty budú z viacerých odborných centier (v Nemecku, Francúzsku, Švajčiarsku, na Slovensku, v Turecku a Izraeli) nakoľko ide o konzorcium financované v rámci výzvy na predkladanie návrhov v rámci spoločného programu EÚ na výskum neurodegeneratívnych ochorení na rok 2021: "Prepojenie prediagnostických porúch fyziologických systémov s neurodegeneratívnymi ochoreniami" Zahrnuté budú aj longitudinálne údaje a vzorky likvoru (CSF) od nositeľov génu, u ktorých sa už vyvinuli motorické príznaky ALS. Všetky subjekty (1) vyplnia dotazník o súčasných a minulých klinických príznakoch a faktoroch prostredia v rozsahu posledných 10 rokov svojho života, (2) darujú biologické vzorky (krv, moč, slzy, a CSF) a absolvujú čuchový test. Vzorky sĺz, krvnej plazmy a CSF sa použijú na analýzu proteomického profilu kohorty PGMC pomocou kombinácie detekčnej hmotnostnej spektrometrie a cielených imunoanalýz. Klinické údaje získané v dotazníku a molekulárne údaje budú integrované s cieľom vytvoriť klinicko-molekulárny odtlačok PGMC. V intervale jedného roka sa vykonajú dve hodnotenia s cieľom charakterizovať vývoj tohto odtlačku u osôb s ALS a kontrolných osôb. Nakoniec sa odtlačok PGMC podrobí biologickej validácii na skupine pacientov s čisto motorickými symptómami, ktorá zahŕňa pacientov vo veľmi skorých štádiách ALS alebo v prípadoch imitujúcich ALS (tzv. ALS-mimics). Táto kohorta sa bude zbierať paralelne na všetkých klinických pracoviskách. Záver: Očakávame, že klinicko-molekulárny odtlačok nielen zlepší diagnostickú presnosť, ale prinesie aj informácie o molekulárnych a patofyziologických príčinách ALS, čo v konečnom dôsledku umožní účinné stratégie liečby.
MUDr. Monika Turčanová PhD.
Autorka pracuje na Neurologickej klinike JLF UK a UNM v Martine od r. 2005, kde pôsobí ako neurológ, vedúci lekár EMG laboratória a Centra pre zriedkavé autoimunitne podmienené a neurodegeneratívne ochorenia v Martine. Pracuje tiež ako odborný asistent pre výučbu slovenských a zahraničných študentov pre lekárske a nelekárske odbory na JLF UK v Martine. Je členom Slovenskej neurologickej spoločnosti a členkou výboru v sekcii pre neuromuskulárne ochorenia. Je členom výboru Európskej neurologickej spoločnosti (EAN) v paneli periférnych neuropatií. Pravidelne aktívne prednáša na národných a medzinárodných neuromuskulárnych podujatiach, pôsobí ako aktívny školiteľ v oblasti elektromyografie a neuromuskulárnych ochorení na Slovensku. V molekulárno-genetickej diagnostike geneticky podmienených a autoimunitne podmienených ochorení spolupracuje s ďalšími významnými pracoviskami na Slovenku aj v zahraničí. Je autorom alebo spoluautorom niekoľkých významných publikácií v slovenskom a anglickom jazyku v oblasti neuromuskulárnych ochorení.
MUDr. Monika Turčanová Koprušáková , PhD.1, Doc. RNDr. Martin Kolísek , Dr.rer.nat2, MUDr. Kristián Šveda 1, MUDr. Milan Grofik , PhD.1, Prof. MUDr. Egon Kurča , PhD.1, Prof. MVDr. Norbert Žilka , DrSc.3,
Neurologická klinika JLF UK a UNM, Kollárova 2, 036 01 Martin 1
Martinské centrum pre biomedicínu, Malá hora 11161/4D, 036 01 Martin 2
Neuroimunologický ústav SAV, Dúbravská cesta 9, 845 10 Bratislava 45 3
Úvod: Spinální svalová atrofie (SMA) je geneticky podmíněné progresivní neurodegenerativní onemocnění s autosomálně recesivní dědičností charakterizované absencí tvorby surviving motoneuron (SMN) proteinu, která způsobuje nevratnou ztrátu motoneuronů předních rohů míšních. Bez včasně zahájené kauzální terapie vede toto onemocnění k těžké invaliditě a má vysokou míru úmrtnosti. Od roku 2020 je v České republice k dispozici genová terapie onasemnogene abeparvovec (Zolgensma), jejíž účinek, podobně jako u ostatních kauzálních terapií (nusinersen a risdiplam), závisí značně na časnosti zahájení. V případě zahájení léčby v presymptomatickém stádiu je šance i na zcela normální motorický vývoj. Proto byl od 1.1.2022 v ČR spuštěn pilotní projekt novorozeneckého screeningu SMA, zaměřený na detekci homozygotní delece exonu 7 SMN1 genu metodou real time PCR ze suché krevní kapky. Tato varianta je přítomná u přibližně 94 % pacientů s SMA. V případě pozitivního záchytu probíhá včasná konfirmace pomocí metody MLPA se současným stanovením počtu kopií SMN2 genu. S výsledkem je pacient informován o možnostech kauzální léčby, která je bez zbytečných odkladů zahájena a volena dle případných kontraindikací jednotlivých preparátů. Metodika: U pacientů s SMA, kterým byla (1) podána genová terapie a/nebo (2) byli zachyceni z novorozeneckého screeningu jsme zaznamenali počet kopií SMN2 genu, klinický stav v době diagnosy/podání kauzální terapie, typ podané kauzální terapie, výskyt nežádoucích účinků a kumulativní dávku kortikosteroidů potřebnou pro jejich překlenutí. Pacienti byli vyšetření, specifickými pohybovými škálami (HFMSE nebo CHOP Intend) před podáním kauzální terapie a dále v pravidelných intervalech v průběhu dalšího sledování. Výsledky: Z 20 pacientů zachycených z pilotního projektu celorepublikového screeningu mělo celkem pět pacientů dvě kopie SMN2, tři kopie mělo celkem šest pacientů, čtyři kopie mělo rovněž šest pacientů a dva pacienti měli pět a více kopií SMN2 genu. Dále byli dva pacienti se dvěma kopiemi SMN2 genu diagnostikováni ještě před vyšetřením z novorozeneckého screeningu vzhledem k tíži jejich fenotypu. U těchto dvou pacientů byl volen paliativní přístup. Do našeho centra bylo referováno celkem 15 pacientů z novorozeneckého screeningu, všichni pacienti s dvěma kopiemi SMN2 mělo již při první návštěvě symptomy onemocnění. Genová terapie byla dosud v našem centru podána 32 pacientům, celkem 7 pacientům presymptomaticky. U 18 pacientů předcházelo podávání jiné kauzální terapie. Výskyt nežádoucích účinků byl četný, nejčastějšími byli změny leukocytů (18/32), závažná hepatopatie (AST>2x horní limit normy) (12/32) a trombocytopenie (10/32). Všechny nežádoucí účinky se upravily, dle potřeby po eskalaci kortikoterapie. Žádný z pacientů nezemřel, U všech pacientů jsme pozorovali trend zlepšení ve specifických motorických škálách, u žádného nedošlo ke zhoršení funkce polykání. Celkem 3/32 pacientů měli BiPAP na noc před podáním terapie, u 2 z nich byl po podání terapie vysazen, u žádného z pacientů nebyl indikován po podání terapie. Závěr: Genová terapie je účinnou kauzální terapií SMA, v případě presymptomatického podání může zajistit normální motorický vývoj. U léčených pacientů může nicméně dojít během prvních měsíců po léčbě k závažným nežádoucím účinkům, které je třeba bedlivě monitorovat a zasáhnout dle potřeby, často ve spolupráci s pediatry či hematology. Novorozenecký screening umožňuje zachytit a léčit pacienty v presymptomatickém období, avšak u některých pacientů jsou přítomny příznaky onemocnění již při narození. Dále je třeba pamatovat, že screening nezachytí složené heterozygoty (cca 5-6 % pacientů s SMA). Proto i přes nesporné vylepšení prognózy nelze očekávat normální motorický vývoj u všech pacientů s SMA.
Marie Rohlenová
SOUHRNEM
Jsem sekundární lékařka zařazená do specializačního vzdělávání v oboru dětské neurologie, se zájmem o nervosvalová onemocnění dětského věku.
Kromě klinické práce jsem studentkou Ph.D. programu. Mým hlavním zaměřením jsou dystrofinopatie a jejich mimosvalové komplikace.
VZDĚLÁNÍ
2017 – NYNÍ
2. LÉKAŘSKÁ FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE
Ph.D. studium, obor neurovědy. (Od 04/2022 studium přerušeno z důvodu rodičovské dovolené)
2010 – 02/2017
2. LEKARSKA FAKULTA UNIVERZITY KARLOVY V PRAZE
Všeobecné lékařství, titul MUDr.
02/2016-06/2016
FACULTE DE MEDECINE – UNIVERSITE DE MONTPELLIER, FRANCE
Program Erasmus
PROFESNÍ ZKUŠENOSTI
SEKUNDÁRNÍ LÉKAŘKA
FAKULTNÍ NEMOCNICE V MOTOLE, KLINIKA DĚTSKÉ NEUROLOGIE (OD DUBNA 2017)
• Práce na lůžkovém oddělení, pohotovostní služby
• Práce v nervosvalovém centru, pomocný výzkumník v klinických studiích, výzkumná činnost v rámci Ph.D. studia
PUBLIKACE
• Šedivá M, Laššuthová P, Zámečník J, et al. Novel variant in the KCNK9 gene in a girl with Birk Barel syndrome. European Journal of Medical Genetics [online]. 2019 [cit. 2019-08-06]. DOI: 10.1016/j.ejmg.2019.01.009. ISSN 17697212. Dostupné z: https://linkinghub.elsevier.com/retrieve/pii/S1769721218304865¨
• Sedláčková L, Laššuthová P, Štěrbová K, et al. UBTF Mutation Causes Complex Phenotype of Neurodegeneration and Severe Epilepsy in Childhood. Neuropediatrics [online]. 2019, 50(01), 057-060 [cit. 2019-08-06]. DOI: 10.1055/s-0038-1676288. ISSN 0174-304X. Dostupné z: http://www.thieme-connect.de/DOI/DOI?10.1055/s-0038-1676288
• Rohlenová M, Machová K, Stará V. et al. Characteristics of a cohort of boys with Duchenne and Becker muscular dystrophies - a study from a single neuromuscular center. Česká a slovenská neurologie a neurochirugie. 04/2020
• Alonso-Pérez J, González-Quereda L, Bello L, et al.. New genotype-phenotype correlations in a large European cohort of patients with sarcoglycanopathy. Brain. 2020 Sep 1;143(9):2696-2708. doi: 10.1093/brain/awaa228. Erratum in: Brain. 2022 Nov 03;: PMID: 32875335.
GRANTOVÉ PROJEKTY
GRANTOVÁ AGENTURA UNIVERZITY KARLOVY (GAUK) (10/2020 – NYNÍ, OD 04/2022 PŘERUŠENO Z DŮVODU RD)
• Projekt číslo 2120281: Mimosvalové komplikace u dětských pacientů s dystrofinopatiemi
• Hlavní výzkumník
MUDr. Marie Rohlenová 1, MUDr. Markéta Kumhera 1, MUDr. Barbora Lauerová 1, MUDr. Michal Gloser 1, doc. MUDr. Jana Haberlová , Ph.D.1,
Klinika dětské neurologie 2. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze a Fakulní nemocnice v Motole 1
Nespavost je podle zjednodušené a snadno zapamatovatelné definice dána neschopností spánek navodit a/nebo spánek udržet při dodržení odpovídajících podmínek k nerušenému spánku. Nekvalitní/nedostatečný spánek pak významně ovlivňuje kvalitu našeho života. Etiopatogeneze nespavosti je v současnosti pojímána komplexně jako kombinace psychoneurobiologických, kognitivně-behaviorálních a epigenetických faktorů. V léčbě nespavosti hraje nejdůležitější roli vedle psychoterapie i farmakoterapie. Ta však přináší kromě pozitivního efektu i časté komplikace. Kromě všeobecně známých nežádoucích účinků u chronicky podávaných léků (hypnotika, sedativa, anxiolytika) se může na kvalitě spánku a rozvoji nespavosti podílet i souběžně podávaná medikace. Insomnie se může rozvinout jako vedlejší příznak při užívání stimulancií, antidepresiv, antihypertensiv, hypolipidemik, anorektik, kortikosteroidů, antiparkinsonik, antiepileptik, dekongescentů, theofilinu ad.. Nesmíme zapomínat ani na vliv alkoholu, kofeinu a dalších (rekreačních) drog. Nejen znalost farmakologických vlastností léků, ale už jen povědomí, že podávané léky mohou ovlivňovat kvalitu spánku a bdění, napomohou zlepšit kvalitu života pacientů.
MUDr. Martin Pretl CSc.
MUDr. Martin Pretl, Csc. působí jako vedoucí lékař společnosti INSPAMED s.r.o. od jejího založení v roce 2009. Po studiích na 1. LF UK pracoval na neurologické klinice 1. LFUK a VFN. V roce 2013 získal jako jeden z prvních nejvyšší evropské vzdělání v oboru spánkové medicíny – Certifikát ESRS SOMNOLOGIST – Expert in Sleep Medicine.
MUDr. Martin Pretl je členem Evropské společnost i pro výzkum spánku a České společnost pro výzkum spánku a spánkovou medicínu. Spoluzakládal Asociaci soukromých neurologů (ASN), jíž je předsedou, je členem Rady Sdružení ambulantních specialistů (SAS) a řadovým členem České neurologické společnosti (ČNS).
V roce 1996 absolvoval stáž na spánkové klinice v Lyonu u prof. Challamel a v roce 2003 postdoktorandské studium na Stanfordově Univerzitě u prof. Mignota.
MUDr. Martin Pretl je autorem či spoluautorem mnoha odborných článků a kapitol v odborných knihách a učebnicích, podílel se na tvorbě odborných doporučení týkajících se spánkové medicíny v ČR i při EU. Přednáší na českých i světových odborných fórech, popularizuje spánkovou medicínu pro laickou veřejnost.
Martin Pretl 1,
Inspamed, s.r.o., Institut spánkové medicíny, Praha 1
Nadměrná denní spavost může být důsledkem užívání léků ovlivňujících kvalitu a architekturu nočního spánku. Popsaný vliv mohou vykazovat všechna farmaka procházející hematoencefalickou bariérou. Kromě léčiv primárně cílících na CNS (ASM, antidepresiva, antipsychotika) se s ovlivněním spánku můžeme setkat u některých analgetik i léčiv zaměřených na kardiovaskulární či respirační systém. Vzájemnému odlišení jednotlivých dílčích vlivů způsobujících nadměrnou denní spavost – farmaka / jimi vyvolaná či nezávislá spánková patologie – může napomoci spánková monitorace, ideálně kompletní polysomnografie.
MUDr. Kateřina Seltenreichová Ph.D.
1998 - dosud: Neurologické oddělení NNH, od r. 2006 Centrum pro poruchy spánku Na Homolce
1997 - 1998: Neurologická klinika VFN
1991 - 1997: studium na 1. LF UK v Praze
Kateřina Seltenreichová 1,
Nemocnice Na Homolce 1
Abnormální pohyby související se spánkem například syndrom neklidných nohou a periodické pohyby končetinami mohu být ovlivněny užívanou medikací. V prezentaci bude upozorněno zejména na léčiva, která indukují či zhoršují tyto poruchy. Mezi takové léky patří i běžně užívaná antidepresiva, což bude ilustrováno i kazuistickými sděleními. Podpořeno projektem Národní ústav pro neurologický výzkum (Program EXCELES, ID: LX22NPO5107) – Financováno Evropskou unií – Next Generation EU; výzkumným programem Karlovy univerzity: Cooperatio Neuroscience; projektem Všeobecné fakultní nemocnice v Praze MZ ČR-RVO-VFN64165.
MUDr. Simona Dostálová Ph.D.
CV is not available
Simona Dostálová 1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd Univerzita Karlova v Praze, 1. lékařská fakulta a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Již od 60. let 20. století je známo, že antidepresiva, zejména tricyklika a SSRI, potlačují REM spánek (zkracují jeho trvání a prodlužují jeho latenci). O něco později se zjistilo, že tricyklika narušují fyziologickou svalovou atonii v REM spánku. To platí i pro SSRI. Porucha svalové atonie v REM spánku je základní příznak a také základní patofyziologický moment poruchy chování v REM spánku (REM sleep behavior disorder, RBD). RBD se vyskytuje často u synukleinopatií (nejvíce u Parkinsonovy nemoci a demence s Lewyho tělísky) a u narkolepsie. RBD bez přítomnosti jiných nemocí u lidí nad 50 let věku je považovaná za prodromální stádium synukleinopatie. Aplikace tricyklických antidepresiv a SSRI může vyvolat časnější objevení se příznaků RBD. Podobně ale méně významně působí pravděpodobně i betablokátory.
Prof. MUDr. Karel Šonka DrSc.
Karel Šonka je od promoce v roce 1982 (Fakulta všeobecného lékařství UK Praha) trvale zaměstnán na neurologické klinice 1.lékařské fakulty Univerzity Karlovy a Všeobecné fakultní nemocnice v Praze v různých zdravotnických a školských funkcích.
Hlavním profesním zájmem Karla Šonky jsou poruchy spánku a bdění. Zkušenost v této oblasti získal od svých učitelů Bedřicha Rotha (zakladatel spánkového pracoviště na neurologické klinice) a Michela Billiarda (dlouholetý přednosta Centra pro poruchy spánku a bdění v Montpellier).
Prof. MUDr. Karel Šonka , DrSc.1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, 1. Lékařská fakulta University Karlovy a Všeobecná fakultní nemocnice v Praze 1
Dýchání je během spánku regulováno cirkadiánními, endokrinními, mechanickými a chemickými faktory. Volní kontrola dýchání je ve spánku potlačena. Spánková stadia mají vliv na ventilační aktivitu. V NREM stádiích spánku N1 a N2 pozorujeme vice periodické dýchání, pravidelnější a stabilnější je pak ve stádiu NREM spánku N3. V REM spánku je ventilace nepravidelná. Navíc, během REM vázané svalové atonie, se může projevit I nedostatečná funkce bránice, což může vest ke vzniku poruchy dechu vázané na spánek (sleep-disordered breathing; SDB). Medikace může mít vliv na dýchání ve spánku prostřednictvím různých mechanismů. Může měnit chemickou a nervovou kontrolu dýchání, může měnit spánkovou architekturu,ale take pozivině působit na svalové napětí a poruchu dechu ve spánku zlepšit. V prezentaci uvádím jednotlivé rizikové skupiny léků a jejich hlavní vliv na dýchání ve spánku.
MUDr. Jana Slonková Ph.D.
CV is not available
Jana Slonková 1,
Neurologická klinika FN Ostrava, tř. 17. listopadu 1790, Ostrava- Poruba, ČR; Katedra klinických neurověd LF OSU, Syllabova 19, Ostrava- Zábřeh, 703 00 1
Úvod: Priame perorálne antikoagulanciá majú v dnešnej dobe široké indikačné spektrum. Stanovenie ich hladiny v plazme nie je rutinne odporúčané ani potrebné, avšak poznáme situácie, kedy je to vhodné. Metodika: Vedecká práca sa zaoberá vývojom a validáciou metódy vhodnej na súčasnú kvantifikáciu koncentrácie apixabanu, rivaroxabanu, edoxabanu aj dabigatranu v plazme, využívajúc kvapalinovú chromatografiu s hmotnostnou spektrometriou. Pacientom nastaveným na liečbu perorálnymi antikoagulanciami boli odoberané vzorky krvi tesne pred užitím a 2 hodiny po užití liečby. U pacientov s akútnou cievnou mozgovou príhodou na liečbe priamymi perorálnymi antikoagulanciami boli vzorky odoberané v čase prijatia na Neurologickú kliniku Univerzitnej nemocnice Martin. Výsledky a záver: Na záver môžeme konštatovať, že metóda bola úspešne validovaná, pričom jej výhodou je krátky čas analýz ako aj rýchla a jednoduchá predpríprava vzorky.
MUDr. Lucia Babalová PhD.
CV is not available
MUDr. Lucia Babálová , PhD.1, Mgr. Nela Žideková , PhD.2, PharmDr. Martin Kertys , PhD.2, doc. MUDr. Štefan Sivák , PhD.1, prof. MUDr. Egon Kurča , PhD., FESO1, Mgr. Kristián Pršo 2, MUDr. Kristína Brisudová 3, prof. MUDr. Mgr. Juraj Mokrý , PhD.2, prof. MUDr. Matej Samoš , PhD.3, MUDr. Tomáš Bolek , PhD.3, doc. MUDr. Vladimír Nosáľ , PhD., FESO1,
Neurologická klinika, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 1
Ústav farmakológie, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 2
I.interná klinika Jesseniova lekárska fakulta v Martine, Univerzita Komenského v Bratislave 3
Úvod: Složení karotických aterosklerotických plátů hraje hlavní roli v riziku cévní mozkové příhody nezávisle na stupni stenózy a lze jej detekovat neinvazivními diagnostickými metodami, včetně výpočetní tomografie (CT), magnetické rezonance (MR) a ultrasonografie (US).Cílem studie bylo odhadnout diagnostickou přesnost 1) celkových, 2) specifických, 3) nestabilních a 4) stabilních charakteristik karotického plátu pomocí těchto zobrazovacích metod ve srovnání s histologií u pacientů se symptomatickými a asymptomatickými karotickými pláty. Metody: Prohledali jsme Medline Ovid, Embase.com, Cochrane Library a Web of Science. V prvním kroku byla hodnocena diagnostická přesnost neinvazivních metod v detekci charakteristik a v dílčí analýze pak přesnost metod v detekci nestabilního plátu. QUADAS-2 byl použit k posouzení kvality studií a k analýze dat byla použita jednorozměrná a dvourozměrná metaanalýza náhodného účinku. Výsledky: Nalezli jsme 107 studií, jejichž výsledkem bylo 253 srovnání diagnostické přesnosti 16 celkových charakteristik karotického plátu (28 CT, 120 MR a 105 US studií). CT prokázalo nejvyšší diagnostickou přesnost pro detekci charakteristik karotického plátu (senzitivita 82 % [95 % CI: 76–87], specificita 93 % [95 % CI: 87–97], přesnost 89 % [95 % CI: 84–93]), zejména pro ulceraci, kalcifikaci a krvácení do plátu (IPH). Podobně vysokou přesnost měla MR (senzitivita 84 % [95 % CI: 81–86], specificita 89 % [95 % CI: 87–91], přesnost 87 % [95 % CI: 85–88]; p = 0,374 oproti CT), rozlišovala mezi stářím IPH a nejpřesněji detekovala fibrózní čepičku, zánět a neovaskularizaci. US prokázala signifikantně nižší specificitu a diagnostickou přesnost ve srovnání s CT a MR (senzitivita 78 % [95 % CI: 74–82], specificita 79 % [95 % CI: 74–82], přesnost 78 % [95% CI: 75– 81], p<0,001). V dílčí analýze jsme zjistili, že MR má vysokou přesnost (90 % [95 % CI: 82–95]) v detekci nestabilního plátu, podobnou jako CT (86 % [95 % CI: 76–92]; p > 0,05), zatímco US vykazovala menší přesnost (80 % [95 % CI: 75–84]; p = 0,013). CT prokázalo vysokou diagnostickou přesnost při detekci nestabilních i stabilních charakteristik (89 % a 90 %) podobně jako MRI (86 % a 89 %; p > 0,05); US měla nižší přesnost (77 %, p < 0,001 a 82 %, p > 0,05). Závěr: CT a MRI se zdají být vysoce výkonnými diagnostickými metodami pro celkové hodnocení karotického plaku a pro hodnocení nestabilního plátu, zatímco US prokázala významně nižší diagnostickou přesnost. CT dokáže přesně detekovat základní charakteristiky plátu, zatímco MRI by měla být použita pro komplexní posouzení karotického plátu, protože může odhalit všechny charakteristiky plátu, což umožní lepší posouzení rizika mozkové příhody.
David Pakizer
David Pakizer vystudoval obor Radiologická asistence a následně nádstavbovou specializaci Zobrazovací technologie v radiodiagnostice. V současné době je postgraduálním studentem oboru Klinické neurovědy na Ostravské univerzitě. Zabývá se výzkumem aterosklerotického postižení magistrálních tepen mozku, cévní mozkové příhody a umělé inteligence pro zobrazovací metody v neuroradiologii v Centru zdravotnického výzkumu Ostravské univerzity. Cílem jeho neuroradiologického výzkumu je zlepšit neinvazivní zobrazování charakteristik aterosklerotického plátu v karotických tepnách, což by vedlo ke snížení výskytu cerebrovaskulárních onemocnění u rizikových pacientů.
Mgr. David Pakizer 1, Priv.-Doz. Patrick Taffé , MSc., Ph.D.2, Mgr. Jiří Kozel 1, Jolanda Elmers 3, Prof. MUDr. Janusz Feber , FRCPC1, 4, , Prof. Patrik Michel , MD, FESO, FWSO, FEAN, FAHA5, Prof. MUDr. David Školoudík , Ph.D., FEAN, FESO1, Gaia Sirimarco , MD, Ph.D., MER5, 6, ,
Centrum zdravotnického výzkumu, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita, Ostrava 1
Centrum primární péče a veřejného zdraví, Ústav biostatistiky, Univerzita v Lausanne, Lausanne, Švýcarsko 2
Lékařská knihovna, Univerzita v Lausanne, Univerzitní nemocnice Lausanne, Lausanne, Švýcarsko 3
Nefrologická klinika, Ústav pediatrie, Dětská nemocnice Eastern Ontario, Ottawská univerzita, Ottawa, Kanada 4
Cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Ústav klinických neurověd, Univerzitní nemocnice Lausanne, Lausanne, Švýcarsko 5
Neurologická klinika, Ústav interní medicíny, Nemocnice Riviera Chablais, Rennaz, Švýcarsko 6
Úvod: Úspěch technického provedení mechanické trombektomie (MT) závisí na mnoha faktorech. S ohledem na zkušenosti intervenčního radiologa a anatomické vaskulární odlišnosti jednotlivých pacientů má i technické limity. V našem souboru jsme se zaměřili na ověření účinnosti a bezpečnosti intraarteriálního podání eptifibatidu v případech, kdy standardními instrumenty nebylo dosaženo dostatečného stupně rekanalizace. Metodika: Studie zahrnovala 1350 pacientů, kteří podstoupili MT v letech 2008 až 2022. Neurologický deficit byl hodnocen pomocí škály National Institutes of Health Stroke Scale (NIHSS) a klinický výsledek pomocí modifikované Rankinovy škály (mRS). Přítomnost symptomatického intracerebrálního krvácení (SICH) byla hodnocena podle kritérií SITS-MOST. U pacientů byl eptifibatid podáván v případě nedostatečné rekanalizace nebo v případě akutní periprocedurální tendence k reokluzi. Dosažená rekanalizace byla hodnocena pomocí Thrombolysis in Cerebral Infarction scale (TICI). Výsledky: Eptifibatid byl během výkonu podán 181 pacientům (věk 67.8±12.2 let, 57.5 % mužů). Ve skupině s eptifibatidem bylo dosaženo úspěšné rekanalizace (≥TICI2b) v 80.1 %, incidence ICH byla 21.5 % a SICH 3.9 %. Ve skupině bez eptifibatidu bylo dosaženo úspěšné rekanalizace v 80.5 %, ICH se vyskytla u 19.9 % a SICH 5.2 % pacientů. Závěr: Použití eptifibatidu je efektivní a bezpečný postup u technicky obtížnějších případů MT. Umožňuje dosáhnout obdobného stupně rekanalizace bez zvýšení rizika SICH. Studie byla podpořena grantem IGA-KZ-2021-1-15
Mudr. Ing. David Černík PhD, MBA
CV is not available
MUDr. Ing. David Černík , Ph.D., MBA1, MUDr. Jarmila Neradová 1, MUDr. Veronika Hliněná 1, MUDr. Filip Cihlář , Ph.D.2,
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologie, Masarykova nemocnice Ústí nad Labem, KZ as 1
Radiologická klinika Fakulty zdravotnických studií UJEP v Ústí nad Labem a Krajské zdravotní, a. s., Masarykova nemocnice v Ústí nad Labem, o. z. 2
Abstrakt: Cíl práce: Studium lokálních intrakraniálních potenciálu (LFP) z oblasti subthalamického jádra (STN) získaných prostřednictvím nového typu stimulátoru a detekce individuálních elektrofyziologických biomarkerů v rámci personalizovaného přístupu k programování hluboké mozkové stimulace a nových vstupních signálů pro tzv. adaptivní stimulaci (aDBS) u pacientů s Parkinsonovou nemocí (PN). Metody: LPF byly registrovány na souboru pacientů s PN (n=16) se zavedenou DBS STN během experimentálního protokolu, který zahrnoval 5 minut klidového stavu a krátkou chůzi během vypnuté a zapnuté stimulace (po vysazení dopaminergní medikace). Výsledky byly hodnoceny pomocí základní spektrální analýzy, u některých pacientů byly možné již i kontroly s progresí v čase. Nakonec byla provedena analýza tzv. apediodických signálů LFP. Výsledky: Spektrální analýzou jsme u většiny pacientů detekovali typické vrcholy (peaky) patologické beta aktivity, které jsou považovány za korelát hlavních hybných příznaků PN. Ty však nebyly přítomny u všech subjektů. Frekvence těchto beta peaků se navíc v s progresí v čase mění. Parametry aperiodických signálů byly hlubokou mozkovou stimulací významně modifikovány. Závěr: Samotný výkon v beta frekvenčním pásmu má své limity pro klinickou praxi. Hodnocení aperiodických komponent v LFP má potenciál lépe reflektovat patologickou aktivitu neuronální sítě a může do budoucna sloužit jako nový významný klinický marker pro aDBS.
MUDr. Lucia Šmahovská
CV is not available
MUDr. Lucia Šmahovská 1, 2, , Ing. Martin Lamoš , Ph.D. 1, 2, , doc. MUDr. Martina Bočková , Ph.D1, 2, ,
I.neurologická klinika LF MU, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 1
Výzkum mozku a lidské mysli, Středoevropský technologický institut, Masarykova univerzita, Brno 2
Úvod Okulomotorické paradigmy predstavujú okno do kognitívneho sveta pacientov s Parkinsonovou chorobou. Okrem asociácie vzťahu medzi okulomotorickými parametrami a kognitívnym stavom, sa vyšetrenie očných pohybov uplatňuje aj ako senzitívny biomarker monitoringu progresie ochorenia či prediktora motorických komplikácií v pokročilých štádiách ochorenia. Zmeny na úrovni prosakád ktoré predstavujú formu reflexnej odpovede riadenú subkortikálnymi štruktúrami sa manifestujú predĺženými latenciami a skrátenou rýchlosťou až v neskorších štádiách ochorenia. V počiatočných štádiách sú anomálie zjavnejšie pri antisakádach, vzhľadom na zložitejšiu neurofyziológiu v podobe inhibície reflexnej prosakadickej odpovede so zapojeným frontálneho kortexu. Aktuálne dáta v tejto problematike sú značne limitované s pomerne malou vzorkou pacientov s pokročilou formou Parkinsonovej choroby. Metodika Cieľom štúdie bola analýza okulomotorických dát a ich porovnanie s kognitívnym a klinickým stavom, u pacientov s Parkinsonovou chorobou indikovaných na liečbu hlbokou mozgovou stimuláciou. Do štúdie bolo zaradených 7 pacientov s priemerným vekom 60 rokov a dĺžkou trvania ochorenia v rozmedzí 5-15 rokov (priemer 9,5 roka). Okulomotorické dáta boli vyhotovené pomocou eye trackera (EyeTracker T2) v najlepšom motorickom ON stave (najlepší účinok dopaminergickej liečby) s následnou analýzou softvérom Myeyeanalysis verzia 1.21. Klinické dáta boli hodnotené špecialistom na extrapyramídové ochorenia v podobe motorickej časti škály Unified Parkinson's Disease Rating Scale (UPDRS 3). Neurokognitívne ukazovatele a testy impulzivity boli získané pomocou neuropsychologickej sady testov (MoCA, testy frontálnej fluencie, QUIP-RS, Barratova škála impulzivity) cestou neuropsychológa. Analýza a následne spracovanie dát bolo realizované pomocou štatistického programu SPSS verzia 29.01. Výsledky Z celkového množstva analyzovaných pacientov (n = 7) vyplýva, že horšie skóre v motorickej časti škály MDS-UPDRS-3 (viac bodov) v ON stave je asociovaná so zvýšeným trvania latencií prosakád (r = 0,64) a antisakád (r = 0,57) s vyšším podielom antisakadickej chybovosti (r = 0,68) a paradoxným zvýšením rýchlosti prosakád (r = 0,49). Z pohľadu kognitívnych ukazovateľov, zlepšenie kognitívnych ukazovateľov (MoCA) ako aj exekutívnych funkcií (testy fluencie) sa nepreukázala dostatočná silná korelácie a signifikancie na úrovni trvania latencií prosakád a antisakád (prosakády latencie - MoCA (r = - 0,26), antisakády latencie - MoCA (r= - 0,21)) bez výraznejšej zmeny na úrovni antisakadickej chybovosti (antisakadická chybovosť - MoCA (r= - 0,01), (antisakadická chybovosť - testy fluencie (r= - 0,007). Impulzivita vyhotovené na základe dotazníkov Barratovej škály impulzivity a dotazníka pre impulzívno-kompulzívne poruchy u Parkinsonovej choroby (QUIP-RS) nebola v našej štúdií asociovaná s významnejšou zmenou na úrovni trvania latencií prosakád (Barratova škála r=0,048, QUIP-RS r=- 0,2) alebo antisakád (Barratova škála r=0,027,QUIP-RS r=0,01) či významnej zmeny antisakadickej chybovosti (QUIP-RS r=0,14, Barratova škála r=0,06). Záver Horšie skóre v motorickej časti UPDRS v ON stave u pacientov s pokročilou formou Parkinsonovej choroby je spojené so skráteným trvania latencií prosakád ako aj antisakád. Z pohľadu zmien na úrovni rýchlosti prosakadickej odpovede je prítomné paradoxné zvýšenie rýchlosti prosakád. Lepší kognitívny stav na základe testov MoCA a testov frontálnych fluencií nie je dostatočne silno asociovaný so skráteným trvania latencií prosakád a antisakád bez významnejšej zmeny na úrovni antisakadickej chybovosti. Vzhľadom na pomerne malú vzorku pacientov je však potrebné poznamenať že uvedené výsledky je potrebné korelovať na väčšej skupine pacientov v budúcnosti. Napriek uvedenému faktu je možné záverovať že analýzy očných pohybov predstavuje vhodný doplnok v rámci kognitívneho vyšetrenia na posúdenie vhodnosti pokročilej liečby u pacientov s Parkinsonovou chorobou. Tento projekt bol financovaný vďaka grantom VEGA číslo 1/0545/22 a 1/0527/22.
MUDr Šimon Janovič
MUDr Šimon Janovič 1, MUDr Alice Martinkovičová , PhD1, MUDr Igor Straka , PhD1, Mgr Lenka Hapáková 1, Ing Pavol Martiš 1, prof.MUDr Peter Valkovič , PhD1, 2, , doc.MUDr Zuzana Košutzká , PhD1,
1 II. neurologická klinika LFUK a UN Bratislava 1
2 Centrum experimentálnej medicíny, Slovenská akadémia vied, Bratislava 2
• Podľa dosiaľ platných diagnostických kritérií EFNS /PNS z roku 2010 chronická autoimunitná demyelinizačná polyneuropatia /CIDP/ je charakterizovaná dva a viac mesiacov trvajúcou proximálnou a distálnou slabosťou končatín, hypo- až areflexiou šľachovookosticových reflexov na všetkých štyroch končatinách, poruchou citlivosti z postihnutia veľkých senzitívnych vlákien, možným postihnutím aj mozgových nervov a progresívnym, rekurentným alebo skokovitým priebehom. V patogenéze sa uplatňuje abnormálna imunitná reakcia s účasťou aktivovaných T lymfocytov, ale aj humorálnych faktorov s následnými zápalovými zmenami periférnych nervov a koreňov. Diagnóza sa stanovuje na základe klinického obrazu a priebehu ochorenia a výsledkov elektrofyziologických vyšetrení. Pomocnými kritériami sú výsledky vyšetrenia cerebrospinálneho likvoru, zobrazovacie vyšetrenia / USG a MRI / , bioptické vyšetrenie nervov a objektívne potvrdená terapeutická odpoveď na imunoterapiu. Na základe týchto diagnostických kritérií bola CIDP delená na možnú, pravdepodobnú a definitívnu CIDP. Ako bolo prezentované na poslednom kongrese EAN v Budapešti v júni 2023 sú už pripravené nové diagnostické kritériá , podľa ktorých sa bude CIDP deliť len na možnú a definitívnu, kde pri klinickom podozrení a nejednoznačnom výsledku elektrofyziologických nálezov sa bude vyžadovať na potvrdenie diagnózy prítomnosť dvoch zo štyroch pomocných kritérií. Aj na základe našich 25 ročných skúseností s liečbou pacientov s CIDP diagnostickým problémom sú najmä atypické formy CIDP predstavujúce až 40% prípadov CIDP. Občas býva problémom odlíšiť tieto atypické formy CIDP aj od iných autoimunitných polyneuropatií /MMN, paraneoplastickej PNP, často asociovanej diabetickej PNP/ako i počiatočných štádií MND – ALS. Vylúčiť treba aj iné ochorenia, ktoré môžu byť s obrazom CIDP asociované. Aj v literatúre býva uvádzaná nesprávne stanovená diagnóza CIDP až u 50 – 60 % pacientov /1,2/. Zo skupiny 65 pacientov s CIDP liečených na našej ambulancii pre demyelinizačné ochorenia bola diagnóza CIDP revidovaná u 15. Najčastejšie potvrdená paraneoplastická PNP / u 10 pacientov/ , kde manifestácia nádorového ochorenia nasledovala až po diagnostikovaní a liečbe PNP. U 2 pacientov bola potvrdená metabolická príčina a u troch rozvoj klinického obrazu potvrdil ALS v úvode polyneuropatického charakteru. Naše skúsenosti potvrdzujú, že diagnostika CIDP nie je jednoduchá, pacientov nastavených na imunoterapiu treba pravidelne sledovať klinicky a hodnotiť efekt imunoterapie, ktorá v neposlednom rade je ekonomicky náročná. Taktiež potvrdzujú potrebu aktualizácie diagnostických kritérií CIDP.
Roztroušená skleróza (RS) je chronické autoimunitní demyelinizační onemocnění nejčastěji se rozvíjející ve věku 20 až 40 let. Do 16 let se projeví pouze u 3 až 10 % pacientů (Frahm et al). Incidence dětské RS je 0,13 až 0,66 na 100 000 dětí za rok (Waldman A et al). Všeobecně je počátek onemocnění u dětí agresivnější s vyšším počtem atak, mezi nimiž je kratší interval. Naopak neurologický nález se po relapsu upravuje rychleji. To je přičítáno vyšší plasticitě a lepší regenerační schopnosti centrální nervové soustavy v dětském věku. Dětští pacienti dosahují sekundární progrese přibližně o 10 let později než dospělí jedinci. V České Republice získáváme každoročně aktualizovaná data z celorepublikového registru ReMuS. Posluchače seznámíme s aktuální epidemiologickou analýzou dětí s RS v České republice k datu 30.6.2023. V přednášce se budeme věnovat nejen demografickým údajům získávaným od roku 2013, ale také odlišnostem v léčbě nemoci u dětských a dospělých pacientů. V další části prezentace se věnujeme vysoce účinné terapii u dětí (high efficacy therapy). Ukážeme, jak se odráží celosvětový trend v užívání těchto léčiv na celorepublikovém souboru dětí z České Republiky. Diskutujeme benefity i rizika této léčby a upozorňujeme na její specifika v dětském věku. Závěrem zmíníme naše vlastní zkušenosti z RS Centra při I. neurologické klinice FN U sv. Anny v Brně.
MUDr. Petra Hanáková
Petra Hanáková působí jako lékařka na Klinice dětské neurologie LF MU a FN Brno a dále jako atestovaný dětský neurolog v Centru pro roztroušenou sklerózu pro dospělé a děti při I. neurologické klinice FN U sv. Anny v Brně.
MUDr. Petra Hanáková 1, 2, 3, , Kolektiv autorů Kliniky dětské neurologie 2, Kolektiv autorů RS Center pro děti a dospělé 3, MUDr. Michal Dufek , Ph.D.1, 3, , Ing. et Ing Aneta Mazouchová , Ph.D.4, Ing. Jiří Drahota , M.Sc.4,
RS Centrum při I. Neurologické klinice FN U sv. Anny a LF MU Brno 1
Klinika dětské neurologie LF MU a FN Brno, Centrum pro epilepsie Brno 2
Kolektiv autorů RS Center pro děti a dospělé v ČR 3
ReMuS (The Czech Republic Multiple sclerosis patient registry) 4
ÚVOD: Anti-CD20 terapie je jednou za základních strategií léčby pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) a neuromyelitis optica a onemocnění jejího širšího spektra (NMOSD). Bohužel, u pacientů na této terapii je popisováno vyšší riziko težšího průběhu covidu-19 a je také limitována humorální odpověď na vakcinaci proti viru SARS-CoV-2. Jednou z možných strategií snížení rizik infekce covid-19 je preventivní podání monoklonálních protilátek tixagevimabu/cilgavimabu (T/C). Cílém této práce bylo vyhodnotit efektivitu této strategie, respektive vliv podání T/C na výskyt infekce covid-19. METODIKA: Data o RS, covidu-19, vakcinaci proti covidu-19 a podání T/C byla sbírána ve dvou českých RS centrech prostřednictvím registru ReMuS v období od 1.3.2020 do 31.12.2022. Zařazeni byli dospělí pacienti s RS a NMOSD: 1. léčeni anti-CD20 terapií (okrelizumab, ofatumumab nebo rituximab) minimálně rok před podáním T/C, respektive minimálně od 1.8.2021 u kontrolní skupiny; 2. kteří zároveň v případě již proběhlé vakcinace či infekce covid-19 byli již v době těchto událostí na terapii anti-CD20 a; 3. na terapii anti-CD20 byli minimálně do 100 dní po podání T/C, respektive minimálně 90 dní po 1.8.2022 u kontrolní skupiny. Analýza byla provedena metodami frekvenční (propensity score matching) i bayesovské statistiky (s využitím informativního i neinformativního apriorního rozdělení pravděpodobnosti). VÝSLEDKY: Do studie bylo zařazeno celkem 47 pacientů s RS nebo NMOSD, kterým byl podán T/C 150/150 mg intramuskulárně (průměrný věk 45,7 let, medián doby trvání nemoci 12,5 roku). Pomocí metody propensity score matching bylo na základě věku, doby trvání nemoci a počtu podaných vakcín proti covidu-19 přiřazeno 47 pacientů s RS nebo NMOSD (průměrný věk 46,6 let, medián doby trvání nemoci 11,4 let) ze skupiny 341 pacientů léčených anti-CD20 terapií, kterým T/C podán nebyl. Nikdo z pacientů, kterým byl podán T/C, neprodělal v rozmezí 10–100 dní po podání této sekundární prevence infekci covid-19. V kontrolní skupině prodělali infekci tři pacienti. Frekvence covidu-19 se mezi skupinami signifikantně nelišila (p = 0,242). Vzhledem k nízkému počtu pacientů byla doplněna i bayesovská analýza, za použití neinformativního apriorního rozdělení pravděpodobnosti byl medián relativního rizika covidu-19 po podání T/C 7,6 % (95% CrI 0,02–115,9 %). Aposteriorní hustota pravděpodobnosti rozdílu rizika menšího než nula byla 96,4 %. Při použití informativního apriorního rozdělení pravděpodobnosti (na základě registrační studie přípravku Evusheld) byl medián relativního rizika covidu-19 po podání T/C 20,2 % (95% CrI 8,4–43,8 %). Aposteriorní hustota pravděpodobnosti rozdílu relativního risku covidu-19 menšího než nula byla 100 %. ZÁVĚR: Tato práce poukazuje na možnou dobrou efektivitu T/C (Evusheldu) u pacientů s RS a NMSOD na anti-CD20 terapii. Profylaktické podávání monoklonálních protilátek cílících na dominující variantu viru SARS-CoV-2 by tak mohlo být strategií snižující rizika spojená s infekcí covid-19 v této populaci. Vzhledem k nízké frekvenci covidu-19 však musíme výsledky této pilotní analýzy hodnotit velmi obezřetně. Zcela nezbytný je další výzkum na větších souborech pacientů. Práce byla podpořena z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR, reg. č. NU22-A-150.
MUDr. Dominika Šťastná Ph.D.
CV is not available
MUDr. Vachová Marta
CV is not available
MUDr. Dominika Šťastná , Ph.D.1, MUDr. Marta Vachová 1, 2, , MUDr. Pavel Dušek , Ph.D.1, Ing. Gregor Fištravec 3, Ing. Jiří Drahota 1, 3, , MUDr. Ingrid Menkyová 1, 4, , doc. MUDr. Dana Horáková , Ph.D.1, prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová , DrSc.1, MUDr. Petra Nytrová , Ph.D.1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze, Praha, Česká republika 1
Neurologické oddělení, Krajská zdravotní, a. s. – Nemocnice Teplice, o. z., Teplice, Česká republika 2
Nadační fond IMPULS, Praha, Česká republika 3
II. neurologická klinika LF UK a UNB, Bratislava, Slovenská republika 4
Úvod: První hodnocení efektu, bezpečnosti léčby a změny kvality života účastníků Českého registru pacientů s migrénou na biologické léčbě (ReMig) ve 27 centrech v letech 2021-2022. Metody: Prospektivní hodnocení pacientů zařazených do registru ReMig: demografie, počet dnů s migrénou za měsíc (MMD), počet dnů s akutní léčbou migrény, bezpečnost a dotazníky (WPAI, HIT-6, EQ-5D, CUDOS). Výsledky: Celkem bylo hodnoceno 1681 pacientů. Většina pacientů byly ženy (87,6 %), průměrný věk byl 46,1 let. Průměrná doba od diagnózy do první antiCGRP terapie byla 26,3 let. Pozitivní rodinná anamnéza migrény byla zaznamenána u 64,0 % pacientů. Celkem 28,2 % pacientů mělo chronickou migrénu (CM), 71,8 % epizodickou migrénu (EM). Před biologickou léčbou bylo 89,2 topiramátem, 39,6 % valproátem, 54,1 % blokátory kalciových kanálů, 49,7 % antidepresivy a 33,0 % betablokátory. 57,2 % pacientů mělo alespoň jednu komorbiditu. Na konci roku 2022 byla zaznamenána léčba třemi přípravky: 41,5 % erenumab, 37,3 % fremanezumab, 21,1 % galkanezumab. Ukončení nebo přerušení léčby bylo zaznamenáno u 116 (6,9 %) pacientů, 7,8 % pacientů léčbu ukončilo nebo přerušilo z důvodu nežádoucích účinků. Průměrná MMD se snížila z 11,8 na 2,9 po 12 měsících léčby. Celkem 98,2 % pacientů vyžadovalo na začátku léčby akutní medikaci migrény. Průměrný počet dnů akutní léčby se po 12 měsících snížil z 10,0 na 3,1 u triptanů a z 8,8 na 2,7 NSAID. Nadužívání léků se snížilo z 37,7 % na 3,7 % po 3 měsících a 0,4 % po roce léčby. V dotazníku WPAI byl absenteismus redukován z 11,7 % na 3,4 %, presenteismus z 49,8 % na 16,4 %, snížení pracovní produktivity 53,2 % na 17,3 % po 12 měsících léčby. Průměrné denní zhoršení aktivity hodnocené u všech pacientů bylo 58,7 % na začátku léčby a 19,6 % po 12 měsících léčby. Na začátku biologické léčby podle HIT-6 byl dopad migrény značný nebo obrovský u 94,6 % pacientů, po 12 měsících léčby byl tento podíl 50,4 %. V dotazníku EQ-5D se zlepšila kvalita života z 0,75 na 0,87, respektive z 64,1 na 78,1 VAS před a po 12 měsících léčby. Celkem pouze 22,7 % pacientů bylo při zahájení biologické léčby bez depresivních příznaků, po 12 měsících léčby více než polovina (58,8 %). Celkem bylo zaznamenáno 53 nežádoucích účinků u celkem 46 pacientů (2,7 %). Z toho 2 nežádoucí účinky byly závažné (0,1 %). V obou případech se jednalo o alergickou reakci. Závěr: První výsledky dlouhodobého sledování pacientů v registru ReMig potvrzují vysokou efektivitu a velmi dobrou tolerabilitu CGRP protilátek v léčbě migrény. Pozorováno je významné zlepšení kvality života a depresivní symptomatologie.
MUDr. Tomáš Nežádal
Je absolventem oboru všeobecné lékařství na 1. LF UK v Praze. Specializovanou způsobilost v oboru neurologie (2. atestace) získal v roce 2003. V roce 2010 obhájil disertační práci na téma “Psychogenní neepileptické záchvaty” a byl mu udělen titul Ph.D. na Univerzitě Palackého v Olomouci. Od roku 2016 pracuje na Neurologickém oddělení Ústavu klinických neurooborů ÚVN v Praze se zaměřením na bolesti hlavy (centrum pro bolesti hlavy) a epileptologii (vedoucí video-EEG monitorovací jednotky). V Institutu neuropsychiatrické péče pracuje od roku 2014 a zaměřuje se především na diagnostiku a léčbu bolestí hlavy, epilepsie a stavů na pomezí neurologie a psychiatrie. V letech 1996 až 2015 do zrušení lůžkového oddělení pracoval na neurologii Nemocnice Na Františku (centrum pro epilepsii, video-EEG). Má funkční odbornost v elektroencelografii a statut epileptologa. Jako odborný asistent vyučuje na Neurochirurgické klinice 1. LF UK v Praze. Je předsedou sekce pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy České neurologické společnosti ČLS JEP, České společnosti pro klinickou neurofyziologii, České ligy proti epilepsii, International Headache Society. Je členem redakční rady časopisu Remedia.
MUDr. Tomáš Nežádal , Ph.D.1, 2, , MUDr. Tomáš Doležal , Ph.D.3, Mgr. Daniela Pejřilová 3, Ing. Barbora Turková 3, MUDr. Jolana Marková , FEAN4, MUDr. Andrea Bártková , Ph.D.5, MUDr. Lukáš Klečka 6,
Neurologické oddělení, Ústřední vojenská nemocnice - Vojenská fakultní nemocnice Praha, 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 1
Institut neuropsychiatrické péče, Praha 2
Value Outcomes s.r.o., Praha 3
Neurologické oddělení, Fakultní Thomayerova nemocnice, Praha, 3. lékařská fakulta Univerzity Karlovy, Praha 4
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc, Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 5
Neurologické oddělení, Městská nemocnice Ostrava 6
Migréna je častá primární bolest hlavy se značným vlivem na kvalitu života. Bylo prokázáno, že infekce COVID 19 působí velmi často bolesti hlavy u všech nemocných, jak u zdravé populace, tak u migreniků. Poměrně často pacienti v centrech referovali i o zhoršení migrény po prodělání onemocnění COVID 19. Cílem naší práce bylo posoudit, zda a jak se změní migréna v prvním měsíci po prodělání nemoci COVID-19 u pacientů center i v souvislosti s profylaktickou léčbou. Metoda. Pacienti center, kteří přišli na kontrolu během 3 měsíčního období odpověděli na dotazník. Dotazník vyplnilo celkem 388 pacientů s diagnózou migrény, kteří prodělali onemocnění COVID 19. Zaznamenali jsme demografická data, délku trvání migrény, profylaktickou léčbu, tíži onemocnění COVID i případnou SARS-CoV-2 vakcinaci. Všichni pacienti odpověděli na otázku, zda se migréna v souvislosti s onemocněním nebo očkováním zhoršila nebo nezměnila. Porovnali jsme pak skupinu pacientů, kteří byli léčeni anti- CGRP léčbou a skupinu bez této léčby. Výsledky byly zpracovány užitím Chi- kvadrát testu. Výsledky: 300 pacientů s migrénou z 388 prodělalo COVID-19. Nebyl zjištěn rozdíl ve frekvenci bolestí hlavy během onemocnění mezi pacienty s anti- CGRP léčbou a bez ní. Avšak pacienti na anti- CGRP léčbě referovali méně často zhoršení migrény ( 20,6 % ) ve sledovaném období než skupina pacientů bez této léčby ( 38,5%). Obdobně, zhoršení migrény po vakcinaci bylo méně časté ve skupině s anti- CGRP léčbou ( 11,7%) ve srovnání se skupinou bez léčby ( 24,1%). Závěrem lze tedy konstatovat, že naše studie prokázala, že pacienti léčení anti- CGRP medikací méně často zaznamenali zhoršení migrény po prodělání COVID-19 nebo po vakcinaci ve srovnání se skupinou pacientů bez anti- CGRP terapie.
MUDr. Jolana Marková FEAN
MUDr Jolana Marková, FEAN
Od promoce na FVL UK pracovala na Neurologickém oddělení nemocnice Kladno. Po složení atestace II. stupně se věnovala práci v elektromyografické laboratoři, od roku 1988 vedla ordinariát pro cévní onemocnění mozku, od roku 1991 do roku 2004 pracovala
ve funkci primářky Neurologického oddělení Nemocnice Kladno.
Od roku 2005 do roku 2021 pak ve funkci primářky Neurologické kliniky 3. LF UK a Fakultní Thomayerovy nemocnice.
MUDr. Jolana Marková se dlouhodobě věnuje problematice bolestí hlavy, od roku 1992 vede poradnu pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy. V současné dobe je vedoucí lékařkou Centra pro diagnostiku a léčbu bolestí hlavy ve Fakultní Thomayerově nemocnici. O tématu bolestí hlavy přednáší i publikuje.
Je dlouholetou členkou ČNS (České neurologické společnosti), členkou výboru ČNS byla po 4 funkční období do roku 2008. Je členkou výboru Neurofarmakologické sekce ČNS. V letech 2005-2013 pracovala ve funkci předsedy CzHS (Czech Headache Society), nyní je vědeckým sekretářem CzHS. Byla českým zástupcem v panelu EFNS (European Federation of Neurological Societies) pro Bolesti hlavy, později v panelu EAN ( European Academy of Neurology).
Má bohaté zkušenosti s vedením klinických studií v oblasti migrény a roztroušené sklerózy.
Dr. Marková je také asistentkou 3.LF UK, vyučuje mediky neurologii a je členkou zkušební komise pro státní zkoušku neurovědy.
MUDr. Jolana Marková 3, MUDr. Kristýna Blažková 3, MUDr. Lukáš Klečka 3, MUDr. Ingrid Niedermayerová 3, MUDr. Pavel Řehulka 3, MUDr. Rudolf Kotas 3, MUDr. Dana Čtrnáctá 3,
Neurologická klinika Fakultní Thomayerovy nemocnice Praha 1, Neurologické oddělení Městské nemocnice Ostrava 2, Neurologická klinika FN Bohunice Brno 3, Neurologická klinika FN u Sv.Anny Brno 4, Neurologická klinika PF Plzeň 5, Neurologické oddělení ÚVN Praha 6 3
Cíl: Hodnotíme pětileté zkušenosti s efektivitou, nežádoucími účinky a bezpečností léčby mAb anti-CGRP (erenumab, galcanezumab, fremanezumab , eptinezumab ) v běžné klinické praxi Metodika: Vyhodnotili jsme populaci 248 pacientů léčených v našich centrech. Byl vyhodnocen efekt léčby podle jednotlivých typů mAb anti-CGRP, complaince, nežádoucí účinky (NU) a jejich závažnost, switch na jiný preparát, důvod ukončení léčby. Kontroly v centrech jsou prováděny vždy co 3 měsíce s výjimkou erenumabu (kontroly co 12 týdnů) s klinickým vyšetřením a vyhodnocením počtem dnů s migrénou za měsíc ( MMD), Migraine disability assesment (MIDAS), Headache impact test-6 (HIT-6), vizuální analogovou škálu bolesti (VAS), sledováním nežádoucích účinků (NU) a complaince. Výsledky: Zhodnotili jsme data od prosince 2018, kdy byl prvnímu pacientovi aplikován erenumab( vůbec první aplikace mAb anti-CGRP v české republice v klinické praxi). Celkem bylo léčeno 48 samoplátců (průměrný věk 47,4 let), z toho 12 mužů (44,2 let) a 36 žen (50,4 let). Důvod přerušení/ukončení léčby byl jenom nemedicínský, pro NU nebyla léčba ukončena. Kritéria pro úhradu zdravotní pojišťovnou (ZP) následně splnilo 22 pacientů (15 žen a 9 muži). Došlo ke zlepšení ve všech sledovaných ukazatelích MIDAS, HIT,6, VAS . V rámci ZP hodnotíme 200 pacientů, z toho 37 mužů (průměr 43 let, medián 43 let) a 163 žen (průměr 46,5 let, medián 47 let). celkem 17 pacientů napříč všemi typy mAb anti-CGRP nesplnilo kritérium pro pokračování hrazené léčby (nezlepšily se o minimálně 50%v ukazateli MMD po prvních 3 měsících). Nesetkali jsme se s žádným závažným NU. V 10 případech jsme měnili preparát z důvodu NU (lokální alergická reakce po vpichu a obstipace). Prokázali jsme statisticky významné zlepšení ve všech sledovaných objektivních parametrech- MMD, MIDAS, HIT-6, VAS. Závěr: Léčba mAb anti-CGRP v běžné klinické praxi je efektivní a bezpečnou metodou profylaxe migrény a významným způsobem zlepšuje kvalitu života pacientů s touto diagnózou
MUDr. David Doležil Ph.D., MBA
MUDr. David Doležil, PhD, MBA byl dlouholetým zástupce přednosty NK FN Ostrava se specializací na bolesti hlavy, multiple sclerosis a neurointezívní medicínu. V letech 2008-2011 byl přednostou NK FNKV v Praze a v roce 2011 založil soukromé Headache centrum Praha jehož je ředitelem dodnes, stejně tak jako ředitelem Městské polikliniky Praha. Je členem řady odborných společností, byl 8 let předseda Czech Headache Society. V současné době se specializuje zejména na problematiku bolestí hlavy a pravidelně publikuje v renomovaných neurologických časopisech.
David Doležil 1,
Headache centrum Praha 1
Jedním z důvodů rezistence na anti-CGRP léčbu je účast jiných endogenních signálních molekul nebo zapojení extratrigeminálních mechanismů vedoucích k bolesti. Pituitární adenylátcyklázu aktivující polypeptid (PACAP) patří do glukagonové/ sekretinové rodiny, podobně jako vazoaktivní intestinální peptid (VIP). PACAP je tvořen subformou z 38 aminokyselin (PACAP-38) a z 27 aminokyselin (PACAP-27). Obě subformy jsou biologicky aktivní, ale z hlediska množství tvoří 90% PACAP-38. Biologický poločas PACAP-38 je kratší (3,5 minuty) než PACAP-27 (45 minut). PACAP se tvoří v celé řadě tkání, jeho hlavním zdrojem v centrálním nervovém systému je hypothalamus. V kraniálním periferním nervovém sytému patří zejména parasympatická ganglia (ganglion sphenopalatinum et oticum, parasympatická perivaskulární nervová vlákna) a méně somatosenzorická (perivaskulární nervová vlákna trigeminu, trigeminální ganglion a trigeminocervikální komplex). Receptory, na které se PACAP váže s rozdílnou afinitou, jsou tři: PACAP receptor typu 1 (PAC1), VIP receptor 1 (VPAC1) a VIP receptor 2 (VPAC2). Afinita PACAP k PAC1 receptoru více než tisícinásobně převyšuje afinitu k receptorům VPAC1 a VPAC2. PACAP se uplatňuje u základních fyziologických procesů (termoregulace, alimentace, reprodukce, stárnutí, stres) i orgánově specifických úkolů (např. vývoj chrupavky, retina, cytoprotekce při ischemii, neuroprotekce), což naznačuje možné úskalí při poruše této signalizace. Role PACAP u migrény byla prokázána pomocí provokačních testů- na rozdíl od zdravých kontrol dochází v experimentu po infuzi PACAP k rozvoji bolesti hlavy u 72% migreniků. Mechanismy, kterými se PACAP uplatňuje v patofyziology migrény, zahrnují vazodilataci, degranulaci mastocytů, aktivaci parasympatiku, aktivaci senzorických aferent a centrální senzitizace. Dominantním mechanismem vzniku bolesti u migrény, který prostředkuje PACAP, je pravděpodobně dilatace arteria meningea media (ipsilaterálně ke straně hemikranie) a s ní související distenze perivaskulárních senzorických aferent trigeminu. PACAP signalizace tak představuje potenciální terapeutický cíl. Monoklonální protilátka namířená proti PAC1 receptoru (AMG301) v profylaxi migrény selhala, avšak výsledky klinických studií (fáze 1 a 2) monoklonálních protilátek proti PACAP (ALD1910, Lu-AG09222 a LY3451838) jsou slibné. Zatímco léčiva inhibující aktivitu calcitonine gene-related peptide (CGRP) se již v klinické praxi etablovala jako účinná a bezpečná, nezbývá než si počkat na výsledky, zda by zásah do PACAP signalizace mohl být efektivní i u těch pacientů, kteří jsou vůči anti-CGRP léčbě rezistentní.
Pavel Řehulka
Absolvoval obor všeobecné lékařství na LF MU v Brně v roce 2011 a získal specializovanou způsobilost v oboru neurologie v roce 2017. V roce 2018 stážoval v Headache Science Center (Fondazione Mondino, Pavia) a účastnil se Migraine preceptorshipu v Danish Headache Center (Rigshospitalet, Kodaň). V roce 2019 vystudoval program Master in headache medicine (Università La Sapienza, Řím). Je členem výboru Sekce pro diagnostiku a léčbu bolesti hlavy České neurologické společnosti ČLS JEP.
Pavel Řehulka 1,
I. neurologická klinika FN u svaté Anny a LF MU, Brno 1
Podle aktuálních odborných doporučení je cévní vyšetření součástí diagnostického algoritmu u akutní ischemické CMP (iCMP), nesmí však významně prodloužit časovou prodlevu do zavedení účinné rekanalizační léčby. Základní informace o stavu řečiště přívodných mozkových tepen jsou v současnosti získávány především pomocí CT angiografie (CTA), která je provedena u většiny pacientů s akutní iCMP v rámci iniciálního zobrazovacího vyšetření. Neurosonografická vyšetření (kombinace barevné duplexní sonografie extrakraniálních tepen a transkraniální barevné duplexní sonografie) jsou možnou alternativou především u pacientů s kontraindikací CTA, nebo častěji doplňkovým vyšetřením, jehož předností je kombinace zobrazovacího a fyziologického aspektu (zejména možnost posouzení a monitorování hemodynamiky v jednotlivých částech mozkového tepenného řečiště), dostupnost u lůžka pacienta na JIP a neinvazivita. Mohou tak přispět k upřesnění etiologie akutní ischemické CMP (zejména v případě vývoje klinické symptomatologie), volbě adekvátního terapeutického postupu i časné sekundární prevence, monitorování průtoků mozkovými tepnami v reálném čase a konečně i pomoci k detekci komplikací a prognózování dalšího vývoje u pacientů v kritickém stavu. Nevýhodou neurosonografických metodik je limitace anatomickými poměry (především kvalitou transkraniálních insonačních oken), závislost na zkušenosti vyšetřujícího, časové a organizační nároky, jež mohou jejich využitelnost v algoritmu vstupního vyšetření pacientů s CMP významně omezit.
Úvod Akútnej liečbe cievnych mozgových príhod (CMP) sa venuje veľká pozornosť a mnohé krajiny, vrátane Slovenska, dosiahli výrazný pokrok v tejto oblasti. Aj keď o následnej starostlivosti sa mnoho hovorí, v reálnej praxi sa jej venuje menšia pozornosť. V našej práci sme sa zamerali na tri oblasti: kognitívny deficit po CMP, obštrukčné spánkové apnoe (OSA) ako rizikový faktor recidívy CMP a kognitívneho deficitu, rehabilitácia vrátane liečby spasticity po CMP. Kognitívna porucha (KP) je častým dôsledkom CMP. Podľa literatúry je prevalencia KP po CMP pomerne vysoká, avšak značne heterogénna (od 7% do 80 %), čo súvisí s heterogénnosťou súborov, ako aj rôznym časovým intervalom testovania. Len asi 10% pacientov po CMP pokračuje v ústavnej rehabilitácii, prevažná časť pacientov je prepúšťaná do domácej starostlivosti alebo liečební dlhodobo chorých, kde nemajú adekvátnu rehabilitačnú liečbu. Skríningu OSA sa nevenuje pozornosť, čo súvisí s nedostatkom spánkových laboratórií v nemocniciach liečiacich pacientov s CMP. Materiál a metodika: Kognitívny deficit po CMP. V našom súbore z 1328 pacientov s CMP prijatých na Neurologickú kliniku UPJŠ LF a UNLP v Košiciach bolo u 337 pacientov vykonané vyšetrenie kognitívnych funkcií pomocou Montreal cognitive assessment (MoCA) testu pri prepustení a u 50 pacientov po 6 mesiacoch. OSA u pacientov po CMP: Na našom pracovisku sme začali so skríningom OSA, zatiaľ prezentujeme len priebežné výsledky. Z celkového počtu 86 pacientov s akútnou CMP boli indikovaní na skríningové polygrafické vyšetrenie 34 (40%) pacienti. Rehabilitačná starostlivosť: Pre rehabilitačnú starostlivosť sme spracovali dáta z Národného registra zdravotníckych informácií. Výsledky: Kognitívny deficit po CMP. V retestovanej skupine bola KP pri prepustení zistená u 37 pacientov (74 %). Kontrolným testovaním o 6 mesiacov po CMP bola zistená KP u 30 pacientov (60 %). Zmeny kognitívnych funkcií v zmysle zhoršenia, ale aj zlepšenia, boli zaznamenané u 35 pacientov. Definíciu Post-stroke cognitive impairment (PSCI) spĺňalo 24 % jednotlivcov. Iba vyšetrenie niekoľko mesiacov po CMP môže poskytnúť presnú informáciu o skutočnej prevalencii PSCI. OSA u pacientov po CMP: Z 86 vyšetrených pacientov sme OSA potvrdili u 32 pacientov. Dvadsať dva pacientov (priem. vek 70,5 roka, SD 9,1, median 71) bolo indikovaných na liečbu pozitívnym pretlakom, iba 5 (6%) pacientov je dlhodobo liečených. Rehabilitačná starostlivosť: Na základe dát z Národného registra CMP na Slovensku sme zistili, že z celkového počtu cca 11 500 prepustených pacientov s CMP ročne má 35% (4 000) pacientov mRS 3-5, teda sú to potencionálni kandidáti ktorí môžu profitovať z akútnej rehabilitačnej starostlivosti na lôžku, čo si vyžaduje po prepočítaní 215 rehabilitačných lôžok na rehabilitáciu po CMP. Aktuálny počet nie je známy, známe sú počty rehabilitačných lôžok všeobecne pre rôzne diagnózy. V UNLP je 60 lôžok na 2 rehabilitačných oddeleniach, čo je podľa našich vedomostí najväčší počet v rámci Slovenska v 1 nemocnici. Súčasťou rehabilitačnej starostlivosti po CMP je liečba spasticity botulotoxínom, ktorá si ale vyžaduje jasné stanovenie cieľov, vhodný výber pacientov, multidisciplinárnu spoluprácu a rehabilitáciu pacienta v domácich podmienkach. Na zefektívnenie tejto liečby sa aktuálne pripravujú na Slovensku odporúčania. Aktuálny počet liečených pacientov na Slovensku bude známy v priebehu októbra, v UNLP je to 50 pacientov, chýbajú však dáta o efektivite liečby. Záver: Na základe našich výsledkov môžeme skonštatovať, že testovanie kognitívneho deficitu má byť štandardnou súčasťou starostlivosti o pacientov s CMP, pre definitívnu diagnózu Post-stroke cognitive impairment je nevyhnutné retestovanie s časovým odstupom 6 mesiacov. Cielený skríning OSA po CMP vie odhaliť pacientov s OSA, problematická je adherencia k liečbe. Každá nemocnica určená pre akútnu liečbu CMP má mať vyčlenené lôžka pre akútnu rehabilitáciu po CMP, čo v súčasnosti nie je. Dáta z NCZI sú zdrojom pre rokovanie s MZ SR. Pre posúdenie efektivity liečby spasticity po CMP je potrené pravidelné testovanie pacientov, odporúčania sú súčasťou pripravovaných odporúčaní pre liečbu spasticity.
Prof. MUDr. Zuzana Gdovinová CSc., FESO, FEAN
Zuzana Gdovinová je prednostkou Neurologickej kliniky LF UPJŠ a Univerzitnej nemocnice L. Pasteura v Košiciach, prezidentkou Slovenskej neurologickej spoločnosti (SNeS) a bývalou predsedníčkou Cerebrovaskulárnej sekcie SNeS. Jej hlavným záujmom v neurológii sú cievne mozgové príhody a demencia. Publikovala 107 recenzovaných článkov registrovaných vo WoS, H-index 26. Je v Redakčnej rade European Stroke Journal a Českej a slovenskej neurológie a neurochirurgie. Na ESOC 2018 získala ocenenie „The Spirit of Excellence Award“ iniciatívy Angels ESO. Je Fellow of European Stroke Organisation a Felow of European Academy of Neurology, v rokoch 2019-2021 bola zástupcom SR v EAN, v roku 2022 bola zvolená za individuálneho delegáta v EAN. V rokoch 2000-2003 a 2007-2010 bola prodekankou pre medzinárodné vzťahy na Lekárskej fakulte Univerzity P.J.Šafárika v Košiciach. Je členkou Vedeckej rady LF UPJŠ a UPJŠ.
Prof. MUDr. Zuzana Gdovinová , CSc., FESO, FEAN1, MUDr. Dominik Koreň , PhD.1, Mgr. Miriam Slavkovská , PhD.1, MUDr. Petra Levická 1, MUDr. Milan Maretta 1, Ing. Maroš Olejár 3, MUDr. Michal Kováčik 2, MUDr. Lenka Josayová 1, Doc. MUDr. Eva Feketeová , PhD.1,
Neurologická klinika LF UPJŠ a UNLP Košice 1
Neurologické oddelenie Liptovská nemocnica s poliklinikou MUDr. Ivana Stodolu Liptovský Mikuláš 2
Neurologická klinika LF UPJŠ 3
Úvod: Přesné posouzení závažnosti stenózy karotidy je důležité pro správnou léčbu pacienta. Cílem této studie bylo porovnat hodnocení závažnosti stenózy karotidy pomocí čtyř technik duplexní sonografie (DUS), zahrnující maximální systolickou rychlost (PSV), poměr PSV ve stenóze a distálně za stenózou, konečnou diastolickou rychlost (EDV) a měření v B-módu, s angiografií výpočetní tomografií (CTA) a vyhodnotit vliv morfologie aterosklerotického plátu na korelaci mezi DUS a CTA. Metody: Do studie byli zahrnuti po sobě jdoucí pacienti ze studie ANTIQUE se stenózou karotidy ≥ 40 % vyšetřeni pomocí DUS a CTA. Morfologie plátu byla navíc hodnocena pomocí magnetické rezonance. K vyhodnocení výsledků byla použita Spearmanova korelace a Kendallův korelační koeficient. Výsledky: Celkem bylo analyzováno 143 případů stenózy vnitřní karotidy ≥ 40 % dle DUS. Poměr PSV(ICA/ICA) vykazoval nejvyšší korelaci (Spearmanova korelace r = 0,576) s CTA, následován PSV (r = 0,526), měřením v B-módu (r = 0,482) a EDV (r = 0,441; p < 0,001 ve všech případech). Nejhorší korelace byla nalezena u měření pomocí PSV a přítomnosti kalcifikovaného plátu (r = 0,238), zatímco EDV vykazovala vysokou korelaci (r = 0,523). Měření v B-módu bylo lepší při hodnocení stenózy u plátu s hladkým povrchem (r = 0,677), zatímco poměr PSV(ICA/ICA) byl lepší při hodnocení stenózy s nepravidelným (r = 0,373) nebo ulcerovaným (r = 0,382) povrchem, stejně jako v případě lipidového (r = 0,406), fibrózního (r = 0,461) a smíšeného plátu (r = 0,403; p < 0,01 ve všech případech). Závěr: Měření stenózy PSV, poměr PSV(ICA/ICA), EDV a měření v B-módu prokázaly srovnatelnou přesnost při hodnocení stenózy vnitřní karotidy na základě jejich korelace s měřením pomocí CTA. Poměr PSV(ICA/ICA) byl ověřen jako nejpřesnější technika DUS pro měření závažnosti stenózy, i když statisticky nevýznamně. Silně kalcifikovaný plát a nepravidelný nebo ulcerovaný povrch plátu negativně ovlivnily přesnost měření.
David Pakizer
David Pakizer vystudoval obor Radiologická asistence a následně nádstavbovou specializaci Zobrazovací technologie v radiodiagnostice. V současné době je postgraduálním studentem oboru Klinické neurovědy na Ostravské univerzitě. Zabývá se výzkumem aterosklerotického postižení magistrálních tepen mozku, cévní mozkové příhody a umělé inteligence pro zobrazovací metody v neuroradiologii v Centru zdravotnického výzkumu Ostravské univerzity. Cílem jeho neuroradiologického výzkumu je zlepšit neinvazivní zobrazování charakteristik aterosklerotického plátu v karotických tepnách, což by vedlo ke snížení výskytu cerebrovaskulárních onemocnění u rizikových pacientů.
Mgr. David Pakizer 1, Mgr. Anna Vybíralová 2, MUDr. Tomáš Jonszta , Ph.D., MBA1, 3, , MUDr. Martin Roubec , Ph.D.1, 4, , MUDr. Michal Král , Ph.D., FESO1, 5, , MUDr. Vendelín Chovanec , Ph.D.6, Prof. MUDr. Roman Herzig , Ph.D., FESO, FEAN7, Ing. Tomáš Heryán , Ph.D.1, Prof. MUDr. David Školoudík , Ph.D., FESO, FEAN1,
Centrum zdravotnického výzkumu, Lékařská fakulta, Ostravská univerzita 1
Fakulta zdravotnických věd, Univerzita Palackého v Olomouci 2
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Ústav radiodiagnostický, Fakultní nemocnice Ostrava 3
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Ostrava 4
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Olomouc 5
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Radiologická klinika, Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Karlovy univerzity v Hradci Králové 6
Komplexní cerebrovaskulární centrum, Neurologická klinika, Fakultní nemocnice a Lékařská fakulta Karlovy univerzity v Hradci Králové 7
Úvod: Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) může mít dopad na dlouhodobou kvalitu života vztaženou ke zdraví (Health-related quality of life, HRQoL) také u pacientů s dobrým klinickým výsledkem, přičemž nástroje používané ke zhodnocení míry zotavení po iCMP mohou podceňovat nebo nemusí reflektovat všechny relevantní následky a dopady. Našim cílem bylo analyzovat HRQoL u pacientů s výborným funkčním výsledkem 3 měsíce po iCMP. Metodika: Analyzováni byli konsekutivní pacienti s iCMP zařazení do prospektivní studie FRAILTY (ClinicalTrials.gov: NCT04839887) s výborným funkčním výsledkem po 3 měsících, který byl definován jako skóre 0-1 v modifikované Rankinově škále (mRS). K posouzení následků iCMP byla použita Stroke Impact Scale (SIS) verze 3.0 a k posouzení úzkosti a deprese po iktu škála Hospital Anxiety and Depression Scale (HADS). Pacienti byli následně srovnáni podle výše skóre ve škále NIHSS (0, =>1), věku (50 <, => 50 let) and pohlaví. Výsledky: Celkem bylo analyzováno 158 pacientů (55,7 % mužů, průměrný věk: 60,3 ± 13,4 let) a 72,2 % z nich mělo skóre 0 v NIHSS a mRS škále. Pacienti s NIHSS => 1 měli nižší skóre ve všech doménách škály SIS kromě „emocí“ a „mobility“ ve srovnání s pacienty se NIHSS skóre 0. Pacienti => 50 let měli nižší skóre pouze v „mobilitě“ (p<0.004) a ženy měly nižší skóre v doméně „participace“ (p=0.044). Nebyly nalezeny žádné rozdíly v parametru úzkost a deprese po iktu mezi všemi zkoumanými podskupinami. Logistická regresní analýza identifkovala věk, NIHSS a HADS skóre pro depresi jako negativní prediktory pro doménu kompozitu fyzického zdraví ve škále SIS. Závěr: I přes celkově výborný klinický výsledek 3 měsíce po iktu měli pacienti s NIHSS => 1 významně horší HRQoL ve srovnání s pacienty s NIHSS 0. Pacienti => 50 let vykazovali horší mobilitu ve srovnání s mladšími jedinci. Poděkování: Práce byla podpořena grantem AZV MZ ČR č. NU22-09-00021.
prof. MUDr. Daniel Šaňák Ph.D., FESO
CV is not available
prof. MUDr. Daniel Šaňák , PhD1, doc. Mgr. Elena Gurková , PhD2, Mgr. Lenka Štureková , PhD2, Mgr. Šárka Šaňáková , PhD2, Mgr. Jana Zapletalová , PhD3, MUDr. David Franc , PhD1, Mgr. Daniela Bartoníčková , PhD2,
Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc 1
Ústav ošetřovatelství, FZV UP Olomouc 2
Ústav lékařské biofyziky a statistiky, LF UP Olomouc 3
Background - Patients with atrial fibrillation (AF) who are on long-term direct oral anticoagulants (DOAC) with low anti-Xa or anti-IIa levels may be at higher risk of recurrent stroke. However, no prospective post-marketing study has investigated these DOAC plasma levels at the time of embolic stroke. The aim of this study was to assess the anti-Xa (rivaroxaban, apixaban) and anti-IIa (dabigatran) plasma levels in DOAC-treated AF patients at the time of acute embolic stroke. Patients and methods -We prospectively identified 43 patients with AF on long-term DOAC who experienced embolic strokes. We compared the DOAC plasma levels of these patients with a control sample of 57 patients who tolerated longterm therapeutic dose DOAC therapy without any adverse event. DOAC levels were assessed with drug-specific anti-Xa chromogenic analysis (rivaroxaban, apixaban) and with Hemoclot Thrombin Inhibitor assay (dabigatran). Results -Dabigatran-treated patients with stroke had significantly lower anti-IIa levels when compared with the trough (40.7 ± 36.9 vs. 85.4 ± 57.2 ng/mL, p < 0.05) and peak samples of the controls (40.7 ± 36.9 vs. 138.8 ± 78.7 ng/mL, p < 0.001). Similarly, there were significantly lower anti-Xa levels in apixaban-treated patients with stroke compared to the trough control samples (72.4 ± 46.7 vs. 119.9 ± 81.7 ng/mL, p < 0.05), and in rivaroxaban- and apixaban-treated patients when compared to peak control samples (rivaroxaban: 42.7 ± 31.9 vs. 177.6 ± 38.6 ng/mL, p < 0.001; apixaban: 72.4 ± 46.7 vs. 210.9 ± 88.7 ng/mL, p < 0.001). Conclusion - This observational study showed significantly lower anti-IIa and anti-Xa plasma levels in AF patients with embolic stroke compared to those who tolerated long-term therapeutic dose DOAC therapy. Keywords - Dabigatran anti-IIa levels, Rivaroxaban anti-Xa levels, Apixaban anti-Xa levels, Embolic stroke, Atrial fibrillation
MUDr. Jana Dluhá PhD
CV is not available
MUDr. Jana Dluhá , PhD.1, Doc. MUDr. Vladimír Nosáľ , PhD.1, prof. MUDr. Egon Kurča , PhD.1, MUDr. Lucia Babálová , PhD.1, doc. MUDr. Štefan Sivák , PhD.1, MUDr. Andrea Petrovičová , PhD.4, prof. MUDr. Matej Samoš , PhD.3, MUDr. Tomáš Bolek , PhD.3, MUDr. Gabriel Hajaš , PhD.4, prof. MUDr. Marián Mokáň , PhD.3, prof. MUDr. Ján Staško , PhD.2, prof. MUDr. Peter Kubisz , DrSc.2, MUDr. Lucia Stančiaková , PhD.2,
Neurologická klinika JLF UK a UNM, Martin 1
Klinika hematológie a transfuziológie JLF UK a UNM, Martin 2
1. interná klinika JLF UK a UNM, Martin 3
Neurologická klinika FN Nitra 4
Úvod. Klonální hematopoéza neurčitého potenciálu (CHIP) je recentně popsaný nezávislý cévní rizikový faktor, který souvisí s vyšší kardiovaskulární mortalitou. Vztah mezi CHIP a ischemickou cévní mozkovou příhodou (iCMP) není dosud prozkoumán. Cílem naší studie bylo zjistit, zda se CHIP spolupodílí na etiopatogenezi iCMP. Metodika. Jedná se o multicentrickou prospektivní studii, na které spolupracovalo 14 iktových a komplexních cerebrovaskulárních center v České republice. Do studie byli zařazeni pacienti ve věku 70 let a více s iCMP v karotickém povodí. Na základě anamnestických dat a rozsahu karotické aterosklerózy byli pacienti rozděleni do 4 skupin: 1) pacienti se symptomatickou karotickou stenózou ≥ 50 %, 2) pacienti s asymptomatickou karotickou stenózou ≥ 50 %, 3) pacienti bez karotické aterosklerózy anebo se stenózou karotid ≤ 30 %, kteří utrpěli iCMP a 4) pacienti bez iCMP v anamnéze a bez karotické aterosklerózy anebo se stenózou karotid ≤ 30 %. Každému pacientovi byl odebrán vzorek krve za účelem sekvenační analýzy DNA. Somatické mutace krevních buněk byly detekovány ve 38 genech nejčastěji asociovaných s CHIP za použití citlivé metody hlubokého sekvenování (NGS). Výsledky. Celkově bylo do studie zařazeno 588 pacientů (medián věku 77,6 let; IQR 73,5-82 let; 52,2 % žen). CHIP pozitivita byla ve všech skupinách podobná: 76 %, 78 %, 78 % a 65 %. Kumulativní alelická frakce variant (VAF) se signifikantně lišila pouze mezi skupinami 1 a 2 (p=0,026): 5,7 % (IQR 2,5-13,4), 3,0 % (IQR 1,2-9,6), 3,7 % (1,7-13,5) a 3,5 % (IQR 1,6-9,8). Všichni pacienti po iCMP bez ohledu na etiologii iktu měli signifikantně vyšší kumulativní VAF oproti kontrolní skupině bez anamnézy iCMP (4.2 %; IQR 1,9-13,5 vs. 3,2 %; IQR 1,4-9,7; p=0,045). CHIP mutace byly v našem souboru nejčastěji pozorovány v genech DNMT3A (230/588; 39 %), TET2 (160/588; 27 %) a ASXL1 (59/588; 10 %). Mutace v DNMT3A a TET2 se vyskytovaly napříč všemi skupinami s podobnou četností. Zjistili jsme, že ve skupině pacientů po iCMP byl signifikantně vyšší podíl pacientů s mutací v genu ASXL1 oproti kontrolní skupině bez iCMP (11,7 % vs. 4,8 %; p=0,025). Závěry. Zhruba 75 % lidí ve věkové skupině nad 70 let má alespoň jednu CHIP mutaci. U pacientů po iCMP je kvantitativně vyšší zátěž CHIP mutacemi oproti kontrolní skupině bez iCMP. Při porovnání pacientů s karotickou aterosklerózou jsme zjistili signifikantně vyšší zátěž CHIP ve skupině se symptomatickou karotickou stenózou oproti asymptomatickými pacientům. Mutace ASXL1 jsou signifikantně četnější u pacientů po iCMP bez ohledu na etiologii iktu. Somatické mutace v genu ASXL1 v krevních buňkách mohou být potencionálním prediktorem iCMP. Výzkumný projekt je podpořen z Evropského fondu pro regionální rozvoj – projekt ENOCH (reg. č. Cz.02.1.01/0.0/0.0/16_019/0000868), LM2018133, LM2023033, LX22NPO5102, LM2018125, EF16_013/0001674, IGA LF UP 2022_012 a dále je podpořen sítí STROCZECH v rámci výzkumné infrastruktury CZECRIN (č. projektu LM2023049) financované státním rozpočtem České republiky.
MUDr. Michal Haršány Ph.D.
CV is not available
MUDr. Michal Haršány , Ph.D.1, 2, , Mgr. Barbora Kalousová 3, Ing. Rastislav Slavkovský , Ph.D.3, prof. Mgr. Jiří Drábek , Ph.D.3, 4, , Mgr. Pavla Kouřilová , Ph.D.3, doc. MUDr. Marián Hajdúch , Ph.D.3, 4, , prof. MUDr. Robert Mikulík , Ph.D.1, 2, ,
Mezinárodní centrum klinického výzkumu, FN u sv. Anny v Brně 1
I. neurologická klinika LF MU a FN u sv. Anny v Brně 2
Ústav molekulární a translační medicíny, Lékařská Fakulta, Univerzita Palackého v Olomouci 3
Laboratoř experimentální medicíny, FN Olomouc 4
Cíl: Karotická disekce je významnou příčinou ischemické cévní mozkové příhody ve věkové skupině do 45 let. Etiologicky se jedná o trauma či spontánní disekci, v obou případech začíná disekce jako natržení cévní stěny karotidy. Předpokládá se tedy účast defektní cévní stěny, zejména mechanizmů narušujících homeostázu buněčných proteinů a kontrolu jejich kvality. Poškozené a chybně složené proteiny (subproteom) uniklé z buňky zůstávají neprozkoumané. Cílem této práce je identifikace chybně složených proteinů (subproteomu) v depletované plazmě pacientů s karotickou disekcí. Metodika: Do studie bylo zařazeno 10 pacientů s karotickou disekcí a 10 zdravých kontrol. Protein teplotního šoku (HSP) v přítomnosti ADP váže hydrofobní části chybně složených proteinů. V přítomnosti ATP, která indukuje alosterickou konformační změnu HSP, jsou zachycené proteiny uvolněny. Byly použity tři odlišné subcelulární chaperony rodiny Hsp70 (HSPA1 – cytosolický a stresem indukovatelný, HSPA5 –endoplazmatický, HSPA9 – mitochondriální). Hsp70 trap assay ve spojení s plazmonovým biosenzorem umožňuje kvantifikaci chybně složených proteinů v reálném čase a jejich efektivní eluci pro následnou identifikaci hmotnostní spektrometrií (MS). Výsledky: Nalezli jsme signifikantní rozdíly pro odezvy biosenzoru mezi pacienty s karotickou disekcí a zdravými kontrolami pomocí všech tří chaperonů – HSPA1 (P=0,002), HSPA5 (P=0,049) a HSPA9 (P˂0,001). MS intenzity některých identifikovaných proteinů byly u pacientů s karotickou disekcí signifikantně vyšší než u zdravých kontrol (n=34 u HSPA1, n=27 u HSPA5, n=19 u HSPA9), některé identifikované proteiny se nacházely pouze u pacientů. Závěr: Skupina odhalených chybně složených proteinů by mohla mít užitečnou klinickou hodnotu a určitý potenciál získat vhled do aberantních proteinových drah účastnících se karotické disekce.
MUDr. Petr Malý
CV is not available
MUDr. Petr Malý 1, Ing. Leona Chrastinová , Ph.D.2, Doc. MUDr. Martin Malý , Ph.D.3, Prof. MUDr. Jan M. Horáček , Ph.D.4,
Malý P., Military University Hospital Prague, Department of Neurology and Department of Military Internal Medicine and Military Hygiene, Faculty of Military Health Sciences, University of Defence, Hradec Kralove, Czech Republic 1
Chrastinová L., Institute of Hematology and Blood Transfusion, Prague, Czech Republic 2
Malý M., Military University Hospital Prague, Department of Medicine 1st Faculty of Medicine Charles University and Military University Hospital Prague, Czech Republic 3
Horáček J.M., Department of Military Internal Medicine and Military Hygiene, Faculty of Military Health Sciences, University of Defence, Hradec Kralove, Czech Republic 4
Given the substantial dependence of neurons on continuous supply of energy, the distribution of major cerebral arteries opens a question whether the distance from the main supply arteries constitutes a modulating factor for the microstructural and functional properties of brain tissue. To tackle this question, multimodal MRI acquisitions of 102 healthy volunteers over the full adult age span were utilised to quantify microstructural (cellularity, myelin density, iron concentration) and functional (connectivity and neural activity) tissue characteristics in various brain regions and ascertain their dependence on the distance from the closest major artery. Our result point to higher iron concentration and higher cellularity in areas more distant to main arterial trunks. In the cortex, these findings were combined with lower intracellular volume fraction and higher myelin density, suggesting relatively higher abundance of smaller cells and/or myelinated small axons farther away from main arteries. In the white matter, bigger distance from main arteries was associated with relatively higher intracellular volume fraction and increased myelin density. Furthermore, age emerged as a substantial factor influencing this pattern. With higher age, cortical areas more distant from arteries show lower intracellular volume fraction, pointing to their potentially higher vulnerability. All in all, this pilot study provides a novel insight on brain regionalisation based on artery distance, which merits further investigation to validate its biological underpinnings.
MUDr. Viktor Weiss
CV is not available
Mudr. Viktor Weiss 1, 8, , Mudr. Viktória Kokošová 1, 3, , Doc.Mgr. Zdeněk Valenta , PhD4, doc. Mudr. Irena Doležalová , PhD1, Doc. Mudr. Marek Baláž , PhD1, Prof. Silvia Mangia , PhD.5, Prof. Shalom Michaeli , PhD5, ing Lubomír Vojtíšek , PhD6, Prof. Mudr. Roman Herzig , PhD2, 7, , Mudr. Pavel Filip , PhD5, 8, ,
Department of Neurology, Charles University, First Faculty of Medicine and General University Hospital, Prague, Czech Republic 8
1 First Department of Neurology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital of St. Anne, Brno, Czech Republic 1
Department of Neurology, Charles University Faculty of Medicine, Hradec Králové, Czech Republic 2
Department of Neurology, Faculty of Medicine, Masaryk University and University Hospital Brno, Brno, Czech Republic 3
Department of Statistical Modelling, Institute of Computer Science of the Czech Academy of Sciences, Prague, Czech Republic 4
Center for Magnetic Resonance Research (CMRR), University of Minnesota, Minneapolis, MN, USA 5
Central European Institute of Technology (CEITEC) Masaryk University, Neuroscience Centre, Brno, Czech Republic 6
Department of Neurology, Comprehensive Stroke Center, University Hospital Hradec Králové, Czech Republic 7
Náhla cievna mozgová príhoda (NCMP) predstavuje závažný medicínsky a ekonomicko-spoločenský problém a je celosvetovo hlavnou príčinou invalidity a druhou najčastejšou príčinou smrti. Podľa zistení World Health Organization ročne postihne cievna mozgová príhoda 15 miliónov ľudí na celom svete, v SR podľa dát z registra NCZI cca 11 000 prípadov ročne (priemer 2017-2022: 11684). Pacienti po NCMP majú často rôzne následky, ktoré súvisia s miestom poškodenia určitej oblasti mozgu. Včasná diagnostika a špecifická liečba zostáva kľúčová v manažmente pacientov s NCMP. Výzvu však predstavujú následky NCMP v období zotavovania. Väčšina pacientov je po NCMP v závislosti od miery funkčného postihnutia zaradená do kombinovaného neurorehabilitačného programu, s trvaním niekoľkých týždňov až mesiacov. Ako prídavnú liečbu v období zotavovania možno využiť preparát MLC901, ktorý je liekom tradičnej čínskej medicíny zložený z kombinácie 9 rastlinných zložiek. Aktuálne je registrovaný v 37 krajinách sveta. Od roku 2009 bolo publikovaných viac ako 55 vedeckých prác, hodnotiacich viaceré vlastnosti preparátu MLC901. Niekoľko predklinických a farmakologických štúdii ukázalo prehĺbenie procesu obnovy nervového systému a zlepšenie dlhodobého funkčného zotavenia pacientov. Možnými mechanizmami sú stimulácia neurogenézy a neuroregenerácie zvýšením expresie mozgového neurotrofického faktora (BDNF). Ďalej podpora bunkovej proliferácie, stimulácia axonálnych a dendritických okruhov s následnou indukciou synaptogenézy. Preparát MLC901 môže podporovať zlepšenie neurologického zotavenia, zníženie neurodegenerácie, ako aj zlepšenie kognitívnych funkcii, pričom výsledkom je dlhodobo pretrvávajúci benefit. Existujú dôkazy, že MLC901 ako doplnok k štandardnej liečbe NCMP by mohol byť účinný pri zlepšovaní funkčnej nezávislosti a motorickej obnovy. Je bezpečný pre pacientov s primárne neakútnou stabilnou cievnou mozgovou príhodou, o čom hovoria aj prezentované kazuistiky.
BACKROUND: Susac syndrome (SuS) is an autoimmune endotheliopathy affecting precapillary segments of arteries in brain, cochlea and retina resulting in a clinical triad of encephalopathy, sensorineural hearing loss, and visual loss. SuS is quite rare, and often underdiagnosed, with around 450 cases reported worldwide. Clinical presentation and the disease course is very variable and not all patients exhibit the whole triad at the time of first symptoms. In the scientific literature we only found a single case report from the Czech Republic. The aim of this report is to present 2 cases of Susac syndrome. CASE PRESENTATION: We present 2 patients admitted to our Neurology Department 6 months apart, each at one end of the clinical spectrum of Susac syndrome. The patient with severe disease course had very rare cardiac involvement, and all of the available treatment options (corticosteroids, cyclophosphamide, intravenous immunoglobulins, plasmapheresis, rituximab) were used to achieve remission. In addition, in both of our patients, a black blood MRI of intracranial vessel walls was done and revealed gadolinium enhancement of small intracranial vessel walls corresponding with dot-like infarctions of the brain parenchyma along with leptomeningeal enhancement. This is the first report of the the utility of this diagnostic method. CONCLUSION: Our case reports suggest, that black blood MRI of intracranial vessel walls can be used as reliable diagnostic tool. In addition, we present 2 cases of rare disease, one with cardiac involvement presented as recurrent bradycardia in disease relapses. According to our knowledge, cardiac involvement in SuS resulting in bradycardia was described only once.
MUDr. Martina Cviková
C U R R I C U L U M V I T A E
Priezvisko/Meno/Titul MARTINA CVIKOVÁ, MUDr.
Adresa RYBÁRSKA 21, 036 01 MARTIN , SLOVENSKÁ REPUBLIKA
Telefón +421 907 031 592, +420 737 786 758
E-mail martina.cabukova@gmail.com
Národnosť slovenská
Dátum narodenia 06.11.1990
VZDELANIE
• Dátum 2009 - 2015
• Fakulta Lekárska fakulta Univerzity Komenského v Bratislave
• Dátum 2003 - 2009
• Stredná škola Gymnázium Viliama Paulinyho – Tótha v Martine
PRACOVNÉ SKÚSENOSTI
• Dátum August 2015 - Jún 2019 Neurologické oddelenie FN Trnava, A. Žarnova 11, 917 01 Trnava
• Dátum Júl 2019- doteraz 1. Neurologická klinika, Fakultná nemocnica u sv. Anny v Brne, Pekařská 53, 602 O0 Brno, Česká Republika
PUBLIKAČNÁ ČINNOSŤ A KURZY
MAREC 2018 - POSTER “Fibromuskulárna dysplázia- kazuistika“- 2. Festival neurokazuistík, Sliač, Slovenská republika
MÁJ 2018 - POSTER “Rare successful repeated recanalization of the basilar artery thrombosis using aspiration thrombectomy“, Gothenburg, Sweden
FEBRUAR 2018 - WORKSHOP “Neurozobrazování u cévní mozkové příhody“, Brno, Česká republika
MÁJ 2018- KURZ “Management liečby spasticity“, I. Neurologická klinika LFUK a UNB v Bratislave, Slovenská republika
JAZYKOVÉ ZNALOSTI
Anglický jazyk POKROCILÝ
Nemecký jazyk ZAČIATOČNÍK
…………………………
v Brne 17.02.2022
MUDr. Martina Cviková 1, MUDr. Jakub Štefela 1, MUDr. Vít Všianský 1, MUDr. Michal Dufek 1, MUDr. Markéta Zemanová 3, MUDr. Vladimír Červeňák 2, MUDr. Jan Vinklárek 1, MUDr. Viktor Weiss 1,
Department of Neurology, St. Anne´s University Hospital in Brno and Faculty of Medicine at Masaryk University, Brno, Czech Republic 1
Department of Radiology, St. Anne´s University Hospital in Brno and Faculty of Medicine at Masaryk University, Brno, Czech Republic 2
Department of Ophthalmology, St. Anne´s University Hospital in Brno and Faculty of Medicine at Masaryk University, Brno, Czech Republic 3
Abstrakt: 22 ročná žena v 23. týždni prvého tehotenstva zakrvácala z piálnej arteriovenóznej malformácie (AVM) do pravej mozočkovej hemisféry. Po interdisciplinárnom konzíliu a s informovaným súhlasom pacientky a jej rodiny bola vykonaná embolizácia AVM. Úplná oklúzia AVM sa dosiahla embolizáciou pomocou PHIL (precipitujúca hydrofóbna injekčná tekutinou). Vypočítaná dávka žiarenia, ktorá počas výkonu zasiahla oblasť maternice bola menšia ako 1 µSv, čo predstavuje zanedbateľné riziko potenciálneho poškodenia plodu. Pacientka porodila v 37. týždni tehotenstva zdravé dieťa cisárskym rezom bez komplikácií. Štandardným skríningom neboli diagnostikované žiadne vrodené poruchy až do veku dvoch rokov. V takýchto ojedinelých prípadoch je nevyhnutné angiografický protokol optimalizovať s cieľom minimalizovania celkovej dávky žiarenia. Súčasne je dôležitá maximálna ochrana maternice tienením. Predčasné ukončenie tehotenstva z týchto dôvodov nie je potrebné. Multidisciplinárna starostlivosť neurológov, neurochirurgov,intervenčných rádiológov, anestéziológov, neonatológov a pôrodníkov je základom úspešného terapeutického postupu.
prof. MUDr. Egon Kurča PhD., FESO
CV is not available
Egon Kurča 2, Kamil Zeleňák 1, Dušan Šalát 4, Branislav Kolarovszki 3, Jana Zeleňáková 2, Naci Kocer 5,
Rádiologická klinika JLF UK a UN, Martin 1
Neurologická klinika JLF UK a UN, Martin 2
Neurochirurgická klinika JLF UK a UN, Martin 3
Fakulta zdravotníckych vied, Univerzita Sv. Cyrila a Metoda, Trnava 4
Department of Neuroradiology, Acibadem University Hospital Group, Istanbul 5
Intramuskulární aplikace botulotoxinu A do svalových skupin postižených spastickou afekcí je dnes již široce využívanou dlouhodobou podpůrnou terapií. Cílem této práce je analyzovat úspěšnost této léčby konkrétně u spasticit vzniklých po cévní mozkové příhodě a zjistit případné důvody diskontinuity či non-adherence. Je realizována jako retrospektivní, mono-centrická, observační studie s využitím údajů z Centra pro léčbu spasticity I. NK FNUSA. Celkem byla k datu publikace sesbírána data 267 subjektů, kteří dohromady podstoupili 2 736 aplikací (průměrný počet byl 10, medián 6), a to mezi léty 2000 a 2023. Z tohoto celkového počtu byl u 77 (28,84 %) subjektů zaznamenán dobrý klinický efekt i spokojenost pacientů a předpokládá se pokračování v terapii po ukončení sběru dat. U 4 (1,50 %) pacientů byla kombinace botulotoxinové terapie s rehabilitací natolik efektivní, že vzhledem k úpravě stavu nebylo pokračování v léčbě indikováno. Dále došlo u 4 pacientů ke změně pracoviště poskytujícího léčbu, jejich data nejsou toho času k dispozici. Celkem 186 (69,66 %) pacientů již v botulotoxinové léčbě nepokračuje, z toho 29 (10, 86 %) z důvodu úmrtí či změny země pobytu, u dalších 6 (2,25 %) pacientů došlo ke zhoršení celkového zdravotního stavu do takové míry, že další aplikace již nebyly možné, a to často z logistických důvodů, které byly již v minulosti identifikovány jako jeden z hlavních důvodů přerušení terapie botulotoxinem (Cinone et al., 2022). Pro nízký efekt nebylo v terapii pokračováno u 35 (13,11 %) pacientů, kvůli nežádoucím účinkům (nejčastěji zhoršování hybnosti, bolest v místech aplikace či bolestivá aplikace samotná) byly aplikace přerušeny u 6 (2,25 %) pacientů. Největší samostatnou podskupinu však tvoří celkem 106 (39,70 %) pacientů, u nichž byl dokumentován klinický efekt, nicméně došlo k ukončení terapie z nejasných důvodů. Vzhledem k často pokročilému věku i somatickému nálezu u těchto pacientů se předpokládá, že jasná většina z nich terapii přerušila pro celkové zhoršení zdravotního stavu, aniž by bylo Centrum pro léčbu spasticity informováno. V další fázi tohoto výzkumu budou tito pacienti postupně kontaktováni za účelem doplnění dat, stejně jako pacienti, kteří změnili poskytovatele terapie. Celkem tedy došlo k dobré klinické odpovědi a adherenci k léčbě u 30,34 % pacientů z celého souboru, což je výsledek konkordantní s některými předchozími publikacemi (Lee et al., 2020), je však nutné vzít v potaz, že minimálně u 13,11 % pacientů došlo k přerušení léčby z důvodů nesouvisejících s efektem botulotoxinové terapie (úmrtí, stěhování, celkové zhoršení stavu) – pokud by došlo k vyřazení těchto subjektů ze souboru, stoupne počet optimálních odpovědí na 34,91 %. Naopak pro nízký efekt či nežádoucí účinky léčbu přerušilo 15,36 % (po obdobné úpravě celkového souboru by se jednalo o 17,67 %) pacientů. Problém představuje velká část (39,70 %) pacientů, u nichž byl zaznamenán klinický efekt, ale k dalším aplikacím se z neznámých důvodů nedostavili. Je tedy třeba dalšího sběru dat pro určení důvodu ukončení terapie a vytvoření definitivní statistiky. Již nyní je možné poznamenat, že terapie botulotoxinem u pacientů se spastickým postižením po cévní mozkové příhodě se setkává s dobrou klinickou odpovědí a její aplikace zvyšuje kvalitu života pacientů se spasticitou po CMP. Je žádoucí další sběr a analýza dat pro identifikaci hlavních problémů při této léčbě v podmínkách českého zdravotnictví.
MUDr. Milan Kramárik
Milan Kramárik absolvoval v roce 2023 Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Toho času působí jako sekundář na I. neurologické klinice Fakultní nemocnice u svaté Anny v Brně a připravuje se k zahájení postgraduálního studia. K hlavním oblastem zájmu patří poruchy dysfatické a kognitivní.
MUDr. Milan Kramárik 1, MUDr. Eduard Minks , PhD.1, 2, , doc. MUDr. Marek Baláž , PhD.1, 2, ,
I. neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně 1
Lékařská fakulta Masarykovy univerzity v Brně 2
Úvod: Prevalencia spastickej parézy u pacientov po cievnej mozgovej príhode je variabilná. V chronickom štádiu ochorenia (3m po vzniku CMP) sa spasticita rozvinie u 17 až 42,6% pacientov, pričom v 2-13% prípadov je spasticita zneschopňujúca. Skorá identifikácia spasticity u pacientov po CMP a následná lokálna aplikácia botulotoxínu typu A v kombinácii s rehabilitáciou môže viesť k zníženiu invalidizácie pacientov a k zlepšeniu kvality ich života. Cieľ: Prezentujeme výsledky našich meraní pri hodnotení efektu lokálnej aplikácie botulotoxínu typu A v kombinácii s rehabilitáciou u pacientov so spastickou parézou po CMP. Metódy: Klinické neurologické vyšetrenie, meranie spasticity pomocou Tardieu škály (TS), hodnotenie koeficientu skrátenia a koeficientu spasticity, lokálna aplikácia botulotoxínu typu A, rehabilitácia. Výsledky: Kombinovaný efekt botulotoxínu typu A a rehabilitácie v liečbe spastickej parézy po CMP bol hodnotený na skupine 30 pacientov v období od roku 2021 do 2023. Efekt kombinovanej liečby bol vyhodnotený na základe výsledkov meraní spasticity za pomoci použitia koeficientu skrátenia a spasticity po uplynutí 4 týždňov od aplikácie botulotoxínu typu A a rehabilitácie. Výsledky meraní sa porovnávali so vstupnými hodnotami získaných počas prvého merania pacientov (baseline). Záver: Lokálna aplikácia botulotoxínu typu A v kombinácii s následnou rehabilitáciou môže významne zlepšiť aktívnu aj pasívnu hybnosť príslušnej končatiny a zmierniť sprievodné príznaky spasticity u pacientov po CMP. Kľúčové slová: spasticita, botulotoxín typ A, rehabilitácia
MUDr. Zuzana Števková
Meno: Zuzana Števková, rod. Podmanická
Dátum narodenia: 2.4.1984
Akademický titul: MUDr.
Kontaktné údaje:
• Vl.Clementisa 2,917 01 Trnava, Slovenská republika
• e-mail: zpodmanicka@gmail.com
Dosiahnuté vzdelanie: vysokoškolské, II.stupeň v študijnom odbore všeobecné lekárstvo
Vzdelanie:
• 2003-2009 Lekárska Fakulta Univerzity Pavla Jozefa Šafárika v Košiciach
Doplňujúce informácie o vzdelaní:
• 10.apríl 2019 Diplom o špecializácii v študijnom odbore neurológia
Pracovné skúsenosti:
• 2009-2013 Geriatrické oddelenie, NsP sv. Lukáša Galanta, sekundárny lekár
• 2013-doteraz Neurologická klinika LF SZU a FN Trnava, sekundárny lekár
MUDr. Zuzana Števková 1, MUDr. Jozef Haring 1, Doc.MUDr. Zuzana Košutzká , PhD.2, MUDr. Georgi Krastev , PhD.1, MUDr. Martin Daniš 1,
II.Neurologická klinika LFUK a UNB Bratislava 2
Neurologická klinika LF SZU a FN Trnava, Slovenská republika 1
Úvod: Rehabilitace pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) je směřována k obnově funkční schopnosti a nezávislosti v rámci jejich každodenních aktivit. V terapii je stále více uplatňována představa pohybu, což je čistě kognitivní proces, při kterém jedinec mentálně simuluje pohyb bez jeho skutečného provedení. Tento mentální proces podporuje modulaci a funkční redistribuci neurálních sítí, čímž facilituje motorické učení. Cíl: Cílem studie je zjistit, jak se změní posturální stabilita při představě chůze u pacientů v subakutním stádiu po CMP. Metodika: Do studie bylo zahrnuto 40 pacientů v subakutním stádiu po CMP s dobrou úrovní představy pohybu dle dotazníku Movement Imagery Questionnaire-Revised second version skóre (≥ 4 bodů). Měřeny byly posturální výchylky z pánve, laterální strany stehna a bérce hemiparetické a zdravé dolní končetiny. Dále byla snímána bilaterálně elektromyografická aktivita z m. rectus femoris, m. biceps femoris, m. gastrocnemius medialis a m. tibialis anterior. Data byla měřena IMU senzory Trigno (Delsys Inc., Boston, MA, USA), a to v těchto situacích: klid (bez představy pohybu), kinestetická představa chůze před a po reálném provedení pohybu. Data byla vyhodnocena v programu Visual 3D (C-motion Inc, Rockville, MD, USA) a poté statisticky analyzována v programu IBM SPSS (IBM SPSS, version 20, IL, USA) s hladinou významnosti p ˂ 0,05. Výsledky: Při představě chůze před a po reálném provedení pohybu v porovnání s klidem byly posturální výchylky signifikantně zvýšeny v mediolaterálním směru na segmentu stehna (p ˂ 0,05). Na bérci a pánvi nebyl pozorován statisticky významný rozdíl. Na dolních končetinách došlo k významnému snížení svalové aktivity u všech pozorovaných svalů při porovnání klidu s oběma typy představ (p ˂ 0,05). Mezi hemiparetickou a zdravou dolní končetinou nebyl pozorován signifikantní rozdíl. Závěr: Představa známého komplexního pohybu (chůze) vede ke změnám posturální stability a svalové aktivity u pacientů v subakutním stádiu po CMP. Konstantní snížení elektromyografické aktivity při představě chůze je možné vysvětlit na základě neúplné inhibice některých kortikálních a subkortikálních oblastí mozku při iniciaci představy.
Mgr. Hana Haltmar
fyzioterapeutka na Oddělení rehabilitace ve FN Olomouc, PhD studentka na Katedře přírodních věd v kinantropologii FTK UP v Olomouci a odborná asistentka na Ústavu klinické rehabilitace FZV UP v Olomouci
Mgr. Hana Haltmar 1, 2, 3, , prof. RNDr. Miroslav Janura , Dr.1, Mgr. Miroslav Haltmar 2, 3, 5, , prof. Jim Richards , PhD4,
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra přírodních věd v kinantropologii 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav klinické rehabilitace 2
Fakultní nemocnice Olomouc, Oddělení rehabilitace 3
University of Central Lancashire, Faculty of Allied Health and Wellbeing 4
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Neurologická klinika 5
Úvod: Představa pohybu je kognitivní úloha, při které si pacient konkrétní pohyb pouze představuje, nikoliv reálně provádí. Tuto formu intervence lze pak společně s dalšími rehabilitačními postupy efektivně využít u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) za účelem urychlení motorické obnovy. Cíl: Cílem studie bylo zhodnocení okamžitého efektu představy pohybu na funkční pohyb paretické horní končetiny u pacientů po CMP prostřednictvím povrchové elektromyografie (sEMG). Metodika: Studie se zúčastnilo celkem 36 subakutních pacientů po primoatace CMP s lehkým stupněm hemiparézy, kteří byli náhodně rozděleni do experimentální (ES) a kontrolní skupiny (KS). Celý experiment se skládal z provedení funkčního úkolu horní končetinou, z intervence a opětovného provedení daného funkčního úkolu. Celý experiment byl vykonán zvlášť pro paretickou a neparetickou horní končetinu. Funkční úkol (reaching task, RT) se skládal z následujících kroků: dosažení, uchopení a přenesení hrnku směrem k sobě. RT pacient vykonal celkem desetkrát před intervencí a poté desetkrát po intervenci. Samotná intervence spočívala v představě: pacienti v ES měli za úkol představu daného pohybu, v KS si měli v představě zpívat píseň. Doba intervence byla stanovena na dvě minuty. Při provedení RT byla u pacientů prostřednictvím IMU senzorů (Delsys Trigno) snímaná elektromyografická aktivita z m. biceps brachii, m. triceps brachii, přední porce m. deltoideus, horní porce m. trapezius a extenzorů předloktí. Získaný sEMG byl následně zbaven vzniklých artefaktů a rektifikován. Filtračně upravené průměrné hodnoty sEMG byly následně normalizovány k maximálnímu sledovanému signálu a statisticky vyhodnoceny s p < 0,05. Výsledky: Bez ohledu na typ intervence a bez ohledu na končetinu byl prokázán statisticky významný pokles svalové aktivity po intervenci u m. biceps brachii (p = 0,011), m. triceps brachii (p < 0,001), přední porce m. deltoideus (p = 0,041) a extenzorů předloktí (p = 0,024). Závěr: Okamžitý efekt představy pohybu na funkční pohyb paretické horní končetiny u pacientů po CMP nebyl v rámci studie prokázán. Z výsledků studie je však patrné, že na základě opakování konkrétního pohybu dochází ke snižování svalové aktivity.
Mgr. Miroslav Haltmar
fyzioterapeut ve FN Olomouc; Ph.D. student oboru Neurovědy na Neurologická klinice, LF UP Olomouc; odborný asistent na Ústavu klinické rehabilitace, FZV UP Olomouc
Kolářová Barbora
CV is not available
Haltmar Hana
CV is not available
Richards Jim
CV is not available
Mgr. Miroslav Haltmar 1, 2, 4, , PhDr. Barbora Kolářová , Ph.D.1, 3, 4, , Mgr. Hana Haltmar 2, 3, 4, , prof. Jim Richards , Ph.D.5,
Univerzita Palackého v Olomouci, Lékařská fakulta, Neurologická klinika 1
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta zdravotnických věd, Ústav klinické rehabilitace 2
Univerzita Palackého v Olomouci, Fakulta tělesné kultury, Katedra přírodních věd v kinantropologii 3
Fakultní nemocnice Olomouc, Oddělení rehabilitace 4
University of Central Lancashire, Allied Health Research Unit, Preston, Velká Británie 5
Úvod: Autonomní dysfunkce (AD) je u pacientů s roztroušenou sklerózou (RS) častá. Její prevalence se dle různých studií pohybuje v rozmezí 45-84 %. Nejčastěji se jedná o postižení kardiovaskulárního systému a také o sfinkterovou a sexuální dysfunkci. Přestože klinické projevy AD mají negativní vliv na funkční stav pacientů a přispívají k jejich celkové disabilitě, bývají často poddiagnostikované. Nejdostupnějším diagnostickým nástrojem ke zhodnocení AD jsou cílené dotazníky, například The Composite Autonomic Symptom Scale 31 (COMPASS-31). Cílem prezentované práce, vytvořené v rámci Studentské vědecké odborné činnosti je posoudit četnost a charakteristiky AD u pacientů s RS ve srovnání se zdravými kontrolami (ZK) a zjistit vztah mezi AD a charakteristikami onemocnění RS (trvání onemocnění, rozšířená škála stavu postižení (EDSS)). Soubor a metodika: Průřezová studie zahrnuje 58 pacientů s RS (průměrný věk 36,3 ± 8,5 let; 66 % žen) a 55 ZK (průměrný věk 35,0 ± 9,74 let; 67 % žen). Všichni pacienti byli klinicky vyšetřeni vč. hodnocení jejich funkčního postižení pomocí škály EDSS (Expanded Disability Status Scale). AD byla u RS pacientů i ZK hodnocena pomocí české verze skóre Composite Autonomic Symptom Score-31 (COMPASS-31). Výsledky: Více než 94 % zařazených pacientů s RS uvádělo změny ve ≥ 2 doménách dotazníku COMPASS-31 (skóre > 0). Ve srovnání se ZK vykazovali pacienti s RS statisticky vysoce významně vyšší celkové skóre COMPASS-31 (p < 0,001) a také signifikantně vyšší dílčí skóre v jednotlivých hodnocených doménách: ortostatická intolerance p < 0,001; sekretomotorická dysfunkce p = 0,002; sfinkterová dysfunkce p < 0,001; pupilomotorika p = 0,004. Celkové COMPASS-31 skóre vykazovalo středně silnou pozitivní korelaci s celkovou hodnotou EDSS (Spearmanův koeficient p = 0,45). Středně silná pozitivní korelace byla prokázána také mezi doménami reflektujícími sfinkterovou dysfunkci v rámci EDSS a v rámci dotazníku COMPASS 31 (p = 0,49). Naopak korelace mezi dobou trvání onemocnění a celkovým skóre COMPASS 31 nebyla prokázána (p = 0,03). Závěr: Prezentovaná studie potvrdila předpoklad, že AD je u pacientů s RS častá. Nejčastěji se jedná o sfinkterovou dysfunkci, ortostatickou intoleranci, sekretomotorickou, sudomotorickou a pupilomotorickou dysfunkci. Tíže AD pozitivně koreluje s funkčním postižením pacientů hodnoceným pomocí EDSS.
Karolína Lisá
Studentka 6. ročníku na Lékařské fakulte Masarykovy Univerzity v Brne.
MUC. Karolína Lisá 1, MUDr. Iva Šrotová , Ph.D1, 2, , doc. MUDr. Eva Vlčková , Ph.D1, 2, , MUDr. Jan Kolčava , Ph.D1, 2, , MUDr. Jan Kočica 1, 2, , MUDr. Magdalena Hladíková , Ph.D1, 2, , prof. MUDr. Blanka Adamová , Ph.D1, 2, ,
Lékařská fakulta MU Brno 1
Neurologická klinika LF MU a FN Brno 2
Úvod: Porucha polykání (dysfagie) patří k častým klinickým projevům roztroušené sklerózy (RS). Jedná se o leckdy přehlíženou a nedostatečně diagnostikovanou komplikaci, která může mít značný vliv na kvalitu pacientova života. Dysfagie může vést k omezení sociálního života či podvýživě a zvyšuje riziko aspirace a následné aspirační pneumonie, tedy život ohrožujících komplikací. Brzké odhalení dysfagie je proto zásadní pro prevenci zmíněných rizik. V odborné veřejnosti však dosud neexistuje shoda na optimální screeningové metodě poruch polykání a chybí také informace o vzájemném vztahu mezi dostupnými diagnostickými postupy používanými k vyhodnocení přítomnosti a ev. i tíže dysfagie. Cílem této studie tak bylo porovnat diagnostickou účinnost jednoduché otázky zaměřené na potíže s polykáním, dotazníku DYsphagia in MUltiple Sclerosis (DYMUS) a testu rychlého polykání vody (Timed Water Swallowing Test, TWST), který objektivizuje čas nutný pro vypití 100 ml vody, při detekci dysfagie u pacientů s RS. Soubor a metodika: Celkem 304 pacientů s relaps-remitentní RS (222 žen (73%); průměrný věk 43.8 ± 9.9 let) bylo v rámci běžné ambulantní kontroly dotázáno na jednoduchou otázku reflektující subjektivní vnímání dysfagie („Máte potíže s polykáním?“). Bez ohledu na jejich odpověď následně tentýž den každý z těchto pacientů vyplnil dotazník DYMUS a podstoupil TWST. Pacientům s pozitivním výsledkem kterékoli z uvedených screeningových metod, tedy výsledkem poukazujícím na možnou přítomnost dysfagie, bylo nabídnuto objektivní zhodnocení polykacích funkcí pomocí flexibilní endoskopické evaluace polykání (FEES). Výsledky zmíněných metod byly statisticky analyzovány a korelovány s demografickými a klinickými parametry. Výsledky: Z 304 vyšetřených RS pacientů uvedlo 46 (15,1 %) subjektivní obtíže s polykáním na základě jednoduché otázky. Dotazník DYMUS byl pozitivní u 59 jedinců vyšetřeného souboru (19,4 %) a 51 pacientů (16,8 %) mělo abnormální TWST. Výsledky DYMUS a TWST vykazovaly signifikantní pozitivní korelaci (korelační koeficient r = 0,351, p<0,01). U významné části pacientů (asi u poloviny) však byla abnormita prokázána pouze v jednom z uvedených testů. Použití alespoň jedné z komplexnějších screeningových metod (DYMUS nebo TWST) mělo vyšší pravděpodobnost identifikace pozitivního pacienta než jednoduchá úvodní otázka (p < 0,001), ještě lepší výsledky pak lze dosáhnout kombinací obou metod. Asi polovina pacientů s pozitivním screeningem (37 jedinců) podstoupila objektivizaci poruchy polykání prostřednictvím FEES, které potvrdilo dysfagii u 94,6 % této podskupiny. Vyšší Expanded Disability Status Scale (EDSS), ženské pohlaví a vyšší věk byly potvrzeny jako rizikové faktory dysfagie. Závěr: Dotazník DYMUS a TWST potvrdily potenciál identifikovat více pacientů s dysfagií než jednoduchá otázka zaměřená na subjektivní poruchy polykání. Naše studie však současně prokázala pouze částečný překryv mezi výsledky DYMUS a TWST, což prokazuje, že kombinace těchto dvou metod je v identifikaci pacientů s RS ohrožených dysfagií citlivější než kterákoli z nich samostatně. Navíc screening prokázal vynikající specificitu: téměř 95 % screening-pozitivních pacientů mělo dysfagii následně potvrzenou objektivní metodou. Věk, ženské pohlaví a vyšší EDSS se jeví jako rizikové faktory pro rozvoj dysfagie u pacientů s RS.
MUDr. Jan Kočica Ph.D.
Lékař, RS centrum, Fakultní nemocnice Brno
MUDr. Jan Kočica 1, 2, , Mgr. Naděžda Lasotová , MBA2, 3, , MUDr. Jan Kolčava , Ph.D1, 2, , MUDr. Monika Svobodová 1, 2, , MUDr. Magdaléna Hladíková , Ph.D1, 2, , prof. MUDr. Josef Bednařík , CSc.1, 2, , doc. MUDr. Eva Vlčková , Ph.D1, 2, ,
Lékařská fakulta, Masarykova univerzita Brno 1
Neurologická klinika, Fakultní nemocnice Brno 2
Pedagogická fakulta, Masarykova univerzita Brno 3
Úvod: Moderní technologie mohou pomoci podpořit při pohybové aktivitě nejen zdravé osoby, ale i osoby s chronickým neurodegenerativním onemocněním jako je roztroušená skleróza (RS). Cíl: Zhodnotit míru používání moderních technologií při pohybových aktivitách. Tyto informace mohou pomoci ošetřujícím neurologům a fyzioterapeutům lépe předepisovat individuálně vhodná cvičební doporučení osobám s RS. Dílčím cílem bylo zhodnotit vliv pandemie Covid-19 na využívání moderních technologií při pohybové aktivitě. Metodika: Prostřednictvím dotazníkového šetření byl sledován trend využívání moderních technologií při pohybových aktivitách před a během pandemie Covid-19. Dotazníkového šetření se zúčastnilo 265 osob s roztroušenou sklerózou, 210 žen a 55 mužů. Míra neurologického deficitu byla hodnocena probandy dle standardizované sebehodnotící škály The Patient Determined Disease Steps (PDSS). Následně byli, pro účely analýzy, pacienti rozděleni do tří skupin podle míry neurologického deficitu: s mírným deficitem (PDSS 1-3) celkem 132 osob, se středním neurologickým deficitem omezujícím schopnost chůze (PDSS 4-6) celkem 119 osob a 23 osob s těžkým neurologickým deficitem pohybující se na vozíku (PDSS 7-8). Otázky zahrnuté v dotazníku se vztahovaly k typu provozovaných pohybových aktivit a zda při nich využívají moderní technologie. Výsledky: Většina respondentů uvedla, že se věnovala nějaké formě cvičení nebo pohybové aktivity v období před pandemií (87,9 %, n=224). Celkem 49 % respondentů využívalo přitom moderní technologie při pohybové aktivitě, z toho nejčastěji pacienti s mírnou disabilitou (s PDSS 1-3 celkem 57 %), méně pak osoby se střední disabilitou (38 %) a nejméně osoby s nejvyšší mírou neurologického deficitu (5 %). Nejčastěji využívané moderní technologie byla zařízení nositelná na těle (např. Fit Bit, chytré hodinky, krokoměr apod.) (PDSS 1-3 = 65 %, PDSS 4-6 = 46 %, PDSS 7-8 = 0 %), aplikace pro cvičení nebo záznam pohybu na telefonu nebo tabletu (PDSS 1-3 = 20 %, PDSS 4-6 = 17 %, PDSS 7-8 = 43 %) a natočená cvičební videa na telefonu nebo tabletu (PDSS 1-3 = 10 %, PDSS 4-6 = 19 %, PDSS 7-8 = 29 %). Nejčastějšími aktivitami, u nichž byly moderní technologie využívány, byly chůze, jízda na kole a cvičení s fyzioterapeutem. Během pandemie Covid-19 využívalo 60 % osob s RS pro své pohybové aktivity moderní technologie, z toho nejvíce skupina s PDSS 1-3 (57 %), dále PDSS 4-6 (37 %) a PDSS 7-8 (6 %). Nejčastěji využívané moderní technologií byly opět zařízení nositelná na těle (např. Fit Bit, chytré hodinky, krokoměr apod.). Závěr: Využívání moderních technologií při provozování pohybové aktivity u osob s RS se během období pandemie Covid-19 navýšilo o 11 %. Nejčastěji využívané moderní technologie a pohybové aktivity byly shodné u osob s mírnou a střední disabilitou, ale odlišné u osob s těžkou disabilitou. Znalost těchto preferencí pacientů může pomoci lépe nabízet vhodné typy aktivit pro osoby s RS s různou mírou disability.
Barbora Grosserova
Mgr. Barbora Grosserová vystudovala bakalářský obor fyzioterapie na 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a již v rámci bakalářské práce se věnovala problematice pacientů s demyelinizačním onemocněním. Následně úspěšně absolvovala navazující magisterské studium na Fakultě tělesné výchovy a sportu Univerzity Karlovy, kde ve své diplomové práci navázala na problematiku rehabilitace u roztroušené sklerózy. Momentálně pokračuje v postgraduálním studiu v studijním programu Neurovědy na 1. lékařská fakulta Univerzity Karlovy a je pracovníkem Neurologické kliniky a Centra klinických neurověd 1. LF UK a VFN v Praze, kde se věnuje především využití moderních technologií v rehabilitaci a monitoringu osob s demyelinizačním onemocněním nervového systému.
Mgr. Barbora Grosserová 1, Mgr. et Mgr. Renata Větrovská , Ph.D.2, 3, , Doc. MUDr. Dana Horáková , Ph.D.1, Mgr. et Mgr. Klára Novotná , Ph.D.1, 4, ,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1.LF UK a VFN v Praze 1
Vysoká škola tělesné výchovy a sportu Palestra, Praha 2
Ústav tělovýchovného lékařství 1.LF UK a VFN v Praze 3
Klinika rehabilitačního lékařství 1.LF UK a VFN v Praze 4
Úvod Long covid je široce definován jako příznaky a stavy, které pokračují nebo se rozvíjejí po kovidu-19. Postkovidový syndrom je stav, kdy příznaky přetrvávají 12 týdnů nebo déle. Na rozdíl od výskytu covid-19 zatím neexistuje mnoho studií o výskytu postcovid syndromu u osob s RS. Proto bylo naším cílem zjistit, zda pacienti mají i po této infekci nějaké komplikace, abychom jim mohli nabídnout cílenou fyzioterapii. Metody V této monocentrické studii byli kontaktováni lidé s RS, kteří prodělali covid-19 v období od ledna do března 2022 (kdy v České republice dominovala varianta omicron). Pacienti byli strukturovaně dotazováni na výskyt postcovidových příznaků. Výsledky: V březnu 2023 odpovědělo na dotazník 224 (75 mužů) z 334 (103 mužů) pacientů, kteří prodělali covid-19. V březnu 2023 se objevily další odpovědi. Průměrný věk byl 43,8 let (SD 8,9), průměrná doba trvání onemocnění 14,1 let (SD 8,3) a medián EDSS 2,5 (rozmezí 0-7,5). Celkem 68 pacientů (28 %) trpělo příznaky trvajícími 12 týdnů nebo déle. Mezi nejčastější příznaky patřila únava (54 %), dyspnoe (29 %), neurologické zhoršení (20 %), bolesti kloubů (16 %), poruchy spánku (8 %), bolesti hlavy (7 %) nebo jiné (17 %). V době průzkumu těmito příznaky stále trpělo 41 osob. Následně bylo pacientům nabídnuta respirační terapie s pozitivním efektem na dechové funkce a únavu. Efekt fyzioterapie ilustrován na příkladu 3 kazuistik. Závěr Na základě našich zjištění významná část pacientů s roztroušenou sklerózou referuje symptomy postcovidového syndromu, proto by pro ně mohla být přínosná speciální fyzioterapeutická intervence.
Mgr. Klára Novotná Ph.D.
Od roku 2011 působí jako fyzioterapeut RS centra Neurologické kliniky 1.LF UK a VFN v Praze
Bc. Dandová Kristýna
CV is not available
Bc. Knapová Ivana
CV is not available
MUDr. Menkyova Ingrid
CV is not available
MUDr. Šťastná Dominika, Ph.D.
CV is not available
MUDr. Horáková Dana, Ph.D.
CV is not available
M Klára Novotná , Ph.D.1, 2, , Bc. Kristýna Dandová 1, Bc. Ivana Knapová 1, MUDr. Ingrid Menkyová 1, MUDr. Dominika Šťastná , Ph.D.1, MUDr. Dana Horáková , Ph.D.1,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1.LF UK a VFN v Praze 1
Klinika rehabilitačního lékařství 1.LF UK a VFN v Praze 2
Úvod: Geriatrické syndromy zahrnující nestabilitu jsou spojeny s vyšším rizikem dalších komplikací u pacientů s úrazem vyžadujícím následnou operaci. V České republice narůstá počet poskytovatelů zdravotních služeb (PZS) zajišťujících komplexní péči o klienta s cílem uspokojení individuálních potřeb pacienta podle zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách ve znění pozdějších předpisů. V tomto typu PZS je nepřetržitě zajištěna péče nelékařským zdravotnickým personálem a lékařská péče je zde bez stále přítomni a je tedy nezbytná rychlá identifikace náhle vzniklých příznaků komplikujících klinický stav pacienta sestrou (všeobecná a praktická sestra). Metodika: Případová studie (kazuistika) popisuje cévní mozkovou příhodu (dg. I64) u pacientky (75let, žena) v průběhu hospitalizace na lůžku dlouhodobé ošetřovatelské péče, kde byla pacientka přijata k nácviku sebepéče po operaci zlomeniny krčku kosti stehenní (dg. S72). Studie zkoumá přínos objektivního posouzení pomocí screeningových testů a jejich význam v diferenciální diagnostice v ošetřovatelství. Diskuze a výsledky: Pozdní či nepřesná identifikace příznaků může být příčinou dalších komplikujících stavů, rehospitalizace v akutní péči, zhoršené kvality života, úmrtí a celkového zvýšení nákladů vynaložených na péči o pacienta. Kazuistika vyhodnocuje management ošetřovatelské péče u pacientky s cévní mozkovou příhodou, včetně identifikace celostátně standardizovaných screeningových škál používaných k rychlé diagnostice pacienta. Pozdní rozpoznání dysfagie u sledovaného případu způsobilo aspirační pneumonii a další klinické komplikace byly příčinou smrti pacienta. Závěr: Jedním z nejčastějších komplikujících onemocnění ve studované populaci je diagnóza cévní mozkové příhody. Byla zjištěna potřeba využívání screeningových testů v zařízeních dlouhodobé péče pro včasné odhalení dysfagie a dalších příznaků cévní mozkové příhody pro zachování kvality péče. Kazuistika předkládá důkazy z klinické praxe, které podporují potřebu zvýšit znalosti sester zaměřené na neurologické onemocnění v těchto typech zařízeních na národní úrovni.
MUDr. Búřil Jiří, Ph.D.
Zabývá se procesy zkvalitňování péče o pacienty ve zdravotnických zařízeních a aplikací nejlepších vědeckých důkazů v klinické praxi. Spoluřešitel několika výzkumných projektů. Pedagogická a publikační činnost v oblasti ošetřovatelství a kvality péče.
prof. PhDr. Pokorná Andrea, Ph.D.
CV is not available
Bc. Melíšková Michaela
CV is not available
MUDr. Haršány Michal, Ph.D.
CV is not available
PhDr. Petra Búřilová , BBA1, 2, 3, , MUDr. Jiří Búřil , Ph.D.2, 4, , Michaela Melíšková 1, MUDr. Michal Haršány , Ph.D.4, prof. Andrea Pokorná , Ph.D.1, 2, ,
Ústav zdravotnických věd, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Kamenice 5, 625 00 Brno, Česká republika 1
Ústav zdravotnických informací a statistiky ČR, Palackého náměstí 4, 128 01 Praha, Česká republika 2
Ústav veřejného zdraví, Lékařská fakulta Masarykovy univerzity, Kamenice 5, 625 00 Brno, Česká republika 3
I. neurologická klinika, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno, Česká republika 4
Poster je určen pro nelékařskou sekci. Zabývá se typy invazivních vstupů v iktové postakutní péči. Zaměřuje se na správnou volbu žilního vstupu a jeho optimální zavedení (včetně kanylace střednědobých vstupů sestrou pod UZ navigací). Důraz je kladen hlavně na ošetřovatelskou péči střednědobých vstupů (PICC, midline). Poster je zaměřen na správný výběr katétru, optimální místo zavedení a komplikace s tím pojené. Obsahuje také vlastní fotodokumentaci při výběru fixačního materiálu a vhodného krytí.
Mgr. Jan Samšeňák
Pracuji na Neurologické klinice JIP Fakultní nemocnice Hradec Králové jako staniční sestra. Podílím se na výuce neurologické sekce ve specializačním studiu intenzivní péče. Od roku 2019 spolupracuje s Iniciativou Angels a stal se členem ANCS, pracovní skupiny iktový sester pro Českou republiku. Společně s ostatními členy se podílí na zvyšování kvality ošetřovatelské péče o pacienty s CMP. Od roku 2019 se věnuji zavádění a péči o střednědobé katétry (PICC, midline) v rámci iktové péče.
Jan Samšeňák 1,
Fakultní nemocnice Hradec Králové, Neurologická klinika 1
Úvod: Obstrukční spánkové apnoe (OSA) je onemocnění se závažnými zdravotními důsledky. U jedinců s míšním poraněním byla zjištěna významně vyšší prevalence OSA proti běžné populaci. K léčbě apnoe je standardně využívána přetlaková terapie v dýchacích cestách v průběhu spánku (CPAP). Často je však z různých důvodů pacienty odmítána nebo špatně tolerována. U osob s poraněním míchy je potvrzena ještě nižší adherence. Důvodem může také být obtížná manipulace s maskou při poruše hybnosti horních končetin nebo nutnost opakovaně měnit polohu během noci kvůli riziku vzniku dekubitů. Jako alternativní léčbu pacientů, kteří netolerují CPAP, doporučuje Americká asociace spánkové medicíny užití ústních korektorů (MAD), které brání kolapsu horních dýchacích cest předsunutím dolní čelisti. Cíle: Cílem projektu je stanovit vliv terapie ústními korektory na OSA u osob s poraněním míchy a popsaní faktorů ovlivňující adherenci k této terapii. Materiál a metody: Intervenční longitudinální studie složená se smíšených metod, včetně dotazníků STOP-Bang, Epworthská škála spavosti, a WHOQOL-BREF. Ověření adherence a výskytu vedlejších účinků korektoru probíhá rozhovorem po 1, 3 a 6 měsících, všechny záznamy s výzkumníkem jsou vedeny v deníku klienta. Screening OSA probíhal pomocí polygrafického vyšetření (PG) přístrojem NOX T3. Výsledky vyšetření byly hodnoceny spánkovým lékařem. Kritériem pro zahájení léčby byla hodnota apnoe-hypopnoe indexu (AHI) ˃ 15. Ve stomatologické ordinaci byly provedeny digitální zubní 3D otisky, podle kterých byly ortodontistou zhotoveny korektory (Silensor, Erkodent, Germany). Druhé kontrolní PG s korektorem bylo provedeno co nejdříve po předání, třetí PG bylo změřeno po 6 měsících. Výsledky: Výzkum byl zahájen v 8/2021 a bude ukončen 12/2023. Dosud absolvovalo PG vyšetření 112 osob. Spánková apnoe AHI>15 byla diagnostikována u 71 z nich. Do výzkumu se mělo zájem zapojit do 5/2023 37 klientů, kterým byli předány korektory. Druhé PG vyšetření, (po předání korektoru) ověřilo 30-50% snížení AHI, ODI. Třetí PG vyšetření vykázalo mezi 30-70 % snížení AHI, ODI. Adherence byla definovaná jako užívání MAD průměrně alespoň 4 hodiny v noci. Celková adherence účastníků, kteří dokončili výzkum, byla zaznamenána mezi 60-70 %. Závěr: Korektor může být vhodnou alternativou pro léčbu OSA, volba této léčby je individuální podle vyhodnocených spánkových parametrů a adherence pacienta. Účinnost korektoru se průměrně pohybuje mezi 30-70 % zlepšení spánkových hodnot. Adherence k léčbě je podmíněná dobře padnoucím korektorem a vnímáním benefitů léčby účastníkem. V naší studii byla prokázána vyšší adherence k léčbě korektorem oproti popsané adherenci k CPAP. Záchyt a léčba OSA u osob po poranění míchy není zcela celosvětově zaveden. Předpokládáme, že studie podpoří systém sledování a řešení syndromu spánkové apnoe u jedinců s míšní lézí. Studie byla podpořena grantem UK (GAUK) č. 379221.
Lenka Honzátková
Lenka Honzátková působí jako specialistka spinální problematiky v Centru Paraple. Práci s osobami po poranění míchy se věnuje od roku 2000. Její zaměření je na prevenci sekundárních komplikací spojených s poraněním míchy a také předávání teoretických a praktických poznatků studentům a odborníkům. Pořádá odborné kurzy, semináře a konference zaměřené na zlepšení kvality péče o klienty cílové skupiny.
Od roku 2023 je také ředitelkou ParaLabu- odborného pracoviště Centra Paraple. Rozvíjí témata zaměřená na zdravý životní styl a spánek.
Vystudovala fyzioterapii a tělesnou a pracovní výchovu pro tělesně postižené, nyní se je studentem doktorského studijní programu kinezilologie a rehabilitace na 2.LF UK, Praha.
Je členkou výboru České společnosti pro míšní léze a předsednictva České asociace paraplegiků a České asociace aplikovaných pohybových aktivit.
Mgr. Lenka Honzátková 1, 3, , MUDr. Martin Pretl , CSc.4, doc. MUDr. Jiří Kříž , Ph.D.1, 2, ,
Institut spánkové medicíny, Inspamed, s.r.o., Praha 4
2. lékařská fakulta, Univerzita Karlova, Praha, 1
Spinální jednotka při Klinice RHB a TVL, Fakultní nemocnice Motol, Praha 2
Centrum Paraple o.p.s., Praha 3
Úvod: Autorky referují o případu akutní neúmyslné otravy lithiem u 59leté ženy se schizoafektivní poruchou na perorální terapii preparátem Lithium carbonicum 2 krát denně 600 mg, Quetiapin 600 mg denně a Rivotril 0,5 mg večer. Rodinná anamnéza byla neurologicky a psychiatricky negativní, v osobní anamnéze měla léčbu hypothyreózy a od roku 1981 byla léčena psychiatrem pro schizoafektivní poruchu, která se objevila po porodu jediného syna, a to z prvního manželství. Od roku 1995 měla nemocná invalidní důchod 3. stupně. V lednu 2022 byla hospitalizována na neurologické JIP pro celkové zhoršení stavu v posledních 2 týdnech, kdy se objevila zapomnětlivost, nauzea, zvracení, neklid, záškuby levého ústního koutku a pravého zápěstí. Sdělila, že asi užila větší dávku léků. Byla lehce somnolentní, dezorientovaná časem, místem, situací, lehce dysartrická s pomalejším psychomotorickým tempem, BMI 27,8, TK 144/93, tepová frekvence 70/minutu, afebrilní. V pomocných vyšetřeních údaj o leukocytóze 22,52x10ˆ9/l, hyperglykémii 23,1 mmol/l, zvýšení jaterních testů: ALT 1,54 ukat/l, AST 0,94 ukat/l, GMT 6,85 ukat/l. Ledvinné testy byly v normě. Toxikologické vyšetření se zvýšenou hladinou lithia na 1,99 mmol/l (terapeutická hladina 0,8 - 1,2 mmol/l ), jinak s negativním výsledkem. CT mozku s normálním nálezem, SPECT perfuze mozku s věku přiměřeným nálezem. Lithium carbonicum vysazeno, podávána infuzní terapie. Sledována hladina lithia, která během čtyř dnů klesla na 0,57 mmol/l v séru a 0,31 mmol/l v likvoru. Nemocná byla přeložena na psychiatrickou kliniku, v úvodu dominoval syndrom demence s amnestickou poruchou, ataxie, apraxie, dysexekuce. Za 2 týdny došlo k rozvoji paranoidního syndromu, do medikace přidán olanzapin 10 mg denně, haloperidol 4,5 mg denně, navýšena dávka clonazepamu na 2 mg denně. Zahájena terapie nově zjištěného diabetes mellitus pomocí PAD a insulinu, přeléčena infekce močových cest a covid-19. Pro přetrvávající rezonantní manický syndrom byla nemocná přeložena do psychiatrické nemocnice mimo FN, a to v únoru 2022. 3měsíční léčba byla úspěšná, pacientka byla propuštěna domů v květnu 2022 v kompenzovaném stavu na terapii Zypadhera 405 mg i.m. 1x měsíčně, Abilify 10 mg ráno, Valproát chrono 500 g ráno a 1000 mg večer, Akineton 1 mg denně. Od té doby je stabilizována. Akutních intoxikací lithiem je asi sedm za rok, dle údajů TIS. Lithium je monovalentní kationt. Má antimanickou, antipsychotickou a antidepresivní aktivitu, používá se léčebně v psychiatrii od roku 1949. Předpokládaných mechanismů účinku existuje několik: 1. synergistický účinek s neurotransmiterem serotoninem, 2. redukce nálože oxidačního stresu, 3. účinek neuroprotektivní (potlačuje apoptózu a autofagii), 4. potencuje GABA zprostředkovanou neurotransmisi. Neexistuje specifické antidotum. Léčba lithiem má být při předávkování přerušena nebo ukončena, nutné sledovat hladinu lithia v krvi, vydatná hydratace, eventuálně hemodialýza. Chronické otravy jsou spojeny s hypothyreózou a nefrogenním diabetes insipidus. Klasifikace intoxikace lithiem dle Hansena Stupeň I: hladina 1,5-2,5 mmol/l – příznaky: nauzea, vomitus, tremor, šlachově okosticová hyperreflexie, ataxie, svalová slabost. Stupeń II: hladina 2,6-3,5 mmol/l – příznaky: stupor, rigidita, svalový hypertonus, hypotenze. Stupeň III: hladina více než 3,5 mmol/l – příznaky: koma, křeče. Neurotoxicita lithia může být reverzibilní nebo ireverzibilní (SILENT-Syndrome of Irreversible Lithium-Effectuated Neurotoxicity), pokud příznaky trvají déle než 2 měsíce po vysazení léčby lithiem. Reverzibilní neurotoxicita: tremor, encefalopatie, CJD - like syndrom, křeče, pseudotumor cerebri, nystagmus, neuromuskulární příznaky, serotoninový syndrom. Ireverzibilní neurotoxicita: mozečkové příznaky (ataxie trupu a chůze), známky pyramidové léze, extrapyramidové příznaky, kognitivní deficit. Závěr: Akutní intoxikace lithiem představuje v praxi klinického neurologa relativně vzácný případ. Při správném zhodnocení anamnézy se nemocní do péče neurologa nedostanou, přesto je třeba při zmíněných neurotoxických příznacích na tuto možnost pomýšlet.
Amence patří mezi kvalitativní poruchy vědomí, vyznačují se zejména desorganizací myšlení, narušením toku myšlenek a vjemů, poruchou paměti a desorientací. V poslední době je amence řazena pod delirium, jako jeho mírná a protrahovaná forma. Popisujeme případ 63-leté pacientky, dvakrát akutně hospitalizované na naší klinice, k došetření recidivujících amentních stavů (první hospitalizace na žádost pacientky předčasně ukončena). Rodina pacientky referuje stavy zmatenosti s trváním pár hodin až několik dní, popisována kvalitativní porucha vědomí s desorientací, neadekvátním chováním se smíchem, poruchou řeči (intermitentně balbuties, jindy pouze vokalizace), dále automatismy, apraxie a částečná amnézie na tyto stavy, které se vyskytují s postupně narůstající frekvencí. Obtížím vždy předchází hyperhidróza, celková schvácenost, únava a vyčerpání (dle sdělení tyto stavy opakovaně již delší dobu a dosud nedošetřeny). Objektivně neurologicky při přijetí přítomna desorientace časem, apraxie a dysexekutivní syndrom, za hospitalizace dochází k postupné úpravě patologického nálezu, objektivní neurologický nález v normě. V průběhu obou hospitalizací jsme doplnili četná vyšetření, z nichž žádné nevysvětlilo příčinu obtíží. CT vyšetření mozku neprokázalo krvácení či ischemii, MR vyšetření mozku (provedeno 2x) taktéž neprokázalo relevantní patologii (absence známek pro autoimunitní encefalitidu, bez postkontrastního sycení). Vstupní EEG vyšetření (provedeno za každé hospitalizace) bylo hrubě nespecificky abnormní s encefalopatickým vzorcem, avšak bez epileptiformní abnormity, s odstupem doplněné kontrolní EEG jen lehce nespecificky abnormní. Doplnili jsme i EEG vyšetření po spánkové deprivaci, které taktéž jen lehce nespecificky abnormní. Kromě základních laboratorních odběrů jsme provedli i endokrinologické a revmatologické odběry, kde bez významné patologie, přítomna však chronická elevace zánětlivých parametrů (infekční fokusy vyloučeny), dále elevace sérového amyloidu - A a pozitivita revmatoidních faktorů. Toxikologie moče negativní. Likvorologické vyšetření bez obrazu zánětu a intrathékální syntézy, serologie borelií a TBEV negativní, paraneoplastické protilátky i autoimunitní encefalitidy v krvi i likvoru negativní, až na hraniční pozitivitu anti-NMDAR, kontrolní odběr s vyšetřením v jiné nemocnici však negativní. Interní vyšetření, transesofageální ECHO vyšetření srdce a EKG holter vyšetření taktéž nevysvětlily příčinu obtíží. V průběhu obou akutních hospitalizací nedošlo k recidivě popisovaných stavů. Zvažovali jsme epileptogenní genezi potíží, pacientce přidali do terapie malou dávku levetiracetamu a zahájili sledování na naší ambulanci. Amentní stavy i přes tuto terapii přetrvávaly, levetiracetam byl dle sdělení bez efektu. Došlo dokonce k nárustu frekvence a také k mírné změně charakteru amentních stavů. Pro suspekci na psychogení charakter obtíží jsme pacientku objednali k video-EEG monitoraci, kde bylo zachyceno několik habituálních stavů, subjektivně vnímaných jako záchvaty - opocení, porucha řeči s balbuties, po celou dobu plně responzibilní, bez amnezie, bez korelátu v EEG, zároveň i indukčním testem vyprovokován habituální stav, taktéž bez korelátu v EEG. Pacientce jsme doporučili psychologickou péči a nutné sledování cestou ambulantních specialistů, především cestou revmatologické ambulance, jelikož stále není objasněna etiologie stavů hyperhidrózy. Je naplánované vyšetření PET/CT na listopad letošního roku.
MUDr. Kateřina Bočková
Jméno a příjmení: MUDr. Kateřina Bočková
Datum narození: 05. 05. 1994
E-mail: katerina.bockova@fnusa.cz
Vzdělání:
2019 – doposud, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Kamenice 5, 625 00 Brno, Doktorské presenční se specializací, Neurovědy – Neurovědy
2013 – 2019, Masarykova univerzita, Lékařská fakulta, Kamenice 5, 625 00 Brno, Všeobecné lékařství, presenční studium, ukončeno SRZ, květen 2019
Pracovní pozice:
2019 – doposud, I. neurologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně a LF MU, Pekařská 53, 602 00 Brno, lékař
Certifikáty: Transcranial parenchymal sonography 2019 – prof. Milija D. Mijajlovic, Belgrade
MUDr. Kateřina Bočková 1, doc. MUDr. Martin Pail , Ph.D.1, MUDr. Jitka Kočvarová 1, MUDr. Kristína Boušková 1,
I.neurologická klinika Fakultní nemocnice u sv. Anny a Lékařské fakulty Masarykovy univerzity, Brno 1
Cíl: Determinace možných rozdílu v efektivitě erenumabum a complaince léčby erenumabem u pacientů samoplátců oproti pacientům, kterým je léčba hrazena zdravotní pojišťovnou Metodika: Celkem máme ve sledování 48 samoplátců (průměrný věk 47,4 let), z toho 12 mužů (44,2 let) a 36 žen (50,4 let), kteří jsou léčeni v našich centrech erenumabem 140mg co 12 týdnů subkutánně. Ve skupině pacientů, kterým je léčba hrazena zdravotní pojišťovnou, byla náhodně vybrána z 88 klientů srovnatelná skupina pacientů 12 mužů a 36 žen s podobnými parametry hodnocení v počtu dnů s migrénou za měsíc ( MMD), vizuální analogovou škálu bolesti (VAS) a věku tak, aby byly obě kohorty porovnatelné. Liší se pouze v ukazateli způsobu úhrady (samoplátci vrs pojišťovny). Výsledky: Obě skupiny pacientů léčených erenumabem, samoplátci i pacienti léčení na pojišťovnu, prokázali obdobnou efektivitu ve všech sledovaných ukazatelích: MMD, VAS, Migraine disability assesment (MIDAS), Headache impact test-6 (HIT-6) a dotazníku spokojenosti. Jediný rozdíl jsme nalezli v častějším přerušení léčby u pacientů samoplátců a jejímž důvodem byla vysoká finanční náročnost dlouhodobé léčby. Závěr: Léčba migrény erenumabem prokázala stejnou účinnost u pacientů samoplátců a pacientů, kterým je léčba hrazena zdravotní pojišťovnou. Naše data prokázala očekávanou skutečnost, častějším přerušení léčby u pacientů samoplátců, jejímž důvodem je vysoká finanční náročnost dlouhodobé léčby. Tímto způsobem jsme se snažili prokázat, že pacienti léčeni na pojišťovnu nenadhodnocují výsledky preventivní léčby migrény erenumabem.
MUDr. David Doležil Ph.D., MBA
MUDr. David Doležil, PhD, MBA byl dlouholetým zástupce přednosty NK FN Ostrava se specializací na bolesti hlavy, multiple sclerosis a neurointezívní medicínu. V letech 2008-2011 byl přednostou NK FNKV v Praze a v roce 2011 založil soukromé Headache centrum Praha jehož je ředitelem dodnes, stejně tak jako ředitelem Městské polikliniky Praha. Je členem řady odborných společností, byl 8 let předseda Czech Headache Society. V současné době se specializuje zejména na problematiku bolestí hlavy a pravidelně publikuje v renomovaných neurologických časopisech.
David Doležil 1,
Headache centrum Praha 1
Cíl: Hodnocení prvních klinických zkušenosti s efektivitou, nežádoucími účinky a bezpečností léčby, eptinezumabem, aplikovaným intravenózně v běžné klinické praxi Metodika: Hodnotíme prvních 18 pacientů léčených eptinezumabem v dávce 100 mg intravenózně jednou zatři měsíce v rámci profylaxe migrény v našem centru: indikace,, komorbidity, complaince, nežádoucí účinky (NU), počet dnů s migrénou za měsíc ( MMD), Migraine disability assesment (MIDAS), Headache impact test-6 (HIT-6) a vizuální analogovou škálu bolesti (VAS),. Výsledky: Z 18 pacientů je 1 muž (42 let) a 17 žen (průměr 42,5 let, medián 44 let). Datum první aplikace byl 9. květen 2023 a byla to první aplikace eptinezumabu v České republice v běžné klinické praxi. Do 12.9.2023 jsme aplikovali 24 dávek eptinezumabu 100mg v infuzi ve 100 ml fyziologického roztoku pomocí infuzní pumpy po dobu 30 minut. Jedna pacientka nesplnila kritéria zlepšení a byla po třech měsících vyřazena z léčby (nezlepšila se o minimálně 50%v ukazateli MMD po prvních 3 měsících). Ostatní pacienti prokázali významné zlepšení ve všech sledovaných objektivních parametrech: MMD, MIDAS, HIT-6 a VAS a pokračují v léčbě. Nevyskytl se žádný nežádoucí účinek. Jedna pacientka byla na eptinezumab swithována ze subkutánně podávaných anti-CGRP mAb (galcanezumab,fremanezumab), na které měla významnou lokální alergickou reakci. Před podáním infuze s eptinezumabem byla premedikována antihistaminiky a kortikoidy a aplikace proběhla bez alergické reakce. Závěr: Léčba eptinezumabem v běžné klinické praxi je po prvních zkušenostech efektivní a bezpečnou metodou profylaxe migrény, poskytují dobrou alternativu k subkutánně podávaným preparátům.
MUDr. David Doležil Ph.D., MBA
MUDr. David Doležil, PhD, MBA byl dlouholetým zástupce přednosty NK FN Ostrava se specializací na bolesti hlavy, multiple sclerosis a neurointezívní medicínu. V letech 2008-2011 byl přednostou NK FNKV v Praze a v roce 2011 založil soukromé Headache centrum Praha jehož je ředitelem dodnes, stejně tak jako ředitelem Městské polikliniky Praha. Je členem řady odborných společností, byl 8 let předseda Czech Headache Society. V současné době se specializuje zejména na problematiku bolestí hlavy a pravidelně publikuje v renomovaných neurologických časopisech.
David Doležil 1,
Headache centrum Praha 1
ÚVOD Atribuční zkreslení je jednou z podskupin sociální kognice, která je typická narušenou schopností předvídat chování našeho okolí na základě sociálních náznaků. Následkem toho posuzujeme záměry ostatních jako nepřátelské a záměrně poškozující a ne jako výsledek náhody či zevních faktorů. U pacientů s idiopatickou generalizovanou epilepsií (IGE) byla popsána porucha v oblasti sociální kognice, která výrazně ovlivňuje kvalitu jejich života. Pacienti s IGE se často obtížně zapojují do sociálních aktivit v komunitě, mají obtíže s navazováním blízkých vztahů nebo s udržením stálého zaměstnání. Dezinterpretace sociálních situací jako nepřátelských může navíc vést k agresivnímu chování, které přispívá k této sociální maladaptaci, a to nejen u pacientů s IGE. CÍLE 1. Otestovat pacienty s IGE a zdravé dobrovolníky testem pro atribuční zkreslení - Ambiguous intentions hostility questionnaire (AIHQ). 2. Srovnat výsledky mezi skupinami a identifikovat rizikové faktory pro narušení v této funkci - deprese, farmakoterapie, délka onemocnění. METODIKA Do pilotní studie bylo zařazeno 10 pacientů s IGE z Centra pro epilepsie FN Motol a 10 zdravých dobrovolníků (HC). Obě skupiny se od sebe nelišily pohlavím (8M/2Ž), věkem (IGE 39,0/HC 39,7) ani délkou vzdělání (IGE 14,4/HC 16,4). V každé skupině bylo 9 praváků a 1 levák. K otestování atribučního zkreslení byla použita nová metodika AIHQ, tento test dosud nebyl u české populace použít. Test obsahuje 15 situací - 5 je úmyslných, 5 náhodných a 5 neurčitých. Hodnocení jednotlivých situací je na škále 1-5, kdy čím vyšší skóre, tím je přítomna vyšší míra atribučního zkreslení. Testování probíhalo za standardních podmínek na Neurologické klinice 2. LF UK a FN Motol. Dotazník byl vyplňován v přítomnosti administrátora, který v případě potřeby dohlédl na kompetenci odpovědí. K vyplnění nebyl žádný časový limit. Ke screeningu deprese byl použitý dotazník NDDI-E. VÝSLEDKY Pacienti s IGE dosahovali signifikantně vyšší míru nepřátelského a agresivního atribučního zkreslení v porovnání se zdravými kontrolami, a to zejména v neurčitých situacích (p<0.001). Rizikovými faktory pro vyšší míru agresivního atribučního zkreslení byla deprese(r= 0.4; p=0.08) a polyterapie - více než 1 ASM (rho= 0.32;p=0.17). Rizikovými faktory pro vyšší míru nepřátelského atribučního zkreslení byla polyterapie(rho= 0.58; p=0.08) a délka trvání epilepsie (r= 0.4;p=0.07). ZÁVĚR Atribuční zkreslení je u pacientů s epilepsií dosud neprobádanou oblastí sociální kognice, která může významně přispívat k narušení mezilidské komunikace. Naše výsledky ukazují vyšší míru nepřátelského a agresivního atribučního zkreslení u pacientů s IGE v porovnání se zdravými kontrolami. Tato porucha může přispívat k sociální dysfunkci a tím výrazně ovlivňovat kvalitu života u pacientů s IGE.
MUDr. Viktória Ogurčáková
CV is not available
MUDr. Viktória Ogurčáková 1, prof. MUDr. Petr Marusič , Ph.D.1, MUDr. Jana Amlerová , Ph.D.1,
Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol, Praha 1
Úvod: V oblasti hodnotenia jazykových schopností dospelých osôb sa objavuje nový efektívny prístup zameraný na hodnotenie spontánnej reči, ktorý spočíva v analýze hlavných konceptov (z angl. Main Concept Analysis). Hlavné koncepty predstavujú konečný súbor komponentov, dôležitých informácií, ktoré obsiahnu podstatu naratívnej úlohy (opis obrázka, či rozprávanie príbehu). Normatívne dáta boli pre anglicky hovoriacu populáciu pre rôzne elicitačné nástroje vytvorené Richardsonovou a Daltonovou. Podľa nich ide o vysoko spoľahlivý a ekologicky validný nástroj, ktorý dokáže rozlišovať medzi klinickou a zdravou populáciou, ako aj odlišovať rôzne klinické subkategórie medzi sebou. Má taktiež potenciál na sledovanie zmien – spontánnych alebo vyvolaných terapiou či liečbou. Cieľom výskumu bolo aplikovať analýzu hlavných konceptov v slovenčine. Metodika: Výskumnú vzorku tvorilo 25 osôb s Alzheimerovou demenciou (AD), 25 osôb s Parkinsonovou chorobou (PD), 25 osôb s miernou kognitívnou poruchou (MCI) a 25 zdravých kontrol. Vzorky boli rovnovážne vzhľadom na pohlavie, vzdelanie a vek participantov. Vzorky spontánnej reči sa získavali pomocou mobilnej aplikácie EWA, ktorej súčasťou je aj opis obrázka. Hlavné koncepty opisu obrázka boli stanovené na základe konsenzu troch nezávislých hodnotiteľov so skúsenosťami v oblasti hodnotenia spontánnej reči. Identifikoval sa tak finálny počet 11 konceptov. Následne sa sledovalo ich zastúpenie v transkriptoch klinickej a kontrolnej vzorky. Výsledky: Štatistické porovnanie výkonov ukázalo signifikantné rozdiely vo výkonoch štyroch skupín vo výskumnej vzorke (p < 0,001; ε2 = 0,315). Z maximálnej hodnoty 11 konceptov vyjadrili najviac osoby z kontrolnej vzorky (x̄ = 7,84). Nasledovali osoby s PD (x̄ = 7,08), potom MCI (x̄ = 6,16) a najmenej konceptov vyjadrila skupina osôb s AD (x̄ = 3,96). Pri porovnaní jednotlivých skupín medzi sebou vznikli štatisticky významné rozdiely medzi kontrolnou vzorkou a dvoma klinickými vzorka: MCI (p = 0,029) a AD (p < 0,001). Pri porovnaní výkonov klinických vzoriek medzi sebou sa signifikantný rozdiel našiel medzi MCI a AD (p = 0,012), AD a PD (p = 0,002). Záver: Analýzu hlavných konceptov bolo možné aplikovať aj v slovensky hovoriacej populácii. Na základe výsledkov bolo možné odlíšiť klinické vzorky od zdravej kontrolnej skupiny, ako aj diferencovať klinické vzorky medzi sebou na základe ich špecifického výkonu. Ponúka sa tak nový rýchly spôsob hodnotenia spontánnej reči s efektívnym využitím v klinickej praxi. Cieľom ďalších výskumov by malo byť spracovanie hlavných konceptov pre ďalšie – v praxi bežne používané elicitačné materiály, vytvorenie normatívnych dát a zhodnotenie výkonu klinickej populácie. Poznámka: Výskum bol podporený grantmi VEGA 1/0677/23 a APVV-21-0373.
Mgr. Viktória Kevická PhD.
Mgr. Viktória Kevická, PhD. pôsobí na Katedre logopédie Pedagogickej fakulty Univerzity Komenského ako odborná asistentka a na Ústave informatiky Slovenskej akadémie vied ako vedecká pracovníčka. Zameriava sa na neurogénne poruchy komunikácie so špecifickým záujmom o prejavy v spontánnej reči. Aktuálne spolupracuje na projektoch zameraných na včasnú detekciu neurodegeneratívnych ochorení z reči (aj) pomocou umelej inteligencie, na jazykové schopnosti osôb s MCI, Alzheimerovou chorobou a Parkinsonovou chorobou, ako aj na projekte zameranom na hodnotenie jazykových procesov subdominantnej mozgovej hemisféry.
Mgr. Viktória Kevická , PhD. 1, 2, , Mgr. Petra Brandoburová , PhD.3, 4, 5, , Mgr. Daniel Dančík , PhD. 3,
Katedra logopédie, Pedagogická fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava 1
Ústav informatiky, Slovenská akadémia vied, Bratislava 2
Katedra psychológie, Filozofická fakulta, Univerzita Komenského, Bratislava 3
Centrum MEMORY, n.o., Bratislava 4
II. Neurologická klinika Lekárskej fakulty UK, Univerzitná nemocnica, Bratislava 5
Úvod: Idiopatický normotenzný hydrocefalus (iNPH) je špecifickou formou komunikujúceho hydrocefalu, ktorý sa zvyčajne manifestuje tzv. Hakimovou triádou, t.j. poruchou chôdze, močenia a kognitívnym deficitom. Jednou z metód využívaných na skríningové posúdenie dysexekutívneho syndrómu je Batéria frontálnych funkcií (Frontal Assessment Battery; FAB), ktorej psychometrické charakteristiky boli overené vo viacerých klinických populáciách. Cieľom výskumu bolo na základe deskriptívnych štatistík, overenia vnútornej konzistencie a konvergentnej validity posúdiť vhodnosť administrácie FAB v populácii pacientov s iNPH. Metodika: Výskumný súbor tvorilo 17 pacientov s pravdepodobnou diagnózou iNPH vo veku 57 – 83 rokov (M = 72,5; SD = 6,7), ktorí sú liečení na II. neurologickej klinike LF UK a UNB v Bratislave. Inklúzne kritériá pre zaradenie do výskumu boli nasledovné: 1. prítomnosť poruchy rovnováhy a/alebo chôdze a jednej z ďalších zložiek Hakimovej triády (inkontinencia moču alebo kognitívne oslabenie), 2. dilatácia komorového systému, 3. neprítomnosť inej diagnózy, ktorá by mohla vysvetliť klinické symptómy alebo rádiologický nález. Pacientom bola administrovaná Batéria frontálnych funkcií a testy na meranie kognitívnych funkcií z batérie NEUROPSY (Test cesty, Číselné rady, Test sémantickej fluencie, Montrealský skríning kognitívnych funkcií). Výsledky: Skóre vo FAB sa u pacientov s iNPH pohybovalo v rozpätí 5 – 18 bodov (M = 12,5; SD = 3,2). U deviatich pacientov (53%) bol identifikovaný závažný deficit a u dvoch pacientov (12%) mierny deficit frontálnych funkcií. Distribúcia participantov v pásme normy bola nasledujúca: dvaja pacienti v pásme nižšieho priemeru, traja pacienti v pásme priemeru a jeden pacient v pásme vyššieho priemeru. V subteste Adherencia k prostrediu sme zistili výrazný efekt stropu. Vnútorná konzistencia bola pomerne nízka: α = 0,49, resp. ω = 0,57. Celkové skóre silno korelovalo s vekom (rs = - 0,68; p = 0,003). Vzťah s počtom rokov vzdelávania bol slabý (rs = - 0,19; p = 0,46). Výkon v teste je v silnom vzťahu so skóre s testami na meranie exekutívnych funkcií a verbálnej fluencie (rs = 0,53 – 0,80). Záver: Batéria frontálnych funkcií je vzhľadom na jednoduchosť inštrukcií a dĺžku administrácie v rozsahu 5 – 10 minút vhodným nástrojom pre skríningové posúdenie kognície pacientov s idiopatickým normotenzným hydrocefalom v ambulancii lekára. Na základe dosiahnutého výkonu je možné orientačne určiť závažnosť kognitívneho deficitu v oblasti frontálnych funkcií a predikovať výkon pacienta v komplexných neuropsychologických testoch. Interpretácia v rámci skríningového posúdenia kognície by mala zohľadňovať zistený efekt stropu v subteste Adherencia k prostrediu, ako aj silný vzťah s vekom. Grantová podpora: GAAA/2022/12 a VEGA 1/0545/22
Veronika Boleková
Pracuje ako psychologička na II. neurologickej klinike LF UK a UNB. Podieľa sa na výskumných úlohách zameraných na kognitívny profil pacientov s extrapyramídovými ochoreniami a idiopatickým normotenzným hydrocefalom.
PhDr. Veronika Boleková , PhD.1, 2, , MUDr. Igor Straka , PhD.1, prof. MUDr. Peter Valkovič , PhD.1, 3, , doc. MUDr. Zuzana Košutzká , PhD.1,
II. neurologická klinika LF UK a UNB 1
Fakulta psychológie, Paneurópska vysoká škola 2
Centrum experimentálnej medicíny, Slovenská akadémia vied 3
Úvod: COVID-19 je infekční onemocnění, které primárně postihuje dýchací ústrojí, ale může poškodit i jiné orgány, například mozek. Cílem naší studie bylo vyhodnotit změny difúzních parametrů v největší struktuře bílé hmoty v mozku, v corpus callosum (CC) pomocí MR traktografie. Metody: 12 zdravých dobrovolníků (průměrný věk 32,42 ± 12,22 let) a 12 post-COVIDových pacientů s neurologickými příznaky (průměrný věk 38,36 ± 11,26) bylo vyšetřeno na 3T MR přístroji (Magnetom VIDA, Siemens) pomocí 64-kanálové hlavo-krční cívky s protokolem pro měření difuze a perfuze mozku pomocí ASL - 3D sekvence s pseudokontinuální inverzí (pCASL) a výpočtem mapy relativního mozkového krevního průtoku (relCBF). Difuzní data byla vyhodnocena v DSI studiu a difuzní indexy DTI-based (frakční anizotropie (FA), průměrná difuzivita (MD), axiální difuzivita (AD), radiální difuzivita (RD)) / GQI-based (kvantitativní anizotropie (QA)) byly vypočítány v corpus callosum (forceps minor, body, tapetum a forceps major). Uvedené metody byly doplněny dalšími multiparametickými MR vyšetření. Hodnocení perfuzních map bylo provedeno pouze kvalitativně v rámci standardního software Siemens. Pro porovnání obou skupin byla provedena statistická analýza parametrů difuze pomocí lineárního modelu se smíšenými efekty. Výsledky: Výsledky statistiky ukázaly, že hodnoty FA u pacientů významně klesají v CC ve srovnání s kontrolní skupinou. Perfuzní mapy (CBF – cerebral blood flow) ukázaly u dvou pacientů hypoperfuze ve frontálních oblastech. 83,3 % našich pacientů mělo hyperintenzní léze v bílé hmotě na obrazech FLAIR. Po klinické stránce 75 % pacientů mělo potíže se soustředěním a koncentrací, 58,3 % s bolestmi hlavy, 41,6 % mělo problémy se spánkem, u 41,6 % byly změny čichu nebo chuti, únava u 66,7 % a úzkost u 50 %. Diskuze/Závěr: Pacienti po prodělaném onemocnění COVID-19 mohou mít difuzní změny v bílé hmotě mozkové a přetrvávající neurologické příznaky. Corpus callosum je velmi dobře organizovaná struktura vláken s vysokými hodnotami frakční anizotropie v normálním stavu a je dobrou oblastí pro studium difuzních změn a integrity bílé hmoty po infekci COVID 19. Kombinace kvantitativních a kvalitativních MR metod lze s výhodou použít k upřesnění diagnózy a k potvrzení nebo vyloučení dalších příčin problémů, kterými pacienti trpí. Podpořeno z programového projektu Ministerstva zdravotnictví ČR s reg. č.NU22-A-124
MUDr. Vlasta Flusserová
Vlasta Flusserová vystudovala I.LF UK (1999), atestace z neurologie r.2003, atestace z FBLR r.2004. Působí v IKEM a v CPM Pavla Koláře. Specializuje se na EMG.
MUDr. Vlasta Flusserová 1, Mgr. Ibrahim Ibrahim 1, Mgr. Monika Dezortová 1, MUDr. Antonín Škoch 1, Mgr. Dita Pajuelo , Ph.D1, Bc. Markéta Nagy 1, MUDr. Eva Rolencová 1, Ing. Jan Rydlo 1, doc. Ing. Jaroslav Tintěra 1,
IKEM 1
Účel (cíl): Prozkoumat výhody simultánně zaznamenávaného binokulárního vHIT (bvHIT) pro zjištění rozdílů mezi zisky VOR addukujícího a abdukujícího oka, definovat nejpřesnější měření VOR a posoudit dys/konjugaci očních pohybů. Naším cílem bylo stanovit normativní hodnoty pro zisky VOR addukujícího/abdukujícího oka při bvHIT a zavést poměr dyskonjugace VOR (vorDR) mezi addukujícím a abdukujícím okem při bvHIT. Metody: Do průřezové prospektivní studie jsme zařadili 44 zdravých dospělých účastníků, u kterých jsme použili opakovaná měření k posouzení spolehlivosti testů. K současnému záznamu bvHIT z obou očí během impulsní stimulace hlavy v horizontální rovině bylo použito binokulární zařízení EyeSeeCam Sci 2. Výsledky: Souhrnné zisky z retestů bvHIT u addukujícího oka významně převyšovaly zisky u abdukujícího oka (průměr (SD): 1,08 (SD = 0,06), resp. 0,95 (SD = 0,06)). Addukční i abdukční zisky vykazovaly podobnou variabilitu, což naznačuje srovnatelnou přesnost, a tedy stejnou vhodnost pro hodnocení asymetrie VOR. Souhrnný vorDR zde zavedený do bvHIT byl 1,13 (SD = 0,05). Koeficient opakovatelnosti testu byl 0,06. Závěr: Naše studie poskytuje normativní hodnoty reflektující konjugaci očních pohybů během horizontálního bvHIT u zdravých účastníků. Analogicky k analýze konjugace sakád zavádíme novou možnost hodnocení konjugovaných pohybů očních, dyskonjugační bvHIT analýzu, k posouzení konjugace očních pohybů během bvHIT. Kromě toho, k přesnému posouzení asymetrie VOR a k zamezení monokulární směrové bias, doporučujeme používat index binokulární duktální asymetrie VOR, který porovnává zisky VOR pouze abdukčních nebo pouze addukčních pohybů obou očí během impulzivního testování VOR.
Úvod Pro diagnostiku lézí periferních nervů je důležitá anamnéza, klinické vyšetření a elektromyografie (EMG). EMG je standardní metodika k potvrzení diagnózy a určení tíže postižení. Sonografie je recentně prezentována jako diagnostická metoda srovnatelná s elektromyografií (EMG), umožňuje případné postižení lokalizovat, vizualizovat jeho rozsah, charakter, případnou kompresi nervu okolními strukturami. Cílem práce bylo prezentovat přínos sonografie u pacientů s lézi periferních nervů na zajímavých kazuistikách. Uvidíme 3 případy pacientů s postižením periferních nervů, u kterých jsme provedli EMG a sonografii nervů. Pacient 1: Pacientka MJ, 30 let, VII/22 úraz, řezné poranění LHK v oblasti zápěstí o sklo, ihned po úraze výrazné parestezie 1.-4.prstu, na chirurgii provedena sutura kůže, nerv nebyl revidován. Brnění prstů přetrvávalo, zhoršila se i hybnost palce. Byla vyšetřena na spádovém EMG, kde byl nález hodnocen jako léze v oblasti karpálního tunelu (KT) a pacientka byla odeslána na neurochirurgickou kliniku k deliberaci nervu. Vzhledem k anamnéze úrazu a zcela negativní anamnéze syndromu karpálního tunelu před úrazem bylo před zvažovaným zákrokem bylo provedeno kontrolní EMG a sonografie n.medianus. EMG potvrdilo těžkou smíšenou subakutní lézi n.medianus. Sonografie nervu prokázala traumatický neurom v úseku 0,5-2,5 cm proximálně od karpální rýhy, area 44mm2. IV/23 proběhla operační revize, byl resekován rozsáhlý neurom, odpreparována funkční část nervu a provedena mirkosutura fasciklů. EMG nález 6 měsíců po operaci vykazoval parciální zlepšení v kondukční studii I jehlové EMG, pacientka referovala jasné zlepšení. Pacient 2: Pacient RJ, 39 let, r.2008 byl operován pro lézi n.ulnaris v oblasti Guynova kanálu, pooperační zlepšení, po 3 letech progrese stavu, provedena reoperace s parciálním efektem. Klinicky reziduální léze n.ulnaris smírným oslabením svalové síly, hypestezií a lehkou hypotrofií svalovou, EMG s průkazem trvající léze a známkami reinervace. Stav stabilizovaný do r.2022, kde zvýraznění parestezií, oslabení 4. a 5.prstu. Klinická progrese v nálezu ve srovnání s r. 2012. Zvažována další revize. EMG nález XII/22 s motoricko-senzitivním postižením distálně akcentovaným, ale také výrazně prodloužená F-vlna. Doplněna sonografie n.ulnaris, kde pooperační změny a prosáknutí měkkých tkání v oblasti os pisiforme, ale současně výrazné rozšíření nervu v sulcus n.ulnaris (area nervu 21mm2), byla tedy prokázána léze ve 2 úsecích nervu/prokázán double crush syndrom. Provedena deliberace nervu v sulcus n.ulnaris s následným zlepšením stavu klinicky i dle EMG. Pacient 3: Pacientka MH, 39 let, I/2022 pád na levý loket. subkapitální fraktura radia, fragment s odlomenou hlavičkou dislokován směrem k přední ploše ulny, i drobný interfragment z hlavičky radia. Provedena osteosyntéza hlavička vřetenní kosti. Při pooperační kontrole těžká léze n.radialis. Provedeno EMG III/22, zjištěna těžká akutní léze n.radialis, postupně parciální regrese v nálezu, X/22 postižení nervu chronické. Klinicky přetrvává středně těžká paréza nervu, pacientka si stěžuje na parestezie předloktí a prstů a horší hybnost. Provedena sonografie nervu, kde nerv hypoechogenní, pozorován těsný kontakt nervu s kovovým materiálem v úseku 4-6 cm pod laterálním epikondylem, vyšetření komplikováno pooperačními změnami, viditelné jizevnaté změny. Vzhledem k trvajícím obtížím pacientky a výsledkům klinického i pomocných vyšetření II/23 reoperace s odstraněním kovového materiálu ve spolupráci s neurochirurgem. Následně pozvolné zlepšování subjektivně i dle EMG nálezu. Závěr Výše uvedené kazuistiky ukazují, že sonografie může být vhodnou neinvazivní diagnostickou metodou po traumatech periferních nervů (nejlépe v kombinaci s EMG vyšetřením), při atypickém klinickém nálezu na HK nebo pokud EMG vyšetření nervů a svalů horních končetin nevysvětluje trvající obtíže pacienta. Může upřesnit charakter a lokalizaci léze, ukázat strukturální změny okolních tkání a případně kontakt či kompresi nervu okolními strukturami.
MUDr Hana Streitová
CV is not available
MUDr Hana Streitová 1, MUDr Eduard Minks , PhD1, 2, ,
1.neurologická klinika Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a Fakultní nemocnice u sv. Anny, Brno 1
Neurologie, TERAneuro s.r.o., Židlochovice 2
Úvod: Zatímco funkční magnetická rezonance (fMRI) je hojně využívána k zobrazení funkčních oblastí mozku během provádění reálného i představovaného pohybu, a to jak u zdravých osob, tak u pacientů s poškozením mozku, povrchová elektromyografie (sEMG) poskytuje doplňující informace o aktivaci svalů a jejich souhře. Dokonce i během představy pohybu vykazuje sEMG změny odrážející facilitaci nebo inhibici příslušných svalů. Kombinace obou neinvazivních měření má zásadní význam při hledání kvantitativních vztahů mezi aktivací mozku a zapojením periferních svalů během reálného i představovaného pohybu. Metodika: Pilotní studie se účastnil zdravý subjekt (30 let), jenž před fMRI vyšetřením vyplnil dotazník představy pohybu (MIQ-RS). Úkoly prováděné v MR skeneru, se nacvičily již před samotným měřením. Aktivní úloha byla plantiflexe/dorziflexe hlezenního kloubu a představa chůze. Data z magnetické rezonance byla získána na skeneru 3 Tesla (Prisma, Siemens Medical, Německo). Multimodální protokol MR celého mozku zahrnoval: anatomický sken s vysokým rozlišením T1-vážená sekvence, fMRI s vícepásmovým T2*-váženým gradientním echem (BOLD) EPI sekvence. Blokové paradigma zahrnovalo 2 aktivní a 2 kontrolní klidové bloky opakované pětkrát s celkovým časem snímání 10 minut. Fyziologické signály (srdeční frekvence, dýchání, sEMG) a kinematické údaje (akcelerometrie) byly snímány (Brain Products GmbH, Německo) během skenování BOLD. Provedlo se základní zpracování signálu a realizovala se následná analýza aktivace svalů. Bipolární senzory pro záznam sEMG byly umístěny na m. tibialis anterior, m. gastrocnemius medialis, m. rectus femoris a m. biceps femoris. Akcelerometrická data byla snímána z tibie i z dorzální strany chodidla. Výsledky: Při provádění i při představě pohybového úkolu byla u pilotního subjektu dosažena aktivace všech relevantních kortikálních oblastí (SMA, pre-SMA, S1, SPL/IPS, CMA) i mozečku. Během měření aktivního pohybu byla po základní frekvenční filtraci přítomna zvýšená aktivita m. m. tibialis anterior. Akcelerometická data názorně odrážela provedení aktivních i kontrolních klidových bloků. Závěr: Kombinace sEMG-fMRI s akcelerometrickými záznamy umožní přesnější interpretaci aktivace mozkového motorického systému než jen samotná fMRI. Máme navíc doplňující informace o aktivaci svalů a jejich souhře včetně sledování kinematiky průběhu provedeného pohybu. Je nutné zopakovat stejný design experimentu na větším počtu zdravých subjektů a následně aplikovat na pacientech se získanou centrální poruchou řízení.
Ing. Monika Jasenská
CV is not available
Monika Jasenská 1, 2, , Martin Kojan 4, Michal Mikl 4, Klára Balážová 2, Ondřej Burkot 2, Barbora Kolářová 1, 3, , Petr Hluštík 1,
Neurologická klinika, LF UP a FN Olomouc, Olomouc 1
Oddělení biomedicínského inženýrství, FN Olomouc, Olomouc 2
Oddělení rehabilitace, FN Olomouc, Olomouc 3
Laboratoř multimodálního a funkčního zobrazování – MAFIL, Středoevropský technologický institut – CEITEC, Masarykova univerzita, Brno 4
Prof. MUDr. Vaněčková Manuela, Ph.D.
Promovala jsem na 2. Lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Jsem specializována v oboru radiodiagnostika a neuroradiologie. Od roku 1998 pracuji na MR oddělení radiodiagnostické kliniky VFN v Praze v pozicích odborného asistenta, Ph.D. v oboru neurovědy, docenta a od roku 2014 na pozici profesora Radiologie, kdy jsem byla jmenována jako jedna z nejmladších profesorek. Mezi mé hlavní odborné zájmy patří zobrazení pomocí magnetické rezonance a především neuroradiologie. Podílela jsem se na řešení 13 grantů či výzkumných záměrů, z toho u dvou jako hlavní řešitel. Jsem členem rady neurovědního programu COOPERATIO v rámci UK a koordinátor pro neurozobrazení, dále skupiny MAGNIMS (evropské konsorcium pro MR a roztroušenou sklerózu). Rovněž jsem působila v grantové agentuře ČR na pozicích člena i předsedy panelu, v současnosti působím agentuře zdravotnického výzkumu AZV jako členka panelu. Publikovala jsem 218 článků, jsem autorem a spoluautorem 4 monografií, citovanost – H-Index 30 (2393 citací). V neposlední řadě jsem také členem České radiologické a neuroradiologické společnosti ČLS JEP, České neurologické společnosti, European Neuroradiology Society, European Society for Magnetic Resonance in Medicine and Biology, České společnosti pro ultrazvuk v porodnictví a gynekologii ČLS JEP.
Manuela Vaněčková 1,
1
Úvod: Hyposmia a anosmia sú veľmi frekventným a včasným (často predromálnym) nemotorickým príznakom rôznych neurodegeneratívnych ochorení, ako je Parkinsonova choroba, demencia s Lewyho telieskami, Alzheimerova choroba, či amyotrofická laterálna skleróza. Cieľom našej práce bolo zistiť výskyt hyposmie a anosmie u pacientov s Parkinsonovou chorobou (PCH) a porovnať ju s výskytom v kontrolnej skupine a určiť prípadnú koreláciu s kognitívnym stavom vyšetrovaných osôb. Materiál a metódy: V sledovanom súbore bolo 56 pacientov s PCH (16 žien, 40 mužov; priemerný vek 65,5 roka) a 67 zdravých probandov (21 žien a 46 mužov; priemerný vek 64,0 rokov). Čuchové funkcie boli vyšetrované pomocou University of Pennsylvania Smell Identification Test (UPSIT), ktorý pozostáva zo 40 testovaných vôní, ktoré sme rozdelili do 9 skupín – vône aromatické, ovocné, citrusové, drevnaté, chemické, sladké, orieškové a štipľavé. Kognitívny status bol hodnotený pomocou Montrealského testu kognitívnych funkcií (MoCA). Výsledky: V skupine pacientov s PCH sme poruchy čuchu detekovali u 98,2% pacientov (55/56), pričom najčastejšie sa vyskytovala anosmia – 46,4% (26/56) a ťažká hyposmia – 35,7% (20/56). V kontrolnej skupine bol výskyt porúch čuchu 88% (59/67), pričom najčastejšie sa vyskytovala ľahká hyposmia – 32.8% (22/67) a stredne ťažká hyposmia – 28,4% (19/67). Zvýšený výskyt ťažších porúch čuchových funkcií bol asociovaný s nižším skóre MoCA testu, a to tak v skupine pacientov s PCH, ako aj v kontrolnej skupine. Pacienti s PCH v porovnaní so zdravými probandami mali výrazne zníženú schopnosť cítiť vône v každej z testovaných čuchových skupín. Najväčšie rozdiely sme pozorovali pri ovocnej a aromatickej skupine vôní (orgován, ananás a čerešňa) a najmenšie v skupine citrusových vôní (limetka a pomaranč). Zaujímavosťou bolo, že terpentín bol častejšie správne rozoznaný pacientami s PCH ako zdravými probandami. Záver: Poruchy čuchu sú u pacientov s PCH omnoho častejšie a závažnejšie v porovnaní s kontrolnou skupinou, pričom ich závažnosť koreluje s vekom a kognitívnym stavom. Vysoký výskyt porúch čuchu v kontrolnej skupine môže súvisieť s prebiehajúcou pandémiou ochorenia COVID-19 v čase realizácie tejto štúdie (september 2021- jún 2022). Prítomnosť hyposmie alebo anosmie môže predstavovať užitočný skríningový test, prípadne klinický biomarker pre včasné a prodromálne štádium PCH, ako aj iných neurodegeneratívnych ochorení, najmä ak je kombinovaný aj s ďalšími klinickými a zobrazovacími markermi. Otáznou ostáva výpovednosť vyšetrenia čuchových funkcií v čase výskytu respiračných ochorení, ako je napr. COVID-19 a jeho prípadný dopad na reziduálne subklinické poškodenie čuchu.
MUDr. Milan Grofik PhD.
MUDr. Milan Grofik, PhD. od ukončenia štúdia na Jesseniovej lekárskej fakulte UK v Martine v roku 1997 pracuje na Neurologickej klinike JLF UK a UNM Martin. Najskôr na pozícii sekundárneho lekára lôžkovej časti kliniky a lekára v EMG laboratóriu. Posledné roky pracuje ako vedúci lekár Centra pre extrapyramídové ochorenia pri Neurologickej klinike Univerzitnej nemocnice Martin a ako odborný asistent na Jesseniovej lekárskej fakulte UK v Martine.
MUDr. Milan Grofik , PhD.1, MUDr. Simona Holkovičová 2, Mgr. Natália Huňárová 3, Mgr. Vlasta Grofiková 1, MUDr. Monika Turčanová Koprušáková , PhD.1, Doc. RNDr. Martin Kolisek , Dr.rer.nat.3, Prof.MUDr. Egon Kurča , PhD., FESO1,
1 - Neurologická klinika, Jesseniova lekárska fakulta UK a Univerzitná nemocnica Martin 1
2 - II. Neurologická klinika, Lekárska fakulta UK Bratislava 2
3- Biomedicínske centrum BioMed Martin, Jesseniova lekárska fakulta UK Martin 3
Úvod Přítomnost dvou a více neurodegenerativních proteinopatií a/nebo dalších typů patologie jako jsou věkově vázané nebo vaskulární je mnohem častější, než se dříve předpokládalo. Tato skutečnost má významný klinický dopad, jelikož vede k modifikaci klinických obrazů onemocnění, je příčinou chybných klinických diagnóz a jako taková ovlivňuje vývoj a úspešnost potenciální terapie této skupiny neurodegenerativních onemocnění. Cílem naší práce bylo posoudit spektrum smíšené patologie v kohortě pacientů s různými klinickými fenotypy neurodegenerativního parkinsonismu a demence u kterých byla diagnóza stanovena na základě platných klinických diagnostických kritérií a její podíl na přesnosti klinické diagnózy. Metodika Do studie bylo zahrnuto 49 pacientů s diagnózou neurodegenerativního parkinsonismu a demence, kteří souhlasili se zapojením do donorského programu. Post-mortem histopatologické vyšetření mozkové tkáně bylo provedeno podle standartního protokolu a následně byly provedeny klinicko-patologická korelace. Výsledky Přítomnost jediného typu patologie byla potvrzena u 25 případů; u 13 se jednalo o alfa-synuklenopatii (syn), v 5 případech o tauopatii (tau), v 1 případě byla přítomna TDP-43 proteinopatie (TDP-43) a u 6 případů proteinopatie související s Alzheimerovou nemocí (AD). V 21 případech odhalilo neuropatologické vyšetření současný výskyt dvou typů patologie (4 syn/tau, 7 syn/AD, 6 tau/AD, 4 AD/TDP-43) a ve 3 případech byly současně přítomny 3 typy patologie (syn/tau/AD). Vaskulární patologie byla současně přítomna v 15 případech. Klinická diagnóza korelovala s diagnózou patologickou v 31 případech. V 18 případech byla klinická diagnóza nesprávná; u 13 z nich byla přítomna smíšená mozková patologie. Závěr Naše nálezy odpovídají obecně udávané četnosti chybných klinických diagnóz ve skupině neurodegenerativních proteinopatií, která se pohybuje v rozmezí 20-40%. Tato skutečnost ukazuje na nezbytnost detailního neuropatologického vyšetření mozkové tkáně s následnými retrospektivními klinicko-patologickými korelacemi a dalšího výzkumu zaměřeného na identifikaci biomarkerů schopných predikce odpovídajících typů patologických procesů. Pouze přesné určení typu patologie zodpovědné za klinický fenotyp onemocnění umožní úspěšný vývoj účinných terapeutických postupů této skupiny onemocnění. Podpořeno granty: MH CZ-DRO (FNOl, 00098892) a IGA LF 2023-015
doc. MUDr. Kateřina Menšíková
CV is not available
doc. MUDr. Kateřina Menšíková , Ph.D., MBA, FEAN1, 2, , MUDr. Lucie Tučková 2, 3, , MUDr. Dominik Hraboš 2, 3, , Prof. MUDr. Petr Kaňovský , CSc., FEAN1, 2, ,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 1
Fakultní nemocnice Olomouc 2
Ústav klinické a molekulární patologie, Lékařská fakulta Univerzity Palackého v Olomouci 3
Úvod Alfa fetoprotein (AFP) je glykoprotein produkovaný játry (a v těhotenství žloutkovým váčkem), který se podílí na chemotaxi a peroxidaci lipidů a je důležitým onkomarkerem specifickým pro non seminomové nádory u mužů a hepatocelulární karcinom u obou pohlaví. V neurologii je jeho zvýšená hladina asociována s onemocněním ataxia teleangiectasia (podmíněného mutací v ATM genu) a dalšími ze skupiny tzv. ARCA (autosomal recessive cerebellar ataxia). S variantní formou AT se můžeme setkat u pacientů s dystonií event. s dalšími dyskinetickými syndromy vzniklými v adolescentním či dospělém věku. Diagnostikování AT je pro pacienta zásadní vzhledem k tomu, že AT je asociována s vyšším rizikem malignit. AFP se proto jeví jako nový vhodný biomarker. K ověření této hypotézy jsme se rozhodli provést pilotní screeningovou studii s cílem zjistit incidenci elevace alfa fetoproteinu (a event. diagnózy AT) u pacientů s dystonií. Metodika Zařazeni byli pacienti s dystonií vzniklou do 50 let věku. Hladina alfa fetoproteinu byla vyšetřena na analyzátoru Atellica IM, kde normální hladina je stanovena v rozmezí 0-8 ng/ml. U pacientů se zvýšenou hladinou AFP byla doplněna celoexomová analýza k vyloučení ATM či jiné mutace. Všichni pacienti se zvýšenou hladinou alfa fetoproteinu prošli onkologickým screeningem. Výsledky Do projektu bylo zařazeno celkem 167 pacientů (48 mužů), průměrný věk 56,5 let (±10 let). Zvýšená hladina AFP (8,1-96,7 ng/ml) byla zachycena u 14 (8,3%) pacientů (2 muži), průměrný věk 61,8 let (±12 let). U žádného z pacientů se zvýšenou hladinou AFP nebyla prokázána malignita a celoexomovou analýzou nebyla prokázána ani mutace způsobující AT či jiné onemocnění podmiňující dystonii. Normativní data pro použitý analyzátor uvádí incidenci zvýšené hladiny AFP ve zdravé populaci pouze 1,6%. Závěr Zvýšená hladina AFP bez průkazu mutace genu ATM či jiného ze skupiny ARCA se vyskytla u několikanásobně vyššího procenta pacientů s dystonií než odpovídá zdravé populaci. To považujeme za velmi zajímavý výsledek, pro který nyní nemáme jednoznačné vysvětlení a který by měl být dalšími studiemi potvrzen/vyvrácen. I přesto, že u žádného z pacientů nebyla prokázána AT se nadále domníváme, že AFP by měl patřit mezi biomarkery u pacientů s dystonií.
MUDr. Petra Havránková PhD.
Promovala na I. LF UK v r. 2003. Od r. 2003 pracuje na Neurologické klinice I. LF UK a VFN, v současné době jako odborný asistent a vedoucí lékař Centra pro intervenční terapii motorických poruch (iTempo). V r. 2008 složila atestaci z neurologie, v r. 2011 obhájila PhD. V r. 2014 složila zkoušku funkční odbornosti Evokovaných potenciálů.
MUDr. Petra Havránková , PhD.1, MUDr. Lukáš Kunc 1, Prof. MUDr. Jan Roth , CSc.1, Michael Zech , MD, PhD.2, 3, , Prof. MUDr. Robert Jech , PhD. 1,
Neurologická klinika I. LF UK a VFN, Univerzita Karlova v Praze 1
Institute of Neurogenomics, Helmholtz Zentrum München, Munich, Germany 2
Institute of Human Genetics, Technical University of Munich, Munich, Germany 3
Úvod: SCA 27B je nově popsaná autozomálně dědičná ataxie s pozdním nástupem způsobená expanzí GAA repeatů v intronické části genu FGF14 (Fibroblast growth factor 14). Molekulárně genetická příčina byla odhalena v roce 2023 a ve stejném roce zavedeno vyšetřování v genetické laboratoři Ústavu biologie a lékařské genetiky 2. LF UK a FN Motol. Recentně byla publikována výborná odpověď na 4-aminopyridin u této ataxie. Metodika: 22 pacientů dispenzarizovaných v centru hereditárních ataxií FN Motol s etiologicky neurčenou chronickou ataxií s pozdním nástupem po 35. roce věku bylo geneticky vyšetřeno na přítomnost expanze repetice GAA v intronické části genu FGF14. Shrnujeme klinickou charakteristiku pacientů s pozitivním nálezem. Výsledky: Přítomnost expanze v genu FGF14 v patologickém rozmezí jsme nalezli u 9 (41%) pacientů, 2 pacienti (9% měli hraniční počet repeatů s předpokládanou neúplnou penetrancí). Osm pacientů mělo pozitivní rodinnou anamnézu ataxie u rodiče či sourozence, 3 případy byly sporadické. Průměrný věk nástupu byl 56 let (35-68 let). Všichni pacienti měli progredující mozečkový syndrom. Čtyři pacienti (37%) měli přítomen parkinsonský syndrom. U 6 pacientů byla přítomna výrazná fluktuace příznaků v průběhu dne. U 3 pacientů byla vyzkoušena léčba 4 aminopyridinem, z toho u 2 z nich s výborným efektem. Přednášku ilustrujeme videokazuistikou 69 letého pacienta ukazující typické příznaky onemocnění i odpověď na léčbu. Závěr: SCA 27B je nově popsanou a pravděpodobně častou příčinou dědičné ataxie s pozdním nástupem v České republice. Vzhledem k odhadované četnosti v české populaci a charakteru mutace, který neumožňuje záchyt v rámci celoexomového sekvenování doporučujeme zahrnout cílené molekulárně genetické vyšetření SCA 27B do standardního vyšetření pacientů s chronickou ataxií po 40. (35.) roce věku. Správná diagnóza je důležitá i z důvodu výborného efektu symptomatické léčby 4-aminopyridinem. Podpořeno projektem č. LX22NPO5107 (MŠMT): Financováno Evropskou unií – Next Generation EU
doc. MUDr. Martin Vyhnálek Ph.D.
Doc. MUDr. Martin Vyhnálek Ph.D. je neurolog – vedoucí centra hereditárních ataxií FN Motol. Po studiu lékařství na 2. LF UK pracoval 2 roky jako rezident ve fakultní nemocnici v Montpellier, kde postgraduálně vystudoval klinickou neuropsychologii, dále na Univerzitě Marie Curie v Paříži absolvoval kurz Patologie pohybu. Ve své práci se zaměřuje na neurodegenerativní onemocnění s důrazem na kognitivní poruchy a hereditární ataxie.
doc. MUDr. Martin Vyhnálek , Ph.D.1, MUDr. Jaroslava Paulasová-Schwabová , Ph.D.1, MUDr. Michaela Danková , Ph.D.1, MUDr. Simona Karamazovová 1, MUDr. Zuzana Blichová 1, MUDr. Alena Zumrová , Ph.D.3, MUDr. Emílie Vyhnálková , Ph.D.2, MUDr. Lucie Šťovíčková 3, Mgr. Zuzana Mušová , Ph.D.2,
Centrum hereditárních ataxií, Neurologická klinika 2. LF UK a FN Motol 1
Centrum hereditárních ataxií, Ústav biologie a lékařské genetiky, 2. LF UK a FN Motol 2
Centrum hereditárních ataxií, Klinika dětské neurologie, 2. LF UK a FN Motol 3
Úvod Bradykinéza, ako základné diagnostické kritérium Parkinsonovej choroby (PCh), je bežne pozorovaná pri mnohých neparkinsonských extrapyramídových ochoreniach. Medzi neurológmi sa používa niekoľko definícií bradykinézy, avšak najčastejšie sa hodnotí ako spomalenie pohybu s poklesom amplitúdy alebo rýchlosti počas opakovaného pohybu s možným výskytom zárazov. Prítomnosť bradykinetických znakov v skupine dystonického tremoru (DT), či už "čistého" dystonického tremoru alebo tremoru asociovaného s dystóniou, nie je v súčasnosti jednoznačná. Ciele Hodnotenie bradykinézy u pacientov s DT, PCh a zdravých kontrol (ZK) počas repetitívneho spínania prstov (tzv. finger tappingu - FT) pomocou systému na kinematické monitorovanie pohybu ruky (Leap Motion Controller - LMC). Sekundárnym cieľom bolo vytvoriť neurónovú sieť na automatické rozpoznanie ochorenia alebo zaradenie pacienta do jednej z troch skupín. Metodika Štúdie sa zúčastnilo 36 osôb (12 ZK, 12 DT a 12 PCh). Kľučové bolo kinematické zaznamenávanie FT pomocou LMC senzora s následnou extrakciou parametrov ako amplitúda, dekrement amplitúdy, frekvencia, rýchlosť a akcelerácia FT. Nezávisle na LMC meraniach dvaja, voči diagnóze zaslepení, špecialisti na extrapyramídové ochorenia z rôznych centier hodnotili bradykinézu na základe videozáznamu pomocou škály MDS-UPDRS. Štatisticky sa porovnávali všetky tri skupiny pomocou jednosmernej analýzy kovariancie a použitím post hoc Tukeyho testu sa porovnali vzájomné rozdiely. Analýza zhody slúžila na zohľadnenie spoľahlivosti medzi hodnotiteľmi. Získané údaje z LMC senzora boli následne použité na trénovanie neurónovej siete (MLP typ neurónovej siete). Výsledky Kinematická analýza nepreukázala rozdiel medzi pacientmi s DT a ZK vo vybraných parametroch bradykinézy. Pri porovnaní skupín DT a PCh boli signifikantné rozdiely v amplitúde, dekremente amplitúdy, rýchlosti, akcelerácii a zárazoch. Rozdiely medzi ZK a DT boli len hranične v dekremente amplitúdy, v ostatných parametroch sa signifikantne nelíšili. Pri zaslepenom klinickom hodnotení zistili hodnotitelia známky bradykinézy u 45,5% pacientov s DT, u 29% ZK a u 91% pacientov s PCh. Celkovo bola zistená významná zhoda v hodnotení prítomnosti alebo neprítomnosti bradykinézy. S využítím získaných dát na natrénovanie MLP neurónovej siete bola dosiahnutá úspešnosť správnej klasifikácie 89,6 % pre ZK, 88,2 % pre PCh a 87,3 % pre DT. Záver Finger tapping sa v nami vybraných znakoch bradykinézy nelíši u pacientov s DT od ZK ani pri kinematickej analýze, ani pri klinickom hodnotení špecialistom na extrapyramídové ochorenia. Interpretácia bradykinézy pri klinickom vyšetrení FT u pacientov s DT by mala byť opatrná a do hodnotenia by bolo vhodné zapojiť aj objektívne systémy na analýzy pohybu. V budúcnosti sa na klasifikáciu bradykinézy zdá byť sľubné použitie viacvrstvovej perceptrónovej neurónovej siete.
MUDr. Peter Matejička
CV is not available
MUDr. Peter Matejička 1, 2, , Ing. Slavomír Kajan , PhD.3, Ing. Jozef Goga , PhD.3, MUDr. Igor Straka , PhD.1, doc. MUDr. Marek Baláž , Ph.D.4, MUDr. Šimon Janovič 1, doc. MUDr. Michal Minár , PhD.1, prof. MUDr. Peter Valkovič , PhD.1, 6, , doc. PhDr. Michal Hajdúk , PhD.5, MUDr. Barbora Gaštanová 1, doc. MUDr. Zuzana Košutzká , PhD.1,
II. neurologická klinika LFUK a UNB, Bratislava 1
Jessenius - diagnostické centrum, a.s., Nitra 2
Ústav robotiky a informatiky, Fakulta elektrotechniky a informatiky, Slovenská technická univerzita, Bratislava 3
I. neurologická klinika LF MU, Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně, Brno 4
Psychiatrická klinika LFUK a UNB, Bratislava 5
Centrum experimentálnej medicíny SAV, Ústav normálnej a patologickej fyziológie, Bratislava 6
Vedecká obec postupne rozuzluje etiologické faktory a patogenetické mechanizmy neurodegeneratívnych ochorení. Z roka na rok pribúdajú dôkazy o čoraz väčšej sile genetického pozadia ako etiologického faktora. V našom príspevku zhrňujeme súčasné poznatky o genetickom pozadí neurodegeneratívnych demencií s hlavným zameraním sa na Alzheimerovu chorobu, frontotemporálnu demenciu a čiastočne demenciu s Lewyho telieskami. Okrem apolipoproteínu E, ktorý má kľúčové postavenie v patogenéze AD sa zameriavame aj na ďalšie gény susceptibility ako je TREM-2, SORL-1, ABCA a CD33. Rovnako sa venujeme aj genetike frontotemporálnej demencie, ktorá je klinicky, geneticky aj histopatologicky heterogénnejšia ako Alzheimerova choroba. Príspevok uzatvárame problematikou genetiky demencie s Lewyho telieskami, pri ktorej sa prelína genetika tauopatie a synukleinopatie.
Stanislav Šutovský
Profesor neurológie na Lekárskej Fakulte Univerzity Komenského v Bratislave. Jeho vedecké zameranie zahŕňa epidemiológiu, diagnostiku a terapiu demencií, ďalej ich genetiku, molekulárnu patológiu a biochémiu s hlavným zameraním sa na Alzheimerovu chorobu a príbuzné ochorenia. Stanislav Šutovský je autorom viac ako 50. originálnych publikácií v oblasti neurológie, neurogenetiky a všeobecne výskumu demencií.
Stanislav Šutovský 1,
I. neurologická klinika LFUK a UNB, Bratislava 1
Úvod: Prionózy sú fatálne, rýchlo progredujúce neurodegeneratívne ochorenia neuropatologicky charakterizované akumuláciou priónového proteínu, spongiformnou vakuolizáciou, stratou neurónov a proliferáciou astrocytov. Z celosvetového hľadiska je Slovensko unikát čo sa týka výskytu Creutzfeld-Jakobovej choroby (CJCh) - genetickej formy ochorenia. Materiál a metodika: V našej práci sme realizovali retrospektívnu analýzu súboru pacientov za časové obdobie 17 rokov v severnej časti stredného Slovenska. Analyzovali sme demografické údaje, epidemiologickú anamnézu, klinický príbeh ochorenia, výsledky laboratórnych, zobrazovacích a elektrofyziologických vyšetrení. Výsledky: Po splnení vstupných kritérií sme definovali súbor 56 pacientov s definitívnou alebo pravdepodobnou diagnózou ochorenia. Z toho bola v 38 prípadoch stanovená histopatologicky. V 18 prípadoch išlo o pravdepodobnú formu ochorenia. V nami sledovanej populácii pacientov s definitívnou diagnózou dominovala genetická forma ochorenia v 95% prípadov, 5% predstavovala sporadická forma. Ochorenie sa vyskytovalo najčastejšie vo veku 50 až 70 rokov a ženy boli 1,43-krát častejšie postihnuté ako muži. Klinický obraz sme definovali do štyroch fenotypov podľa dominujúcej klinickej symptomatiky – cerebelárny, kognitívny, behaviorálny a atypický fenotyp. Genetická analýza bola s nálezom E200K mutácie v 94,5% prípadov. Polymorfyzmus na kodóne 129 bol metionín/metionín v 80% prípadov, metionín/valín v 20% prípadov. Proteín P 14-3-3 bol pozitívny v 62,5% prípadov. EEG vyšetrenie malo typický obraz u 45 prípadov. MR vyšetrenie bolo realizované u 24 pacientov, z toho u 21 (87,5%) boli popísané zmeny charakteristické pre CJCh. Záver: Štúdia analyzuje súbor pacientov s genetickou formou CJCh v regióne severnej časti stredného Slovenska za časové obdobie 17 rokov (2006 až 2023). Zameriava sa na analýzu epidemiologických dát, klinického obrazu a jeho vývoja, analyzuje výsledky paraklinických vyšetrovacích metód. Kľúčové slová: Creutzfeld-Jakobova choroba, humánne prionózy, syndróm rýchlo progredujúcej demencie, Slovensko, demencia
MUDr. Pavol Skáčik
CV is not available
MUDr. Pavol Skáčik 4, prof. MUDr. Egon Kurča , PhD. FESO4, doc. MUDr. Štefan Sivák , PhD.4,
Neurologická klinika UNM Martin, Jesseniova lekárska fakulta v Martine, UK Bratislava 4
Objectives: to investigate topological changes in the connectome of prodromal Lewy-body disease (preDLB), how they affect specific aspects of cognition, and whether they may be compensatory. Introduction: Evidence shows that human connectome changes with pathological accumulation, and progresses from high optimization to rich hyperconnectivity, and finally to quiet hypoconnectivity. This has been also shown in preDLB, but we lack an understanding of how these changes relate to cognitive processes and whether and to what extent they may be compensatory. Methods: All analyses were performed separately on two samples to increase the validity and replicability of the results. Both samples involved cognitively healthy elderly (HC) and preDLB subjects with a mean age of 70.6. First, on sample nA=99 we performed canonical correlation analyses (CCA) with graph theory metrics (GTM) and cognitive tests relevant to preDLB. Second, on the sample nB=40 linear mixed models (LMM) were used to determine the exact dose-dependent relationship between complex cognitive tasks (N-back) relevant for preDLB and the significant GTM from CCA. Lastly, structural equation modeling (SEM) on both samples assessed the relation between GTM, latent premorbid intelligence, and fluid intelligence. Results: CCA revealed that most changes in connectome were explained by increasing global modularity which was related to decreasing visual memory but more efficient visuospatial processing (Rc=.55, p=.03). LMM elucidated that higher modularity does not affect the accuracy of the visual N-back, but it predicts increased reaction times. This is more pronounced in the 3-back (F(1,39)=12.02, p=.001) vs. 2-back task (F(1,39)=10.05, p=.003). The SEM revealed that increased modularity is positively predicted by premorbid intelligence (ß=.20, p=.044) but it is negatively predicted by fluid intelligence (ß=-.21, p=.031). Conclusion: Our results highlight the fact that early connectome changes in HC to preDLB continuum involve mainly modularity with its negative effect on top-down processing, i.e., tasks relying on effective coordination of multiple cognitive domains. Conversely, purely visuospatial processing is improved with increasing modularity. Despite the negative impact on multidomain cognitive processes, the increased modularity is positively related to past premorbid intelligence and therefore may be compensatory.
Kristína Mitterová
CV is not available
Mgr. Kristína Mitterová , Ph.D.1, 2, , MUDr., Ing. Patrícia Klobušiaková , Ph.D.1, 4, , Ing. Martin Gajdoš , Ph.D.2, 3, , Mgr. Luboš Brabenec , Ph.D.1, 2, , Mgr. Žaneta Železníková , Ph.D.1, prof., MUDr. Irena Rektorová , Ph.D.1, 2, 5, ,
Applied Neuroscience Research Group, Central European Institute of Technology, Masaryk University, Brno, Czechia 1
International Clinical Research Center, Faculty of Medicine and St. Anne's University Hospital, Masaryk University, Brno, Czech Republic 2
Brain and Mind Research Program, Central European Institute of Technology, Masaryk University, Brno, Czechia 3
Surgeon General Office of the Slovak Armed Forces, Ul. generála Miloša Vesela 21, 03401, Ružomberok, Slovak Republic 4
First Department of Neurology, Faculty of Medicine and St. Anne's University Hospital, Masaryk University, Brno, Czech Republic 5
Primární progresivní afázie (PPA) vzniká v důsledku selektivní neurodegenerace především v oblastech jazykově dominantní mozkové hemisféry. Různá neurodegenerativní onemocnění mohou zasáhnout jazykové procesy, jejichž správné fungování zajišťuje specifická jazyková síť, lokalizovaná v mozkové kůře a v subkortikálních oblastech. U PPA jsou jazykové deficity v iniciálním stadiu onemocnění prvním a dlouho dominantním symptomem, pro který mohou být pacienti s PPA výrazně limitováni v aktivitách každodenního života. Tři varianty PPA (nonfluetní, sémantická a logopenická) se manifestují variabilními symptomy jazykových deficitů. Narušena je expresivní i impresivní složka řeči, často doprovázená i alexií a agrafií (Cséfalvay et al, 2020). Včasná detekce prvních příznaků a identifikace klinické varianty PPA je pro velkou variabilitu obtížný úkol a v případě diskrétních deficitů může být PPA poddiagnostikována. Existuje jen málo dostupných metod pro kvalitativní hodnocení pacientů s primární progresivní afázií. Tradiční testy afázie jsou časově náročné a mají v případě lehčích stupňů PPA nízkou senzitivitu. Mezi novější testy na PPA patří screening MLSE (Mini Language State Examination, Patel et al. 2019), který umožňuje odhalit různé vzorce jazykových deficitů, které charakterizují tři varianty PPA. Existuje více jazykových adaptací MLSE, v roce 2023 byly vytvořeny i slovenská a česká pracovní verze MLSE. Screening se skládá z těchto dílčích subtestů: pojmenování obrázků; opakování slabik; opakování slov v kombinaci s porozuměním jednomu slovu; opakování pseudoslov; neverbální sémantická asociace; porozumění vět; čtení (slov a pseudoslov; opakování vět; psaní a popis obrázku. MLSE identifikuje pět typů chyb: motorické aspekty řeči; sémantické znalosti; znalost fonologie; znalost syntaxe a sluchově-verbální pracovní paměť. Česká adaptace MLSE vznikla na základě výběru položek, které vzorek intaktní populace (N=40) řešil minimálně s 90% úspěšností. Oproti originální verzi byly změněny jen některé položky, vzhledem k jazykově-specifické povaze této metodiky. Proces adaptace probíhá pod supervizí autorů originální verze. V posterové prezentaci přinášíme charakteristiku české verze MLSE a také sumarizaci prvních klinických zkušeností s MLSE u pacientů s různou variantou PPA. .
Mgr. Štěpánka Philippová
CV is not available
Mgr. Žárská Kamila
CV is not available
Mgr. Štěpánková Markéta
CV is not available
Mgr. Pelclová Martina
CV is not available
Mgr. Štěpánka Philippová 1, 2, , Mgr. Martina Pelclová 2, Mgr. Kamila Žárská 1, Mgr. Markéta Štěpánková 1, MUDr. Tom Philipp , Ph.D., MBA2, doc. MUDr Robert Rusina , Ph.D.1, Prof. PaedDr Zsolt Czefalvay , PhD., Dr.h.c. 1, 3, ,
Neurologická klinika, 3.lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha 1
Klinika rehabilitace a revmatologie, 3.lékařská fakulta Univerzity Karlovy a Fakultní Thomayerovy nemocnice, Praha 2
Katedra logopédie, Univerzita Komenského v Bratislave 3
Úvod K rychlému kognitivnímu vyšetření a k časné diagnostice kognitivních poruch v běžné praxi slouží dva inovativní a původní české testy Amnesia Light and Brief Assesment (se zkratkou z počátečních písmen ALBA) a Pojmenování obrázků a jejich vybavení (se zkratkou opět z počátečních písmen POBAV) ve třech verzích (ježková, opičí a dveřní podle prvního obrázku sady). Byly vyvinuty na Neurologické klinice FNKV a 3. LF UK. Oba testy ALBA a POBAV jsou snadné na provedení a vyhodnocení, ale zároveň náročné pro vyšetřovanou osobu. Dohromady zaberou pouze 6–8 minut. Slouží ke zjištění mírných kognitivních deficitů, zejména krátkodobé epizodické nebo dlouhodobé sémantické paměti, afázie a dysgrafie. Ke snadnému seznámení jsou určena vzdělávací video ukazující správnou administraci a vyhodnocení. Vyšetřování testem ALBA je na https://youtu.be/_cdYStRdAhA a testem POBAV je na https://youtu.be/2QQAd1uAkwY. Cílem sdělení je představit normy testu ALBA a ježkové a dveřní verze testu POBAV k jejich správné interpretaci. Metodika a osoby Test ALBA spočívá v opakování věty o šesti slovech, předvádění a vzápětí vybavení šesti gest a nakonec vybavení slov původní věty. Hodnotí se především podle tzv. skóru ALBA, který je součtem počtu správně vybavených slov věty a gest. V testu POBAV je úkolem nejdříve písemně pojmenovat 20 černobílých obrázků a vzápětí si vzpomenout a napsat co nejvíce jejich názvů během jedné minuty. Hodnotí se počet chyb v pojmenování (špatně nebo vůbec) a počet správně vybavených názvů obrázků (bez opakování a konfabulací názvů obrázků, které se v sadě obrázků nevyskytovaly). Testem ALBA a ježkovou a dveřní verzí testu POBAV byly vyšetřeny různé skupiny běžných osob, které splnily kritéria k zařazení do normativní studie. Vstupní kritéria zahrnovala věk vyšší než 50 let a čeština jako mateřský jazyk. Mezi vylučující kritéria patřila anamnéza mozkového neurologického nebo psychiatrického onemocnění: bezvědomí delší než 5 minut, epilepsie, poškození mozku iktem, úrazem, zánětem, nádorem nebo operací, nadměrné užívání nebo závislost na alkoholu nebo lécích, psychiatrická léčba, léčba deprese, léky ovlivňující náladu nebo psychiku, zejména léky na zklidnění a proti úzkosti nebo depresi. Za hraniční percentil k časné detekci kognitivní poruchy byl považován 16. percentil. Pokud věk, vzdělání nebo pohlaví měly vliv na výsledek testu, byly normy výsledku příslušného testu stratifikovány s ohledem na tyto faktory. Výsledky Podle vyšetření 560 osob (věk 70±8 let (min. – max. 50-90 let), vzdělání 15±3 let, 71 % žen, Montrealský kognitivní test MoCA 26±3 bodů u 385 osob) testem ALBA je skór ALBA 9±2 bodů (průměr ± směrodatná odchylka) a hraniční skór ALBA je 6 bodů pro osoby se vzděláním nižším než maturitním, přičemž hranicí jsou 3 správně vybavená slova věty a 3 správně vybavená gesta. Pokud jedinci měli maturitní a vyšší vzdělání, pak se hranice posouvá výše o jeden bod na 7 bodů. Pro dvě kategorie vzdělání s a bez maturity se hraniční skóry nemění v rozsahu věku mezi 50-90 let. Pohlaví nemělo žádný vliv. Podle vyšetření 965 osob (věk 68±8 let (min. – max. 50-90 let), vzdělání 15±3 let (min-max 8-25 let, mezikvartilové rozpětí 12-19 let), 70 % žen (n= 674), MoCA 26±3 bodů) ježkovou verzí testu POBAV je počet chyb pojmenování 0,5±0,8 (průměr ± směrodatná odchylka) a průměrný počet správně vybavených názvů obrázků 8±2. Normou je prakticky neudělat ani jednu chybu při pojmenování obrázků bez ohledu na věk, vzdělání a pohlaví. Tolerovat lze maximálně jednu chybu u dvou podskupin se specifickými sociodemografickými charakteristikami. V podskupinách podle věku, vzdělání a pohlaví nejčastějším hraničním skórem je 6 správně vybavených názvů obrázků, někdy 5. Jedinou větší výjimkou z tohoto pravidla jsou mladší ženy (50-68 let) s maturitním a vyšším vzděláním, u nichž hraničním skórem je 8 správně vybavených názvů obrázků. Podle vyšetření 260 osob (věk 70±6 let, (min. – max. 59-89 let), vzdělání 16±3 let, 75 % žen, Addenbrookský kognitivní test, 3. verze (ACE-III) 95±5 bodů) náročnější dveřní verzí testu POBAV je počet chyb pojmenování 1±1 (průměr ± směrodatná odchylka), tedy trochu více než u ježkové verze. Průměrný počet správně vybavených názvů obrázků je 8±2, tedy shodně jako u ježkové verze. Při pojmenování obrázků je možné udělat 1 chybu s výjimkou starších mužů (70-87 let) s nižším vzděláním (9-15 let), u nichž jsou ještě normální až 3 chyby. Hraniční skór počtu správně vybavených názvů obrázků je různý v závislosti na věku, vzdělání a pohlaví a pohybuje se mezi 5-8. Opět mladší ženy (59-69 let) s maturitním a vyšším vzděláním (16-26 let vzdělání) mají hraniční skór nejvyšší, a to 8 správně vybavených názvů obrázků. Závěr Pro správnou interpretaci výsledků jsou k dispozici podrobné normy obou velmi krátkých testů ALBA a POBAV k detekci mírných kognitivních deficitů. Během přednášky se účastníci mohou těšit na interaktivní a vlastní vyšetření paměti testem ALBA na živo. Díky normám si mohou zjistit, jak jsou na tom s pamětí. Poděkování Práce byla podpořena projekty PROGRES Q35 Karlovy Univerzity, RVO [Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, 00064173] a TAČR v programu Sigma [TQ01000332].
Aleš Bartoš
prof. MUDr. Aleš Bartoš, Ph.D. je vědecko-pedagogický pracovník a klinický specialista s více než 20letou praxí ve vyšetřování pacientů s kognitivními poruchami (více než 1200 vyšetřených pacientů) a ve výzkumu kognitivních poruch a demencí. Se spolupracovníky vyvinul několik inovativních a původních českých kognitivních testů, především Amnesia Light and Brief Assessment – ALBA, POjmenování OBrázků A jejich Vybavení – POBAV. Test POBAV uznalo Ministerstvo zdravotnictví ČR jako certifikovanou metodiku od roku 2017. Je autorem několika průmyslových vzorů sad obrázků. Podílel se na vývoji jeho nápadu ke snadnému a rychlému zhodnocení velikosti hipokampu pouhým odhadem procent na jednom vybraném koronárním řezu na magnetické rezonanci mozku, ev. i CT mozku. Metodika určená pro běžnou praxi se nazývá Hippocampo-horn percentage se zkratkou z počátečních písmen Hip-hop. Založil a vede neurologickou ambulanci pro poruchy paměti ve Fakultní nemocnici Královské Vinohrady a na UK 3. lékařské fakultě v Praze od roku 1999. Rád vychovává a vzdělává studenty a lékaře v klinické medicíně i výzkumných činnostech. Výsledky své činnosti soustavně zveřejňuje v domácích a zahraničních časopisech, na konferencích a na internetové stránce: www.abadeco.cz. Jeho práce získala řadu ocenění.
Aleš Bartoš 1,
Neurologická klinika, 3. LF UK a FN Královské Vinohrady, Šrobárova 50, Praha 10 1
Presentation on the topic Neuroinfections in times of COVID-1.
Prof. Sellner Johann , MD MBA FAAN FEAN
MD University of Graz, Austria 2001
Neurology Residency in Heidelberg (DE), Bern (CH) and Munich (DE), Board exam 2010
Fellowships in Bern (CH, Neuroinfections/2004), San Francisco (US, Neurovascular/2007) and London (UK, Neuroimmunology/2009)
Dr. med. and Priv. Doz. (TU München 2010 and 2012, respectively) and Assoc. Prof. (Salzburg 2016), Full Professor (Munich and Salzburg 2019, respectively)
2013-2019: Head of MS and Autoimmune Neurology and Vice-Chair Neurovascular Disorders at Department of Neurology, Christian Doppler Medical Center, Paracelsus Medical University, Salzburg, Austria
2019-: Chair of Department of Neurology and Multiple Sclerosis Center, Landesklinikum Mistelbach-Gänserndorf, Mistelbach, Austria
Johann Sellner 1,
Landesklinikum Mistelbach-Gänserndorf, Mistelbach 1
V posledních letech přibylo radiologických a patologických poznatků jasně ukazujících, že oba procesy, které hrají u roztroušené sklerózy (RS) hlavní roli – zánět a neurodegenerace – a které jsme považovali za následné, jdou od začátku nemoci ruku v ruce. Léky, které máme v současné době k dispozici, jsou svou povahou protizánětlivé, postihují však převážně složku specifické imunity, tedy aktivaci T a B lymfocytů. Proto jsme často schopni potlačit relapsy a aktivitu na MR hodnocenou lézemi vychytávajícími gadolinium, což je dostatečně efektivní po určitou dobu na začátku klinické nemoci. Problém je, že již v těchto stádiích zažívá pacient určitou formu progrese, kterou není schopno postihnout EDSS, škála nejčastěji používaná k hodnocení neurologického nálezu pacienta s RS. Nepřítomnost progrese je však jednou z požadovaných složek konceptu „No evidence of disease activity“, NEDA. Pečlivým sledováním řady dalších parametrů jsme dnes schopni progresi odhalit. Na MR tomu odpovídá vývoj atrofie mozku, pomalu expandující léze a léze s okrajem vychytávajícím železo. To patologicky odpovídá poznatkům o úloze mikroglie, kterou jsme dlouho podceňovali a považovali ji za součást kompartmentalizovaného pozdního zánětu. Aktivovaná mikroglie je však hojně přítomna již v preklinickém stadiu nemoci, u pacientů s radiologicky izolovaným syndromem. Současné léky tedy přes intenzivní potlačení zánětu nepostihují všechny složky procesu. Filosofie léčby se v posledních letech změnila směrem k časnému použití vysoce efektivní terapie od začátku nemoci. Přesto potřebujeme mít možnost ovlivnit všechny patogenetické procesy – příslibem jsou inhibitory Brutonovy tyrosin kinázy.
prof. MUDr. Kubala Havrdová Eva, DrSc.
Prof. Eva Kubala Havrdová vystudovala FVL UK v roce 1981, pracovala na
Neurologické klinice FTN Krč, od r. 1996 pracuje na 1.LF UK a
Neurologické klinice VFN, kde vede Centrum vysoce specializované péče
pro roztroušenou sklerózu a neuromyelitis optica.
Jejím zájmem je neuroimunologie, léčba RS včetně jejích agresivních
forem, zasloužila se o koncepci péče o pacienty s RS V ČR a o vznik
center pro RS v ČR, je autorkou Standardů pro diagnostiku a léčbu RS a
NMOSD, spoluautorkou mezinárodních guidelines pro léčbu RS, tvůrkyní
konceptu NEDA (no evidence of disease activity) a zasazuje se o
komplexní péči o pacienty s RS. K nejnovějším zájmům patří mikrobiom a
možnost ovlivnění složení mikrobioty biologickou léčbou.
H-index =65, počet citací přes 22000.
Eva Kubala Havrdová 1,
Neurologická klinika 1. LF UK a VFN 1
Demyelinizačním onemocnění centrálního nervového systému, zejm. roztroušení skleróza (RS), představuje stále velmi závažný zdravotní a sociálně-ekonomický problém. Prognóza RS se zásadně změnila v posledních letech s nástupem moderních léků ovlivňujících onemocnění RS (disease modifying therapies), díky revizím diagnostických kritérií dle McDonalda umožňující diagnostiku roztroušené sklerózy v její časné fázi a rovněž systematickými revizemi úhradových kritérií SÚKL – stávajících a nově schvalovaných léčivých prostředků pro RS. Základními koncepty léčby jsou: zahájení léčby po první demyelinizační příhodě, tzv. klinicky izolovaného syndromu (IFN beta, glatiramer acetát, teriflunomid), podání léků s vyšší účinností u terapeuticky naivních pacientů již po prvním relapsu definitivní RS (ponesimod, ozanimod, dimethyl fumarát), podání léků s vysokou účinností u terapeuticky naivních pacientů po prvním relapsu definitivní RS při současném průkazu MR nepříznivých prognostických známek (ofatumumab, ocrelizumab, kladribin), eskalace základní léčby na terapii s vysokou účinností po jednom středně těžkám či těžkém relapsu (fingolimod, alemtuzumab, ofatumumab, ocrelizumab, kladribin), eskalace základní léčby na terapii s vysokou účinností po dvou relapsech (natalizumab), časná léčba aktivní sekundárně progresivní RS (siponimod), a časná léčba primárně progresivní RS (ocrelizumab). Zmíněné koncepty jsou pilířem současné moderní léčby v ČR, která konvenuje s národními i mezinárodními doporučeními a současně naplňuje podmínky úhrad SÚKL.
prof. MUDr. Jan Mareš Ph.D., MBA
Prof. MUDr. Jan Mareš, Ph.D., MBA, zástupce přednosty Neurologické kliniky LF a vedoucí Centra vysoce specializované péče pro demyelinizační onemocnění FNOL, působí ve svém oboru více než 25 let. Je odborným garantem Unie ROSKA a v současné době působí také jako předseda Sekce klinické neuroimunologie a likvorologie České neurologické společnosti ČLS JEP.
Ve své vědecko-výzkumné činnosti se zaměřuje na aplikaci nových biochemických markerů v diagnostice neurodegenerativních a demyelinizačních onemocnění. Stážoval na zahraničních neurologických pracovištích (např. Graz, Duesseldorf ad.). Je autorem či spoluautorem řady původních či přehledných vědeckých prací publikovaných v impaktovaných časopisech a členem autorského kolektivu pro tvorbu národních standardů a postupů (Klinický standard pro diagnostiku a léčbu roztroušené sklerózy a neuromyelitis optica). Za svou práci pro pacienty s roztroušenou sklerózou byl oceněn Cenou Senátu Parlamentu České republiky.
Jan Mareš 1,
Neurologická klinika LF UP a FN Olomouc 1
Úvod Vztah hladiny vitaminu D a rizika rozvoje roztroušené sklerózy (RS) je dlouhé roky známý. Nízká hladina prenatálně a v dětství zvyšuje riziko rozvoje choroby v dospělosti. Léčebné pokusy s doplňováním vitaminu D však nemají jednoznačné výsledky. Reálný vztah hladiny vitaminu D v séru a závažnosti průběhu nemoci je tedy stále otázkou. Metodika U všech pacientů sledovaných v centru pro léčbu RS v Teplicích byla, v rámci pravidelných odběrů krve při monitoraci eventuálních nežádoucích efektů léčby, dvakrát ročně stanovována i hladina vitaminu D. Data byla sbírána prostřednictvím databáze iMed, kterou využívá registr ReMUS. Data o léčbě, aktivitě choroby (relapsy a EDSS) jsou zadávána po podepsání informovaného souhlasu. Výsledky V průběhu sledování od roku 2013 bylo vyhodnocena data celkem od 2161 pacientů, extrémy a jednoznačně chybové hodnoty vyřazeny. Celkem bylo vyhodnoceno 1861 pacientů, u nichž máme celkem 9865 pozorování. Hladina byla korelována s aktivitou nemoci vyjádřenou proběhlými a evidovanými relapsy. Závěr Po statistickém zpracování byla prokázána jednoznačná souvislost mezi hladinou vitaminu D a rizikem relapsu. Probíhají další statistická zpracování k určení optimální hladiny, která by měla dostatečný protektivní charakter.
MUDr. Marta Vachová
CV is not available
prof. MUDr. Kubala Havrdová Eva, CSc.
CV is not available
Ing. Mazouchová Aneta
CV is not available
Ing. Drahota Jiří
CV is not available
MUDr. Marta Vachová 2, 3, , Prof. MUDr. Eva Kubala Havrdová , CSc.2, Ing. Aneta Mazouchová 4, Ing. Jiří Drahota 4,
Neurologická klinika a Centrum klinických neurověd 1. LFUK a VFN v Praze 2
Neurologické oddělení Nemocnice Teplice o.z. - Krajská zdravotní a.s. 3
Nadační fond Impuls Praha 4
Těhotenství v minulosti u pacientek s roztroušenou sklerózou (RS) mnohdy nebývalo doporučováno, či bývalo přímo zakazováno. Tento pohled se s postupně se rozvíjejícími poznatky v této oblasti postupně změnil. Těhotenství je u pacientek s RS třeba plánovat a také s tímto ohledem vést příslušnou imunomodulační léčbu RS. Riziko relapsu je po porodu mírně zvýšeno. Relapsem či jinou aktivitou nemoci jsou ohroženy zejména pacientky, které měly zvýšenou aktivitu nemoci již před početím. Z dat českého národního registru ReMuS nevyplynul rozdíl v dalším průběhu nemoci v závislosti na tom, zda bylo těhotenství ukončeno porodem nebo potratem. Léčba relapsu se zpravidla neliší od stavu mimo těhotenství či kojení a spočívá většinou v aplikaci methylprednisolonu, i když v době těhotenství většinou v redukované dávce. Kojení nezhoršuje průběh RS, a to bez ohledu na jeho délku. Nejvýznamnějšími prediktory nezahájení kojení jsou EDSS a počet relapsů v těhotenství a také léčby vysoce efektivními léky modifikujícími průběh nemoci. Horší průběh nemoci vykazovaly pacientky, které kojily krátce (méně než 3 měsíce) ve srovnání s těmi, které buď nekojily vůbec nebo kojily déle než 3 měsíce. V současné době lze některá léčiva použít i během kojení, takže pacientky kromě protektivního vlivu prolaktinu mohou využít i protektivní vliv příslušné imunomodulační léčby, kterou užívají. V případě otěhotnění na „rizikovém léku“ je nutno těhotenství sledovat jako rizikové, je však velká pravděpodobnost jeho příznivého ukončení.
Doc. Mudr. Pavel Hradílek Ph.D.
MUDr. Pavel Hradílek, Ph.D.
Vzdělání:
Lékařská fakulta Univerzity Palackého, Olomouc 1988-1994, promoce 1.7.1994 - M.D.
Postgraduální vzdělání:
1997 - stáž na Clinic of Neurology, University Hospital Lille, France
1997 - Institut postgraduálního vzdělávání, Praha, specialisation atestace z Neurologie I stupně
1998 stáž na Clinic of Neurology, University Hospital Pitié-Salpetriere, Paris, Francie
1999 - kurz neurosonologieInstitut postgraduálního vzdělávání, Praha, specialisation atestace z Neurologie I stupně
2000 - Institut postgraduálního vzdělávání, Praha, specialisation atestace z Neurologie II stupně
2000-2001 - Multiple Sclerosis advanced course
2008 - Ph.D. - Masaryk University Brno (optic neuritis)
2015 - funkční odbornost neurosonologie
Profesní pozice:
Neurolog - Neurologická klinika FN Ostrava od r. 1994, vedoucí lékař RS centra od r. 2014
člen Výboru Sekce klinické neuroimunologie a likvoroogi ČNS ČLS JEP od r. 2010
odborný asistent LF OU - Katedra klinických neurověd od r. 2020
Ostrava 19. října MUDr. Pavel Hradílek, Ph.D.
Pavel Hradílek 1,
Katedra klinických neurověd LF OU a Neurologická klinika FN Ostrava 1
Abstract is not available
Předběžný program, změna vyhrazena.
Copyright © 2022 MH Consulting s.r.o., All rights reserved.
