50. ČESKÝ A SLOVENSKÝ CEREBROVASKULÁRNÍ KONGRES

Abstract

Multimodální CT vyšetření mozku u akutních pacientů s ischemickým iktem poskytuje významné informace pro indikaci k léčbě. Radiologické nálezy jako jsou rozsah časné ischemie, objem finálního infarktu, velikost penumbry , jádra ischemie nebo hodnota kolaterálního skóre mají rovněž prediktivní význam pro výsledný klinický stav pacientů . Výsledek negativního multimodálního vyšetření, zejména CT perfúze, hraje také významnou roli pro diagnostiku stroke mimics. Autor ve své přednášce představuje možnosti automatického hodnocení radiologických dat pomocí software e-STROKE a uvádí různorodé kazuistiky pacientů indikovaných k rekanalizační terapii . V závěru prezentuje design multicentrické observační prospektivní studie, která bude probíhat v rámci výzkumné sítě STROCZECH research network.

Abstract

V práci je zhrnutý historický vývoj endovaskulárnej liečby ukončený aktuálnym "state of the art". Prezentácia sa následne venuje aktuálne platným indikačným kritériam, kontraindikáciam a diagnostickým algoritmom. V závere sa venujeme otázke indikácie celkovej a lokálnej anestézy u pacientov podstupujúcich mechanickú trombektomiu.

Abstract

Ve většině klinických studií zabývajících se mozkovou příhodou a ve všech relevantních registrech se používá škála NIHSS (National Institutes of Health Stroke Scale) a mRS (modifikovaná Rankinova škála), podle jejichž skóre je určena tíže CMP a tíže výsledného stavu. Přestože jedině správné použití škály NIHSS v hodnocení neurologického deficitu a mRS v hodnocení funkčního stavu přináší relevantní výsledky, panují dosud nepřesnosti a chyby v provádění hodnocení dle obou škál. To přináší těžkosti jak v indikaci doporučené léčebné metody u hraničních nebo špatně oskórovaných pacientů, tak také případně nereprezentativní pozici v porovnání iktových center mezi sebou. Proto je tento workshop zaměřen na pravidla a postup hodnocení a nejčastější chyby. Budou zmíněny i limitace použití škál a nezbytnost tréninku všech, kdo škály používají. Okrajově budou zmíněny ještě další používané škály a jejich varianty.

Abstract

Hlavní strategií v léčbě akutního mozkového infarktu je dosažení časné reperfuze. Mezi standardní metody v současné době patří intravenózní trombolýza (IVT) a mechanická trombektomie. IVT alteplázou je široce dostupná, bezpečná a účinná farmakologická reperfuzní strategie akutního ischemického iktu. Jednou z limitací bylo časové okno do 4,5 h od vzniku příznaků. Recentní studie WAKE-UP a EXTEND i následné meta-analýzy poskytly důkazy o účinnosti a bezpečnosti IVT v léčbě ischemického iktu u vybraných pacientů i po standardním 4,5 h časovém okně a s neznámou dobou vzniku. Výsledky těchto studií se promítly do současných klinických guidelines a běžné klinické praxe. Přednáška shrnuje výsledky klinických studií, klinické doporučené postupy a základní algoritmus pro provedení IVT u pacientů s příznaky zjištěnými při probuzení (wake-up).

Abstract

Úvod: Po súvislostiach medzi incidenciou cievnych mozgových príhod (CMP) a faktormi vonkajšieho prostredia sa pátra už mnohé roky, avšak výsledky doteraz publikovaných štúdií sú stále rozporuplné. Niektoré poukazujú na existenciu takejto súvislosti, ďalšie ju však vyvracajú. Metodika: Hodnotili sme vzťah viacerých meteorologických prvkov s výskytom ischemických CMP na celom území Slovenska medzi rokmi 2015-2019. Pri analýze boli použité tri štatistické metódy (logistická regresia, náhodný les, Crostonova metóda) pomocou ktorých boli vytvorené predikčné modely. Výsledky: Celkovo bolo do štúdie zahrnutých 52 036 pacientov s ischemickou CMP. Dni v priebehu ktorých počet ischemických CMP presiahol 90-ty percentil boli označené ako extrémy. Krížové korelácie extrémov a meteorologických prvkov pre jednotlivé okresy boli nevýznamné. Výsledky predpovedí modelov logistickej regresie a náhodného lesa založených na meteorologických faktoroch nedosiahli vyššiu presnosť v porovnaní s Crostonovou metódou. Presnosť predikcií bola nízka. Záver: Napriek tomu, že existuje súvislosť medzi viacerými meteorologickými prvkami a dňami počas ktorých boli zaznamenané extréme vysoké počty ischemických CMP sú tieto parametre pri vytvorení predikcie takýchto dní nevýznamné.

Abstract

Ischemická cévní mozková příhoda (iCMP) zůstává jednou z nejčastějších příčin mortality a morbidity, přičemž u mladých pacientů se její incidence v posledních letech stále zvyšuje a ve vyspělých zemích dosahuje téměř čtvrtiny všech iCMP. U mladých pacientů se však etiologie iktu velmi často liší od příčin u starších pacientů a velmi často také zůstává nezjištěna – kryptogenní. U mladých pacientů s kryptogenní iCMP můžou hrát důležitou roli klasické vaskulární rizikové faktory, které mají dle recentní evidence relativně vysokou prevalenci právě v této věkové skupině. Specifické postavení v patofyziologii vzniku iktu u mladých pacientů má patentní foramen ovale (PFO) s dokumentovaným pravo-levým zkratem případně sdruženým s dalšími abnormitami septa srdečních síní či jinými srdečními abnormitami. Souvislost se vznikem iktu a prospěch z preventivního uzávěru PFO se proto staly předmětem intenzivního výzkumu. Menší část mladých pacientů utrpí iCMP způsobenou vzácnými či raritními příčinami, které vyžadují velmi specifický management vč. sek. prevence. Riziko recidivy iktu se liší dle etiologie iktu, nicméně u mladých pacientů je riziko obecně nízké; vyšší riziko je pak přítomno u mladých pacientů, kteří mají vaskulární rizikové faktory, nedodržují léčbu nebo režimová opatření. Ukazuje se, že u mladých pacientů může mít vliv na riziko vzniku iktu či recidivy také životní styl a míra stresu. Práce byla podpořena grantem IGA LF UP_2022_013.

Abstract

Cerebrálna mikroangiopatia dlhodobo rezonuje hlavne ako dôsledok arteriálnej hypertenzie a/alebo diabetes mellitus. Je nazývaná ochorením tzv. mozgových perforátorov s patologicko anatomickým korelátom v podobe lakunárnych infarktov. Klinický obraz najčastejšie predstavovali rôzne hemisyndrómy, pretože sa myslelo, že lakúny sa okrem mozgového kmeňa vyskytujú takmer výhradne v oblasti bazálnych ganglií a vnútornej kapsuly. Po roku 2000 (teda v novom miléniu) sa situácia s a okolo cerebrálnej mikroangiopatie začína zásadne meniť. Novými kľúčovými pojmami sa stávajú degeneratívna a zápalová amyloidová mikroangiopatia, zmeny bielej hmoty v zmysle leukoaraiózy detegované v CT alebo ideálne v MR obraze, dedičné cerebrálne mikroangiopatie (najznámejšie sú CADASIL a CARASIL), mozgové mikroinfarkty s priemerom pod 1 mm, ktoré sú dobre viditeľné až v MR so silou magnetického poľa 7T a mnohé ďalšie. V prednáške typu „State of the Art 2021“ podávam súhrnný pohľad na predmetnú problematiku vrátane liečebných postupov a trendov.

Abstract

Intrakraniálna arteriálna dolichoektázia zahŕňa spektrum variácií v priemere a tortuozitu cerebrálnej vaskulatúry, ako aj gigantické aneuryzmatické dilatácie s vysokým rizikom fatálnych komplikácií. Môže byť zistená náhodne alebo sa môže prejaviť komplikáciami - cievnou mozgovou príhodou, alebo kompresiou okolitých nervových štruktúr. Prednostne býva postihnutá bazilárna artéria. Prevalencia intrakraniálnej dilatačnej arteriopatie sa pohybuje približne 0,08–6,5 % v bežnej populácii, zatiaľ čo u pacientov s cievnou mozgovou príhodou od 3 do 17 %. Variácie medzi kazuistickými sériami závisia od charakteristiky skúmanej populácie a diagnostických kritérií. Väčšina prípadov je sporadická a súvisí s tradičnými vaskulárnymi rizikovými faktormi. Dedičnosť, porucha spojivového tkaniva alebo infekcia zriedkavo predisponujú k rozvoju dilatačnej arteriopatie. Asociácia s inými vaskulárnymi abnormalitami, akou je aneuryzma brušnej aorty, ektázia koronárnej artérie a cerebrálna mikroangiopatia poukazuje na generalizovaný vaskulárny proces.

Abstract

Onemocnění CADASIL (Cerebral autosomal dominant arteriopathy with subcortical infarcts and leukoencephalopathy) je vzácné dědičné způsobené mutacemi genu NOTCH3, které vedou k progresivnímu zesílení stěn mozkových arteriol, jejich fibróze, zúžení nebo okluzi. Důsledkem jsou opakující se cévní mozkové příhody, projevující se typicky zejména progredujícím motorickým i kognitivním deficitem, který může postupně progredovat až k vaskulární demenci subkortikálního typu. Existuje značná variabilita v míře progrese onemocnění a přežití, proto pochopení patofyziologie a biomarkerů progrese může zlepšit naše současné porozumění všem mozkovým chorobám malých cév a zjištění možného ovlivnění rychlosti progrese onemocnění. Přesná znalost dlouhodobé prognózy založená na objektivních biomarkerech progrese je nezbytná pro poradenství pacientům a jejich rodinám. Vpřednášce bude představen současný stav možností diagnostiky a léčby onemocnění.

Abstract

Fabryho choroba je vzácné dědičné onemocnění vázané na X chromozóm. Některé varianty genu GLA vedou k misfoldingu genového produktu (enzym alfa-galaktozidáza A), nízké aktivitě enzymu, narušení metabolické cesty glykosfingolipidů a po vlivem četných modifikujících faktorů ke klinické manifestaci nemoci. Klinický obraz je pestrý, od těžkých forem po asymptomatické průběhy. Součástí širokého spektra projevů nemoci je i postižení cév. Přednáška podává přehled klinických manifestací Fabryho choroby z pohledu vaskulárního neurologa, ukazuje nejčastější projevy postižení jak velkých, tak malých tepen mozku a shrnuje publikovaná data ze screeningů Fabryho choroby u rizikové populace pacientů s iktem. Přednáška rovněž předkládá výsledky porovnání vybraných vaskulárních parametrů u pacientů s Fabryho chorobou se zdravou populací a je doplněna obrazovou dokumentací z klinické praxe autorky. V závěru posluchače seznamuje se specifickými možnostmi tohoto onemocnění.

Abstract

Diagnostika a léčba mozkové příhody je zejména v akutní fázi jasně definována doporučenými postupy. Organizace péče je stanovena ministerským věstníkem. Kvalita vysoce specializované cerebrovaskulárně péče je hodnocena na základě sledovaných indikátorů. Na základě spolupráce rehabilitační a neurologické společnosti došlo v posledních letech i v oblasti rehabilitace ke změnám, které reflektují aktuální trendy. Další aktivity směřují ke zlepšení návaznosti péče, financování a hodnocení kvality. Cílem prezentace je seznámit auditorium s novinkami a změnami v oblasti péče o dospělé pacienty po získaném poškození mozku.

Abstract

Tématem přednášky jsou hlavní principy rehabilitace u pacientů po cévní mozkové příhodě v akutní a subakutní fázi na iktové jednotce a standardním oddělení neurologické kliniky. Detailně bude diskutována problematika adekvátní intenzity rehabilitačních postupů a indikace vhodných fyzioterapeutických metod na základě medicíny založené na důkazech.

Abstract

Okluze a. carotis interna (ACI) se může manifestovat jako tranzitorní ischemická ataka, amaurosis fugax, mozkový infarkt nebo může být klinicky asymptomatická. Symptomatická okluze ACI je často spojena s vysokou mortalitou a u přeživších s vysokou frekvencí invalidity. Dokonce u pacientů s dobrou klinickou úzdravou je vysoké riziko recidivy iktu. K rozvoji akutního ischemického iktu však může dojít i u chronické okluze ACI. Akutní okluze ACI může být způsobena akutním trombembolem buď izolovaným nebo v kombinaci s aterosklerotickým plátem, ale také disekcí tepny. Proto je při zvažování různých typů rekanalizace důležité nejen odlišit akutní a chronickou okluzi ACI, ale u akutní okluze také blíže specifikovat její charakter. K diagnostice okluze ACI lze využít vyšetření ultrazvukové a/nebo angiografické (CTA, MRA, DSA). Standardními rekanalizačními metodami jsou u akutní karotické okluze intravenózní trombolýza a endovaskulární terapie, experimentálně pak lze využít i akutní karotickou endarterektomii.

Abstract

Ruptúra a vulnerabilita karotického aterosklerotického (AS) plátu je jeden z najčastejších etiologických faktorov vzniku ischemickej mozgovej príhody. Magnetická rezonancia je schopná rozpoznať niekoľko poznávacích znakov nestability AS plátu. Ide o cielené MR vyšetrenie ACI (vessel wall imaging) v spojení s angiografiou. Kombináciou pre- a post-kontrastného T1, T2 + proton density a gradient echo-váženého obrazu je schopná analyzovať zloženie plátu. Následným softvérovým spracovaním je možné dosiahnuť jeho kvantitatívnu analýzu. Celková dĺžka, zloženie plátu, ako aj jeho jednotlivé zložky, akými sú tenká fibrózna čapička, veľké tukové či nekrotické jadro i hemorágie do plátu sú akceptovanými prediktormi jeho nestability s rizikom embolizácie do CNS. Od mája 2021 sme vo FN v Nitre, v spolupráci s rádiologickým pracoviskom pilotne vyšetrili prvých 20 pacientov pomocou špeciálneho angio 3D softvéru 3-T MRI prístrojom Skyra s 0,7mm rozlíšením. V prednáške predkladáme získané výsledky, chceme poukázať na správny výber pacienta indikovaného k danému vyšetreniu, cenné informácie o štruktúre plátu, ktoré uvedená metodika prináša, ako aj poukázať na jeho limity a úskalia. Analýzou parametrov – akými sú wall enhancement, dark sign z kalcifikácií, hemorágie do plátu, prítomnosť lipid-rich nekrotického jadra, či fibróznej čiapky a ulcerácií je možné detailne a spoľahlivo posúdiť štruktúru AS plátu a riziko jeho tromboembolizačného potenciálu. V závere prednášky problematiku ilustrujeme kazuistikou pacienta po prekonaní tranzitórneho ischemického ataku, s rýchlo progredujúcou stenózou vnútornej karotídy na podklade nestabilného AS plátu, potvrdeného metódou 3-T MRI analýzy. Uvedený nález bol cennou, doplňujúcou metodikou, vyúsťujúcou k indikácii úspešnej karotickej endarterektómie u nášho pacienta. Do budúcna plánujeme rozšíriť súbor vyšetrovaných pacientov, v spolupráci s rádiológom vyšpecifikovať hodnotené parametre k optimalizácii daného vyšetrovaného protokolu a správnemu výberu vyšetrovaných pacientov.

Abstract

Abstrakt – Využití retinální oxymetrie u pacientů s hemodynamicky významnou karotickou stenózou Polidar Petr MUDr., Pašková Barbora MUDr., Král Michal MUDr., PhD., Karhanová Marta MUDr., PhD Ischemické cévní mozkové příhody způsobené hemodynamicky významnou karotickou aterosklerózou jsou obvykle devastující neurologická onemocnění. Včasným provedením preventivní karotické endarterektomie lze jejich vzniku účinně zabránit. Z hlediska rizikovosti se od sebe významně liší stenózy symptomatické a asymptomatické. Přibližně 15 % všech významných stenóz se projevuje klinickými příznaky v podobě amaurosis fugax, TIA nebo minor stroke. U některých pacientů je posouzení symptomatičnost stenózy možné pouze užitím speciálního MR protokolu. Retinální oxymetrie představuje neinvazivní metodu vyšetřující parametry saturace hemoglobinu kyslíkem přímo v retinálních cévách. Díky rozdílnému absorpčnímu spektru oxyhemoglobinu a deoxyhemoglobinu lze pomocí této metody odlišit retinální arterie od žil, stanovit průměrnou hodnotu arteriální a venózní saturace a vypočítat míru arterio-venózní diference saturace. Některé dřívější studie poukazují na zvýšenou míru extrakce v daném povodí za karotickou stenózou. Cílem práce je potvrdit dopady hemodynamicky významné karotické stenózy na arterio-venózní diferenci saturace kyslíku v retinálních cévách a současně posoudit případnou korelaci s MR nálezy. Tato metoda by do budoucna mohla představovat jednoduchý screeningový nástroj k detekci symptomatických stenóz s indikací preventivní endarterektomie a omezení zdravotního, sociálního a ekonomického dopadu aterotrombotických cévních mozkových příhod. Prezentovaný pilotní studijní soubor zahrnuje celkem 33 pacientů (XY mužů, průměrný věk) a výsledky analýzy pilotních dat budou k dispozici v červnu 2022. Práce je podpořena grantem IGA_LF UP_2022_016.

Abstract

Primitivní karotido-vertebrobazilární anastomózy jen velmi vzácně přetrvávají z embryonálního vývoje do dospělosti. Mohou se tak, vedle aa. communicantes posteriores (typických spojek přední a zadní mozkové cirkulace) či periobstrukčně vytvořených kolaterál přes svalové větve arteria vertebralis a arteria carotis externa, stát další funkční spojkou mezi předním a zadním mozkovým řečištěm. Popsány jsou 4 typy těchto anastomóz a nejčastěji se vyskytuje perzistující trigeminální arterie, dále pak hypoglosální arterie, intersegmentální proatlantální a otická. Prezentujeme kazuistiku pacienta s bilaterálně perzistující karotido-vertebrální anastomózou spojující arteria carotis interna (ACI) a arteria vertebralis. Přestože prochází cestou hypoglosálního kanálu, její průběh nekoreluje s tradičně popisovaným průběhem perzistující hypoglosální arterie, čímž se vymyká z dosud známých a výše jmenovaných primitivních anastomóz. Námi prezentované perzistující anastomózy plnili úlohu relativně dostatečných kolaterál při oboustranné okluzi ACI a až významná stenóza jedné z anastomóz se manifestovala hypoperfúzním (tzv. “watershed“) typem mozkového infarktu. Dalším důsledkem této zachovalé kolateralizace byla možnost provedení operačního řešení chronické okluze ACI na symptomatické straně a tím obnovení plnohodnotné perfuze ipsilaterálního a rovněž, cestou přední komunikanty, kontralaterálního intrakraniálního karotického řečiště.

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Úvod: Vyčerpaná cerebrovaskulární rezerva (CVR) při chronickém uzávěru vnitřní krkavice (ACI) nejenže zvyšuje riziko recidivy iktu, ale také působí horší než obvyklou kognitivní výkonnost. Položili jsme si otázku, zda revaskularizace cestou extrakraniálně-intrakraniálního (EC-IC) bypassu může kognitivní výsledky zlepšit. Metodika: Do hodnocení byli zahrnuti konsekutivní pacienti z jednoho komplexního cerebrovaskulárního centra, kterým byl diagnostikován chronický uzávěr ACI s klinicky a SPECT vyčerpanou CVR, kteří byli vyhodnoceni jako vhodní k operaci (kvalita donoru z a. temporalis superficialis, negativita okluzního testu temporální arterie při sono vyšetření, ASA skóre - operační riziko) a souhlasili. Všichni byli vyšetřeni mj. pomocí RBANS testu (Repeatable Battery for the Assessment of Neuropsychological Status) a Testu verbální fluence. Pacienti byli po 3-6 měsících retestováni standardizovanou B verzí RBANS testu a po roce opět A verzí. Wilcoxonovým párovým testem byly porovnány výsledky celkového skóru a 5 podskórů a také výsledek Testu verbální fluence. Výsledky: Mezi 11/2013 a 05/2021 jsme vyšetřili 29 pacientů (6 žen) průměrného věku 63 let, kteří byli krátce poté operováni. Retest absolvovalo 27 pacientů, zpravidla po 3-6 měsících, jeden kvůli nedohledatelnosti až po 4 letech. Jeden pacient prodělal pooperační reperfuzní krvácení, po kterém se z mRS (modifikované Rankinovo skóre) 2 zhoršil na mRS 3 a nechtěl již být psychologicky retestován, jedna pacientka retest odmítla, ale nebyla neurologicky zhoršena. Druhý retest proběhl u 22 pacientů, zpravidla po roce od operace, ale ve dvou případech až po 4 letech. Jeden pacient mezi 1. a 2. retestem zemřel, 1 odjel do ciziny, 1 nedohledán a 1 ještě nesplnil roční časový odstup od operace. Průměrný celkový skór RBANS testu u vyšetřených pacientů se zlepšil z předoperačních 77 bodů na 81 bodů při prvním (p=0,007) a 83 při druhém (p<0,001) retestu. Zlepšení bylo dosaženo i v Testu verbální fluence. Závěr: Prokázali jsme zlepšení kognitivní výkonnosti po EC-IC bypassu u vybraných pacientů s vyčerpanou CVR, které přetrvává i po roce. Po zapracování posledního pacienta bude soubor detailně statisticky zpracován.

Abstract

Obsahem WS je praktický nácvik specializovaného klinického hodnocení pacientů se spastickou parézou v pěti krocích (Gracies 2010). Hodnocení segmentů HK a DK: 1. hodnocení funkce, 2. pasivní rozsah pohybu, 3. úhel a stupeň spasticity, 4. rozsah aktivního pohybu, 5. opakovaný aktivní pohyb. Cílem je demonstrace vyšetření příznaků syndromu horního motoneuronu za účelem nastavení strategie léčby.

Abstract

Tématem naší prezentace je ošetřovatelská péče o pacientku v produktivním věku (45 let) s ischemickou cévní mozkovou příhodou frontoparietálně vlevo s expresivní fatickou poruchou vstupně. Během hospitalizace fatická porucha rychle odezněla. Pacientka byla schopna přiléhavé neverbální komunikace, přetrvávala však apraxie řeči. Cévní mozková příhoda (CMP) je stav, který vyžaduje rychlou diagnostiku a včasné zahájení účinné terapie. Ročně toto onemocnění celosvětově postihne více než 17 miliónů lidí. V České republice se za rok vyskytne cca 25 tisíc cévních mozkových příhod. Případy čisté apraxie řeči jsou vzácné, řeč není jednodimenzionální úkaz tvořený v izolaci. Cílem a přínosem naší přednášky je předání praktických zkušeností našeho ošetřovatelského týmu, kdy spolupráce s pacientem, jeho nejbližšími rodinnými příslušníky a multidisciplinárním kolektivem odborníků (fyzioterapeut, ergoterapeut, logoped, psycholog) byla klíčovým polem působnosti v oblasti ošetřovatelské péče.

Abstract

CMP představuje jednu z nejčastějších příčin úmrtí v ČR, ale také jedním z nejzávažněji invalidizujícím onemocněním z neurologické příčiny. Vždy toto onemocnění znamená velký zásah do života pacienta i jeho blízkých. U pacientů s CMP dochází v různé míře k postižení motorických funkcí tak i k postižení v oblasti psychiky, komunikace a paměti. Je mnoho možností, jak se o klienty následně postarat po stránce ošetřovatelské, rehabilitační i sociální, vše samozřejmě záleží na celkovém zdravotním stavu klienta, který je posuzován mnoha testy např. modifikovanou Rankinovo škálou, indexem Barthelové apod. Multioborová a dobře organizovaná péče včetně kvalitní rehabilitace je schopna zlepšit výsledný outcome klienta. Hlavním cílem, kterého chceme dosáhnout u našich klientů je návrat do běžného kvalitního života v domácím prostředí i návrat do práce čemuž se věnuje např. pracovní rehabilitace.

Abstract

Úvod: Cévní mozková příhoda je velmi závažné onemocnění. Prognóza pacienta je závislá nejen na akutní fázi léčby, ale při přetrvávajícím klinickém deficitu i na kvalitě ošetřovatelských postupů a brzkém zahájení rehabilitační péče. Cíl: Cílem našeho sdělení je představení nejčastějších chyb a omylů v ošetřovatelské péči o pacienty s cévní mozkovou příhodou a prezentací efektu nápravy zavedením pravidelné edukace ošetřovatelského personálu na neurologickém oddělení. Tímto příspěvkem chceme rozšířit diskusi o tomto výrazně aktuálním tématu. Výsledky: Nejčastější chybou, nejen na neurologickém oddělení, je špatné polohování pacientů, což vede ke vzniku svalových kontraktur, syndromu zmrzlého ramene, dekubitů, infekce a delirantních stavů, které mohou vést až ke smrti. Druhou nejčastější chybou je nedostatek stimulačních podnětů, které vedou k deprivaci pacienta a významně zvyšují riziko deliria, které je samo o sobě život ohrožujícím stavem. Při identifikaci obtíží lze důslednou edukací eliminovat počet delirantních stavů. Zavedení pravidel pro polohování při podávání stravy společně se screeningem dysfagie také eliminuje výskyt aspirační pneumonie u hospitalizovaných iktových pacientů. Závěr: Cílená ošetřovatelská péče má významný vliv na klinický výsledek pacienta po cévní mozkové příhodě, a to především při výraznějším reziduálním neurologickém deficitu. Nepochopení ošetřovatelských postupů může vést k celkovému zhoršení stavu pacienta a ke snížení jeho kvality života. Správně cílená ošetřovatelská a rehabilitační péče je nejlepší cestou k začlenění pacienta s neurologickým deficitem do běžného života.

Abstract

V příspěvku jsou shrnuty principy přístupu k neklidnému pacientovi v Neurointenzivní péči s důrazem na farmakologii.

Abstract

Národní výzkumná iktová síť STROCZECH byla vytvořena v roce 2020 a v současné době propojuje 24 iktových center v České republice. V rámci fungování sítě zajišťují realizaci akademických klinických studií v jednotlivých centrech výzkumné sestry/koordinátoři sítě STROCZECH. Za dva roky fungování sítě byl dokončen sběr dat pro osm studií, z čehož pět studií bylo autorských a další tři mezinárodní. Počet realizovaných studií nadále roste. K dnešnímu dni je ve sdružených centrech realizováno šest studií a dalších osm studií je evidováno v přípravné fázi. Hlavní myšlenka výzkumné sítě je propojení dobře fungujících klinických iktových pracovišť, které disponují pacienty, personálem a znalostmi v oblasti výzkumu a léčby cévních mozkových příhod s výzkumnou infrastrukturou CZECRIN, která přináší know-how pro realizaci akademických klinických studií v ČR. Mezi hlavní cíle patří optimalizace diagnosticko-terapeutického postupu dle aktuálního trendu moderní medicíny (tuzemské i zahraniční), predikce rizikových parametrů, stratifikace pacientů a implementace vědecko-výzkumných poznatků do klinické praxe tak, aby se zvýšila kvalita léčby CMP a následné péče o pacienty prostřednictvím evidence-based výsledků akademických studií. Výzkumná síť poskytuje vysokou míru koordinace a převzetím administrativní zátěže pro klinická pracoviště usnadňuje iniciace klinických studií (mono i multicentrických) v iktových centrech.

Abstract

Hodnocení neurologického stavu u pacienta s CMP pouze lékařem je minulostí. V Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice již přes 10 let základní neurologický stav u těchto pacientů hodnotí neurologické sestry pomocí NESTu. Jedná se o pomůcku, která slouží k monitoraci a hodnocení základního neurologického stavu u pacientů s CMP. Na několika příkladech uvádíme přínosy a výhody NESTu v péči o tyto pacienty a zároveň jeho jednoduchost, časovou nenáročnost a efektivitu.

Abstract

Cerebrovaskulárne a onkologické ochorenia predstavujú v Európe druhú a tretiu najčastejšiu príčinu smrti u ľudí vo veku nad 65 rokov. Ischemická cievna mozgová príhoda (iCMP) môže vzniknúť ako nepriama komplikácia rakoviny alebo jej liečby. Ich koincidencia sa vyskytuje v ktoromkoľvek štádiu diagnostikovaného onkologického ochorenia, prípadne je iCMP prvým prejavom okultnej malignity. Mechanizmus vzniku iCMP pri malígnom procese je multifaktoriálny. Zahŕňa sekundárny hyperkoagulačný stav s následnou cerebrálnou intravaskulárnou koaguláciou, nebakteriálnou trombotickou endokarditídou alebo paradoxnou embolizáciou pri hlbokej žilovej trombóze, angiopatiu následkom radiačnej liečby, získanú kardiomyopatiu vplyvom kardiotoxických cytostatík, intracerebrálnu tumoróznu embolizáciu, infiltráciu ciev intravaskulárnym lymfómom. Na okultnú malignitu môžu poukazovať faktory ako vek, nikotinizmus, anamnéza venózneho trombembolizmu, zmeny laboratórnych parametrov v rámci krvného obrazu, hemokoagulácie, zápalových markerov a charakter ischemických ložísk na zobrazovacom vyšetrení. Existencia inej potenciálnej etiológie ako makro, mikroangiopatie, kardioembolizmu pri známej kardiálnej arytmii nevylučuje aktívne onkologické ochorenie ako potencujúci faktor iCMP. Vývoj liečby onkologických ochorení predlžuje prežívanie a tým aj výskyt nežiadúcich cerebrovaskulárnych udalostí. Primárna prevencia trombembolizmu u pacientov s malignitou je v rukách onkológov. Pri rozhodovaní o intravenóznej trombolýze v liečbe akútnej iCMP treba myslieť na riziko závažných krvácavých komplikácií následkom samotnej malignity obzvlášť pri nádoroch gastrointestinálneho a urogenitálneho traktu, pri ktorých môže trombolýza spôsobiť fatálne krvácanie. Cytostatická liečba zvyšuje riziko trombocytopénie cytotoxickým efektom na krvné bunky. Štandardizované odporúčania pre sekundárnu prevenciu iCMP u onkologických pacientov neexistujú. Dôležitá je určitá individualizácia podľa typu, štádia rakoviny a rizika krvácavých komplikácií a najmä pokračujúca špecifická liečba onkologického ochorenia. Pri rozhodovaní o preventívnych intervenčných výkonoch ako uzáver foramen ovale patens treba zohľadňovať vek a predpokladanú dĺžku života onkologického pacienta. Uvedieme prípady pacientov s akútnou kryptogénnou alebo etiologicky potenciálne určenou iCMP a známym alebo de novo diagnostikovaným onkologickým ochorením. Rozoberieme výsledky laboratórnych, zobrazovacích vyšetrení a úvahy o manažmente čo najúčinnejšej antitrombotickej terapie v sekundárnej prevencii iCMP ako možného nepriameho následku malignity.

Abstract

Úvod: Cévní mozková příhoda je velmi závažné onemocnění. Prognóza pacienta je závislá nejen na akutní fázi léčby, ale při přetrvávajícím klinickém deficitu i na kvalitě ošetřovatelských postupů a brzkém zahájení rehabilitační péče. Cíl: Cílem našeho sdělení je představení nejčastějších chyb a omylů v ošetřovatelské péči o pacienty s cévní mozkovou příhodou a prezentací efektu nápravy zavedením pravidelné edukace ošetřovatelského personálu na neurologickém oddělení. Tímto příspěvkem chceme rozšířit diskusi o tomto výrazně aktuálním tématu. Výsledky: Nejčastější chybou, nejen na neurologickém oddělení, je špatné polohování pacientů, což vede ke vzniku svalových kontraktur, syndromu zmrzlého ramene, dekubitů, infekce a delirantních stavů, které mohou vést až ke smrti. Druhou nejčastější chybou je nedostatek stimulačních podnětů, které vedou k deprivaci pacienta a významně zvyšují riziko deliria, které je samo o sobě život ohrožujícím stavem. Při identifikaci obtíží lze důslednou edukací eliminovat počet delirantních stavů. Zavedení pravidel pro polohování při podávání stravy společně se screeningem dysfagie také eliminuje výskyt aspirační pneumonie u hospitalizovaných iktových pacientů. Závěr: Cílená ošetřovatelská péče má významný vliv na klinický výsledek pacienta po cévní mozkové příhodě, a to především při výraznějším reziduálním neurologickém deficitu. Nepochopení ošetřovatelských postupů může vést k celkovému zhoršení stavu pacienta a ke snížení jeho kvality života. Správně cílená ošetřovatelská a rehabilitační péče je nejlepší cestou k začlenění pacienta s neurologickým deficitem do běžného života.

Abstract

Abstract is not available

Abstract

V přednášce uvádíme kazuistiku muže středního věku s diagnostikovanou neurosarkoidózou. Chceme seznámit posluchače s tímto poměrně vzácným multisystémovým onemocněním granulomatózního charakteru neznámé etiologie, které velmi vzácně postihuje nervový systém. V České republice je incidence sarkoidózy 3,1/100 000 obyvatel a prevalence mezi 70-80 případy/ 100 000 obyvatel. Výskyt neurosarkoidózy je ještě raritnější, postihuje méně než 1 % pacientů se sarkoidózou. Neurosarkoidóza má špatnou prognózu a léčbu je nutné zahájit v časných stádiích. Cílem přednášky tak bylo rozšíření obzoru ošetřovatelskému personálu o specifika péče o pacienty, obtížnost diagnostiky této choroby, následně postup léčby, včetně možností rehabilitace. Snažily jsem se zdůraznit nutnost individuálního přístupu k pacientovi, řešení osobních problémů a v neposlední řadě potřebu psychologické péče. Jako zcela zásadní a také velmi pozitivní pak vidíme působení a spolupráci celého multioborového týmu - lékařů, sester, fyzioterapeutů, neuropsychologů, ale i samotného pacienta a jeho rodiny.

Abstract

Úvod: Robotická neurorehabilitácia predstavuje rýchlo progredujúcu oblasť, ktorá využíva robotické systémy na obnovenie poškodených neurologických funkcií. Neurofyziologický podklad tejto metódy je založený na plasticite centrálneho nervového systému a motorickom učení. Metodika, výsledky: Na Neurologickú kliniku FNsP Nové Zámky boli v rámci projektu „Rehabilitácia pacienta po mozgovej porážke robotickým systémom“ (SKHU/1902/4.1/112) – RoRehab zakúpené v apríli 2022 robotické prístroje Erigo a Lite Gait. Prístroj Erigo je vertikálny mobilizujúci prístroj pre včasnú funkčnú mobilizáciu pacientov. Cieľom je zvýšiť kardiovaskulárnu stabilitu počas vertikalizácie, urýchliť obnovenie lokomotorickej kapacity pomocou intenzívnej senzomotorickej stimulácie, pripraviť pacienta na nácvik chôdze, udržiavať a zvýšiť rozsah pohybov, predchádzať komplikáciám v dôsledku imobilizácie a straty mobility. Prístroj Lite Gait je mobilný odľahčovací systém na nácvik stability postoja a chôdze. Poskytuje bezpečné prostredie pri začatí nácviku státia, presunu a tréningu chôdze na bežiacom páse alebo v odľahčení nad rovinou. Prezentujeme prvé skúsenosti s liečbou pacientov robotickou rehabilitáciou. Záver: Cieľom zavedenia robotickej rehabilitačnej liečby popri konvenčnej rehabilitačnej liečbe je zvýšenie účinnosti rehabilitácie a zníženie invalidizácie pacientov po mozgovom ikte. Preto by mala táto metóda byť postupne zavedená a dostupná aj na neurologických pracoviskách. Kľúčové slová: nácvik chôdze, robotická rehabilitácia, mozgová príhoda

Poster ke stažení

Abstract

Úvod: Znovuzískání samostatné chůze je jedním z nejčastějších očekávání u pacientů po prodělané cévní mozkové příhodě (CMP) a rovněž i jedním z hlavních cílů rehabilitace. Faktory, které se u pacientů po CMP promítají do průběhu motorické obnovy a obnovy samostatné chůze nejsou zcela známy. Jedním z významných faktorů, který se na zlepšení chůze a celkové pohybové soběstačnosti pacientů podílí je rehabilitace. Stávající evidence identifikovala jako klíčové aspekty rehabilitace vycházející z neurofyziologických principů řízení pohybu zejména časnost (zahájení již v časném subakutním stádiu), variabilitu pohybového tréninku a dostatečnou intenzitu terapie. Cíl studie: Cílem studie bylo zhodnotit průběh obnovy chůze u pacientů po ischemické cévní mozkové příhodě (iCMP) během prvních 6ti měsíců po prodělaném iktu v návaznosti na časně zahájenou intenzivní rehabilitaci. Metody: Pacienti absolvovali sérii celkem 4 klinických kontrol (V1-V4), které zahrnovaly klinická vyšetření soběstačnosti chůze (Functional Ambulation Category, FAC), rychlosti chůze (10 metrový test chůze, 10MWT), koordinace chůze (Timed Up and Go test), senzomotorické vyšetření dolní končetiny (Fugl-Meyer Assessment) a rovněž i vyšetření chůze tenzometrickou plošinou ke zhodnocení časoprostorových parametrů jako jsou délka kroku, kadence, nebo doba trvání stojné fáze paretické a neparetické dolní končetiny. Výsledné hodnoty pilotního testování byly vyjádřeny jako procentuální rozdíl mezi jednotlivými klinickými kontrolami. Výsledky: Studie se zúčastnilo 5 pacientů (3 muži, ve věku 72 ± 77 let) po primoatace iCMP ve ventrální cirkulaci, kteří byli zahrnuti do prospektivní studie GaitFast (NCT04824482). Pacienti byli poprvé vyšetření 6±1 den po vzniku iCMP (V1), následně po 14 dnech (V2), po 3 měsících ± 1 týden (V3) a po 6 měsících ± 2 týdny (V4). Největší zlepšení (o vice než 20 %) byla nalezena při porovnání výsledných hodnot mezi V1 a V2 u testů FAC, 10 MWT, TUG a FMA a dále pro délku kroku a fázi dvojí opory. Rychlost chůze a samostatnost chůze se dále zlepšovala i při porovnání výsledků v rámci dalších kontrol (V2-V3) o více než 10 %. Závěr: Pilotní výsledky prokázaly, že nejvýraznějších zlepšení v testovaných parametrech chůze dosáhli pacienti po ukončení intenzivní rehabilitace, přičemž zejména samostatnost a rychlost chůze se zlepšovaly i v průběhu dalších 6 měsíců po prodělaném iktu. V průběhu následujících 6 měsíců již nedocházelo k výraznějšímu zlepšení v parametrech chůze. Výsledky naší pilotní studie jsou v souladu se studiemi zabývající se motorickou obnovou u pacientů po CMP v návaznosti na rehabilitaci. Ukazuje se, že nejvýraznějších zlepšení dosahují pacienti přibližně 1 měsíc po prodělaném iktu, přičemž i v následujícím půl roce dochází ke zlepšení a to zejména v aktivitách, které jsou trénovány.

Abstract

Eva Honnerová, Komplexní cerebrovaskularni centrum Nemocnice České Budějovice, a.s. Prezentace kazuistiky těžké akutní CMP u 16 letého pacienta. Okolnosti vzniku příhody vedly k významnému zdržení rekanalizační léčby. Za vědomí vysokého rizika byl pacient i po překročení časového i tkáňového okna léčen selektivní mechanickou trombektomií, která vedla k významné úpravě klinického stavu pacienta. Pacient byl řešen ve spolupráci dětského a neurologického oddělení nemocnice České Budějovice. Rozšířená diagnostika a konzultace provedena ve spolupráci s neurologickým oddělením FN Motol.

Abstract

Cílem sdělení je podat aktuální informace o vývoji situace v oblasti cévních mozkových příhod v souvislosti s pandemií onemocněním COVID-19. Budou prezentovány mechanismy vedoucí k rozvoji iktu jak v důsledku samotného onemocnění COVID-19, tak v souvislosti s očkováním proti tomuto onemocnění, dále ovlivnění prognózy iktů onemocněním COVID-19. Zmíněny budou také dopady pandemie COVID-19 na zajišťování péče pro pacienty s akutním iktem, a to včetně akutní rekanalizační terapie.

Abstract

Background: Haemorrhagic transformation (HT) after reperfusion therapy of acute ischaemic stroke is a potentially devastating complication. However, knowledge on prevalence, risk factors and clinical relevance of spontaneous HT on admission MRI prior to any reperfusion therapies is rare. Methods: We analysed consecutive patients with ischaemic stroke and MRI as admission imaging modality prior to any acute treatment enrolled in our prospective database between 1st January and 31th December 2017. We determined classification of HT according to MRI adapted ECASS III classification, number of cerebral microbleeds using susceptibility weighted imaging as well as stroke lesion size (small/medium/large), location, and pattern (lacunar/single embolic/multiple embolic). We assessed association with stroke characteristics and outcome using multiple logistic regression. Results: We enrolled 593 patients (median age 73 IQR61-82, 41.3% female, median NIHSS 3 IQR 1-7, median time from stroke onset to MRI 439 min IQR 158-1021). Of those, 39 (7%) had any HT on baseline MRI (NHT1=23, NHT2=9, NPH1=5, NPH2=2). In multivariate analysis, increasing infarct size (aOR 3.5, 95%CI 2.1-5.8), multiple embolic pattern (aOR 2.8, 95%CI 1.3-6.0) and presence of cerebral microbleeds (aOR 2.7, 95%CI 1.2-5.7) were associated with HT. Any HT was not independently associated with poor outcome (mRS 3-6). Conclusion: HT is a common finding on baseline MRI in acute ischaemic stroke patients even prior to any acute treatment. HT seems to present the natural course of large, embolic infarction and brain frailty. Clinical significance for timing of secondary prevention and outcome need to be determined.

Abstract

I přes včasnou a technicky úspěšnou rekanalizační terapii akutní ischemické cévní mozkové příhody (iCMP) zůstává stále významný počet pacientů bez následného zlepšení a se špatným klinickým výsledkem po 3 měsících od vzniku iktu. Časná/akutní rehabilitace představuje velmi důležitý aspekt komplexní terapie akutní iCMP. V posledních letech došlo k významným pokrokům v rehabilitaci motorických funkcí u pacientů s iCMP, nicméně je dosud k dispozici relativně málo léčebných strategií a terapeutických přístupů, které vedou ke zlepšení motorického postižení v akutní fázi iCMP a které vychází z medicíny založené na důkazech (evidence based medicine, EBM). Pro zotavení po iCMP je zcela klíčová neuroplasticita - komplexní reparační proces, který zahrnuje mechanismy neuronální reorganizace, aktivace nových spojení a genezi neuronů. Metabolické, zánětlivé a genetické děje, které probíhají v rámci neuroplasticity, mají specifickou posloupnost v závislosti na době po vzniku ischemického poškození mozkové tkáně. Tyto reparační děje jsou nejvýraznější v prvních 30 dnech po vzniku iktu. Výsledky nedávných klinických studií ukázaly, že časná farmakologická intervence může stimulovat endogenní neuroplasticitu a v kombinaci s časnou rehabilitací tak může významně zlepšovat motorické postižení po iktu. Potřeba EBM doporučení pro klinickou praxi a nutnost reagovat na výsledky nedávných klinických studií vedly Evropskou Neurologickou Akademii (European Academy of Neurology) a Evropskou Neurorehabilitační Federaci (European Federation of Neurorehabilitation) k vytvoření prvních společných doporučení pro farmakologickou podporu rehabilitace motorických funkcí u pacientů s akutní iCMP, která byla uveřejněna v loňském roce.

Abstract

Úvod. Screening dysfagie je doporučován u všech pacientů s akutním mozkovým infarktem, nicméně není jasné, do jaké míry jsou tato doporučení aplikována v klinické praxi. Cílem naší studie bylo určit, do jaké míry byl prováděn screening dysfagie u pacientů s akutním mozkovým infarktem v ČR. Metodika. Byla analyzována data ze všech 45 iktových center od ledna 2017 do prosince 2020. Všechna iktová centra jsou certifikována Ministerstvem zdravotnictví a jejich kvalita péče je pravidelně monitorována pomocí registru RES-Q (Registry of Stroke Care Quality). Data ze zdravotních pojišťoven naznačují, že v RES-Q registru je obsaženo minimálně 70% cévních mozkových příhod z ČR. Výsledky. Z 19491 pacientů s akutním mozkovým infarktem léčených v ČR podstoupilo screening dysfagie 14722 (75%) pacientů. Míra screeningu dysfagie se každoročně zvyšovala: 1033 (58%) pacientů v roce 2017, 2182 (59%) pacientů v roce 2018, 5742 (77%) pacientů v roce 2019 a 5765 (88%) pacientů v roce 2020. Zjistili jsme rozdíly mezi komplexními cerebrovaskulárními centry (KCC) a iktovými centry (IC) při screeningu dysfagie: 65% vs. 53% v roce 2017, 63% vs. 56% v roce 2018, 81% vs. 73% v roce 2019 a 89% vs. 86% v roce 2020 (p<0,005 pro každý rok). Závěr. Povědomí a používání screeningu dysfagie u pacientů s akutním mozkovým infarktem postupně narůstá. V ČR jsme však zjistili nižší míru screeningu dysfagie v IC v porovnání s KCC.

Abstract

V posledním desetiletí prochází ultrazvukové vyšetření v neurologii výrazným rozšířením svých modalit. Souběžně se zvyšuje poptávka po rychlé a vysoce kvalitní diagnostice u různých akutních onemocnění, a to jak v přednemocničním prostředí, na pohotovosti a urgentním příjmu, jednotce intenzivní péče či během chirurgických nebo intervenčních výkonů. Vzhledem k rostoucí potřebě rychlých odpovědí na klinické otázky se mění i role ultrazvuku. Pracovní skupina EAN, ESNCH a ERcNsono vytvořila novou koncepci Point-of-Care ultrazvukového vyšetření v neurologii nazývaný „Neuro-POCUS“. V prezentaci bude představen koncept Neuro-POCUS. Cíle této nové koncepce je zefektivnit výtěžné a reprodukované vyšetření pomocí ultrazvuku mimo neurosonologickou laboratoř přímo u lůžka pacienta. Cílem této aktivity je povzbudit neurology, aby přidali indikaci duplexního sonografického vyšetření (Neuro-POCUS) jako rychlé a přínosné diagnostické metody u pacientů s neurologickým onemocněním jako doplněk, nikoli však náhradu za počítačovou tomografii, magnetickou rezonanci nebo standardní komplexní neurosonologické vyšetření. Dalším cílem je vyhnout se komplikacím během období čekání na standardní zobrazovací vyšetření, což v konečném důsledku přináší výhody pro pacienta.

Abstract

V přednášce budou shrnuty výsledky zásadních klinických studií prezentovaných na ESOC 2022.

Abstract

Nové trendy neurorehabilitace kladou důraz na vývoj a využití pokročilých technologií. Začlenění robotické rehabilitace i virtuální reality (VR) do neurorehabilitačních programů u pacientů po cévní mozkové příhodě (CMP) cílí na obnovu funkčních schopností (např. chůze, stabilita, soběstačnost) cestou intenzivního tréninku s vysokým počtem opakování. Robotické systémy pro terapii motorického deficitu horních a dolních končetin jsou určeny pacientům s různou tíží postižení po CMP. Této podmínce odpovídá i jejich konstrukce a zaměření. Motivaci pacienta k terapii podporují rozhraní s vizuální zpětnou vazbou o zlepšení výkonu v čase a prvky virtuální reality. Využití uvedených technologií představuje bezpečnou, úkolem orientovanou formu tréninku s možností individualizace tréninku a odstupňování zátěže cvičební jednotky. VR navíc poskytuje tzv. multisenzorickou zpětnou vazbu (vizuální, taktilní, sluchovou). Tato přednáška je zaměřena na využití VR a robotické rehabilitace (lokomat, Armeo) u pacientů v různých fázích po CMP, definici pojmů „konvenční“ a roboticky asistovaná rehabilitace a v neposlední řadě na objektivní analýzu efektu terapie pomocí standardizovaných funkčních testů (např. FIM) včetně automatické analýzy parametrů danými přístroji.

Abstract

Abstract is not available

Abstract

Eozinofilní granulomatóza s polyangiitidou (EGPA), dříve nazývaná Churg-Strauss syndrom, je ANCA-asociovaná vaskulitida postihující tepny malé a středního kalibru. Charakterizuje ji přítomnost nekrotizující vaskulitidy a granulomatózního zánětu. Zatímco postižení periferního nervového systému je poměrně běžné, postižení centrálního nervového systému je málo časté, a hemoragická CMP u této diagnózy pak vysloveně vzácná. V našem sdělení prezentujeme případ nemocné s eozinofilií, u které se v průběhu několika měsíců objevilo subarachnoidální i intracerebrální krvácení. 52letá žena s anamnézou bronchiálního astmatu, opakovaných pneumonií a nosních polypů byla přivezena pro závrať a opakované zvracení. CT mozku ukázalo subarachnoidální krvácení na konvexitě. MR mozku ozřejmila vícečetné mikrovaskulární léze v obou mozkových hemisférách, angiografie byla s normálním nálezem. Nemocná se velmi dobře zotavila, ovšem o čtyři měsíce později u ní náhle vznikla globální afázie a pravostranná hemiparéza na podkladě intracerebrálního krvácení v levém frontálním laloku. Zároveň se v pleurální tekutině prokázala vysoká hladina eozinofilů a pozitivita c-ANCA protilátek, což vedlo k diagnóze EGPA. Byla zahájena kombinovaná terapie kortikosteroidy + cyklofosfamid. Průběh EGPA bývá dělen do tří fází – prodromální, eozionfilní a vaskulitické. Příznaky obvykle rychle odpovídají na imunosupresivní terapii. Patogenetické mechanismy onemocnění nejsou dosud zcela přesně pochopeny. Proces stanovení diagnózy může být poměrně obtížný. Třebaže bez léčby může mít choroba fatální následky, zůstává často nerozpoznána. Tato vaskulitida postihuje různé orgánové systémy, ale zřídka způsobuje cévní mozkovou příhodu. Vznik jak subarachnoidálního, tak i intracerebrálního krvácení u téže nemocné je absolutně atypický.

Abstract

Úvod Cílem sdělení je představení iktového programu v Ústeckém kraji a představení možností optimalizace péče v rámci akutní logistiky péče o pacienta s iktem. Iktový program v Ústeckém kraji je zajišťován v rámci jednoho komplexního cerebrovaskulárního centra (KCC, Ústí nad Labem) a pěti iktových centrech (IC- Chomutov, Most, Teplice, Děčín a Litoměřice). Nemocnice jsou součástí Krajské zdravotní a.s. s jednotným nemocničním informačním systémem (NIS), což výrazným způsobem zefektivňuje spolupráci IC-KCC. Velmi diskutovaným tématem je přístup k pacientům se suspekcí na okluzi velké tepny, tedy kandidátům k endovaskulárnímu výkonu v KCC. Metodika Obecně se uvádějí dvě možnosti logistiky transportu pacienta-1. primární transport do KCC (Mother ship), 2. primární transport do IC a při nálezu vhodném k endovaskulárnímu výkonu sekundární transport do KCC (Drip and ship). Dle našeho názoru není v našem kraji vhodný ani jeden z těchto způsobů a ve spolupráci se záchrannou službou (RZP) volíme jiný přístup – pokračující primární transport z terénu přes IC, kde probíhá diagnostika na pracovišti RTG (ev. i začíná trombolytická terapie), do KCC, kde probíhá endovaskulární léčba. Systém předpokládá fungující komunikaci RZP-IC, IC- intervenční radiolog a optimalizaci logistiky v rámci jednotlivých center. Klasický primární i sekundární způsob transportu byl v kraji zcela zrušen. V současnosti je přednemocniční triáž na základě pozitivity FAST+ testu a lokalitě, kde se příhoda stala, optimalizována o primární letecký zásah. Výsledky Pokračující primární transport významným způsobem zrychluje akutní diagnostiku i léčbu ve všech dotčených centrech u všech pacientů s CMP (tedy i u pacientů, kteří nemají okluzi velké tepny). Významně zkracuje čas do podání intravenózní trombolýzy bez významnějšího ovlivnění času do endovaskulárního výkonu. Optimalizuje zatížení endovaskulárního týmu v době ústavní pohotovostní služby. Rovnoměrné zatížení center umožnilo zachování kvality péče u CMP i v době pandemie Covid 19. Fungující logistika v kraji umožnila zapojení letecké záchranné služby s další výraznou časovou úsporou v přednemocničním zásahu. Závěr Optimalizace a sjednocení logistiky přednemocniční a nejakutnější nemocniční fáze péče v rozsahu kraje umožnuje efektivní zapojení letecké záchranné služby u pacientů s CMP.

Abstract

( Fever, Sugar, Swallow) je jeden z důležitých screeningových protokolů, který vzešel z projektu kvality péče o pacienty s akutní CMP. Projekt QASK Europe je výzkum vedený sestrami, který ukázal, že pravidelné sledování teploty, glykémie a schopnosti polykat u pacientů v prvních 72h od vzniku CMP, a okamžité léčení odchylek sledovaných hodnot od normálu, rapidně zlepšuje výsledný stav pacientů.

Abstract

NEST je jednoduchá, rychlá a efektivní pomůcka pro neurologické sestry, pomocí které monitorují a hodnotí základní neurologický stav u pacientů s CMP. Vychází z GCS a NHISS škály, ze kterých byly vybrány a upraveny 4 základní oblasti – vědomí, řeč, motorika horních a dolních končetin. Správným vyšetřením a hodnocením zmiňovaných oblastí v pravidelných časových intervalech může sestra včasně reagovat na změny neurologického stavu u těchto pacientů. NEST je v Nemocnici AGEL Ostrava-Vítkovice úspěšně využívaná více než 10 let.

Abstract

Úvod: Akutní cévní mozková příhoda je závažné invalidizující onemocnění, které však při včasném terapeutickém zásahu může mít dobrou prognózu. Tato je ale závislá nejen na terapii v akutní fázi, ale také na péči v prvních dnech hospitalizace, kdy je pacient ohrožen sekundárními komplikacemi. Jednou z nejzávažnějších je aspirační pneumonie při nerozpoznané dysfagii. Pacienti mají také v prvních dnech vyšší riziko recidivy cévní mozkové příhody i při správně nastavené sekundární prevenci. Sesterská monitorace v tomto období může být zásadní. Cíl: Cílem prezentace je představení programu komplexní monitorace u akutní cévní mozkové příhody na standardním neurologickém oddělení v našem centru a jako zdroj inspirace pro obdobné projekty v iktových centrech Metodika: Předání zkušeností s implementací jasně definovaných postupů monitorace tělesné teploty, glykémie, screeningu dysfagie a unikátní sesterské monitorace neurologického stavu pacienta na standardním oddělení včetně krátkého kazuistického sdělení praktické implementace představených prvků monitorace. Představení indikačních omezení jednotlivých modalit monitorace s ohledem na optimální výsledek adherenci personálu k zavedeným opatřením. Výsledky: Výsledkem nastavení komplexní sesterské monitorace pacienta je zachycení prakticky všech recidiv cévní mozkové příhody v terapeutickém okně a významná redukce aspiračních pneumonií u pacientů s cévní mozkovou příhodou. Závěr: Komplexní sesterská monitorace pacienta po cévní mozkové příhodě může mít zásadní vliv na prognózu pacienta a v našem centru je efektivní povinnou součástí péče u všech těchto pacientů.

Abstract

Úvod - Akutní cévní mozková příhoda je závažné invalidizující onemocnění, které však při včasném terapeutickém zásahu může mít dobrou prognózu. Nezávisí to však jen na terapii v akutní fázi. Neméně důležitá je také péče v dalších dnech hospitalizace, kdy je pacient ohrožen sekundárními komplikacemi. Jednou z nejzávažnějších komplikací je aspirační pneumonie při nerozpoznané poruše polykání- dysfagii. Cíl - Prezentace má představit jednoduché screeningové vyšetření (GUSS test), které využíváme ke screeningu dysfagie. V České republice je GUSS nejpoužívanější test u pacientů s cévní mozkovou příhodou v akutní fázi onemocnění. Cílem vyšetření je identifikace pacienta v riziku dysfagie, zhodnocení tíže dysfagie, nastavení vhodného typu (konzistence) stravy, možnosti hydratace a iniciace včasného následného diagnosticko-terapeutického postupu. Výsledky – Implementací povinného screeningu dysfagie, coby součást sesterské akutní péče a nastavením pravidel pro průběžné přehodnocovaní i v průběhu hospitalizace se podařilo výrazně zlepšit kvalitu péče u cévní mozkové příhody. Již po několik let se u nás prakticky téměř nevyskytují aspirační pneumonie coby komplikace po cévní mozkové příhodě způsobené aspirací za hospitalizace. Závěr – Vzájemná spolupráce lékařů a nelékařského zdravotnického personálu u pacientů po cévní mozkové příhodě a nastavení povinného časného provedení GUSS testu může mít zásadní vliv na průběh léčby, délku hospitalizace a prognózu pacienta.

Abstract

V příspěvku je shrnuta aktivita Pracovní skupiny iktových sester a představení několika jejich projektů.

Abstract

Abstract is not available